Seznámili se už dávno, je to přes dvě stě let. Ze začátku jejich vztahu nikdo moc šanci nedával, ovšem po druhé světové válce to už vypadalo, že spolu zůstanou navěky, jako by dokonale splynuli v jedinou bytost. Ale idyla skončila. Manželská krize je v plném proudu a je vcelku jedno, jestli dříve začal toxický manžel – liberalismus – týrat svou ženu demokracii, nebo nejprve ona začala flirtovat s „populisty“.
Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.
Už vícekrát jsem ctěným čtenářům Echa doporučovala mladou londýnskou autorku jménem Freya India a její texty na internetové platformě GIRLS; do sociální, vztahové a mentální problematiky mladých lidí a dívek zvlášť má vhled jako málokdo. Její texty poukazují na jevy, které se mladým lidem vloudily do života a ovlivňují je zcela zásadním způsobem – sociální média a jejich schopnost vyvolat to narcistní a špatné v nás, kult psychoterapie, prohlubující se krizi duševního zdraví, komodifikaci našich životů, zhroucení morálních norem, banalizaci hlubokých traumat, jako je rozvod a rozpad rodiny, či naopak patologizaci běžných problémů.
Vypadalo to jako jeden z těch obrazů ukazujících kapitány BigTech scény, když přišli políbit Trumpův prsten. Americký prezident na konci ledna předstoupil před novináře v doprovodu šéfa OpenAI Sama Altmana, šéfa firmy Oracle Larryho Ellisona a šéfa japonského konglomerátu SoftBank Masajošiho Sona a oznámil projekt Stargate. To je platforma, jež má investovat až sto miliard dolarů do datových center a zdrojů energie pro rozvoj umělé inteligence.
Americká biskupka episkopální církve Marianne Buddeová zaujala, když se během mše po inauguraci Donalda Trumpa obrátila na prezidenta: „Ve jménu našeho Boha vás žádám, abyste se smiloval nad lidmi v naší zemi, kteří se nyní bojí.“ Zdůraznila, že naprostá většina imigrantů nejsou kriminálníci. Hovořila přímo k moci – odvážně a obdivuhodně. „I my jsme byli hosté,“ citovala Písmo.
„Víte, chlapci, přecházet přes hranici Slovenska a Rakouska, to není samozřejmost. Za komunismu to nešlo,“ říká otec svým dvěma malým synům. Je mu odhadem něco přes 40 let, děti jsou ve školním věku, drží se za ruce, napohled slušní lidé. Jdou pěšky z demonstrace v centru Bratislavy, už jedou domů, možná přes hranice, vždyť v rakouských městech a vesnicích žijí tisíce Slováků.
Smršť exekutivních příkazů, již prezident Trump rozpoutal po své inauguraci, možná nebyla přímo připravena se záměrem zahltit publikum a vyvést ho z rovnováhy, ale nevyhnutelně to byl její účinek. Vést všechny vršící se příkazy v patrnosti a zmapovat jejich možné dopady je nad síly jednoho člověka. Mezi exekutivně velmi snadné, symbolické příkazy určené hlavně k upoutání pozornosti patří klasicky trumpovsky bombastické rozhodnutí přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Rozhodnutí vrátit se ke staršímu pojmenování nejvyšší hory USA Mount McKinley je podobné, ale odkazuje na přece jen zajímavější historii.
Prezident Petr Pavel se soustavně vyslovuje ve prospěch eutanazie, znovu v polovině ledna tohoto roku. Pronesl, že si přeje co největší kontrolu nad svým životem. Chtěl by odejít důstojně, tedy způsobem, který si sám zvolí. „Rád se rozhoduji o svém vlastním životě.“ A dodal, že by byl nerad „přítěží pro své okolí“. Prezident v těch několika poznámkách shrnul motivy, které se v souvislosti s eutanazií tradičně zmiňují. Přesto stojí za to, podívat se na věc blíže, už proto, že nejde jen o eutanazii. To, jak uplatňujeme zmíněné výroky na veřejnosti, odráží to, jak se stavíme k životu, jako jednotlivci i jako společnost.
České školství stojí před největší změnou za posledních dvacet let, tvrdí resortní ministr Mikuláš Bek (STAN), o zásadních změnách hovoří i předseda vlády Petr Fiala (ODS). Nyní byla dotažena několikaletá anabáze, když ministr představil nové školní osnovy pro základní vzdělávání. Neříká se jim tedy osnovy, ale Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP). Ten divný název však nemusíme chápat jen projev byrokratického jazyka, je to i odraz dobového trendu. V něm stát poskytuje školám větší prostor, aby si poskládaly výuku podle svého, a ještě větší prostor má dostat žák.
Když nedávno ve Spišské Staré Vsi na Slovensku 18letý student gymnázia zabil nožem učitelku a spolužačku, musel se poroučet slovenský policejní prezident Ľubomír Solák i náčelník místního obvodního oddělení. Ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok totiž na základě závažných informací Úřadu inspekční služby vyhodnotil, že policisté neplnili své povinnosti. Věděli, že student může být nebezpečný, ale nepodnikli dostatečná opatření. Česko zažilo podobnou tragédii před více než rokem, kdy při střelbě na pražské filozofické fakultě přišlo o život 14 lidí. Oba případy se samozřejmě v mnohém liší.
Odstartoval volební rok 2025. Jako první naznačilo obrysy svého programu hnutí Stačilo! – v březnu chce zveřejnit definitivní verzi a oznámit krajské kandidátky do Poslanecké sněmovny. Co je to za strukturu a kdo za ní stojí? Projekt je pokusem předsedkyně komunistické strany a europoslankyně Kateřiny Konečné vyjít z izolace a oslovením protestních hlasů kompenzovat odchod voličů KSČM k hnutí ANO. Ještě ve sněmovních volbách 2013 měli komunisté 14,7 procenta hlasů.
Mezi filmovými fanoušky zavládlo nadšení. Christopher Nolan, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současnosti a režisér sedmi Oscary ověnčeného Oppenheimera, na konci roku oznámil svůj další film – adaptaci Homérovy klasiky Odyssea. Obzvláště nadšený byl jistý Matt Ramos, 36letý americký influencer menšího významu (245 tisíc sledujících na YouTube). Při hledání informací o novém Nolanově projektu totiž s údivem zjistil, že Odyssea je antický epos a jeden ze základních textů západní literatury. Ramos přitom nebyl zdaleka jediný, kdo v životě o Homérovi a jeho díle neslyšel.
Auguři byli kněží v antickém Římě, kteří předpovídali budoucnost z letu ptáků. Toto věštění prováděli i při nástupu důležitých představitelů do úřadu, aby zjistili, zda mají dobrozdání bohů. Odtud původ slova inaugurace. Podle chování ptactva se sice již dávno nevěští, ale při letošním uvedení Donalda Trumpa do Bílého domu by to ani nešlo, protože slavnostní akt byl kvůli nepřízni počasí přesunut do prostor Kapitolu. Z ceremonie však nějaký budoucí vývoj možná vyčíst můžeme. Začalo to již před inaugurací, kdy se i v Česku poměřovalo údajné postavení českých politiků ve Washingtonu podle toho, kdo obdržel pozvánku
Kdo je nejúspěšnější uživatel sociálních sítí? Jedním z jasných kandidátů je Donald Trump, který se „protweetoval“ až do Bílého domu. Jeho účty na Twitteru (nyní X) a Truth Social jsou bezprostředním vhledem do jeho mysli. Zároveň ale dokáží být mimořádně vtipné. „Občas trochu trollíme,“ přiznal před několika lety. Což je možná část vysvětlení šokujícího prohlášení, že by Spojené státy rád rozšířil o Kanadu, Grónsko a Panamský průplav. V případě Grónska a Panamy dokonce nevyloučil použití síly.
Nejhorší časy jsou pryč. Přesto se výkon ekonomiky, na který jsme si zvykli před covidem a energetickou krizí, v nejbližších letech pravděpodobně nevrátí a růst HDP nebude vyšší než tři procenta HDP. A jen navyšování reálných mezd a spotřeby, respektive větší utrácení, to nezachrání. Táhne nás dolů Německo, což je náš největší exportní trh. Jeho ekonomika se propadla a i v letošním roce má stagnovat. Do toho země čeká na to, jak moc na ni dopadne nová celní politika Donalda Trumpa. Asi dost, protože USA jsou pro Němce největší vývozní trh.
Seznamte se s novým šéfem, stejným jako ten starej. Slova z dávné rokenrolové hymny Won’t Get Fooled Again od kapely The Who se často používají jako vyjádření skepse vůči změnám prezentovaným coby revoluční. Nakonec se šéf od šéfa, jedna vládnoucí garnitura od druhé zas tolik neliší. Je to značně zjednodušující tvrzení – mezi šéfy mohou být velice citelné rozdíly, vše vždycky při starém nezůstane, věci se mohou dramaticky změnit, ale jenom do určité míry. Snaha změnit společnost bude vždycky limitovaná danostmi lidské existence, povahou člověka.
V říjnu 2006 na policejní stanici v Oldhamu na předměstí Manchesteru dorazila dvanáctiletá dívka, známá pouze jako Sophie, aby nahlásila sexuální napadení. Mělo k němu dojít na pozemku místního kostela, kde popíjela s přáteli. Sloužící policista jí ale řekl, ať se vrátí s dospělým, až vystřízliví. Přímo na policejní stanici jí pak tři neznámí muži nabídli, aby nastoupila k nim do auta. Dívka se prý bála jít domů, tak návrh přijala. Dotyční ji následně znásilnili a zanechali v místním parku.
Loni 4. prosince došlo v New Yorku k ojedinělé politické vraždě. Mladík z dobré rodiny zastřelil ředitele zdravotní pojišťovny, neboť ho považoval za představitele utlačovatelských struktur. Podle jednoho průzkumu považuje 41 procent Američanů ve věku do 29 let tu vraždu za přijatelnou. Jistá tradice podobných revolučních hnutí mysli, na kterou mohou tito mladí lidé navazovat, tu je.
Letošní zima je prozatím chladnější než loňská a předloňská. Zásobníky plynu, které se plní vždy od jara přes léto tak, aby vydržely během topné sezony, jsou s aktuálními cca 60 procenty prázdnější než loni touto dobou, kdy byly plné z 88 procent. Plyn je v Evropské unii zároveň 3,5krát až 4krát dražší než před covidem a válkou. Na takovém pozadí by člověk očekával, že když se Ukrajina od nového roku rozhodla zablokovat průtok ruského plynu přes své území, vyvolá to ve střední Evropě neklid i u jiných politiků než jen u Roberta Fica.
Kdo neměl na přelomu roku vánoční nebo novoroční projev, jako by v české politice neexistoval. Politický projev jako žánr se překvapivě těší stále velké úctě a vážnosti. Měřeno sledovaností je často na úrovni Star Dance, což je v éře totální fragmentace médií malý zázrak. Kořeny přízně je nutné hledat spíš v minulosti než současnosti.
V noci z 25. na 26. listopadu roku 1967 došlo v lisabonské oblasti k jedné z nejvíc ničivých evropských povodní 20. století. Zahynulo při ní asi 500–700 lidí. Skutečný počet se nepodařilo zjistit, protože portugalská vláda neštěstí bagatelizovala a mrtvoly byly odplaveny do moře. Šlo o druhou největší přírodní katastrofu po zemětřesení roku 1775. Portugalsko byla v té době chudá země s přelidněným venkovem, a tak se lidé stěhovali, jak už to bývá, do velkých měst. Tam si stavěli svá příležitostná obydlí v místech, která byla z různých důvodů nevyužitelná, kromě jiného v plochých říčních nivách přecházejících až do moře.
Syn pomáhá starému otci při oblékání. Podává mu ponožky. „Ale kde je třetí?“ podivuje se otec. Scéna pochází z knihy Starý král ve vyhnanství od rakouského spisovatele Arna Geigera. Autor v knize popisuje péči o svého dementního otce. Třetí ponožka je jedna z výzev, před niž stárnoucí rodiče své děti skutečně mohou stavět. Situaci lze vyřešit dvěma způsoby. Na otce můžeme štěknout: „Máš snad tři nohy?“ Alternativou je začít s tátou chybějící ponožku opravdu hledat. Podle přední švýcarské lékařky a autorky klasických studií věnovaných různým typům demence Irene Bopp-Kistlerové neexistuje správná reakce.
Všechno podstatné se letos v Česku odehraje mezi lednem a únorem. Tehdy do americké prezidentské funkce nastoupí Donald Trump a měsíc nato proběhnou parlamentní volby v Německu. Z řady důvodů nepůjde o běžnou výměnu v Bílém domě nebo v berlínském kancléřství. Tentokrát se budou přepisovat dlouholetá pravidla hry a nahrazovat neochvějné pilíře dosavadní politiky – od mezinárodního obchodu přes válku na Ukrajině až po uskutečňování zelených utopií. České elity tyhle výsledky více či méně aktivně přijmou. Takový je úděl být periferií Evropy.
Je večer 5. prosince 2024. Polský premiér Donald Tusk publikuje na síti X naléhavou výzvu: „Zúčtování s PiS je příliš pomalé, protože ne všichni v koalici pochopili, že bez zúčtování nedojde k obnově republiky.“ Co se mělo další den uskutečnit tak závažného, že stálo premiérovi za razantní slova – a kritiku na adresou koaličních partnerů? Mělo se hlasovat o zbavení imunity lídra opozice Jarosława Kaczyńského.
Starozákonní Bůh v americkém knižním světě právě řádí jako černá ruka. Kniha We Who Wrestle with God (My, kteří bojujeme s Bohem) od kanadského psychologa Jordana Petersona se umístila hned po vydání na první příčce žebříčku Amazonu, autor se svým výkladem Starého zákona objíždí stadiony amerických měst. Kniha Reading Genesis od Marilynne Robinsonové zas budí nadšení u literárních kritiků a objevuje se v žebříčcích nejlepších knih roku 2024.
V pořadí už čtvrtá sestava Ústavního soudu od vzniku samostatné České republiky zveřejnila mimořádně kontroverzní nález. Týkal se části zákona o střetu zájmů a byl přijat většinou devíti z patnácti soudců Ústavního soudu. Soud tak rozhodl nejtěsnější možnou většinou. Soudci reagovali na stížnost 70 poslanců hnutí ANO, kteří zpochybňovali, co sami označovali jako lex Babiš II. Stručně řečeno, původní zákon (lex Babiš I) o střetu zájmů znemožňoval politikům přímo vlastnit média.
Bob Dylan na stará kolena pořád umí překvapovat, je to podle mě také tím, že překvapit, nebo dokonce šokovat nebývá jeho záměrem, prostě dělá, co musí. Nedávno začal psát na X (dříve Twitter) i něco jiného než promo oznámení, která dřív na jeho účtu výhradně byla. Činí tak spíš sporadicky, většinou sdílí suše (a proto i zábavně) podané momentky z cest. Byl na večeři a chutnalo mu, v hotelovém výtahu v Praze jel spolu s hráčem Buffalo Sabres. V Paříži se Bob Dylan šel podívat na koncert Nicka Cavea a The Bad Seeds.
Ema Bovaryová právě ztrácí poslední naději, že se jí podaří získat peníze na zaplacení horentního dluhu. Její věřitel už nepočká ani den. Ema si půjčovala peníze, kde jen mohla, chovala se přitom jako šílená, jako by si vůbec neuvědomovala, že to může mít nějaké následky. Žila představou, že na to má nárok a právo, neboť jí život něco strašlivě dluží.
Náhlý restart syrské občanské války, úspěch povstalců a pád režimu Bašára Asada v podstatě překvapil úplně všechny. Asad byl považován za jejího de facto „vítěze“. Od roku 2011 vedl boj proti vlastnímu obyvatelstvu, boj plný zvratů, masakrů a válečných zločinů. Ve válce zemřelo až 600 tisíc lidí. Ještě před pár týdny to vypadalo, že Asad si udržel přímou kontrolu asi na 60 % území. Islamisté v okolí Idlibu drželi asi 10 % a Kurdové, převážně na východ od řeky Eufrat, nějakých 30 %. Úseky u severní hranice okupovalo Turecko či milice na něj napojené.
Byl to snad nejpodivnější začátek sjezdu politické strany v historii. Hodinu před polednem přistoupil v pražské basketbalové hale Královka k mikrofonu místopředseda strany Motoristé sobě Jiří Barták. Komisním hlasem připomínajícím jinou stranu jiné epochy oznámil, že už ráno se sešlo několikačlenné vedení, které si potvrdilo do čela Petra Macinku a jako místopředsedy jeho a paní Renatu Maršíkovou.
