Je večer 5. prosince 2024. Polský premiér Donald Tusk publikuje na síti X naléhavou výzvu: „Zúčtování s PiS je příliš pomalé, protože ne všichni v koalici pochopili, že bez zúčtování nedojde k obnově republiky.“ Co se mělo další den uskutečnit tak závažného, že stálo premiérovi za razantní slova – a kritiku na adresou koaličních partnerů? Mělo se hlasovat o zbavení imunity lídra opozice Jarosława Kaczyńského.
Starozákonní Bůh v americkém knižním světě právě řádí jako černá ruka. Kniha We Who Wrestle with God (My, kteří bojujeme s Bohem) od kanadského psychologa Jordana Petersona se umístila hned po vydání na první příčce žebříčku Amazonu, autor se svým výkladem Starého zákona objíždí stadiony amerických měst. Kniha Reading Genesis od Marilynne Robinsonové zas budí nadšení u literárních kritiků a objevuje se v žebříčcích nejlepších knih roku 2024.
V pořadí už čtvrtá sestava Ústavního soudu od vzniku samostatné České republiky zveřejnila mimořádně kontroverzní nález. Týkal se části zákona o střetu zájmů a byl přijat většinou devíti z patnácti soudců Ústavního soudu. Soud tak rozhodl nejtěsnější možnou většinou. Soudci reagovali na stížnost 70 poslanců hnutí ANO, kteří zpochybňovali, co sami označovali jako lex Babiš II. Stručně řečeno, původní zákon (lex Babiš I) o střetu zájmů znemožňoval politikům přímo vlastnit média.
Bob Dylan na stará kolena pořád umí překvapovat, je to podle mě také tím, že překvapit, nebo dokonce šokovat nebývá jeho záměrem, prostě dělá, co musí. Nedávno začal psát na X (dříve Twitter) i něco jiného než promo oznámení, která dřív na jeho účtu výhradně byla. Činí tak spíš sporadicky, většinou sdílí suše (a proto i zábavně) podané momentky z cest. Byl na večeři a chutnalo mu, v hotelovém výtahu v Praze jel spolu s hráčem Buffalo Sabres. V Paříži se Bob Dylan šel podívat na koncert Nicka Cavea a The Bad Seeds.
Ema Bovaryová právě ztrácí poslední naději, že se jí podaří získat peníze na zaplacení horentního dluhu. Její věřitel už nepočká ani den. Ema si půjčovala peníze, kde jen mohla, chovala se přitom jako šílená, jako by si vůbec neuvědomovala, že to může mít nějaké následky. Žila představou, že na to má nárok a právo, neboť jí život něco strašlivě dluží.
Náhlý restart syrské občanské války, úspěch povstalců a pád režimu Bašára Asada v podstatě překvapil úplně všechny. Asad byl považován za jejího de facto „vítěze“. Od roku 2011 vedl boj proti vlastnímu obyvatelstvu, boj plný zvratů, masakrů a válečných zločinů. Ve válce zemřelo až 600 tisíc lidí. Ještě před pár týdny to vypadalo, že Asad si udržel přímou kontrolu asi na 60 % území. Islamisté v okolí Idlibu drželi asi 10 % a Kurdové, převážně na východ od řeky Eufrat, nějakých 30 %. Úseky u severní hranice okupovalo Turecko či milice na něj napojené.
Byl to snad nejpodivnější začátek sjezdu politické strany v historii. Hodinu před polednem přistoupil v pražské basketbalové hale Královka k mikrofonu místopředseda strany Motoristé sobě Jiří Barták. Komisním hlasem připomínajícím jinou stranu jiné epochy oznámil, že už ráno se sešlo několikačlenné vedení, které si potvrdilo do čela Petra Macinku a jako místopředsedy jeho a paní Renatu Maršíkovou.
„Naučme se nechat umírat své ideje místo nás samých.“ Takové je poselství jedné z velkých filozofických škol 20. století – kritického racionalismu Karla Poppera. Podobně jako smrt příslovečných kanárků v dolech varuje horníky před přítomností jedovatých plynů, varují vyvrácené ideje lidstvo, že řídit se jimi dál by bylo sebevražedné.
Vstup Petra Fialy na sociální síť TikTok a jeho vize o dostihnutí Německa v průměrných platech nikdo nečekal. Na první pohled se český premiér snaží vzbudit rozruch, přitáhnout pozornost a zachránit se u moci. Část politiků vládních stran mu to nevěří a zatím jen v zákulisí se proti tomu vymezuje. Jsme svědky budoucí vzpoury? Zatím jen hledání nového modelu utváření politiky na vládní úrovni. Československo od svého vzniku v roce 1918 šlo od krize ke krizi.
„Za pár roků je Německo v pr...“ A dále: „Jejich vláda nemá šajn. Nejvyšší čas pro nové volby,“ poznamenal ředitel letecké společnosti Ryanair Michael O’Leary. Ty se po rozpadu vlády budou konat v únoru. O’Leary reagoval na zvyšování poplatků za kontrolu na letišti (od časů korony stoupl v Německu o 118 procent) a hlavně na leteckou daň.
Listopadové volby „představuji rozhodné odmítnutí liberalismu americkými voliči a konkrétně způsobu, jakým se od 80. let vyvíjelo chápání ‚svobodné společnosti‘,“ napsal v minulých dnech ve Financial Times známý politolog Francis Fukuyama. To vyvolalo vlnu škodolibých reakcí. Fukuyama v roce 1992 ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyhlásil vítězství západní liberální demokracie a konec ideologické evoluce lidstva. Fukuyama měl vždy řadu kritiků, kteří jeho základní tezi zpochybňovali a představě konce dějin se smáli. Fukuyamovo povzdechnutí po prezidentských volbách v USA bylo interpretováno jako přiznání, že se přece jenom mýlil.
O letošních Dušičkách jsem se na Olšanských hřbitovech, kam chodím pravidelně na procházku, nějak bedlivěji díval do tváří spoluobčanů, kteří tam přicházeli na návštěvu k hrobům svých předků a blízkých. Vypadali dost neradostně, často šlo o lidi starší, ba už i hrobu blízké. Stáří je strastné, řekl před dávnými lety Buddha. Přimělo mě to pozorněji se dívat do obličejů také u lidí všech věkových kategorií na tramvajových zastávkách hlavního města. Pravda, ani tam není průřez všemi vrstvami populace úplně rovnoměrný, ale je přece jenom mnohem širší.
V minulých dnech se v novinách mihla zpráva, že české pojišťovny budou tlačit nebo už tlačí na zavírání menších porodnic. První byla přinucena zavřít porodnice v Ivančicích, Všeobecná zdravotní jí neprodloužila smlouvu s argumentem, že tu meziročně počet porodů klesl z 449 na 340. A protože rodičky nerodí, jako donedávna ještě rodily, je z téměř devadesáti porodnic v zemi ohrožena třetina. Vypadá to jako jedna ze zpráv o nutnosti státu šetřit. Ale týká se i obřího společenského problému, jímž je strmý až šokující propad porodnosti, který pokračuje třetím rokem.
„Kdyby tu knihu napsal bílý člověk, byl by považován za rasistu,“ píše John McWhorter, americký – a jak sám zdůrazňuje, černý – lingvista ve své knize Woke Racism (2021). Odmítá v ní antirasismus, který považuje za náboženský a který opanoval veřejnou debatu i instituce Spojených států. Podle tohoto klíče existuje strukturální rasismus, jehož jsou účastni všichni bílí, často i nevědomě. Celá společnost se má zreformovat tak, aby lidé jiné než bílé barvy pleti dosahovali srovnatelných úspěchů jako bílí. Autor, mimo jiné akademik na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a komentátor při New York Times, toto odmítá.
Jonathan Haidt je americký sociální psycholog a vysokoškolský profesor, jehož jméno často slýcháme v souvislosti s duševním zdravím mladé generace – narůstajícím počtem úzkostných, sociálních a depresivních poruch i počtem sebevražd, ohledně kterého bijí na poplach rodiče, pedagogové i psychologové v celém západním světě. K jeho nejznámějším knihám patří The Coddling of the American Mind: How Good Intentions and Bad Ideas Are Setting Up a Generation for Failure o rostoucí politické polarizaci, duševním zdraví a vysokoškolské kultuře a The Anxious Generation.
Na podzim 2024 budeme jednou vzpomínat jako dnes na podzim 1989, kdy padla železná opona. Tehdy i dnes jsme svědky nástupu něčeho jiného. Přesné obrysy nové politiky zatím neznáme, ale cítíme, že nepůjde jenom o prostou výměnu garnitur. Ve středu 6. listopadu 2024 jsme byli svědky tří událostí, které předznamenají zítřejší posuny v evropské a světové politice. Brzy ráno probíhalo sčítání výsledků amerických prezidentských voleb. Zvolení Donalda Trumpa může být interpretováno různě. Rozhodně je to signál o nástupu odlišné politiky, nesené jinými společenskými a ekonomickými zájmy než dosud.
„Hlavně si svou rakovinu negooglete,“ upozornila zdravotní sestra dospívající dívku. Caroline Cramptonová onemocněla Hodgkinovým lymfomem, zhoubným onemocněním mízních uzlin. Lékař ji ubezpečil, že v mladém věku se vyléčí hned po první chemoterapii 95 procent lidí. Všechno mělo být dobré a Caroline negooglila. Jenže spadla do pěti procent. Nastoupila agresivnější chemoterapie, která jí zničila imunitu, lékaři ji budili co čtyři hodiny, aby kontrolovali její tělesné hodnoty. Caroline tehdy přišla i o schopnost spánku. Co dělat, když nejde spát? Začala googlovat, a když pak usnula, bývalo to v slzách.
V předvečer prezidentských voleb v USAse mnohé tamní vysoké školy snažily vyjít vstříc potřebám těch studentů, pro něž by volební výsledek mohl znamenat velký stres. Nabízely různé formy psychologické podpory. Na fakultě veřejné politiky Georgetownské univerzity ve Washingtonu byla pro ten případ připravena místnost určená k „sebepéči“, k dispozici tam bylo mj. kakao, sušenky, stavebnice lego a omalovánky. Vzbudilo to předvídatelné reakce. Co se to děje, když budoucí diplomaté a političtí činitelé potřebují klid, kakao a lego, aby dokázali zpracovat situaci, na níž v demokracii není nic neobvyklého.
Svět se třese před Trumpem, jen Putin jásá. Vyvede Ameriku z NATO a nechá Kyjev napospas osudu. Tak by se dalo shrnout aktuální zpravodajství v českých médiích. Naopak někteří komentátoři v USA i Evropě oslavují údajný konec neokonů, kteří za dvacet let hrůzovlády na americkém ministerstvu zahraničí prý uvrhli svět do chaosu a tak nepřístojně tlačili na Moskvu, že jí nezbylo nic jiného než zaútočit na Ukrajinu. Jejich vykopnutím nastane éra míru a prosperity, Putin stáhne své tanky a nechá Ukrajince na pokoji, či co. Trumpovo zvolení prezidentem USA bude mít geopolitické důsledky, možná ale úplně jiné, než se všichni domnívají.
Řada politických hráčů se snaží přeformátovat českou politiku. Ruku v ruce s tím jdou jejich pokusy ukrást slovům obsahový význam, což umožňuje zatemnit skutečné cíle. V jakém prostoru se odehrává česká politika? Hlavní politické konflikty se stále odehrávají na horizontální ose pravice–levice. Tyto spory se týkají sociálně-ekonomických témat. Tedy míry přerozdělování, zdanění, zadlužení státu, jsou to spory o rozsah státních intervencí do ekonomiky atd. Tradiční pravice je pro menší a štíhlejší stát, s nižšími daněmi a rozumnou mírou regulací. Česká levice se vyprofilovala jako protiklad k těmto hodnotám
Kdekdo rád poslouchá, že právě tyto volby jsou přelomové. Lze snést dost důvodů pro to, že tyto volby samy o sobě velký zlom nepřinesou. Fenoménem, který se tyčí nad americkou politikou posledních let, je Donald Trump. Trumpovy svérázné vlastnosti se nějakým zvláštním způsobem „našly“ se současnou dobou, ten fenomén má prostě svůj poločas rozpadu a mechanickými zásahy zvenčí, třeba volbami, ho lze ovlivnit jen omezeně.
V politice se jedna událost často dá vyložit diametrálně odlišně, podle sympatií pozorovatele. Takže když na 200 spolupracovníků čtyř někdejších prezidentů za Republikánskou stranu letos v létě otevřeným dopisem podpořilo Kamalu Harrisovou, bylo to bráno jako další důkaz, že Donald Trump je nemožný, neudržitelný kandidát. Odvrací se od něj jeho vlastní strana!
V noci z úterý na středu, kdy vznikl tento text, vše naznačovalo na velký comeback Donalda Trumpa, který se nakonec potvrdil. Po čtyřleté pauze se bývalá hlava státu opět vrátí do Bílého domu. Jak to tedy Donald Trump dokázal? V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Texeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty.
Jak slovy dělat věci se jmenuje cyklus přednášek britského filozofa J. L. Austina z roku 1955. Knižně vyšly v šedesátých letech. Vliv měly nemalý, nejen ve filozofii. Autor ukazuje, že slovy jen nepopisujeme ani neinformujeme; slovy lze vytvářet nové skutečnosti. Třeba někoho pokřtít nebo oddat. Proti tomu lze máloco namítat. Ovšem občas má člověk z humanitních věd dojem, jako by si jejich zástupci mysleli, že to platí obecně. Slova realitu vytvářejí a mluvení je samo o sobě cenné. Asi se není čemu divit. Přecenění slova mají humanitní vědy vepsané v základech. Problém nastává, když si i zbytek společnosti myslí, že slovy lze dělat věci.
„Platí to Trump,“ dověděli se řidiči přijíždějící k okýnku pro výdej objednávek ve fastfoodu McDonald’s v Pensylvánii. Jejich hamburgery a hranolky jim přitom neservíroval nikdo jiný než sám exprezident. Celá asi čtvrthodinová Trumpova šichta v mekáči byla naplněna památnými momenty.
Dělaly se kvůli tomu procedurálně psí kusy, například ještě v létě koalice nebrala zřetel ani na stanovisko poradního orgánu Legislativní rady vlády, jen aby se „stihly termíny“. Bylo životně důležité pro demokracii, aby novela zákona o České televizi a Českém rozhlase vešla v platnost ještě letos. Imperativem je zajistit ČRo a hlavně ČT víc financí na provoz, v prvním případě až o 330 milionů korun, v druhém o 865 milionů. Novela je, jak ostatně přiznávají ti politici čtyřkoalice, kteří se o ni osobně zasazují, politicky motivovaná.
„Kdyby ti řekl, abys vyskočila z okna, tak bys skočila?“ slýchává dítě od rodiče odrazujícího je od nápodoby charismatického spolužáka. Otázka prozrazuje, že rodič toho o lidské psychice, kterou neodhalily teprve sociální sítě, příliš neví. Ale ty sítě bývají ve svých svědectvích obzvlášť přímočaré. Zvlášť děti rády napodobují, co vidí na TikToku. Třeba „blackout challenge“ je vybízí, aby se vzájemně škrtily, ideálně až do bezvědomí, a přitom se natáčely. Není-li poblíž kamarád, lze škrcení a nahrávání zvládnout i samostatně. Prý to dokazuje odvahu.
Nate Silver je americký volební guru. Slávu získal v roce 2008, kdy jeho volební model správně odhadl výsledek prezidentských voleb ve 49 z 50 států. Správně určil vítěze voleb také v roce 2012 a 2020. Jeho jediným neúspěchem jsou volby v roce 2016, kdy odhadl šanci Donalda Trumpa zvítězit pouze na 28,6 %. Stále to ale byla větší šance, než uváděly ostatní modely. A jak rád upozorňuje Silver, zhruba třetinová pravděpodobnost je stále docela vysoká. Jaký výsledek věští Silver nyní? V podstatě 50 na 50. Šanci Donalda Trumpa vyhrát odhaduje na 50,2 %, Kamaly Harrisové na 49,5 %.
Oceán pokrývá dvě třetiny zemského povrchu a přitom je v neustálém kontaktu se vzduchem, od kterého odebírá nadbytečné teplo či je právě naopak jako v severní Evropě uvolňuje do ovzduší. Je to poměrně účinný tepelný výměník, který zaujímá obrovskou plochu planety. Na většinu problémů s počasím, které my lidé pociťujeme na pevnině, bylo zaděláno na moři. I zářijové povodně byly tak ničivé, protože větrné proudění přinášelo nám suchozemcům zpočátku ze Středozemního moře a pak i od severu nadbytek vodní páry odpařené z neobvykle teplých moří.
„Potřebuji přesně vás,“ říkala mi paní do telefonu, když mě zvala do debaty. Prý shánějí člověka hájícího stanovisko, jež mi v rychlosti předestřela. Namítla jsem, že si nic podobného nemyslím. „Ale ano, máme na to data,“ poznamenala. Asi měla na mysli, že firma, od níž pozvánka dorazila, si udělala rešerši, projela mé výstupy a seznala, že jsem jejich člověk. Nedomluvily jsme se. Trvala jsem na tom, že si myslím, co si myslím. Možná z principu. Zčásti měla paní asi pravdu. Na příhodě není nic pobuřujícího. Každý zve do debat lidi s očekáváním, že budou herci sebe samých. Všichni pracujeme s tím, že druhého známe, že je tudíž předvídatelný.
