Politický odkaz předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové se bude do velké míry posuzovat podle toho, jak dopadnou jednání o takzvaném víceletém finančním rámci Evropské unie na roky 2028–2034. Ten Komise navrhuje výrazně vyšší než pro období současné, a okolnosti projednávání jsou navíc složitější než v minulosti, ať už jde o ruskou agresi nu Ukrajině, politiku Donalda Trumpa, či rozdrobenost politického spektra v EU.

Evropská komise zveřejnila první návrh nového sedmiletého rozpočtu, který má platit od roku 2028 do roku 2034, v objemu dvou bilionů eur (49,3 bilionu korun). Současný rozpočet byl schválen ve výši 1,21 bilionu eur, jde tedy o výrazný nárůst. Ursula von der Leyenová představila několik zásadních změn s tím, že chce, aby byl mnohem flexibilnější a ambicióznější. Kromě starých priorit, jako je ochrana klimatu, zemědělství či koheze, se do popředí dostaly také obrana a konkurenceschopnost – a také nové příjmy, kterými se budou platit nejen nové priority, ale i staré dluhy, především ty z období covidu. Financování ze strany EU má být nově podmíněno respektem k právnímu státu.

Jednání o rozpočtu jsou na samém začátku, schválit jej musí jednak jednomyslně členské státy a také absolutní většina Evropského parlamentu. Prvotní návrh však čelí kritice ze všech stran. „Jednání o novém rozpočtu EU jsou teprve na začátku. Ale je zřejmé, že budou tvrdší než obvykle. Situace ve světě je zcela odlišná než dřív, rodí se koncept velmocí. Pokud chce EU uspět, musí být i rozpočet jiný než doposud. EU musí být brána vážně. Musí mít váhu geopolitické mocnosti. Pokud toho nedosáhneme, bude namístě připomenout si římské ,běda poraženým‘,“ řekl Echu bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, někdejší předseda české vlády. Jeho vyjádření je příznačné z řady důvodů.

Boj o konkurenceschopnost

Do nového Evropského fondu konkurenceschopnosti chce Evropská komise nasypat přes 400 miliard eur, víc než pětinu celkového rozpočtu. Fond sdružuje priority spojené s novými čistými technologiemi, výzkumem či zvýšením průmyslové kapacity. V dokumentu, ve kterém fond představuje, píše EK o tom, že „za posledních třicet let se rozdíly v produktivitě mezi EU a ostatními vyspělými ekonomikami prohloubily, čímž se EU stala méně konkurenceschopnou ve srovnání s ostatními velkými ekonomikami“.

Evropský průmysl je přitom do velké míry ohrožen opatřeními, se kterými přišla právě první Komise Ursuly von der Leyenové, především jde o opatření spojená s eurokomisařem Fransem Timmermansem. EU až zpětně řeší už schválená opatření, což vidíme u systému emisních povolenek ETS 2, stejné to bylo i u zmírnění emisních norem CO₂ pro nové osobní automobily a dodávky, které automobilkám poskytnou víc času na dosažení emisních cílů.

Timmermans je u nás vládními i opozičními politiky označován za „šíleného“. Česká národní stopa ve schvalování Green Dealu je však výrazná. Obě politické garnitury se navzájem obviňují z toho, kdo má větší vinu na tom, jak Green Deal v současnosti vypadá. Zatímco Fiala a jeho vládní kolegové vyčítají Babišovi, že v roce 2019 jako premiér na Radě EU pro zelenou dohodu hlasoval a nevyužil možnosti ji zablokovat, hnutí ANO argumentuje tím, že se tehdy hlasovalo jen o obecném záměru a že jeho předseda nemohl vědět, jak se Green Deal vyvine. Ještě v roce 2022 Babiš prohlásil, že nezúčastnit se Green Dealu v podstatě znamená nebýt v Evropské unii. V posledním zhruba roce obrátil a říká, že Green Deal je mrtvý.

ANO naopak útočí na Fialovu vládu, že to byla právě ona, kdo během českého předsednictví v Radě EU schválil ta nejkritičtější opatření, která dopadají na naše firmy i občany, „včetně třeba zákazu prodeje nových vozidel se spalovacími motory od roku 2035“. O balíčku Fit for 55 hlasovala v roce 2022 tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL). Fialova vláda se nyní ale pasuje do role bojovníka za konkurenceschopnost průmyslu a argumentuje například lepšími podmínkami emisní normy Euro 7, kterou její ministři vyjednali. Ano, to je světlá výjimka, kdy se něco povedlo ovlivnit už dopředu, jinak se – jako v případě systému ETS 2 – honí úlevy na poslední chvíli.

Ztráta evropské konkurenceschopnosti je dána i vývojem na trhu a tím, že například automobilky do určité míry zaspaly vývoj nových technologií. Ve hře je též Donald Trump, který na ochranu klimatu nebere takové ohledy jako jeho předchůdce Joe Biden. Jeho nepředvídatelná celní politika rovněž nepřispívá k hladkému průběhu jednání. Zároveň je ale třeba mít na paměti, že nový rozpočet začne platit v podstatě až v posledním roce Trumpova vládnutí.

Ukrajina jako klíčové téma

Zásadním neuralgickým bodem jednání o rozpočtu EU bude také Ukrajina. Nejen v souvislosti s výdaji na podporu státu bránícího se ruské agresi, respektive na budoucí poválečnou obnovu, ale také proto, že právě v období 2028–2034 by se měly podniknout zásadní kroky směrem k přistoupení Ukrajiny do EU.

Obranu skloňovali jako klíčovou prioritu téměř všichni představitelé EU především v souvislosti s válkou na Ukrajině a s tím, jak Donald Trump k tomuto konfliktu zpočátku přistupoval, což vyvrcholilo jeho známou roztržkou s Volodymyrem Zelenským v Bílém domě. Od té doby došlo k závazku členských států NATO zvýšit výdaje na obranu na pět procent HDP. Že je obrana pro EU zásadní, ukázalo i vytvoření nové funkce eurokomisaře pro obranu; obsadil ji Litevec Andrius Kubilius. Komise navrhuje vyčlenit na unijní obranu a průzkum vesmíru nejméně 131 miliard eur, pětinásobek současného rozpočtu. Členské státy a regiony budou mít možnost dobrovolně a podle svých priorit podporovat projekty související s obranou. Vojenská mobilita v rámci EU má být zdesetinásobena. Podpořeny mají být projekty spojené s vojenským i civilním využitím a také kyberbezpečnost.

To vše podnítila právě ruská agrese na Ukrajině. Podle bývalé dlouholeté eurokomisařky Věry Jourové, která se podílela na jednání o rozpočtu platném v současnosti, budou výdaje spojené s Ukrajinou i kvůli Slovensku a Maďarsku, jež často opatření s Ukrajinou spojená blokují, „velký nervák“. „Ukrajina je jenom jedním z neuralgických bodů. Je tam jedna velká neznámá, která se bude ještě vyjasňovat během vyjednávání o rozpočtu. A to je, jak to bude s přístupem nových zemí do Evropské unie, včetně Ukrajiny. Roky 2028 až 2034 jsou obdobím, o němž se reálně uvažuje jako o čase přijímání nových zemí,“ uvedla Jourová s tím, že současná doba je extrémně dynamická a nelze předvídat, co bude za rok, natož za sedm let. Německý kancléř Friedrich Merz sice pochybuje, že by se Ukrajině podařilo vstoupit do EU do roku 2034, debata však bude v následujícím rozpočtovém období zásadní.

Staré dluhy, nové daně

Aby se ufinancovaly všechny nové priority, navrhuje EK nové příjmy rozpočtu. Konkrétně daně z elektroodpadu, tabáku a také daň, která by dopadla na velké společnosti. A právě tu kritizuje i europoslankyně Danuše Nerudová, zpravodajka EP pro oblast takzvaných nových příjmů. „Měli bychom podporovat konkurenceschopnost, ne na ni uvalovat další břemeno. Mohu ale ujistit euroskeptiky, že tato daň vyžaduje jednomyslné schválení – a Německo se už vyjádřilo proti. Z mého pohledu by bylo vhodnější zavést například digitální daň, zaměřenou především na americké technologické giganty, které na Evropě vydělávají obrovské částky, a přitom se daním na kontinentě často vyhýbají,“ řekla Echu Nerudová a připomněla, že během pandemie covidu se členské státy nedokázaly dohodnout, jak se půjčky budou splácet, a EK teď jen napravuje to, co se v minulém období nepodařilo.

Je však otázka, do jaké míry se podaří nové příjmy zajistit. Politická realita se od posledního projednávání rozpočtu první Komisí von der Leyenové výrazně proměnila, z pohledu šéfky EK nikoli k lepšímu. Na síle v EP nabraly pravicové frakce, a to včetně Patriotů pro Evropu, které spoluzakládal Andrej Babiš. Ti totiž spolu s Evropskými konzervativci a reformisty, kde sedí mj. ODS, umožňují největší europarlamentní frakci – tedy Evropské lidové straně (EPP) – odvrátit se od tradiční spolupráce se socialisty a liberály, kteří sice von der Leyenovou podrželi při nedávném hlasování o nedůvěře, socialisté ale hovořili o tom, že jde o její „úplně poslední šanci“. Návrh rozpočtu kritizuje i mateřská EPP von der Leyenové a na národní úrovni též její domovské Německo, problémy lze čekat i při jednání se Slovenskem a Maďarskem, s nimiž se chce spojit – pokud bude ve vládě – i Andrej Babiš.

Zemědělci jako poražení?

Podle Věry Jourové je von der Leyenová nepochybně pod větším tlakem než šéfové Evropské komise v minulosti. „Ursula i její Komise jsou v sevření různých krizí, politických tlaků a musejí vyhovět všem a všemu, což není reálné. Projednávání rozpočtu je na začátku. Minule se vedla největší bitva do posledních minut o to, zda se mají peníze podvázat principem právního státu. Svádělo se tisíc různých bitev o to, jaké priority, za kolik peněz, posunovala se koheze, přešlapovalo se po špičkách okolo zemědělských dotací, protože to je extrémně vysoká cifra, která jde právě do zemědělství,“ řekla Jourová.

A jsou to právě zemědělci, koho vlivný bruselský server Politico označil za pravděpodobně největšího poraženého prvotního návrhu rozpočtu. V posledním dlouhodobém rozpočtu EU byla na společnou zemědělskou politiku (SZP) vyčleněna částka 386,6 miliardy eur. Tentokrát bylo na zemědělství vyčleněno 300 miliard eur. Zatímco dřív tvořila SZP samostatnou část rozpočtu, nyní byla sloučena s financováním jiných politik do peněžního fondu pro „národní a regionální plány partnerství“. Návrh EK zemědělce rozlítil a požadují výrazné navýšení. Varují před zvyšujícími se cenami potravin a výhodami, které třetím zemím plynou ze snížení podpory pro unijní zemědělství.

O rozpočtu se vede vyostřená debata, což je dobře, pokud silné řeči nezůstanou jen na papíře. Je totiž možné, že i díky této diskusi, novému složení Evropského parlamentu a geopolitickým tlakům by mohly zas jednou převážit zájmy občanů EU.