V mezinárodních vztazích je občas problém, když někdo nechce pochopit, že druhá strana hraje jinou hru. V posledních letech například mnozí lidé věnovali značné úsilí tomu, aby přesvědčili veřejnost a vlády, že to, co provozuje Rusko vůči Ukrajině, dalším sousedním státům, Evropě či Spojeným státům není standardní zahraniční politika, ale spíš se blíží válce. V každém případě je namístě používat pro její dílčí aspekty termíny jako informační válka.
Uplynulý měsíc září každoročně představuje také příležitost pro připomenutí vypuknutí druhé světové války, která začala německým útokem na Polsko. Dne 17. září 1939 se k agresi přidal Sovětský svaz a osud pyšné středoevropské země byl zpečetěn. Polsko v konfliktu ztratilo cca šest milionů obyvatel, tzn. pětinu původní populace, a posléze skončilo v sovětské sféře vlivu, v níž pak jako satelit Moskvy fungovalo přes čtyřicet let.
V pondělí před polednem došlo k dalšímu útoku na české vojáky v Afghánistánu. Útok na vozidlo české jednotky na základně Shindand zasáhl tři české vojáky, jeden z nich zemřel. O útoku informovala armáda ČR v prohlášení na svém webu. Podle Severoatlantické aliance na spojence zaútočil afghánský voják, bližší podrobnosti nebyly zveřejněny.
(MFD/6) A sice s poklesem míry spolufinancování EU na evrop. dotacích v program. období 2021-27. Zájem o čerpání dotací by mohl poklesnout. Míra spolufin. Unie na evrop. dotacích se v tomto období u větš. projektů sníží ze souč. 85 na 55 %. Současné pravidlo N+3 se změní na N+2. Tp značí, že dotace přidělené v daném roce musí stát vyčerpat nejpozději do 2 let, a ne do 3, jako nyní.
Představa letů do kosmu dnes často evokuje pocity spíš nostalgické, posmutnělou vzpomínku na cosi, co pominulo. Přesvědčení, že lidstvo stojí na prahu nějakého objevitelského příběhu, díky němuž taky dospěje, vyroste, odejde z pozemského domova, aby si ohledalo ten širý vesmír kolem, a jistě při tom ledacos dobrodružného zažije.
Vysoký blondýn se schopností zahrát přesvědčivě cokoli. Řeklo by se zajímavý herecký typ netyp. Fyzicky výrazný a přitom jaksi nenápadný, nezařaditelný do škatulky. Může hrát dobráky i démony, prosťáčky i intelektuály, hrál v Komedii Goebbelse a v Národním Havlova Huga Pludka, ve filmu policisty, tatínky i Fausta.
Po vraždě novináře Jána Kuciaka zažilo Slovensko největší demonstrace od pádu Vladimíra Mečiara. Terčem nespokojenosti byla vláda premiéra Roberta Fica. Ten pod tlakem odstoupil.
S Janem Čapkem, držitelem titulu designér roku ze soutěže Czech Grand Design, o postavení designéra i o jeho environmentální zodpovědnosti.
Toman. Tak se jednoduše, a přitom záhadně se jmenuje hraný film režiséra Ondřeje Trojana, který představuje jednu velmi barvitou a rozporuplnou osobu československé historie. Zdeněk Toman, původním jménem Asher Zelig Golberger (1909–1997), se narodil v chudé židovské rodině na východě Slovenska, jako student práv v Praze vstoupil do komunistické strany, okupaci přežil jako úředník exilové vlády v Londýně, po květnu 1945 se stal šéfem rozvědky ministerstva vnitra, jehož hlavním cílem bylo obstarávat pro stranu valuty. Vedlejším efektem jeho činnosti byla však i pomoc židovským uprchlíkům, kteří se ocitali ve svízelné situaci. Toman to dělal za peníze, ale snad i z jistého soucitu či solidarity. Byl vysoce postaveným mužem komunistického aparátu, který se chystá převzít moc, ale byla mu připravena role oběti. Těsně předtím, než je tímto aparátem zlikvidován, se mu podaří spektakulární útěk ze země. Pak začíná druhý život Zdeňka Tomana, o kterém film už nevypráví. To, co je jeho látkou, však stačí na debatu, k níž se sešla scenáristka filmu Zdeňka Šimandlová, historička zabývající se osudem českých Židů po roce 1945 Kateřina Čapková a historici Karel Pacner a Prokop Tomek.
Donald Trump ve volební kampani označoval obchodní dohody USA za „nejhorší dohody všech dob“ a o obchodních partnerech tvrdil, že Ameriku okrádají. Své výhrůžky splnil, uvalil cla na výrobky z různých zemí. Teď se ale může pochlubit výsledky. Byla podepsána inovovaná verze Severoamerické dohody o volném obchodu s Mexikem a Kanadou. Hodlá se teď Trump soustředit jen na Čínu?
Facebook a Twitter jsou na nejlepší cestě stát se ministerstvem pravdy pro globální publikum. Nikdy předtím neměl tak malý počet firem možnost ovládat, co miliardy lidí říkají a vidí. Ne všem se to líbí, padají různé návrhy, jak obrům nastavit hranice. Je v českém prostředí masovější Facebook ještě soukromý subjekt, nebo si pro svou dominanci na trhu zaslouží být vnímán jako veřejný prostor? Nejen o tom v Salonu Týdeníku Echo diskutovali předkladatel návrhu, který by Facebooku zakázal „cenzurovat“ nepohodlné názory, poslanec Václav Klaus ml., právnička a odbornice na autorské právo Helena Chaloupková, programátor a anarchokapitalista Daniel Steigerwald a šéfredaktor Týdeníku Echo Dalibor Balšínek.
Žijeme nad poměry a dluh za nás zaplatí příští generace. Při pohledu na návrh rozpočtu na rok 2019, který vláda před týdnem poslala do sněmovny, se opět ozývají obavy, jaké naposledy zazněly během krize před deseti lety. Rozpočet se nafukuje nejrychleji v dějinách České republiky, za rok o víc než osm procent, přitom nejvíc peněz jde na důchody a na platy státních zaměstnanců. Rozpočtové výdaje se zvyšují o poznání vyšším tempem než očekávaný hospodářský růst, který se bude držet u tří procent. Jednoduchá úvaha říká, že takový rozpočet není stabilní a že se může brzy propadnout do nezvladatelných dluhů.
Ještě před pár měsíci to vypadalo, že se Babišova vládní většina se sociálními demokraty, komunisty a prezidentem Milošem Zemanem skutečně chce pustit do stavby nových bloků jaderných elektráren. Poslední dobou se ale kuloáry šíří i úvahy, že Česká republika by mohla při stavbě nových elektráren, které budou muset dříve nebo později nahradit ty dosluhující uhelné, dát před atomovou energií přednost plynu. Mimo jiné proto, že by si to vyžádalo výrazně nižší investice z veřejných peněz
