Adam Růžička

/

Články autora

Ideologie smrdí a BBC má problém

Ideologie je jako dech – nevíme, jak smrdí ta naše. Bonmot, jenž se přisuzuje anglické ekonomce Joan Robinsonové, se obvykle zmiňuje v obhajobách názorové plurality a svobody projevu. Jakkoliv už se můžeme snažit o vlastní objektivitu a nezaujatost, nic z toho nezmění skutečnost, že na svět každý hledíme z konkrétního úhlu, informace si rámujeme podle vlastních hodnot a zkušeností a přikládáme jim podle toho také důležitost a relevanci. Od školitelů kritického myšlení se dozvíme, že tendenci se odborně říká konfirmační zkreslení, ovšem pouhý fakt, že o nešvaru víme, nás před ním ochrání jen pramálo.

O čem se smí psát, se dramaticky rozšiřuje

Nezažil jsem rok, který by se jako ten letošní vyznačoval natolik dramatickým rozšiřováním Overtonova okna. Koncept pochází od politologa Josepha Overtona a označuje názorové pásmo a myšlenky, jež jsou v obecné diskusi považovány za žádoucí, rozumné či aspoň akceptovatelné; ty, jež spadají mimo okno, jsou pak radikální, zavrženíhodné nebo zcela nemyslitelné. V uplynulé dekádě toho bylo mnoho napsáno o tom, jak moc se Overtonovo okno zužuje.

Je čas si opět připomenout zvěrstva groomingových gangů

Když jsem se poprvé dozvěděl o existenci groomingových gangů ve Velké Británii, převrátilo mi to svět vzhůru nohama. Bylo to v roce 2015, co jsem si poprvé přečetl o hrůzném případu ze severoanglického města Rotherham, kde bezmála tři dekády působil pákistánský gang, který za tu dobu měl na svědomí přes 1400 znásilněných dětí, povětšině z řad bělošských dívek z chudých poměrů. S mnohými dívkami se nakládalo jako se sexuálními otrokyněmi, které se vozily do různých měst pro ohyzdnou potěchu platících klientů z diaspory.

Nazíráme na lidi jako na idioty

„Nenávist je nenávist – nikdo by jí neměl být vystaven,“ prohlásila před časem šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Boj s nenávistí se v Evropě rozmáhá, ale kritici upozorňují na to, že postihy jsou jednak neúčinné a jednak ohrožují svobodu slova. O tématu jsme hovořili s Natalií Alkiviadou, přední odbornicí na nenávistné projevy, která mimo jiné upozorňuje na často přehlíženou roli Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Kdo vyhraje studenou válku 2.0?

Minulý týden se do popředí pozornosti opět dostal závod ve vývoji umělé inteligence mezi Amerikou a Čínou. K tématu se totiž vyjádřil Jensen Huang, šéf americké společnosti Nvidia, jedničky mezi výrobci grafických karet a čipů (bez jejich pohonu se trénování AI modelů neobejde) a firmy s nejvyšší tržní kapitalizací na světě v hodnotě neuvěřitelných 4,5 bilionu dolarů (což je několikanásobně více než roční HDP celé České republiky). Huang byl tázán na to, jak moc jsou Spojené státy napřed v porovnání s čínskými protivníky, načež vyrukoval s ne úplně utěšující odpovědí: napřed sice celkově jsou, ale ne o moc. A udržení náskoku do budoucna rozhodně není samozřejmostí.

ChatGPT od prosince nabídne AI amanty – to nám ještě chybělo

Jedním z často zmiňovaných rizik nové technologie je vznik emocionální závislosti, na níž firma už loni upozorňovala, a užívání model jako náhražku za mezilidské vztahy či jakýsi surogát intimity, jenž povede k paralelnímu odcizování se od lidí z masa a kostí. Užíváte-li ChatGPT, můžete se brzy těšit na novou verzi, která by od prosince měla mít lepší osobnostní rysy, jež budou působit „lidštěji“, a která bude mít méně restriktivní pravidla a bude mimo jiné umožňovat i erotické konverzace.

Zohyzděná „Anglie v kameni“ Canterburské katedrály

Vnitřní prostory jedné z nejstarších a nejvýznamnějších křesťanských staveb ve Velké Británii, Canterburské katedrály, jsou od minulého týdne pokryty ohyzdnými graffiti. Nejedná se o vandalský útok, ale o uměleckou instalaci s názvem „Slyš nás“ (anglicky „Hear Us“), která vychází – jak se dočteme v prohlášení zástupců katedrály – ze spolupráce s „marginalizovanými komunitami“ a je projektem „pandžábské, černošské a hnědé diaspory, neurodivergentních lidí a skupin LGBTQIA+“.

Kauza „Turkovy výroky“: Média mohou chránit zdroj, ale pravdivost slov je nutné dokázat, říká advokátka

Ostře sledované výroky Filipa Turka, čestného prezidenta hnutí Motoristé sobě a jednoho z možných kandidátů na ministra zahraničí, vyvolaly nebývalou debatu, právní i politickou. Deník N zveřejnil údajné Turkovy již smazané příspěvky ze sociálních sítí s rasistickým, sexistickým a homofobním obsahem, jejichž pravost však momentálně nelze jednoznačně ověřit. Turek jejich autenticitu odmítl a oznámil, že se bude bránit právní cestou. A Motoristé chystají trestní oznámení.

Filip Turek se nemůže divit, pokud se nestane ministrem zahraničí

Hranatá legenda Filip Turek si v pátek musel zažít slušnou emocionální sinusoidu. Vpodvečer, kdy Andrej Babiš oznámil předběžné rozdělení resortů budoucí vlády, to už vypadalo, že má motorista nadějné vyhlídky na to, usednout v Černínském paláci a stát se šéfem české diplomacie. A jen o pár hodin později vydal Deník N článek, který tuto naději zřejmě definitivně zhasl. Text uvádí celou řadu příkladů z minulosti, kdy se nově zvolený poslanec měl vyjadřovat na sociálních sítích způsobem, který je daleko za společensky tolerovatelnou hranic.

Existuje situace, jež by přesvědčila bojovníky proti dezinformacím, že se mýlí?

Jeden muž shodí malé dítě do vody, aby se utopilo, a druhý pro něj skočí, aby ho zachránil. Proč jeden udělal to a druhý ono? Zhruba před sto lety pokládal tuto otázku filozof Karl Popper svým přátelům, kteří byli zastánci psychologických teorií, jež byly v té době velice módní, konkrétně šlo o Freudovu psychoanalýzu a individuální psychologii Alfreda Adlera.

Volby v Rumunsku a Moldavsku si prosím za příklad neberme

„Rumunsko a dneska i Moldavsko to zvládly. Pojďme porazit ruské síly příští týden i my,“ napsala minulou neděli Danuše Nerudová na své sociální sítě. Šlo o reakci na výsledek moldavských voleb, kde s více než padesáti procenty hlasů zvítězila proevropská Strana akce a solidarity (PAS) nad Vlasteneckým blokem socialistů a komunistů, což je otevřeně proruský politický subjekt, jenž má ve znaku srp a kladivo. Zmínka o Rumunsku pak odkazovala na tamní prezidentské volby z května, kde nakonec vyhrál prozápadně orientovaný kandidát Nicușor Dan.

Současné vize jsou v zásadě apokalyptické

Letošní volby do Poslanecké sněmovny jsou často rámovány i jako existenční zápas o národní identitu. Nápadný je výrazný morální náboj politické komunikace, například slýcháme, že „teď jde o všechno“ či „o Česko“ – které musíme bránit před ruskými kolaboranty a extremisty. O změnách ve veřejné diskusi, vlivu mytických příběhů, pravdivosti pocitů či o nebezpečném zužování mainstreamu, které může vytlačovat část veřejnosti do „antisystému“, jsme hovořili s českým religionistou Radkem Chlupem, docentem FF UK.

Bojte se a volte nás!

„Já si asi začnu dělat čárky vždycky, když zmíníte Rusko,“ reagoval minulý týden šéfredaktor serveru Aktuálně.cz Matyáš Zrno v rozhovoru s předsedou vlády. Petr Fiala skutečně skloňoval jméno východního nepřítele tak často a dokázal jej našroubovat do témat natolik rozličných, že to působilo až parodickým dojmem. Věděli jste například, že Rusku nahrává i komentování průzkumů a poukazování na to, že ve volbách pravděpodobně dojde k porážce vládních stran? Fiala byl v tomto ohledu neústupný – když byl malý, viděl tanky a ty k nám znovu přijedou, pokud se nebudeme bránit naléhavým hrozbám.

Nesmyslné signalizování ctnosti aneb Akademie věd ČR opouští síť X

Akademie věd České republiky ve čtvrtek oznámila, že opouští sociální síť X (dříve Twitter), a to na základě svého postoje, jenž se „neslučuje s šířením dezinformací a nenávistných projevů na internetu“. Rozhodnutí komentovala pro ČTK astronomka Soňa Ehlerová – instituce prý pevně stojí za svobodným vědeckým bádáním a konzistentně vystupuje proti dezinformacím a konspiračním teoriím: „Z tohoto důvodu není pro nás udržitelné nadále podporovat svou přítomností a aktivitou sociální síť, na které jsou tyto principy potlačovány.“

Bude atentát na Charlieho Kirka nakonec příběhem o odpuštění?

Bezprostředně po vraždě Charlieho Kirka, 31letého konzervativního aktivisty a vlivné osobnosti americké mladé pravice, se mohlo oprávněně zdát, že Spojené státy stojí na okraji propasti eskalujícího politického násilí. Bylo nasnadě vidět paralelu mezi atentátem Kirka a zabitím George Floyda v roce 2020, jenž se stal mučedníkem levice a zmobilizoval hnutí Black Lives Matter. Tehdy následovaly masové protesty, jež se pravidelně zvrhávaly v násilné nepokoje, vandalství, strhávání soch a rabování; řada měst nad demonstracemi ztratila úplně kontrolu.

Kam se ukryjete, až se ďábel obrátí?

Na začátku týdne překvapila americká ministryně spravedlnosti svým prohlášením, že chce bojovat s nenávistí. „Existuje svobodný projev a pak je tu nenávistný projev – a pro ten v naší společnosti není místo, zejména poté, co se stalo Charliemu… Pokud budete cílit na někoho projevy nenávisti, půjdeme po vás,“ uvedla ministryně Pam Bondiová. Nikde na světě není svoboda slova bez jakýchkoliv limitů a i ve Spojených státech se dá omezit podle tzv. principu naléhavosti, tedy ve chvílích, kdy projev představuje bezprostřední, konkrétní a vážnou újmu

Překročili jsme kritickou hranici

Jonathan Turley, významný americký právník a profesor na Univerzitě George Washingtona, napsal knihu o svobodě projevu v současném kontextu, který nazývá „věk hněvu“. Rozhovor jsme domlouvali dlouho dopředu, neboť do Prahy, kde se uskutečnil, se často nedostane. Netušili jsme, že v předvečer našeho setkání dojde k události, jež bude zosobňovat přesně ony jevy, o kterých píše – k vraždě Charlieho Kirka, vůdčí osobnosti mladé konzervativní pravice ve Spojených státech. Kirk se proslavil tím, že jezdil po amerických univerzitních kampusech, kde otevřeně diskutoval se svými oponenty.

Atentátníkovo veto

Poté, co 7. ledna 2015 vtrhla do pařížské redakce satirického časopisu Charlie Hebdo skupina islamistických teroristů a zastřelila dvanáct jejích členů, sdíleli lidé všude po světě heslo „Je suis Charlie“ – „Já jsem Charlie“, jež mělo symbolizovat solidaritu se zavražděnými novináři. Mělo to také znamenat odmítnutí násilí jako legitimní reakce na výsměch a karikatury, často urážlivé a neuctivé k náboženství obecně, ale k islámu především, jimiž se časopis vyznačoval a dodnes vyznačuje. Ovšem netrvalo příliš dlouho a začalo být zjevné, že ne každý, kdo ono heslo proklamuje, je chce brát úplně doslova.

Slova mohou být násilí: nejnebezpečnější myšlenka současnosti

„Klacek a kámen kosti mi zláme, ale slova mi nikdy neublíží,“ káže stará anglická rýmovačka. Říkávala se dětem, aby si tolik nebraly, když se jim někdo posmívá nebo je na ně příkrý, a aby si v první řadě uvědomovaly fundamentální rozdíl mezi slovy a násilím. Už jenom skutečnost, že bylo toto diktum určené pro děti, ukazuje, jak nekontroverzní a samozřejmé bylo rozlišovat mezi tím, když někdo něco pouze říká a když se někomu fyzicky ubližuje. Ona samozřejmost zmizela. V posledních letech bylo smutné pozorovat, jak se v mnohých kruzích elitní společnosti začíná tento rozdíl stírat.

Cítit se jako klávesa od klavíru

Český politolog Lubomír Kopeček prohlásil, že vláda populistů po volbách je velmi pravděpodobná. „Populisté mají jinou představu demokracie. Představa je, že suverenita lidu by neměla být ničím omezována,“ uvedl pro server iRozhlas na začátku září. Strašidlo populismu intenzivně obchází demokratický svět již bezmála desetiletí, přičemž zvláštní pozornosti se mu dostává od roku 2016, kdy došlo k referendu o brexitu ve Velké Británii a prvnímu zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Jev se neblaze snoubí s obecnější deziluzí významné části veřejnosti z demokratického fungování, které na tom v tuto chvíli není vůbec dobře.

Pes, nejlepší přítel člověka – a náhrada za dítě?

„Vidíme zde formu sobectví. Vidíme, že někteří lidé nechtějí mít dítě. Někdy mají jedno a tím to končí, ale pořizují si psy a kočky, které zaujímají místa dětí. Někomu to může připadat úsměvné, ale je to realita,“ prohlásil v roce 2022 papež František a dodal, že odklon od dětí směrem k mazlíčkům nás „redukuje a bere nám naše lidství“. Svého času působila mravokárná slova Svatého otce poněkud zvláštně a nejeden komentátor na sociálních sítích poukazoval na to, že František naskakuje na dehonestační vlnu internetových trollů.

Digitální kurtizány Elona Muska

„Dejte mi příklad rozhodnutí, které jste udělal, protože to bylo to nejlepší pro svět, ačkoliv to nebylo to nejlepší z hlediska toho, abyste vyhrál!“ byl v nedávném rozhovoru vyzván Sam Altman, šéf společnosti OpenAI, jež vyvíjí populární jazykový model umělé inteligence. „Ještě jsme do ChatGPT nepřidali avatara sexuálního bota,“ odvětil Altman, čímž si vysloužil rozpačitý úsměv redaktorky, která jen poznamenala, že to by pravděpodobně uživatele u programu opravdu udrželo delší dobu. „Evidentně ano,“ dodal. Zde šlo o narážku na konkurenční model Grok, za kterým stojí Elon Musk.

Orwellovský přízrak Chat Control

Posledních pět let se na úrovni Evropské unie projednává právní úprava, jejímž deklarovaným cílem je prevence a potírání sexuálního zneužívání dětí. Tento na první pohled bohulibý počin se ovšem začne jevit mnohem šeredněji, uvědomíme-li si, že součástí návrhu – známého pod jménem „Chat Control“ – je i možné oslabení principu koncového šifrování internetové komunikace a povinnost poskytovatelů plošně prohledávat soukromé zprávy, e-maily, on-line úložiště a skupinové konverzace na WhatsAppu či Signalu. Pod rouškou ochrany dětí se tak skrývá nástroj pro masový dohled nad digitální sférou a brutální zásah do soukromí evropské veřejnosti.

Levici jde o udržitelnost. Měla by proto řešit propad porodnosti

Jedním z klíčových témat současné progresivní levice je udržitelnost. Pojem je dnes skloňován v tak širokém okruhu oblastí, že je to občas až neuvěřitelné: máme iniciativy pro udržitelné potraviny, jež se zasazují o využívání cvrčků a jiného hmyzu v jídle, udržitelný sběr odpadu, kde se zvlášť populární stala recyklace kávové sedliny (zde si nelze nevšimnout stereotypního propojení zastánců udržitelnosti s kavárenským prostředím), a téma najdeme dokonce i v pohřebnictví, jež se například snaží o zavedení ekologických rakví z lepenky, které nezatěžují přírodu.

Nešťastní panicové

Loňský průzkum CzechSex zjistil, že u nás 54,4 procenta mužů ve věku 18–25 let nikdy nemělo pohlavní styk, u žen to bylo 30 procent. Nízká míra sexuální aktivity u mladých lidí překvapila výzkumníky vzhledem k tomu, že příležitostný sex s sebou již dávno nenese společenské stigma a zdálo by se, že seznamování s široce dostupnými digitálními aplikacemi jako Tinder bude jednodušší než kdy předtím. To se ovšem evidentně neprojevuje v realitě tak, jak bychom očekávali.

Až přijdou roboti

Nástup dostupného internetu značil natolik zásadní změnu fungování lidského společenství, že jsme tímto milníkem definovali celou jednu generaci: Z neboli iGen, internetové pokolení digitálních domorodců, již nezažili svět bez všudypřítomných chytrých telefonů a sociálních sítí. My ostatní, kteří pamatujeme nejen dobu před internetem, ale i počátky této technologie, můžeme v posledních letech zažívat určité déjà vu: v podobě umělé inteligence opět přichází proměna, zatím pouze v zárodku, ale je již téměř jisté, že bude stejně dramatická, ne-li víc.

Další rána pro ty, již ignorují omezování svobody projevu v Evropě

Ještě donedávna mohli mnozí shodit se stolu americké výtky na adresu Evropy kvůli omezování svobody projevu jako republikánský narativ a konspirační teorii. Do této představy nicméně zasáhl v květnu britský týdeník The Economist, který se tématu detailně věnoval a došel k závěru, že evropský problém je skutečný. Tento týden přišla nová rána, když to stejné konstatoval další liberální plátek: americký The Atlantic. Tomu rozhodně nikdo nemůže vyčítat náklonnost k republikánům a současné administrativě.

Vraťte nám patolízala!

Před měsícem jsem v článku „Zamilovat se do stroje“ citoval varování psychologa Michaela Inzlichta před nekonečnou empatií a přílišnou úslužností velkých jazykových modelů. Umělá inteligence je natolik vřelá a povzbuzující, že se s ní uživatelé, často osamělí, baví čím dál častěji a popisují dokonce pučící vztahy, v některých případech i emocionální závislost. Objevila se i řada svědectví o tom, že modely nadšeně přiživovaly zjevně iluzorní či přímo psychotické představy konverzačních protějšků, což bludy dále posilovalo, a několik nešťastníků kvůli tomu muselo být i hospitalizováno.

Slova se přeceňují

Jsme rozhádaní, protože se spolu nebavíme, anebo protože naopak mluvíme až příliš? Přeceňují se slova, komunikace a konsenzus? Proč v politice nenajdeme výrazné osobnosti? A potřebujeme náraz, aby se věci ve společnosti začaly měnit? O tom se diskutovalo v sobotu 9. srpna ve Stodole myšlenek na festivalu Krásný ztráty ve středočeských Všeticích.

Starší články