Adam Růžička - redaktor a komentátor

/

Pochází z Třebíče. Vystudoval bakalářskou psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, magisterský stupeň dokončil na University College London ve Velké Británii, kde do roku 2018 působil v rámci stipendia ESRC jako výzkumník v kognitivní neurovědě se zaměřením na lidskou řeč. Poté působil pět let jako ředitel Institutu H21 v Praze, v němž se mimo jiné zaměřoval na problematiku svobody slova a dezinformací; svou práci v oblasti integrace kognitivní vědy a demokratické teorie publikoval v odborných časopisech Critical Review a Frontiers in Political Science. Publicisticky působí od roku 2017, jeho texty se objevily mimo jiné v České pozici LN, Deníku N či měsíčníku Reportér. Redaktorem na plný úvazek se stal zkraje roku 2025 v Aktuálně.cz, odkud v červenci přestoupil do Týdeníku Echo. Téhož roku také z angličtiny přeložil knihu Technologická republika. 

Články autora

Bouřková mračna nad Atlantikem

Když na začátku prosince oznámila Evropská komise, že uvalí na sociální síť X pokutu ve výši 120 milionů eur, mohlo se na první pohled zdát, že nejde o nic zásadního či mimořádného. EU je ostatně uvyklá pokutovat americké technologické firmy s vyloženým gustem a představuje to pro ni i nemalý zdroj finančních prostředků – je smutnou vizitkou pro starý kontinent, že podle odhadů za rok 2024 dokonce penále zaplacená společnostmi ze zámoří převyšovala objem peněz, který v souhrnu odvedl na daních atrofovaný technologický sektor v Evropě jako celek.

Naivita ve jménu obranyschopnosti

Děda Miloše Hrmy v Hrabalových Ostře sledovaných vlacích byl hypnotizér a všichni okolo si mysleli, že to dělá jen proto, aby se mohl „co nejvíc flákat životem“. Když ale v březnu 1939 překročila vojska třetí říše hranice a začala obsazovat zemi, vyšel starý Hrma vstříc tankům a s usilovným hypnotizérským soustředěním a rukama napřaženýma „stříkal Němcům myšlenku“, aby se obrátili a odjeli domů. Tváří v tvář osamocenému odbojáři se první tank skutečně zastavil a s ním následně i celá armáda táhnoucí na Prahu. Pak ovšem dal nacistický důstojník signál, stroj se dal znovu do pohybu, dědu přejel a „uskřípl mu hlavu“.

Zdar novým začátkům zkraje kalendáře!

Intelektuální kultura mých mladických, nezralých let se nesla v duchu vzdorovitého skepticismu – a to k veskrze všemu konvenčnímu, nekriticky masově přijímanému, nedejbože tradicionálnímu. Panovala zde jistá móda neustálého zpochybňování, jakož i soutěživost v tom, kdo dokáže najít další přehlížený příklad nějakého zvyku, který lidé následují s otrockou neuvážeností a bez patřičně kritické reflexe. Byly to časy poněkud bláhového velikášství.

2025: Rok vztyčeného ukazováku

Přiznám se, že ještě loni jsem AI považoval za bublinu, která je neúměrně nafouklá překypělým nadšením a čeká na to, až ji někdo propíchne. Letos jsem se stal konvertitou a věřím, že máme co do činění s technologií, která svým vlivem překoná internet a dost možná uvede na scénu čtvrtou průmyslovou revoluci, pokud to nebude něco ještě zásadnějšího. Slyšel jsem od jednoho vysoce postaveného vývojáře v oblasti umělé inteligence, že se u nich bez ironie interně mluví o tom, že vytvářejí „křemíkového boha“ – a tím se dostáváme ke vztyčenému ukazováku, který je možná tím úplně nejdůležitějším.

Hlavně nehledat sám

S časem adventu a vánočních svátků přichází i jisté zpomalení a prostor na to, usebrat se a rozjímat o věcech, na něž není přes rok tolik času. V Salonu Echa jsme tentokrát taktéž odvrátili pozornost od každodenního shonu světa kolem a zaměřili se na téma fundamentální a věčné: na smysl života. Pozvání k diskusi přijala kolegyně z redakce, docentka filozofie Tereza Matějčková, rektor kostela Pražského Jezulátka, bosý karmelitán Pavel Pola a filozofický poradce působící v Ústavu filozofie a religionistiky Univerzity Karlovy Adam Lalák.

Konec stratkomu jako tečka za neslavným příběhem

Téměř přesně před třemi lety, mezi svátky, se na veřejnost dostal interní dokument z Úřadu vlády, konkrétně z týmu tehdejšího zmocněnce pro média Michala Klímy, který předkládal akční plán boje proti dezinformacím. Šlo, popravdě řečeno, o dosti nešťastný a nedomyšlený návrh, který mimo jiné počítal se zavedením nového trestného činu, jenž by kriminalizoval šíření dezinformací, a s přijetím zákona, který by státu umožnil blokovat tzv. dezinfoweby.

Příliš kreativní „dvorní básník medicíny“

Letos uplynulo deset let od úmrtí Olivera Sackse, věhlasného neurologa, spisovatele a popularizátora vědy. Sacks byl za svého života znám nejen jako špička mezi odborníky, ale také jako mimořádný stylista, jenž dokázal skrze poutavé příběhy svých pacientů překládat mnohdy suchopárný svět medicínského výzkumu do široce přístupného jazyka, a získávat si (a oboru) tak pozornost a přízeň početného čtenářstva po celém světě; i do češtiny byl přeložen více než tucet jeho populárních knih.

Svěží starosvětskost aneb kouzlo „křesťanského“ Na nože

Na konci listopadu uvedl Netflix na své platformě film Na nože: Probuzení mrtvého muže režiséra a scenáristy Riana Johnsona. Jde již o třetí snímek v „nožařské“ řadě, který se vrací k žánru klasických detektivních záhad podle poirotovské šablony a zasazuje je do současnosti: na úvod se vždy setkáme se zlotřilou vraždou, za niž musí být odpovědný někdo z úzké množiny barvitých a vzájemně provázaných postav, které mají vlastní kostlivce ve skříni, šrámy na svědomí a choulostivá tajemství, jež nechtějí nikomu prozradit, ale na něž se stejně nakonec přijde – stejně tak jako na pachatele.

Vidoucí kámen elfů

V závěrečné zprávě o teroristických útocích z 11. září 2001 uvedla vyšetřovací komise, že americké bezpečnostní složky „selhaly v propojení indicií“, k čemuž přispěla „omezená kapacita pro sdílení informací interně a externě“. Ačkoli napříč státními orgány existoval dostatek vodítek, z nichž bylo možné vyčíst, jaké plány islamisté z al-Káidy mají, nikdo nedokázal útržkovitá a na různých místech uložená data integrovat takovým způsobem, aby se šlo včas dovtípit, co se chystá, a zachránit tak bezmála tři tisíce obětí, které si nakonec vyžádaly únosy letadel a jejich kolize s věžemi WTC a s Pentagonem.

Elon Musk jako Al Capone Bruselu

Na konci minulého týdne oznámila Evropská komise, že po bezmála dvouletém vyšetřování uloží sociální síti X (dříve Twitter) pokutu ve výši 120 milionů eur. Síť údajně nedodržuje povinnosti, jež ukládá evropské nařízení o digitálních službách, známé pod zkratkou DSA. Brzy po zveřejnění tohoto rozhodnutí se dostavila očekávatelná reakce od majitele sítě, miliardáře Elona Muska, který ve svém charakteristicky zpovykaném stylu začal na EU útočit – bruselské politiky označil za zrádce svých národů, Unii přirovnal ke čtvrté říši a opakovaně vyzýval k jejímu rozpuštění.

Kéž by tu byla autonomní vozidla co nejdřív

Přicházejí Vánoce a s nimi i radostné a obligátní shledávání s rodinou, což – pokud jste naplavenina v Praze jako já – znamená také návrat do rodného města přes půl republiky a značné množství času stráveného za volantem, a to často v kolonách mezi ostatními svátečně naladěnými řidiči, kteří vyrážejí ve stejnou dobu a za stejným účelem. Snad je to tím, že jsem se naučil řídit až po třicítce, ale přiznám se, že pro mne soukromá automobilová doprava nikdy nenesla takový nádech romantiky a magie jako pro ty, kdo se učili řízení už s nástupem dospělosti.

Jak by ďábel zničil mladou generaci

Přiznám se, že na mne zatím příliš nezapůsobilo všeobecné nadšení z velkých jazykových modelů umělé inteligence. Nepocítil jsem doposud velkou chuť ani nutnost používat tuto kognitivní protézu v práci, svěřovat se ChatGPT se svými bolístkami či jej žádat o radu v případě vlastní váhavosti. Snad si tím sám škodím, nástroj je to zřejmě užitečný, jak jsem uvyklý slýchat všude okolo, ale ke mně se to ještě nepropsalo. Nejčastěji se modelu ptám na synonyma či na interpunkci, případně na slovíčka v cizích jazycích.

Zakázat dětem telefony?

Jedním z prvním myslitelů, kteří psali o nebezpečném vlivu informačních technologií na lidskou psychiku, byl věhlasný švýcarský učenec Konrad Gessner. Ten lamentoval, že čím dál víc lidí je neustále zaplavováno přísunem informací, jenž s sebou nese účinky „matoucí a škodlivé“ pro jejich mysl, a varoval před zhoubnými důsledky pro duševní stav společnosti. Nutno dodat, že nekomentoval společnost jako celek, nýbrž pouze její majetnou a gramotnou menšinu, poněvadž psal ve druhé polovině 16. století a předmětem jeho obav nebyl obsah digitálních médií, ale rozšiřující se produkce tiskařských dílen.

Chat Control prošel. Ne, opravdu nejde o ochranu dětí

Pokud se EU v budoucnu na něčem zlomí, nebude to kvůli euroskeptickým dezinformacím ani špatnému PR, ale následkem vlastní odtrženosti od reality a nenasytnému apetitu moci, jež káže uzurpovat si čím dál více kontroly nad životy občanů členských států. „Státy EU se shodly na návrhu proti dětské pornografii, Česko hlasovalo proti,“ informoval nás ve středu dopoledne titulek ČTK, který následně převzalo i zpravodajství ČT24.

Zkázonosný „doom-scrolling“

V obecné rovině nemohu vystát, když někteří z mých vrstevníků cpou angličtinu tam, kde by šlo použít naprosto vyhovující české výrazivo. Skřípu zuby, a neudržím-li se, tak i napomínám, když se někdo například dojímá a vzkřikne u něčeho hezkého „cute!“, ačkoliv by mohl klidně říct „líbezné!“ či „roztomilé!“. Anebo když druhého někdo kárá za to, že je „resentful“ – navzdory tomu, že v jazyce českém máme krásný výraz „záštiplný“, jenž zcela (a doslovně) odpovídá kýženému významu. Je to zlozvyk a zvedá mne to ze židle zejména u mých vzdělaných přátel.

Sociální nákaza jménem transgender

V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých se v Hongkongu objevovaly případy mentální anorexie pouze zřídka. A když už, tak měly kulturně specifický projev – hladovějící pacientky jako příčinu nejčastěji popisovaly nechutenství a pocit neustále nadmutého břicha, což je odlišovalo od protějšků v Evropě a Americe, jimž naopak neúměrně záleželo přímo na hubnutí a měly konstantní obavu z nadváhy. Doktor Sing Lee, jeden z předních psychiatrů země, dokonce v té době publikoval odborné studie, kde se snažil pochopit tyto odlišnosti.

Nesnesitelná rozpínavost virtuálního světa

Když se začal před lety rozjíždět podcastový formát, četl jsem krásné pojednání o tom, jak údajně stojíme na začátku revoluce, jež bude podobná té, která přišla po vynálezu a zefektivnění tiskařských lisů. Stejně tak jako se psané slovo, jež bylo do té doby nákladným a nedostupným artiklem, náhle stalo levnou a snadno šiřitelnou věcí, tak se nám najednou naskytla možnost kopírovat a sdílet snadno zaznamenatelné slovo mluvené. Perspektiva to byla plná naděje a velkých očekávání – měla se otevřít stavidla vzdělanosti, neboť na čtení je nutná soustředěná pozornost a klid.

Zemřel James Watson, legendární spoluobjevitel struktury DNA. Rasista?

Minulý čtvrtek zemřel ve svých 97 letech americký vědec James Watson, legendární spoluobjevitel struktury deoxyribonukleové kyseliny neboli DNA. „Tato struktura vykazuje nové rysy, které jsou z biologického hlediska mimořádně zajímavé,“ napsal v roce 1953 společně s kolegou Francisem Crickem v úvodu článku, v němž nález představili světu. Viděno zpětnohledem se spojení „mimořádně zajímavé“ zdá jako zcela podhodnocený eufemismus, neboť je těžké nadsadit, jak zcela revoluční a průlomová věc to byla.

Na olympiádě nebudou trans ženy. Prý mají výhodu – světe, div se!

Mezinárodní olympijský výbor podle posledních zpráv hodlá zavést plošný zákaz startu transgender žen čili biologických mužů v ženských sportovních kategoriích. Diskuse se o tom prý ještě povedou, ale zdá se, že zřejmě jde o plán velice pravděpodobný. Zlom nastal minulý týden, kdy kanadská doktorka Jane Thorntonová, ředitelka lékařské sekce Výboru, předložila systematický souhrn vědeckých poznatků, z něhož vyplývá – světe, div se! –, že narodit se jako muž s sebou nese jisté fyzické výhody do budoucna, a to i tehdy, kdy se skrze tranziční intervence člověku sníží hladina testosteronu.

Méně vztahů a méně sexu

V polovině roku se rozvířila diskuse o porodnosti, když Český statistický úřad informoval, že se u nás loni narodilo pouze 84,3 tisíce dětí, což je nejméně za celou historii, co počty narozených sledujeme. Zároveň už čtvrtý rok po sobě zažíváme propad úhrnné plodnosti, která je teď pouze 1,37 dítěte na ženu v reproduktivním věku. Mluví se o ekonomických faktorech a o tom, že mladé páry si nemohou děti dovolit. Nicméně příběh poklesu plození zřejmě začíná už v mnohem dřívějších fázích před rodičovstvím: v navazování vztahů a nabývání sexuálních zkušeností u mladých lidí.

Žiješ jenom jednou

Pakliže by se udělovaly ceny za knížecí rady, zasloužil by si jednu takovou David Hauerland z investiční skupiny Fidurock. Spolumajitel společnosti, která spravuje realitní portfolio v hodnotě několika miliard korun, minulý týden v rozhovoru pro DVTV apeloval na mladé lidi, aby si co nejdříve pořídili investiční byt. Když byl redaktorkou tázán na to, jak by si něco takového při dnešních mzdách a cenách nemovitostí mohli dovolit, odvětil, že mladí ušetří, když si přestanou dávat drahé kafe. Český internet nezklamal a okamžitě se jal propočítávat, kolik takových šálků kávy by si člověk musel odepřít, aby v současnosti dosáhl i na tu nejnuznější garsonku v Praze.

Ideologie smrdí a BBC má problém

Ideologie je jako dech – nevíme, jak smrdí ta naše. Bonmot, jenž se přisuzuje anglické ekonomce Joan Robinsonové, se obvykle zmiňuje v obhajobách názorové plurality a svobody projevu. Jakkoliv už se můžeme snažit o vlastní objektivitu a nezaujatost, nic z toho nezmění skutečnost, že na svět každý hledíme z konkrétního úhlu, informace si rámujeme podle vlastních hodnot a zkušeností a přikládáme jim podle toho také důležitost a relevanci. Od školitelů kritického myšlení se dozvíme, že tendenci se odborně říká konfirmační zkreslení, ovšem pouhý fakt, že o nešvaru víme, nás před ním ochrání jen pramálo.

O čem se smí psát, se dramaticky rozšiřuje

Nezažil jsem rok, který by se jako ten letošní vyznačoval natolik dramatickým rozšiřováním Overtonova okna. Koncept pochází od politologa Josepha Overtona a označuje názorové pásmo a myšlenky, jež jsou v obecné diskusi považovány za žádoucí, rozumné či aspoň akceptovatelné; ty, jež spadají mimo okno, jsou pak radikální, zavrženíhodné nebo zcela nemyslitelné. V uplynulé dekádě toho bylo mnoho napsáno o tom, jak moc se Overtonovo okno zužuje.

Je čas si opět připomenout zvěrstva groomingových gangů

Když jsem se poprvé dozvěděl o existenci groomingových gangů ve Velké Británii, převrátilo mi to svět vzhůru nohama. Bylo to v roce 2015, co jsem si poprvé přečetl o hrůzném případu ze severoanglického města Rotherham, kde bezmála tři dekády působil pákistánský gang, který za tu dobu měl na svědomí přes 1400 znásilněných dětí, povětšině z řad bělošských dívek z chudých poměrů. S mnohými dívkami se nakládalo jako se sexuálními otrokyněmi, které se vozily do různých měst pro ohyzdnou potěchu platících klientů z diaspory.

Nazíráme na lidi jako na idioty

„Nenávist je nenávist – nikdo by jí neměl být vystaven,“ prohlásila před časem šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Boj s nenávistí se v Evropě rozmáhá, ale kritici upozorňují na to, že postihy jsou jednak neúčinné a jednak ohrožují svobodu slova. O tématu jsme hovořili s Natalií Alkiviadou, přední odbornicí na nenávistné projevy, která mimo jiné upozorňuje na často přehlíženou roli Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Kdo vyhraje studenou válku 2.0?

Minulý týden se do popředí pozornosti opět dostal závod ve vývoji umělé inteligence mezi Amerikou a Čínou. K tématu se totiž vyjádřil Jensen Huang, šéf americké společnosti Nvidia, jedničky mezi výrobci grafických karet a čipů (bez jejich pohonu se trénování AI modelů neobejde) a firmy s nejvyšší tržní kapitalizací na světě v hodnotě neuvěřitelných 4,5 bilionu dolarů (což je několikanásobně více než roční HDP celé České republiky). Huang byl tázán na to, jak moc jsou Spojené státy napřed v porovnání s čínskými protivníky, načež vyrukoval s ne úplně utěšující odpovědí: napřed sice celkově jsou, ale ne o moc. A udržení náskoku do budoucna rozhodně není samozřejmostí.

ChatGPT od prosince nabídne AI amanty – to nám ještě chybělo

Jedním z často zmiňovaných rizik nové technologie je vznik emocionální závislosti, na níž firma už loni upozorňovala, a užívání model jako náhražku za mezilidské vztahy či jakýsi surogát intimity, jenž povede k paralelnímu odcizování se od lidí z masa a kostí. Užíváte-li ChatGPT, můžete se brzy těšit na novou verzi, která by od prosince měla mít lepší osobnostní rysy, jež budou působit „lidštěji“, a která bude mít méně restriktivní pravidla a bude mimo jiné umožňovat i erotické konverzace.

Zohyzděná „Anglie v kameni“ Canterburské katedrály

Vnitřní prostory jedné z nejstarších a nejvýznamnějších křesťanských staveb ve Velké Británii, Canterburské katedrály, jsou od minulého týdne pokryty ohyzdnými graffiti. Nejedná se o vandalský útok, ale o uměleckou instalaci s názvem „Slyš nás“ (anglicky „Hear Us“), která vychází – jak se dočteme v prohlášení zástupců katedrály – ze spolupráce s „marginalizovanými komunitami“ a je projektem „pandžábské, černošské a hnědé diaspory, neurodivergentních lidí a skupin LGBTQIA+“.

Kauza „Turkovy výroky“: Média mohou chránit zdroj, ale pravdivost slov je nutné dokázat, říká advokátka

Ostře sledované výroky Filipa Turka, čestného prezidenta hnutí Motoristé sobě a jednoho z možných kandidátů na ministra zahraničí, vyvolaly nebývalou debatu, právní i politickou. Deník N zveřejnil údajné Turkovy již smazané příspěvky ze sociálních sítí s rasistickým, sexistickým a homofobním obsahem, jejichž pravost však momentálně nelze jednoznačně ověřit. Turek jejich autenticitu odmítl a oznámil, že se bude bránit právní cestou. A Motoristé chystají trestní oznámení.

Filip Turek se nemůže divit, pokud se nestane ministrem zahraničí

Hranatá legenda Filip Turek si v pátek musel zažít slušnou emocionální sinusoidu. Vpodvečer, kdy Andrej Babiš oznámil předběžné rozdělení resortů budoucí vlády, to už vypadalo, že má motorista nadějné vyhlídky na to, usednout v Černínském paláci a stát se šéfem české diplomacie. A jen o pár hodin později vydal Deník N článek, který tuto naději zřejmě definitivně zhasl. Text uvádí celou řadu příkladů z minulosti, kdy se nově zvolený poslanec měl vyjadřovat na sociálních sítích způsobem, který je daleko za společensky tolerovatelnou hranic.

Starší články