Elon Musk jako Al Capone Bruselu
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Na konci minulého týdne oznámila Evropská komise, že po bezmála dvouletém vyšetřování uloží sociální síti X (dříve Twitter) pokutu ve výši 120 milionů eur. Síť údajně nedodržuje povinnosti, jež ukládá evropské nařízení o digitálních službách, známé pod zkratkou DSA. Brzy po zveřejnění tohoto rozhodnutí se dostavila očekávatelná reakce od majitele sítě, miliardáře Elona Muska, který ve svém charakteristicky zpovykaném stylu začal na EU útočit – bruselské politiky označil za zrádce svých národů, Unii přirovnal ke čtvrté říši a opakovaně vyzýval k jejímu rozpuštění.
K tomu se přidali i významní představitelé vládní administrativy USA, včetně viceprezidenta J. D. Vance a ministra zahraničí Marca Rubia, kteří Brusel tepali za snahu o cenzuru a za útok na americké společnosti. Následně přišla protivlna morálního rozhořčení ze strany uvědomělých Evropanů, kteří se jali stavět na odiv nadřazenost starého kontinentu a mnozí neopomněli zdůraznit, že Američané svým jednáním slouží Rusku (Muskovi zrovna nepomohlo, že se jej v přestřelce mezi jinými zastal i Dmitrij Medveděv). Věc se brzy zvrhla v nepřehledné překřikování, v němž se ztratila podstata původního sporu, který však skutečně stojí za pozornost.
Pokuta totiž představuje úplně první úkaz svého druhu – v minulosti ještě nikdo nebyl podle DSA penalizován, u Muska jde o premiéru. A to navíc ne jen tak ledajakou. Nařízení dává Komisi možnost platformy pokutovat do limitu šesti procent z celkových globálních příjmů za uplynulý kalendářní rok, což je pro firmy obrovská, potenciálně likvidační částka. V předchozích diskusích se obecně předpokládalo, že limit představuje naprosto krajní variantu, která figuruje spíše jako nástroj odstrašování než jako skutečná možnost postihu, a že peněžní tresty budou v řádech zlomků této koncové hranice. Předpoklady se ovšem dočista mýlily, neboť uložených 120 milionů eur je téměř maximum toho, co se mohlo Muskovi napařit – společnost X za loňský rok nejen v Evropě, ale i všude jinde na světě měla podle odhadů příjmy sotva přes dvě miliardy, a pokuta se tedy pohybuje někde mezi pěti a šesti procenty této sumy.
Velice podivné jsou i důvody pro pokutu, u nichž se nezdá, že by ospravedlňovaly tak drakonický postih. Ačkoli rozhodnutí explicitně zmiňuje, že nejde o problémy s moderováním obsahu, ale o nedostatky v dodržování transparentnosti – tím se zřejmě chtěli unijní úředníci preemptivně vypořádat s nařčením z cenzorských choutek –, příliš přesvědčivě to nepůsobí. Podle oficiální zprávy měla platforma pochybit ve třech směrech: 1. užívání zavádějících „modrých fajfek“ jako označení pro platící uživatele; 2. nedostatek transparentnosti u databáze prodávané reklamy; 3. neposkytnutí přístupu k datům pro výzkumníky. Představíme-li si všechny možné prohřešky, kterých se sociální síť může proti unijním pravidlům dopustit, mají být zrovna tyto důvody opravdu základem pro uvalení nejhoršího možného postihu? Důvěryhodný dojem toto odůvodnění rozhodně nevyvolává.
A tím se dostáváme k prozaičtějšímu vysvětlení: od začátku jde o cenzurování obsahu – to ovšem lze dnes jen těžko politicky uhrát, a tak se věc balí do transparentnosti. Je známo, že Komise dlouhodobě nesdílí svobodomyslný pohled na opanovávání on-line prostředí, pročež se s Muskem od nákupu Twitteru pravidelně dostávala do sporů a hrozila, že se miliardář bude muset zodpovídat za svou neochotu podvolit se. Koneckonců kvůli šíření „potenciálně škodlivého obsahu“ se už loni na síť X obořil eurokomisař Thierry Breton (za to byl pak tvrdě kritizován, neboť nebyl schopen říct, kdo by měl určovat, co je „potenciálně škodlivé“) a i samotné vyšetřování bylo předloni na Vánoce započato s odkazem na vliv dezinformací a nenávistných projevů a na nutnost proti nim zasahovat, čemuž se Musk brání. Vzhledem k tomu, jaké osazenstvo má od ledna Bílý dům, je zjevné, že zaštiťovat se „obranou demokracie“ proti zhoubnému „informačnímu vlivu“ nemohlo fungovat. Zdá se tedy, že Komise zkusila strategii ve stylu stíhání Ala Caponeho, kterého dostali nakonec za mříže kvůli daňovým únikům, protože za jeho mafiánské aktivity to nešlo. Na úspěch bych však příliš nesázel.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.