Eseje

Koho zajímá forma?

Když slibujete něco, co je od začátku pochybné až nesplnitelné, a nakonec se to nepovede, špatně se to přiznává. Přirozené ale je, že člověk se chce takových situací většinou vyvarovat a nenabíhá si. Protože pak se může lehce stát nedůvěryhodným a někdo ho může považovat i za lháře, hlavně když se to stane víckrát. A do takové pozice se teď dostali někteří členové vládní koalice. Je možné, že vláda jen zkouší, kdo si těch polopravd všimne. A ví, že všechno se nakonec dá nějak vysedět nebo se z toho lze přesvědčivě vylhat. Politické dění se v posledním týdnu smrsklo především do odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše kvůli zcela nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení a následného odchodu Pirátů z vlády.

Zahyneme na naši největší ctnost?

Po komunikační a informační revoluci pohltily veřejný prostor digitální mělčiny. Formuje se v nich „vůle lidu“ jako ve veřejných prostorech v předdigitálním věku? V pohledu privilegovaných vrstev liberálních demokracií ne, nejsou to prostory, kde by „neviditelná ruka svobodné komunikace“ umožňovala agregaci názorů, a měnila tak démos v logos – politické většiny v nositele kolektivní racionality. Naopak, vidí v nich prostory ovládané principem hororu: To, co jsme spláchli do kanálů, co jsme překonali jako iracionální minulost, se vrací: společnost zaplavují splašky minulosti – rasová nenávist, teorie spiknutí, předsudky proti vědě, či (Západ by měl) „zbrojit, zbrojit a ještě jednou zbrojit!“.

Bude to Dra(g)hý

Bývalý italský premiér, někdejší šéf Evropské centrální banky a prominentní člen panevropského establishmentu se svým týmem vydal v září očekávanou zprávu o ekonomickém stavu Evropské unie, jejích temných vyhlídkách bez změny dosavadního kurzu, doplněnou o sadu doporučení nabízejících sedmadvacítce novou zářnou budoucnost. Napříč kontinentem se rozběhla o tomto megareportu mohutná diskuse, v níž převažuje přesvědčení, že popis aktuální malátné reality je celkem věrný a volání „Houstone, máme problém“ vypadá při pohledu na všechny přístroje ukazující dráhu letu EU jako zcela oprávněné.

Senátky ve stínu rozpadu pětikoalice

Počínaje volbami do Evropského parlamentu Andrej Babiš vyhlašoval, že všechny následující budou referendem o Fialově vládě. Jak to dopadlo? V evropských volbách získaly strany vládní koalice devět mandátů a opozice v čele s ANO dvanáct. V krajských volbách bude mít hnutí Andreje Babiše pravděpodobně osm hejtmanů a všechny zbylé strany pět. ANO však bude mít zastoupení v deseti z třinácti krajů. Senátní souboj koalice versus opozice sice skončil v poměru 16 : 10 pro vládní partaje, ale v rámci jednotlivých stran získalo ANO nejvíc křesel (osm senátorů).

Volby pro kočku

Donald Trump se zastal koček, proto mu darovaly devět životů. To byl vtip, který koloval po sociálních sítích po druhém neúspěšném atentátu na amerického prezidenta. Vůbec kočky jsou neočekávanými hlavními postavami současné prezidentské kampaně. Nejdřív republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance pobouřil demokraty, když si stěžoval, že zemi údajně řídí „bezdětné dámy s kočkami“. Opravdová kočičí hvězdná chvíle přišla ale během televizního duelu.

Babišovo tornádo aneb Sever proti jihu

Z některých novinářských příměrů se časem stávají odborné politické termíny. Jeden takový se zrodil po vyhlášení krajských voleb v roce 2008 v reakci na drtivé vítězství sociální demokracie. Podle oficiální barvy ČSSD zněl oranžová tsunami. Tehdejší lídr sociální demokracie Jiří Paroubek dokázal svou rétorikou přeměnit volby do regionálních zastupitelstev v referendum o vládě Mirka Topolánka. Do té doby držela vládní koalice 13 hejtmanství (ODS 12, KDU-ČSL 1). Po celoplošné tsunami se poměr zcela obrátil ve prospěch sociálních demokratů. Od té doby se sousloví „oranžová tsunami“ používalo pro celoplošné politické změny, jejichž výsledkem je totální výměna jedněch politických elit jinými.

Nedejme si zahynouti!

Vážení spoluobčané, tento dopis je datován na svátek sv. Ludmily, naší první světice a zároveň našeho prvního křesťanského státníka. Jde mi o to, aby se určitě dostal ke čtenářům v den sv. Václava, dědice České země, vladaře, který se stal vzorem a úměrou všech našich vladařů. Není třeba připomínat, že ho vychovala právě jeho babička, sv. Ludmila.

Další katastrofa pro Česko

Česko zasáhla povodňová kalamita. Byla očekávaná, varovalo se před ní, a stejně způsobila obrovské škody. Nejvážnější situace byla v Moravskoslezském kraji a na Jesenicku v sousedním kraji Olomouckém. Hejtmani těchto i dalších krajů končí symbolicky své funkční období další katastrofou, se kterou se budou muset vypořádat. A s nimi i zbytek republiky.

Dohrát to do konce

Následující slova už jsou trochu nadužívaná a mohou ztrácet na významu. Pokračuje trend započatý v covidové éře, kdy jsme si zvykli žít na dluh, mít stamiliardové deficity a do toho mluvit o konsolidaci. Jenže ono to tak prostě je. Vraťme se na tomto místě ještě jednou k návrhu státního rozpočtu na rok 2025, tedy rok volební. Bude to závěrečná vizitka současné koalice, ať už příští volby dopadnou jakkoli. Mluvit o konsolidaci se schodkem 230 miliard v nekrizové době je podivné. „Pamatuji si na střednědobý výhled tehdejší ministryně financí Aleny Schillerové, tuším na rok 2024 nebo 2025 se tehdy předpokládal schodek 240 miliard.

Konec progresivního kapitalismu?

„Republikáni také kupují tenisky,“ odpověděl někdy v devadesátých letech basketbalový hráč Michael Jordan na otázku, proč se víc politicky neangažuje. Ve své době největší hvězda NBA a tvář firmy Nike, která po něm pojmenovala řadu sportovní obuvi, prokázala velkou dávku pragmatického podnikatelského myšlení. Vždy se našli kritici, kteří měli pocit, že svou apolitičností Jordan nějak selhal. Ten ale stojí za svým. V dokumentárním seriálu Poslední představení potvrdil, že onu větu opravdu řekl, a zopakoval by ji prý znovu.

Německá ekonomika a její slabost

Problémy německé ekonomiky se vzhledem k významu Německa pro evropskou ekonomiku i ekonomiku naši dostaly do centra pozornosti mnohých ekonomických debat. Běžný úhel pohledu se zaměřuje především na přítomnost a blízkou budoucnost a je samozřejmě vrcholně relevantní. Je velmi pravděpodobné, že stávající problémy Německa jsou spjaty nejen s vyčerpáním jeho ekonomického modelu, ale i s tím, že největší ekonomický projekt EU posledních tří desetiletí, zavedení eura, vyčerpal svůj ekonomický potenciál, přičemž zjevně nenaplnil ani zdaleka to, co se od něho očekávalo.

Osobnosti proti ANO

Favorit letošních krajských voleb, hnutí ANO, měl velkolepý rozjezd horké fáze volební kampaně. Na poli nedaleko vinařské obce Havraníky u Znojma vyrostlo pódium, na němž stáli celostátní i krajští lídři Babišova spolku. Stylizace za přítomnosti televizních kamer byla téměř bukolická: muži měli na sobě bílé rozhalené košile, ženy modré šaty, z pódia obřadně sestupovaly zavěšeny do svých kolegů. Všichni vypadali jako spořádaní venkovští katolíci, směřující slavnostně na mši za vítězství „našich zbraní.“

Thukydidova past

Thukydides byl řecký vojevůdce, který nám v 5. století před naší érou zanechal jedno z klíčových děl evropské civilizace, knihu o peloponéské válce. Dodnes jde o jeden ze základních studijních textů univerzit a vojenských akademií zabývajících se praktickou psychologií mezinárodních vztahů. Druhá z postav tohoto příběhu je Graham Allison, dnes čtyřiaosmdesátiletý profesor ze škol, jako je Harvard, a dlouhou dobu jeden z hlavních analytiků amerického ministerstva obrany. Patří mezi nejslavnější žáky Henryho Kissingera a svými přednáškami ovlivnil mnoho amerických generálů.

Vláda nešetří

Vláda Petra Fialy (ODS) odtajnila v noci ze soboty na neděli návrh státního rozpočtu na příští rok. Ten počítá s deficitem 230 miliard korun, což je podle řady ekonomů, ale i některých vládních politiků obrovské numero, které neodpovídá tomu, že rok 2025 nebude – pokud se nestane něco neočekávaného – rokem krizovým. Bude však rokem volebním. Hospodářský růst 2,6 %, inflace pod 2,5 %, téměř žádná nezaměstnanost, nejsou předpokládány žádné mimořádné výdaje, prostě normální, celkem vlídné ekonomické časy. Co však normální není, je deficit státního rozpočtu vysoko nad 200 miliard.

Rodičem za každou cenu

Za posledních deset let se zdvojnásobil počet pokusů o početí v centrech asistované reprodukce, díky umělému oplodnění se u nás rodí pět procent miminek. Úspěšnost roste, do 35. roku mají ženy velkou šanci, že se in vitro fertilizace (IVF) povede, a lékaři si vědí rady i s těmi, kterým už bylo čtyřicet. Ale ve většině případů to chce velké a vysilující úsilí a mnoho párů lačných po dítěti neví, do jakého boje se to vlastně vydávají. Je to začarovaný kruh, ženy s těhotenstvím vyčkávají, i právě proto, že vždycky nějaká možnost existuje, a do center se dostávají čím dál starší.

Programátor proti policii

Město Sankt Petěrburg, v minulosti také Petrohrad a Leningrad, mělo v Rusku vždycky trochu výjimečné postavení. Leží u moře, nedaleko od Helsinek, Tallinnu a Stockholmu, a kontakt se západními cizinci je tu mnohem intenzivnější než jinde. Koncentrují se tu vědy a umění, s nimi i nezávisle uvažující osobnosti. Ačkoli zde sídlil car, zdejší obyvatelé mu nikdy nebyli oddáni na život a na smrt a nesouhlas s vládní politikou je tu součástí městské DNA. Tady začaly vzpoury, které ukončily samoděržaví a o něco později smetly prozatímní vládu Kerenského. Tady demonstrovali mladí lidé a jejich matky proti válce v Afghánistánu.

Dezoláti po dvou letech

Třetího září uplynou dva roky od velkých protivládních demonstrací na Václavském náměstí. Už tehdy bylo jasné, že jde o vystoupení části české společnosti, která má odlišné představy o uspořádání a směřování státu. Pro toho hnutí se vžilo nepřesné označení dezoláti. Dnes jsou rozseti do různých politických skupin a zdá se, že svůj vliv poztráceli. Výrazně však ovlivnili politickou a mediální atmosféru v zemi. Ve prospěch opozice sehráli podobnou roli jako uskupení Milion chvilek pro demokracii pro dnešní vládní koalici.

Máme se ještě divit?

Za rok touto dobou bude v plném proudu kampaň před sněmovními volbami. Současná vládní koalice toho voličům jistě ještě mnoho slíbí a hodně toho rozdá. Za pár dní vláda zveřejní rozpočet na příští rok, který letos poprvé do poslední chvíle tají a jednání o něm veřejně neprobíhají. Stále zatím nebyla vyřešena ani otázka, zda od letošního září dostanou všichni státní zaměstnanci plošně přidáno. Ministr financí Zbyněk Stanjura teď do médií vzkazuje, že bez překročení plánovaného schodku na to (kupodivu) nemáme a že to nedovolí.

James Scott a jeho kronika lidské nečitelnosti

Mezi čtenáři Echa jsou jistě lidé, kteří s gustem naslouchají příběhům o selhání centrálního plánování. Je to pochopitelná a zdravá záliba vlastní i antikomunistům i libertariánům. Vynikajícím zásobníkem těchto příběhů je kniha Vidět jako stát (1998), což napovídá její podtitul: Jak selhaly určité plány na zlepšení lidského údělu. Její autor, americký antropolog James C. Scott, zemřel v červenci ve věku 87 let.

Nácviky v netečnosti

„Kdo touží zachránit svět, měl by se jít léčit,“ poznamenává filozof a mediální teoretik Norbert Bolz. Trochu cynické. Kdo by nechtěl, aby byl svět spravedlivější? A copak není zapotřebí zabránit apokalypse? Málokdo si užívá utrpení, ať své, či cizí. Skvělý doklad starostlivého, necynického postoje je báseň Budoucím. Bertolt Brecht zde pateticky i nádherně vypisuje omluvu generaci, která přichází po té jeho. Omlouvá se za nízkost, pokřivené rysy, všechno zlo válečných let. Theodor Adorno dodal, že básnit po holocaustu je barbarství.

Kam kráčí KDU-ČSL?

Před KDU-ČSL jsou zářijové volby, v nich lidovci obhajují 53 krajských mandátů, jedno hejtmanské a dvě senátorská křesla. Pár týdnů nato je čeká celostátní sjezd, možná klíčový. V historii samostatné České republiky už lidovci procházejí třetím přelomovým obdobím. V tom prvním se jejich předseda Josef Lux pokusil, zvlášť v letech 1996–1998, přeformátovat lidovce na hlavní sílu na české pravici. Ostře se tehdy vymezil vůči ODS a Václavu Klausovi, rozehrál velkou hru spojenou s jeho odvoláním z pozice premiéra, ale výsledkem bylo jen necelých devět procent hlasů v předčasných volbách.

Jsou chytré telefony blokátory zkušenosti?

„Zvládání zpětné vazby se stalo prací na plný úvazek,“ psali ve Wall Street Journalu na adresu knihy Úzkostlivá generace od sociálního psychologa Jonathana Haidta. Ostatně sama kniha je zčásti i o tomto: všudypřítomná vypjatá diskuse vede k tomu, že velká část úsilí netkví ve výkonu samém, třeba v napsání knihy, ale ve schopnosti tenhle výkon ustát. Leč v první řadě pojednává kniha o proměně dětství. To se změnilo zaprvé vlivem nadměrného rodičovského dozoru a zadruhé nadužíváním digitálních technologií.

Spojené státy jako zhrzená a zrazená velmoc?

Z konstatování, že Spojené státy jsou politicky a společensky hluboce rozdělené, se dávno stala celosvětově přijímaná rutinní pravda. Často doplňovaná poznámkou zasvěcených, že míra tohoto rozštěpení Ameriky se spíš zvyšuje. Příkopy jsou postupem času hlubší, neporozumění obou hlavních politických a ideových táborů – zhmotněných do dua klíčových politických stran – zásadnější, intenzita nesvornosti silnější, možnost dohody na čemkoli obtížnější. Tento text se nechce věnovat analýze toho, jak, proč a kdy přesně toto „rozpojení země“ vzniklo.

Houby, les a klima

Jakési pomyslné nůžky se rozevírají nejenom mezi chudými a bohatými regiony či generacemi, ale také v lese. Týká se to hub, stromů, zvířat i pocitu národní identity, neboť etnologové už dávno rozdělili evropské národy na mykofobní a mykofilní a není nutné připomínat, že aspoň podle statistik mezi nejvíc mykofilní národy světa patří Poláci, Slováci a Češi. Ejhle, asi toho máme společného víc, než jsme si mysleli. Ale můžeme se také ptát, zda bez hub a některých stromů také nepřijdeme o část národní duše. Mykofobie nerovnoměrně vzrůstá směrem na západ a severozápad, ale dějí se i velké mentální změny.

Konec bipolárního světa

Vzpomínám si na setkávání „naživo“ se západní kulturou na FF UK v šedesátých letech, třeba na návštěvu Johna Steinbecka a Edwarda Albeeho, autora hry Who is afraid of Virginia Woolf, tehdy, v roce 1963, nepříliš známého, slavný film s Burtonem a Taylorovou ještě nebyl natočen. Besedoval s námi také Kirk Douglas, z československé filmové tvorby toho mnoho neznal, ale mluvil s obdivem o filmu Obchod na korze, který v roce 1966 dostal Oscara. Někteří studenti z publika se mu snažili vysvětlit, že ten film „přehnaně kritizuje“ Slovensko, což muselo vyvolávat groteskní pocity v umělci zvyklém považovat radikální kritiku své vlasti za intelektuální ctnost.

Anarchie v Británii

„Divoká a zuřivá vzpoura opustila lesy a ve jménu reformy se proháněla po našich ulicích,“ stěžoval si v roce 1780 Edmund Burke, považovaný za zakladatele moderního konzervativismu, na vlnu bouří známou jako Gordonovy nepokoje. Ty vyvolalo plánované omezení diskriminace britských katolíků. Šéf Protestanské asociace lord Gordon tvrdil, že nový zákon umožní katolíkům sloužit v armádě a tím ohrozí bezpečnost Spojeného království, jelikož budou moci lehce plánovat zradu. Nejdřív pokojné protesty se zvrhly v orgie násilí, dav plenil a raboval, ničil budovy spojené nějak s katolíky, třeba zahraniční velvyslanectví, či se státní autoritou.

Co ohrožuje svobodu slova?

O málokterém tématu se v posledních letech popsalo tolik papíru jako o dezinformacích a svobodě slova. Přitom na tomto poli se v Česku nic zvláštního neděje, i když se to z obranářské rétoriky některých médií a politiků nezdá. V řadě sousedních zemí, včetně Německa, je svoboda slova velkým tématem. V Česku se tyto trendy zatím neprojevily. Proč? Stále je u nás živá tradice antikomunistické revoluce z listopadu 1989. Šéfové velkých médií zažili ve formativním věku skutečnou nesvobodu, takže jsou na projevy cenzury, autocenzury a potlačování názorů mimořádně citliví.

Visegrád a jeho místo v Evropské unii

Visegrádské země jsou si v mnoha ohledech velmi podobné. Vůbec přitom nejde pouze o minulost. Mají srovnatelnou úroveň HDP na obyvatele, podobnou strukturu výroby, zahraniční investoři je vnímají téměř jako jednotný trh. Spolu s několika dalšími středoevropskými zeměmi patří Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko v posledních desetiletích k jednomu z nejrychleji se rozvíjejících regionů .V testech PISA pro středoškoláky dosahují zdejší mladí lidé lepších výsledků než Němci nebo Francouzi. Je však obecněji střední Evropa schopna lépe než doposud politicky zúročit onen téměř civilizační skok, jenž byl učiněn po pádu komunistické diktatury?

Ještě odsuzujeme, nebo už litujeme?

Kočičí bezdětná dáma je nešťastná. Náplastí na její bolest je, když nešťastnými může učinit ostatní. Tento osobnostní profil Kamaly Harrisové vyšvihl J. D. Vance, Trumpův kandidát na viceprezidenta. V reakci na to vylezli ze svých skrýší kočičí bezdětní muži a chopili se ironie s příměsí smutku. Trika a pouzdra na mobily s nápisem Hrdý kočičí bezdětný muž prodával Amazon nejspíš už předtím. Ale teprve nyní se stala hitem.

Možnosti jsou: zdražovat, nebo zdržovat

Ofenziva Evropské unie proti klimatické změně neustává. Došli jsme na práh stavu, kdy i letargičtější občan pohledem do peněženky zjistí, že Green Deal ho něco stojí. Přímé náklady budou způsobeny tím, že od roku 2027 se evropský systém emisních povolenek ETS rozšiřuje o vytápění domácností, tedy v podstatě bude zavedena daň na plyn, a o pohonné hmoty, tedy bude zavedena další daň na benzin a naftu. V první fázi, ETS 1, musely povolenky kupovat „pouze“ energeticky náročnější obory jako ocelárny, cementárny, uhelné elektrárny či ústřední teplárny. Povolenky na osobní dopravu a vytápění domácností se jmenují ETS 2.

Zpět na hlavní stranu