Eseje

Donald Trump, posel konce epochy

Vládnutí Donalda Trumpa lze jistě popsat standardními metodami, takovými, jakými bývají popisovány vlády předchozích prezidentů. Trump zvítězil přesvědčivě (rozhodně ale ne s nějakou historicky mimořádnou převahou, jak s oblibou tvrdí). Zvítězil s voličskou koalicí, jež popřela představu, že reprezentuje vzpouru reakčních bělochů. Posílil hlavně mezi Hispánci, černochy a mladými. V prvním roce svého druhého období v úřadu potvrdil to, co kupodivu ukazují politologické studie – že politici v demokraciích víceméně plní sliby, s nimiž byli zvoleni.

Masakr v Íránu

Padne islamistický režim v Íránu? Nespočet analytiků, komentátorů, expertů, disidentů a exulantů pátrá po náznacích, že tentokrát je to jiné. Írán zažívá masivní protesty proti vládnoucí diktatuře každých pár let. Velké protirežimní demonstrace proběhly v letech 2009–2010, 2017–2018, 2019–2020 a 2022–2023. Cyklus je vždy stejný. Davy v ulicích skandující protivládní hesla zasejí v globálním mínění naději, že tyranie ajatolláhů by mohla po desetiletích skončit. Pak režim nasadí represivní složky a utopí v krvi jakýkoli pokus o povstání. Cyklus začíná nanovo.

Rozpačitý pokus o restart

Je o jedenáct let mladší a dvanáct let stál ve vedení ODS po jeho boku. Teď však z pozice řadového místopředsedy Martin Kupka povýšil na předsedu. A Petr Fiala naopak řekl, že končí a ať mu spolustraníci nevymýšlejí, co má dělat. „Ten pravý job snů právě opouštím,“ loučil se Fiala v čele strany poslední víkend na kongresu ODS v pražském hotelu Clarion. Na stejném místě, kde se mimo jiné v roce 2008 se stranou rozešel její zakladatel a tehdejší prezident Václav Klaus. Občanské demokraty tehdy požádal, aby ho přestali titulovat čestným předsedou.

Konec máme za sebou

„Helejte se, já už jsem kauzalitu úplně opustil,“ napsal mi v jedné z posledních zpráv filozof, matematik a překladatel Antonín Kosík, syn filozofa Karla Kosíka a literární historičky Růženy Grebeníčkové. Krátce nato, 13. prosince 2025, zemřel. Mohlo by se zdát, že tato věta vyjadřuje smíření s očekávaným koncem. Možná spíš míří k jádru jeho filozofie. Kosíkovo dílo není rozsáhlé: počítáme-li jen knihy, jde o dva tituly – Pospojovaný svět (Prostor, 1997) a sbírku povídek Insistence (Rubato, 2003). Neochota „se zveřejňovat“ byla součástí jeho postoje, stejně jako oddanost fyzickému pohybu.

Je Pán prstenů pravicový, nebo levicový?

V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.

Kdo se o nás postará

Rok 2026 začal sérií událostí, které názorně ukázaly, že změny ve světě akcelerují. „Zatčení“ venezuelského diktátora Madura, „zatčení“ tankeru Marinera z ruské stínové flotily mezi Islandem a Velkou Británií a konečně nová vlna amerického tlaku na Dánsko v otázce Grónska mají společný jmenovatel. V souladu s před měsícem publikovanou Národní bezpečnostní strategií Spojené státy nejen potvrzují svoji hegemonii na západní polokouli, ale celkově se nevzdávají pozice světové supervelmoci. Řečeno filmovým jazykem: Mají zbraně a nebojí se je použít.

Bouřková mračna nad Atlantikem

Když na začátku prosince oznámila Evropská komise, že uvalí na sociální síť X pokutu ve výši 120 milionů eur, mohlo se na první pohled zdát, že nejde o nic zásadního či mimořádného. EU je ostatně uvyklá pokutovat americké technologické firmy s vyloženým gustem a představuje to pro ni i nemalý zdroj finančních prostředků – je smutnou vizitkou pro starý kontinent, že podle odhadů za rok 2024 dokonce penále zaplacená společnostmi ze zámoří převyšovala objem peněz, který v souhrnu odvedl na daních atrofovaný technologický sektor v Evropě jako celek.

Fašismus, kam se podíváš

Zatímco komunismus patří do muzea a liberalismus se potácí v krizi, fašismus se v dalších a dalších varovných textech jeví jako síla na vzestupu. Nejde přitom už jen o některými komentátory od středu doleva oblíbený argumentační faul „reductio ad Hitlerum“. Stále častěji se v poslední době stává fašismus pojmem, který je prezentován jako klíč k popisu politické reality dneška. Pro dnešního člověka Západu je fašismus (na rozdíl od komunismu) z pochopitelných důvodů synonymem absolutního zla. Není tedy divu, že tento špatně uchopitelný a přitom smrtelně nebezpečný nepřítel vyvolává pozdvižení.

Kovboj v Caracasu

O víkendu jsme dostali ukázku toho, jak to vypadá, když se supervelmoc rozhodne chovat jako supervelmoc. Spojené státy zaútočily na Venezuelu, a zatímco americké letectvo bombardovalo podle libosti vojenské cíle, speciální síly Delta Force si došly pro venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a odvezly ho ze země. Američané ho nyní hodlají soudit. Jaké jsou závěry z celé operace? Zaprvé: Americká armáda je stále nejmocnější a nejlepší na světě. Pokud jde o konvenční operace, nemá na planetě sobě rovného.

Ukaž tvář, občane

„Mami, kdybys hrála v německém fekálním pornu, řekla bys mi to?“ ujišťoval se svého času nezapomenutelný Cartman ve filmu South Park: Peklo na Zemi. Jasné odpovědi se nedočkal, ale beztak věděl, jak se věci mají. Pro hlavní hrdiny seriálu, kterým je věčných deset let, nebyla návštěva „zakázaných“ stránek žádným problémem. Stačilo odkliknout dialog potvrzující, že jsou plnoletí. Tímto způsobem se na lechtivé portály dostávala více než jedna generace mládežníků, včetně těch, kterým je dnes kolem čtyřicítky.

Babišova „revoluce“ bez paměti

Výměna vládní garnitury, kterou přinesly volby do sněmovny, je stoupenci dnešní koalice i opozice často vnímaná jako něco víc než jen obvyklá fáze kontinuálního demokratického cyklu. Je popisovaná jako diskontinuita, přelom, revoluce – ať už v dobrém, nebo špatném. Aby takovéto vnímání bylo možné udržet, je ale potřeba na ledacos zapomenout. A pokud chceme současné dění v Česku a zčásti i vůbec na Západě vnímat jako „revoluční“, je právě to zapomnění a zapomínání pro tu probíhající revoluci charakteristické. Ne jako nepodstatný doprovodný jev či vedlejší příznak, ale jako cosi od ní neoddělitelného, integrálního. Snad přímo její základ.

Mezi ideály a malostí

„Nejsem dost“ je stesk, který se roky ozývá v lifestylových časopisech, zpravidla ve výpovědích žen. Společnost prý na ně klade nepřiměřené nároky, ať už jde o krásu, mateřství, či péči o druhé. Nedávno se k těm, kdo „nejsou dost“, připojil i americký historik Augustine Sedgewick. Ve své letošní knize Fatherhood i v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo (Selhávající muži, nemožní otcové, č. 51–52 / 2025) upozorňuje, že stejným pocitem od nepaměti trpí i muži. Vždyť otcovství je přinejmenším stejně nemožná výzva jako mateřství.

Rok změny. A potíží

Pro premiéra Andreje Babiše to je letos jeden z nejobtížnějších startů do nového roku ve velké politice. V lednu 2014 měl před sebou jako ministr financí nejistou podobu vlády, tehdejší prezident Miloš Zeman hrozil, že nejmenuje kandidáta ANO na ministra obrany Martina Stropnického, a zpochybňoval i některé další uchazeče o ministerské posty. Výhodou pro Babiše coby šéfa ANO nicméně bylo, že střet s hlavou státu si musel odehrát předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka. O čtyři roky později – v roce 2018 – už to bylo na Babišovi.

Základní zákony lidské hlouposti

Zatímco v dějinách náleželi mocní hlupáci většinou mezi příslušníky vlivné kasty, tak v demokracii využívají ke svému vzestupu politické strany a volby, které představují ten vůbec nejmocnější nástroj k dosažení pozice, kde lze nadělat hodně škody. Jeden si musí být vědom toho, že mezi voliči existuje určitá hloupá frakce, která využije voleb k tomu, aby sice nic nezískali, ale aspoň poškodili ostatní. Takový kolektivní čin pak pomáhá vytvářet hloupou skupinu i mezi vrcholnými politiky. Vzestupu hlupáků se dá dobře porozumět, ale jaká je podstata jejich nebezpečnosti?

Největší z Čechů?

Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.

Maduro s terčem na čele

„Spojené státy a Venezuela můžou být ve válce v řádu dnů.“ Titulek newsletteru britského deníku The Daily Telegraph je z 3. prosince, ale mohl vyjít v podstatě kdykoli v posledních dvou měsících. Spekulace o americkém úderu na Venezuelu připomínají limitní hodnotu v matematice. Moment začátku vojenské akce se neustále přibližuje, ale zatím nenastal. A jestli někdy nastane, zřejmě neví ani sám Donald Trump. Nátlak na Venezuelu je značný. Američané v Karibiku rozmístili na 15 tisíc námořníků a mariňáků, 11 válečných plavidel a nejmodernější letadlovou loď USS Gerald R. Ford.

Babiš v cíli, Turek v limbu

Že vzniká třetí kabinet Andreje Babiše, působilo nakonec v den vzniku, v pondělí 15. prosince, jako samozřejmost. Ale vzpomeňme si, že zpočátku, a začalo to už před volbami, se skoro jako na povel hromadně spekulovalo, jak to do Babišova kabinetu buď SPD, nebo Motoristé nedají a s jakou radostí je Babiš nahradí některou z dosud vládních stran. Šestnáct poslanců KDU-ČSL by nakonec k 80 poslancům ANO na většinu nestačilo, ale 22 poslanců STAN už ano.

Vidoucí kámen elfů

V závěrečné zprávě o teroristických útocích z 11. září 2001 uvedla vyšetřovací komise, že americké bezpečnostní složky „selhaly v propojení indicií“, k čemuž přispěla „omezená kapacita pro sdílení informací interně a externě“. Ačkoli napříč státními orgány existoval dostatek vodítek, z nichž bylo možné vyčíst, jaké plány islamisté z al-Káidy mají, nikdo nedokázal útržkovitá a na různých místech uložená data integrovat takovým způsobem, aby se šlo včas dovtípit, co se chystá, a zachránit tak bezmála tři tisíce obětí, které si nakonec vyžádaly únosy letadel a jejich kolize s věžemi WTC a s Pentagonem.

Jak se T. G. Masaryk zasloužil o stát

T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem Československé republiky 14. listopadu 1918, a to na výzvu Karla Kramáře, který vedl ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění. Volba proběhla jednomyslnou aklamací za účasti 256 poslanců. Čtyřicet poslanců slovenských nedorazilo vinou zpoždění vlaku. Dne 26. února 1930 schválilo Národní shromáždění zákon číslo 22/1930 v tomto znění: „(1) T. G. Masaryk se zasloužil o stát. (2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.“ Zákon neobsahoval žádná další ustanovení například stran vymáhání.

Zatím win-win

Česká republika bude mít konečně po více než dvou měsících od voleb novou vládu. Byť to nebylo do týdne od uzavření uren, jak si přál vítěz hlasování Andrej Babiše (ANO), je to nezpochybnitelně dobrou zprávou pro všechny. Žijeme totiž v demokratickém zřízení a voliči rozhodli tímto způsobem. Ať jste příznivci, či odpůrci nového kabinetu, měl by dostat možnost řídit zemi, případná kritika bude namístě, až když bude něco dělat špatně. To ostatně uznává i většina opozice. Vláda by pravděpodobně měla být uvedena do úřadu v pondělí 15. či v úterý 16. prosince.

Evropské moralizování není řešení

Poslední americké návrhy, jak ukončit válku mezi Ruskem a Ukrajinou, vyvolaly u nás i v Evropě vypjaté, emocemi nabité reakce. V Česku zaznívaly věty o „novém Mnichovu“, o tlaku na „ukrajinskou kapitulaci“, o „Trumpově zradě“, nebo dokonce o tom, že americký prezident je jakýmsi „agentem ve službách Kremlu“. Podobná rétorika zaznívala i na poslední plenární schůzi Evropského parlamentu. Z úst šéfů některých frakcí, zejména nalevo od středu, padala slova o tom, že „Putin je válečný zločinec, který musí skončit na lavici obžalovaných v Haagu“.

Piš rukou, mysli lépe

Po leváku Leonardovi da Vinci zůstaly desítky rukopisných svazků – drobné písmo psané obráceně, zprava doleva. Kdo je chce číst, aniž by si přivodil migrénu, musí text zrcadlit. Proč ta podivnost? Částečně šlo o praktičnost: jako levák si při psaní zprava doleva nemazal ještě nezaschlý inkoust. Existují ale i jiné výklady. Nutnost až bolestivě promýšlet vlastní zpětné psaní mohla prospívat tomu, aby si Leonardo to, co psal, lépe zapamatoval. Dnes bychom řekli, že jde o jev, který kognitivní věda popisuje jako „žádoucí obtíže“ (desirable difficulties) – formu učení, při níž mnohdy umělá námaha prohlubuje výkon.

Konáme, nezdržujeme. Zatím

„Výrok Ústavního soudu by byl zřejmě jasný: Prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády,“ uvedl pro ČRo ústavní právník Ondřej Preuss. „Žádný z uvedených argumentů nesvědčí o jakékoli právní překážce,“ sdělil Jan Wintr, někdejší ústavní expert, dnes soudce Ústavního soudu. Mysleli byste si, že jde o příspěvky k aktuální debatě o tom, zda má být jmenován do ministerské funkce Filip Turek (za Motoristy)? Chyba lávky, jde sice o výroky z tohoto ročního období, ovšem z doby před čtyřmi roky, kdy prezident Miloš Zeman blokoval kandidáta Pirátů Jana Lipavského (nyní poslanec za ODS) do pozice šéfa diplomatů v Černínském paláci.

Když stroje vyčtou i náš světonázor

Ani ne vteřina – a v tom nejpodstatnějším je jasno. Alespoň to říkají psychologové zkoumající, jak reagujeme na tvář. Poctivý? Inteligentní? Dobrosrdečný? Druhého si zařadíme během mžiku. Kultura nás učí, abychom tuto instinktivní reakci nepřeceňovali. Neměli bychom být povrchní; ty skutečně podstatné věci jsou přece neviditelné. Určitý proud liberální politiky to zesiluje: přiznat tělu význam by znamenalo přiznat i rozdíly, které si člověk nezasloužil a nevybral. Potud se zdá, jako by do kultury a politiky sestoupila jedna rovina filozofického dědictví – ta, která zdůrazňuje dualitu duše a těla a tělo prohlašuje za pouhý obal.

Zakázat dětem telefony?

Jedním z prvním myslitelů, kteří psali o nebezpečném vlivu informačních technologií na lidskou psychiku, byl věhlasný švýcarský učenec Konrad Gessner. Ten lamentoval, že čím dál víc lidí je neustále zaplavováno přísunem informací, jenž s sebou nese účinky „matoucí a škodlivé“ pro jejich mysl, a varoval před zhoubnými důsledky pro duševní stav společnosti. Nutno dodat, že nekomentoval společnost jako celek, nýbrž pouze její majetnou a gramotnou menšinu, poněvadž psal ve druhé polovině 16. století a předmětem jeho obav nebyl obsah digitálních médií, ale rozšiřující se produkce tiskařských dílen.

Špatný plán, ale nadějný základ

Jen před pár dny to vypadalo, že americko-ukrajinské vztahy jsou na vzestupné trajektorii a přes všechny hádky v minulosti Donald Trump pochopil, že pokud chce dosáhnout vytouženého míru, musí zvýšit podporu Kyjevu a zatlačit na Rusko. Americké ministerstvo zahraničí schválilo balíček podpory pro systém protivzdušné obrany Patriot, který Ukrajina používá, v hodnotě 105 milionů dolarů. Baltské a skandinávské státy oznámily, že vloží 500 milionů dolarů do programu PURL, skrze který státy NATO nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Polsko oznámilo, že přidá 100 milionů.

Dohoda na obzoru

Snad nebude nutné ani uvažovat o nějakých ústavních krizích. Těmito slovy komentoval předseda Motoristů Petr Macinka schůzku, kterou měl ve čtvrtek s prezidentem Petrem Pavlem. Šlo o první jednání o formování vlády, kdy do sídla české hlavy státu po volbách nezamířil Andrej Babiš, který má na starosti řešení jakýchkoli koaličních neshod. Zatímco poslední hradní schůzka potenciálního budoucího šéfa vlády přinesla spíše rozčarování na všech stranách, Macinka naopak načrtl pozitivní vizi: schůzku nazval „důležitou“ a naznačila prý „jasný posun v tom, že vláda vznikne“.

Nejasná zpráva o konci tradičních médií

Při tvorbě vlajkového publicistického programu jedné televizní stanice došlo k vážnému profesnímu prohřešku. To nezní jako charakteristika události globálního dopadu. Jenomže tou stanicí je BBC a ten vážný prohřešek je politické povahy: manipulativní sestřih úryvků projevu Donalda Trumpa na demonstraci ve Washingtonu 6. ledna 2021, kdy vrcholila jeho kampaň proti uznání výsledku „ukradených“ voleb, po shromáždění následoval útok na Kapitol. Při vší spornosti té kampaně samotné i konkrétního projevu tehdy odcházejícího prezidenta, z něhož se citace vybíraly, ho BBC prezentovala naprosto nepřijatelným způsobem.

Sociální nákaza jménem transgender

V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých se v Hongkongu objevovaly případy mentální anorexie pouze zřídka. A když už, tak měly kulturně specifický projev – hladovějící pacientky jako příčinu nejčastěji popisovaly nechutenství a pocit neustále nadmutého břicha, což je odlišovalo od protějšků v Evropě a Americe, jimž naopak neúměrně záleželo přímo na hubnutí a měly konstantní obavu z nadváhy. Doktor Sing Lee, jeden z předních psychiatrů země, dokonce v té době publikoval odborné studie, kde se snažil pochopit tyto odlišnosti.

Boj s Hradem

Klíčová otázka posledních dní, tedy kdy budeme mít novou vládu, se pomalu blíží ke svému rozuzlení, byť stále není jisté, zda Andrej Babiš (ANO) stihne jako čerstvý premiér prosincové zasedání Rady EU v Bruselu. Tam má v plánu spolu s jinými obdobně smýšlejícími evropskými státníky – například se svým dlouholetým spojencem, maďarským premiérem Viktorem Orbánem – začít pracovat na odmítnutí přespříliš ambiciózního Green Dealu včetně emisních povolenek ETS 2 či migračního paktu, což jsou hlavní body kritiky frakce Patriotů pro Evropu, kterou právě tito politici loni spoluzakládali.

Zpět na hlavní stranu