Na první pohled to vypadá jako další diplomatický kiks Andreje Babiše. Před měsícem ve sněmovně řekl, že musíme dostavět další jaderné bloky, i kdyby se přitom mělo porušit evropské právo. Načež se ozvala hornorakouská zemská vláda, že od evropského politika jsou to neslýchaná slova, a dala najevo, že teď bude plánům severního souseda vzdorovat tím spíš.
Když selhal pokus britského premiéra Borise Johnsona protlačit brexitovou smlouvu parlamentem tak, aby stihl odchod z EU 31. října, mohl ukázat na obvyklé viníky, labouristy, liberální demokraty, skotské nacionalisty, rebelující konzervativce, ale i na skupinu, jež doposud patřila mezi ceněné spojence. Proti Johnsonovi hlasovalo i deset poslanců za severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Ti podporovali menšinovou vládu Theresy Mayové, podporu zachovali i Johnsonovi. Kdyby jejich přízeň vydržela, jejich deset hlasů byl dostatečný počet pro otočení výsledku. Důvodem pro jejich zběhnutí od Johnsona je pocit DUP, že jeho smlouva narušuje vazby Británie na Severní Irsko.
Nešťastný je pro každého okamžik, kdy se splní jeho přání. To věděli už autoři antických tragédií. Praha se teď může obávat, že se stane „mnohovrstevnatým a úspěšným městem, které snese srovnání s Berlínem, Kodaní nebo Barcelonou“, jak před rokem avizovala smlouva koaličních stran na magistrátě. Jenže velká města se v posledních měsících stávají jevištěm více či méně násilných protestů, které rozvracejí dosud pokojný život obyvatel, a důvodem je právě okolnost, že jde o města „mnohovrstevnatá a úspěšná“.
Evropský soudní dvůr se během minulého měsíce dvakrát vyjádřil k otázce ochrany osobních práv na internetu a na první pohled ta rozhodnutí nejsou příliš konzistentní. První případ se týkal tzv. práva být zapomenut, tedy prakticky práva žádat po vyhledávači Google, aby nezobrazoval odkazy na určité informace o vás (tzv. delisting).
Největší automobilka světa, německý Volkswagen, varuje, že krize automobilového průmyslu se prohlubuje. Prodej aut má letos klesnout celosvětově o 4 procenta. Bude to už druhý rok pádu. Ten horší. Loni se prodeje nových aut propadly o 0,5 procenta. Průmysl, na kterém je existenčně závislá česká ekonomika vůbec nejvíc na světě, dostává rány ze všech stran. Ta největší je psychologická. Auto dnes vypadá jako hodně riziková a hodně krátkodobá investice. V překotném čase si v boji proti klimatické změně, do kterého se pustila Evropa, nikdo nemůže být jistý, jak dlouho ještě bude moci za současných finančních podmínek vozem se spalovacím motorem jezdit.
Když na počátku října generální manažer basketbalového týmu Houston Rockets Daryl Morey na svém Twitteru vyjádřil podporu protestujícím v Hongkongu, zřejmě vůbec netušil, co jeho tweet rozpoutá. „Boj za svobodu. Stojím za Hongkongem,“ stálo na obrázku, který po chvíli z profilu Moreyho zmizel. Co naplat, internet nezapomíná a roztržka mezi NBA a Čínou byla na světě; v plné nahotě ukázala, jak moc je nejprestižnější basketbalová soutěž pod palcem nejlidnatějšího státu světa.
Na první pohled se vládním konzervativcům podařil spektakulární kousek. Po čtyřech letech vlády, jíž se nevyhýbaly skandály, a – co je méně typické – pod nonstop tlakem ze zahraničí vytáhli svůj volební zisk o šest procent; vyhráli přitom ve všech věkových skupinách, mezi ženami i muži; vítězstvím v čtrnácti ze šestnácti vojvodství překlenuli stará geografická rozdělení; to celé při historicky nejvyšší volební účasti. Pak do té euforie trochu vstoupila realita volebních systémů.
Oxford je už desítky let synonymem nejlepšího vzdělání. Mercedes mezi univerzitami. Zaručená kvalita, na kterou se můžete spolehnout. Kdo vytáhne diplom z této univerzity, má otevřenou cestu k těm nejlepším a nejvlivnějším pozicím. Bez jakýchkoli dalších referencí. V pětadvaceti, kdy člověk ještě kromě kvalitního vzdělání a energie nic moc jiného nemůže nabídnout. Ještě nemá žádný impozantní životopis a reference o svých prokázaných schopnostech.
Čáslav proslavila Věra Čáslavská, Karel Čáslavský a Miloš Forman, který se tam jediný z nich opravdu narodil a prožil tam kus dětství. Slávu města šířily rychlonohé amazonky Jarmila Kratochvílová a Ludmila Formanová, jejichž pot je vsáklý do tartanu místního stadionu. No a nejpamátnějším předmětem čáslavským je kus lebky, odborně kalva, ukrutného válečníka Jana Žižky, kterou tam přechovávají ve skleněné skřínce, do níž lze pohlédnout.
„Pokud neodpoví na otázky, pak se musí připravit na návštěvu státního zástupce.“ Tak zní obvyklá mediální fráze, když se významná osobnost pokouší zamést skandál pod koberec. V Česku teď dostala modelová situace paradoxní rozměr. Dotyčnou osobností je Jaroslav Šaroch, který je sám státním zástupcem, a navštívit ho tedy musí některý z jeho kolegů. Důvodem k návštěvě je možný konflikt s paragrafem 329 trestního zákoníku o zneužití pravomocí úřední osoby v případu Čapí hnízdo.
Americké instituce vyššího vzdělávání s tím mají bohatou zkušenost, která se taky v poslední době stává rostoucím předmětem veřejného zájmu. Je to pochopitelné. V době prezidenta Trumpa se viditelně proměnil americký pohled na Čínu, a to zdaleka nejen v řadách vlády a Trumpových příznivců.
Sebenaplňující se proroctví fungují. Jednou ze sil, které vytáhly Západ na post nejvyspělejší civilizace světa, byla víra v budoucnost. Přesvědčení rodičů, že jejich děti se budou mít lépe. A sebevědomí dětí, že to určitě dotáhnou dál než jejich rodiče. Že je překonají a čeká je po všech stránkách lepší život. Ta víra držela rodiny i celou společnost pohromadě. Rodiče si byli tady a teď schopni hodně odříct, aby investovali do budoucnosti.
Ach, jak příjemné by bylo zajít si teď nebo někdy v příštích listopadových týdnech na Zentralfriedhof, nejlépe pozdě odpoledne a sám. Obejít ty slavné hroby a honosné hrobky, samozřejmě začít nejspíš u té skupiny nejvznešenější, kam se dojde brzy z hlavní brány, která se bůhvíproč jmenuje Brána 2, Tor 2. Na čestném plácku tam sousedí hrob Beethovenův a Schubertův, naproti je Brahms a vedle oba Straussové a uprostřed je pomník Mozartův: mladá žena schoulená nad reliéfem známé tváře.
O prázdninách mělo dojít k dlouho očekávané události. V nově dokončeném Ejpovickém tunelu mezi Rokycany a Plzní začal státní investor SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) testovat vlaky na rychlost 200 kilometrů v hodině. „Je to jeden z prvních kroků,“ řekla tehdy mluvčí Radka Pistoriusová a píchla tím do vosího hnízda nejen v komunitě šotoušů, tedy milovníků železnic. Plán na zrychlení vlaků je největším investičním programem Česka, který ročně pohltí 15–20 miliard korun.
V ten samý den, kdy celý svět řešil vystoupení Grety Thunbergové v OSN, vystoupil na téže půdě i jiný řečník. Jeho proslov ale na rozdíl od Gretina získal velmi malou pozornost – turecký prezident Erdoğan v New Yorku představil svůj plán na zábor severní Sýrie. „Chceme vytvořit bezpečnou zónu 30 x 480 km v Sýrii a přesunout sem až dva miliony syrských uprchlíků. A to s podporou mezinárodního společenství.“ O dva týdny později najednou vyhlásil americký prezident Trump, že se USA stahují ze Sýrie a opouštějí svoje spojence – Kurdy. Pár hodin poté do Sýrie vpadla turecká armáda se svými syrskými žoldáky a začala obsazovat území Kurdů. Obrovská vojenská operace nazvaná Pramen míru začala 9. října. Když začali umírat civilisté, rozhodly jsme se odjet a přinést očité svědectví přímo z místa.
Smyčka kolem Facebooku se utahuje. Internetovému gigantu jdou po krku americké federální úřady, státní prokurátoři i prezidentští kandidáti. Zdá se, že zakladatel a šéf firmy Mark Zuckerberg si problém začíná uvědomovat. Na červencovém uzavřeném jednání se svými zaměstnanci se dušoval, že „zalehne na matrace a bude bojovat“. Zvukový záznam ze setkání následně na začátku října publikoval server The Verge.
Před deseti lety byla sdílená ekonomika chytlavé sousloví. U jejího základu stojí dvě jednoduché úvahy: že člověk může některé své věci, od bytů po auta, buď výměnou, nebo za poplatek sdílet, a že když se zákazníci propojí mezi sebou, odpadá zprostředkovatel a ceny klesají. V některých případech, jako je Airbnb, to tak víceméně i funguje.
Bylo to veliké, a přitom ne dost veliké, aby to naplnilo přemrštěná očekávání některých politiků a mediálního světa. Kdyby se jejich představy staly skutečností, stala by se Praha minulý pátek svědkem událostí pomalu apokalyptických, nikoli nutně v tom katastrofickém smyslu, ale jako zjevení. Město měly zaplnit statisíce truchlících ve stavu vytržení, odhodlaných stát ve frontě hodiny a hodiny, měl jím „vanout duch“.
Vlastně jsme do Velvar přijeli kvůli malíři Jiřímu Karsovi, jenomže byla neděle a městské muzeum bylo zavřené, nad čímž jsme trochu kroutili hlavami. Logičtější by bylo, kdyby bylo zavřeno na šábes, když už tam mají toho Karpelese, řekl někdo z nás, čímž chtěl dát najevo, že ví, jak se tenhle skvělý malíř Georges Kars jmenoval, když se roku 1880 narodil v blízkých Kralupech, kde má pamětní desku, když už ne dům.
Mladí Češi si velmi cení svobody cestovat. Ale moc ji nevyužívají k tomu, aby se vypravili na nějaký čas žít do zahraničí, přestože se jim ta možnost třeba v případě krátkodobých studijních pobytů Erasmus přímo ve školách servíruje v předpřipraveném balíčku. Pravděpodobně to úzce souvisí s tím, že si nevěří ve znalosti cizích jazyků, které jsou pro běžný každodenní život v zahraničí nezbytné.
Je to jedna z nejkinetičtějších válečných epizod posledních let. Ještě minulý pátek náčelník amerického Sboru náčelníků štábů řekl na tiskové konferenci: „Jsme stále dislokováni společně s SDF s výjimkou dvou malých bodů… Celá turecko-syrská hranice měří okolo 440 kilometrů, oblast tureckého vpádu má asi 120 kilometrů. Jinde v Sýrii jsou americké jednotky stále dislokované s nimi" – tedy s SDF, a Američané stáhli jen pár desítek vojáků z okolí onoho 120kilometrového úseku.
Mezi opravdu bohatými zeměmi s vysokou životní úrovní a těmi ostatními vede jasná dělicí linie. Ti bohatí vydělávají na tom, že mají nápady a umějí je prodávat. Stojí na začátku a na konci celé podnikatelské křivky, které se říká smějící se ekonomika. Má tvar U. Největší zisky a platy jsou na vrcholcích toho U. V koutcích úsměvu. Na tom levém je nápad, návrh, design. Na na tom pravém značka, marketing, příběh, schopnost získat pro tu věc zákazníky a umět ji prodat.
„Svými prázdnými slovy jste mi ukradli mé sny a mé dětství,“ obvinila světové vůdce šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová na summitu OSN o klimatu. „Jsme na začátku masového vymírání. A jediné, o čem mluvíte, jsou peníze a pohádky o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete!“ pokračovala. Svůj zhruba pětiminutový projev ukončila výhrůžkou. „Nedovolíme, aby vám to prošlo. Tady a teď tvoříme hranici. Svět se probouzí. A změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne“.
Karel Gott před týdnem zemřel. Po těžké nemoci, se kterou si lékařská věda neví rady. Nutno říci, že z jeho strany to byl důstojný odchod, stejně jako bylo důstojné jeho několik let trvající odcházení, když mu před čtyřmi lety diagnostikovali zhoubnou nemoc, s níž se ještě úspěšně utkal. I ti, kteří ho jinak celoživotně „nemuseli“, přece jen uznávali, že v jeho tváři se objevilo něco, co tam možná dřív nebylo, nebo to tam předtím neviděli. Tedy něco hlubšího, nějaké sdělení, pro které nejsou nutná slova a nenahradí je ani hlas, který Mistra v posledních letech již občas zrazoval.
Linec má tady u nás ve střední Evropě tu výhodu, že k němu člověk, tedy dítě, přilne dřív, než se dozví o jeho existenci. Moje prostějovská babička pořád něco pekla, takže každou chvíli jsem slyšel: linecké těsto, linecké cukroví, napekla jsem linecké, snad bude lineckého dost, a často taky: ne abys sežral zase všecko linecké… to říkala vlídně dědovi. Splývalo mi to s Vánocemi a dosud mi to evokuje sladkost drolící se na patře, mandlovou chuť jemného pečiva s marmeládou, nejlépe asi rybízovou.
Hudba se ztišila, na stole se vrší hrací známky, šustí bankovky. Důstojní pánové při těle zvyšují nonšalantním pohybem už tak astronomické sázky. Při této hře někdo zbohatne a jiný z kasina odejde jako žebrák, přesto každý dává uvolněným úsměvem najevo, že právě on je budoucí vítěz, který drží nejlepší karty. Kdo z hráčů blufuje a kdo první ztratí nervy, se ukáže během chvíle.
Představuji si, že budoucnost sice bude náročná, ale ne katastrofická. Když sledujeme čísla o výkonnosti německého průmyslu, na němž z velké části závisí naše ekonomika, vidíme, že propad ve výrobě automobilů je tak velký, že se blíží pokrizovému roku 2009. Ze studií, kolik pracovních míst zanikne automatizací a robotizací, rovněž vyplývá, že patříme mezi tři či v jiných statistikách pět krizí nejvíc ohrožených evropských zemí.
Zdálo se, že dvacáté století nadobro pohřbilo Karla Marxe. Zvlášť jeho druhé polovině vévodil střet mezi těmi, kdo se snažili uvést jeho myšlenky do praxe, vždy s tragickými důsledky, a těmi, kdo je považovali za nesmysl. Když v roce 1989 padla Berlínská zeď a komunistické země jedna po druhé přijaly kapitalismus, včetně stále nominálně komunistické Číny, marxismus se zdál definitivně mrtvý.
Ve šťastných dobách české podnikavosti byla Blatná městem růží, takže když vál vítr od plantáží za nádražím, bylo prý celé městečko zahaleno růžovou vůní. Ženy ušetřily na parfémech a muži kouřili silný tabák, aby ty vůně překryli a nepůsobili zženštile.
Tak rychle a dlouho platy v historii České republiky ještě nikdy nerostly. Země má za sebou rekordně dlouhou a silnou éru prosperity, která se tentokrát vůbec poprvé projevila i velmi silným růstem platů. Nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí Evropy a nedostatek lidí přinutily firmy přetahovat se o ně nabídkami čím dál vyšších platů. Od chvíle, kdy se země v roce 2013 dostala z recese a ekonomika začala rychle růst, se platy zvedly o 36 procent.
