Eseje

Wagnerovci a ti druzí

„Wagnerovci“, ruští žoldnéři z tzv. Wagnerovy soukromé vojenské společnosti, se již zařadili do seznamu běžných témat zpráv (nejen) z Ukrajiny. Jejich šéf Jevgenij Prigožin často vydává úderná prohlášení, jež evidentně zapadají do mocenského „přetlačování“ v ruském vedení, ale o jeho skutečných motivech se pouze spekuluje. „Wagnerovci“ navíc nejsou zdaleka první ani jedinou „soukromou armádou“ v Rusku. Počet těchto subjektů roste alarmujícím tempem, což může pro Kreml věštit vskutku temnou budoucnost.

České kleště

Nedávno francouzský prezident Emmanuel Macron apeloval na kolegy v Evropské unii, aby si po letech potírání klimatické změny a snižování emisí všeho možného dali regulační pauzu. Nejdůležitější souboj s regulátory se dnes vede nad návrhem normy Euro 7 pro emise aut. Drama vrcholí v těchto týdnech, s významnou českou účastí. Už od normy Euro 1 z roku 1992 míří tato řada předpisů pro auta nikoli na emise oxidu uhličitého, ale na emise látek, které mohou bezprostředně ohrožovat zdraví.

Výpravy s Posledním lancknechtem

Když bylo v roce 1843 třicáté výročí bitvy u Lipska, té, ve které maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) porazil Napoleona, sešli se členové rodiny orlických Schwarzenbergů na jedné lesní tišině mezi Orlíkem a vsí Zalužany a na místě, kterému se pak říkalo „stromy přátelství“, zasadili každý jeden dub. Celkem jich bylo sedm, nebudeme zde vypočítávat všechny, ostatně jsou na nich cedulky se jmény příslušných sázečů. Uvedeme ale, že vedle „nejčestnějšího“ dubu, který patřil vdově po Karlu I., „paní maršálkové“ Marii Anně, se má stále k světu dub, který tam zasadil její nejstarší syn, Bedřich.

Druhé jaro

Věc zašla tak daleko, že holandští psychologové diskutují možnost zařadit utrpení z únavy životem mezi situace, které umožňují eutanazii. Znepokojivým tempem totiž roste počet starších lidí, kteří trpí existenční osamělostí nebo mají pocit, že jejich duše odešla do nějakých vzpomínkových krajin, a nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měla vrátit do tohoto světa. Když prožijete válečné tažení, povodeň nebo destruktivní hurikánovou sezonu, tak máte asi dvacetiprocentní šanci, že během dalšího roku, ale někdy i několika let, se začnete trápit nějakým posttraumatickým syndromem.

Najdi člověka!

Lze dnes vyslovit slovo elita bez přízviska „takzvaná“? V onom zákeřném „takzvaná“ nezřídkakdy spatřujeme výbavu člověka, pro něhož se našlo ohavné slovo dezolát. Nevěří institucím, médiím, jede si konspirační teorie. Francouzský filozof a politolog Olivier Roy, profesor na European University Institute sídlícím poblíž Florencie, přichází v knize Zploštění světa s novým pohledem na zmíněný atribut – a tou interpretací činí „dezoláty“ z nás všech, obyvatel západního světa. Hranice mezi šarlatánem a vědcem se stírá,“ poznamenává Roy a ilustruje to na debatě o vědecké hodnotě argumentů proti očkování.

Ve třetí světové válce budeme týl

Je to bianko šek k vzniku základen americké armády na našem území, nebo snad dokonce komplot Fialovy garnitury na potlačování nastávajících protivládních nepokojů americkými vojáky? Jana Černochová minulý týden ve Washingtonu podepsala Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Podle naší ministryně to je moment srovnatelný se vstupem do NATO či EU. Po bližším ohledání smlouva tak přelomový význam, jaký jí přisuzuje naše ministryně obrany a z druhé strany radikálnější kritici vlády, nemá.

Nenávidím, nenávidíš, nenávidíme...

Stačí si několikrát hlasitě přeříkat Havlovu maximu o tom, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, abychom pocítili, z jak vzdálené a jiné doby tento výrok pochází. Zajisté je láska nějakým způsobem v hloubce silnější a odolnější než nenávist a v posledku vždycky nějak pomalu přeroste všechny trosky vyprodukované nevolí jako mech či travnatý pokryv, ale je rovněž jasné, že jde o proces pomalý, asi tak ve stylu alpinského vrásnění. Potíž je ta, že oba členy polárního páru pocitů a konání lidi nějak těší, ať už všechny, nebo aspoň některé.

Třináct promarněných let

Po celé tři dny bylo londýnské počasí neanglicky slunné. Čtvrť Westminster, po staletí centrum britské politické moci, vypadala náramně. Poblíž se tyčila gotická majestátnost Westminsterského opatství, o kus dál Big Ben a budovy parlamentu. Před kostelem přebudovaným na konferenční Emmanuel Centre stála skupinka asi tří aktivistů, kteří drželi protibrexitovské bannery a na celou ulici pouštěli nesnesitelnou hudbu. Tam jsem potkal první „celebritu“ dne. Třiapadesátiletý Steve Bray je ve Westminsteru známou postavou.

Proč se vyplatí plnit sliby

Jsou situace, kdy jsou fakta tak zjevná, že slova, která se je snaží vyvracet, omlouvat a zlehčovat, působí spíš jako parodie. K realitě, kterou byl záměr zamluvit a vysedět, pozornost spíš přitáhnou. Jistou maximou tohoto žánru je rozhovor bývalého lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera pro francouzský levicový deník Libération ze září roku 2016. Juncker byl daleko za hranicemi své země znám velmi kladným vztahem k většímu množství alkoholu. Něco ve stylu bývalého prezidenta Miloše Zemana v jeho bujarých letech.

Pád feministického dogmatu?

Švýcarští novináři a uživatelé sociálních sítí mají za sebou perné dny. Museli nově zhodnotit informaci, na kterou se dosud snažili pohlížet jako na vadný světonázor. Vždyť na Západě by byl málokdo natolik zpátečnický, aby tvrdil, že mladé ženy touží po tradičních rolích. Jenže pak uděláte tu chybu, že se těch žen zeptáte – a neštěstí je na světě.

Ženy, víno a dítě

Na sociálních sítích běhá video od různých žen, kopírující tentýž scénář. Všechny ty ženy tvrdí, že nikdy moc nepily, dokud neměly dítě, pak si lehce rozcuchané s kulisami plínek a rozházenými hračkami nalévají sklenici vína s tím, že jinak se to nedá. Má to být vtip. Jenže realita tak vtipná není. Za rok je na protialkoholní ženské oddělení v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích přijato průměrně 750 žen. „Patnáct procent žen na rodičovské dovolené pije rizikově, tedy víc než jednu sklenici nápoje (0,5 litru piva, 0,2 litru vína, 0,05 litru destilátu) denně a používají alkohol k relaxaci a úniku od starostí,“ říká Olga Pecinovská.

Několik zastávek na cestě ke zrušení člověka

Když u nás lidé zabývající se politikou slyší o západních kulturních válkách, jejich první impulz bývá mávnout nad tím rukou: Netahejme to do politiky, je to osobní, intimní záležitost. Bohužel, i o této válce platí to, co o jiných – můžete se o ni nezajímat, ale ona se zajímá o vás. A transgenderismus, nejbizarnější projev této války, se už o nás zajímá. Přednedávnem vyšel na webu Refresher článek, jenž shromáždil stížnosti pacientů sexuologa Petra Weisse, jednoho z těch nemnoha „strážců brány“, kterou u nás musí projít každý zájemce o změnu pohlaví

Zelené klany

Německým Zeleným snad poprvé trochu popadaly masky. Strana založená koncem 70. let hipíky a neteroristickou částí krajní levice se od těch dob těší pověsti morálních politiků, a i proto stranou pro lepší lidi mezi voliči. Celkově je asi pořád můžeme považovat za idealisty, což jen vynikne poté, co zelený program převzaly tradiční, vesměs bezzásadové strany. Zelení by však mohli posloužit i jako příkladová studie pro hypotézu, že kde se idealismus na jednom místě vyskytuje příliš dlouho, tam nakonec proroste s materiálními zájmy zúčastněných.

Zdroje tu nejsou. Připlaťte na přímých daních

18. února 2014. Jednání sněmovny. U řečnického pultu stojí poslanec Petr Fiala, přesně před měsícem zvolený novým předsedou ODS. Tepe vládu premiéra Bohuslava Sobotky, jehož ministrem financí je vůdce ANO Andrej Babiš, za zvětšující se schodky státního rozpočtu. „A tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda jí vedená vezme finanční prostředky, odpoví větou: ‚Zdroje tu jsou.‘ A už o rok později, v květnu 2003, se ukázalo, že zdroje tu nejsou.

Čtyřicátnické dno

Mládí zestárlo. Mileniálové dosud platili za jeho ztělesnění. Ti nejstarší z nich se však narodili v roce 1980, takže jim táhne na čtyřicátý čtvrtý rok, většina mileniálů jsou třicátníci. A to znamená jediné: buď jsou uprostřed krize středního věku, nebo na ně co nevidět dolehne. Nesouhlasíte? Pravděpodobně máte i vy krizi středního věku spjatou spíš s padesátníkem, který si pořídil nové auto a milenku. Tím jsme u samého problému „krize středního věku“.

Tradice sahající až k faraonům

Architektem britské korunovace je svatý Dunstan, arcibiskup z Canterbury v letech 959 až 988. Je to jeden z těch středověkých svatých, se kterými nebylo radno si zahrávat. Nejznámější legenda praví, že Dunstana, který byl zároveň zdatný kovář, navštívil sám Ďábel. Dunstana to nerozhodilo, nažhavil své kovářské kleště, chytil Satana za nos a vyhodil ho ze své cely. Dunstan, tehdy opat z Glastonbury, se roku 956 účastnil korunovace krále Eadwiga. Eadwig po korunovaci zmizel, neúčastnil se hostiny se svými šlechtici.

Ve vleku transgenderového trendu

Daniel Black (23) z Havířova před šesti lety přesvědčoval komisi odborníků o tom, že je žena. Přesvědčil. V osmnácti letech prošel operativní změnou pohlaví. V červnu bude muset komisi přesvědčit znovu. Tentokrát o tom, že je muž. Uvědomil si totiž, že ženou není, nikdy nebyl a nikdy už být nechce. Někde se v celém tom kolečku zdravotních vyšetření stala chyba. Daniel je jeden z těch, u nichž se takto zásadní, nevratná operace neměla uskutečnit. Řešit měl totiž úplně něco jiného. „Až později mně byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, deprese, úzkosti,“ vyjmenovává.

Pravidla úspěchu (a slávy)

Bible je krutá kniha, zvlášť ve svých sociologických analýzách. Aspoň takto, tedy jako popis sociálních neduhů, se mnohdy interpretuje výrok z evangelia podle Matouše: „Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ Jinými slovy, bohatí bohatnou, chudí chudnou. Prý se to netýká zdaleka jen peněz: samovolně se rozhojňuje sláva, vztahy a úspěchy. I kdyby si chudí na konexích či výdobytcích polepšovali, relativně k rostoucímu náskoku těch silnějších, jsou bez šance. A co víc, rozhojňující logika platí i ve zlém. Čert prý kálí na jednu hromadu… Dnes je takzvaný Matoušův efekt součástí sociologického inventáře.

Kde se bere odvaha?

Zatímco celá staletí se zabývala osudy odvážných mužů a žen a uvažovala o odvaze jako o jedné ze základních ctností člověka, moderní výzkum se dá shrnout do sotva pár psychologických monografií. Slovo samo se ve svém tradičním významu víceméně vytratilo, ale občas jej slýcháme, třeba když se mluví o odvaze ukázat svou sexuální orientaci nebo investovat do kryptoměn. Podobně bylo v současném jazyce sousloví veřejné dobro nahrazeno slovy veřejný zájem, a to není totéž.

Digitální disidenti

Chytré telefony nepoužívá u nás pětina obyvatelstva. Většinou jsou to dříve narození, ale najdou se mezi mladšími ročníky ti, kteří se vůči nadvládě internetu vymezují. U nás si říkají digitální disidenti podle stejnojmenného dokumentárního filmu z roku 2022. Mezi ně patří i Hynek Trojánek z neziskové organizace Iuridicum Remedium, která se zabývá digitální svobodou.

Jak se z Elona Muska stal Donald Trump Twitteru

Ne že by nebylo známo, že Elon Musk dokáže být impulzivní, nesnesitelně kompetitivní a samolibý. Ale takové typy nejsou mezi úspěšnými podnikateli výjimečné. A hlavně, důležitý byl nakonec výsledek. Ta auta jezdí. Ty rakety létají. Jenže v případě sociální sítě Twitter jsou tím produktem lidé – spokojení uživatelé. A ukazuje se, že Musk se pro správu takového podniku zásadně nehodí. Množí se předpovědi, že Twitter zahyne.

Gameři jako bezpečnostní riziko

Největší noční můrou každé zpravodajské instituce je takzvaný krtek, člověk působící v samém centru organizace, ale ve skutečnosti pracující pro nepřítele. Typ člověka, na kterého si západní tajné služby musejí dávat pozor, se neustále mění. Na začátku studené války to byli přesvědčení komunisté, často získáni pro spolupráci v meziválečných letech, kteří se časem vypracovali na vysoké pozice. Nejznámějším takovým případem je „cambridgeská pětka“, skupina vysoce postavených a pro Sověty pracujících Britů, kteří začali špehovat pro SSSR ještě během studií.

Tragédie sebevrahů, síla nemocných

Zdravá žena, navíc matka dospívajícího syna, spáchá sebevraždu, zatímco těžce nemocné dítě se rve o právo na život. Jak to, že lidé, jimž – jak se zdá – nic podstatného nechybí, si svého života mnohdy neváží, zatímco ti s řádově horšími kartami se o něj perou? Tuto otázku si položila švýcarská filozofka Barbara Schmitzová v knize Jaký život je hoden žití? (2022) a nejde tu o teoretické cvičení; ta sebevražedkyně byla filozofčina sestra a dítě s těžkým postižením její dcera. Kniha vyniká osobitostí i vyrovnaností. Autorka mohla napsat dílo spadající do žánru zúčtování: společnosti, která nemínila přijmout její dceru, by bylo co vracet.

Lajky barvy krve

Před čtyřmi lety, 15. března 2019, se osmadvacetiletý Australan jménem Brenton Harrison Tarrant přihlásil na svůj Facebook z novozélandského města Christchurch a spustil živé vysílání. Až potud nic neobvyklého, živých vysílání se na jedné z největších sociálních sítí světa denně odehrávají miliony. Brzy se ale ukázalo, že tentokrát nepůjde o žádnou kratochvíli. Tarrant, vyzbrojený celkem šesti palnými zbraněmi, během zhruba čtvrthodiny povraždil padesát lidí v mešitě al-Núr a islámském středisku v nedalekém Linwoodu.

Konec éry levných peněz a jeho oběti

Byla to až absurdní doba. Trvala dlouho. Od roku 2009 do podzimu roku 2021, kdy ji vystřídaly časy rekordního zdražování. Přívlastek nejvyšší má současná inflace téměř ve všech západních zemích, kde se stabilita cen dlouhodobě považuje za jeden ze znaků jejich vyspělosti. Historicky rekordní zdražování je jak u nás (patříme k evropským zemím s nejvyšší inflací), tak ve Švýcarsku, které se naopak s růstem cen o 2,9 procenta řadí k nejméně inflačním ekonomikám. I tam se ale zdržuje na jejich poměry rekordně. Vrchol, jímž bylo v alpské zemi zdražení o 3,5 procenta loni v červnu, je nejvyšší inflace za posledních třicet let.

Jsou humanitní vědy mrtvé?

Že je krize příležitost, je jedno z oblíbených klišé. Kdyby tomu tak bylo, byly by humanitní vědy zemí zaslíbenou. Nejsou. Ale krizi, kterou procházejí dnes, je třeba číst na pozadí skutečnosti, že z krizí samy povstaly a nic jiného neznají. To neznamená, že bychom tu současnou měli brát méně vážně. Jen jsou řeči o kritické době nicneříkající a zkrácení problému na finanční rozměr zavádějící.

Zastavte AI, chci z ní vystoupit

Po letech, kdy jsme si zvykli stěžovat, že Silicon Valley nevymýšlí už nic nového než obměny sociálních sítí a mobilních aplikací na zabíjení času, najednou, zdá se, v Kalifornii kujou něco nového. Tak nového, že to vybudilo tisíce odborníků k napsání otevřeného dopisu vyzývajícího k tomu, aby se vývoj této novinky pozastavil. Řeč je o umělé inteligenci, artificial intelligence (AI). Pohyb byl pochopitelně spuštěn vypuštěním chatovacích programů, jež tuto technologii, dosud abstraktní a či zasazovanou do kulis sci-fi, zpřístupnilo každému laikovi.

Izraelští bozi

Papež zemře a jde do nebe. Před nebeskou bránou je velká fronta, a tak se jako hlava katolické církve snaží prodrat dopředu. Svatý Petr ho zarazí: „Tady jsou si všichni rovni, žádný protekční přístup. I papež si musí vystát frontu do ráje.“ Ten pochopí a jde se ukázněně postavit na konec řady. Vtom kolem rázným krokem přejde bývalý předseda izraelského Nejvyššího soudu Aharon Barak, rozrazí bránu a vstoupí do nebe. Papež se začne rozčilovat: „Já, náměstek Krista na zemi, musím čekat, až na mě přijde řada, a nějaký soudce může všechny předběhnout!?“ „Pššt,“ napomene ho svatý Petr, „to je Bůh.“

Kde se vzala, tu se vzala syntetická paliva

České republice se poprvé za Fialovy vlády podařilo skórovat v Bruselu. Může za to ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a jeho účast při sestavení koalice členských států, která na poslední chvíli prosadila částečný ústup Evropské unie od loni přijatého zákazu spalovacích motorů do roku 2035. Spalovací motory v autech se budou registrovat i po tomto roce za podmínky, že se do nich bude tankovat nikoli fosilními, ale syntetickými, tzv. uhlíkově neutrálními palivy.

Třetí pól

Všichni znají pořekadlo, že když se dva perou, třetí se směje. Málokdo se podle toho ale umí poučeně chovat. Z hlediska geopolitiky dominuje našim zahraničním vztahům a jejich reflexi a kritice v médiích stále víc eskalovaný střet Západ (USA + EU) vs. Východ (Čína + Rusko). A to v tom v lepším případě, v horším případě jsme svědky moralistní politiky a profilování se cestami na Tchaj-wan či vyvěšováním tibetských vlajek.

Zpět na hlavní stranu