Eseje

O čem sní Íránci

Již přes měsíc trvá americko-izraelská válka proti Íránu a ještě o nějaký týden víc trvá v Íránu blackout internetu. I v podmínkách relativní otevřenosti je velmi obtížné pochopit, co se skutečně děje v nějaké cizí, vzdálené zemi. Veřejnost je odkázaná na pár specialistů s dlouhodobými kontakty v té zemi, kteří ovšem mohou mít svou vlastní, manipulativní agendu, anebo prostě vnímají situaci v té zemi nějak svérázně. Mohou, nemusejí – podstatné je, že to nepoznáme. A co teprve teď, kdy se z té země dostává naprosté minimum zpráv a ty nemusejí být vůbec reprezentativní.

Muellerův odkaz

„Robert Mueller právě zemřel. Skvělé, jsem rád, že je mrtvý. Už nemůže ubližovat nevinným lidem!“ napsal Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Nebylo to poprvé, kdy Trump oslavoval smrt politického protivníka, ale i tak jeho hulvátské chování mnohé šokovalo. To, že Trump nedokáže aspoň mlčet, ukazuje na jednu z mnohých vad jeho charakteru. Ale překvapivé to není. Mueller, bývalý ředitel FBI, vedl vyšetřování údajné spolupráce Trumpovy kampaně s Ruskem. To zásadně ovlivnilo Trumpův první pobyt v Bílém domě.

Neviditelná opozice

Od sněmovních voleb to vypadá, že nebýt prezidenta Petra Pavla a demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek, opozice jako by pomalu ani nebyla. ODS si sice před dvěma měsíci zvolila za nového předsedu Martina Kupku, zatím o něm však příliš není slyšet a v některých průzkumech dokonce donedávna nejsilnější opoziční stranu už předstihli Starostové a nezávislí. Ani ti však nezažívají extra šťastné období, jejich šéf Vít Rakušan nedávno už počtvrté za sebou nebyl zvolen do vedení Poslanecké sněmovny.

Umění hladu

Co byl člověk člověkem, cítil hlad. Z hlediska dějin tvoří doba, v níž žije velká část světové populace v kalorickém nadbytku a častěji trpí důsledky přejídání než podvýživy, jen epizodu. Třeba italský historik Piero Camporesi ukazuje, že ještě v 16. století bylo podle kronik zapotřebí z padovských ulic každé ráno odklízet desítky vyhladovělých těl. „Jako lidé už nevypadali,“ poznamenává kronikář Giovan Battista Segni. Hlad určoval rytmus každodenního života zejména v chudých měsících před sklizní. Zásadní obrat přichází na přelomu 19. a 20. století s nástupem průmyslového zemědělství.

Čtvrtý svět

Karl Popper spolu s biologem Johnem Ecclesem rozvinuli filozofii tří světů. Za první považují svět fyzických entit, za druhý svět psychických stavů a třetí je svět teorií. Život je řešení problémů, říká Popper – lidé vymýšlejí teorie, aby s jejich pomocí řešili své problémy. Ve třetím světě platí přísný vývojový zákon o přežití teorií empirickým pozorováním nevyvrácených a o vymírání teorií empiricky vyvrácených.

V zrcadle je lhář

„Tajemství vládnutí spočívá v tom, jak spojit víru ve vlastní neomylnost se schopností učit se z minulých chyb.“ Tak zní jeden z principů, skrze něž si v dystopickém světě románu 1984 udržuje Strana moc nad obyvatelstvem. Jde o projev doublethinku, klíčového psychologického nástroje, jenž nutí své oběti věřit zjevným protimluvům (svoboda je otroctví, mír je válka atd.), čímž podlamuje jejich vůli k odporu, neboť jim tak deformuje smysl pro vnímanou realitu a důvěru ve vlastní úsudek. Stoupenci Velkého bratra v tomto ohledu vynikají (...).

Se Seanem v Kyjevě

V půli března jsem se na dva dny (plus cesta) stal válečným turistou, odjel jsem vlakem do Kyjeva. Důvodem nebyla jen zvědavost, můj otec byl v nultých letech českým velvyslancem na Ukrajině, česká ambasáda se letos rozhodla uspořádat přednášku na jeho památku a pozvala mě (až postupem doby jsem pochopil, že se ode mě nečeká jen pasivní účast, že tu přednášku mám jaksi přednést). Za tu kratinkou dobu jsem nestihl zažít či vidět nic, co by českému čtenáři mohlo přiblížit realitu války.

České míjení s Habermasem

Vtipálci tvrdili, že toho dne, v sobotu 14. 3. 2026, zemřel německý národní trenér rozumnosti. V nekrolozích, od New York Times po Le Monde, jsme se mohli dočíst, že odešel nejslavnější filozof světa. A německý týdeník Cicero přispěchal ještě s jedním titulem: prý zemřel filozof státu. Filozof státu? Naposledy se takto mluvilo o Georgu Hegelovi, který nebyl „pouhým“ myslitelem; ve své filozofii dějin formuloval princip legitimity moderních demokracií. S tím ostatně souvisí i často skloňovaný „konec dějin“. Tím se nemyslí, že by dějiny dospěly ke konci, nýbrž že byl rozpoznán jejich princip.

Zbrojím, zbrojíš, zbrojíme – zbrojení se bojíme

Ten svět byl tak krásný, že je těžké se ho vzdát. Dost obtížné je ostatně si i jen připustit, že je pryč a nejspíš se nevrátí. Madame du Barry, veřejně přiznaná milenka francouzského krále Ludvíka XV., na poslední cestě k popravišti prosila o slitování. Chtěla prodloužit svůj kdysi luxusní život aspoň o malý kousek. „Ještě chviličku, pane kate, ještě chviličku“, zněla její slavná prosba. Zhruba tak ve velké části dnešní Evropy vypadá truchlení po mizejících časech řádu globální bezpečnosti a pravidel, které často vymýšlel a tu lépe, tu hůře (a někdy vůbec) v praxi vymáhal „světový četník“ v podobě Spojených států amerických.

Velká zelená vlna

Na první pohled doplňovací volby do Dolní sněmovny britského parlamentu nepůsobí jako světodějná událost. Poslanců je 650, labouristická vláda má pohodlnou většinu 158 mandátů, nový poslanec tak stejně nemá šanci nic ovlivnit. Přesto se volby v okrsku Gorton a Denton, který leží v Manchesteru, mohou zapsat do historie jako zásadní politický přelom. Příběh začíná v únoru 2025, kdy na labouristického poslance Andrewa Gwynna prasklo, že se nevhodně vyjadřoval ve whatsappové skupině, přes kterou komunikovali labourističtí poslanci za Manchester.

Nastal čas přiznat dětem volební právo

Jen málo milníků v dějinách demokracie je tak zásadních jako postupné rozšiřování volebního práva. Cesta vedla od absolutistické vlády panovníků přes zapojení šlechty a urozených k bohatým měšťanům, od nich k nemajetným mužům, od mužů k ženám, od většinové populace k etnickým menšinám – a tak dále, krok za krokem, až k ideálu univerzálního práva volit. Ten nacházíme ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948, jejíž preambule hovoří o „nezcizitelných právech všech členů lidské rodiny“ jakožto „základu svobody, spravedlnosti a míru ve světě“.

Proti excelenci

„My nemůžeme být průměrní, kdysi to bylo v pořádku, ale dnes už ne,“ poznamenal ekonom Jan Švejnar v pořadu Události, komentáře z 11. března 2026. Dodal, že je třeba zdůrazňovat špičkovost a excelenci, jinak budeme ekonomicky zaostávat. To je nepochybně pravda a v následujícím nemíním s uznávaným ekonomem polemizovat; na rovině ekonomiky má ostatně pravdu. Jenže jakmile se tento princip stane dominantní perspektivou, z níž hodnotíme sebe i druhé, snadno se promění v princip umrtvující, možná nakonec i pro samu ekonomiku.

Írán ve 20. století. Trochu jiná historie

Proč se USA tak snadno ocitly ve válce s Íránem? Standardní výčet neuralgických bodů, které cestu k probíhající válce mají vysvětlit, je tento: 1953 a pád íránského premiéra Mosaddeka, rok 1979, na jeho začátku náboženská revoluce a na konci drama zajatých amerických diplomatů v Teheránu. Pak je tu rok 1983 a krvavý útok Hizballáhu na příslušníky americké námořní pěchoty v Bejrútu, po roce 2003 kampaň šíitských proíránských milic proti americkým okupačním vojskům v Iráku. USA evidují v Iráku na pět tisíc padlých.

Blíží se Orbánův konec?

Bývala to rodinka jako z reklamy. Nebo z netflixového thrilleru, kde navzdory idylickým kulisám od počátku víte, že se už brzy stane něco velmi špatného. Ona krásná štíhlá brunetka, on fešák atletického vzhledu. A jejich tři roztomilí blonďatí chlapci. Sloužili jako důkaz, že konzervativci nepožadují návrat žen do kuchyní. Naopak, byl to on, kdo ustoupil do pozadí a pečoval o děti, aby si jeho žena budovala kariéru, nejprve jako maďarská státní sekretářka pro EU, pak ministryně spravedlnosti.

Děkujeme, končíte

Je to častý jev ve druhém funkčním období dominantních politiků, jako jsou americký prezident Donald Trump nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Teď k němu má nakročeno i premiér Andrej Babiš. A sice: hned od začátku mnohem pragmatičtěji a ostřeji prosazovat cíle (a dosahovat jich), které během prvního funkčního období kolikrát působily komplikovaně až nereálně. V případě Trumpa to byla krátce po volbách řada prezidentských výnosů, u Orbána například přepracování maďarské ústavy. Babiš teď podobnou taktiku nasadil, aby se v úřadech a klíčových státních či polostátních firmách snáz mohl zbavit lidí, s nimiž není spokojen.

Když už se navzájem nepotřebujeme

V čase nebývale tuhé zimy se v závětří k sobě tiskne několik dikobrazů. Vzájemně se mezi sebou pokouší uchovat to málo tepla, co ještě mají, ovšem čím těsněji se snaží přimknout, tím více svými ostny bodá jeden druhého. Žádný se nemůže odvrátit úplně, protože by umrznul, pročež ustavičně přešlapují a hledají tu správnou vzdálenost, chyceni mezi dvěma zly, která musí vyvažovat a trpět, aby vůbec přežili. Krátkým podobenstvím o mrznoucích dikobrazech nastiňuje v polovině 19. století Arthur Schopenhauer svůj pesimistický pohled na lidské společenství.

Hledání červené linie

Co to je vlastně bezpečnost umělé inteligence? My laici si nejčastěji ze střípků diskuse, jež jsme dokázali pochytit, představujeme, že to je hrozba, že AI se osamostatní a všechny nás zotročí nebo zničí svět. To je jeden pól těch představ – nebezpečí totální a apokalyptické. Případně si pomáháme analogiemi s tím, co známe. S terorismem – co když AI pro někoho vyrobí biologické nebo chemické zbraně? Na druhém pólu pak máme takové banální, ale chytlavé epizody, jako když Muskova AI začne svlékat lidi na fotografiích donaha.

Zastav se, historie!

Už dlouhou dobu si lidé vyprávějí příběhy o polidštění stroje. Lidský výtvor se v nich nejprve stává člověku rovným a později ho přeroste – schopnostmi těla i mysli. Stane se jeho věrnou, jen výkonnější kopií, jež ale nakonec ponese podobné břemeno jako Homo sapiens, břemeno sebeuvědomění a dilemat, rozporů a těžko zodpověditelných otázek, vytržení i tragičnosti. Tohle přiblížení se, a v něčem i překonání, může stroj postavit proti němu. Jedno z vrcholných děl filmové sci-fi, Blade Runner Ridleyho Scotta z roku 1982, vrcholí sugestivní scénou, v níž umírající robot vyjadřuje prožitek té transformace.

Smrt jako dar

Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.

Jak chceme žít bez uhlí

Naše elektroenergetická soustava přijde už za rok o nezanedbatelný výkon, ale zodpovědné činitele to nevyvádí z klidu. Jak známo, majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač před Vánoci oznámil, že se mu vinou emisních povolenek přestává rentovat provoz uhelných elektráren ve Chvaleticích a v Počeradech a teplárny v Kladně a že pokud mu stát nebude provozní ztrátu dotovat, tyto podniky zavře. Jestli snad Tykač nebo někdo jiný čekal horečnou aktivitu státu, aby ztrátu téměř tří gigawattů výkonu odvrátil, zatím čeká marně.

Když nás stát „šťouchá“ ke štěstí

V devatenáctém století bylo v restauracích Velké Británie módou dekorovat vnitřek porcelánových pisoárů na pánských záchodcích obrázkem včely, který se maloval kousek od děrovaného odtoku. Jednak šlo o sofistikovaně zaobalený pubertální humor viktoriánských gentlemanů (včela se latinsky řekne Apis, což je podobné anglickému „a piss“), jednak to mělo i jisté praktické důvody – obyčejně málo soustředěným pánům se totiž najednou naskytl jasný cíl, k němuž se mohli orientovat, pročež se tak snižovalo i množství minel a vzniknuvších louží, které se kvůli mužské nepozornosti musely často uklízet.

Trumpův hodný policajt

Minulý rok americký viceprezident J. D. Vance šokoval na Mnichovské bezpečnostní konferenci především evropské lídry. V ostrém projevu zkritizoval současný stav starého kontinentu. Varoval před „vnitřním nebezpečím“, obvinil vládnoucí elity z potlačování svobody slova, ignorování vůle voličů a z přílišné migrace. Zkritizoval organizátory konference za to, že nepozvali zástupce populistických stran, a sám se setkal s šéfkou AfD Alicí Weidelovou. Komentátoři i politici to hodnotili jako zásadní ideologický spor mezi Evropou a novou Trumpovou administrativou, který povede k vyostření vztahů Washingtonu a vládami většiny evropských zemí.

Jez zdravěji, nebo to vyhoď

Celé je to taženo dobrým úmyslem. Bojovat s dětskou obezitou a nezdravými návyky. Posunout stravování ve školních jídelnách, které se řídí třicet let starými normami, k modernějším trendům. To znamená méně cukru, soli, polotovarů, konec průmyslových, ultrazpracovaných potravin. A naopak přidat víc ovoce, zeleniny a luštěnin. O což se snaží mnoho zemí, loni s podobnou iniciativou přišel třeba americký republikánský kongresman Mike Kennedy. Z nové vyhlášky o školním stravování v Česku, formálně platí už od loňského září, se však stalo velké politické téma, ježé teď proti sobě částečně postavilo i politiky ANO.

Evropská unie na rozcestí

Evropská komise nedávno publikovala průzkum, jehož otázka zněla „Měla by se Evropa více sjednotit, aby mohla čelit současným globálním výzvám?“. Výsledky jsou samozřejmě příznivé: většinově přes osmdesát procent lidí tuto myšlenku podporuje. Nelze se ovšem ubránit dojmu, že jde o zjištění asi podobně relevantní, jako by bylo při otázce „Udělali byste vše pro to, aby byly vaše děti zdravé a měly se dobře?“. Jistěže ano. Průzkum doprovázela série zásadních veřejných hlasů volajících po sjednocení tváří v tvář rostoucí nestabilitě mezinárodní situace

Opuštění Kurdové

V Sýrii stále není klid. Po jedenácti letech odchází americké jednotky, letos v lednu USA pak oznámily, že končí s podporou Kurdů. Ti bojovali v Sýrii proti radikálním islamistům patnáct let. Hlavní boj vedli proti Islámskému státu (ISIS) a v roce 2019 jej definitivně porazili. Území, které Kurdové osvobodili, následně kontrolovali, měli pod sebou třetinu území Sýrie včetně zdrojů plynu, ropy, přehrad a elektráren. Teď přišli o osmdesát procent těchto oblastí, a tím i o zdroje a vliv. Území museli odevzdat novému islamistickému režimu prezidenta Ahmada Šary – proti němuž přitom v minulosti srdnatě bojovali.

Krajina před bitvou

Pokud jste měli dojem, že přítomnost Filipa Turka v politice slouží jen hledání místa pro něj, hlásíme první vykročení z této nešťastné situace. Jako vládní zmocněnec pro klimatickou změnu a Green Deal sedí Filip Turek na ministerstvu životního prostředí, kde narazil na chystaný boom větrníků, jichž byla Česká republika doposud téměř ušetřena. Turek na poslední chvíli sahá do podoby akceleračních zón, které přichystala ještě minulá vláda – spolu s ministerstvem pro místní rozvoj ministerstvo životního prostředí za lidovce Petra Hladíka.

Chcete mě ještě?

Jako by trojí pokoření nestačilo. Nejprve Kopernikus ukázal, že Země není středem vesmíru. Darwin dodal, že máme společného předka s opicemi, a Freud, že navíc nejsme pány vlastní mysli. Nyní stojíme před dalším pokořením. Umělá inteligence zpochybňuje naši kognitivní výlučnost: jazyk, tvorbu i abstrakci – tedy to, co jsme považovali za nejvlastnější znak lidskosti – dokáže napodobit stroj. Antičtí filozofové definovali člověka jako živočicha nadaného logem – řecké logos znamená rozum i slovo.

Banalita Jeffreyho Epsteina

Před pár týdny americká vláda zveřejnila zhruba 3,5 milionu stran dokumentů týkajících se mrtvého kontroverzního multimilionáře Jeffreyho Epsteina. Ten zřejmě zneužil až stovky nezletilých dívek. V roce 2008 byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení (odseděl si jen třináct) za sex s nezletilou prostitutkou. V roce 2019 byl zatčen podruhé, znovu kvůli podezření ze zneužívání nezletilých. Dne 10. srpna ale byl nalezen mrtvý ve své cele. To byl začátek epsteinovské „psychózy“, které propadla nejen Amerika. Epstein měl mnoho vlivných známých: americké prezidenty, členy evropských královských rodin, špičkové vědce, kapitány průmyslu, byznysmeny, politiky.

Jak se maká pro lidi?

Vedle neustálých tahanic mezi Motoristy sobě, prezidentem a opozicí o obsazení pozice ministra životního prostředí ve veřejné diskusi trochu zapadá, jak to vypadá s nejdůležitějšími vládními zákony, které reálně změní život v Česku. Jak tedy kabinet Andreje Babiše pokročil v oblastech, jako jsou důchodová reforma, stavební zákon nebo boj proti daňovým únikům, které tvoří páteř jeho programového prohlášení?

Zhubněte mě!

Psal se rok 1932 a Dánové změnili dětství. Vynalezli lego – hračku, díky níž děti po celém světě rozvíjejí senzomotorické dovednosti a tvořivost. Nyní z Dánska vzešla další „velká věc“. Tentokrát nás však Dánové nemíní nic učit, nýbrž nás o něco připravit – o nadbytečný tuk. Tamní firma Novo Nordisk v roce 2017 uvedla na trh lék Ozempic určený pro lidi trpící diabetem 2. typu, jenž hormonálně působí na mozek a mění náš vztah k jídlu. Uživatelé nepociťují takový hlad, a tudíž méně jedí a hubnou.

Zpět na hlavní stranu