I dnes pokračujeme ve sledování tematiky postnárodního státu. Představa války mezi národními státy je dnes v Evropě skoro nemyslitelná. Občanská válka? To je jiná. Romány Michela Houellebecqa si bez ní nelze představit, přičemž autor vychází z diskurzu, který ve Francii dnes už léta reálně existuje – jak mezi potenciálními aktéry, tak mezi experty z bezpečnostního prostředí.
Rozhovor Daniela Kaisera s rumunským politikem Georgem Simionem Rumunsko jako trenažér pro Francii, možná i pro vás (Echo 15/2025) osvěcuje nejdramatičtější hrozbu pro EU: její struktury budou právem vnímány veřejností v členských státech jako to, co jsme si zvykli nazývat deep state, či vhodněji v tomto případě (europe’s) deep establishment (podle řeckého ekonoma a politika Janise Varufakise).
Ta fotografie hned včera obletěla, jak se tak říká, dík médiím a sociálním sítím, celý svět: americký prezident Donald Trump a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sedí spolu v bazilice sv. Petra pod její kupolí, sedí na obyčejných židlích, sedí sami, nikdo je neruší, a cosi si povídají. Děje se to nedaleko rakve zemřelého a vbrzku pochovávaného papeže Františka – který úředně působil v Evropě, ale pocházel z Ameriky, třebaže té Jižní. Tolik symboliky v jedné chvíli. Obraz naděje, víry v zázraky a ve schopnost lidí spolu mluvit. Po týdnech následujících minulé setkání obou politiků v Bílém domě, kde se před světem pohádali, a všichni se k tomu vyjádřili, je to kontrapunkt
Na pohřeb papeže Františka dorazily desítky hlav států a premiérů. Nechyběl mezi nimi americký prezident Donald Trump, pro kterého šlo o první zahraniční cestu od lednového nástupu do funkce. Ten se na okraj pohřbu setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a také šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
Na náměstí svatého Petra ve Vatikánu skončilo veřejné poslední rozloučení s papežem Františkem, rakev s jeho tělem byla za potlesku přenesena zpět do Svatopetrské baziliky, odkud posléze vyjde pohřební průvod do baziliky Panny Marie Sněžné. Tam bude papež František podle svého přání pohřben. Obřadu na Svatopetrském náměstí a v jeho okolí se podle Vatikánu účastnilo na 250.000 lidí. Po skončení obřadu, když nesli rakev s papežem Františkem do baziliky, také někteří věřící opět zvedli transparenty s nápisy v překladu Děkujeme či Sbohem.
Rory Stewart, (neúspěšný) expolitik britské Konzervativní strany, zleva kandidoval na předsedu a po porážce stranu opustil, se dnes živí rozhovory a komentáři na centristickém podcastu nazvaném A zbytek je politika, a protože mu to je málo, tak denně „švitoří“ (twittering) na X. „Stewart, v určitých kruzích pověstný jako zdravotní sestra Florencie z Belgravie (exministr pro pomoc Africe), navyklý pátrat v médiích po nějakém výživném výroku politika, jehož by mohl vypráskat, propadl trucovitosti a kvůli neschopnosti vyhnout se vlastnímu blábolu se zapletl do sporu s viceprezidentem USA.“
Polsko jede! Polský zázrak! Předehnali nás, za peníze z EU postavili dálnice! A my? Rozhledny. V českých médiích se to podobnými zprávami poslední dobou jen hemží, na příkladu Polska se ukazuje česká stagnace a zaostávání. Kde se toto zaujetí pro až sebemrskačské srovnávání vzalo a je vůbec opodstatněné? Samozřejmě je důvodem k radosti, že Češi konečně opouštějí svůj dlouhodobě zakořeněný pohled na Poláky plný historických předsudků, stereotypů, ignorance a despektu a začínají objevovat bohatou polskou historii, krásnou přírodou, gastronomii – a také bezprecedentní ekonomické úspěchy posledních tří desetiletí.
Připomenul jsem v nedávné úvaze příběh jednoho zaslepení, jak ho vypráví slovenské Divadlo Pôtoň v dokumentární inscenaci Terra Apathy. Pojednává o zaniklé staré slovenské obci (1253) Horné Opatovce (latinsky Terra Apathy de Grana), kde byla v roce 1953 postavena hliníkárna, lidé měli práci, moderní byty, kupovali si pračky, televize, jejich životní úroveň rostla. Jedovaté emise hliníkárny ale postupně vyhubily hmyz, zničily stromy, zvířata trpěla deformacemi, ženám se lámaly kosti, zvýšila se závratně dětská nemocnost. Ekologické škody překročily nakonec práh napravitelnosti a obec byla zlikvidována, lidé vystěhováni.
Na jižní Moravě žije hojně čtený bloger, jehož práce je změřitelná v preferencích politických stran. Jmenuje se Daniel Sterzik, známější je pod svým blogerským pseudonymem Vidlák. Od letošního března je předsedou hnutí Stačilo!, levicové platformy, jejímž podvozkem je vedle zbytků národních socialistů a dalších především KSČM. Podřadné postavení, do něhož se vůči blogerovi ze Znojemska druhá nejstarší česká strana dostala, špatně snášel místopředseda KSČM Jiří Dolejš – a už ve straně není. S tím, jak se Stačilo! zabydluje nad pětiprocentní hranicí v průzkumech, stal se i Vidlák zájmovou osobou pro česká média.
Někdejší německý kancléř Gerhard Schröder se ze zdravotních důvodů už nebude soudit o parlamentní kancelář, o kterou přišel v roce 2022 v kontextu svých kontroverzních vazeb na Rusko a ruského prezidenta Vladimira Putina. Právní zástupce 81letého Schrödera dnes podle agentury DPA oznámil, že bývalý šéf německé vlády se nakonec neobrátí na ústavní soud. Schröder opakovaně neuspěl u nižších soudů, u kterých se navrácení úřadu domáhal.
Francouzská ministryně práce a zdravotnictví Catherine Vautrinová a ministryně školství Élisabeth Borneová čelí žalobě kvůli sebevraždám několika zdravotníků v nemocnicích. Skupina pracovníků ve zdravotnictví ministryně viní z morálního obtěžování a neúmyslného zabití. Členky vlády podle nich nesou odpovědnost za zhoršování pracovních podmínek ve státních zdravotnických zařízeních. Dnes o tom informovala agentura AFP a další francouzská média.
Podzimní volby se nezadržitelně blíží, politické strany spouští kampaně a prezident Petr Pavel v květnu vyhlásí termín voleb. Na podzim ale některé osobnosti tuzemské politiky už nebudou obhajovat svoje mandáty. Mezi ně patří i zvučná jména jako je například exministr školství Petr Gazdík (STAN), ministr školství Mikuláš Bek (STAN), ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN), nebo místopředseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Podívejte se na seznam těch, kteří se v podzimních volbách neobjeví.
Donald Trump už od své lednové inaugurace stačil vydat víc exekutivních příkazů než kterýkoli jiný prezident za první tři měsíce úřadování. Rekordy ale láme také počet žalob na tyto výnosy a další kroky Bílého domu. Američtí prezidenti se samozřejmě se soudy potýkali vždy, různě jim i vzdorovali. Joe Biden se třeba dvakrát pokusil prosadit zjevně protiústavní odpuštění studentských půjček: „Nejvyšší soud to zablokoval, ale to mě nezastavilo,“ řekl, když ohlašoval svůj druhý pokus.
V amerických komentářích zájem o možné porušování pravidel utajované komunikace mezinárodněpolitický rozměr věci převyšoval, protože tam mohou nejspíš nachytat Trumpovy lidi při porušení nějakého předpisu. Samotný úder proti Húsíům vlastně vyvolával méně pozornosti nejspíš i proto, že američtí liberálové – ne tedy progresivisté – jsou s ním v zásadě srozuměni.
Čtenáři si možná vzpomenou na pojem „čitelnost“, který rozvinul antropolog James Scott ve své knize Vidět jako stát. Analyzoval v ní, jak v dějinách snaha (nejen) státní moci o efektivnější ovládání šla ruku v ruce se snahou o lepší informovanost o tom, co se „tam dole“ děje, a jak se tato snaha o zčitelnění, o převedení různých aktivit na měřitelné a operacionalizovatelné veličiny, promítala do podoby civilizace. Scott svou knihu vydal v roce 1998, tedy mimo jiné ještě před expanzí kamerových monitorovacích systémů a internetu do dnešní podoby. Ty mění civilizaci dost pronikavě, a to přímo na úrovni každého jednotlivého individuálního vědomí.
Jaké problémy trápí české mileniály a generaci Z? Mezi hlavními body je nákladné bydlení, klimatické změny, politická nestabilita, nebo globální napětí. Téměř polovina tuzemských mileniálů a více než třetina příslušníků generace Z považuje náklady na bydlení za svůj největší problém. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte, který zkoumá postoje mladých lidí k zaměstnání, společnosti i podnikání. Česká mládež v mezinárodním srovnání také méně věří, že firmy a podnikání mají pozitivní dopad na společnost.
Pětapadesátiletý senátor za stát New Jersey řečnil na chodbě Senátu bez přestávky na fyzické potřeby a bez možnosti se posadit. Když v pondělí večer spustil, řekl, že bude hovořit tak dlouho, dokud bude "fyzicky schopen". Booker překonal rekord z roku 1957, kdy senátor Strom Thurmond z Jižní Karolíny dokázal hovořit vkuse 24 hodin a 18 minut.
Jiří Pospíšil (TOP 09) v dubnu skončí ve funkci náměstka primátora hlavního města Prahy. Dlouholetý politik se hodlá soustředit na podzimní volby do Poslanecké sněmovny, v nichž bude volebním lídrem TOP 09 v hlavním městě na společné kandidátce koalice Spolu, a také na osobní život. „Rozhodl jsem se ukončit své působení v Radě hlavního města Prahy. Nadále však zůstávám řadovým zastupitelem, kde se chci věnovat výstavnictví a péči o zvířata,“ uvedl Pospíšil
Bývalý vlivný zákonodárce z amerického státu Severní Dakota byl odsouzen na deset let za cestování do Evropy s úmyslem platit za sex nezletilým. Informovala o tom agentura AP. Někdejší státní senátor Ray Holmberg se loni u federálního soudu přiznal, že si v Praze platil mladé maséry a někteří z nich mu poskytovali sexuální služby. Holmbergův obhájce Mark Friese AP potvrdil odsouzení svého klienta, ale zdržel se vyjádření ohledně soudního jednání
Polskou politikou hýbe úmrtí tajemnice a blízké spolupracovnice bývalého premiéra a předsedy PiS Jarosława Kaczyńského Barbary Skrzypekové. Ta zemřela náhle v sobotu 15. března v 66 letech na infarkt a to tři dny po výslechu na prokuratuře ve Varšavě v souvislosti s kauzou "dvou věží". K úmrtí už se vyjádřili jak polský prezident Andrzej Duda, tak i bývalý premiér Jarosław Kaczyński, který uvedl, že souvislost mezi úmrtím Skrzypekové a jejím výslechem je "zcela zřejmá".
Komentáře Jiřího Weigla léta pilně sleduji, málo máme konzervativních vzdělanců, kteří umí precizně analyzovat bolesti našeho světa. Když se však před třemi lety otřepal z ruské agrese, začal postupně obhajovat zločinnou moc a urážet „Zelenského režim“. V posledním „newsletteru“ IVK napsal: „Rusko po pádu komunismu toužilo stát se normální zemí a my jsme je nechali, aby se vrátilo do starých nepřátelských mocenských kolejí. Vina patří Západu, protože měl trumfy na své straně a nesmyslně je prohospodařil.“
Ekonom Miroslav Ševčík oznámil, že k 28. březnu rezignuje na funkci proděkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Rozhodnutí zdůvodnil podle něj politicky a ideově motivovaným nátlakem ze strany rektora školy Petra Dvořáka. Ševčík o tom informoval ve svém prohlášení, které rozaslal tiskový tajemník fakulty Daniel Váňa.
Na podzim před prezidentskými volbami v roce 2016 vyšel pseudonymní článek Volby letu 93. Let United Airlines 93 je proslulé označení jednoho ze čtyř letadel, která 11. září 2001 unesli teroristé al-Káidy. Na jeho palubě cestující vzali útokem kokpit a způsobili tím, že teroristé nedosáhli zamýšleného cíle ve Washingtonu; letadlo havarovalo v polích. Metafora byla jasná – vítězství Hillary Clintonové představuje takové nebezpečí, že na jeho odvrácení je oprávněná i sebevražedná mise, tedy zvolení Donalda Trumpa.
Rumunský pravicový politik Calin Georgescu, který vyhrál první kolo loňských prezidentských voleb, nemůže znovu kandidovat na prezidenta. Informuje o tom například server Do Rzeczy s odvoláním na ústřední volební úřad (CBW). Georgescu podal kandidaturu do opakovaných voleb, které budou v květnu, v pátek. Důvodem zamítnutí žádosti o registraci Georgescua byl podle dostupných informací nesoulad přiznání příjmů se skutečnými příjmy politika.
U kormidla české politiky ročník 2025 pevně sedí Andrej Babiš. Navzdory tomu, že se mu na podzim minulého roku rozpadla jeho opoziční „lepší vláda“, protože část stínových ministrů zmizela ve vedení krajů, v Evropském parlamentu nebo Senátu. Pro Babiše to ovšem nic neznamená, protože smyslem tohoto stínového kabinetu byl jednak marketing navenek, ale hlavně sloužil jako trenažér pro potenciální držitele vládních funkcí.
Autora tohoto sloupku nikdy nenapadlo, že zde bude používat výrazy ze světa počítačových her. Ale v poslední době se rozmohl jeden, jehož výstižnosti je těžké odolat – NPC. Znamená to „non-player character“. To je, pokud to chápeme správně, něco, co ve hře vypadá jako postava a nejdřív se může zdát, že se chová jako postava, ale není to skutečná postava, tedy avatar jiného hráče. Je to pouhý herní prvek s naskriptovaným velmi omezeným repertoárem reakcí, ovládaný počítačem.
V úterý to vypadalo, že roztržka mezi Kyjevem a Washingtonem je zažehnána. Ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj vyjádřil politování nad událostmi v Oválné pracovně. „Můj tým a já jsme připraveni pracovat pod silným vedením prezidenta Trumpa na dosažení trvalého míru,“ tweetoval mimo jiné. Donald Trump ho za to následně pochválil v projevu před Kongresem. Nicméně pozastavená americká pomoc nebyla obnovena. Naopak, Američané ukončili sdílení zpravodajských informací.
Kdysi se prý odehrála taková televizní debata o lékařských pokusech na zvířatech. Utkal se v ní odpůrce pokusů s jejich obhájcem, medicínským expertem. Odpůrce pravil, pane doktore, popíšu vám takový pokus: Vědci vyňali oči živého psa a živé kočky a vyměnili je navzájem, kočce vložili do očních důlků oči psa a psovi kočky. Pane doktore, jaký tohle může mít smysl? Není to ohavné? – Načež se pan doktor hezky pousmál a rozšafně pravil: Ale prosím vás, je vidět, že vy nemáte vůbec ponětí o oftalmologii, to, co popisujete, je úplně běžný a nutný experiment, který…
Z šéfa Amazonu a třetího nejbohatšího člověka na světě Jeffa Bezose se v poslední době stala politicky angažovaná osoba. Spolu s dalšími technologickými magnáty byl svědkem inaugurace prezidenta Donalda Trumpa, což bylo obecně interpretováno jako příznak nového spojenectví. V tomto týdnu formuloval svůj vydavatelský ideál – Bezosovi patří deník Washington Post, z hlediska zisku je mezi jeho podniky jistě bezvýznamný, vliv tradičních médií navíc klesá, ještě pořád to ale jsou vlivné noviny. Bezos se rozhodl provést v deníku koncepční změnu, oznámil ji v dopise redakci, který zároveň zveřejnil na síti X.
Profesor Pavel Švanda je názorově konzervativec, což je ovšem pomocné slovo pro určité vztahování se ke světu. Dalo by se to brát jako postoj střídmého racionalisty a vlídného skeptika. Patřil k předním postavám moravského katolického disentu, po roce 89 pak byl oblíbeným pedagogem na brněnských uměleckých školách. Jeho literární dílo je rozmanité a nese pečeť vyhraněné osobnosti, kterých není v této zemi mnoho. Naše setkání začalo nedorozuměním. My máme v Brně dvě Zemanovy kavárny, řekl profesor Švanda, to patří mezi taková brněnská specifika.
