Když se Andrej Babiš s nejvyšší pravděpodobností znovu vrací do role premiéra, nevrací se jako nevyzkoušený politik. Má za sebou čtyři roky u moci, které českou politiku výrazně přetvořily – od menšinového vládnutí bez důvěry přes historickou toleranci komunistů až po pandemii covidu nebo největší demonstrace od roku 1989.

Po sněmovních volbách v říjnu 2017, které hnutí ANO jasně vyhrálo, pověřil prezident Miloš Zeman Andreje Babiše sestavením vlády. Už tehdy ale platilo, že většina ostatních stran odmítala vstoupit do koalice s politikem, který čelí trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo a má za sebou spornou minulost i silnou podnikatelskou pozici.

V prosinci 2017 Zeman Babiše jmenoval premiérem a o pár dní později vznikla jednobarevná menšinová vláda ANO. Opírala se pouze o 78 poslanců a od začátku bylo zřejmé, že bude obtížně hledat podporu.

V lednu 2018 vláda ve sněmovně důvěru nezískala – pro hlasovalo jen ANO, všechny ostatní kluby byly proti. Kabinet podal demisi, Zeman ji přijal a zároveň Babiše pověřil jednáním o nové vládě. Do června 2018 tak první Babišova vláda vládla v demisi a postupně se stala druhou nejdéle úřadující vládou v demisi v novodobé historii Česka. Současně eskaloval i Babišův osobní problém: sněmovna ho v únoru 2018 opět vydala k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo.

2018: druhá vláda ANO–ČSSD a historická tolerance KSČM

Druhá vláda byla jmenována 27. června 2018 jako menšinová koalice ANO a ČSSD. Získala 93 mandátů a opírala se o toleranční dohodu s KSČM. Při hlasování o důvěře v červenci 2018 ji podpořilo 105 poslanců – poprvé od roku 1989 tak komunisté formálně podpořili vládu.

Komunisté si za toleranci vyjednali plnění konkrétních programových požadavků. Mluvilo se například o jejich zájmu o posty ve státních firmách, ten ale ve finále prosazen nebyl.

Ještě v roce 2018 vládu zasáhly první personální otřesy. Kvůli obvinění z plagiátorství rezignovala ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO), stejně dopadl ministr práce Petr Krčál (ČSSD). Už tehdy se ukazovalo, že Babišovy vlády budou personálně mimořádně neklidné.

2019: střet zájmů, Letná a série vládních krizí

Rok 2019 přinesl největší zásah do Babišovy politické pověsti na evropské scéně. Audit Evropské komise konstatoval, že je premiér ve střetu zájmů: ačkoli formálně vložil Agrofert do svěřenských fondů, podle Bruselu nad koncernem nadále vykonával rozhodující vliv.

Na audit i personální kroky ve vládě reagovalo občanské hnutí Milion chvilek pro demokracii. Série demonstrací vyvrcholila v červnu 2019 na pražské Letné a na podzim se na stejném místě zopakovala. Šlo o největší shromáždění od roku 1989, jehož hlavním adresátem byl právě premiér Babiš a obavy z ohrožení nezávislosti justice.

Současně vládu provázely vnitřní krize. Samotné jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti po demisi Jana Kněžínka bylo vnímáno v kontextu kauzy Čapí hnízdo jako pokus posílit politický vliv nad justicí. Zásadní konflikt s prezidentem Zemanem pak přineslo ministerstvo kultury: po sporném odvolání šéfa Národní galerie Jiřího Fajta podal ministr Antonín Staněk demisi, Zeman ji dlouho nepřijímal a odmítal jmenovat navrženého kandidáta ČSSD Michala Šmardu. Spor se táhl měsíce, ohrožoval samotnou existenci vlády a skončil až jmenováním Lubomíra Zaorálka.

Během roku se vystřídali i klíčoví ministři dopravy a průmyslu – Dan Ťok odešel po vleklé kritice, Marta Nováková po sérii kontroverzí od drahých mobilních dat po incident s tchajwanským zástupcem. Babiš čím dál víc spoléhal na „superministra“ Karla Havlíčka, který postupně převzal průmysl, dopravu i vicepremiérskou roli.

2020–2021: covid, rekordní schodky a propad důvěry

Pandemie covidu-19 se stala klíčovým testem Babišovy vlády – a také hlavním důvodem jejího postupného oslabení.

Na jaře 2020 kabinet reagoval velmi razantně: nouzový stav, uzavření hranic, povinné roušky mezi prvními v EU. V prvních měsících patřilo Česko k méně zasaženým zemím a vláda těžila z vysoké důvěry veřejnosti. Rozjela také masivní kompenzační programy – Antivirus, kompenzační bonusy pro OSVČ, podpory nájemného či úvěrové programy COVID. To vše vedlo k jedněm z nejvyšších schodků státního rozpočtu v historii.

Na podzim 2020 se však situace obrátila. Pozdní reakce na zhoršující se čísla, chaotické změny opatření, vnitřní spory a protichůdná vyjádření ministrů i premiéra vyústily v jednu z nejhorších podzimních vln v Evropě. Důvěra ve vládu dramaticky spadla, řada jejích kroků byla následně rušena soudy jako nezákonná.

Symbolem chaosu se stala série ministrů zdravotnictví: Adam Vojtěch, Roman Prymula, Jan Blatný, Petr Arenberger a znovu Adam Vojtěch. Změny často přicházely po kauzách – Prymula skončil po porušení vlastních opatření, Blatný byl vyměněn mimo jiné na pozadí sporů o ruskou vakcínu Sputnik V.

Ekonomika a legislativa: růst mezd, superhrubá mzda a zadlužení

Babišovy vlády se prezentovaly jako kabinet zvyšující životní úroveň. Opakovaně navyšovaly minimální mzdu i platy ve veřejném sektoru. Reálné mzdy za jejich vlády rostly – i díky dobré ekonomické situaci před covidem.

Zlomovým krokem byla změna zdanění práce v roce 2020, kdy bylo zrušeno zdanění tzv. superhrubé mzdy. Lidé si polepšili na čistých příjmech, ale opatření mělo silně negativní dopad na příjmy státu i obcí. Spolu s covidovými kompenzacemi a dalšími výdaji přispělo k zadlužení a strukturálnímu deficitu, který dostala další vláda Petra Fialy jako dědictví. Kauza Agrofertu také provázela Babiše po celé období vládnutí.

Obrana, zahraničí a energie: spory a opomenuté domácí úkoly

Do bilance vlád Andreje Babiše patří i problematické zakázky v obraně. Nákup dvanácti amerických vrtulníků za desítky miliard korun bez soutěže vedl ke kritice i k pokutě od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a k podnětům na evropské úrovni.

V zahraniční politice vládu charakterizovala kombinace pragmatismu a vnitřních sporů. Česko pod Babišem učinilo první kroky ke Green Dealu i balíku Fit for 55, doma ale jako premiér tyto projekty často verbálně napadal. Podobně ambivalentní přístup se projevil i u vztahu k Rusku – možnost účasti ruské firmy na dostavbě Dukovan byla formálně vyloučena až po kauze Vrbětice, v níž se zase kabinet zachoval k Moskvě nekompromisně.

V roce 2021 se Babišova vláda potýkala s dozníváním pandemie, únavou veřejnosti a „vyčerpaností“ koalice ANO–ČSSD. Komunisté na jaře vypověděli toleranční dohodu, i když zároveň nechtěli sami vyvolat hlasování o nedůvěře. Série personálních výměn pokračovala – mimo jiné odvoláním ministra zahraničí Tomáše Petříčka po vnitrostranickém konfliktu v ČSSD.

V říjnových volbách 2021 hnutí ANO sice získalo nejvíc hlasů jako samostatný subjekt, ale většinu ve sněmovně vytvořily koalice SPOLU a PirSTAN. Andrej Babiš odešel do opozice a 17. prosince 2021 předal vládu kabinetu Petra Fialy.