V textu o Tomu Stoppardovi v tomto vydání Týdeníku Echo píšeme skepticky o kvalitách jeho her věnovaných východoevropským disidentům. Ale to je obtíž, která číhá na všechna umělecká díla psaná s politickým záměrem. Občas se ale stane, že se politično někde objeví víceméně bezděky. Na jedno takové narazíme ve Stoppardově hře To pravé z roku 1982 a je úžasné, jak nečekaně promlouvá k dnešní době.
Letos uplynulo deset let od úmrtí Olivera Sackse, věhlasného neurologa, spisovatele a popularizátora vědy. Sacks byl za svého života znám nejen jako špička mezi odborníky, ale také jako mimořádný stylista, jenž dokázal skrze poutavé příběhy svých pacientů překládat mnohdy suchopárný svět medicínského výzkumu do široce přístupného jazyka, a získávat si (a oboru) tak pozornost a přízeň početného čtenářstva po celém světě; i do češtiny byl přeložen více než tucet jeho populárních knih.
Pláž Bondi Beach je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí Austrálie. Jedná se ale o něco více než jen o hezké místo ke koupání na předměstí Sydney. Je to i symbol Australanů jako uvolněných pohodářů, kteří hlavně surfují, grilují a pijí pivo. V neděli se ale stala místem děsivého masakru, kdy dvojice střelců začala pálit na tam probíhající oslavu židovského svátku chanuka. Podle posledních zpráv zabila 15 lidí a 42 zranila.
Vláda Andreje Babiše má za sebou první den a může tak být nemístné vsázet se, jak dlouho vydrží. Zda to bude na celé volební období, nebo Babiše stejně jako v případě jeho premiérové zkušenosti coby ministerského předsedy před osmi lety doženou okolnosti k potřebě rekonstrukce vlády. Pokusme se na to podívat očima bookmakera, který by v tuto chvíli dal větší pravděpodobnost – tedy nižší kurz – možnosti, že Babišův kabinet to celé čtyři roky v této podobě nevydrží. Zde je pět argumentů.
Končící rok 2025 přinesl několik zásadních změn, které se budou projevovat i v roce nadcházejícím – a možná ještě výrazněji a silněji. Začaly nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna, jenž zásadně změnil dosavadní politiku, domácí i zahraniční, stále největší světové velmoci. Prezident USA je často karikován a zesměšňován, v Evropě ještě více než doma. Jeho mediální obraz a vnímání jeho politiky jsou zvláště v evropských zemích povětšinou negativní, kritické a odsuzující, ale vliv na jeho konání to má pramalý.
„Už to, že chce zavádět novoty, jej odsuzuje k neumění,“ píše Robert Walser v Nočních myšlenkách. Nejsme v době, která nás neúnavně vyzývá k inovaci, originalitě, „updateování“ všichni odsouzeni k neumětelství? Křesťanství nese jinou novinu. Nenabízí únik z proměny ani rezignaci na růst, ale jiný rytmus: vedle výzvy k překonávání klade důraz na věrnost, na ochranu dobrého počátku, který v sobě každý člověk nese a nikdy zcela neztrácí, byť by to usiloval sebevíc.
Chyba v pluralitním nebi spočívá v tom, že nebeský sbor zpívá se zřetelným přízvukem vyšší třídy. Slavný výrok Elmera E. Schattschneidera o povaze zájmových skupin jako by potvrzovaly reakce české aktivistické a progresivistické scény – a s ní většiny médií – na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny a na návrhy na omezení vlivu neziskových organizací na exekutivu a jejich financování státem. Stejný tón zaznívá i z údivu bývalých vládních stran, přesvědčených o své morální superioritě. Nabízí se myšlenka, zda by místo nejistoty demokratických voleb neměla vzniknout širší platforma, jež by výslednou podobu vlády stanovila rovnou sama.
Na konci minulého týdne oznámila Evropská komise, že po bezmála dvouletém vyšetřování uloží sociální síti X (dříve Twitter) pokutu ve výši 120 milionů eur. Síť údajně nedodržuje povinnosti, jež ukládá evropské nařízení o digitálních službách, známé pod zkratkou DSA. Brzy po zveřejnění tohoto rozhodnutí se dostavila očekávatelná reakce od majitele sítě, miliardáře Elona Muska, který ve svém charakteristicky zpovykaném stylu začal na EU útočit – bruselské politiky označil za zrádce svých národů, Unii přirovnal ke čtvrté říši a opakovaně vyzýval k jejímu rozpuštění.
Různí právníci zkusmo vynášejí různé soudy o tom, co by to mohlo znamenat, kdyby... a tak dále. Zkoušejí Babišovi domýšlet různé varianty toho, co vlastně udělá. Někteří pochopitelně Babišovi nevěří, pochybují, že osoby spravující kýžený fond budou na premiérovi skutečně nezávislé, a podobně. Takže vlastně zůstává stranou základní problém Babišova konfliktu zájmu: že nemá řešení.
Jaká byla ta vláda, co včera zasedala naposledy? Podle sebe (byl to aspoň leitmotiv v internetových diskusích z klávesnice stranických příznivců, vzácněji tak o vládě někdy promluvili i jednotliví ministři) především slušná. Ale při přechodu k nové vládě narážíme na věci, které se na štítu slušnosti té staré vyjímají jako dosti velké skvrny. Teď se v rámci politického mariáše mezi Hradem a Andrejem Babišem narazilo na jeden podivný akt z počátku roku, jímž bylo rozhodnutí jmenovat asi 30 nových velvyslanců, vedoucích mísí či ředitelů generálních konzulátů.
Vřelý dík redakci a Jiřímu Peňásovi za podnětný rozhovor s doc. historikem Ivo Cermanem o současném globálním a potažmo i českém akademickém antisionismu, jehož bojůvky oslavují teroristy a útočí na samu existenci Izraele. Jde o těžko uchopitelný fenomén, neboť se palestinismus stal součástí pseudonáboženské vize a levicové identity. Redaktor Peňás má za to, že problém tkví v intelektuální potřebě humanitní utopie – a tak jako ve 30. letech byli mnozí přesvědčeni o budování ráje ve Stalinově Rusku, dnes vidí v Palestincích osvobozující sílu.
Semifinálové rozběhy v závodu o vznik nové vlády jsou za námi a blíží se finále. Prezident Petr Pavel dosáhl, čeho chtěl, když donutil Andreje Babiše, aby před svým jmenováním předsedou vlády veřejně oznámil, jak bude řešit svůj potenciální konflikt zájmů, do kterého by se jako premiér dostal. Hrad by si mohl připsat politické body i za to, že Motoristy dotlačil k rošádě, když na post ministra zahraničí místo mediálně kontroverzního Filipa Turka nakonec navrhli svého předsedu Petra Macinku, zatímco Turek je nominantem na ministerstvo životního prostředí. Ze sestavování vlády se stal politický šachový turnaj.
V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídající jejich věku. A nezlepšuje se to. „Výsledky testů NAEP (National Assessment of Educational Progress, Národní hodnocení pokroku ve vzdělávání), zveřejněné v letošním roce, ukazují, že 33 procent žáků osmých tříd čte na horší než základní úrovni – což znamená, že mají potíže sledovat sled událostí v textu, nebo dokonce shrnout jeho hlavní myšlenku. Jedná se o nejvyšší podíl žáků, kteří nejsou schopni smysluplně číst, od roku 1992.
