Sdělení bílých míst na mapě (východního) Německa
Postkomunistické společnosti byly v posledních desetiletích odsouzeny k imitování. A imitovat nikoho dlouho nebaví.
Komentáře
18. května
Válka o nenarozené děti
Američtí progresivisté, podobně jako ti čeští, rádi odkazují k západní Evropě jako k vrcholu civilizace, jenž je hoden následování ve všech oblastech. Vyjádření, že v Evropě je něco normální, bývá považováno za neprůstřelný argument. USA by tak měly přijmout skandinávský socialismus, britský zákaz zbraní a švýcarské zdravotnictví. Jediná oblast, jíž se progresivisté nechtějí inspirovat, jsou interrupce. Potratová legislativa v Evropě bývá mnohem přísnější než v Americe.
17. května
Tuhle kampaň dělá... Putin?
Fotografie černošského páru s miminkem. Tisíce sdílení, stovky komentářů. Primitivně rasistických, v každém ohledu odsouzeníhodných. Autoři nejsou žádní skinheadi, působí jako běžní lidé z ulice, obou pohlaví, všeho věku a vzdělání, na fotkách mají děti, rozkošného jorkšíráka nebo třeba motorku.
16. května
Den vítězství s nevychovanou klobásou
Minulý týden byl v bublině spíš klidný, asi se na tom podepsala kombinace prodloužených víkendů a zvýšená biometeorologická zátěž. Nebo se podepsala na mně a zabránila mi vnímat přes vrstvu mžitek dramatický potenciál probíhající virtuální debaty. Bylo výročí konce války, většina Evropy si ho připomínala 8. května, agilní (i když asi ne výrazně početná) slavjanofilská sekce tuzemského Facebooku to ale rozjela tradičně o den později, na Děň Pobědy.
15. května
Příležitost dělá fízla
Pomalu nemine chvíle, aby člověk neslyšel nebo nečetl nějakou tu veledůležitě pronesenou historickou analogii – Evropská unie se nijak neliší od někdejšího Sovětského svazu, kvůli rozšířenému odporu proti přijímání uprchlíků žijeme v ekvivalentu nacistického Německa třicátých let, současný český systém se v ničem podstatném neliší od normalizačního komunismu, případně je ještě horší...
14. května
Na rozpočtovém nebi se zatahuje
Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) postavil otázku zřetelně: „Hnutí ANO si musí vybrat, buď děti, nebo banky.“ Tak shrnul požadavek, ať se o 80 tisíc korun zvýší rodičovský příspěvek všem rodičům, kteří mají dítě do čtyř let, a ať peníze dodají banky, kterým bude vyměřena speciální daň. Hamáčkovo extempore z minulého víkendu může fungovat jako politický tah, který může dostat do úzkých premiéra Andreje Babiše s jeho stranou ANO. Hamáčkova otázka však stojí úplně mimo realitu státního rozpočtu.
13. května
Benešová patří před soud
Třicet let po začátku svobodných poměrů jsme se dopracovali do stadia, kdy se ministryní spravedlnosti stala žena, která pohrdá spravedlností. Marie Benešová se už prvního dubna pochlubila, že pro prezidenta zpracovala analýzu, že jde v Česku objednat trestní stíhání. „Odborně“ tak dala razítko na tvrzení premiéra Andreje Babiše, který od chvíle, kdy mu bylo sděleno obvinění z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě, vykřikuje, že je stíhán na objednávku.
12. května
„Milost“ pro Dannyho Bakera
I v těchto časech inflace pohoršení je docela výkon pobouřit veřejnost jako celek – všechny zleva doprava, přes hranice společenských tříd a etnických skupin. Ale občas se zadaří – naposledy britskému rozhlasovému DJ a komikovi Dannymu Bakerovi. Taky kvůli tomu přišel o práci – BBC zrušila jeho pořad.
11. května
EET stojí českého spotřebitele 20 miliard ročně. Bude hůř
Včera ještě obstrukce dokázaly zastavit sněmovnu, která už měla v plánu definitivně odhlasovat pokladny EET pro svobodná povolání, prodejce na trzích a řemeslníky. Přesto je pevná většina ANO, ČSSD a KSČM připravena zákon schválit, i když k tomu neexistuje jediný věcný důvod. Občané mohou očekávat, že stejně jako u první a druhé vlny dojde i tentokrát ke zdražení služeb v řádu desítek miliard ročně.
10. května
Tichý muž s fotoaparátem Miloš Fikejz
Mezi tisíci fotografiemi Václava Havla mají zvláštní význam ty, které pořídil koncem osmdesátých let Miloš Fikejz, nenápadný muž, který vypadal trochu jako John Lennon z období, kdy se ostříhal nakrátko a začal nosit kulaté brýle, jimž se pak už bude navždy říkat lennonky. Havel na nich zase vypadá trochu jako Redford v období, kdy hrál velkého Gatsbyho nebo Jeremiaha Johnsona. No dobrá, úplně tak nevypadá, ale trochu jo. Přesvědčit se o tom můžete na výstavě Fikejzových fotografií v galerii Lucerny.
09. května
Babišova evropská hra
ALDE i s poslanci ANO bude prosazovat slabší pozici národních států, tedy i Česka, silnější Komisi, jednotnou migrační politiku a tlak na Visegrád. Volič to má právo vědět, ať už si o tom myslíme cokoliv.
08. května
Babiš má pod čepicí
Slavné májové dny. Váhám, zda připsat vysvětlivku pro nepamětníky, nakonec se rozhodnu, že to nechám být. Takže. Slavné májové dny. Šeříky by byly v počtu docela hojném, tanky zatím nikoli. Na sociálních sítích to taky pěkně kvetlo, každý den to tak je. Výrazné výkony minulý týden podávalo hnutí ANO, jehož představitelé to odmakali i ve virtuální světě. Především Andrej Babiš, který ve čtvrtek představil kampaň ANO před volbami do Evropského parlamentu.
07. května
Invaze barbarů
Evropská unie není dojná kráva ani stroj na peníze. Těmito slovy vychovával místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen dvanáct premiérů ze zemí, které vstoupily do Unie před patnácti lety a od té doby pobírají tučné dotace. Zástupce jediného z členských států mohl s klidem opáčit, ať si tedy Brusel své peníze nechá, protože jeho země tím o nic nepřijde. Premiér Česka to ovšem neřekl, protože on osobně je největším příjemcem dotací v celé Evropské unii.
06. května
Co jiného mají Palestinci dělat? Hovor s režisérem
Loni v květnu, když izraelští vojáci při násilném pokusu překonat hraniční bariéry a vniknout do Izraele zastřelili kolem padesáti Palestinců, jsem napsal: „Je to strašné, ale co má dělat stát, který ví, že za hranicemi má nepřítele na život a na smrt, pro nějž samotná existence je al-Nakba, katastrofa, potupa, nekonečná hanba?“ Poměry v Gaze jsou nepochybně strašné, ale překonání plotu by znamenalo expanzi těchto poměrů do Izraele.
05. května
Když Babiš válcuje opozici
Průzkumy zatím ukazují pouze to, že vlády Andreje Babiše zavedly republiku do bezčasí, jaké dobře znají pamětníci normalizace.