Komentáře

Martin Weiss

Všichni moc mluví a je z toho skandál

A máme tu konečně šťavnatý politický skandál, něco, kvůli čemu mohou zpravodajské servery měnit zavedený plán zpravodajství, televize umisťovat na obrazovku vzrušující proužek „mimořádně“ a organizace, jež byly v dlouhodobém kómatu, jako Milion chvilek, zažívat resuscitaci. Skoro jako by byla po něčem takovém poptávka. Snad jen premiér Babiš nemá radost, všichni ostatní jsou v laufu. Situace volá po co nejčastějším používání slova „bezprecedentní“. Ale nestalo se nic úplně bezprecedentního. Jen se obvyklé metody řešení sporů posunuly o kus dál.

28. ledna

Ondřej Šmigol

Širiiny nůžky americké imigrační politiky

Širiiny nůžky jsou koncept z povídky amerického blogera Scotta Alexandera. Jedná se o událost či výrok, které dokážou rozdělit společnost na dvě nesmiřitelné strany, přestože mají k dispozici stejná fakta. Události v americkém Minneapolisu jsou typickou ukázkou tohoto „nůžkového“ efektu. Federální imigrační agenti v rozmezí pár týdnů zabili dva lidi za podivných okolností. Americká společnost se okamžitě rozdělila na dva tábory, většinou podle politických linií, kdy jedna část obě zabití považuje za vraždu, druhá za oprávněnou obranu.

27. ledna

Dalibor Balšínek

Strnad, Tykač, Lukačovič, Babiš, Pavel, ale hlavně Davos

Nebývalý, ale oprávněný rozruch vyvolal vstup české zbrojařské skupiny CSG, ovládané teprve třiatřicetiletým Michalem Strnadem, na burzu. Český miliardář zvažoval už koncem loňského roku IPO na londýnské burze, ale vyšel až druhý plán: CSG upsala zhruba 15 procent svých akcií na amsterdamské burze Euronext. Michal Strnad a jeho CSG si díky tomu z finančních trhů odnesli obrovský kapitál ve výši 3,8 miliardy eur a tržní kapitalizace jeho zbrojařského impéria dosáhla hodnoty téměř 770 miliard korun, čímž o 120 miliard překonala energetickou společnost ČEZ.

26. ledna

Tereza Viry

Také Británie jde ke dnu rychlostí Titaniku

Domovní zvonek spustil, zrovna když se Elizabeth Kinneyová koupala. Ženský hlas ode dveří zavolal její jméno. Asi sestra, rozhodla se Elizabeth nevylézat z vody. Pokud aspoň rámcově sledujete britský volný pád od demokracie k tyranii, tušíte správně. Sestra to nebyla. Do koupelny se nahrnulo jedenáct policistů, kteří se předtím iniciativně sami vpustili dovnitř do domu. Deset mužů, jedna žena. Takhle: zařídit, aby vás přišel zatknout v podstatě celý místní policejní sbor snad včetně vrátného a údržbáře, se běžně nepovede ani úspěšnému kariérnímu zločinci.

25. ledna

Maciej Ruczaj

Zelináři všech zemí, spojte se?

V úterý večer a ve středu dopoledne se české sociální sítě nacházely ve stavu extáze. Mohl za to kanadský premiér Mark Carney a jeho projev v Davosu, který vybudoval kolem slavného Havlova podobenství o zelináři, jenž „žije ve lži“, z eseje Moc bezmocných. Kdyby se jednalo jen o českou/středoevropskou reakci, mohli bychom pokrčit rameny a svést ji na postkoloniální komplex, který i více než 35 let po pádu komunismu nutí mnohé z nás propadat v úžas, že nějaký „velký bílý muž ze Západu“ cituje „našeho“ Havla, navíc na Světovém fóru v Davosu.

24. ledna

Lukáš Novosad

Grónsko jako doklad českého kolonialismu

Na začátku ledna napsala slavná zpěvačka Björk s ohledem na vývoj dění okolo Grónska na svoje profily na sociálních sítích: „Přeji všem Gróňanům požehnání v jejich boji za nezávislost. Islanďané si totiž nesmírně oddechli, když se jim v roce 1944 podařilo odtrhnout od Dánska – nepřišli jsme o svůj jazyk. Kdyby se to nestalo, moje děti by mluvily dánsky.“ Zpěvačka připomněla i články z deníku The Guardian před dvěma lety, že dánští lékaři mezi roky 1966 a 1970 suverénně zavedli nitroděložní tělíska celkem čtyřem a půl tisíci Gróňankám (...).

23. ledna

Martin Weiss

Autor Dilberta zemřel, tak jako řada jiných lidí

Zemřel Scott Adams, tvůrce komiksu Dilbert. Autor tohoto sloupku býval jednu dobu náruživým konzumentem těchto krátkých, třípolíčkových příhod ze světa korporátní mašinerie. Pak se nějak vytratil z jeho obzoru, dávno předtím, než se Adams stal prorokem Donalda Trumpa. Jiný Scott, Scott Alexander, autor blogu známého dříve jako Slate Star Codex a nyní Astral Codex, o něm teď napsal dlouhý text, protože byl jeho obdivovatelem od dětství. Hltal nejen jeho komiks o Dilbertovi, ale ve své posedlosti sledoval i jinou Adamsovu tvorbu a aktivity. Ty byly, jak se dovídáme, rozsáhlé a zásadně neúspěšné.

22. ledna

Daniel Kaiser

Útěk před profesory politologie, útěk před spindoktory

Kongresu ODS se na dvou místech tohoto vydání Echa věnuje kolega Ondřej Leinert, výsledky proto jen telegraficky: předsedou Martin Kupka se 63 procenty, což není kdovíjaká podpora; místopředsedy Tomáš Portlík, Pavel Drobil, Martin Červíček, Karel Haas a jako matador Alexandr Vondra. S částečnou výjimkou Drobilovy obsese přijmout euro je těleso místopředsedů celkově napravo od předsedy. Rozlučková řeč odcházejícího předsedy Petra Fialy vyzněla jako až úpěnlivá výzva k zachování dosavadního směru.

21. ledna

Ondřej Šmigol

Jak Trump přichází o přátele

Zpráva, že Kanada s Čínou se dohodly na snížení vzájemných cel, nepůsobí jako světodějná událost, zvláště pokud přihlédneme k tomu, co se děje v Íránu, na Ukrajině či okolo Grónska. Přesto jde ale o zásadní zlom, naznačující, jak chaotická politika Donalda Trumpa podlamuje americké zájmy. Ze suchých fakt asi opravdu nikdo nebude skákat nadšením. Peking slíbil snížit clo na kanadský řepkový olej z 85 na 15 procent, výměnou Ottawa dovolí Číňanům dovézt 49 tisíc elektrických aut se clem 6,1 procenta místo dosavadních 100 procent. Jde o ukončení vleklé obchodní války.

20. ledna

Marian Kechlibar

Zmrtvýchstání po Fukušimě

Možná to nevíte, ale i v České republice máme Fukušimu. V roce 2011, právě v době, kdy japonskou jadernou elektrárnu Fukušima I. poškodila vlna tsunami, se na průmyslovém brownfieldu v centru Ostravy stavělo obchodní centrum Nová Karolina. Jeho „kostkovitý“ charakter připomínal fotky v novinách natolik, že se mu začalo říkat „Fukušima“ – a název se ujal natolik, že mezi Ostraváky funguje dodnes. „Jdu do Fukušimy“ tady chápe úplně každý. Jiné národy tak švejkovsky zareagovat neuměly a zejména v Německu zvedla Fukušima vlnu protijaderné hysterie.

19. ledna

Ondřej Leinert

Za čtyři roky přes 20 procent a zpět do vlády? Kupkův plán kulhá na všechny nohy

Měsíc poté, co ODS odešla z vlády, vyhlásil na kongresu její nově zvolený předseda Martin Kupka, že se do ní strana chce vrátit. Že za čtyři roky občanští demokraté získají přes 20 procent hlasů a zase pošlou hnutí ANO do opozice. Na Kupkova slova je nutno nahlížet s tím, že šlo především o typicky žánrově posunutý vzkaz veřejnosti z kongresu. A podobné akce jsou něco jako politické teambuildingy. Byť ke cti ODS nutno uznat, že aspoň v částech kongresu straníci vedli i hlubší polemiky o svojí budoucnosti.

18. ledna

Petr Agha

Volání kmene – glosa k politické sémantice

Jsou výrazy, které neslouží k analýze, ale k prokázání příslušnosti. Fungují jako jemné podání ruky mezi zasvěcenými: krátký záblesk spikleneckého porozumění, který ujišťuje, že patříte na správnou stranu. Jedním z těchto slov je neoliberalismus. Vyslovený s lehkým povzdechem na panelové diskusi či na recepci působí jako společenský parfém: dost kritiky, aby se nepochybovalo o kulturní gramotnosti mluvčího, a dost zdrženlivosti, aby se vyhnul skutečnému sporu.

17. ledna

Lukáš Novosad

Modrá krev: ušlechtilostí proti hrubosti

Česká televize začala hned na začátku roku vysílat čtvrtou řadu populárního dokumentárního, nekonfliktního, vlastně chlácholivého seriálu Modrá krev. Novinka má všechno, co měly série předešlé, ale změnil se kontext, do něhož seriál vstupuje. Přestože v televizi toužíme po noblese a ušlechtilosti, jsme jimi omámeni, obecně české mezilidské vztahy od uvedení první série výrazně zhrubly. Prožili jsme si covid, duše nám požírá blízká válka, takže společnost je cyničtější, nevděčnější, možná proto vnímá návrat populární série jako antibiotikum.

16. ledna

Martin Weiss

Trump míří doleva

Podle analytiků i predikčních trhů američtí republikáni v letošních volbách do Kongresu, tzv. midterms, s vysokou pravděpodobností přijdou o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, ne-li i nad Senátem. Což vzbuzuje otázku, jak bude Donald Trump dál vládnout. Odpověď ale může být překvapivá. Zaprvé, Kongres v této éře prakticky neschvaluje žádné zákony, prezident ho potřebuje vlastně jen na rozpočet, a ten se vždycky nějaký schválí.

Zpět na hlavní stranu