Komentáře

27. února

Budou stačit mávátka?

V posledních dnech tlačím na Dana Kaisera, který – ať se to někomu líbí, nebo marně protestuje – dělá jedny z nejlepších rozhovorů v zemi, aby udělal také jeden se sociologem-výzkumníkem o vývoji společenských nálad a posunech v názorech. Vím, že minimálně ODS tyto nálady monitoruje a podle jejích dat se v zásadě dlouhodobě neměnil poměr mezi lidmi volícími demokratické řekněme tradiční strany včetně těch, které loví podporu v protilehlých extrémech.

26. února

/

Spílání publiku, antiantirasistická verze

Že se dá puzení některých jedinců nechat se ponižovat zpeněžit, dobře vědí specializované pracovnice. Ale využít téhož jevu bezkontaktně, vydělat balík a ještě se dobře najíst, to už chce nějakého fištróna. Prokázaly ho autorky projektu Race To Dinner („Rasa k večeři“) z Denveru, které za úplatu degradují bílé liberální ženy, byť tedy pouze orálně. Obě podnikatelky, etnická černoška a Indka, parazitují na americkým bělochům intenzivně vnucovaném pocitu viny za dějiny, na kterých se ovšem nepodíleli. Ten ale vywokovaná část společnosti sdílí, nebo to aspoň přesvědčivě předstírá. O co jde?

25. února

Každý přece někoho známe…

Při dvouletém výročí ruské invaze na Ukrajinu mnozí z nás vzpomínají, co dělali, když to začalo. Třeba já se náhle probral uprostřed noci s nejasným zlým pocitem, okamžitě jsem popadl telefon, otevřel zprávy a pochopil, že některé informace se napřed předávají jakousi energetickou vlnou – jinak bych se přece nevzbudil. Jiní třeba po takové době přehodnocují své někdejší názory a dumají, jaký boj to vlastně vedeme. A další, patřím k nim, se naopak ve svých názorech upevnili: skutečně nemáme na práci mnoho podstatnějšího než Rusy v jejich nehorázném chování zastavit.

24. února

Podvolení po anglicku. Jak islamisté uplatňují násilné veto

Vládnou v Británii islamisté? To je otázka, kterou si klade Spojené království poté, co se hádka kolem parlamentní procedury proměnila v debatu ohledně výhrůžek a hrozeb, jimž čelí poslanci a ostatní politici. Vše nasvědčuje tomu, že tyto výhrůžky ovlivnily jednání Dolní sněmovny. V britském systému agendu parlamentu určuje vláda. Podle konvence ale opozice má právo vybrat dvacet dnů za legislativní období, kdy agendu určí ona. Těchto dvacet dnů se dále dělí mezi opoziční strany. Na labouristy, druhou největší partaj, připadá sedmnáct dnů, na Skotskou národní stranu (SNP) zbylé tři.

23. února

Taky to rádio v hospodě můžete vypnout

Zkusím dnes být trochu pozitivní, nepomlouvat jenom pořád a přijít s praktickým řešením diskutovaného problému, nepěstovat negativistickou, ba nihilistickou paušální kritiku a přijít místo toho s kritikou konstruktivní. Konstruktivní kritika! Zjištění, že tenhle výraz tolik oblíbený mezi bolševickými byrokraty se po desetiletích dočká „revivalu“, opětovného neironického užívání, je jeden z mnoha drobných důvodů, jimiž mne dnešek přivádí k úžasu. No nic. Jde o hudbu. Podražila totiž.

22. února

Zázrak s mincí

Rozhovor Tuckera Carlsona s ruským prezidentem vyznívá po pár dnech rázem mnohem hůř. Carlson, jehož oblíbeným terčem v posledních letech byli globalisté, kterým víc záleží na tom, co se děje tisíce kilometrů daleko, než na americké hranici, odletěl z Moskvy do… Dubaje. Na akci jménem World Government Summit. Vystoupil tam na panelu. Na otázku, proč ve svém rozhovoru s Putinem nemluvil o svobodě projevu nebo o věznění Navalného, Carlson mimo jiné řekl, že „každý vůdce zabíjí lidi, včetně toho mého. Každý vůdce zabíjí lidi, někteří víc než jiní“. Načež přišla zpráva o smrti Navalného a Carlson najednou zjistil, že je to „děsivé, barbarské a odporné“ a že by to „žádný slušný člověk nechtěl obhajovat“.

21. února

Nonkonformisty zruinovat

Diskuse o Green New Dealu, jejíž ozvěnu jsme teď mohli zaznamenat při sedláckých protestech u nás, stojí a padá s „vědou“. Protože „věda“, opakuje nám hlavní proud, dávno a mimo jakoukoli pochybnost zjistila, že tak prudké oteplení jako v posledních sto letech nebylo v dějinách zaznamenáno a že ho způsobuje rozmnožené lidstvo se svým průmyslem. Tím se odůvodňuje celý ten vějíř zákazů, uhlíkových daní, předpisů a kampaní na cestě k uhlíkové neutralitě. Kdyby byla „věda“ zpochybněna, logicky budou zpochybněny i všechny tyto zákony a s nimi celá jedna politická generace.

20. února

Nepředstavitelný zjev František Vláčil

Je ještě hodně pamětníků Františka Vláčila, ale jako by už opravdu patřil do úplně jiné epochy. Včera se jeho jméno zařadilo mezi ty, kdo už mají sto let za sebou, což je samozřejmě jen takové symbolické rozhraní, ale vždycky to něco znamená. U osobností, jako je on, zvlášť. Vláčil zemřel na konci ledna 1999, bylo mu necelých pětasedmdesát. Bylo ho možné v osmdesátých a devadesátých letech potkávat na cestě mezi filozofickou fakultou a Klementinem, kam chodil do knihovny, taky se stavoval v hospodách na Starém Městě,

19. února

/

Po čem ženy touží, a co už nedostanou

Hypergamie je ženská tendence vstupovat do vztahů s muži, kteří je převyšují. Ženy preferují muže s vyšším nebo minimálně srovnatelným sociálním statusem, než mají ony samy, ať už se jedná o příjmy, pracovní úspěchy, nebo vzdělání. Chtějí partnery, o které se mohou – feministky poprosím, ať na moment zavřou oči a provedou třikrát hluboký nádech a výdech – opřít, protože je podrží. Můžeme se samozřejmě přít o to, jestli tahle preference pramení z dusivých podmínek zločinného patriarchátu, který úpícím ženám nedával jinou možnost, jak prorazit jeho skleněné stropy.

18. února

Seriál Policie Hvar aneb Podoby české kolonizace

Televize Nova vysílá čtvrtý týden seriál Policie Hvar. Námětem jde v podstatě o pokračování série Na vlnách Jadranu, kterou vloni vyprodukovala televize Prima: obě díla pojednávají o tom, že na chorvatských plážích operují smíšené česko-slovenské policejní týmy a řeší kriminální případy, jež se staly českým a slovenským turistům. Primácký výdobytek jsem bohužel neviděl, takže neznám jeho rámování, zato dosavadní epizody nováckého jsem sledoval pozorně, a proto konstatuji, že nejde jen o dílo pitomé a odbyté, ale taky o dílo nemravné.

17. února

Odvaha versus šaškárna

V trestaneckém táboře v jamalsko-něnecké oblasti zemřel Alexej Navalnyj, mezinárodně nejznámější představitel protiputinovské opozice v Rusku a politický vězeň. Podle úřadů byla příčinou krevní sraženina, to vysvětlení se z dobrých důvodů setkalo s apriorní nedůvěrou. A navíc to základní ani nemůže být zřejmější – Alexeje Navalného zavraždila ruská moc, která ho do tábora poslala (poslední rozsudek byl na devatenáct let), odsoudila ho v procesu, jenž neměl co dělat s právem.

16. února

Zlatý věk podcastů

Před nedávnem jsme zde psali o delegitimizační spirále, jež provází střídání moci v Polsku. Poslední týden přinesl další eskalaci. Poslanecký klub PiS v Sejmu schválil rezoluci, podle níž jsou všichni státní zástupci, jež jmenoval či bude jmenovat nový nejvyšší státní zástupce Bodnar, nelegitimní. Rezoluce se soustřeďuje na téma zneužití veřejných prostředků – novým lžiprokurátorům se dává na vědomí, že budou muset vracet všechny služební požitky a budou finančně zodpovědni za škody, které způsobí. „Náklady toho puče neponesou občané.“

15. února

Událost neudálost v Kremlu

Empatizovat ze Západu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, prosazovat ve veřejné debatě pochopení pro záměry Moskvy a způsob, jímž je naplňuje, je hodně nevděčná rachota. Kdo se do ní pustí, může si být jist, že empatie a pochopení (pokud tedy zůstaneme u těch jaksi čistších emocí a motivů) potečou jenom jedním směrem, že loajalita nebude oboustranná, že když přijde na věc, na jejich zájmy nikdo hledět nebude, že bez ohledu na lichotky a pocty na ně bude vždy pohlíženo jako na nástroje.