„Středopravicový program se sociální kontrolkou na konzervativním půdorysu je hotov,“ prohlásil před několika dny Karel Havlíček o nově vznikající české vládní koalici. Na mnoha místech sklidil posměch. „Kočkopes“, „vnitřně rozporný blábol“ a „politická poezie“ – šlo na toto téma číst na sociálních sítích. Jenže ve skutečnosti to byl právě Havlíček, kdo svou definicí docela přesně vystihl zrychlující se proměnu politického spektra v celém západním světě.
Je to tragédie skoro jako ze Shakespeara. Dřív oblíbený a statečný princ podlehne svodům zlotřilého šarlatána, upadne do neřesti, přijde o veškeré své statky a nakonec skončí na ulici mezi spodinou. To je v podstatě příběh muže, který býval znám jako princ Andrew, vévoda z Yorku, nyní však pouze jako Andrew Mountbatten-Windsor, poté, co ho jeho starší bratr, král Karel III., zbavil všech titulů a ještě ke všemu ho vyhodil z jeho rezidence. Prostřední syn Alžběty II. býval oblíbeným členem britské královské rodiny, hlavně díky své aktivní vojenské službě během falklandské války v roce 1982. Jako pilot vrtulníku hrál vějičku pro rakety Exocet, schopné potopit loď, a evakuoval raněné.
Elon Musk a jeho firma xAI spustili internetovou encyklopedii Grokipedia, má být alternativou globálně užívané Wikipedie. Oproti ní slibuje ideologickou nezaujatost, předsudky, nemístnou přecitlivělostí a politickými zájmy nezkreslenou pravdu. Obsah nové internetové encyklopedie má tvořit umělá inteligence. Wikipedii (většinou anglickou) užívám docela často s vědomím, že se nedá brát úplně vážně, je to dílo stvořené mnoha přispěvateli, jejich motivace skutečně mohou být různé – a také bývají, v některých heslech se také odehrávají jakési autorské bitvy, v nichž se každá z bojujících stran snaží protlačit svou verzi.
Pirátská radní a zastupitelka na Praze 10 Jana Komrsková je přední pražská NIMBY. Vedla boj například proti nástavbě bytů na Obchodním centru Květnice – bezvýrazném objektu „občanské vybavenosti“ z komunistických dob uprostřed paneláků, tedy přesně v takovém místě, kde by se bytová výstavba měla podporovat, aby se město pořád nerozlézalo do polí. A nejméně na dvou dalších místech. Pokud chcete vědět, proč se u nás nestaví, je Komrsková ideální objekt pro studii. A pokud chcete vědět, proč někteří z nás reagovali na to, že Piráti na bydlení postavili svou volební kampaň, s výjimečnou zavilostí, tak i proto, že víme o Komrskové.
Tak povedlo se České republice na radě ministrů zneškodnit výbušninu v systému povolenek pro domácnosti (ETS 2)? Ministr životního prostředí Petr Hladík mluvil o „absolutním vítězství“. Nebo jsou výsledky rady, což zase tvrdí Karel Havlíček z ANO, náš „debakl“? Ministrům životního prostředí byl na radě skutečně komisařem pro klima přislíben návrh, že když cena povolenky (z vytápění domácností a z osobní dopravy) bude významněji přerůstat 45 eur za tunu emisí skleníkových plynů, Komise zasáhne. Především by mohla na trh vrhat nové povolenky, čímž se sníží cena. Na jak dlouho?
Když jsem se poprvé dozvěděl o existenci groomingových gangů ve Velké Británii, převrátilo mi to svět vzhůru nohama. Bylo to v roce 2015, co jsem si poprvé přečetl o hrůzném případu ze severoanglického města Rotherham, kde bezmála tři dekády působil pákistánský gang, který za tu dobu měl na svědomí přes 1400 znásilněných dětí, povětšině z řad bělošských dívek z chudých poměrů. S mnohými dívkami se nakládalo jako se sexuálními otrokyněmi, které se vozily do různých měst pro ohyzdnou potěchu platících klientů z diaspory.
Český zájem o příčiny obrovského civilizačního skoku, který v posledních dvou dekádách předvedlo Polsko, neuvadá. Ovšem v tomto hledání se jen vzácně hovoří o faktoru, který byl možná tím nejpodstatnějším. A který se také může stát počátkem konce polského příběhu nejdelšího období ekonomického růstu v Evropě posledního půlstoletí. Demografie je v tuto chvíli v polské debatě jedním z hlavních témat. Podle v létě zveřejněných výsledků Eurostatu mělo Polsko v roce 2024 největší záporný přirozený přírůstek na kontinentu.
V noci čtvrtého října devatenáct set sedmdesát devět se socialistické Československo odvrátilo od špatného občana a dalo svým psohlavcům rozkaz vynést ho i s chotí do kapitalistické ciziny, ať si vyláme zuby na tvrdém chlebíčku exilu.
Norberta Bolze, teoretika médií a komentátora německého deníku Die Welt, ve čtvrtek ráno probudila policie a udělala u něho domovní prohlídku. Stalo se tak kvůli jeho komentáři na sociálních sítích, Bolz sarkasticky porovnal titulek názorového textu v levicových novinách Tageszeitung se známým nacistickým sloganem „Německo se probouzí“, přičemž ten slogan také ocitoval. To stačilo. Činorodost německé policie vzbudila značné a naprosto oprávněné pobouření.
V politice se, jak známo, rutinně lže. Jedna z nejprotivnějších lží, kterou teď musíme poslouchat, je, když Filip Turek omlouvá své staré posty na sociálních sítích tím, že je to černý humor. To, čemu Turek holdoval, není černý humor. Je to určitý komunikační kód, k němuž tíhnou skupiny hlavně mladých mužů, když tráví čas klábosením. Jejich řeč neustále krouží různými narážkami kolem dráždivé – pro ně – nacistické tematiky.
Hinduisté věří, že historie se opakuje v dlouhých, přes 4,3 milionu let trvajících cyklech. Svůj dějinný cyklus, aspoň co se týče politiky vůči Ukrajině, má i Bílý dům Donalda Trumpa, i když v tomto případě se počítá maximálně na měsíce. Začíná to fází amerického tlaku na Kyjev, aby se podřídil ruské vůli, že to pro něj bude tak lepší. V druhé fázi Trump zjišťuje, že hlavní problém není v Ukrajincích, ale ve Vladimiru Putinovi, který odmítá jakýkoli přijatelný kompromis. Přichází tedy fáze zloby, kdy Bílý dům začne klást Kremlu ultimáta.
Základní způsob komunikace se světem je dívat se na něj, dívat se na něj pozorně. Jaromír Kačer to, myslím, věděl, těmito slovy by to ale asi neřekl, nebyl přítelem rádoby vznešených životních velkopravd. Jaromír Kačer se taky dívat uměl, díky tomu dokázal i vidět a viděné zaznamenat. Být kameramanem se může zdát jako velmi technická profese – všechny ty objektivy, parametry toho či onoho, světla, expozice a bůhvíco dalšího.
Vzpomene si někdo, co měli společného Gustáv Husák a Václav Havel? Oba seděli v komunistických vězeních. Husák v drsných padesátých letech, kdy byl semlet stalinskými monstrprocesy a hrozil mu trest smrti. Havel v osmdesátých letech, která byla jen o něco málo měkčí. Každopádně se tehdy v Československu ujal vtip, že nezbytnou součástí kariérní přípravy na úřad prezidenta je „posedět si v lochu“. Případ francouzského exprezidenta Sarkozyho, který si teď skutečně půjde posedět, by nám měl připomenout i tu opačnou cestu.
