Komentáře

Adam Růžička

Když dva dělají totéž

V prostorách Evropského parlamentu ve Štrasburku byla tento týden odhalena poněkud nelichotivá socha Donalda Trumpa. Americký prezident je na ní vyobrazen zcela nahý, s mohutným břichem, golfovou holí v jedné ruce a vahami spravedlnosti v druhé. Svou zlatou zadnicí sedí na ramenou drobného mužíčka, který se pod jeho tíhou hroutí. Dva a půl metru vysoké dílo dánského umělce Jense Galschiøta nese název Oranžový mor, případně Král nespravedlnosti. Je pokryto 23karátovým zlatem a podle autora představuje satirickou kritiku Trumpovy zahraniční a klimatické politiky. Instalaci sochy do europarlamentu inicioval dánský levicový poslanec Per Clausen.

08. října

Ondřej Šmigol

Za lepší školy s molotovem v ruce

Francie hoří. Napříč zemí vypukly studentské nepokoje, přes 400 středních škol je zavřeno, pět tisíc lidí bylo zatčeno, 24 škol vypáleno nebo vyrabováno, přes 300 policistů zraněno. Oficiálně se studenti bouří proti nedostatečnému financování vzdělávání, ale žhářské útoky proti školám tomuto cíli úplně neodpovídají.

07. října

Daniel Kaiser

Fekálgate

Zpráva včerejšího vydání listu Daily Telegraph o nejnovější ruské operaci ruských tajných služeb na území EU je prozatímní vrchol zpravodajství o ruské hybridní válce proti Evropě. Otázka zní, jestli to bude vrchol ruské agresivity a zvrácenosti, nebo vrchol západní, v podstatě předválečné psychózy. Posuďte sami.

06. října

Marian Kechlibar

Mor, pozdrav ze středověku

Tak dlouho bušila ruská propaganda do Ukrajiny tématem „biolaboratoří“, až u nich doma v Irkutsku utekl z ohrádky mor. Klasická nemoc středověku a raného novověku, která vyhladila desítky milionů; tak například Olšanské hřbitovy, největší české pohřebiště, vznikly roku 1680 při morové epidemii, kdy už kapacita běžných pražských hřbitovů nestačila. Pomřela tehdy zhruba třetina pražského obyvatelstva. První oddělení Olšanských hřbitovů bylo dávno zrušeno, dnes je nejstarším oddělením sousední oddělení druhé, ale zbyla z něj kaple sv. Rocha, patrona vůči moru, kolem které dnes sviští auta a tramvaje rušnou křižovatkou.

05. října

Adam Růžička

Frázovití lidé a samopohyb systému

Ještě v pondělí kázal francouzský prezident papeži o tom, že „Evropská unie – to je respekt, mír a rovnost“, aby mu v průběhu týdne zahořela země ve jménu hodnot dosti odlišných. A to doslova. Původní blokáda, jež začala už o tři dny dříve na Lycée Paul-Éluard v Saint-Denis, v chudé části pařížské aglomerace s velkým podílem obyvatel přistěhovaleckého původu, postupně nabývala na intenzitě a svůj ničivý elán rozšířila na stovky středních škol po celé Francii. Během týdne bylo zaznamenáno několik žhářských útoků; nejvýrazněji na sebe upozornili maskovaní výtržníci, kteří zapálili Lycée Nelson Mandela (symbolické, že?). Docházelo také k násilným potyčkám studentů s učiteli, spolužáky, policisty i hasiči. Macron se pak nechal slyšet, že rozumí úzkosti a hněvu mladých lidí pramenícím z geopolitických otřesů, technologických změn a klimatické krize, nic z toho však podle něj nelegitimizuje násilí. Škrobená fráze toho ovšem mnoho nezmohla a ohně plály dál.

04. října

Maciej Ruczaj

Salve Regina na troskách Západu

Poslední týden patřil Francii. A jen těžko bychom hledali rozdílnější obrazy než ty, které k nám putovaly ze země u Seiny a Loiry v jeho průběhu. Hořící školy, hořící hasič z Bordeaux obklopený davem mládeže se smartphony namířenými na toho nešťastníka, ponižování a napadání učitelů žáky, v panické hrůze prchající policistka pronásledovaná skupinkou zakuklených mladíků... Zkrátka standartní obrazy z konce civilizací, které se převážně na svém sklonku už nejsou schopny bránit, ať už vnějším, či vnitřním tlakům, a propadají se postupně do anarchie.

03. října

Daniel Kaiser

Nedej se!

Stranou veřejné pozornosti probíhá vzpoura venkova proti metropoli. Venkov jsou v tomto případě ostrovy napříč českými zeměmi, na nichž mají stanout obří větrníky, metropolí je tu souměstí Brusel–Praha, v tomto pořadí. Ještě před prázdninami vláda vymezila tzv. akcelerační zóny. V zónách se budou rychleji povolovat stavby větrníků a (v menším rozsahu) nová pole osázená fotovoltaikou. Bývalá Fialova vláda se při návrhu zón velmi rozmáchla, Babišova vláda zděděný návrh zmenšila rozlohou na desetinu.

02. října

Martin Weiss

Člověk míní, Rada Evropy mění

V Echu jsme upozornili na deklaraci, kterou v květnu přijalo shromáždění zástupců ministerstev zahraničí věcí Rady Evropy v Kišiněvě. Navazovala na rok starý dopis skupiny zemí, jejž iniciovaly premiérky Dánska a Itálie a podepsal i premiér Fiala. Kritizoval to, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku interpretuje migrační kauzy tak, že rovnováhu mezi právy migrantů a povinností státu chránit své hranice vychyluje povážlivě ve prospěch migrantů. Kišiněvská deklarace ho sice trochu „naředila“, ale zato má váhu nejen devíti, ale všech členských zemí Rady Evropy.

01. října

Martin Weiss

Smutná žeň politických centristů

Za počátek éry evropské politiky, která dnes končí, můžeme považovat třeba vydání společného manifestu Tonyho Blaira a Gerharda Schrödera v roce 1997. Jmenoval se příznačně Third Way / Neue Mitte, tedy Třetí cesta / Nový střed. Tony Blair se dnes v britských průzkumech pravidelně vyskytuje mezi nejvíce nenáviděnými premiéry v moderních dějinách.

30. září

Ondřej Šmigol

Írán, nebo zloději dieselu? Kdo „útočil“ na základnu RAF

Dění ohledně základny královského letectva Fairford asi nejlépe vystihuje nyní již legendární finální scéna z filmu Po přečtení spalte. V ní vysoce postavený představitel CIA řeší se svým podřízeným komedii omylů, která vyústila ve smrt a zatčení několika lidí. „Co jsme zjistili, Palmere?“ říká nadřízený. „Nevím, pane,“ odpovídá Palmer. „Já taky kurva nevím. Asi jsme zjistili, že už to nemáme dělat.“ „Ano, pane.“ „Kurva, nevím ani, co jsme vlastně udělali.“ „Ano, pane, těžko říct.“ „Ježíši Kriste.“

29. září

Dalibor Balšínek

Kdo se lísá k Havlovi

Říká se, že dějiny píší vítězové. Jenomže kdo vlastně vyhrál? Konec dějin evidentně nenastal, boj pokračuje, liberální demokracie vážně onemocněla, slábne a na scénu se vrací variace jinak známých společenských poměrů. Touto dobou si budeme připomínat devadesáté výročí narození Václava Havla. Prvního prezidenta po pádu totalitního komunistického režimu. Rok 1989 patří spolu s lety 1918, 1938 a 1948 mezi přelomová data moderních dějin. Václav Havel je největší osobností a symbolem změn, které přišly se sametovou revolucí.

28. září

Ondřej Leinert

Dva předsedové, kterým ve volbách půjde o hodně

Už za necelý týden budeme volit nové obecní zastupitele a senátory, a byť šéfové stran logicky tvrdí, že jejich budoucnost zrovna to, kdo zasedne na radnicích v Plzni, Bruntálu nebo třeba Kojetíně, zas tak neovlivní, přinejmenším u dvou politiků se nabízí varovně přimhouřit obočí. Jeden z nich je jasný na první pohled – a nemusel by kvůli tomu ani dělat „ty, ty, ty“ v nejvlezlejší volební písni letošní kampaně.

27. září

Maciej Ruczaj

Kdo chce válku a kdo mír

Slovenský premiér Robert Fico – i tři roky po začátku svého aktuálního mandátu – odmítá pochopit, že jeho výroky pronášené pro účely domácí volební kampaně, určené pro úzký, ale nezanedbatelný segment voličů na Slovensku, udělají pokaždé kariéru i v zahraničí. Tak tomu bylo i v případě věty, že „nezatáhne Slovensko do války kvůli nějakému článku 5 (Severoatlantické smlouvy)“. Po ostré reakci Petra Pavla následovala další „perla“: konstatace, že český prezident je generál, a proto „chce válku“.

26. září

Martin Weiss

Naplno, odhodlaně, silně

Německá AfD o víkendu zaznamenala další z nad očekávání silných výsledků v zemských volbách. Na první z nich, v Sasku-Anhaltsku 6. září, reagoval nejviditelnější politik ODS Petr Fiala postem na twitteru, v němž napsal mimo jiné: „Demokracii lze udržet jen tak, že si naplno přiznáme, že je ohrožena, a začneme se podle toho chovat. Bránit ji naplno, odhodlaně, silně.“

25. září

Adam Růžička

Zbožná přání „západních lídrů“

Donald Trump v úterý na půdě OSN prohlásil, že USA odmítnou jakýkoliv „globalistický plán“ na kontrolu umělé inteligence. Tvrdé proklamace ostatních o tom, že nedopustí, aby se laxní přístup Američanů k regulaci nové technologie ukotvil jako světový standard, pak znějí asi tak důvěryhodně jako nedávné prohlášení Evropské komise o tom, že Evropa chce být „prvním kontinentem umělé inteligence“. Zní to tak trochu absurdně.

Zpět na hlavní stranu