Mongolské vlajky líně povlávají nad domky v klidné čtvrti západomaďarského městečka Mór. Žije tu asi stovka Mongolů a další cizinci ze všech koutů světa. Manželé Borolzoi a Narandelger Chinbatovi pracují v nedaleké továrně na výrobu autosedaček a patří k desítkám tisíc zahraničních pracovníků, kteří se přestěhovali do Maďarska, aby v době, kdy maďarská ekonomika patří k nejrychleji rostoucím v Evropě, doplnili akutní nedostatek pracovních sil.
Při rozdělování postů v Evropské komisi jsme dostali, co jsme chtěli, a můžeme s tím být navýsost spokojeni. Vždyť co může česká kandidátka dělat lepšího než místopředsedkyni komise dohlížející na demokracii a nezávislost médií, nemluvě o tom, že bude čelit ruským trollům? Na tom se shoduje premiér Andrej Babiš s větší částí protagonistů veřejné diskuse.
Klišé o tom, jak v globalizaci obýváme jeden propojený svět, nemohlo být pravdivější, než když v neděli Saúdská Arábie oznámila útok na dvě své rafinerie a výpadek poloviny kapacity zpracování surové ropy. Cena ropy na světových trzích hned skočila o 20 procent. Uprostřed obav z hospodářského zpomalení a očekávání recese v Německu by se člověk bez takových zpráv obešel.
Všechno ukazuje na to, že svět směřuje k velkému střetu mezi zelenou ideologií, která považuje auta za jednoznačné zlo, a těmi, kteří jsou spokojeni se svobodou pohybu, kterou auto umožňuje.
Spisovatel György Konrád, který v pátek zemřel v 86 letech v Budapešti, jezdil od 90. let docela často do Prahy, kde si na něm jeho čtenář (mluvím o sobě) mohl povšimnout rozdílu mezi českými a maďarskými poměry.
To, co se odehrálo v pátek třináctého září, se dá bez přehánění nazvat černým pátkem spravedlnosti v Česku. Společnost je v případě Andreje Babiše, právě zproštěného obvinění z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě, tvrdě rozdělená.
O postu pro Věru Jourovou v nové Evropské komisi bylo už napsáno všechno. Nebo ne?
Opět se na sociálních sítích debatovalo o filmu, to hned srdéčko radostí poskočí. Důvodem bylo uvedení Nabarveného ptáčete Václava Marhoula na benátském festivalu (zdejší dílo se do soutěže na skutečně prestižním festivalu dlouhé roky nedostalo) a recenze na ně, z nichž některé byly nadšené (jiné zase ne). Rozhodně nepůsobily dojmem, že snímek v soutěži prošuměl bez zájmu, názory na něj byly tak či onak silné. Tak o tom pojďme diskutovat...
Úniky informací z citlivých trestních kauz se v posledních letech staly součástí vyšetřovací strategie. Oblíbené jsou hlavně policejní odposlechy, které ve veřejném prostoru působí obzvláště autenticky a z obviněných dělají vinné.
Komentujeme-li výzkumy veřejného mínění, riskujeme, že z jednoho průzkumu vyvodíme příliš obecné závěry. Ale výzkum společnosti Kantar pro ČT z uplynulého víkendu patří do jiného ranku.
Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?
S Polskem se v západní veřejné diskusi často zachází nefér. A zdaleka zde nejde jen o obraz současné vlády.
Ta výroční třicítka je jenom číslo, stejně ale nějak funguje. Člověk si čte o dalších srážkách policie a prodemokratických demonstrantů v Hongkongu, o slzném plynu a gumových projektilech, výhrůžných slovech čínského premiéra a uvědomuje si, jak podobné je to dění v roce 1989. A jak je to jiné.
„Obklíčený Johnson utrpěl trojitou porážku v Dolní sněmovně,“ hlásal včera ráno The Guardian. „Johnson zatlačen do rohu dvojitým úderem Dolní sněmovny,“ tvrdil deník Financial Times. Levicový bulvár Daily Mirror označil Johnsona za „nejhoršího britského premiéra“. „Johnson zablokovaný poslanci a odmítající předčasné volby,“ hodnotily situaci prestižní The Times. Deník i (sic) měl titulek „Premiér zatlačen do rohu po dni porážek v Dolní sněmovně“. Všechny narážely na to, že konzervativní premiér Boris Johnson prohrál v parlamentu sérii hlasování, a tím pádem bude nejspíše donucen požádat o odložení brexitu.
