Google patří mezi těch pár globálních společností, o nichž se říká, že jsou synonymní s internetem. Když si koupíme mobil, běží zpravidla na operačním systému Googlu nebo Applu a je nabitý jejich nástroji. Další firmou této kategorie je Meta, tedy Facebook. Ale jen při hledání na internetu používáme sloveso „vygooglit“, které znamená použití nástroje jedné konkrétní firmy.
Silně ho pocítí zvláště ten, pro koho je Škvoreckého dílo drahé a zasahuje ho u srdce až do stavu blízkého ztotožnění. Připomene si možná zážitek, který zprostředkovával Škvorecký jako málokterý spisovatel.
Po zdrcující kritice, které ministerstvo vnitra vystavil Nejvyšší správní soud za způsob sčítání podpisů na peticích prezidentských kandidátů, se na ministerstvu zamysleli a přicházejí s kroky k nápravě. Ne, to byl sarkasmus, na ministerstvu kritiku hodili za hlavu. A místo aby řešili problém, který mají, raději se jali řešit jiný, neexistující problém. Chtějí zkrátit volby. Server Novinky to prezentuje jako hotovou věc. „Revoluce ve volbách: Budou jen jeden den,“ oznámily, a to přesto, že se zatím jedná jen o vládní návrh.
Pamatujete, jak se v kritických týdnech před prvním kolem zasekla kampaň Danuše Nerudové? Na paškál se znovu či konečně dostaly problémy na její bývalé univerzitě a ona na to nebyla schopna pořádně reagovat. Nejdřív se zapírala před novináři a pak v její komunikaci hodně zněl motiv, že to byla nespravedlnost, která ji postihla, protože je žena. Někomu vadí, že bychom měli první prezidentku, k muži by se ve veřejném prostoru takto nikdo nechoval – tak to působilo.
V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně.
Na těchto prezidentských volbách je možná stejně jako výsledek souboje Pavel/Babiš zajímavý jeden jev, který ty volby přesahuje. Pro popis tohoto jevu se ještě jednou vraťme k oné rozvědčické epizodě z životopisu Petra Pavla. Je důležitá, i když se třeba kloníme k tomu, že ve srovnání s 33 lety po listopadu 1989 není pro posuzování generálovy životní dráhy důležitá. Za několik měsíců kampaně nebyl Pavel v situaci, kdy by musel přímo zodpovědět několik jednoduchých otázek, ačkoli viditelně byly ve vzduchu: Byl jste příslušníkem komunistické vojenské rozvědky?
Strach je mimořádně silná emoce, která manipuluje s politikou i ekonomikou. V politice to právě teď v přímém přenosu sledujeme jako z učebnice pro manipulátory. Andrej Babiš bez zábran zneužívá strachu lidí z války, o jehož síle ho pečlivě přesvědčily průzkumy. V ekonomice má strach ještě rychlejší a bezprostřednější projevy. Okamžitě manipuluje cenou. Všechny prudké vzestupy a pády měn, cen i celých ekonomik mají na svědomí strachy.
Petr Pavel byl zvolen prezidentem s nejsilnějším mandátem v historii České republiky. Při rekordní účasti 70,5 procenta získal 58,32 procenta hlasů. Se 3 358 926 voliči s obrovským náskokem překonal sílu mandátů Miloše Zemana. Ten zvítězil před pěti lety s 2 853 390 hlasy. V roce 2013 získal 2 717 405 hlasů. Ze srovnání je na první pohled vidět, o kolik je Pavlův mandát silnější.
Před několika lety se tomuto časopisu přihodila drobná nepříjemnost. Facebook suspendoval jeho účet. Příčinou byla fotografie rakouské zpěvačky Conchity Wurst, na níž byly vidět bradavky této nebinární umělkyně. Což bylo v rozporu s uživatelskými podmínkami Facebooku. A zároveň trochu bizarní, že se to přihodí právě u textu informujícího o progresivistické ikoně. Nyní se nezávislá dozorčí rada společnosti Meta, mateřské firmy Facebooku, rozhodla vnést do problému jasno. Doporučila, aby na Facebooku a Instagramu bylo možné zobrazovat bradavky – ale jen u někoho.
Největším soupeřem Andreje Babiše v prezidentské volbě není jeho protikandidát Petr Pavel. Je si jím sám Andrej Babiš. Každý den, kdy promluví na veřejnosti, sám sebe likviduje. Zasazuje si ránu za ranou. Byla to odvážná sázka. Andrej Babiš si už před několika lety nechal udělat průzkumy, jaké by měl šance v přímé prezidentské volbě. Dopadly velmi špatně. Ukazovaly velmi silnou nepřijatelnost pro více než polovinu společnosti. Proto tak dlouho hledal nějakého vhodného populárního maskota, který by v jeho dresu do prezidentské volby nastoupil.
Andrej Babiš zrušil kontaktní část kampaně, tedy výjezdy mezi lidi. Ve skutečnosti se ruší snad jen jeden mítink v Hradci Králové, měl být dnes. Pokud se nenaplní včerejší spekulace, že z voleb odstoupí úplně a my pak dostaneme na výběr mezi Coca-Colou a Pepsi-Colou, čekají ho už jen dvě televizní debaty. Babiš konec výjezdů do terénu zdůvodňuje nábojnicí, kterou prý poštou dostala jeho žena, nábojnicí, kterou prý vystřelenou našla policie na parkovišti před jeho působištěm v Průhonicích, a jedním anonymem, v němž mu pisatel hrozí odstřelem.
Už rok sociologická data jednoznačně ukazují, že Andrej Babiš je pro většinu obyvatel jako prezident nepřijatelný. V únoru loňského roku Miroslav Kalousek oznámil, že zavrhl myšlenku boje o Hrad a nebude kandidovat. Na stůl se mu dostal poměrně precizní průzkum, podle kterého neměl šanci ve volbách uspět. Kalouskova nepřijatelnost byla stejně vysoká jako Babišova. Andrej Babiš ničeho nedbal a po dlouhém váhání a napínání se rozhodl kandidovat. Neexistovala žádná data, která by jeho nepřijatelnost pro prezidentskou funkci snižovala.
Pro ty, kdo by měli sklon vidět v titulku dehonestaci nebo urážku, hned na začátku vysvětlení. Těmito slovy sám o sobě mluví Andrej Babiš. Označuje tím svoji bojovnost. Jeden z posledních exemplářů užití tohoto výrazu je zde v rozhovoru s redaktorem Mladé fronty DNES Petrem Kolářem po prohraných parlamentních volbách na podzim 2021. Ten výraz je velmi výstižný. Andrej Babiš se dobře zná. Pro většinu lidí je to ale neomalenost, absence jakýchkoli hodnot a hranic, schopnost nezastavit se před ničím víc než bojovnost, co chování Andreje Babiše od volební soboty po prvním kole beze zbytku vystihuje.
Dokola se teď, v době vrcholícího vzrušení z blížícího se finále prezidentské volby, objevují v souvislostí s ní lecjaké úvahy na lecjaká témata. Můžeme si o nich myslet ledasco, třeba že se s nimi dávno roztrhl několikátý pytel, takže už by to mohlo stačit a další názory už by si každý mohl nechat od cesty. Nebo že kvůli jiným volbám se tolik nevyvádí. Což je dobře, protože lidé si tak aspoň svedou zachovat důstojnost, například se dokážou vyhnout úvahám na téma, proč volí jinak venkov, velká města a – proč jinak ta nešťastná, panovačná a jistěže sebestředná Praha.
Člověk se snaží normálně žít a pracovat, ale stejně těm volbám neunikne. Obličeje z billboardů, které míjí cestou autem, mu pomalu vnikají do snů. Já jsem si třeba nikdy nemyslel, že by se mi mohlo zdát o Jaroslavu Baštovi. Jenže to jeho předvolební heslo, že nepřipustí válku, jako by vrhalo nové světlo na problematiku úlohy osobnosti v dějinách...
