Komentáře

Marian Kechlibar

Spatři mne a zaplač

Tohoto suchého léta se z evropských veletoků – Dunaje, Visly, Labe, Rýna – vynořují stíny minulosti. Někde jsou to potopené říční lodě z druhé světové války, jinde „hladové kameny“, do kterých naši předkové vytesali různé vzkazy budoucím generacím. Jeden z nich, u Děčína, je nejméně 400 let starý a zdobí jej německý nápis „Wenn du mich siehst, dann weine“ – Když mě spatříš, zaplač. Tehdy znamenalo sucho reálnou hrozbu hladomoru, s adekvátně drsnými ztrátami na životech; úbytek pěti až deseti procent obyvatelstva nebyl výjimkou, a pokud se poskládaly dvě či tři špatné sezony za sebou, pak ještě daleko víc.

10. srpna

Adam Růžička

Ne, Evropa nebude prvním AI kontinentem. Zvykli jsme si, že si vzájemně lžeme

Evropská komise minulý týden vyhlásila výzvu k vybudování až sedmi „AI gigatováren“. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová při té příležitosti zopakovala ambici, podle níž se Evropa chce stát „prvním kontinentem umělé inteligence“. Nová iniciativa má „odemknout investice přesahující 30 miliard eur“, a posílit tak „technologický leadership Evropy, její odolnost a strategickou autonomii“. Právě probíhá výběr projektů.

09. srpna

Maciej Ruczaj

Rok Nawrockého

Šestého srpna uplynul rok od nástupu do funkce nového polského prezidenta Karola Nawrockého. „Chci měnit model prezidenství,“ prohlásil ve výročním projevu před pár tisícovkami lidí na prostranství před sídlem hlavy státu ve Varšavě. Projev a celá akce byly dobrým shrnutím jeho dosavadního působení. Přicházel jako outsider, člověk, který vyhrál první volby v životě – rovnou na post hlavy státu. A také jako cíl antikampaně, která toho hodně řekla o té části polské společnosti, která se ráda považuje za více „evropskou“ a „moderní“.

08. srpna

Martin Weiss

Nevěřte vlastním očím

Minulý týden byl pro establishmenty na mnoha místech evropského kontinentu strašlivý. Dvakrát byly vystaveny testu, zda jsou schopny zastávat zájmy občanů a mají právo mu vládnout, a dvakrát propadly. Nevědí to, ale následky se s nimi povlečou dlouho, protože není snadné to zapomenout. Nejprve v Německu narozený islamista libanonského původu najel autem do účastníků akce gay pride v Berlíně. Zranil řadu lidí a jednu účastnici, mimochodem Polku, zabil.

07. srpna

Ondřej Leinert

Radní pro sport proti stavbě stadionu? Vítejte v Brně

Je to jeden z mnoha příběhů šílené situace kolem povolování staveb v naší zemi. V Brně chce majitel prvoligové fotbalové Zbrojovky Vojtěch Kačena postavit za svoje peníze stadion, který konečně nebude čtyřsettisícovému městu dělat ostudu. Stadion třikrát větší, než je ten stávající – lokalitou i dispozicemi dnes už naprosto nevyhovující plac na sídlišti v Králově Poli. Volají po něm desetitisíce fanoušků, samotnému městu, které se na roky zadlužilo už kvůli aktuální stavbě hokejové arény, by plánovaná třímiliardová investice ze soukromých zdrojů vytrhla trn z paty.

06. srpna

Jiří Peňás

Déšť přivolají žáby a krev černé ovce

Takzvaná velká výměna evropského obyvatelstva (le grand remplacement) je ve slušné společnosti odmítána jako konspirační teorie, bez ohledu na to, jestli k ní dochází, nebo ne. Tento sloupek to také řešit nebude, spíš by se chtěl zaměřit na její případné pozitivní projevy. Tím by mohla být obnova tradiční přírodní magie, na kterou evropský „moderní člověk“ úplně zapomněl, popřel ji, vůbec si už nedovede představit, že by někdy po ní mohl sáhnout. Přitom by kontinentu mohla pomoci. Třeba přivolat déšť.

05. srpna

Ondřej Štindl

Soumrak „myšlení vlastní hlavou“

Já myslím vlastní hlavou. Na tohle s hrdostí formulované konstatování často narážím v debatách v reálném životě a na sociálních sítích. Mluvčí se tím vymezuje vůči těm, kdo automaticky přejímají názory a postoje, jež jsou jim předkládány zvnějšku. Většinou tím jen vyjadřují, že žijí v iluzi. I pro ty „vlastní hlavou myslící“ je charakteristické bezmyšlenkovité přejímání, jen z jiných zdrojů. A na tom, že názory jednotlivce nejsou tak úplně jeho, že je odněkud vyčetl nebo od někoho převzal, na různých místech všelijak pobral, není ani nic nenormálního. Jistě jsem na tom podobně; vlastní hlavou jsem nepřišel zas až na tolik věcí.

04. srpna

Dalibor Balšínek

Alternativní svět drtí establishment

Stíny horkého léta dostávají letos podobu nekonečných, často banálních emocionálních výpadů mezi znepřátelenými politickými tábory. Svorně si přitom podávají ruce aktivističtí novináři s politiky, kteří sice mají propagandu jako nedílnou součást své práce, ale o její účinnosti lze oprávněně pochybovat, protože zatím jen utvrzují své voličské jádro, které se jim daří pouze radikalizovat. Nic nenasvědčuje tomu, že by od voleb docházelo ke znatelné změně rozložení voličské podpory mezi opozicí a vládnoucí koalicí.

03. srpna

Tereza Viry

Proč ženy sympatizují s grázly, ale muži (tolik) ne

O chorobné zálibě liberálních soudkyň v převychovávání vrahů, zlodějů a vůbec odporných lidských zrůd už jsem tu psala. Tragický ideologický pokus o převýchovu Abdula Ballouta, vraha a teroristy z Christopher Street Day, podnikla i jeho berlínská soudkyně. Svévolně zmírnila Balloutův (už tak směšný) trest vězení za „přípravu závažného činu ohrožujícího stát“ (pouhý jeden rok a deset měsíců) na podmínku a deradikalizační kurz, ačkoli z mezitím zveřejněných podkladů jasně vyplývá, že se islamista s radikálním islámem opravdu nerozloučil a že není schopný a/nebo ochotný nápravy.

02. srpna

Maciej Ruczaj

Pokrok jako předurčení

Emmanuel Macron přicházel na post prezidenta Francie v roce 2017 jako naděje „globálního liberalismu“. Ve světě po šoku z brexitu a prvního Trumpova vítězství měl mladý, vzdělaný, dynamický a neokoukaný lídr symbolizovat liberalismus, který dokáže porazit „populisty“ – i pomocí jejich vlastních „populistických“ zbraní. Na konci druhého období z těchto nadějí nezbyl ani stín.

01. srpna

Martin Weiss

Zvrhlíci jsou všude

Není nijak originální postřeh, že i země, které nejsou vůbec žádné demokracie, považují za nutné provozovat rituály vytvářející fikci, že demokracie jsou. I komunistické režimy, ač se prohlašovaly za státy nového typu, stále měly ústavy a konaly volby. Sice nesvobodné a prakticky bezvýznamné, ale ten rituál, s nímž měly spoustu starání, považovaly za nutné provozovat.

31. července

Jiří Peňás

Komisaři tomu rozumí líp

České republice hrozí od Evropské komise sankce, tedy pokuty, prý nemalé, za diskriminaci Romů. Důvodem je nedostatečná integrace ve školách, tedy skutečnost, že školy, ty základní, jsou buď příliš romské, nebo příliš neromské. Správně to má být, že jsou promíchané, tedy inkluzivní: romské děti chodí s těmi neromskými, sedí ve stejných třídách, v nichž vládne harmonie a porozumění. To je jistě ideál, který by každý přející člověk rád viděl, ale existuje obava, že k ní má realita velmi daleko.

30. července

Daniel Kaiser

Američani zase začali válku, kterou neumějí ukončit

Náš mocný spojenec, USA, zahájil před čtyřmi měsíci válku, kterou neumí zastavit, ani když její trvání ohrožuje globální ekonomiku, dodavatelské řetězce v Asii, v Evropě a nakonec patrně i v Americe. Válka je mezi americkými voliči rekordně nepopulární, a to hned od začátku – na rozdíl od dřívějších válek na Blízkém východě, především v Iráku, kde veřejnost bojovného prezidenta podporovala a proti válce se naladila až po třech čtyřech rocích bojů.

29. července

Daniel Kaiser

Bude to ještě drama

Česká vláda v pondělí s definitivní platností ohlásila vznik akceleračních zón pro větrníky (a v menší míře solární parky). Zásadní na výstupu ministra průmyslu Karla Havlíčka bylo potvrzení, že plocha vyčleněná pro zóny se z původních 2700 kilometrů čtverečních smrskne na necelých 300. Pokud nás monstra s lopatkami odpuzují, pořád je to zhoršení proti současnému stavu, kdy pro stavbu větrníků platí docela přísné povolovací řízení, a i proto jich je zatím v české krajině zanedbatelné množství.

28. července

Pavel Traub

Tři sta milionů zbytečných židlí

„Pořádně se uč, jinak skončíš u lopaty,“ říkávají rodiče, když se snaží přinutit potomky k alespoň nějaké školní aktivitě. Rozhodně nejde o špatnou motivaci, jen se lehce začíná měnit celkový kontext. Zatímco pro všechny dnes žijící generace převažovala a stále převažuje spíše snaha vyhnout se fyzické práci a živit se hlavou v klidu kanceláře, děti, které se dnes rodí, budou mít možná poněkud odlišné vyhlídky a ambice.

Zpět na hlavní stranu