Toto bude trochu osobnější zpráva o záležitosti, která v minulých dnech poněkud rozčeřila hladinu zdejší kulturně-společenské scény, zvláště té části, která se považuje za citlivěji založenou ve věcech etiky a morálky.
Nějak si nemůžu pomoct. Zase se mi sem připletl Andrej Babiš. Na druhou stranu na tom není nic k divení. Šéf ANO a sociální sítě jedno jsou, aspoň v jistém smyslu. Babiš je pro uživatele velké téma, spolehlivá záminka k nekonečným debatám. Premiér a jeho tým jsou zároveň ve vzácném souladu s duchem virtuálního světa, orientují se v něm velmi zkušeně. Mimo jiné velmi dobře zvládají umění trollingu.
Slunce svítí, vlaky jezdí, policie dohlíží na bezpečnost. Takové zprávy konstatují něco samozřejmého, a proto se nepovažují za zprávy. Samozřejmostí by také mělo být, že platí ústava, přesto se připomínka tohoto faktu v Česku stala zprávou. Po 31. květnu to nebylo úplně jisté, protože prezident Miloš Zeman nereagoval na návrh premiéra Andreje Babiše (ANO) a nechtěl odvolat ministra kultury Antonína Staňka.
Nejvyšší žalobci Pavel Zeman a Lenka Bradáčová rozdali v posledních dnech několik rozhovorů. Bradáčová tvrdí, že pokud dozorující státní zástupce případu Čapí hnízdo Jaroslav Šaroch z Městského státního zastupitelství v Praze rozhoduje standardně, měl by vynést verdikt o obžalobě Andreje Babiše a členů jeho rodiny do poloviny července. „Já z pozice dohledového státního zastupitelství mohu na základě obdobných věcí odhadnout obvyklou dobu pro vydávání rozhodnutí na úrovni krajských státních zastupitelství v mé působnosti.
Vlastně to zní docela rozumně. Jenomže to nefunguje.
Máme tu další zprávu, která naznačuje dlouhé prsty Kremlu za vzestupem populistické pravice na Západě.
V roce 2016 Týdeník Echo přinesl rozhovor s tehdejším předsedou zelených Matějem Stropnickým. Na pár dní se tehdy stal jednou z hlavních zpráv v republice.
Hromadnými žalobami vzniká obrovský prostor pro šikanu a vyhrožování. Advokáti jsou výrazně motivováni, aby se stali vyděrači.
Už dávno není v České republice čtvrtou mocí tisk. Není jí ani ta demonstrující část veřejnosti, která zaplnila Staroměstské, pak Václavské náměstí a nakonec Letnou.
V době karlovarského festivalu na sociálních sítích i jinde žila aféra, kterou odstartoval dopis několika filmařů vedení akce. Signatáři zdvořilým způsobem vyjádřili údiv nad tím, že mezi sponzory festivalu je Česká zbrojovka, která navíc na Facebooku před přehlídkou nakrátko publikovala reklamu s kamerou a dvojsmyslným a ne zrovna vkusným sloganem We Love Shooting. Reakce byly značně emotivní, na obou stranách. Hrdě hlásím, že já na věc nemám silný názor. Dokonce na ni možná nemám vůbec žádný názor.
Když se před deseti dny na summitu EU dohodlo obsazení špičkových míst (šéfové Komise, europarlamentu, Evropské rady a Evropské centrální banky), jedním ze způsobů, jak výsledek politického přetahování prodat veřejnosti, byl důraz na vyvážený gender. Dvě místa ze čtyř by měly obsadit ženy: Němka Ursula von der Leyenová vedení Evropské komise a Francouzka Christine Lagardeová vedení ECB. Pokud bychom vůbec měli přistoupit na tak pochybný ukazatel, je třeba konstatovat, že máme přegenderováno.
Nastane odumírání klasických táborů a jediný, kdo bude moci vyhovět liteře zákona, budou velké tábory v chatkách, velmi vzdálené foglarovskému ideálu.
Nejlepší prevencí je udržet je co nejdéle v práci. Nikoliv tlakem. Motivací. Ať si vezmou ve věku, kdy na ni dosáhnou, od státu zaslouženou penzi. Ale zároveň je potřeba je motivovat, aby si co nejdéle vydělávali.
