Komentáře

Protesty na dvě věci

Babišova vláda má problém, sbírá se proti ní veřejnost – to je jedno čtení událostí. V neděli se v Praze konala masová demonstrace na podporu prezidenta a proti straně Motoristé sobě, za čtrnáct dní se nespokojenost podchycená Milionem chvilek pro demokracii má rozšířit do menších měst a obcí. Druhé čtení, poctivější a smutnější: český veřejný prostor a česká politika mají problém. Trend, kdy se hecují dva tábory a používají k tomu i zcela pitomé záminky, po volbách nejenže neodeznívá, ale sílí. A větší sklony k tomu jeví ta fajnovější, vzdělanější, zámožnější část společnosti.

04. února

Když herci mají „špatnou“ barvu

Význam filmu upadá a budoucnost toho odvětví není zrovna růžová, říkají různí škarohlídi a podepírají to svoje tvrzení často přesvědčivými argumenty. Je to vidět i na způsobu, jímž se o filmu (ne)diskutuje, je velice vzácné, když nějaké kinematografické dílo inspiruje skutečně vážnou debatu i mimo profesně zainteresované a fanouškovské kruhy, probudí v lidech chuť mluvit o tom, co viděli a co to pro ně znamenalo, čím a jak byli osloveni. Poslední dny v tom ohledu přinesly změnu. O film se zase vedou vášnivé spory, konkrétně o jednu jeho složku – casting.

03. února

Poslední fajront

Z podzemí Dolu ČSM v Karviné vyjel poslední vozík s černým uhlím vytěženým v České republice. „Nikdy neříkej nikdy,“ leč je pravděpodobné, že to opravdu bylo poslední uhlí v naší historii. Zásob v podzemí zůstává stále ještě dost, ale ta nejzajímavější ložiska jsou dávno pryč. Předkové nebyli hloupí a samozřejmě dávali přednost těm slojím, kde se dal kvalitní materiál vytěžit co nejsnáze. Z těch jsou nyní „stařiny“, dávno opuštěná a nebezpečná díla, která současným horníkům nahánějí leda strach.

02. února

Slaboši pod pódiem

Proto jsme taky na Staroměstském náměstí včera viděli snad všechny předsedy opozičních stran - od Martina Kupky (který dokonce na poskytnutém videu s davem zpívá českou hymnu) přes, samozřejmě Víta Rakušana, k němuž má sympatie Minář i Hrad Petra Pavla, až po pirátského Zdeňka Hřiba.

01. února

Extrémní případ kohabitace

Někdo, kdo sleduje paralelně českou a polskou veřejnou debatu, nemůže nebýt současným děním kolem sporů prezidenta a vlády poněkud pobavený. Situace jsou z hlediska rozdělení na ideologické tábory zrcadlově obrácené: v Česku prezident zastupující liberální část společnosti a politického spektra stojí proti „populistické“ vládě, v Polsku konzervativní hlava státu Karol Nawrocki čelí liberální vládní koalici Donalda Tuska. Přesto argumenty pro prezidentskou asertivitu zůstávají navlas stejné.

31. ledna

Dějeprava Anticharty

Možná to někoho překvapí a možná je to doklad, že událost, jež byla ještě docela nedávno živá, se už stala dějepravnou. Každopádně tři a půl roku žádný z redaktorů Echa nepoužil ve svém textu slovo Anticharta – k mému druhému překvapení jsem to naposledy byl já v srpnu 2022, když zemřela Hana Zagorová. Dnes se ovšem pokusím navázat. Ne snad proto, že by Anticharta slavila kulatiny, nýbrž proto, že zrovna na 30. ledna, kdy text píšu, a na 31. ledna, kdy vyjde, připadá počátek uveřejňování seznamů signatářů Anticharty v Rudém právu.

30. ledna

Jaká cizí mocnost?

Státní aparát poprvé odzkoušel nový paragraf trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí moc, dopadlo to neslavně a vskutku to potvrzuje mdlého ducha lidí, kteří tento paragraf prosazovali. Nejdříve byla vypuštěna jen informace, že byl pro podezření z tohoto trestného činu někdo zadržen. Mezi příznivci nového paragrafu na sítích zavládlo radostné vzrušení provázené tipováním, kdopak to asi je. Největší uspokojení přinášelo jméno Zahradil. Ale připusťme, že to bylo vtipkování. Odhalení identity zadrženého však muselo být pro tipující pořádné zklamání.

29. ledna

Pád EU mezi „middle powers“

Pohled drtivé většiny českých „mluvících hlav“ (jedné takové události na ČT jsem měl to potěšení se zúčastnit) na summit v Davosu vypovídá bohužel mnohem víc o nás a našich problémech než o tom, co se na tomto nejdůležitějším primárně ekonomickém fóru světa odehrálo. Takže jsme se dověděli něco o Grónsku, maličko o tom, že kanadský premiér Mark Carney citoval Václava Havla, a to je asi tak vše. Přitom už i u projevu Marka Carneyho míjíme to podstatné. Nešlo v něm zdaleka jen o citát Havla, který navíc mnoho komentátorů interpretuje přesně opačně, než jak ho kanadský premiér použil.

28. ledna

Širiiny nůžky americké imigrační politiky

Širiiny nůžky jsou koncept z povídky amerického blogera Scotta Alexandera. Jedná se o událost či výrok, které dokážou rozdělit společnost na dvě nesmiřitelné strany, přestože mají k dispozici stejná fakta. Události v americkém Minneapolisu jsou typickou ukázkou tohoto „nůžkového“ efektu. Federální imigrační agenti v rozmezí pár týdnů zabili dva lidi za podivných okolností. Americká společnost se okamžitě rozdělila na dva tábory, většinou podle politických linií, kdy jedna část obě zabití považuje za vraždu, druhá za oprávněnou obranu.

27. ledna

Strnad, Tykač, Lukačovič, Babiš, Pavel, ale hlavně Davos

Nebývalý, ale oprávněný rozruch vyvolal vstup české zbrojařské skupiny CSG, ovládané teprve třiatřicetiletým Michalem Strnadem, na burzu. Český miliardář zvažoval už koncem loňského roku IPO na londýnské burze, ale vyšel až druhý plán: CSG upsala zhruba 15 procent svých akcií na amsterdamské burze Euronext. Michal Strnad a jeho CSG si díky tomu z finančních trhů odnesli obrovský kapitál ve výši 3,8 miliardy eur a tržní kapitalizace jeho zbrojařského impéria dosáhla hodnoty téměř 770 miliard korun, čímž o 120 miliard překonala energetickou společnost ČEZ.

26. ledna

Také Británie jde ke dnu rychlostí Titaniku

Domovní zvonek spustil, zrovna když se Elizabeth Kinneyová koupala. Ženský hlas ode dveří zavolal její jméno. Asi sestra, rozhodla se Elizabeth nevylézat z vody. Pokud aspoň rámcově sledujete britský volný pád od demokracie k tyranii, tušíte správně. Sestra to nebyla. Do koupelny se nahrnulo jedenáct policistů, kteří se předtím iniciativně sami vpustili dovnitř do domu. Deset mužů, jedna žena. Takhle: zařídit, aby vás přišel zatknout v podstatě celý místní policejní sbor snad včetně vrátného a údržbáře, se běžně nepovede ani úspěšnému kariérnímu zločinci.

25. ledna

Zelináři všech zemí, spojte se?

V úterý večer a ve středu dopoledne se české sociální sítě nacházely ve stavu extáze. Mohl za to kanadský premiér Mark Carney a jeho projev v Davosu, který vybudoval kolem slavného Havlova podobenství o zelináři, jenž „žije ve lži“, z eseje Moc bezmocných. Kdyby se jednalo jen o českou/středoevropskou reakci, mohli bychom pokrčit rameny a svést ji na postkoloniální komplex, který i více než 35 let po pádu komunismu nutí mnohé z nás propadat v úžas, že nějaký „velký bílý muž ze Západu“ cituje „našeho“ Havla, navíc na Světovém fóru v Davosu.

24. ledna

Grónsko jako doklad českého kolonialismu

Na začátku ledna napsala slavná zpěvačka Björk s ohledem na vývoj dění okolo Grónska na svoje profily na sociálních sítích: „Přeji všem Gróňanům požehnání v jejich boji za nezávislost. Islanďané si totiž nesmírně oddechli, když se jim v roce 1944 podařilo odtrhnout od Dánska – nepřišli jsme o svůj jazyk. Kdyby se to nestalo, moje děti by mluvily dánsky.“ Zpěvačka připomněla i články z deníku The Guardian před dvěma lety, že dánští lékaři mezi roky 1966 a 1970 suverénně zavedli nitroděložní tělíska celkem čtyřem a půl tisíci Gróňankám (...).

23. ledna

Autor Dilberta zemřel, tak jako řada jiných lidí

Zemřel Scott Adams, tvůrce komiksu Dilbert. Autor tohoto sloupku býval jednu dobu náruživým konzumentem těchto krátkých, třípolíčkových příhod ze světa korporátní mašinerie. Pak se nějak vytratil z jeho obzoru, dávno předtím, než se Adams stal prorokem Donalda Trumpa. Jiný Scott, Scott Alexander, autor blogu známého dříve jako Slate Star Codex a nyní Astral Codex, o něm teď napsal dlouhý text, protože byl jeho obdivovatelem od dětství. Hltal nejen jeho komiks o Dilbertovi, ale ve své posedlosti sledoval i jinou Adamsovu tvorbu a aktivity. Ty byly, jak se dovídáme, rozsáhlé a zásadně neúspěšné.

22. ledna

Útěk před profesory politologie, útěk před spindoktory

Kongresu ODS se na dvou místech tohoto vydání Echa věnuje kolega Ondřej Leinert, výsledky proto jen telegraficky: předsedou Martin Kupka se 63 procenty, což není kdovíjaká podpora; místopředsedy Tomáš Portlík, Pavel Drobil, Martin Červíček, Karel Haas a jako matador Alexandr Vondra. S částečnou výjimkou Drobilovy obsese přijmout euro je těleso místopředsedů celkově napravo od předsedy. Rozlučková řeč odcházejícího předsedy Petra Fialy vyzněla jako až úpěnlivá výzva k zachování dosavadního směru.