Komentáře - 16. října

Jiří Peňás

Izrael do Berlína nedošel

Tohle nevypadá na mír a nový a lepší začátek pro Gazu, říká si skeptik, když vidí záběry z poprav vykonávaných zakuklenými ozbrojenci Hamásu obklopenými jásajícím davem. Jistěže mohli ti popravovaní být zločinci, členové nějakých kriminálních gangů, jak by to chtěl vidět Donald Trump, který si nechce nechat kazit radost z míru, o který se nepochybně zasloužil. Ale skeptik to vidí spíš jako návrat k normálu. Tedy k běžnému barbarství, které v Gaze vládlo – a bude vládnout dál. Pokračováním toho barbarství bude příprava na další válku, se kterou toto džihádistické hnutí stojí a padá, válku, kterou potřebuje, kterou žije a dýchá.

15. října

Ondřej Štindl

Filip Turek v roli Filipa Turka

Otázka, zda je únosné, aby se Filip Turek stal ministrem, pro mě byla vyčerpávajícím způsobem zodpovězena letos na jaře. Na serveru Page Not Found byly tehdy v textu Apoleny Rychlíkové publikovány maily, které z Turkovy adresy dostala jeho někdejší partnerka, která na něj koncem loňského roku podala trestní oznámení kvůli domácímu násilí. V citacích z těch mailů Turek násilí připouští a omlouvá se za ně, zveřejněné úryvky jsou psány manipulativní a emocionálně vyděračskou dikcí. V citacích z těch mailů Turek násilí připouští a omlouvá se za ně.

14. října

Dalibor Balšínek

Babišova koalice s adolescenty

Česká společnost nechce extrémy, ani zprava, ani zleva. Chce žít racionální a normální život. Nenechá se obalamutit ideologiemi, průhledným pokrytectvím a lacinými gesty. Většinově chce zůstat pevně ukotvená v NATO, Evropské unii a být součástí západního světa, i když prochází složitým vývojem. Proto ve volbách neuspělo hnutí Stačilo! a oslabilo hnutí SPD, která toto směřování v různé míře zpochybňovala. Volby s vysokou účastí ale zároveň jasně ukázaly, že Češi chtějí změnu. Nepřekvapivě v duchu fenomenálního spisovatele Jaroslava Haška a jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.

13. října

Tereza Viry

Zakroužkuj ženu, protože je totálně neschopná

Darmouthský experiment s jizvou není tak profláknutý jako Stanfordův vězeňský nebo Calhounův dystopický myší; proto není na škodu si ho v souvislosti s volební tlačenkou žen političek připomenout. Pokus v roce 1980 provedl psycholog z americké Dartmouth College (New Hampshire, škola je v Ivy League) Robert Kleck. Rozdělil skupinu asi padesáti vysokoškolských studentů na dvě poloviny s tím, že se budou účastnit průzkumu k tomu, jak náš vzhled ovlivňuje mezilidskou komunikaci.

12. října

Maciej Ruczaj

Byl Nord Stream legitimní cíl?

Až zarážející je zarputilost, s jakou německé orgány činné v trestním řízení jdou po (údajných) pachatelích útoku na Nord Stream. „Právní stát znamená, že právo platí pro všechny stejně, nezávisle na tom, zda někdo osobně souhlasí nebo nesouhlasí s nějakým trestným činem spáchaným v některém z členských států EU.“ Tato slova napsal na síť X současný německý velvyslanec v Polsku Miguel Berger. Navázal tak na živou diskusi, která provází soudní řízení probíhající ve Varšavě ve věci Volodymyra Žuravlova – ukrajinského potápěče, který je podezřelý z členství ve skupině, která před skoro třemi lety podnikla v Baltském moři útok na plynovod Nord Stream.

11. října

Daniel Kaiser

Macinka nesmí projít

Je pozoruhodné, jaké obavy budí nová a dosud spíš malá strana Motoristé sobě. Prezident zkoušel Andreji Babišovi vymluvit, aby Filipu Turkovi dával ministerstvo zahraničí. V médiích hlavního proudu to bylo hbitě doprovozeno úvahami, že s ministrem zahraničí, na kterého jsou fotky, kde hajluje, a o kterém se i cizina brzy dozví, jak kdysi bil svou přítelkyni, se ve světě nikdo nebude bavit. To však není nic proti otevřenému dopisu vědců, kteří na budoucího premiéra apelují, ať Motoristům nedává resort životního prostředí.

10. října

Adam Růžička

Existuje situace, jež by přesvědčila bojovníky proti dezinformacím, že se mýlí?

Jeden muž shodí malé dítě do vody, aby se utopilo, a druhý pro něj skočí, aby ho zachránil. Proč jeden udělal to a druhý ono? Zhruba před sto lety pokládal tuto otázku filozof Karl Popper svým přátelům, kteří byli zastánci psychologických teorií, jež byly v té době velice módní, konkrétně šlo o Freudovu psychoanalýzu a individuální psychologii Alfreda Adlera.

09. října

Martin Weiss

Pomsta prodavaček

Volební výsledek byl liberální veřejností přijat vesměs krušně, a to přesto, že v jednom ohledu dopadly volby výtečně. Bylo v nich zvoleno rekordní množství žen. Šedesát sedm. Ne každý muž se s účastí žen v politice dokáže vyrovnat. Primát v tom zatím držel protikorupční senátor Libor Michálek, který svou porážku, již mu uštědřil Marek Hilšer v roce 2018, připisoval tomu, že „některé ženy, voličky, se opravdu rozhodují třeba pouze podle vizáže“. Nyní mu sekunduje ekonom Libor Dušek. Ten kandidoval za Piráty.

08. října

Daniel Kaiser

Řekni okřikování Ne

Ne, Angela Merkelová netvrdila, že Polsko a pobaltské země mohou za rozpoutání války na Ukrajině. Tvrdila cosi subtilnějšího, ale dost vážného na to, abychom to jen tak smetli ze stolu tím, že obsáhle ocitujeme kritiku z Polska. Merkelová propagovala své memoáry v Budapešti a při té příležitosti poskytla rozhovor maďarskému (opozičnímu) médiu Partizán. A při té příležitosti zavzpomínala na měsíce předcházející rusko-ukrajinské válce. Na summitu EU v červnu 2021, tvrdí Merkelová, navrhla spolu s francouzským prezidentem ostatním unijním lídrům, že by takříkajíc jménem Evropy ona a Emmanuel Macron jednali přímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem

07. října

Marian Kechlibar

Gyurcsányho model, aneb kdo vystřídá předsedu

Jednou ze stálic maďarské politické scény byl po dlouhá léta Ferenc Gyurcsány, bývalý předseda maďarské socialistické strany. V letech 2004–2009 byl dokonce maďarským premiérem. Roku 2009 katastrofálně (a zaslouženě) prohrál volby s Orbánem, leč předsedou socialistů zůstal. O dva roky později založil novou stranu, Demokratickou koalici, s ní prohrál troje další volby, ale ani jedna z těch porážek ho nepřiměla složit funkci předsedy. Věčný předseda nakonec odešel přímo do důchodu v květnu 2025, kdy mu bylo 64 let.

06. října

Daniel Kaiser

Fialovo waterloo

Na hlasy to pro stávající vládní strany (včetně Pirátů) byl skutečně úspěch, dohromady pro ně hlasovalo 43,6 procenta Čechů, zatímco před čtyřmi lety se 43,41 procenty dokonce o trochu méně. Ale za tento relativní úspěch zaplatila nesmírnou cenu ODS a to hned na dvou rovinách. První rovinu tvoří povaha kampaně. Takto upadlou propagandu bychom od roku 1990 vlastně až do letoška čekali zleva, přičemž ale tradiční levice nikdy neklesla až takto. V 90. letech si ČSSD sice nesla stigma postkomunistů, ale politická pravice ji nepomlouvala, že snad je ČSSD strana nedemokratická.

05. října

Martin Weiss

Krach vydírání Ruskem

Výsledek letošních voleb do Sněmovny je myslím dobrou příležitostí oprostit se od přehnaných očekávání vkládaných do politiky. Demokratická politika není nositelem nejcennějších kvalit či nejvyšších morálních hodnot národa. Toto přijetí by měl podstoupit každý zralý člověk. Přijmeme-li to, hned se výsledek voleb jeví stravitelnější. Bylo by snadné se držet představy, že v demokratické politice postupně převládá divadelní aspekt, zatímco skutečnou správu státu realizuje „deep state“ v rámci určovaném tradicí spolu s velkými bankami, dluhopisovými trhy a nověji Evropskou unií.

04. října

Adam Růžička

Volby v Rumunsku a Moldavsku si prosím za příklad neberme

„Rumunsko a dneska i Moldavsko to zvládly. Pojďme porazit ruské síly příští týden i my,“ napsala minulou neděli Danuše Nerudová na své sociální sítě. Šlo o reakci na výsledek moldavských voleb, kde s více než padesáti procenty hlasů zvítězila proevropská Strana akce a solidarity (PAS) nad Vlasteneckým blokem socialistů a komunistů, což je otevřeně proruský politický subjekt, jenž má ve znaku srp a kladivo. Zmínka o Rumunsku pak odkazovala na tamní prezidentské volby z května, kde nakonec vyhrál prozápadně orientovaný kandidát Nicușor Dan.

03. října

Martin Weiss

Bývalí zrušení

O Curtisi Yarvinovi jsme před řadou let v Echu psali, ještě když byl znám jen pod svým literárním pseudonymem Mencius Moldbug. Z někdejšího obskurního neoreakcionáře je dnes něco jako alternativní celebrita a lev salonů. Nemluví přímo s Donaldem Trumpem, ale dělí ho jen jeden krok – vídá se s viceprezidentem J. D. Vancem nebo Peterem Thielem. Občas je ochoten někoho „rozdrtit“ ve veřejné debatě a vlastně nepřekvapí, že největší opovržení nechová vůči liberálům, ale k osobnosti, jež mu může konkurovat u jeho publika, a jí je aktivista Christopher Rufo.

Zpět na hlavní stranu