Sedmnáctý listopad je příležitost oživit cyklicky se navracející debaty o odkazu toho dne a masovém protirežimním vzepětí, jež po něm následovalo, o tom, kdo ten odkaz ctí a kdo ho špiní a ničí, v čem ten odkaz spočívá. Pro tu část veřejnosti, která se hlásí k původně pejorativnímu termínu „pravdoláskaři“, odkaz toho společně vnímaného prožitku do značné míry splývá s odkazem jednoho z účastníků tehdejšího dění, toho nejviditelnějšího a nejoslavovanějšího – Václava Havla.
Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět jakási zhuštěná, a když se zadaří, tak strhující metafora života, platí to i v tomhle ohledu. Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Měla sérii hodně špatných utkání, nejenom výsledkově, ale i projevem, snad i duchem. Završily ji prohra na Faerských ostrovech, po níž byl odvolán trenér Ivan Hašek, a přípravné utkání se San Marinem, podle žebříčku FIFA nejhorším týmem Evropy, který Češi zdolali 1:0, dalo by se říct se štěstím.
Připomněli jsme si výročí 17. listopadu 1989, které je spojeno s revolucí s poetickým přívlastkem sametová. Revoluce bývají povětšinou krvavé, plné násilí a třísek z káceného lesa. Naše revoluce, která přinesla pád totalitního režimu vyznačujícího se vládou jedné strany, vynucováním jednoho názoru, pronásledováním a kriminalizací lidí s jinými postoji, zničujícím centrálně socialistickým řízením ekonomiky (které usilovalo o rovnost, ale ve skutečnosti přinášelo nespravedlnost), se ale odehrála bez násilí, na což jsme, nebo aspoň jsme bývali pyšní.
Sněmovní volby přinesly také určité omlazení v českém parlamentě, nově v něm zasedla skupina velice mladých poslanců a (především) poslankyň. Jako o jejich protikladu se často a někdy dost výsměšně mluví o Marku Bendovi z ODS. Ten si toho v těch sněmovních lavicích už odseděl, dinosaurus. Pětatřicet let. A ještě nekončí. Tak dlouho sloužícího zákonodárce si člověk představí jako kmeta, doyena, dech dějin zavane místností, když vstoupí do dveří. Marek Benda ale kmetského věku ještě zdaleka nedosáhl, sedmapadesát let na prostředí politiky není zas až tak moc.
Varšava 11. listopadu už tradičně oslavila Svátek nezávislosti – připomínku návratu státu na mapu Evropy v roce 1918 – obřím Pochodem nezávislosti, kterého se zřejmě zúčastnilo přes 200 tisíc lidí (v Polsku jsou i data předmětem tvrdého politického boje, takže čísly uváděnými varšavskou radnicí ani organizátory se moc nemá smysl zabývat). Pochod nezávislosti je už léta jedním z nejvýraznějších projevů občanské společnosti v Polsku: od začátku organizovaný mimo dosah stranických centrál a státních institucí, vždy byl projektem angažovaných jednotlivců a spolků.
Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.
Po letech levicové tendenčnosti: vedení BBC odstupuje, ale na dohled není žádné zlepšení. BBC v troskách. Může být BBC ještě zachráněna? To jsou některé titulky evropských médií ke skandálu první veřejnoprávní stanice na světě, skandálu, jaký skutečně v jistém smyslu nemá obdoby. Letos před prázdninami odevzdal vedení BBC externí poradce dohledového orgánu stanice, jistý Michael Prescott, analýzu zaujatosti ve zpravodajství stanice od transsexu přes Gazu až po Donalda Trumpa.
Zdaleka nejdiskutovanějším audiovizuálním dílem se v Česku během víkendu stala videa, v nichž měl účinkovat poslanec Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený na kandidátce SPD. Jsou to záznamy, řekněme, pikantního charakteru, odhalující ve větší míře, než je obvyklé. Jeden je staršího data, v Česku natočené porno pro nějakou německou produkci. To by mělo pocházet ze serveru, kam amatérští tvůrci porna nahrávají svoje výtvory, zachycuje dva muže a jednu ženu v konstelaci známé jako trojka, její součástí mají být i manželé Rajchlovi.
Mezinárodní olympijský výbor podle posledních zpráv hodlá zavést plošný zákaz startu transgender žen čili biologických mužů v ženských sportovních kategoriích. Diskuse se o tom prý ještě povedou, ale zdá se, že zřejmě jde o plán velice pravděpodobný. Zlom nastal minulý týden, kdy kanadská doktorka Jane Thorntonová, ředitelka lékařské sekce Výboru, předložila systematický souhrn vědeckých poznatků, z něhož vyplývá – světe, div se! –, že narodit se jako muž s sebou nese jisté fyzické výhody do budoucna, a to i tehdy, kdy se skrze tranziční intervence člověku sníží hladina testosteronu.
Forma financování veřejnoprávních médií se bude nějak měnit. Ještě není známo jak přesně, ale určitě směrem k větší přísnosti a menší hojnosti než dosud. Žádná vláda totiž historicky nebyla k ČT tak štědrá jako ta právě odcházející, která jí i přes velký odpor veřejnosti zajistila poplatky z notebooků a tabletů. Je tedy pravděpodobné, že bude následovat korekce směrem k normálu.
Volba newyorských liberálek, které volily Zohrana Mamdaniho, patří do stejné kategorie jevů, jako je LGBT pro Gazu, pro což se vžila myšlenková zkratka „kuřata pro KFC“. Od Mamdaniho se sice jistě nedá čekat pokoutná islamizace New Yorku, ale zvýšený důraz na blaho muslimské komunity už ano. Blaho může být dost natahovací. Profláknul se jeho sebelítostivý výrok, jak se jeho teta, o které se navíc brzy ukázalo, že vlastně jeho tetou není, po 11. září bála jezdit podzemkou zahalená.
„Myslím si, že to byl velký středoevropský kardinál,“ pronesl novinář a právník Tomáš Němeček na adresu zesnulého Dominika Duky v Českém rozhlase. Má pravdu: coby předseda Společnosti přátel Lužice jsem Duku poznal jako člověka s nesmírným zájmem o Lužické Srby. Zažil jsem ho sloužit mši na mariánské pouti v Róžantu a viděl jsem, jak si místní váží toho, že za nimi přijel někdo tak vysoce postavený (navíc ze slovanské země). Byl jsem svědkem, když vyrazil na týdenní jízdu po Lužici, aby ji ukázal pražským bohoslovcům a vysvětlil jim, jak moc je provázána s Čechami.
Donald Trump má problém. To je hlavní sdělení úterních voleb v části USA. Světová veřejnost se sice soustředila na klání v New Yorku, ale republikáni výrazně prohráli i ve Virginii a v New Jersey. Je to první solidní náznak toho, že Trumpův projekt pro Ameriku není tak populární, jak by si Bílý dům přál. A varování před volbami do Kongresu, které jsou už příští rok. Republikáni předpokládali, že prohrají. New York, Virginie i New Jersey jsou tradičně demokratické státy. Nicméně očekávali těsný souboj, podobný tomu z prezidentských voleb minulý rok.
