Tereza Viry - publicistka

/

Články autora

Trénujte na budoucnost, holoto

Na hladký průběh akce celou dobu dohlíží netečná slečna s nehty vybroušenými do brutálně ostré špičky. Komu mezitím chcípnul mobil, tomu vyškrábe na čelo nápis Trénujte na budoucnost, holoto. Puy de Dôme je kolosální sopka ve Francouzském středohoří. Na vrcholku mají meteorologickou stanici a historickou observatoř, Pascalův švagr tady podnikal pokusy s rtuťovým barometrem. Snad Pascalova sestra také jevila živý zájem o fyziku, jinak pro ni rodinné večeře musely být dlouhé, velmi dlouhé…

Předvolební Německo: co je národ? Smí národ ještě spojovat společný původ a etnicita?

Protože se bohužel zajímám o módu, nemohl mi uniknout projekt vídeňské Akademie výtvarných umění nazvaný „Mode und Rechtsextremismus“ (pro ty, kdo tu němčinu přece jen neovládají tak jako já: „Móda a pravicový extremismus“). Během tří let odborného bádání badatelka vybádala, že si neonacista, chce-li jít s dobou, vezme spíš polokošili než bomber. Tedy pokud nezvolí decentní, nenápadný luxus, anebo naopak pohodlný streetwear.

Lekce z Komárka: Nikdy nepodceňujte ochotu se pomstít

Deník N v osobě externí, juniorské redaktorky bez potřebné životní zkušenosti, zato „se specializací na lidská práva a sexuální obtěžování“ Ludmily Blažkové zveřejnil text, v němž dva muži obviňují profesora Stanislava Komárka ze sexuálního predátorství. Okamžitě se rozjel internetový lynč, který se neomezil jen na osobu biologa a spisovatele – nařezáno dostali všichni, kteří se ho odvážili i jen drobně zastat. Třeba už jen kvůli voyeuristickému, bulvárnímu, profesně i osobně likvidačnímu způsobu, který Blažková použila.

AOC mrazí vajíčka. Nejšťastnější otrok komerčního zdravotnictví je „antikapitalistická“ levice

Jsou lidé, se kterými byste v zaseknutém výtahu uvízli opravdu neradi. Já bych bohužel třeba neocenila společnost takové Danuše Nerudové, Johanny Nejedlové nebo Kateriny Demetrashvili. Uvíznout se slečnou Demetrashvili, zdviž bych sama spravila tejpou a pilníčkem na nehty. A naopak. Když den od rána stojí za mimořádné prd, vždycky se dá říct: Ale zase netrčím ve výtahu s Evou Decroix. Takže to zas tak hrozné není.

K přežití je nutné pochopit, že islám není hlavně náboženství

Mezi skandováním duhových osob v Berlíně „From Berlin to Gaza, yalla yalla intifada“ a jejich zmasakrováním papírovým Němcem Abdulem Balloutem leželo sotva pár hodin. Lidová moudrost praví, dávejte si pozor na to, co si přejete. Pražský Pride se naštěstí obešel bez obětí, pokud nepočítáme zašpérované centrum, 700 tisíc z veřejných dotací a dobrý vkus. Pride je kýč jak bič a dělá medvědí službu těm gayům a lesbám, kteří si ze svého soukromí nevyrobili obchodní značku.

Proč ženy sympatizují s grázly, ale muži (tolik) ne

O chorobné zálibě liberálních soudkyň v převychovávání vrahů, zlodějů a vůbec odporných lidských zrůd už jsem tu psala. Tragický ideologický pokus o převýchovu Abdula Ballouta, vraha a teroristy z Christopher Street Day, podnikla i jeho berlínská soudkyně. Svévolně zmírnila Balloutův (už tak směšný) trest vězení za „přípravu závažného činu ohrožujícího stát“ (pouhý jeden rok a deset měsíců) na podmínku a deradikalizační kurz, ačkoli z mezitím zveřejněných podkladů jasně vyplývá, že se islamista s radikálním islámem opravdu nerozloučil a že není schopný a/nebo ochotný nápravy.

Vaše traumátko z toho umění nevyrobí

Už delší dobu zjišťuji, že se mezi mnou a současným, zejména mladým uměním rozevírá stále hlubší propast. Mé předsevzetí se přes ni přenést narazilo na zeď, respektive na modré, červené a žluté laťky natlučené do zámeckého parku v Bechyni. Výstavní projekt „spojuje jednotlivé umělce, kteří vstupují do dialogu s prostředím“. Samozřejmě. Rettigová tam vrážela vejce, my dialog. Dialog nejen v politice poslouží hlavně tam, kde nejen není co dodat, ale ani čím začít a co si povědět uprostřed.

Nedal konsent s narozením, rodiče mu mají platit do konce života

Francie uzákonila eutanazii, jenomže ani tahle extrémní možnost nepokryje všechny zoufalé dimenze existence, respektive nouzového východu z ní. Co totiž s lidmi, kteří si nepřejí umřít, ale kteří by nejraději vůbec nikdy nebyli? Kdepak, tohle není otázka do pořadu Terezy Matějčkové. Jednadvacetiletý influencer Hassan Azteca z Argentiny ji dovedně převedl do té nejmateriálnější roviny následujícím, mohutně virálním požadavkem: protože nikdy nedal svým rodičům souhlas s tím, aby se narodil, nikdo ho dnes nemůže nutit, aby pracoval – rodiče by ho měli živit po celý zbytek života. A je to.

Německo má už zase problém s fašismem

Jordan Peterson, ještě než tak vážně onemocněl, s oblibou veřejně vystupoval co nejdřív po ránu. Vypozoroval totiž srandovní věc: že čím dřív začne přednášet, tím míň zradikalizovaných přátel tolerance, pestrosti a diverzity, kromě názorové, se mu pokusí přednášku překazit, protože se ráno prostě nedostaví – odmítnou si přivstat. Neomarxisté si přece nenechají vzít sny o spravedlivé společnosti protivnou realitou budíku (obecně protivnou realitou).

Bude nutné zavést šest let po Husovi christianofobii?

Skupina europoslanců vyzvala Komisi ke zřízení „koordinátora pro christianofobii“. Ačkoli by ve slušné společnosti měl být jedinou přijatelnou reakcí na obsedantní výrobu stále nových „fobií“ a „traumat“ okamžitý útěk, protože házet po byrokratech borovicovými šiškami nejde, příčiny jsou validní. Evropští křesťané, jak poslanci uvádějí v petici, se totiž stále častěji stávají terčem agrese, která se nedá vysvětlit moc jinak než tou protivnou „předsudečnou nenávistí“.

Čína ruší tisíce humanitních oborů. Odsoudit to nelze, bohužel

Zní to jako halucinace euroskeptického podvědomí vyvolaná ubíjejícím vedrem, ale jde o zcela pravdivou informaci. Evropská komise v dolních patrech svého sídla v Bruselu nechala uprostřed obří vlny horka vypnout klimatizaci. Eurobyrokraté pracující v patrech 1 až 7 v budově Berlaymont se musí při vydávání nových směrnic péct, zatímco patra 8 až 13 si mohou užívat chlad. Ve třináctém patře má kancelář šéfka Komise Ursula von der Leyenová, v patrech pod ní eurokomisaři a další europapaláši. „Je to jak feudalismus,“ stěžoval si serveru Politico jeden z nešťastníků pracujících v nižších patrech.

Když to funguje, tak to vyměň

Úplně na začátku jsem si bláhově myslela, že se ta ošklivá záležitost bude týkat jenom metra. Ale ošklivé záležitosti se vždycky rozlezou. Řeč je o nových „reverzních“ informačních tabulích, kde jsou na černém podkladu bílé názvy stanic, což přečíst zdálky je výzva i pro lidi relativně bystrozraké, natož pro někoho, kdo vidí špatně. Výměna navigace, která navigovala, za něco, co musíte luštit, případně se dokonce doptat, je úplně nesmyslná, ale s vynaložením jistého úsilí by se tu – pokud by se ten vizuální mor týkal opravdu jen metra a nešířil by se dál z tunelů – dala najít nějaká primitivní logika.

Německé podniky padají jak domino. Kancléř radí: Provozujte podcasty!

Dění v Belfastu nám připomnělo původ slova hrdlořez a rudě podtrhlo vstoupení migračního paktu v platnost. Požadovat po druhých „povinnou solidaritu“ je z podstaty perverzní, psychopatické a totalitní a je jedno, jestli se jedná o přerozdělování jižních zájemců o západní blahobyt, nebo o kobercové očkování. V tom není rozdíl. V Německu zatím kancléř Merz opět šťastně pohřbil sisyfovské úsilí svého PR týmu předstírat, že zůstává aspoň v bazálním kontaktu s realitou – že nežije v nějakém paralelním vesmíru nebo že možná sám není paranormálním objektem.

Evropské soudy podporují autocenzuru

Má druhá nejoblíbenější pasáž ze Stančíkova Mlýnu na mumie je – hned po lapidárním postřehu v kapitole O spiritismu a žurnalismu („Média lžou“) – úvaha hlavního hrdiny komisaře Durmana, jak pohodlné by bylo cestování, kdyby se starý kontinent spojil po vzoru severoamerické Unie. „Když si však představil evropské národy zavřené do společného státu,“ pokračuje Petr Stančík Durmanovými ústy, „vypadalo to jako starořímská poena cullei, obzvláště odporný způsob popravy, vyhrazený pro otcovrahy, kdy odsouzence zašili do jednoho pytle s kohoutem, psem, hadem a opicí, načež je svrhli do Tibery.“

České školství zase vraždilo?

Před táborskou střední obchodní školou zkolaboval a následně zemřel student, který měl toho dne dopoledne skládat maturitu. Ani po týdnu sice není známé, proč došlo k tragédii, ale odborníci z gauče, na rozdíl od policie, nepotřebují čekat na výsledek pitvy – jasno měli okamžitě. „Kdyby školství nestresovalo, ale podporovalo, tak by to bylo v klidu.“ „Všetky tieto bludy ako sú maturity, štátnice už mali byť dávno zrušené. Tieto skúšky sú neprimeranou fyzickou a psychickou záťažou.“ „A tohle dělá české školství!“

Zneužívání dětí v Paříži jako výstup genderové rovnosti

Francií otřásá pedofilní skandál. Po Epsteinovi jsme si navykli tenhle výraz používat ne úplně přesně pro sexuální exploataci sice velmi mladých, nicméně už žen. V případě pařížských školek a škol je „pedofilní“ tentokrát bohužel zcela namístě v celé své konkrétní otřesnosti. Vyšetřovatelé prověřují obvinění ze zneužívání úplně malých dětí (nejmenším obětem jsou tři roky) na více než osmi desítkách mateřských škol a na dvaceti základních školách. To je každá šestá instituce v Paříži.

Kamery jsou levnější než fízlové a státy to vědí

„Vážně je šmírovali odtamtud?“ Zraky turistů se zvednou ke špici kostela svatého Mikuláše, kde před Listopadem místo zvoníka sedávali příslušníci StB a pozorovali pohyb na zejména americké ambasádě. „Přesně z těch okýnek. A jako bonus se fízlové dívali i do soukromých bytů – na lidi, co s politikou neměli vůbec nic společného. Na lidi, jako jste vy,“ přidám s gradací po dekádách v průvodcovské branži vybroušenou k dokonalosti. Funguje to i teď. Skupina, která po absolvování turistického pekla na Pražském hradě mele z posledního a už se chce jen někam zhroutit k půllitru, se okamžitě probere.

Daruj svý skvělý vajíčka a nikdy nepoznej svoje děti

Na tramvajové zastávce Kobylisy stojí lavička. Samozřejmě je polepená reklamou, aby člověk těch pár minut, než přijede sedmnáctka, na tom světě nestál jen tak nadarmo. Sednout si nejde, po lavičce se věčně válí a do prostoru přetéká některý ze zvlášť otřesných exemplářů pražské spodiny, kterými se okolí jen hemží. Jsou dny, kdy by se za pohled do kobyliského obludária dalo vybírat vstupné. Naši bezcitní, neempatičtí, o to životaschopnější předkové bez špetky sociálního cítění by to určitě udělali bez mrknutí oka.

Jak to mají s parazity v Německu

Nejen saský školní skandál s gay pornem pro čtrnáctileté vzbudil zájem německé veřejnosti o financování „nevládek“, tedy té části veřejnosti, která si nenechala namluvit, že ji právě toto zajímat nesmí, jinak do minuty zhnědne. Nadace Amadeu Antonio (Amadeu Antonio Stiftung), která bizarní aktivitu spoluorganizovala skrz mladé socialisty, obdržela mezi lety 2020 a 2024 z eráru více než 18 milionů eur. Na rozdíl od Lukáše Novosada si nemyslím, že se vlastně nic nestalo.

Pane, zbav arcibiskupa jeho pošetilých představ

Novéna je modlitba, která se v kostele pronáší devět konsekutivních dní za nějakým konkrétním účelem a která obsahuje určité specifické prosby. V sobotu byl ve svatovítské katedrále do funkce uveden nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Ohromně by mě zajímalo, jestli si následující prosbu připadající na středu 22. dubna do textu připsal sám, a prokázal tak vzácnou schopnost sebereflexe, nebo jestli dnes je mezi bohoslovci dovolená určitá míra vstupní drzosti vůči představenému. Sympatické je obojí.

Co by Javier Milei řekl Apoleně Rychlíkové

Mileiův blok, někdy také Mileiova porucha, hovorově milei (jako parkinson nebo alzheimer) je odborný psychiatrický termín, který zavedl Javier Milei, aniž o tom tedy věděl. Javier Milei si totiž všiml následujícího jevu: „Levičáci nenávidí čísla. Socialismus nikdy nikde nefungoval. Empirická evidence je tak zdrcující, že ti lidé musí mít nějakou mentální poruchu, psychický blok, který jim brání to vidět. A protože nemají argumenty, rychle sahají k agresi. Levice je příšerně agresivní.“

Británie mobilizuje proti psům

BBC vydala příspěvek, který sugeruje, že se země stala až příliš „psům přátelská“... Redaktor se odrazil od rostoucího počtu „pro-psích“ prostor v restauracích, kavárnách nebo třeba v IKEA. Dog friendly se do češtiny překládá poměrně krkolomně, stejně jako baby-friendly, jehož je obdobou, ale všichni víme, o co jde: o to, jakou míru společenské bezbariérovosti děcku, či tedy pejskovi poskytujeme. Hned v několika podcastech jsem zaznamenala dříve nemyslitelnou otázka, jestli Británie stojí na pokraji občanské války.

Leviatan v terapii

Po čase jsme se šestiletou dcerou vyrazily do kina. Musela jsem jí slíbit zmrzlinu, radši má divadlo, čemuž se ovšem nedá divit – zatímco loutková představení zůstávají hravou cestou do říše imaginace, globální filmařstvo se rozhodlo nejmenšího diváka emočně naprosto zdrtit, a to jak tematicky (záchrana světa bývá holé minimum), tak krutopřísným zpracováním. Emoce se z plátna valí jak z proraženého hydrantu, dítě nemá šanci, často ani jeho dospělý. K největším překvapením pozdního rodičovství patří, že na současný animák se leze s balením papírových kapesníčků.

Logika limitů likvidace

Britská Sněmovna lordů podpořila dekriminalizaci interrupcí až do okamžiku porodu. Potvrdila tak extrémní rozhodnutí Dolní sněmovny z loňského června. Poslanci tehdy debatě o tom, zda se mají legálně zabíjet plně donošené děti, anebo přece jenom radši ne, věnovali závratných 46 minut. Nevyhnutelně to vede k následující otázce. Pokud tedy záměrná likvidace stoprocentně vyvinutého miminka i jen minutu před jeho narozením není trestným činem, nemůže být trestným činem ani likvidace miminka minutu po narození.

Žádné vakcíny už nesmějí dál dostávat bianco šek

Národní očkovací strategie je právní paskvil, který neměl být nikdy přijat. SPD se bohužel opět posunula k ještě větší volitelnosti. Dotlačila premiéra ke škrtnutí vyšších desítek milionů určených na státní propagaci nepovinných očkování. Je to dobře, ale je to málo. Dalším krokem musí být Národní očkovací strategii okamžitě zrušit, přestože před i jen milimetrovým odklonem od vytyčeného směru k ještě vyšší veřejné proočkovanosti varuje třeba předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek. Přesto, nebo právě proto?

Semikontroverzní pravda o tom, proč wokismus nikdy neskončí

Věrné čtenáře tohoto pamfletu jistě zarazilo, že jsem Mezinárodní den žen, který proběhl minulou neděli, zdánlivě nechala bez komentáře. Nebojte! Těším se celý rok. Jen jsem si chtěla nechat trochu času na to, abych pro vás vybrala ty nejlepší špeky, které letošní demonstrativní oslava ženského ega, toxické feminity a sebevražedné empatie, frustrace, deprese a osamělosti, promiskuity, interrupcí, bezdětnosti a zdrcující ztráty smyslu přinesla. Nechci se tu nijak chlubit, ale myslím, že se čekání vyplatilo.

Jak vyřešit důchodkyně

Jsem bohužel už ve věku, kdy téma budoucích penzí nedokážu úplně odignorovat. Jako horlivou feministku a fandu genderové rovnoprávnosti mě samozřejmě nadchla informace o sjednocování věku odchodu do důchodu. Ženy budou chodit stejně jako muži, nezávisle na počtu vychovaných dětí. Hurá! Končí odpudivá praxe nespravedlivého zvýhodňování jednoho pohlaví na úkor druhého jen proto, že sobecké ženské protáhly tělo nepohodlným těhotenstvím a porodem, aby národ nevymřel. Změna pomůže i národnímu hospodářství.

Bude za padesát let třetina Nizozemí muslimská?

Šťastný ramadán popřál muslimským spoluobčanům nizozemský progresivní politik (D66) a těsný volební vítěz podzimních voleb (nad PVV Geerta Wilderse) Rob Jetten jen pár dní předtím, než minulé pondělí konečně sestavil vládu. Za méně vyhrocených okolností by to bylo standardní gesto dobré vůle. Okolnosti ale dávno nejsou standardní. Okamžitě to od svých početných odpůrců schytal za patolízalství a podbízení se islámské menšině, úplně stejně jako v Německu kancléř Merz, který na svých sociálních sítích publikoval totéž.

Přechylování očima potrefené husy

Protože ale mám teď příjmení takové, jaké mám, přece jen bych ráda přispěla svou troškou do tohoto mlýna na maso, a to možná překvapivě střelbou do vlastních řad. Zatímco drtivá většina lingvistů z gauče na přechylování nadává, jako by sportovní komentátor v přímém přenosu přejmenovával jejich vlastní babičku, nás, nositelek nepřechýlené verze cizího příjmení, se nezastane nikdo. Přitom to ani my nemáme lehké! Můj manžel je Francouz. Samozřejmě jsem ho podezírala z nejhoršího.

Babiččino čekání, až Trump konečně skape

„A to máte pravdu! Já už jenom čekám, až Trump konečně zkape,“ zahlásí zčistajasna stará dáma hlasem jako zvon a chvilku to vypadá, že si odplivne do Vltavy. V roli průvodce stojím se skupinou amerických důchodců na vyhlídce u Čechova mostu. Pohnuti příběhem Otakara Švece hledíme na metronom. Dobrý průvodce neváhá ve zvláště tklivých chvílích pozvednout náladu humornou poznámkou. Připouštím, že hláška „epochy se nezadržitelně střídají a vždycky je příjemnější zažít nástup té lepší“ nemusí nutně vyvolat salvy smíchu.

Starší články