Tereza Viry - PUBLICISTKA

/

Články autora

Zatčen kvůli slanině. Z Británie se stal dystopický stát

Britský zákon o veřejném pořádku z roku 1986 původně postihoval úmyslné urážlivé jednání. Novelizován ale postihuje chování, které v někom může pocit obav, obtěžování nebo úzkosti jen vyvolat – bez nutnosti úmyslu. V praxi to znamená, že k tomu, státi se zločincem stačí v Británii stále méně a méně. Tak například před týdnem policie zatkla mladého muže, protože prohlásil, že má rád slaninu. Ošklivá provokace padla během demonstrace proti stavbě ještě další mešity v západoanglickém městečku Dalton-in-Furness.

Příjemci dávek v Nizozemsku jsou už z většiny ze zemí mimo Evropu

Stvořit pámbu Adama jako hlemýždě, ubyla by nám fůra starostí. Zmizel by problém s genderem – hermafodit má v rukávu či kde to i to. Neřešili bychom, kam až lze zajít a neztratit páteř. Ale hlavně by nebylo bytové krize. S bejvákem na zádech by lidstvu odpadlo protivné placení hypotéky nebo nájmu, anebo nutnost případně sehnat někoho, kdo to zaplatí za mě. V tom posledním se ovšem stále víc šikovných exemplářů člověka sapiens dokáže šnekovi zahradnímu vyrovnat i bez ulity. Slizká cestička ovšem zůstává.

Proč za sebe feministky nechávají zaplatit navzdory emancipaci

To se takhle jednou sejdou v baru alfa samec a feministka. Začíná to jako vtip, avšak očité svědectví z kontroverzní události bylo nahráno na TikTok, kde bude až do skonání věků strašit studenty antropologie a zároveň udrží mimozemské civilizace v bezpečné vzdálenosti od nápadu spustit k nám byť jen průzkumný modul. Večer tedy nějak proběhl. Ve chvíli, kdy přinesou účet a feministka už už vytahuje peněženku, jí tento vtiskne do ruky svou platební kartu a se slovy „Jsem hned zpátky, objednej si cokoli, na co máš chuť“ se vzdálí.

Platili vše fifty-fifty, ale pak po ní chtěl náklady na epidural

Po náročné sérii okurkových témat si dnes dáme něco skutečně pohodového, vyloženě odlehčeného: partnerské finance. Proč je ve světě genderové rovnováhy domácí rozpočet politickou manifestací? Kdy se z našeho stalo moje a tvoje? Co zvířecího se aktivuje ve feministce, když jí alfa samec v baru koupí drink? A kdo za koho platí na rande v generaci Z? To poslední je chyták! Jak by ne. Zetkaři se totiž „nejvíc cítí sami sebou doma, případně o samotě“, nepohodlnému seznamování se tudíž nevystavují, čímž se šikovně vyřeší také otázka placení.

Obětovat děti je strašně jednoduché

Narození dcery politika Jiřího Pospíšila oživilo téma dětí ve stejnopohlavních rodinách. Pospíšil je gay, žije s jiným mužem. Dceru odnosila jeho kamarádka. Podle bývalého ministra je hlavní, aby dítě vyrostlo u milujících rodičů. Veřejně akcentuje své právo na štěstí, které nikomu neubližuje. Nechme stranou, že kandiduje do Poslanecké sněmovny, takže není ochoten být dítěti plně k dispozici. Celé je to komplikovanější. Americká organizace Them Before Us – Ony (tedy děti) jsou důležitější než my sbírá a zveřejňuje svědectví lidí, kteří vyrostli s rodiči stejného pohlaví. Zakladatelka organizace Američanka Katy Faustová čerpá z vlastní zkušenost.

Proč je Pride kontraproduktivní?

Má rezervovanost má hlubší i úplně mělké důvody. Banální důvod je ten, že je to nařvaný kýč. Vůkolní výtrysk duhových praporků všem kromě šťastně barvoslepých připomenul, že zas je další rok v čudu. Průvod Pride se stal podobně pevným bodem našich životů, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo masopust, jehož účastníky s účastníky Pride pojí puzení převlékat se do nerealistických outfitů a pak v nich rozpustile dovádět ulicemi města. Autorku tohoto textu, ale možná i leckoho jiného, pak Pride každoročně postaví před paradox: ačkoli na sobě celkem neshledáváte nic středověkého

I kočky požadují své osvobození

Je doba dovolených. I letos strkám klíče do cizího zámku, abych sousedům zalila kocoura. Kocour se nejdřív podlézavě přilísá, po nažrání přezíravě vzdálí. Ačkoli se známe mnoho let, náš vztah se nikam neposouvá a už se ani neposune. Kocour je rád, že se ještě tak nějak zvládne posunout sám. Je mu odhadem asi tak sto let, chodí nakřivo, je orvaný jako pes, uzounký jako gramodeska, granule drtí dásněmi a navzdory tomu, že mě vraždí pohledem, je spolehlivě slepý. Už dávno čekám, že si mě za dveřmi nevraživě přeměří jiná kočka (se stejně pokryteckým charakterem).

Drobná přímluva za návrat public shamingu

Po dalším abnormálně teplém jaru a katastrofálně horkém červenci, což se poznalo tak, že byla zima a pořád pršelo, konečně vylezly paprsky. To je dobré. Na konci paprsků jsou letní těla jim vystavená. To už tak dobré není. V zimě si lze ještě leccos namlouvat. Holá pravda letních těl zabíjí poslední molekuly důvěry v to, že to s námi ještě dobře dopadne. Zabije je tak, že si na ně lehne a pak je rozmačká. Ale co už. Národ tekutého chleba si v plavkách nezaslouží vypadat líp. Body positivity se v české kotletě nějak zásadně prosazovat nemuselo.

Ženy jsou v Česku skutečně diskriminovány. V péči o své děti po rozvodu

Pokud nějakým nedopatřením čtete tento sloupek pravidelněji, možná jste si všimli, že nejsem feministka. Doma mě naučili, že fňukání, závist a sociální inženýrství ke štěstí nevedou, také data (info třeba tady, tady nebo tady) potvrzují, že čím víc reálfeminismu, tím jsou ženy nešťastnější. Liberální Američanky jsou široko daleko nejsmutnější, nejosamělejší demografická skupina s mimořádnou mírou psychických problémů. Ženy v USA i v západní Evropě se v 70. letech cítily spokojeněji než muži, v 90. letech už to tak nebylo. Atd. atp.

Německá policie varuje před běloškami, které sexuálně napadají imigranty s protézou

Německými koupališti obchází strašidlo. Umí měnit podobu, z očí mu kouká chtíč a napadá bezbranné plavce. Je sexuálně agresivní. Ještěže německé úřady bdí nad bezpečím svého občanstva! Aby předešly nepříjemnostem, zveřejnily na velice pěkných barevných plakátcích čtyři podoby, v nichž se démon po letním návštěvnictvu vrhá nejčastěji. Plakátky se okamžitě staly virálním hitem počátku letošního léta, byť jinak, než úřady zamýšlely.

Špatné rande, nebo sexuální napadení?

Ne „proč“, ale „proč teď“? není mizogynní, ale naopak racionální reakce na obvinění Filipa Turka za sexuální agresi. Násilí na bývalé partnerce, kterého se měl europoslanec dopouštět před „patnácti až dvaceti lety“, se vhodně objevilo před volbami. Jako by sám sebe netorpédoval už epizodou s tachometrem. S kauzou přišla Apolena Rychlíková. Šéfredaktorka Page Not Found stojí hodnotově nalevo od Lenina, Turka má v žaludku už dlouho.

379 britských poslanců odhlasovalo něco neslýchaného

Vždycky když člověk bláhově uvěří, že už to nemůže být horší a že jsme klesli na úplné dno a ještě tři patra pod něj, okamžitě ho profackuje zpráva o opaku. Na DVTV tuhle vystoupila jedna taková myšlenkově plošší, ale pěkně učesaná paní, která přirovnala potrat k návštěvě zubaře (kam proboha chodí? tomu řezníkovi by měli vzít licenci) a domáhala se jakési společensky ještě větší normalizace této již zcela normalizované (ale nenormální, krajní) praktiky. Což tedy nevím, jak by to vypadalo.

Věk není jen číslo. Věk je to číslo

Zdařilý výsadek do generace vnuček se povedl paní Monice (59), když infiltrovala tradiční svátek přirozené krásy, upřímnosti a originality, soutěž miss. Ambice čiperné šedesátnice stát se ve známém vesmíru tou nejkrásnější jí vynesla spoustu fanoušků, protože „krásná lze být v každém věku“. To je sice pravda, ale zároveň všichni tak nějak víme, za kterou ze dvou objektivně krásných žen se ohlédne polovina ulice, když mezi nimi bude čtyřicet let rozdíl. Tak to chodí. Proč ne (zároveň ale taky proč ano?). Lidé každopádně v touze po pozornosti dělají mnohem strašlivější věci, než je boj o „korunku krásy“ ve věku, který tomu nepřísluší.

Ideologie na školních talířích povinně „až“ za rok

Strašně mě baví, že člověk je jediný živočich, který neví, co jíst. Takový králík to ví velmi přesně. Stejně jako nosorožec. Ví to sklípkan, veverka, sýkorka i ptakopysk, ještěže byl popsán před nástupem AI, ta potvora je kilometry daleko za statistickou pravděpodobností. Zvířata se nepotácejí bezradně krajinou, aby ve snaze definovat své nutriční optimum okusila tu oříšek, tu mršinu. Taky kdyby to tak dělala a netrefila to, chcípnou. Naprostou výživovou bezradností se vyznačujeme jen my.

Muži v USA zdrhají z univerzit. Dívkám zbydou diplomy a kočičí žrádlo

V akademickém roce 20/21 tvořily ženy 59,5 procenta amerických vysokoškoláků. Za předchozích pět let jim ubylo jeden a půl milionu studentů – a muži tvořili sedmdesát (!!!) procent. Tendence pokračuje. Do deseti let mají na jednoho studenta připadat dvě studentky. Je to prosté. Propaguje-li list jablko, vyvodím, že blíže mé chuti bude hruška. Vynáší-li nade vše hrušku, nechám si poradit a upřednostním jablko. Funguje to velmi dobře, bohužel.

Německo mohutně investuje do infrastruktury pro bonzáky

Portály náhradní justice byly původně zavedeny jako ochrana pro whistleblowery (podnět přišel z Evropské unie), ale v praxi nezvratně mutují v nástroj politického udávání a osobní msty. Může to být tak rok a půl, kdy česká média nadšeně přejala zprávu BBC o vlně udávání v Rusku. Vracejí se k prověřené sovětské praxi, psala, soused práší souseda kvůli diskreditaci armády a šíření dezinformací o válce, následují pokuty, ztráta zaměstnání anebo vězení. Z článků čišelo zlomyslné uspokojení, že RuSSákům zkrátka není rady ani pomoci, když hledají a opět slavně nacházejí zrádce ve vlastních řadách.

Máme rádi teroristy, protože nemáme rádi sami sebe

Projekce je psychologický proces přenášení vlastních nejistot, strachů a agrese na okolí. Vlastní nežádoucí pocity zavěšujeme na kamaráda samozřejmě proto, abychom se s nimi nemuseli konfrontovat, řešit je či nedejbože přijmout, že někde uvnitř nás bydlí i to, co jsme nezvali. Ovšem čím horlivěji projektujeme, tím víc to roste. Tak třeba ženy, které tak trochu nenávidí muže, vidí ve všem mizogynii. Pak muže nenávidí ještě o trochu víc. O vlastní projekci často (ale ne vždycky) nevíme.

Němci, co útočí s nožem, se nově jmenují Abdul, Abdulláh a Ahmed

Lidé, co se nechtějí ženit nebo vdávat, často tvrdí, že „je to jen papír“. Mužům se to celkem dá i věřit, ženám méně, ty však tuto větu pronášejí s o to větším důrazem. Stereotypy vznikají tak, že se něco děje nějakým obvyklým způsobem. I o tom bude následující příspěvek. Německo totiž aktuálně napíná všechny své síly k tomu, aby „papír“ (tj. oficiální, řádně oštemplovaný, důmyslným byrokratickým soustrojím protažený úřední dokument) – spolkové občanství – ztratil obsah a hodnotu a stal se opravdu jen tím „papírem“.

Na ztížení školních odkladů doplatí mnohem víc kluci

Shrneme to s Cimrmanem: Česko si pořídilo hospodu, ale chodili mu tam lidi. Tak ji zase zavře. Je to špatně. Nejprve malý exkurz do povahy byrokracie. Kdo nikdy nežil v zahraničí, jen těžko docení, jak svobodná naše země ve skutečnosti je. Kritik nepružné administrativy neviděl německý nebo nedejbože francouzský úřad ani dalekohledem. Z vlastní zkušenosti vím, že pro francouzské byrokraty je smyslem hry hra. Herní figurkou je občan, pravidla nejsou k dispozici. Smoljak si v Hymně správně všímá, že českou větu „Já tě přizabiju“ do němčiny přeložit nelze.

Nesnáším tlustý děti

Mám křivý prst. Od páté třídy, škola v přírodě v Nízké Fatře, obehávačka na preliezačke na betónovom ihrisku. Chrup! Soudružky jsem neinformovala, návštěvu pohotovosti jsem pokládala za zbytečnou, navedena obsesivní četbou Vinnetoua stanovila jsem si léčebný protokol sama. Ráno a večer vymáchat pazouru v teplé a ve studené vodě, zavázat kapesníkem a jede se dál. Oteklý prostředník opravdu přestal, aspoň tak ukrutně, bolet už po týdnu, ale boule na nakřivo srostlém kloubu mi dodnes připomíná, že chirurg není nepřítel. Snubák ale patří na prsteníček, takže to vlastně tak nevadí.

Lidé už vyžadují propagandu sami

Novinářova práce není chlácholit. Čtenář má to nechlácholení po novináři vymáhat. Maminka jedné z obětí střelby na filozofické fakultě spáchala sebevraždu. Jak vyplynulo, také proto, že ani ministr Vít Rakušan, ani nikdo z policejního vedení neprojevili ani homeopatickou dávku sebereflexe. Pro mě šokující počet lidí ale má za to, že Lenka Šimůnková (neznaly jsme se, shoda jmen) od Rakušana nebo pražského ředitele policie Matějčka ani žádnou omluvu chtít neměla. Komise přece nenalezla žádné pochybení, a pakliže komise nenalezla žádné pochybení, žádné pochybení nenastalo.

Německo raketovou rychlostí zapomíná všechno, co ho naučil pád nacismu

Kdy si nadšení budovatelé komunismu – ale pozdější disidenti uvědomili, že sedli na lep? Docházelo jim to pozvolna, v úporné sérii srážek s realitou, kdy každé další ráno bylo zas o chlup těžší předstírat, že černá je bílá a bílá je černá, než ten sud prostě přetekl? Anebo to byl ostrý řez? (Tanky?) Z iluze o nejvíc nejlepším Německu všech dob bylo posledních pár let možno procitat jak postupně, tak šokově. Aktuální příležitostí k léčbě šokem je odsouzení šéfredaktora onlinového média Deutschland-Kurier Davida Bendelse na sedm měsíců podmíněně.

Co s věkem prvovoličů? Zvýšit na 21 let

S přáním snížit věk prvovoličů na 16 let přišla šéfka Mladých starostů Zdena Kašparová (CNN Prima NEWS), není sama. Že právě to u dosud apatických juniorů probudí, nebo snad dokonce vyrobí intenzivní vzplanutí pro věci veřejné, se domnívají také mladí Piráti nebo prezident Pavel. Tomu to hodně leží na srdci: poté, co absolvoval besedy se středoškoláky, shledal, že se mládež v politice orientuje lépe než jejich rezignovaní rodiče. V té části o rezignaci dospělých se s ním dá souhlasit. Naopak o orientovanější a principiálně aktivnější mládeži mám určité pochyby.

Viděla jsem Sněhurku, abyste vy nemuseli

Je woke Sněhurka skutečně „urážkou stříbrného plátna“ a „zločinem proti lidskosti“, jak píší krvelačné hyeny na ČSFD? Dokonce i Guardian, který loví své čtenáře nalevo od Marxe, označil Sněhurku za „zcela vyčerpávajícím způsobem příšernou“. My budeme pozitivní: režisér Marc Webb velice pěkně sjednotil atomizované publikum napříč politickým spektrem i zeměkoulí a líné kritiky vybičoval k nebývalé kreativitě, aby Sněhurku zhanobili jinak než kolega. Tím obohatil veřejný prostor o nové a ještě rafinovanější invektivy. Tak jak to tedy je?

Ideologické jídelny: děti se učí, že maso je morální problém

Dnešní sloupek bude osobnější než obvykle. Syndrom odnaučeného kuřáka, znáte to. Zpráva o tom, že jistá síť školních jídelen zavádí „kvůli klimatu“ povinné bezmasé dny dle obvyklého pseudoliberálního modelu „můžete si vybrat, co chcete, pokud to bude to, co chceme my“, ve mně probudila vzpomínky na vlastní vegetariánskou a veganskou minulost, tím strašidelnější, čím méně krvavých flákot obsahovala. Nuže, slyšte svědectví. Ono nakonec jediné pochybné pozitivum vlastních tragických chyb a omylů je produkce nevyžádaných rad do života.

Škoda každého potratu, který padne vedle

Poslankyně Romana Bělohlávková navrhla opatřit těhotenské testy informací, kde by těhotné ženy v náročné životní situaci mohly případně najít podporu pro to, aby své neplánované dítě donosily. Tím vyvolala spravedlivý hněv lidu, který, ač vnitřně rozerván na vzájemně se odpuzující molekuly, je v jedné věci vzácně zajedno: Škoda každého potratu, který padne vedle.

Není pro život na Zemi lepší emise CO2 naopak spíš zvýšit?

Jsem expertka přes gender a feminismus, kanon na kulturní války, odbornice na integraci a diverzitu. Mám široké znalosti body positivity a k očkování mohu říct víc než průměrný obvodní lékař, což je tedy asi bohužel pravda. Ale klimatickou otázku jsem zatím nechávala na okraji svého zájmu. Člověk prostě nemůže zvládnout všechno, ono by to nešlo už ani časově. Jaké tedy bylo mé překvapení, když si mě našlo samo, a to v podobě instagramového postu, který se mi nečekaně objevil ve feedu, ačkoli k tomu celkem vzato nebyl žádný důvod.

Co přát dívkám k MDŽ? Tátu s brokovnicí

Díky novinářce, přední české feministce Apoleně Rychlíkové se provalilo, respektive vzhledem k extrémnímu stupni žumpovitosti z kanálů vyvalilo, že jistý druh mužů „krade“ intimní fotky svých partnerek a pak s nimi obchoduje nebo je jinak zneužívá v online prostoru. Bez toho, aniž by o tom ty ženy věděly. Rychlíkové se podařilo upozornit na veliký průšvih, na kterém je strašidelné také to, že oběti nemají šanci své vlastní fotky z webu stáhnout a věc zastavit, takže mohou být zneužívány donekonečna. Nebo, nekonečno…

Zakáže Kennedy očkování?

Možná že Donald Trump není až takový samožer – to by si do týmu nevybral tolik výrazných typů; extrémní egomaniak svou one-man show konkurenci přepouští jen nerad. Člověka napadne, že kolem Andreje Babiše se vzájemně odlišitelné osoby mnoho let prakticky nevyskytovaly. Výrazné typy z logiky věci podnikají výrazné kroky. Čerstvý ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy Jr. na sebe upozornil už za covidu, když vydal knihu „Real Anthony Fauci“, ve které rozebral patologickou osobnost doktora Stracha, ideového vůdce hygienistického apartheidu, o jehož nulovém smyslu Fauci věděl už v momentě, kdy jej zavedl.

Ženské sporty byly díky transženám konečně koukatelné

Ou nou!!! Ženské sporty díky kvalitním výkonům transžen konečně začínaly vypadat aspoň trošku koukatelně, ale přišel Trump a hodil do toho vidle. Trumpův šikanózní dekret o vyloučení biologických mužů z ženských soutěží totiž vrací sportující Američanstvo do tělocvičného pravěku. Opět se bude z otevřených a inkluzivních klání ostentativně vylučovat celá skupina osob pouze na základě přítomnosti nesprávného chromozomu!

Starší články