Tereza Viry - publicistka

/

Články autora

Západ přestal být vzorem i nadějí

Je zřejmé, že musíme vyvrátit veškeré pochyby o duševním zdraví šéfky Komise, které byly v poslední době tak nemístným a necitlivým způsobem vloženy do prostoru. Von der Leyenová je příčetná až mrazivě. Mě z ní opravdu mrazí. Až o šest set procent má vylétnout podpora už tak přefinancovaných politických neziskovek, počítá ve svém návrhu pro příští evropský rozpočet Evropská komise. Taková velkorysost myslím může malinko znejistit i ty, kteří si na rozdíl třeba ode mě nemyslí, že vhodná, racionální, ba dokonce spravedlivá podpora organizací tohoto typu se má limitně blížit nule.

Smrt předsevzetí v éře pozitivity

„Nejsem tu, protože je dneska dneska – já tady budu, i kdyby dneska bylo třeba pozítří,“ hlásí se hned prvního ledna v osm ráno z tělocvičny šťastně zpocená influencerka, čímž banální tautologii povyšuje na podnětný existenciální příspěvek. Věčná škoda, že její střízlivějící followeři asi ještě nejsou ve stavu ho plně docenit. Zas ale aspoň nepostřehnou tu podprahovou výhrůžku. Ach, první ledne, ty unikavý portále k našim lepším já! Na krajinu sotva dosedl prach ze zakázaných ohňostrojů a již se vzduch tetelí nemístným optimismem. Já osobně mám první ledny ráda.

Policie smí nechat radikály řádit

Těsně před Vánoci vydal Městský soud v Praze rozsudek, kterého si ti šťastnější z vás v tom pohodovém rolničkovém třeštění možná ani nevšimli. Naopak, pokud to postavíme na hlavu, což je v podstatě jediná rozumná strategie přežití poslední dekády, rozhodně neušel nešťastníkům, kteří si, například v rámci novoročních předsevzetí destruktivního typu, jimž verdikt bohužel dost umetá cestu, dosud marně lámali modrorůžové hlavy nad tím, jak by se dalo rozstřelit legální shromáždění politických oponentů, aniž by z toho měli následky.

Změnit si pohlaví by bylo rychlejší

Nick Cave v jednom rozhovoru prohlásil, že abyste dneska lidem doopravdy zvedli mandle, musíte začít chodit do kostela a zastávat konzervativní postoje. Ale i bez ambic tohoto typu (vyprovokovat většinové okolí lze snadněji a bez nutnosti v neděli ráno vstávat) se v člověku, natož v předvánočním čase, může vzedmout touha po přesahu. Anebo naopak: dostaví se pocit chybějící vertikály. A ne a ne se ho zbavit. V ateistickém Česku věříme, že nevěřit je normální, jenomže stav nevíry je historicky i globálně naopak zcela ojedinělý.

Truc opravdu není známka inteligence

Pokud se v Německu politik z AfD vykloní z okna a oznámí, že prší a je zima, musí představitelé konkurenčních stran okamžitě a velmi důrazně prohlásit, že takhle vedro a sucho už dávno nebylo, ideálně se svléct do plavek a vyrazit s parapletem na pláž, ačkoli ono doopravdy leje jako z konve a ledové kapky před očima přimrzají na parapet. Taková hvězda Die Linke Heidi Reichinekková se nerozpakuje označovat sexuální útoky muslimských migrantů na Němky za problém mužů „bez přívlastku“, neboť o tom, že se do Německa každý den nastěhuje středověká blízkovýchodní vesnice (...).

Skutečný důvod, proč ženy nemají chodit k odvodům

V Berlíně schválili reformu branné služby. Osmnáctiletí muži budou muset od příštího roku povinně k odvodu, ženy dobrovolně. Fandy zákona o sebeurčení hned zkraje nadchne zpráva, že v případech trans lidí má být opravdu určující údaj uvedený v registru obyvatel. Tedy ten údaj, který je možno si jednou za rok změnit. Každého věc. Možná vás napadlo, jestli by to za to někomu stálo, člověk s tím přece jen nějaké to pobíhání po úřadech absolvovat musí. Odpovědí je: mísa Saturninových koblih.

Nizozemsko na cestě k legalizaci celkem čtyř rodičů

Nedoložené, ale o to citovanější africké přísloví praví, že k výchově dítěte je potřeba celá vesnice. Pokud v Nizozemsku skutečně projde nový zákon o „vícerodičovství“, budou mít na dítě v tomto směru zákonný nárok hned čtyři „rodiče“ až ze dvou domácností. Přístup more is more by za jiných okolností člověk u tradičně škudlivých Holanďanů přivítal. Debata o tom, zda by dítě místo jednoho otce a jedné matky mohlo mít až čtyři rodiče bez určení pohlaví, kteří by rovnocenně rozhodovali o jeho výchově, vzdělání či zdravotní péči, rámec těchto okolností přesahuje.

Otrávené krávy jako pokusná morčata klimatických fanatiků

Od října musejí dánské chovy s více než padesáti kravami přidávat do krmných dávek přípravek Bovaer, který snižuje produkci metanu. Po měsíci a půl se farmáři bouří s tím, že jejich krávy byly Bovaerem otráveny. Hlásí, že krávy mají horečky, průjmy, problémy s plodností, některé uhynuly, píše Tereza Viry. Dávné rozhodnutí skotu učinit se pro člověka nepostradatelným bylo mazané. Krávy se tím vyhnuly pronásledování, naopak se pod lidskou knutou maximálně rozplemenily a rozeběhly doslova po celé planetě. V Indii to dotáhly opravdu vysoko.

Co by o BBC napsal Miloš Macourek? A o České televizi?

Miloš Macourek napsal pohádku o holčičce, které se nic nelíbilo. Ani mrkev ve špajzu, ani šaty s puntíky, ani zubní kartáček, a dokonce ani její maminka. A protože se jí nic z toho nelíbilo, vzala gumu a vygumovala to. Vygumovala ze světa mrkev, šaty, kartáček i maminku. Vedení BBC sice Miloše Macourka ke své vlastní škodě nečetlo, ale se světem zachází, jako by v zrovna této konkrétní pohádce leželo od rána do večera.

Newyorské liberálky jako nová kuřata pro KFC

Volba newyorských liberálek, které volily Zohrana Mamdaniho, patří do stejné kategorie jevů, jako je LGBT pro Gazu, pro což se vžila myšlenková zkratka „kuřata pro KFC“. Od Mamdaniho se sice jistě nedá čekat pokoutná islamizace New Yorku, ale zvýšený důraz na blaho muslimské komunity už ano. Blaho může být dost natahovací. Profláknul se jeho sebelítostivý výrok, jak se jeho teta, o které se navíc brzy ukázalo, že vlastně jeho tetou není, po 11. září bála jezdit podzemkou zahalená.

Kde moderní rodičovství udělalo chybu?

Nervydrásající scéna se o dušičkové neděli odehrála v pražské zoo na horní stanici lanovky. Nezletilý návštěvník západní provenience se netroufal nalodit, jakmile zjistil, že ho na sedačce nad trojským kopečkem nebude jistit ani hydraulické rameno, ani bezpečnostní tyč, ba dokonce ani autopás. „Ale tam je jenom řetízek!“ kvílelo předpubertální dítě a bázlivě nechávalo projet jedno bonparově vyvedené sedátko za druhým, čímž ovšem před lanovkou vyrobilo zátku, jež se kvapem prodlužovala.

Strach z islámu není islamofobie

Pánovi, který před tureckým konzulátem v Londýně zapálil knížku a dostal za to pokutu 240 liber, jsme se už věnovali. Ještěže ho o nerozumnosti takového počínání včas přesvědčil náhodný kolemjdoucí a exbratr ve víře, nožem, jinak by ho to nejspíš vyšlo ještě dráž. Shořelo by víc písmenek. Hamita Coskuna osvobodil 10. října odvolací soud, uznav, že ani ve Starmerově dystopické Británii nelze na svobodu projevu ještě úplně rezignovat, že – slovy klasika – pořád tak trochu žije, tedy je ouředně povolené vyjádřit i takové názory, které mohou šokovat, znepokojit či urazit.

Body count Angely Merkelové je 700 ročně

Takhle, berme to jako průměr, úplně přesně se to samozřejmě spočítat nedá. Je to záznam v čase, má to nějaké výkyvy, meziročně to kolísá. Člověk není stroj, že ano. Nebudeme bazírovat na detailech. Na druhou stranu vzít sedm tisíc a vydělit to deseti zvládne každé malé dítě, v nejhorším si vypomůže kalkulačkou v mobilu (kompetence, ne znalosti!). Jako slovní úlohu to ale žáčkům příčetný učitel nezadá.

Zakroužkuj ženu, protože je totálně neschopná

Darmouthský experiment s jizvou není tak profláknutý jako Stanfordův vězeňský nebo Calhounův dystopický myší; proto není na škodu si ho v souvislosti s volební tlačenkou žen političek připomenout. Pokus v roce 1980 provedl psycholog z americké Dartmouth College (New Hampshire, škola je v Ivy League) Robert Kleck. Rozdělil skupinu asi padesáti vysokoškolských studentů na dvě poloviny s tím, že se budou účastnit průzkumu k tomu, jak náš vzhled ovlivňuje mezilidskou komunikaci.

Proč se pořád divíme, že vyhrává Babiš

Zásadní rozpor mezi vnímáním stavu země v centru a na „periferii“ (začíná na polích za Prahou) a zlostná a uražená reakce „centra“ na to, jak Babiš mohl vyhrát s takto vysokými čísly (že vyhraje, bylo myslím zřejmé i v pražských redakcích převládajícího typu). „Babič, toho znám, toho už jste měli,“ zhodnotí můj francouzský manžel znalecky výsledky voleb. „A tady ten je Akamora. Ten už tam byl taky, ne?“ Vidím mu na očích, jak rád by využil nedávno osvojené rčení „odejít dveřmi a vrátit se oknem“, ale udrží se; jako reprezentant národa, jehož první dáma slíbila soudu „obrazovou dokumentaci“, že není prvním pánem, správně vyhodnotí, že náš politický bizár nemá nárok komentovat.

Je mi třináct a mám lidské právo na obtažené tričko

Autorka tohoto sloupku si zas přijde jak děcko v cukrárně. Jediný týden, tolik událostí! Že ať si z přepestrého pultíku vybere cukrátko to či ono, budou všechna jedovatá a konzument se spolehlivě zadáví, je jiná věc. Musulman, který s nožem v ruce napadl člověka zapalujícího korán (nejdřív na něj informativně zařval: „Já tě zabiju!“), nemusí jít podle rozhodnutí londýnského soudu za mříže, neboť „hájil své náboženství“. Soud („náš“ – západní) tím legitimizoval blasfemii. Taková jsou nová pravidla.

Pravicovým extremistou snadno a rychle. Návod, jak na to

Tsunami kvalitních psychologických analýz osobnosti eliminovaného Kirka mě přece jen trochu znejistělo. Pokud tolik erudovaných hlav soudí, že Kirkovy dialogy s progresivním studentstvem, naší budoucností, nebo spíš pokusy o ně (neschopnost této budoucnosti alespoň bazálně argumentovat, tedy myslet, by nás všechny měla k smrti vyděsit), jsou dostatečným důkazem jeho náckovství – kde všude jinde tito odvázaní hlídací psi demokracie, tito strážci brány přepečlivě třídící info od dezinfo jak Popelka hrách od plev, tito ostříži, odhalili třídního nepřítele? Do koho zaťali ten zasloužený dráp?

Démonizace nepřátel vede také k útokům na Židy

Když zavraždili pana Kirka, měla jsem rozepsaný text o tom, že v posledních týdnech došlo k nápadnému nárůstu útoků na Židy, včetně těch násilných. Nabízím svodku. Dva Izraelci skončili v nemocnici se zlomeným nosem a na šití hlavy poté, co je v nizozemském rekreačním parku napadla lůza řvoucí Free Palestine. V Benátkách tři agresoři poplivali těhotnou židovskou ženu a jejího manžela, pak na ně poštvali velkého psa. V Montrealu byl mladý židovský muž zbit před očima svých malých dětí. Ve Španělsku nechal padesát židovských dětí z letadla vyvést sám kapitán jejich letu a jejich učitelku zatknout.

Už jen čekám, kdy školy začnou povinně afirmovat anorexii

V necelých čtrnácti jsem si vyrobila mentální anorexii. Důvody byly osobní, pramenily z obtížné rodinné situace, naopak chyběly „patriarchální požadavky na ženské tělo“ a ambice vypadat jako Kate Moss; ani pokročilé šílenství mě nedokázalo připravit o elementární soudnost. Ostatně existenci topmodelky a příslušný typ estetiky jsem vnímala jen okrajově, o internetu jsem neslyšela ještě roky, čímž pádem jsem ale přišla o svou dávku devastující inspirace z tzv. pro-ana blogů.

Zatčen kvůli slanině. Z Británie se stal dystopický stát

Britský zákon o veřejném pořádku z roku 1986 původně postihoval úmyslné urážlivé jednání. Novelizován ale postihuje chování, které v někom může pocit obav, obtěžování nebo úzkosti jen vyvolat – bez nutnosti úmyslu. V praxi to znamená, že k tomu, státi se zločincem stačí v Británii stále méně a méně. Tak například před týdnem policie zatkla mladého muže, protože prohlásil, že má rád slaninu. Ošklivá provokace padla během demonstrace proti stavbě ještě další mešity v západoanglickém městečku Dalton-in-Furness.

Příjemci dávek v Nizozemsku jsou už z většiny ze zemí mimo Evropu

Stvořit pámbu Adama jako hlemýždě, ubyla by nám fůra starostí. Zmizel by problém s genderem – hermafodit má v rukávu či kde to i to. Neřešili bychom, kam až lze zajít a neztratit páteř. Ale hlavně by nebylo bytové krize. S bejvákem na zádech by lidstvu odpadlo protivné placení hypotéky nebo nájmu, anebo nutnost případně sehnat někoho, kdo to zaplatí za mě. V tom posledním se ovšem stále víc šikovných exemplářů člověka sapiens dokáže šnekovi zahradnímu vyrovnat i bez ulity. Slizká cestička ovšem zůstává.

Proč za sebe feministky nechávají zaplatit navzdory emancipaci

To se takhle jednou sejdou v baru alfa samec a feministka. Začíná to jako vtip, avšak očité svědectví z kontroverzní události bylo nahráno na TikTok, kde bude až do skonání věků strašit studenty antropologie a zároveň udrží mimozemské civilizace v bezpečné vzdálenosti od nápadu spustit k nám byť jen průzkumný modul. Večer tedy nějak proběhl. Ve chvíli, kdy přinesou účet a feministka už už vytahuje peněženku, jí tento vtiskne do ruky svou platební kartu a se slovy „Jsem hned zpátky, objednej si cokoli, na co máš chuť“ se vzdálí.

Platili vše fifty-fifty, ale pak po ní chtěl náklady na epidural

Po náročné sérii okurkových témat si dnes dáme něco skutečně pohodového, vyloženě odlehčeného: partnerské finance. Proč je ve světě genderové rovnováhy domácí rozpočet politickou manifestací? Kdy se z našeho stalo moje a tvoje? Co zvířecího se aktivuje ve feministce, když jí alfa samec v baru koupí drink? A kdo za koho platí na rande v generaci Z? To poslední je chyták! Jak by ne. Zetkaři se totiž „nejvíc cítí sami sebou doma, případně o samotě“, nepohodlnému seznamování se tudíž nevystavují, čímž se šikovně vyřeší také otázka placení.

Obětovat děti je strašně jednoduché

Narození dcery politika Jiřího Pospíšila oživilo téma dětí ve stejnopohlavních rodinách. Pospíšil je gay, žije s jiným mužem. Dceru odnosila jeho kamarádka. Podle bývalého ministra je hlavní, aby dítě vyrostlo u milujících rodičů. Veřejně akcentuje své právo na štěstí, které nikomu neubližuje. Nechme stranou, že kandiduje do Poslanecké sněmovny, takže není ochoten být dítěti plně k dispozici. Celé je to komplikovanější. Americká organizace Them Before Us – Ony (tedy děti) jsou důležitější než my sbírá a zveřejňuje svědectví lidí, kteří vyrostli s rodiči stejného pohlaví. Zakladatelka organizace Američanka Katy Faustová čerpá z vlastní zkušenost.

Proč je Pride kontraproduktivní?

Má rezervovanost má hlubší i úplně mělké důvody. Banální důvod je ten, že je to nařvaný kýč. Vůkolní výtrysk duhových praporků všem kromě šťastně barvoslepých připomenul, že zas je další rok v čudu. Průvod Pride se stal podobně pevným bodem našich životů, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo masopust, jehož účastníky s účastníky Pride pojí puzení převlékat se do nerealistických outfitů a pak v nich rozpustile dovádět ulicemi města. Autorku tohoto textu, ale možná i leckoho jiného, pak Pride každoročně postaví před paradox: ačkoli na sobě celkem neshledáváte nic středověkého

I kočky požadují své osvobození

Je doba dovolených. I letos strkám klíče do cizího zámku, abych sousedům zalila kocoura. Kocour se nejdřív podlézavě přilísá, po nažrání přezíravě vzdálí. Ačkoli se známe mnoho let, náš vztah se nikam neposouvá a už se ani neposune. Kocour je rád, že se ještě tak nějak zvládne posunout sám. Je mu odhadem asi tak sto let, chodí nakřivo, je orvaný jako pes, uzounký jako gramodeska, granule drtí dásněmi a navzdory tomu, že mě vraždí pohledem, je spolehlivě slepý. Už dávno čekám, že si mě za dveřmi nevraživě přeměří jiná kočka (se stejně pokryteckým charakterem).

Drobná přímluva za návrat public shamingu

Po dalším abnormálně teplém jaru a katastrofálně horkém červenci, což se poznalo tak, že byla zima a pořád pršelo, konečně vylezly paprsky. To je dobré. Na konci paprsků jsou letní těla jim vystavená. To už tak dobré není. V zimě si lze ještě leccos namlouvat. Holá pravda letních těl zabíjí poslední molekuly důvěry v to, že to s námi ještě dobře dopadne. Zabije je tak, že si na ně lehne a pak je rozmačká. Ale co už. Národ tekutého chleba si v plavkách nezaslouží vypadat líp. Body positivity se v české kotletě nějak zásadně prosazovat nemuselo.

Ženy jsou v Česku skutečně diskriminovány. V péči o své děti po rozvodu

Pokud nějakým nedopatřením čtete tento sloupek pravidelněji, možná jste si všimli, že nejsem feministka. Doma mě naučili, že fňukání, závist a sociální inženýrství ke štěstí nevedou, také data (info třeba tady, tady nebo tady) potvrzují, že čím víc reálfeminismu, tím jsou ženy nešťastnější. Liberální Američanky jsou široko daleko nejsmutnější, nejosamělejší demografická skupina s mimořádnou mírou psychických problémů. Ženy v USA i v západní Evropě se v 70. letech cítily spokojeněji než muži, v 90. letech už to tak nebylo. Atd. atp.

Německá policie varuje před běloškami, které sexuálně napadají imigranty s protézou

Německými koupališti obchází strašidlo. Umí měnit podobu, z očí mu kouká chtíč a napadá bezbranné plavce. Je sexuálně agresivní. Ještěže německé úřady bdí nad bezpečím svého občanstva! Aby předešly nepříjemnostem, zveřejnily na velice pěkných barevných plakátcích čtyři podoby, v nichž se démon po letním návštěvnictvu vrhá nejčastěji. Plakátky se okamžitě staly virálním hitem počátku letošního léta, byť jinak, než úřady zamýšlely.

Špatné rande, nebo sexuální napadení?

Ne „proč“, ale „proč teď“? není mizogynní, ale naopak racionální reakce na obvinění Filipa Turka za sexuální agresi. Násilí na bývalé partnerce, kterého se měl europoslanec dopouštět před „patnácti až dvaceti lety“, se vhodně objevilo před volbami. Jako by sám sebe netorpédoval už epizodou s tachometrem. S kauzou přišla Apolena Rychlíková. Šéfredaktorka Page Not Found stojí hodnotově nalevo od Lenina, Turka má v žaludku už dlouho.

Starší články