Třetina voličů v letošních sněmovních volbách váhá až do poslední chvíle – postarají se o překvapení? Jak do preferencí Spolu promluví ostrý závěr kampaně a televizní debaty? Pomůže Pirátům kauza Dozimetr? Dokáže se hnutí ANO přiblížit rekordnímu výsledku ODS z roku 2006 (35,38 procenta hlasů)? A kdo bude černým koněm voleb?
Vražda Charlieho Kirka kromě toho, že potvrdila vyhrocenou polarizaci americké veřejné debaty, názorně ukázala v Evropě opomíjenou skutečnost: záběry na stovky mladých lidí, kteří se účastnili fatálního setkání s konzervativním influencerem na univerzitě v Utahu, připomínají, že Amerika se ocitla ve zlomovém bodě posledních několik let probíhající bouřlivé debaty o sobě samé, své identitě a budoucnosti. A také, že hnutí MAGA, u nás pohrdavě redukované na „burany z Alabamy“, je prostředím, které mnoha Američanům nabízí promyšlené, ucelené a intelektuálně přitažlivé odpovědi na tyto otázky.
Známý kuchař Zdeněk Pohlreich se možná poněkud nečekaně stal nositelem debaty o tom, zda je v demokracii legitimní možnost voleb ignorovat. V médiích poslední dobou několikrát oznámil, že se letošních parlamentních voleb nejspíš nezúčastní, protože si „politickým vývojem nechce kazit náladu“. „Tentokrát se voleb určitě nezúčastním, protože moje znechucení tou taškařicí, které se říká předvolební kampaň, dosáhlo takové úrovně, že jsem si to pro sebe vyhodnotil, že je nejčistší se na tom vůbec nepodílet,“ uvedl v rozhovoru Čestmíra Strakatého.
Se směřováním České republiky není spokojeno 55 procent občanů. Podíl takto smýšlejících po loňském mírném poklesu na 53 procent se tak opět vrátil na úroveň roku 2023, plyne z dnes zveřejněného průzkumu agentury STEM. Že věci nejdou v zemi správným směrem, si myslí zejména příznivci opozičních a mimoparlamentních stran, tedy ANO, SPD, Stačilo! či Motoristů sobě. Naopak nejspokojenější jsou s vývojem voliči koalice Spolu, hnutí STAN a Pirátů.
Kardinál Duka se přeřekl. Někdo by potměšile řekl, že to byl freudovský „chybný výkon“, což se člověku stává i na jiném místě než na horkém křesle při výslechu v ne právě přátelském prostředí České televize. Spletl notoricky známé „zlaté pravidlo“ o vzájemnosti, které je základem etiky civilizovanějších kultur a náboženství: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. Kardinál řekl zjevně omylem „čiň jiným“ – a sociální sítě se mohly potrhat. To nejmírnější, co se dalo přečíst, bylo, že Duka konečně kápl božskou. Ale samozřejmě většinou to bylo mnohem tvrdší.
Smrt amerického konzervativního křesťanského aktivisty Charlieho Kirka se stala globální událostí. Intenzita, s jakou zasáhla i českou debatu, mnohé iritovala. Asi i proto, že byla důkazem, že v posledních letech se poměr sil v kulturní válce vedené napříč veřejným prostorem západních společností začal vyrovnávat. Už i tzv. konzervativní tábor je schopen vybojovat všeobecnou pozornost pro „svého“ mučedníka.
Anglické slovo „slop“ znamená něco jako břečka, špinavá voda ve dřezu plném neumytého nádobí. V posledních měsících se ale používá také jako označení specifického stylu – vizuálního či zvukového vyjadřování užívaného umělou inteligencí. Je to styl, který je pro dnešek a možná i pro éru, jež plus minus dneškem začíná, definiční. Je možné, že za několik desetiletí bude pohled na břečku budit v lidech pobavené či nostalgické pocity, podobné těm, které dnes pamětníci zažívají při pohledu na osmdesátkové účesy a při poslechu tehdejší pop music.
Na škále 1 až 10, kde 1 je pevný mír a 10 je válka, se blížíme číslu 8, řekl v sobotu náčelník generálního štábu armády Karel Řehka v rozhovoru pro ČT během Dnů NATO v Ostravě. Reagoval tak poté, co Rusko opakovaně narušilo vzdušný prostor evropských zemí, kromě Polska v pátek v Estonsku. Řehka uvedl, že česká armáda čelí nedostatku vojáků, zastaralé technice a mezerám ve schopnostech. Podle něj je nutné zvýšit výdaje na obranu, modernizovat vybavení a posílit personální kapacity.
Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, zní jedny z posledních slov Tomáše Garrigua Masaryka. Dopis má pět stran a je převážně v angličtině. Obálka s posledními slovy prvního československého prezidenta byla otevřena na zámku v Lánech na Kladensku. Předpokládá se, že dopis vznikl v roce 1937. Historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu se však domnívá, že jde o záznam Masarykových slov z roku 1934, kdy už byl první československý prezident přesvědčen, že je již na konci své životní cesty.
Zprávy datového analytika Financial Times Johna Burn-Murdocha jsou zpravidla jobovky. Umějí vyhmátnout trendy, které narušují představu světa, na niž jsme zvyklí. Jeho grafy nejsou nijak „hacknuté“ pro větší atraktivitu, nebývají po týdnu vyvráceny a dává si pozor, aby je nevysvětloval nějakou jednou módní příčinou (nemůže za to, že to za něj dělají mnozí jiní). Po velkém rozchodu politických preferencí mladých mužů a žen nebo změně osobnostních charakteristik mladých lidí (směrem k lemplovství) obletěla internet jeho čísla o rostoucím břemenu důchodů v západních společnostech.
Testrálové jsou okřídlení koně objevující se v knihách o Harrym Potterovi. Od Pegasů se odlišují dvěma způsoby. Zaprvé svým vzhledem – jsou černí, kostnatí, s křídly podobajícími se netopýřím. Zadruhé se zjevují pouze lidem, kteří viděli někoho zemřít. Pro ostatní jsou neviditelní. Pokud by platilo, že stačí uzřít něčí smrt třeba nahranou na videu, pak v posledních pár týdnech testrálové budou mít celou řadu nových očumovatelů. Může za to Twitter (nyní X), kde se virálně rozšířily dvě smrti zachycené na kameru. Nejdříve mladé Ukrajinky Iryny Zarutské, kterou v tramvaji ve městě Charlotte v Severní Karolíně brutálně ubodal schizofrenik.
Na začátku týdne překvapila americká ministryně spravedlnosti svým prohlášením, že chce bojovat s nenávistí. „Existuje svobodný projev a pak je tu nenávistný projev – a pro ten v naší společnosti není místo, zejména poté, co se stalo Charliemu… Pokud budete cílit na někoho projevy nenávisti, půjdeme po vás,“ uvedla ministryně Pam Bondiová. Nikde na světě není svoboda slova bez jakýchkoliv limitů a i ve Spojených státech se dá omezit podle tzv. principu naléhavosti, tedy ve chvílích, kdy projev představuje bezprostřední, konkrétní a vážnou újmu
Pojem „slovenská cesta“ se v ústech českých vládních politiků stává varováním, kudy se prý Česká republika za žádných okolností nesmí vydat. Od rozdělení společného státu je to poprvé, co byla apriorní náklonnost k východnímu sousedovi vystřídána apriorní nechutí. Generální biskup Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku Ivan Eľko je hlavou slovenského protestantismu, který byl po staletí jakýmsi mostem mezi slovenským a českým prostředím. Rozhovor pro Echo se neomezuje pouze na vzájemné vztahy ani na centrální postavu této roztržky.
Člověk nemusí být buddhista nebo fakír ztuhlý v nehybnosti, aby si uvědomil, kolik zla a špatnosti pochází z představy, že jen nějaká činnost má hodnotu a že jen nějaké směřování k cíli dává lidskému životu smysl. V reálném životě se takový postoj projevuje jako mánie, jako neustálý neklid a nepokoj, jako nutkání provázené permanentní nespokojeností, věčným pocitem, že život je špatný, že společnost je zlá, krutá, nesnesitelná, proto je nutné se proti ní bouřit, měnit ji, napravovat.
Zatímco v zahraničí probíhá úspěšné testování čtyřdenního pracovního týdne, čeští politici přitom nemají shodu. Debatu o tomto nástroji připouští Piráti či hnutí Stačilo!, odmítají ho naopak ANO, SPD či představitelé koalice Spolu, tedy tří subjektů, které se v průzkumech před volbami umísťují nejvýše. Podle osloveného experta není v Česku varianta kratšího pracovního týdne příliš představitelná.
Jonathan Turley, významný americký právník a profesor na Univerzitě George Washingtona, napsal knihu o svobodě projevu v současném kontextu, který nazývá „věk hněvu“. Rozhovor jsme domlouvali dlouho dopředu, neboť do Prahy, kde se uskutečnil, se často nedostane. Netušili jsme, že v předvečer našeho setkání dojde k události, jež bude zosobňovat přesně ony jevy, o kterých píše – k vraždě Charlieho Kirka, vůdčí osobnosti mladé konzervativní pravice ve Spojených státech. Kirk se proslavil tím, že jezdil po amerických univerzitních kampusech, kde otevřeně diskutoval se svými oponenty.
Věda možná stojí na prahu nové éry medicíny. Biotechnologická společnost Altos Labs, založená v roce 2022, si klade za cíl odhalit tajemství stárnutí a vyvinout metody, které dokážou tělo omladit na buněčné úrovni. Projekt s rozpočtem tří miliard dolarů vede německý molekulární biolog Wolf Reik, mezi investory má být podle zákulisních informací i zakladatel Amazonu Jeff Bezos. Altos Labs využívá nejmodernější biologii a umělou inteligenci, aby dokázal „přeprogramovat“ lidské buňky. Smyslem je zpomalit nebo dokonce obrátit proces stárnutí.
Někdy je potřeba zopakovat i ty nejtriviálnější pravdy. Třeba tu, že o oddanosti člověka principu svobody slova nevypovídá to, že ji hájí, pokud je kvůli svým vyjádřením omezovaný nebo trestaný stoupenec názorů mu blízkých. V takové situaci se obhájcem svobody slova stává prakticky každý. Skutečnou zkouškou to přesvědčení prochází v situaci, kdy jde o projev někoho z druhé strany, třeba i pobuřující a nechutný.
Nápad na tento Salon vznikl při návštěvě Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde právě skončila výstava nazvaná Kde ty všechny kytky jsou. Šlo v ní o historii látek, těch barevných závojů, plných různých ornamentů, vzorů, tvarů – a kytek, do kterých se lidé, především ženy, více či méně zahalovali, přičemž se snažili, aby se nejen do něčeho zahalili, a aby tedy nebyli nazí a nebyla jim zima, což jsou dva důležité důvody oblečení, ale aby jim to také slušelo, aby je to povyšovalo, aby je to činilo nějakým způsobem krásnějšími – a k tomu jim sloužily ty látky, ty barvy, ty vzory… Ta výstava byla poučná a zároveň nostalgická – to už je v tom názvu.
Napětí ve Spojených státech po atentátu na konzervativního aktivistu Charlieho Kirka dále roste. Podle německého deníku Welt uspořádal viceprezident J.D. Vance ve spolupráci s Bílým domem speciální vydání podcastu The Charlie Kirk Show, aby uctil památku zavražděného a připomněl jeho politický odkaz. Viceprezident zároveň obvinil menšiny z řad extrémní levice z podpory násilí a uvedl, že Bílý dům odhalí pozadí atentátu na známého aktivistu.
Jméno Charles Kirk bylo pro většinu české veřejnosti až do minulého týdne neznámé. Není divu. Žijeme v hluboce stratifikované a atomizované společnosti, která jako celek ztrácí schopnost společného sdílení a prožívání. Mladý americký muž, pevně křesťansky a konzervativně založený, se stal známým influencerem, v dobách minulých by se možná řeklo i misionářem, vůdčí osobností těch mladých lidí v Americe, kteří odmítají módní progresivistické myšlenky a woke ideologii.
O víkendu v Londýně vyvrcholilo léto britských protiimigračních protestů. I když zuří hádky o přesný počet demonstrujících – úřady tvrdí, že se zúčastnilo do 150 tisíc lidí, organizátoři, že přes milion –, je nepochybné, že šlo o velkou masu nespokojených. Důležitější je ale hádka o významu celé akce. Jednalo se o bezprecedentní sdružení rasistů a xenofobů? Nebo o sešlost vlasteneckých Britů, kteří přišli vyjádřit své znepokojení nad směřováním země? Je nepochybné, že v britské společnosti se cosi děje.
Vražda Charlieho Kirka postavila Ameriku na křižovatku. Může se podívat do propasti a spirálu politického násilí, jež se nepochybně v posledním roce roztáčí, zastavit. Anebo ji může pořádně roztočit. Může to být opakování dlouhých šedesátých let, která, co se týče násilí, začala vraždou prezidenta Kennedyho, pokračovala vraždou jeho bratra a metastázovala v teroristické buňky let sedmdesátých. Někteří hovoří o amerických „olověných letech“, jak se označovala i teroristická vlna v Itálii v sedmdesátých letech.
Když zavraždili pana Kirka, měla jsem rozepsaný text o tom, že v posledních týdnech došlo k nápadnému nárůstu útoků na Židy, včetně těch násilných. Nabízím svodku. Dva Izraelci skončili v nemocnici se zlomeným nosem a na šití hlavy poté, co je v nizozemském rekreačním parku napadla lůza řvoucí Free Palestine. V Benátkách tři agresoři poplivali těhotnou židovskou ženu a jejího manžela, pak na ně poštvali velkého psa. V Montrealu byl mladý židovský muž zbit před očima svých malých dětí. Ve Španělsku nechal padesát židovských dětí z letadla vyvést sám kapitán jejich letu a jejich učitelku zatknout.
„Klacek a kámen kosti mi zláme, ale slova mi nikdy neublíží,“ káže stará anglická rýmovačka. Říkávala se dětem, aby si tolik nebraly, když se jim někdo posmívá nebo je na ně příkrý, a aby si v první řadě uvědomovaly fundamentální rozdíl mezi slovy a násilím. Už jenom skutečnost, že bylo toto diktum určené pro děti, ukazuje, jak nekontroverzní a samozřejmé bylo rozlišovat mezi tím, když někdo něco pouze říká a když se někomu fyzicky ubližuje. Ona samozřejmost zmizela. V posledních letech bylo smutné pozorovat, jak se v mnohých kruzích elitní společnosti začíná tento rozdíl stírat.
Velká Británie se připravuje na poslední rozloučení s Katharine, vévodkyní z Kentu, jejíž úmrtí bylo oznámeno Buckinghamským palácem předminulý čtvrtek. Manželka prince Edwarda, vévody z Kentu, která letos v únoru oslavila 92. narozeniny, byla od smrti královny Alžběty II. v září 2022 nejstarším členem britské královské rodiny. Pro svou skromnost, spontánní přirozenost a projev empatického porozumění patřila dlouhodobě mezi nejpopulárnější představitele windsorské dynastie.
Nejdřív několik příběhů z dnešní Británie. Příběh první. Ve skotském Dundee zhruba třináctiletá dívka vytáhla sekeru a velký nůž, aby sebe a svou kamarádku bránila před násilníkem na ulici. Muž celý incident natáčel na mobil. Jejímu hysterickému křiku kombinovanému se skotským přízvukem sice není moc rozumět, ale několikrát zopakovaná věta „Kurva, nesahej na mě“ je jasná. Dívka se okamžitě stala hrdinkou internetové pravice. Neohrožená mladá amazonka, která musí chodit ozbrojená, aby se ubránila chlípným migrantům (muž za kamerou mluví anglicky s cizím přízvukem a řekne pár slov cizí řečí), jelikož stát selhal.
Jsme příliš mírní, a právě v tom spočívá naše tvrdost. Tak zní překvapivé stanovisko Jakuba Drápala, právního vědce a kriminologa, který letos získal prestižní evropský grant ERC. V rozhovoru vysvětluje, co znamená, že se z podmíněného odsouzení stala norma, proč přeplněné věznice nutně nesouvisejí s trestající kulturou, ale spíš s nepromyšleností, a také proč je přesvědčen, že přesvědčivější než tvrdost je spravedlnost – pro pachatele i veřejnost.
Český politolog Lubomír Kopeček prohlásil, že vláda populistů po volbách je velmi pravděpodobná. „Populisté mají jinou představu demokracie. Představa je, že suverenita lidu by neměla být ničím omezována,“ uvedl pro server iRozhlas na začátku září. Strašidlo populismu intenzivně obchází demokratický svět již bezmála desetiletí, přičemž zvláštní pozornosti se mu dostává od roku 2016, kdy došlo k referendu o brexitu ve Velké Británii a prvnímu zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Jev se neblaze snoubí s obecnější deziluzí významné části veřejnosti z demokratického fungování, které na tom v tuto chvíli není vůbec dobře.
Tento rozhovor vznikl přesně měsíc před sněmovními volbami. Ještě před čtyřmi lety byl Miroslav Kalousek nejen členem TOP 09, a tedy přeneseně i koalice Spolu, ale jejím voličem, který měl nějaká očekávání. Jak to vidí dnes a co říká na představy Spolu a Babišova hnutí ANO coby letitý strážce rozpočtové odpovědnosti?
