Tag: kinematografie

Články k tagu

Zemřel „nejkrásnější chlapec na světě“. Proslavila ho Smrt v Benátkách

Ve věku 70 let zemřel švédský herec Björn Andrésen, kterého proslavila role ve filmu Smrt v Benátkách Luchina Viscontiho. Andrésen roli chlapce Tadzia, do kterého se zamiluje starší muž, získal, když mu bylo 15 let. Když Visconti s médii hovořil o tomto snímku z roku 1971 natočeném podle románu Thomase Manna, nazýval Andrésena „nejkrásnějším chlapcem na světě“. Toto označení Andrésenovi k jeho nelibosti pak už zůstalo a o spolupráci s Viscontim později mluvil jako o špatné zkušenosti, která ho poznamenala na zbytek života, uvádí The Guardian.

Zemřela Diane Keatonová, hvězda filmů Woodyho Allena

Ve věku 79 let zemřela americká herečka Diane Keatonová, která v roce 1978 dostala Oscara za roli Annie Hallové ve stejnojmenném filmu režiséra Woodyho Allena. Podle agentur dnes sdělil mluvčí rodiny časopisu People. Podrobnosti o jejím úmrtí nebyly zveřejněny. S Allenem se Keatonová seznámila v New Yorku, kde se po studiích herectví v rodném Los Angeles uplatnila především v muzikálech. V roce 1970 ji Allen obsadil do své broadwayské hry Zahraj to znovu, Same.

Revolucionáři v bizarní Americe

Americký režisér Paul Thomas Anderson je zcela právem považován za jednoho z největších filmových tvůrců dneška. Jeho nejlepší snímky (pro mě to jsou Mistr a Nit z přízraků) jsou v dobrém slova smyslu grandiózní – provedením, ambicí, intenzitou… A také jistou unikavostí, tím, že se vzpírají různým úhledným interpretacím. Nedá se z nich abstrahovat poselství, jež by bylo možné shrnout na třech řádcích textu. Neznamená to ale, že jsou „o ničem“, jejich témata jsou často zjevná, nejsou to filmy jaksi zašifrované.

Well, she was an American girl, Art Week, deformace lidství

Americká hudebnice Fiona Apple v rozhovoru pro magazín The New Yorker popsala, jak probíhal jeden večírek ve společnosti filmových režisérů Quentina Tarantina a Paula Thomase Andersona. Během něj oba filmaři hojně konzumovali kokain a několik hodin v kuse se bavili o filmech. „Každý závislý by měl být zavřený v soukromém kinosále s Quentinem Tarantinem a Paulem Thomasem Andersonem na kokainu – a už by nikdy nechtěl kokain,“ postěžovala si zkroušená umělkyně.

Umění blbého fóru

Blbý fóry, to je žrádlo, zpívá se v písničce z filmu Zítra nehrajeme, posledního díla klasika americké kinematografie Roberta Altmana. Umět najít tu správnou míru blbosti je ovšem vzácný dar. Když se o to pokusí tvůrce přízemní a opatrný, skončí v bažinách přiblblosti. Pokud někdo šlápne na plyn nohou příliš těžkou, vystřelí ho to do sféry, pro niž se ujal termín z komedie Tropická bouře: full retard. Etalonem blbosti radostné a místy k popukání bývaly filmy trilogie Bláznivá střela, natočené na přelomu 80. a 90. let.

Okouzlující Cassandra Jenkins, Tarantino a Altman, mlč aspoň chvíli

Newyorská hudebnice Cassandra Jenkins se proslavila kritikou oceňovanými alby An Overview on Phenomenal Nature (2021) a My Light, My Destroyer (2024). Ve své tvorbě vytváří vrstevnaté zvukové krajiny, nejde však o pouhý experiment pro experiment – naopak, její poslední dvě desky patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech vzniklo na současné scéně. Album My Light, My Massage Parlor volně navazuje na desku My Light, My Destroyer.

Žádný si ji nezaslouží. Cenu Andreje Stankoviče poprvé nedostane žádný film, ale trojice osobností

Dvacátý třetí ročník cen Andreje Stankoviče ocení trojici osobností, které jsou podle poroty mimořádně společensky a kulturně přínosné. Od předchozích ročníků se však bude tento lišit tím, že nedojde k ocenění žádného filmu, uvedli zástupci cen v tiskové zprávě. Podle poroty si to totiž žádný loňský film nezaslouží. Iniciátorem ceny za opomíjená díla, kterou v pondělí porotci předají potřiadvacáté, byl Andrej Stankovič (1940 až 2001) známý pod přezdívkou Nikolaj.

Lockdown jako stav ducha

Od začátku covidové pandemie a souvisejících lockdownů začátkem roku uplynulo pět let. V těch časech se zrodil dnešek, nebo v nich aspoň prudce akcelerovaly trendy, které jsou pro tvář dneška určující, existuje na tom dokonce široká shoda, spor se vede jenom o to, co to tenkrát vlastně akcelerovalo a k čemu to vedlo. Covidové časy jsou ve veřejné debatě a vůbec veřejném životě přítomné na jednu stranu silně a na druhou skoro vůbec. Na sociálních sítích dál a dál běží hádky o „tradiční“ covidová témata.

Groteskní pohádka o smutných zbraních

Horor už dlouho představuje jakousi zkratku, po níž se dostatečně oprásklý mladý tvůrce může dostat do světa „velkého“ filmu třeba i z pozice outsidera. Je to žánr velice filmový, ambicióznímu autorovi může posloužit, aby předvedl, jak zvládá formu nebo jak inovativně dokáže pracovat s nějakou konvencí. Horor se k tomu hodí, protože se v něm snáz než v jiných žánrech dají obejít omezení, která s sebou nese „punkový“ způsob natáčení, mizivé produkční možnosti, neznámí a třeba ani ne moc dobří herci…

Potíže s „pravdivými“ příběhy

Členové České filmové a televizní akademie vybírali hlasováním film, který by měl Česko reprezentovat mezi díly, z nichž bude americká akademie vybírat kandidáty na Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený snímek. Stane se jím dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, nekonvenčně a působivě pojatý portrét fotografky Libuše Jarcovjákové. Volba, proti jejímuž výsledku nelze nic namítat. Předcházela jí však místy vyhrocená diskuse o jiném snímku – Sbormistrovi scenáristy a režiséra Ondřeje Provazníka (recenzi najdete v Echu č. 29/2025 – pozn. red.).

Fiume, první influencerský stát

Prožíváme dobu znejistění demokracie, kdy se o alternativách k ní mluví s otevřeností ještě nedávno nemyslitelnou. Sílí i chuť zkusit je realizovat v praxi – pro určitý typ publika bylo nejzajímavější zprávou, jež z Česka v poslední dekádě vzešla, založení ministátu Liberland, v bouřlivém americkém létě 2020 v Seattlu zase existovala asi měsíc na šesti městských blocích anarchistická zóna známá jako CHAZ. Myšlenky jako „homesteading“, „network state“ nebo technomonarchie hlásají lidé, u nichž je těžko říct, zda je označit za intelektuály, politiky, umělce, nebo vizionáře, ale vystihuje je nové povolání naší doby – influenceři.

Jako když trávíte čas s přáteli

Citová hodnota, komediální drama o hojivé síle umění, přicestovala na závěr festivalu ve Varech v jediné projekci jako jeden z největších hitů z Cannes, kde získala Velkou cenu. I ve Varech snímek rezonoval: citlivé i vtipné drama slavného dánsko-norského režiséra a scenáristy Joachima Triera přijela spolu se Stellanem Skarsgårdem představit do Varů vycházející herecká hvězda, norská herečka Inga Ibsdotter Lilleaasová. Hraje postavu mladší sestry Agnes. I na hloubavější otázky, které obvykle v malých novinářských junketech nepadají, mimo jiné třeba o podstatě síly skandinávského herectví, odpovídala Inga ve Varech soustředěně, vtipně a s nadhledem.

Osoby práce se štítící triumfují

Žijeme v jednadvacátém století. A to už dost dlouho, takže deník New York Times uspořádal anketu mezi 500 hybateli amerického filmového průmyslu – herci, režiséry, producenty, manažery filmových studií – o sto nejlepších filmů posledního čtvrtstoletí. Každý účastník měl uvést deset filmů a redakce pak z počtu hlasů, které filmy dostaly, sestavila žebříček. Když se soustředíme nikoli na pořadí, ale na vzniklou sbírku jako celek, můžeme být příjemně překvapeni. Stovka je asi dostatečně velký počet na to, aby se do ní dostal každý film, kterému byste to přáli, včetně filmů, u nichž jste se obávali, že jsou na takový výběr příliš svérázné anebo stačily už za to čtvrtstoletí sejít z mysli.

Křišťálový glóbus v Karlových Varech získal snímek Raději zešílet v divočině

Velkou cenu v hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu dnes dostal snímek Raději zešílet v divočině. Za dokument o dvou neustále se hašteřících bratrech-dvojčatech žijících podivínským způsobem na zchátralém statku mimo civilizaci převzal režisér Miro Remo Křišťálový glóbus z rukou výkonného ředitele festivalu Kryštofa Muchy, uměleckého ředitele Karla Ocha a švédského herce Stellana Skarsgaarda. Velká cena hlavní soutěže je spojená s odměnou 25.000 dolarů (asi 600.000 korun).

Vzpomínky na Jiřího Bartošku: Nikoli tryzna, ale oslava. Jaké byly letošní Vary

Karlovarský festival se chýlí ke konci a chystá se na slavnostní zakončení, ale zároveň se tu pořád dějí velké věci: herec Stellan Skarsgård je stejně okouzlující, jako když byl hostem festivalu v roce 2002. Ve Velkém sále včera společně s herečkou Ingou Ibsdotter Lilleaas uvedl vynikající film Citová hodnota, který letos získal Velkou cenu na festivalu v Cannes a který přítomné diváky rozsekal na zbytek odpoledne. Skarsgård předtím v devadesátiminutové talk show KVIFF Talk probral celou svou kariéru.

Samotáři z Šumavy i znělka věnovaná Barťákovi

Karlovarský festival se nezadržitelně blíží do finále. Přijely poslední filmové hvězdy jako je Stellan Skarsgård, představily se i poslední filmy v Hlavní soutěži. Mezi nimi byl i dokument Miro Rema Raději zešílet v divočině. Tento poetický dokumentární snímek popisuje život jednovaječných dvojčat Ondřeje a Františka Klišíkových, kteří žijí uprostřed šumavských lesů a hájů mimo civilizaci. Už jejich příjezd na červený koberec před hotel Thermal stál za pozornost. Bylo to patřičně divoké i vtipné.

Íránské filmové samizdaty

Výrazem současného Íránu nejsou jenom apokalyptické hrozby ajatolláhů a sevřené šiky revolučních gard. V zemi existují i lidé, kteří se diktatuře dokážou odvážně a třeba i za cenu těžkých obětí postavit. Patří mezi ně i někteří íránští filmaři, tamní kinematografie je oceňována už od konce minulého století, kdy festivalové publikum zaujaly filmy tzv. íránské nové vlny, především její nejvýraznější osobnosti – Abbáse Kiarostamího, filmaře a básníka, autora snímků na první pohled jednoduchých a zároveň velice komplexních, prodchnutých velmi přesvědčivým a neokázalým humanismem.

Dnes začal v Karlových Varech filmový festival, poprvé bez Bartošky

V Karlových Varech dnes začal 59. ročník mezinárodního filmového festivalu, po třiceti letech poprvé bez Jiřího Bartošky. V zaplněném Velkém sálu hotelu Thermal se otevření ve futuristickém pojetí v režii bratrů Cabanů neslo v duchu vzpomínek na dlouholetého prezidenta festivalu, který zemřel 8. května. Bylo mu 78 let, několik let bojoval s rakovinou. Moderátor Marek Eben v úvodním slovu dojal přítomné vzpomínkou na Bartošku.

Cenu prezidenta MFF ve Varech dnes převzali Peter Sarsgaard a Vicky Kriepsová

Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary dnes na zahájení 59. ročníku festivalu převzali americký herec Peter Sarsgaard a lucemburská herečka Vicky Kriepsová. Ocenění jim ve Velkém sále Thermalu předali za bouřlivých ovací publika výkonný ředitel Kryštof Mucha a programový ředitel Karel Och. K poctě Sarsgaarda uvede festival snímek Jak nezískat Pulitzera, Kriepsová představí film Love Me Tender.

Bez „pankáče“ Bartošky to bude jiné. Tři mušketýři zvou na letošní festivalové Vary

Letošní filmový festival v Karlových Varech, který právě začíná, bude jiný. Poprvé bez něj – bez Jiřího Bartošky, který byl coby prezident jeho tváří i duší. Ale bez pomyslných tří mušketýrů by tahle akce, kterou obdivují baťůžkáři i světové hvězdy, fungovala jen stěží. Jak se dělá světový filmový festival? O tom si šéfredaktor magazínu HROT Tomáš Otta povídal s výkonným ředitelem KVIFF Kryštofem Muchou, kreativním ředitelem Karlem Ochem a ředitelem produkce Petrem Lintimerem.

Kukaččí hnízdo slaví ve Varech

„Ale zkusil jsem to, ne? Kristaboha, aspoň jsem to zkusil.“ Klasická, dnes by se řeklo skoro motivační hláška Jacka Nicholsona v roli Randla McMurphyho u nás zlidověla. Viděli jste ten film určitě mnohokrát, a přestože je americký, je svým způsobem součástí i naší národní identity. Teď hollywoodský klenot Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Miloše Formana slaví 50. výročí od svého natočení speciálním promítáním restaurované verze. Ta svoji cestu odstartovala letos na filmovém festivalu v Cannes, od 13. července bude k vidění v redistribuci v amerických kinech a slavnostní českou premiéru uvede hvězdná delegace na festivalu v Karlových Varech.

Padesát let v Čelistech

Koncem června uplynulo půl století od premiéry filmu Čelisti režiséra Stevena Spielberga, díla, které v mnohém změnilo svět filmu jako umění i jako průmyslového odvětví. Vrcholného prázdninového a plážového filmu, jenž změnil vztah širokých mas k parybám, inspiroval mnoho a mnoho starostlivých pohledů propátrávajících hladinu moře, jestli se nad ní nemihl zlověstný trojúhelník žraločí ploutve. Čas Čelistem, myslím, neubral na síle, měl jsem v životě příležitost ověřit si, že působí i na generace narozené dlouho po jejich vzniku. Je to film s jasně vymezenou ambicí, kterou ale naplňuje bezezbytku.

Nejen filmové premiéry. Karlovarský festivalový týden zpestří talk show i koncerty

Karlovy Vary čeká letos 59. ročník Mezinárodního filmového festivalu. Od 4. do 12. července uvede v soutěžních sekcích Hlavní a Proxima a nesoutěžní sekci Zvláštní uvedení 34 filmů, z toho 13 debutů. Návštěvníci budou mít možnost setkat se se zajímavými umělci a osobnostmi, mimo jiné i v blízkosti hotelu Thermal. Tam totiž mohou dospělí navštívit IQOS LOUNGE, který nabídne talk shows a doprovodné akce.

Do Varů přijede Michael Douglas. Na festivalu uvede rekonstruovaný Přelet nad kukaččím hnízdem

Americký herec Michael Douglas na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech uvede při příležitosti 50. výročí jeho vzniku digitálně restaurovanou verzi filmu režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem. Douglas, jeden z producentů a držitel Oscara za nejlepší film roku 1975, uvede snímek společně s producentem Paulem Zaulem Zaentzem, synovcem Saula Zaentze, který byl koproducentem filmu, a také s rodinou Miloše Formana v sekci Návraty k pramenům.

Zlatou palmu získal v Cannes film íránského režiséra Panahího

Zlatou palmu, hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu ve francouzském Cannes, dnes získal film It Was Just an Accident (Byla to jen náhoda) íránského režiséra Džafara Panahího, informují tiskové agentury. Filmař byl kvůli své tvorbě několikrát zatčen a dosud naposledy byl na festivalu v Cannes osobně v roce 2003. Letošní ročník mezinárodního filmového festivalu Cannes započal již 13. května.

Ve vlnách šílenství

Když jsem ve skoro prázdném kinosále čekal na projekci tohohle filmu, přišlo mi, jako kdybych se v čase vrátil do 90. let. Upoutávky na největší nadcházející letní hity byly všechny pokračováním toho, na co jsem jako malý chodil do kina před třiceti lety. Mission: Impossible, Jurský Park: kde je nějaká originalita? Devadesátá léta totiž nebyla jen o rozmachu velkých hollywoodských studií, zažili jsme v nich i renesanci nezávislých filmů. Velké a malé filmy tehdy ještě koexistovaly vedle sebe.

Ptáci a kouzla na dně společnosti

První záběr filmu Ptáče britské režisérky Andrey Arnoldové ukazuje odlétajícího racka viděného přes drátěné pletivo, je v něm velice zřetelná symbolika. Naprostá ptačí volnost jako předmět touhy člověka zavřeného do klece – poměrů, času, lidského těla neschopného letu. Tím, kdo se dívá, je hrdinka filmu Bailey (Nykiya Adamsová), dvanáctiletá holka z malebného anglického hrabství Kent, z nějž ale zná především jeho odvrácenou, ušpiněnou tvář, mezi jeho obyvateli patří k té nejnižší vrstvě. Její táta Bug (Barry Keoghan) se chce po krátké známosti ženit, což Bailey neschvaluje

Nikdo nebyl v téhle zemi tak cool

Jedno z mála anglických slov, které snad může v konverzaci bez pocitů trapna používat i český staromódní boomer, je výraz „cool“. Ten v běžné mluvě (anglické i české) ovšem neznamená jen chladný a studený, ale daleko spíš úžasný, ale přitom úžasný nenuceně, bez křečí, přirozeně, každým gestem a každým vydechnutím – nejlépe cigaretového dýmu. Prostě cool. Je to něco, co se nedá naučit, něco, co se na člověka snese a on už to má jako dar, se kterým si hraje, většinou k radosti své a všech okolo. Klasický Hollywood miloval a produkoval hvězdy, které byly zatraceně cool.

Začal festival v Cannes. Robert De Niro získal cenu za celoživotní přínos, šanci má i český film Karavan

Začal jeden z největších svátků filmu na francouzské riviéře. Na slavnostním zahájení 78. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Cannes převzal v úterý večer americký herec Robert De Niro čestnou Zlatou palmu za celoživotní přínos filmu. Přehlídku na slavnostním ceremoniálu prohlásil za zahájenou americký režisér Quentin Tarantino. Festival, který potrvá až do 24. května, pak zahájil režijní debut francouzské režisérky Amélie Bonninové s titulem Jednou odejít.

Jakou národnost mají filmy?

Prezident Donald Trump se rozhodl zachránit americký filmový průmysl. Když to počátkem minulého týdne oznámil, zavdal tím šéfům toho průmyslu důvod k panice – Trumpem navrhovaný způsob záchrany by velmi snadno mohl přinést jeho zničení. Minulé pondělí Trump oznámil, že chce uvalit stoprocentní clo na filmy produkované v cizině. Americký filmový průmysl podle něj umírá, protože filmovou produkci z USA odlákávají jiné země, činí tak koordinovaně a vytváří tak prý hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států, jelikož tak mohou šířit svou propagandu.