Americký režisér Paul Thomas Anderson je zcela právem považován za jednoho z největších filmových tvůrců dneška. Jeho nejlepší snímky (pro mě to jsou Mistr a Nit z přízraků) jsou v dobrém slova smyslu grandiózní – provedením, ambicí, intenzitou… A také jistou unikavostí, tím, že se vzpírají různým úhledným interpretacím. Nedá se z nich abstrahovat poselství, jež by bylo možné shrnout na třech řádcích textu. Neznamená to ale, že jsou „o ničem“, jejich témata jsou často zjevná, nejsou to filmy jaksi zašifrované. Zároveň na těch velkých filmových plátnech tvůrce vrcholným způsobem vyjadřuje cosi velmi osobního a intimního, vzpírajícího se tematickému škatulkování, vymykajícího se mezím a preferencím aktuálního diskurzu.

Nový Andersonův film Jedna bitva za druhou se mezi režisérovými díly dočkal snad nejlepšího přijetí. Kritika na něj pěje jednohlasem ódy, píše se o něm nejenom jako o nejlepším film roku, ale i desetiletí, století… Domnívám se, že to nadšení je důsledkem toho, že ona unikavost, obtížná postihnutelnost ve filmu tentokrát chybí. Namísto zneklidňujícího doteku přináší divákovi jistým způsobem uklidňující ujištění – vidíme to stejně a vidíme to správně, pochopils, gratuluju.

Snímek je volně inspirován prózou Thomase Pynchona Městečko Vineland z roku 1990, autor v ní mimo jiné hyperbolickým způsobem popisoval střet revolucionářů šedesátých let s realitou reaganovské Ameriky. Andersonův film se odehrává v jakési alternativní současnosti, jež jistě může připomínat jakousi – opět hyperbolizovanou – verzi trumpovské Ameriky.

První půlhodina filmu je vynikající. Zrychleným, a přesto obsažným a výstižným způsobem ukazuje historii militantní revoluční skupiny French 75, která pod vedením charismatické Perfidie (Teyan Taylor) bojuje proti fašizujícímu režimu, osvobozuje imigranty z internačních táborů a podobně. Ke skupině patří i Bob (Leonardo DiCaprio), specialista na výbušniny, žije s Perfidií ve značně vášnivém vztahu, v němž dominantní je jeho partnerka. Během jejího setkání s fanatickým důstojníkem vládních sil Lockjawem (Sean Penn) se ale cosi stane… I v důsledku toho se skupina proměňuje, co se zdálo být čistým idealismem, najednou vypadá jako odbržděný egotrip, Perfidia ztrácí zábrany ve všech ohledech, přitom čeká dítě. Když se dcerka narodí, Bob ztratí zájem o revoluční ideály, touží být především rodičem, matka malé Willy to ale vidí jinak (a také cosi důležitého tají). Anderson v této pasáži ukazuje, že jeho režijní schopnosti jsou pořád ohromující. Obraz natočený na klasický filmový materiál dávno nepoužívaným systémem Vista Vision vypadá skvěle, akční scény jsou vynalézavě a působivě inscenované i snímané, postavy na malém prostoru zajímavě charakterizované, jejich příběh má jakýsi osudový tah.

Ten se ale z filmu po konci té pasáže ztratí. Děj poskočí o šestnáct let. Režim v Americe se nezměnil, Bob žije v ústraní a pod novou identitou, stal se z něj zestárlý a permanentně zčazený fotřík, ne zrovna použitelný v praktickém životě, z Willy (Chase Infinity) vyrostla inteligentní a charakterní dívka. O její existenci se ale dozví Lockjaw, aby ji našel, nasadí ozbrojené vládní složky, otec a dcera musejí utíkat, setkávají se při tom s různými podivuhodnými skupinami: s podzemní organizací pro pomoc uprchlíkům, jeptiškami, jež pěstují a hojně konzumují konopí, s vraždící ultrapravicovou milicí, s vlivným tajným bratrstvem rasistů z vyšších tříd… Konstantou zůstává Bobova nekňubnost, jež není tak legrační, jak si autor myslí – že takovou postavu hraje právě DiCaprio, se může rychle okoukat, podobně i do extrému karikovaný Lockjaw v podání Seana Penna. Krásných záběrů a výborně natočených scén neubývá (viz třeba závěrečná honička v autech). Film ale ztrácí drajv a myslím, že i hloubku. Stává se z něj demonstrace obrovských realizačních schopností ve prospěch čehosi velice popisného, snad až doslovného, a tím pádem i neandersonovského. Úplný závěr, v němž dojde k „předávání pochodně“, vše shrne způsobem tak úhledným, že nezbývá místo na jakoukoli pochybnost či nejednoznačnost, aspiraci na jinou pravdu, než je ta plakátová. Škoda.

Jedna bitva za druhou (USA, 2025), scénář a režie: Paul Thomas Anderson, hrají: Leonardo DiCaprio, Sean Penn, Chase Infinity a další