Rozhovory

Tomáš Sedláček

Hraji si s myšlenkou, že cílem lásky je konflikt

V roce nedožitých devadesátin Václava Havla vznikly v jeho Knihovně hned dvě série debat, které jej mají přiblížit jako dramatika i myslitele. Nejasné zatím je, zda divadlo, které se strhlo v Knihovně samé, tyto chvályhodné počiny nezastíní. V centru pozornosti nyní stojí jiné otázky: Nedělá se z Havla Mickey Mouse? Nebo naopak hrozí, že z něj bude muzejní exponát? A kdo má vůbec právo na užití jeho jména? Tomáš Sedláček, ředitel Knihovny, tvrdí, že ji chtěl spravovat podle principu pravdy a lásky: říkat věci tak, jak jsou, ale nepřiživovat pomluvy ani staré rány.

Robert Wilkie

Hřbitovy jsou plné lidí, kteří nás podcenili

Válka USA s Íránem je v podivném limbu. Sice neprobíhají velké vojenské operace, ale zároveň si Američané s Íránci občas na sebe vystřelí. Teherán blokuje Hormuzský průliv a tím i vývoz ropy do světa, zatímco Spojené státy pokračují v blokádě íránských přístavů. Do toho neustále probíhají jednání o definitivním ukončení války, o nichž jsme z různých stran ujišťováni, že jejich úspěšné završení je již na spadnutí, ale pořád se nic neděje. O současné situaci jsme debatovali s Robertem Wilkiem, jenž působil v první Trumpově administrativě jako ministr pro záležitosti veteránů a nyní je šéfem sekce Americká bezpečnost v think-tanku America First Policy Institute

Mirek Topolánek

Chci říkat beztrestně pitomcům, že jsou pitomci

Nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, za sebou má náročnou léčbu rakoviny slinivky, ale v rozhovoru je Mirek Topolánek energický podobně, jak to pro něj bylo charakteristické v dobách, kdy byl premiérem. Byť mluví o tom, že se u něj projevuje „amortizace materiálu“, kvůli níž už o návratu do politiky dávno neuvažuje, k výkonům současných politiků je hodně kritický. A to zdaleka nejen těch českých.

Natan Šaransky

Lidská práva se stala nástrojem k útoku na demokracie

Natan Šaransky je muž, v jehož životě se protínají ty nejdůležitější události moderních dějin. Sovětský disident a refusenik, který se poté, co byl v roce 1977 odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 13 let za špionáž, stal jedním z nejznámějších politických vězňů. Propuštěn byl po devíti letech výměnou za komunistické špiony vězněné na Západě. Odstěhoval se do Izraele, kde se výrazně etabloval v politické sféře. V rozhovoru pro Echo hovoří o válce na Ukrajině, antisemitismu či lidských právech. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při univerzitě CEVRO.

Jan Hájek

Vím, co je to stát nad propastí

Vysoká postava, mužný, krásně znělý hlas a hluboké oči v melancholické tváři, do níž se vpisují zážitky duše, která si lecčím prošla. Tato tvář patří herci Janu Hájkovi, jedné z nejvýraznějších postav současného českého divadla i filmu. A ta duše patří přemýšlivému a citlivému muži, jenž když hraje, vypadá, jako by do toho vkládal všechno. Takový pocit má i ten, kdo s ním sedí v jeho oblíbené vinohradské hospodě Na Schůdku a chce třeba zavést řeč na to, jaké bylo dětství na sídlišti v Moravské Třebové.

Mateusz Morawiecki

Středoevropské peníze ať zůstanou ve střední Evropě

Konference Globsec minulý týden přivezla do Prahy jednoho hosta, který se dosti vymykal – nejen názory na současnou politiku či evropskou integraci, ale i svým dosavadním životem. Ač je s 57 roky věku na poměry Evropských rad pořád ještě mladý, zažil Mateusz Morawiecki, premiér Polska v letech 2017–2023, svým způsobem víc než všichni jeho kolegové ze summitů. Jako syn nejhledanějšího předáka polské protikomunistické opozice v 80. letech byl už jako nezletilý vystaven tvrdým výslechům, bití, dokonce výhrůžkám smrtí.

Miroslav Kalousek

Chtělo by to novou stranu

Zkraje letošního roku absolvoval chirurgický zákrok, o kterém nechce mluvit. Naproti tomu politiku bývalý předseda KDU-ČSL i TOP 09 Miroslav Kalousek komentuje stále rád a v rozhovoru pro Týdeník Echo dává najevo, že ho neopustila myšlenka na založení nové strany. Mluví také o tom, co chybí současné opozici i české politice vůbec. A co by opozice musela dělat, aby mohla pomýšlet na návrat do Strakovy akademie. Své bývalé spolustraníky neváhá kritizovat třeba za způsob, jakým se stavějí proti rušení koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím.

Ido Netanjahu

Pokud nesnáší Západ, tak nesnáší Izrael

Dne 27. června 1976 skupina palestinských teroristů a německých levicových radikálů unesla letadlo Air France a zamířila s ním do ugandského Entebbe. Po propuštění všech nežidovských pasažérů posádka odmítla ty zbývající propustit, zůstalo 106 rukojmích. Těsně před půlnocí 3. července na místě přistály izraelské speciální síly, kterým se podařilo zabít všechny teroristy a osvobodit rukojmí s výjimkou čtyř. Jediným mrtvým mezi izraelskými vojáky byl velitel Sajeret Matkal Jonathan „Joni“ Netanjahu. V roce 1991 jeho bratr Ido Netanjahu napsal knihu Joniho poslední bitva, jež se slavnou operací zabývá.

Jakub Landovský

Připravme se, přichází nový světový řád

S přibývajícím věkem (letos na podzim oslaví padesátiny) i s ohledem na stav Evropy se ze mě stává konzervativec a realista. Aspoň tak o sobě mluví někdejší sociální demokrat a rovněž šéf středoevropské pobočky liberálně orientovaného Aspen Institutu Jakub Landovský. Mnohé proto překvapil nedávným nástupem do pozice vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči Severoatlantické alianci. V rozhovoru pro Echo vysvětluje, co ho s Andrejem Babišem svedlo dohromady a čeho chce v nové funkci dosáhnout, jak ho štve ekonomický úpadek Evropy nebo také to, že na krizi se lze připravit třeba i sázením rajčat.

Gilles Kepel

Chtěli přeskupit síly ve světě. A možná se jim to povedlo

Válka v Perském zálivu se nejdřív proměnila v dvojitou blokádu Hormuzského průlivu a tento stav trvá bez několika dní už čtvrt roku. Světová ekonomika ji zatím vydýchává, ale s každým týdnem patu v Hormuzu roste v ekonomice napětí a náklady pro výrobce. Z čerstvých statistik například víme, že letos v dubnu českým průmyslníkům vzrostly náklady nejvíc od (inflačního) dubna 2022. Gilles Kepel patří mezi přední znalce Blízkého východu na Západě už desítky let a je to patrně akumulovaná zkušenost, která ho vede k pokusu zasadit dnešní konfrontaci v Perském zálivu do širších souvislostí.

Oto Klempíř

Jsou to simulakra a fetiš

Ač stojí v čele obvykle přehlíženého resortu, motoristický ministr kultury Oto Klempíř je středem pozornosti. Už týdny se spekuluje o jeho odvolání z vlády Andreje Babiše. Náš rozhovor se uskutečnil nedlouho po jeho schůzce s odboráři České televize a Českého rozhlasu. A byť sám vydal prohlášení, že se mu podařilo v některých zásadních bodech dosáhnout shody, odboráři vyšli s nesouhlasným prohlášením.

Zdeněk Zajíček

Před Babišem se otevírá velká příležitost

České hospodářství si můžeme mimo jiné představit jako plavidlo, které se ocitá v několika prudkých vírech najednou. Jedním je klimatická politika EU, která na tak průmyslovou zemi jako Česká republika dopadá nadprůměrně. Druhým silným proudem bude umělá inteligence, třetím válka na Blízkém východě. Hospodářská komora ČR minulý týden dala tři další roky mandátu stávajícímu prezidentu Zdeňku Zajíčkovi. Ten je členem ODS – a současně nachází slova chvály pro některé snahy Babišova kabinetu.

Radek Šíma

Dvorecký most byl pro architekty svatý grál

Nový Dvorecký most propojuje pražské Podolí a Smíchov, ale zároveň otevírá širší debatu o tom, jak má vypadat současné město. Má být prostor přísně rozdělený, nebo sdílený? Jak skloubit dopravu, architekturu a veřejný prostor do funkčního celku? S architektem Radkem Šímou mluvíme nejen o podobě mostu, ale i o proměnách Prahy a vztahu lidí k městu.

Jan Grolich

Nejdřív marketing, pak program

V souboji o předsednický post skomírajících opozičních lidovců neměl jihomoravský hejtman Jan Grolich vyzývatele. Na víkendovém stranickém sjezdu v Ostravě oslovil přes 85 procent delegátů a vyhlásil ambici sestavit s KDU-ČSL příští vládu. Odkud bere toto sebevědomí a proč dosud nepředstavil ani náznak programu? Nejen o tom je řeč v rozhovoru, který Grolich poskytl Týdeníku Echo po skončení sjezdu.

Paul Lendvai

Orbán kousal do evropské ruky, která ho krmila

Největší událostí letošního roku v Evropě je zatím historická porážka Viktora Orbána. V Maďarsku vládl po šestnáct let bez přestávky. Začínal jako adoptivní politické dítě Helmuta Kohla, aby se časem pro křesťanskodemokratický „pravý“ střed stal šifrou všeho, co se v politice děje špatného. Paula Lendvaie můžeme bez nadsázky řadit k tvůrcům Orbánovy image na Západě. Rozhovor je pokusem ponořit se do prostoru, který dosluhujícího maďarského premiéra upřímně považoval za ústřední hrozbu pro (liberální) demokracii západního světa.

Zpět na hlavní stranu