Ač stojí v čele obvykle přehlíženého resortu, motoristický ministr kultury Oto Klempíř je středem pozornosti. Už týdny se spekuluje o jeho odvolání z vlády Andreje Babiše. Náš rozhovor se uskutečnil nedlouho po jeho schůzce s odboráři České televize a Českého rozhlasu. A byť sám vydal prohlášení, že se mu podařilo v některých zásadních bodech dosáhnout shody, odboráři vyšli s nesouhlasným prohlášením.
České hospodářství si můžeme mimo jiné představit jako plavidlo, které se ocitá v několika prudkých vírech najednou. Jedním je klimatická politika EU, která na tak průmyslovou zemi jako Česká republika dopadá nadprůměrně. Druhým silným proudem bude umělá inteligence, třetím válka na Blízkém východě. Hospodářská komora ČR minulý týden dala tři další roky mandátu stávajícímu prezidentu Zdeňku Zajíčkovi. Ten je členem ODS – a současně nachází slova chvály pro některé snahy Babišova kabinetu.
Nový Dvorecký most propojuje pražské Podolí a Smíchov, ale zároveň otevírá širší debatu o tom, jak má vypadat současné město. Má být prostor přísně rozdělený, nebo sdílený? Jak skloubit dopravu, architekturu a veřejný prostor do funkčního celku? S architektem Radkem Šímou mluvíme nejen o podobě mostu, ale i o proměnách Prahy a vztahu lidí k městu.
V souboji o předsednický post skomírajících opozičních lidovců neměl jihomoravský hejtman Jan Grolich vyzývatele. Na víkendovém stranickém sjezdu v Ostravě oslovil přes 85 procent delegátů a vyhlásil ambici sestavit s KDU-ČSL příští vládu. Odkud bere toto sebevědomí a proč dosud nepředstavil ani náznak programu? Nejen o tom je řeč v rozhovoru, který Grolich poskytl Týdeníku Echo po skončení sjezdu.
Největší událostí letošního roku v Evropě je zatím historická porážka Viktora Orbána. V Maďarsku vládl po šestnáct let bez přestávky. Začínal jako adoptivní politické dítě Helmuta Kohla, aby se časem pro křesťanskodemokratický „pravý“ střed stal šifrou všeho, co se v politice děje špatného. Paula Lendvaie můžeme bez nadsázky řadit k tvůrcům Orbánovy image na Západě. Rozhovor je pokusem ponořit se do prostoru, který dosluhujícího maďarského premiéra upřímně považoval za ústřední hrozbu pro (liberální) demokracii západního světa.
Jaroslava Rudiše člověk zastihl po léta nejlépe ve vlaku mezi Prahou a Berlínem, černá kožená bunda, pramen vlasů z čela, černé kulaté brýle, něco tluče do notebooku. Byl permanentně na cestě, ze čtení na čtení, sám nebo s kapelou Kafka Band, česky nebo německy. Jeho knihy se dají nazvat kultovní, čtou je i mladí hoši, kteří mívají jiné zájmy než literaturu. A samozřejmě dívky. Ale i on trochu stárne, jeho kštice nabírá lehce šedší tón. A také se trochu mění záběr jeho psaní: o dějinnou perspektivu, o jemný nátisk nostalgie. Třeba za světem včerejška.
Dnešní děti vyrůstají v prostředí, v němž se prolíná absence pevných vzorů s tlakem sociálních sítí, které jim vnucují představy o tom, jak mají vypadat a kým mají být. Zatímco dívky čelí intenzivnímu tlaku na vzhled, chlapci se často setkávají s různými „vzory“ maskulinity – mnohdy jde o pochybné influencery, kteří dospívajícím klukům nahrazují chybějící otcovský vzor. A to vše, aniž takový obsah musejí aktivně vyhledávat – algoritmy jim ho servírují samy. Právě tomuto fenoménu se věnuje i aktuální dokument Louis Theroux: V nitru manosféry (Netflixu), který ukazuje, jak se machistické on-line prostředí stává pro část mladých mužů zdrojem identity.
Už jen dva týdny nás dělí od parlamentních voleb v Maďarsku, kde politický hegemon Viktor Orbán po 16 letech nepřetržité vlády čelí nejvážnějšímu vyzývateli, jakého dosud měl. Je jím bývalý politický souputník Péter Magyar se svou stranou Tisza. Současně do předvolební kampaně v Maďarsku dramaticky prosakuje válka USA a Izraele proti Íránu. Riziko energetického šoku pro střední Evropu, ale nejenom pro ni, ukazuje bláhovost sázky na fosilní paliva, říkají jedni. Druzí tvrdí, že sankce proti Rusku už teď nejsou udržitelné.
V literární historii patří zvláštní místo lidem, kteří stáli po boku géniů. Nejslavnější případ je asi Goethe a jeho osobní tajemník Johann Peter Eckermann. Tomáš Mazal byl takovým Eckermannem pro starého Bohumila Hrabala. Ovšem zdaleka nebyl jen tím. Jeho přátelská, zvídavá a empatická povaha ho přivedla k dalším literátům, jimž se Tomáš stal věrným druhem, pomocníkem, rádcem i inspirátorem. Tato chodící pamětní kniha české kultury se koncem března dožívá sedmdesáti let. Autor rozhovoru se s ním zná dlouhá léta a vždy měl pocit, že to tak bylo odjakživa.
Koncem dubna se pražským arcibiskupem stane Stanislav Přibyl. Ve svých 54 letech je nejmladším mužem na této stolici a jako takový nejviditelnějším příkladem generační obměny mezi českými biskupy. Chtěl by působit proti rozpojování a jak do své církve, tak i do společnosti přinášet uklidnění. To je v polarizované době celkem výzva.
Demokracie je v ohrožení! Heslo, které asi nejvíc rezonuje ve veřejných i v odborných debatách o povaze a proměnách současné politiky. Od Spojených států po Slovensko a po podzimních volbách i v České republice se to hemží pojmy jako „democratic backsliding“ (regres demokracie), které označují různé formy oslabování demokratických institucí, příklon k autoritářství apod. O tom, nakolik jsou tyto obavy oprávněné, jsme hovořili s profesorem politologie Janem Holzerem, odborníkem na nedemokratické režimy a přechody k demokracii a od ní.
Léta jsme byli vzorem a i loni se Česká republika mohla pochlubit nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. David Marek, hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte, přesto už tehdy začal upozorňovat na nenápadné jevy, které by mohly vést k budoucím problémům. O nich, o tom, jak by jim vláda měla čelit, o specifikách české ekonomiky, ale i o nástupu umělé inteligence či o tom, proč loni skončil jako poradce prezidenta Petra Pavla, mluví v rozhovoru pro Týdeník Echo.
Spojené státy společně s Izraelem zaútočily na Írán. Konflikt se rychle rozšířil po celém regionu a i evropské státy vysílají své síly, aby pomohly chránit své spojence. Zároveň v Evropě panují značně rozdílné názory na válku, od zcela odmítavého Španělska až po de facto podporu Německa. Nejen o dopadech operace v Íránu na transatlantickou vazbu jsme diskutovali s německým analytikem mezinárodních vztahů Ulrichem Speckem. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.
Výzkumná agentura Gallup se v červenci 2020 zeptala více než deseti tisíc Američanů, jaký podíl úmrtí na covid-19 připadá na osoby mladší čtyřiadvaceti let. Respondenti se sekli – podíl úmrtí nadhodnotili čtyřicetinásobně. Podle amerického vědce Stephena Maceda, spoluautora knihy In Covid’s Wake: How Our Politics Failed Us (Po covidu: Jak nás naše politika zklamala), přispělo k takto špatnému odhadu jednostranné zpravodajství. Ještě závažnější problém však podle něj spočíval v části vědecké obce: dosavadní pandemické plány, které před plošnými lockdowny výslovně varovaly, byly postupně opuštěny.
Uběhlo pět let od chvíle, kdy vody rozčeřila tisková zpráva Univerzity Hamburk. Univerzita v ní informuje o nové studii profesora Rolanda Wiesendangera k původu viru SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19. Wiesendanger není virolog, ale fyzik pevných částic a expert na nanočástice, což mu také bylo předhazováno v mediálním „shitstormu“. Oficiální věda a politika se tehdy držely hypotézy o zoonóze. Za těch pět let se výklad přece jen posunul a hypotéza o umělém původu už není považována za konspirační teorii, nýbrž za pravděpodobné vysvětlení této pandemie.
