Korunní princ ODS, nebo podvodník roku? Martin Kupka je stále ještě ministrem dopravy, resortu, kolem něhož se po volbách strhl ostrý spor. Předáci hnutí ANO vyšli se zprávou, že Fialova vláda dluží pro příští rok až 80 miliard korun Státnímu fondu dopravní infrastruktury a už přichystané stavby se nezačnou stavět. Martin Kupka se nejprve ostře ohradil, aby pak vyšlo najevo, že příští rok v rozpočtu dopravního fondu skutečně chybí 37 miliard. A že končící vláda stále nepodala návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Odchází tedy Fialova vláda s poskvrněnou vestou, jak by naznačovalo i zdráhání poslat nové sněmovně svůj návrh státního rozpočtu?

V jakém stavu byste řekl, že předáváte vládu?

V mnoha směrech se s republikou opravdu podařilo hnout dopředu. Kolik je u nás v dopravě připraveno investičních akcí, kolik je možno uskutečnit i z dlouhodobého infrastrukturního dluhu, o tom fakt není sporu. Stejně modernizace armády a další. Pravda, máme i svoje dluhy, tím nejvýznamnějším je digitalizace stavebního řízení. Jinde se digitalizace zvládla – abych zůstal u svého oboru, lidé si mohou objednat řidičský průkaz s doručením do výdejního boxu, aniž by museli hlídat úřední hodiny, to je průlom.

A když tedy zůstaneme na ministerstvu dopravy, v jakém stavu předáváte rozdělané projekty?

Tak jako já jsem převzal celou řadu rozdělaných projektů a dokončoval jsem je, tak i teď bude připravena celá řada klíčových projektů, kdy se často podařilo překonat dlouholeté stání na místě: pražský okruh, kde máme kladnou EIA (posudek vlivů na životní prostředí – pozn. red.) pro celou severní část. Kladnou EIA máme pro D52, tedy dálniční spojení mezi Brnem a Vídní, dlouho se na ni čekalo. Totéž vysokorychlostní tratě, kde jsme obdrželi kladnou EIA pro Moravskou bránu a čerstvě i pro trať Brno–Břeclav. U všech jmenovaných projektů jsme jednali s obcemi. V tom se přístup státu změnil, už se nemotáme na mrtvém bodě.

Dá se vyčíslit poměr dopravních projektů, které jste převzal a které budete předávat?

Posun je to obrovitý. Přebíral jsem rozpracovaných 131 kilometrů dálničních úseků, předávat svému nástupci budu přes 175 rozestavěných kilometrů. A co v dalším období bude možné začít a v přespříštím dokončit, to teď dohromady dělá kolem 250 kilometrů. Ano, to otevírá otázku, jak to všechno profinancovat. My jsme rozjeli vícero PPP projektů (tzv. partnerství veřejného a soukromého sektoru – pozn. red.), jsme v pokročilém výběru koncesionáře D35 a železničního spojení mezi Veleslavínem a Letištěm Václava Havla. A naše vláda rozhodla, že i ramena vysokorychlostních tratí půjdou v režimu PPP.

A co rozpočet dopravního fondu na příští rok, tam není ze státního rozpočtu pokryto 37 miliard. Jak to se mohlo stát?

Podívejte, my jsme dnes v unikátní situaci. Po léta Česká republika bojovala s nedostatkem připravených projektů, a přitom peníze měla. Teď díky změně legislativy za minulé i naší vlády – to byl liniový zákon a to je zákon o urychlení strategicky významné infrastruktury, který my jsme nově rozšířili i na jaderné elektrárny a významné distribuční soustavy – jsme v situaci opačné.

Andrej Babiš vzápětí po volbách tvrdil, že v dopravních projektech panuje totální rozklad. Že na příští rok nemáte vyčleněné peníze na projekty, které by se musely zastavit. Mluvil až o 80 miliardách.

Ne, nutné je zajistit 37,5 miliardy korun. To je číslo známé od září, nijak jsme ho netajili. Kdybych dál byl ministrem, zajistili bychom částečně financování už v letošním roce, i s ohledem na vývoj daňových příjmů. Zároveň bychom si s tím museli poradit i příští rok, podobně jako letos, kdy taky bylo možné peníze přidat. Výhled dopravního fondu na roky 2027 a 2028 říká, že tím naším rozběhnutím příprav bude potřeba buď zajistit víc peněz, a to i za současného snižování státního deficitu. Jasně, pro příští rok zatím chybí oněch 37 miliard na stavby dnes už připravené. Ale s tím se dá vypořádat určením priority vlády. Rozpočet je naplňování klíčové politiky vlády, na co ona klade primární důraz a co je pro ni až na druhém nebo třetím místě.

Jako vláda musíte ze zákona nejpozději do 30. září předložit návrh státního rozpočtu, což jste splnili, i návrh rozpočtu dopravního fondu, což jste nesplnili. Proč?

Já si samozřejmě myslím, že zákonné podmínky plnit musíme. Ovšem ten zákon říká, že do 30. září máme předložit návrh vládě, což jsme předložili. A když jsem se díval do historie, tak žádná z předchozích vlád s účastí Andreje Babiše neprojednávala rozpočet SFDI dřív než v říjnu. I v předchozím roce změny vlády, na podzim 2021, se rozpočet dopravního fondu dostal do sněmovny až po ustavení nové sněmovny. Popravdě řečeno mně jsou cizí formalistní přestřelky. Udivuje mě, jakou energii tomu věnuje Andrej Babiš. Místo aby se věnoval klíčovým věcem, jako je sestavování vlády a jako jsou problémy, které v ní má. To bude koalice imunity. Minimálně dva klíčoví hráči – Babiš a Tomio Okamura – budou muset být nevydáni do rukou spravedlnosti, což jsou pro Babiše závažné překážky na cestě. Není divu, že se snaží odpoutat pozornost řečmi o tom, jak flákáme rozpočty. Ale i návrh rozpočtu České republiky je známý, je známý od 30. září. Nikdo nic neskrývá. Petr Fiala jasně pověděl, že na počátku listopadu, kdy to díky ustavení nové sněmovny přichází reálně do úvahy, se vláda k rozpočtu, k formálnímu požadavku jeho odeslání do sněmovny, vrátí.

Proč se teď týden premiér i někteří ministři tvářili, že státní rozpočet do nové sněmovny už posílat nebudou?

V reakci na řeči Andreje Babiše, jak všechno bylo špatně, jak náš rozpočet za nic nestojí a jak oni už mají připravený jiný. Přirozená reakce, myslím. Ale pohleďte na realitu. Budoucí vláda nepochybně přichází do rostoucí ekonomické křivky.

To jsou snad ekonomické cykly.

Já taky netvrdím, že to je jen práce vlády. Ale třeba co jsme udělali za hospodářskou politiku v energetice a právě v dopravní infrastruktuře, to se dnes nepochybně podílí na růstu ekonomiky.

Co takového jste udělali s energetikou, že to podporuje aktuální hospodářský růst?

Ať je to ropovod TAL-PLUS, rozběhnutí příprav pro dva bloky v Dukovanech, zajištění plynárenské infrastruktury, nebo odstřihnutí se od závislosti na ruských surovinách.

Není mi jasné, jak by tyto náklady pro státní rozpočet už dnes podpořily hospodářský růst. A máme mnohem dražší energie než před čtyřmi lety.

Z hlediska poměru vůči kupní síle měla Česká republika bohužel jedny z nejdražších energií v EU vždycky. Tento nástup cen začal už v roce 2021, jistě pamatujete na pád Bohemia Energy.

Srovnání cen energií v době nástupu a konce vaší vlády ukazuje masivní vzestup, to tak je.

To mě nijak netěší, ale reálně jsme vytvořili předpoklady s cenami energií se v budoucnosti lépe vypořádat. A buďme poctiví: velká část inflace byla převzatá, velká část zděděná z roku 2021, o tom snad nemůže být sporu. Ale tak jasně že jsme ve volbách zaplatili i za to, že se inflaci nepodařilo stáhnout rychleji. My jsme dělali kroky k větší energetické bezpečnosti a zároveň ke snižování deficitu.

Proč jsme měli jednu z nejvyšších kumulovaných inflací v OECD?

To je dáno naší polohou, energetickou závislostí na Rusku a s tím související nepřipraveností. Tím pádem taky dopady války na Ukrajině byly u nás vyšší.

Mohla vláda za energetické krize udělat něco líp? Zareagovali jste na explozivní růst cen elektřiny pozdě?

Nepochybně. Hledali jsme odpověď, jak to udělat co nejlíp. Čelili jsme v tom čase taky obrovskému tlaku opozice, abychom po vzoru Maďarska okamžitě zastropovali ceny pohonných hmot. Tady jsme šli jinou cestou a ta byla prokazatelně úspěšnější než ta maďarská. Máme dnes jedny z nejlevnějších pohonných hmot v EU. U cen energií byl prvním krokem úsporný tarif, ukázalo se to jako ne ideální cesta. Ano, tady jsme asi mohli postupovat rychleji.

Bohužel v přepočtu na kupní sílu platí české domácnosti za elektřinu nejvíc v Evropě.

Pro domácnosti, pro odběratele nízkého objemu to tak je. Mrzí mě to. Energetická krize nás zastihla v situaci, kdy jsme byli úplně závislí na ruských zdrojích, což přispělo k potížím při vypořádávání potíží v energetice. Ale odstřihnutí od Ruska je zásadní příspěvek k tomu, abychom případné budoucí krize zvládali lépe.

I když je to odstřihávání se od levnějších energií ve prospěch dlouhodobě dražších energií?

V reakci na ruskou agresi na Ukrajině. Nikdo nemůže lhostejně hledět na to, že nákup energií z Ruska znamená financování agrese. Naše vláda udělala, co bylo podstatné: zajistit jiné zdroje, tak abychom na těch ruských v případě dalšího vyhrocení toho konfliktu nebyli závislí. Trvalá závislosti na Rusku by nás uvrhla do větších problémů.

Svědci mi líčili, že ve volebním štábu koalice Spolu jste někdy na jaře coby předseda programové komise přišel s oznámením, že letos se nebude psát detailní, tradičně strukturovaný program pro volby, protože tentokrát se kampaň bude dělat hodnotově.

Takových slov si fakt vědom nejsem. Já jsem pracoval na programu, který jsem taky představil. Program byl samozřejmě průnikem jednotlivých zúčastněných stran.

Byl to spíš záznam snu, jak by se dnes řeklo: vize, kde může Česká republika být v roce 2030.

Ale daleko realističtější s daleko přesnější oporou v realitě, než jaký byl program Andreje Babiše, který sliboval všechno všem. A který vytváří do rozpočtu další díry v řádech desítek až stovek miliard.

Kampaň Spolu se nesla v duchu: Teď jde o všechno, buď s námi na Západ, nebo s ruskými kolaboranty na Východ. Byla velice vyhrocená. Budete s tímto pojetím pokračovat i v opozici, nebo sundáte nohu z plynu a počkáte si na konkrétní chyby Babišovy vlády?

Tak z voleb je jasné, že lidí, kteří by možná raději bydleli v Rusku než v České republice, je opravdu málo. Byť to předtím z rétoriky a preferencí Stačilo! nebo SPD tak nevypadalo. Pokles preferencí obou stran možná i díky nasvícení, které přinesla naše kampaň, považuji za jeden z pozitivních výsledků.

Pořád hrozí, že premiéru Babišovi zavolá prezident Putin a Babiš nás vyvede ze západních struktur, jak před volbami prorokoval Fiala?

Tady byl zajímavý vývoj kampaně. Hnutí ANO dva týdny před volbami začalo voliče přesvědčovat, že oni jsou přece skálopevně ukotveni v NATO a v EU, přestože na Evropské unii nenechávali nit suchou. Tomu posunu u nich musela předcházet nějaká analýza. Babiš má politiku nastavenou jako trvale slinící prst, to aby viděl, odkud vane vítr. A to ve mně obavy reálně vyvolává: jestli ve chvíli, kdy může dojít na nějakou krizi, bude mít tak pevný postoj, jaký měl Petr Fiala. Nebo jestli v tu chvíli půjde po větru.

Tušíte, co teď očekávají vaši voliči?

Samozřejmě že pro opoziční práci není koalice Spolu přirozená platforma, ale já určitě budu vnímat, že naši voliči – a to v poměrně velkém množství – koalici Spolu volili. Těm jsme zavázáni především. Současně my jako ODS budeme s jinými opozičními stranami v konkurenčním vztahu, určitě se vymezíme vůči Pirátům, neztotožňujeme se s jejich aktivistickou notou, přirozeně že ne. A budeme tak jako dosud kritičtí k celé řadě regulací z EU, tady jsme dlouhodobě čitelní. A tady jsme ve vládě potřebné změny třeba v automobilovém průmyslu přinesli.

Co ten zákaz spalovacích motorů?

Ten byl součástí balíčku Fit for 55. Já jsem tomu zákazu oponoval vždycky.

Pořizoval jsem s vámi rozhovor před dvěma lety a tehdy jste říkal, že vám sice ten zákaz z principu vadí, ale dnes už to nemá význam, protože automobilky samy se rozhodly jít elektrickou cestou. Argument s automobilovým průmyslem už se dnes asi použít nedá.

Jenže v té době to tak bylo! Co já jsem si zažil v boji za mírnější verzi normy Euro 7, byla oponentura od celé řady automobilek, že tu změnu nepotřebují. Mezi nimi Volkswagen. Oni byli nachystáni na elektromobilitu. Mezitím se jejich rétorika mění. Česká republika šla tímto směrem dřív než ostatní země, dřív i než většina automobilek. Šli jsme ve spolupráci s českým Sdružením automobilového průmyslu, v souladu s viděním Škodovky. Já jsem zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory neschvaloval nikdy. Ano, neměli jsme jako Česká republika hlasovat pro, souhlasím. Ale tehdy jsme neměli reálnou šanci zákaz spalovacích motorů přehlasovat. Maximem možného byla výjimka na syntetická paliva. A tu jsme znovu a znovu žádali a vybojovali my s Němci. Stejně jako jsme tlačili na to, aby zhodnocení zákazu neprobíhalo až roku 2026. I ono probíhá už teď.

Řeknu vám ještě jedno: Když jsem výtky k zákazu spalovacích motorů na radě ministrů dopravy přednášel, nezdůvodňoval jsem to ideologicky. Stěžejní pro mě bylo, že to nefunguje. Nebudou se v dostatečné míře kupovat elektromobily, bude stárnout vozový park, a dopady dopravy na životní prostředí tak budou paradoxně horší. A tohle je postup, který by měl ODS charakterizovat do budoucna: střízlivě, racionálně, neideologicky, při sledování technického vývoje, tam, kde je to možné, zbytečně planetu nezatěžovat. Ale nestřílet se přitom do vlastní nohy a nevyvolávat přemrštěnou reakcí pravý opak.

Zdůrazňujete neideologický přístup. Co svoboda? Mohlo by trvání na svobodě být dostatečná ideologie?

Já svobodu neberu ani tak ideologicky, ale jako nejefektivnější možný rámec pro fungování lidí. Bez svobody není nic. Nesvoboda omezuje všechno, i ekonomický vývoj. Vždyť jsme to zažili. Na to nepotřebuji ideologii, to jsou historií opakovaně ověřené principy: svoboda, ochrana soukromí a bezpečí. Lidstvo nikdy nemělo nic lepšího, a kdokoli tyto principy popřel, tak dříve nebo později na to dojel. Ekonomikám se nedařilo a lidem se nedařilo.

Tak dojela na to trochu i vaše vláda. Hlasovali jste pro zákaz spalovacích motorů a další unijní příkazy. Neumožnili jste tím, aby napravo od vás vyrostli Motoristé?

Že by Motoristi byli ti, kdo propagují svobodu?

Vyvezli se na zákazu aut se spalovacími motory. A vaše vláda pro ně v EU chtě nechtě hlasovala.

Ano, v situaci, kdy jsme už stejně neměli právo veta. A ano, byla to chyba. Ale vládli jsme v koalici. Co se týče Motoristů, já v jejich programu nalézám spoustu rozporů. Je tam pasáž o rozpočtové zodpovědnosti, a pak se dočtu, že chtějí vrátit zpátky penzijní systém před naši reformu. Takových pokusů vloudit se do pravé poloviny spektra už bylo, přičemž já na programu Motoristů vidím málo pravicového. Vždycky, v každých volbách je poptávka po něčem novém. Oni ty spalovací motory nepochybně využili jako příležitost k protestu proti regulaci přicházející z EU, která i mně vadí. To udělali. A co je v nich dál? Je pravicové porušovat pravidla? Strana přece není jen program, prezentuje se i tím, co reálně žijí, co předvádějí její protagonisté. Není normální ukazovat, jaký jsem „sigma boy“ a že mi žádné pravidlo není svaté.

Jsou pro vás Motoristé potenciální partner? Nebo se i za pět deset let budete přednostně domlouvat s topkou a lidovci?

To já nevím, co nás čeká. Teď nás čeká doba, kdy musíme přesně pojmenovat, co od nás chtějí voliči. Podle mě je úplně zřejmé, že pro voliče Spolu některé rozdíly mezi TOP 09, ODS a KDU-ČSL nebyly tak podstatné, jako se to někdy jeví členům těch stran. Na nás určitě je, abychom neztratili a nezklamali voliče Spolu jako celku. A zároveň stavěli na tom, co pro ODS bylo vždycky vlastní: racionální řešení, která fungují. Podle mě je moderní pravice soubor principů funkčních v praxi. U Motoristů, ale ani u ANO jsem v programu nenarazil na reálné příklady životaschopné digitalizace, technologického posunu. Naopak oni svým přístupem často zastírají, že technologie se vyvíjejí. I v dopravě. Já bych nenutil nikomu ani jeden z extrémů. Ani nekonečnou závislost na spalovacích motorech, kdy nic jiného než spalováky není povolené. Ani druhý extrém, tedy pouze elektroauta – a padla.

Závislost na spalovacích motorech nikdo nikomu nenutí.

Ano, zákaz elektroaut asi nikdo nenavrhuje. Současně jsme se, a specificky v České republice, dostali do fáze, kdy k elektromobilitě máme negativní postoj už jen proto, že nám ji z Bruselu vnucovali. Klíčové je dát prostor inovacím, technologickému vývoji. Z hlediska budoucnosti automobilového průmyslu je například zásadní autonomní mobilita. Stát pro ni má vytvořit předpoklady. A my, Česká republika, jsme spolu s Německem ti, kdo od 1. ledna 2026 uvolňují možnost využívání vozidel s úrovní autonomního řízení 3. To bude další etapa ve vývoji mobility lidí. Neměli bychom zavrhovat novinky, dívat se na ně s despektem, měli bychom sledovat, kudy běží technologický zajíc. U Motoristů jsem taková témata nikde neobjevil.

Zeptám se ještě jinak: nejsou voliči Motoristů poztrácené pravé křídlo voličů staré ODS?

To se v našich analýzách moc neukazuje. Přeliv od nás k nim byl velmi malý. Motoristé podobně jako kdysi Věci veřejné sbírají hlasy z velmi různých skupin lidí a nejvíc z nerozhodnutých voličů nebo nevoličů.

Nemohou to být lidé, kteří kdysi volili nebo kteří by kdysi volili vás?

A tohle mě zajímá: jak oslovit další skupiny voličů racionální politikou, principy svobody, volného trhu a nezasahování státu dál, než musí.

Už víte, jestli v lednu budete kandidovat na předsedu ODS?

Rozhodnu se v řádu týdnů.

Kdybyste ODS vedl, směřoval byste ji v něčem jinam než Petr Fiala?

Aniž bych tím chtěl předjímat svoje rozhodnutí, jasné je, že strana musí být otevřenější, musí číst, co nám voliči sdělili. Například že chtějí v politice více nových tváří a více žen.