Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Babičky za klima a my ostatní

Na jedné straně zprávy typu, že do Evropské komise přichází jistá umírněnost a po volbách do europarlamentu můžeme čekat revizi Green Dealu, na druhé straně zprávy jako tato ze včerejška: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (nepatří pod  EU, ale pod širší Radu Evropy) vyhověl klimatické žalobě skupiny občanek.

Někdo tu dělá z komára velblouda

Salon Echa má tentokrát zpravodajské zaměření. Odpichuje se od zátahu BIS oznámeného premiérem Petrem Fialou těsně před Velikonocemi slovy: „Odhalili jsme proruskou síť, která rozvíjela operaci s cílem šířit ruský vliv a podkopávat bezpečnost v celé Evropě.“ Operace prý sestávala jednak z provozu dosud málo známého webu Voice of Europe, jednak z financovaní populistických politických proudů různě po Evropě, nikoli z České republiky, ale v ČR ano. Do debaty se zapojili poslanec Spolkového sněmu za AfD Petr Bystroň, Robert Králíček z bezpečnostního výboru PS za ANO, šéf výboru Pavel Žáček (ODS) a bezpečnostní analytik a ještě dřív signatář Charty 77 a bubeník Plastic People Jan Schneider.

Bisko, dej důkazy

Před velikonočními svátky česká kontrarozvědka ohlásila úspěch: „Podařilo se nám odhalit a zmapovat aktivity vlivové sítě financované z Ruska a působící na území České republiky. Akce BIS odhalila, jakým způsobem Rusko vlivově působí na území států Evropské unie a jak se snaží ovlivňovat politické procesy v našich zemích.“ Následovalo rozhodnutí Fialovy vlády uvalit sankce na jednu firmu, totiž web Voice of Europe, a dvě fyzické osoby, proruského ukrajinského politika Viktora Medvědčuka a Arťoma Marčevského, který tu žije.

Cenzurní smyčka

Na tomto místě by se mohla objevovat občasná rubrika: Jaký zase nápad přišel z EU, my ho s bídou stačíme vzít na vědomí, ale na odpor se nezmůžeme. Tentokrát jde o EMFA, Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. EMFA byla přijata předminulý týden Evropským parlamentem, a protože předtím už prošla Coreperem, tedy Výborem stálých zástupců členských zemí, zbývá už jen aklamační souhlas Rady ministrů, v tomto případě ministrů školství. Akt o svobodě sdělovacích prostředků je doplňkem dosti nebezpečné DSA, Nařízení o digitálních službách, které je účinné od února a které vyhrožuje provozovatelům velkých internetových platforem.

Čtyři bloky jsou chiméra

Otázka je, jaké cíle má ČEZ, ze dvou třetin státní firma, sledovat. Expanzi jaderné energetiky, expanzi tzv. obnovitelných zdrojů OZE – nebo třeba plynových elektráren? Anebo, když to uchopíme z opačného konce, co nejvyšší zisk a každoroční vysoké odvody do státního rozpočtu? To jsou otázky pro bývalého generálního ředitele ČEZ, posléze vládního zmocněnce pro jadernou energetiku a celoživotního energetika Jaroslava Míla.

We´re all living in Amerika

Žijeme už jako v Americe. Ne tím, že u nás s jen malým časovým zpožděním mohou vyjít knihy autorů, jako je Abigail Shrierová. Ale tím, že i u nás mohou takzvaně kontroverzní knihy zažít americký osud. Shrierová napsala před čtyřmi lety knihu „Nevratné poškození“ o problematice tzv. genderové dysforie. Jak název napovídá, kniha je kritická k ideologii transgenderového hnutí, podle níž člověk s pocitem, že se narodil do špatného těla, to může napravit a změnit si pohlaví – sám, případně s pomocí farmak nebo lékařů. Už ve své vlasti tehdy Shrierová vzbudila pobouření.

Jaderná energie je B. Ať Fiala prozradí A

Sázka na jádro je sázkou do příliš vzdálené budoucnosti. Premiér Fiala v Bruselu nasedá do vládního speciálu, jeho státnický zrak se upírá kamsi za horizont, a zatím mu doma řádí lobby OZE pod záštitou ministra životního prostředí z dvouprocentní strany lidové. Ale těžištěm této poznámky je Jaderný summit, který Evropské radě předcházel. Zúčastnilo se ho 32 států, mezi nimi 14 z EU, což je oproti loňsku v Unii nárůst o tři (včetně hostitelské Belgie). Summit je přirozeně deklaratorní, ale to nevadí.

Volové bez diplomu proti volům s diplomem

Událostí týdne v české politice je mimořádná schůze sněmovny, kterou vyprovokoval Andrej Babiš jedním zatoulaným e-mailem. V tom e-mailu si u svého poradce objednává informace k ministru zahraničí Janu Lipavskému. Protože následující text bude údivem nad tím, s jakou rutinou pětikoalice přistupuje ke svým příznivcům jako ke zpolitizované zvěři, která už nemyslí, začněme příkladem ze světa dřív, než čtenář stihne zapnout Antibabiše v sobě.

Tak nás třeba zabijte

Posledních několik týdnů je ve znamení zhoršených vztahů mezi Prahou a Bratislavou. Iniciátorem je česká strana, odůvodňuje to prostě: nepřijatelnými názory slovenské vlády na rusko-ukrajinskou válku, které se mj. zhmotnily v setkání ministrů zahraničí Slovenska a Ruska při diplomatické konferenci v turecké Antalyi. Vyrazili jsme tedy pořídit rozhovor s předsedou slovenské vlády Robertem Ficem.

Najednou elektroauta nejsou v EU posvátná

V uplynulých dnech byl úspěšně dotažen projekt na zředění normy Euro 7 pro auta, který odsouvá konec klasických vozů o několik let. Je to z nemalé části česká iniciativa (Alexandr Vondra, Martin Kupka). A jak se blíží volby do Evropského parlamentu – budou za čtvrt roku – část politické kasty v Evropě prokazuje větší elastičnost. Viděli jsme to jak při ústupcích zemědělcům, na které Green Deal nemá být uvalen tak rychle, tak v zásadním bodu Green Dealu, jímž je zákaz nových spalovacích motorů od roku 2035.

U ODS mi chybí chuť vyhrávat

Do domácí politiky se vrací život. Nejsilnější vládní strana, ODS, má v polovině dubna volební kongres. Modrým stagnují preference, zatímco ANO jako hlavní síla opozice má už víc než dvojnásobek, v posledním průzkumu z přelomu února a března dokonce 38,5 procenta. Pokud je ale dáno, že občanští demokraté půjdou do voleb se stejným vedením Fiala–Stanjura, je rozhodnuto i to, že to bude v rámci koalice Spolu? Jihočeský hejtman Martin Kuba kritizuje stranické vedení, že už ani nemá ambici získávat samostatně 25 či 30 procent jako kdysi.

Slovensko je momentálně fuj

Česká vláda se nově nekamarádí s vládou Slovenska, je na ni bohovsky naštvaná. Potřebu sdělit to světu měla minulý týden, když oznámila, že společné, symbolické zasedání obou vlád na začátku května se odkládá na neurčito. Vygradovalo to oficiózním přijetím, jehož se dostalo lídrovi slovenské opozice Michalu Šimečkovi. Předseda Progresívného Slovenska šel v Praze doslova z ruky do ruky, po termínech u ministrů vnitra, zahraničí a předsedkyně sněmovny o den později čekal Šimečku v Kramářově vile sám předseda vlády Petr Fiala.

Fiala se montuje do Slovenska

Roztržka mezi Prahou a Bratislavou nabyla jakési oficiální podoby ve středu, okatým oznámením české vlády, že ruší konzultace se slovenskou vládou. Včera, kdy Petr Fiala v Kramářově vile přijal opozičního lídra, předsedu strany Progresívné Slovensko Michala Šimečku, vyvrcholila. Český premiér včera překročil hranici od jakés takés zodpovědnosti k politické iracionalitě. Jedna věc je mít s vládou sousední země rozpory. Střet s Robertem Ficem se týká rusko-ukrajinské války, přičemž kupodivu v konkrétním konání vlád žádné velké rozdíly nejsou. Slovensko určitě nedělá protiukrajinskou politiku, například na rozdíl od Maďarska z něj na Ukrajinu pořád plynou nějaké zbraně a munice.

Každá válka s Ruskem by nakonec byla jaderná

Pocitově jsme zatím v historii ČR nebyli ještě nikdy tak blízko válce. Francouzský prezident Emmanuel Macron nadhazuje myšlenku vyslat na Ukrajinu vojenské jednotky. Zatím to většina evropských premiérů včetně Petra Fialy odmítá. Jenže Ukrajina viditelně prohrává a v Evropě stoupá strach z ruského postupu západním směrem. Náčelník gen. štábu AČR Karel Řehka otevřel znovuzavedení odvodů. Co se vlastně děje: na Donbase, v Česku, v hlavách ruské i západní generality a bezpečnostního establishmentu? Otázky pro Řehkova předchůdce, armádního generála Jiřího Šedivého.

Svět není playstation

Minulý týden se toho v konfliktu Rusko–Západ stalo tolik turbulentního, že i zájemce o mezinárodní politiku stěží drží krok s vývojem. Za pozornost stojí tři důležité věci. Zaprvé list Wall Street Journal svou autoritou potvrdil, že Rusko a Ukrajina před dvěma lety, takřka vzápětí po invazi ruské armády, byly krok od smírného řešení. WSJ vlastně už jen kodifikuje, co mezitím dosvědčili aktéři z Ukrajiny, Ruska, Izraele, Turecka... Nicméně list měl k dispozici text dohody a ta obsahovala dvě koncese Kyjeva: slib neutrality, rozuměj konec snů o NATO, a početní strop pro armádu. Za to by se Rusové stáhli do výchozích pozic z 24. února 2024.

Macron v Praze, EDF v Dukovanech? Pomalu

Tak Česká republika má podepsané strategické partnerství s Francií. Hodnotu toho partnerství naznačil Emmanuel Macron, když se včera v Praze nejdřív zdržel ve francouzském lyceu a pak přijel pozdě na jednání se svým protějškem Petrem Pavlem. Vypadalo to, že důležitější je pro něj malé polínko do věčného ohně frankofonie než dochvilnost při návštěvě u strategického partnera na starém hradu českých králů. Prezident Pavel pak se zarážející lehkostí podpořil nedávnou úvahu svého hosta, že by členské státy NATO mohly poslat na (západní) Ukrajinu vojenské jednotky.

Migrační pakt bude, ani si toho nevšimnete

Co je pod radarem parlamentní debaty, to je čertem. Tento princip můžeme vztáhnout na středeční hlasování sněmovny, jímž vládní většina odmítla návrh uspořádat mimořádnou schůzi k migračnímu paktu EU. Pro mimořádnou schůzi hlasovali všichni přítomní poslanci ANO a SPD, zatímco ani jeden z přítomných poslanců pětikoalice ji nepodpořil. Tohle nebyla tradiční kočkovaná, kdy opozice v parlamentu využívá těžkostí ministrů, tak jako když tatáž sestava před třemi týdny marně svolávala mimořádnou schůzi ke kampeličce, v níž měl Petr Fiala nepřiznaný milion korun.

Co všechno nevíme o válce, kvůli které chtějí zavést odvody

Včerejšek byl jedním z milníků oné kvaziválečné mentality, v níž žijeme už dva roky. Petr Fiala letěl do Paříže na schůzku, kde se bude 27 pozvaných státníků dohadovat, jak pomoci Ukrajině s dodávkami zbraní. Fialův slovenský protějšek Robert Fico předtím vyhlásil, že mu jde mráz po zádech z toho, co se kuloárně dozvídá: že prý si některé vlády v NATO pohrávají s vysláním vojáků na Ukrajinu.

Rakousku je ouzko

Nenápadně vyhlížející zpráva, že ve Vídni byl odsouzen k podmíněnému trestu bývalý kancléř Sebastian Kurz, je už na druhý pohled docela dramatická. Je to nejnovější příklad zneužití justice v politickém boji. Jsme zvyklí na něco takového, zhruba řečeno, na východ od nás. Ale množí se případy i v německy mluvícím světě, tedy v tom, co je pro nás nejbezprostřednější „Západ“. Kurz byl v minulém desetiletí politickou hvězdou středoevropského významu. Předseda Rakouské lidové strany (ÖVP) se skutečně pravicovým programem, nejen proti masovému přistěhovalectví, ministr zahraničí a posléze předseda vlády.

Nonkonformisty zruinovat

Diskuse o Green New Dealu, jejíž ozvěnu jsme teď mohli zaznamenat při sedláckých protestech u nás, stojí a padá s „vědou“. Protože „věda“, opakuje nám hlavní proud, dávno a mimo jakoukoli pochybnost zjistila, že tak prudké oteplení jako v posledních sto letech nebylo v dějinách zaznamenáno a že ho způsobuje rozmnožené lidstvo se svým průmyslem. Tím se odůvodňuje celý ten vějíř zákazů, uhlíkových daní, předpisů a kampaní na cestě k uhlíkové neutralitě. Kdyby byla „věda“ zpochybněna, logicky budou zpochybněny i všechny tyto zákony a s nimi celá jedna politická generace.

Kde berou v Praze tu drzost?

Jednou z výrazných postav bouřící se části českých zemědělců je Jaroslav Lád. Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku loni inicioval petici s žádostí, aby vláda upustila od přerozdělování dotací mezi zemědělci navzájem. Petice je v Senátu a směřuje k Ústavnímu soudu. Lád během blokád a demonstrací, které začaly v pondělí 19. února, na tribuně nevystupuje. Ale kritickým názorem na zemědělskou politiku a zemědělské kapitoly v unijním Green New Dealu se netají. Leitmotivem rozhovoru je proces, v němž se zemědělci z příjemců subvencí z EU dostali na pozice kritiků EU.

Být proti Green Dealu není proruské

Dva členové vlády, Petr Fiala a Marek Výborný, jednali včera s předáky zemědělských organizací. Agrární komora, Zemědělský svaz i Asociace soukromého zemědělství mají z pohledu vlády tu výhodu, že se distancují od protestů a traktorových blokád, které budou na magistrálu v Praze uvaleny v pondělí. Blokády zaštiťuje Asociace samostatných odborů (ASO) a tvář jim poskytli dva bývalí předsedové Agrární komory, Jan Veleba a Zdeněk Jandejsek.

Tusk z nás dělá banánovou republiku

Málo reflektovanou a přesto silnou dějovou linkou minulých dní a týdnů jsou události mezi státy střední Evropy a eurounijním centrem. Polsku po osmi letech s konzervativci vládne „proevropský“ Donald Tusk a státní a veřejnoprávní instituce vymetá metodami, za jaké by konzervativci z PiS dávno stanuli před Evropským soudním dvorem. Tusk to ale má v Bruselu dobré a Polsku teď byly z Fondu obnovy uvolněny miliardy zablokované předtím pravicové vládě například kvůli oslabování právního státu.

Tucker versus náčelníci generálních štábů

Tucker Carlson má dnes ze všech novinářů světa největší publikum, ale i taková celebrita je jenom člověk. Už nějakou dobu před svým loňským propuštěním z konzervativní televize Fox News se tam ocital pod tlakem. Nespokojena s ním byla část personálu „konzervativní“ stanice, typ zaměstnanců, které sice divák na obrazovce neuvidí, ale kteří spoluutvářejí jakési firemní ovzduší. „Tucker“ se svou nejsledovanější politickou talk show měl roční plat 20 milionů dolarů, a přesto bylo takřka nemožné sehnat do pořadu inzerci. Takový strach je v Americe z twitterové úderky.

Blokáda Prahy

Zemědělské skupiny u nás se toho času dělí na mírnější a radikálnější. Ta radikálnější je slabší, ale chce být vidět a od pondělka začíná v hlavním městě, s těžištěm u sídla ministerstva zemědělství, blokovat magistrálu. Prahu tedy v nějaké míře čekají kolony traktorů a těžké techniky, podobně jako v posledních týdnech zastavily dopravu i v jiných metropolích Evropy. Zaběhnuté stavovské organizace –⁠⁠⁠⁠⁠ Agrární komora a Zemědělský svaz –⁠⁠⁠⁠⁠ se k tomuto drastickému protestu zatím nepřidaly, ale vyhrazují si možnost silničních protestů někdy v březnu. Zítra ti umírnění budou jednat s předsedou vlády a ministrem zemědělství, kteří k nim dopředu přistupují s chápavým výrazem ve tváři.

Ještě k české petici o Gaze

Česká petice ke Gaze se dá pojmout tak, jak to tady v pátek učinil Jiří Peňás: soustředit se na širší kontext izraelsko-palestinského konfliktu a podat jeho výklad. A dá se pojmout tak, že se budeme nejdřív věnovat samotnému textu petice. Přitom zjistíme, že je to výzva české politické reprezentaci, aby ustoupila od své bezvýhradné podpory kabinetu Benjamina Netanjahua, protože to, co dělá, už se právem na sebeobranu nedá hájit. Když tři týdny po útocích Hamásu přiletěl do Izraele Petr Fiala, dalo se to ještě pochopit jako gesto solidarity se zemí, která byla v šoku ze smrti 1200 občanů, z nich 700 civilistů.

Starší články