Daniel Kaiser - redaktor a komentátor

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.

Články autora

Škoda a Volkswagen: dcera kojí matku

Výdajová politika české vlády stojí na předpokladu, že se vrací hospodářské oživení a není potřeba moc šetřit. Jaký je ale globální kontext? Nekončící válka USA proti Íránu, válka Ruska proti Ukrajině, trvání Evropské komise na emisních povolenkách, nabíhající uhlíkové clo EU, v Německu hospodářská malátnost. Český průmysl a automotive zvlášť je navázaný na Německo. Jak moc nás mají vzrušovat zprávy o tom, že VW bude masově propouštět a že propouštět hodlají i BMW, Porsche nebo Mercedes-Benz? Jaké může mít soumrak automobilového odvětví v Německu dopady na Škodu Auto?

Rady od reakcionáře

Eduard Habsbursko-Lotrinský, s nímž v tomto čísle přinášíme rozhovor, je jedním z mnoha potomků vzešlých ze čtyř linií, které založili synové císaře Leopolda II. (1790–92, mihne se i v F. L. Věkovi): rakouská, toskánská, těšínská a Eduardova maďarská. Každý z jeho sestřenic, bratranců, sestříňat a bratráňat (eviduje jich na 300) mohl z dějin vyabstrahovat zásady a pravidla, podle nichž se Habsburci snaží žít a prosperovat. Udělal to až Eduard. Kniha stará tři roky se v anglickém originále jmenuje The Habsburg Way a v pozdějším německém vydání Sprechen Sie Habsburgisch? – a obsahuje sedm pravidel podle autorova výběru.

Jsme tradice, kterou bruselský byrokrat naprosto nechápe

Pět set let od bitvy s Turky u Moháče, v níž zahynul český král Ludvík Jagellonský, znamená i pět set let od nástupu Habsburků na český trůn. Sto a něco málo roků poté, co tento rod s koncem první světové války přišel o své postavení, žijí doslova stovky Habsburků rozesety po světě a napříč různými obory. K nejznámějším patří Eduard Habsbursko-Lotrinský, praprapravnuk Františka Josefa, do loňských Vánoc dlouholetý velvyslanec Maďarska ve Vatikánu. Pro široké publikum napsal přednedávnem knížku o sedmi zásadách, které prý Habsburkům pomohly prosadit se a udržet na evropském, chvílemi i světovém jevišti. Navštívili jsme Eduarda na dolnorakouském venkově, kde bydlí, když vzácně není na cestách.

Američani zase začali válku, kterou neumějí ukončit

Náš mocný spojenec, USA, zahájil před čtyřmi měsíci válku, kterou neumí zastavit, ani když její trvání ohrožuje globální ekonomiku, dodavatelské řetězce v Asii, v Evropě a nakonec patrně i v Americe. Válka je mezi americkými voliči rekordně nepopulární, a to hned od začátku – na rozdíl od dřívějších válek na Blízkém východě, především v Iráku, kde veřejnost bojovného prezidenta podporovala a proti válce se naladila až po třech čtyřech rocích bojů.

Bude to ještě drama

Česká vláda v pondělí s definitivní platností ohlásila vznik akceleračních zón pro větrníky (a v menší míře solární parky). Zásadní na výstupu ministra průmyslu Karla Havlíčka bylo potvrzení, že plocha vyčleněná pro zóny se z původních 2700 kilometrů čtverečních smrskne na necelých 300. Pokud nás monstra s lopatkami odpuzují, pořád je to zhoršení proti současnému stavu, kdy pro stavbu větrníků platí docela přísné povolovací řízení, a i proto jich je zatím v české krajině zanedbatelné množství.

Utáhneme vám šrouby o něco pomaleji

Svým dosahem nejvýznamnější střet, jehož se dnes česká vláda v EU účastní, je o budoucnost systému emisních povolenek. Systém ETS, v němž firmy z energeticky náročných oborů a elektrárny v principu platí za každou vypuštěnou tunu skleníkových plynů, byl zaveden před deseti lety. Protože už za dva roky mají být uvaleny povolenky i na pohonné hmoty v našich autech a teplo v našich bytech, rozlišuje se na ETS 1 pro průmysl a budoucí ETS 2 pro domácnosti.

Nikdy jsem proti Čechům nic neměl

Víc než 33 let už uplynulo od rozdělení Československa. Vztah, který byl rozveden i pro svou počínající toxicitu, přešel v poklidné přátelství na dálku, než se opět stal toxickým asi před třemi lety, kdy Fialova vláda pro jiné názory na rusko-ukrajinskou válku a na její příčiny zmrazila vztahy s vládou Ficovou. Po ty tři roky je u nás v politice a publicistice běžný obrat „slovenská cesta“ jako černý scénář vývoje. Na vývoj vztahů mezi oběma národy jsme se byli zeptat otce slovenské samostatnosti Vladimíra Mečiara. Rozhovor mečiarovsky meandruje, kromě vzpomínek na polistopadové roky přijde řeč i na Andreje Babiše a samozřejmě na Rusko, k němuž mají Slováci historicky trochu jiný vztah než Češi.

Takovéto Evropské komisi ani cent navíc

Ve stínu tak zásadních otázek, jako jestli jízda Filipa Turka na zelenou, ale ve sporném pruhu je na rezignaci, se odehrávají takové věci jako střet s Evropskou komisí o naše peníze. Ve hře jsou nové zdroje, které si Komise chce zajistit jaksi navíc pro příští unijní rozpočet. Bývá na sedm let a tento začne rokem 2028. Mezi pěti zdroji, které by pro sebe Komise ráda otevřela, jsou nová srážka ze zisku velkých firem, kdy by do rozpočtu EU odváděly jedno procento nad rámec toho, co už odvádějí do národních rozpočtů. Ve hře je i přesměrování nějaké části peněz, které dnes do národních rozpočtů plynou z hazardu, a které když odtečou do Bruselu, vytvoří v českém rozpočtu příjmový výpadek.

Od covidu jsme psychopati

Scott Atlas radil nejmocnějšímu politikovi světa a současně musel mít nepřetržitou policejní ostrahu a jeho bezpečnost musela řešit i FBI. Bylo to v prvním covidovém roce, kdy se Atlas postavil proti několika konvenčním pravdám té doby. Veřejně hlásal, že nošení roušek a respirátorů nevede ke zpomalení přenosu viru, že testovat na covid by se měli jen lidé, kteří mají příznaky nemoci, nebo že je třeba otevřít školy a sociální život a dosáhnout stádní imunity a do té doby chránit zranitelné skupiny, tedy především hodně staré lidi. I v týmu prezidenta Trumpa se Atlas dostal do sporů, jeho univerzita se od něj distancovala, sociální sítě ho cenzurovaly.

Válečné ekonomice vstříc

O summitu NATO v Ankaře psali v New York Times (NYT) jako o summitech dvou. Ten první jako kdyby byl pro kamery, zachycující klasické výstupy Donalda Trumpa, jeho výhrůžky a pak stejně intenzivní projevy přízně. Druhý se odehrával v zákulisí, kde se dohodla subvence pro Ukrajinu ve výši 70 miliard eur, a to nejen pro letošek, ale přinejmenším stejná suma i pro příští rok. Trumpovo showhmanství, píší NYT, tak neprávem zastiňuje podstatu summitu, jehož závěry jsou paradoxně v souladu s tím, co Trump po Evropanech vytrvale žádal. My doplníme, že to je program státní konjunktury pro americké zbrojařské koncerny, který mají platit Evropané.

Hrad je morální opozice

Otevřete si noviny, počítač, váš partner otevře ústa – všude je summit NATO v Ankaře. Konal se tento týden, 7. a 8. července, a do české delegace byl nakonec po předběžném opatření Ústavního soudu zařazen i prezident Petr Pavel. O táhlém konfliktu Hradu a vlády, který sporem o místo prezidenta v delegaci graduje, o tom, kdo si začal a proč je prezident představitel „morální opozice“, hovoříme s jeho zahraničněpolitickým poradcem, dlouholetým diplomatem a politikem Michaelem Žantovským.

Českými médii obchází strašidlo AfD

Pomalu bychom si mohli zřídit „opravovnu“ – co se týče referování o nejsilnější straně v německých průzkumech, jíž je Alternativa pro Německo (AfD). Na stránkách iRozhlasu jsme se o víkendu z titulku rozhovoru vedeného s politologem a germanistou Lukášem Novotným dozvěděli, že AfD bude „velmi tvrdě vyžadovat zrušení“ Benešových dekretů. Žádný důkaz, žádná příslušná pasáž z programu strany, odpovídající vyjádření jednoho z dvojice předsedů Chrupalla–Weidelová. Ale vyjádřila se tak frakce v bavorském zemském sněmu a možná ještě jedna dvě regionální buňky kdesi. Trochu málo na alarmistické titulky u nás.

Ivanka Trumpová vs. plameňák růžový

Léto je v plném proudu, tentokrát se však Albánie do středu pozornosti nedostává jen jako populární turistická destinace, ale především kvůli ostrovu Sazan. O tento subtropický ostrov projevil zájem zeť amerického prezidenta Jared Kushner se svou ženou Ivankou Trumpovou. Kushner tu plánuje nebo plánoval zřídit drahé letovisko, osudným se celému záměru může stát i to, že jeho součástí je i část přírodní rezervace naproti na pevnině, v místech přírodní rezervace.

Krajní levice opouští Úřad vlády

Musíme se ještě vrátit k hromadné rezignaci 53 „expertů a expertek“ z Úřadu vlády ČR, respektive z vládních rad, výborů a skupin k Úřadu vlády přičleněných. Odcházejí na protest proti převodu z tohoto centrálního místa moci na tři ministerstva. Jejich hromadná rezignace je taková malá radost v dosavadním působení Babišovy vlády, která si zahrává, že do análů vejde pro nadměrné utrácení a zrušení dobrých změn důchodového systému zavedených předchozí vládou.

To by byl superskandál

Jak bylo do dubna a epochální prohry Viktora Orbána u nás všude plno Maďarska, v posledních týdnech ho je zase až nezdravě málo. Přitom se v Budapešti rýsuje skandál, jakých moc nebývá. Týká se nepřímo, zato velmi zblízka vítěze nad Orbánem, jímž je samozřejmě Péter Magyar. O novém premiérovi se ví, že jako bývalý manžel bývalé ministryně spravedlnosti v bývalé Orbánově vládě toho hodně věděl a využil k politickému startu pedofilní skandál, v němž tehdejší prezidentka Katalin Nováková omilostnila muže, který patrně kryl zneužívání dětí v jednom sirotčinci.

Petr Fiala úplně mimo

Vystoupení druhého českého prezidenta na konferenci Alternativa pro Německo (AfD) v Berlíně přivítal teď jiný bývalý předseda ODS Petr Fiala tímto způsobem: „Smutný, až děsivý politický konec Václava Klause: spojenec německých nacionalistů a proruských sil.“ Pro Fialu je „proruská síla“ samozřejmě naprosté dno, odpad, takže Klaus se spojuje s odpadem. Člověk by se podivil, že to řadovému poslanci Fialovi stojí za zničení dekora vůči muži, s nímž byli dlouhá léta politicky spřízněni. Ale taky to ukazuje mělkost dnešní české politiky, způsobu, jakým se na sítích dělá, nebo spíš odflinkává.

Náměsíčníci pro naši dobu

V pondělí, kdy šlo Echo do tiskárny, rezignoval v Británii premiér Keir Starmer. Padl pro dokonalou nevýraznost, což není vhodná výbava pro vedení země, která má problémy. V jednom ohledu ale Starmer výrazný byl: tvrdý, velmi tvrdý přístup k Putinovu Rusku. Pár dní před jeho pádem britští commandos obsadili ruský tanker v kanálu La Manche. Británie už několik let testuje ruské nervy vysíláním svých vojenských lodí a letadel do Černého moře úplně k ruským hranicím, kde by naiva myslel, že Britové nemají moc co hledat.

Teď už bude většina ODS pro euro

Ideová konference Občanské demokratické strany, první pod novým předsedou Martinem Kupkou, před dvěma týdny představila staré hodnoty v novém obalu (Modrý kodex), to nejtřaskavější se ale jen nakouslo. Má ODS zdvihnout téma přijetí eura? Nebo bude věrna svému původnímu suverenismu a české koruně? Hlavním nahazovačem eura ve straně je její místopředseda Pavel Drobil. Rozhovor je svým způsobem průzkum, jestli pozvolný posun k euru máme číst jako znamení pozvolného postupu celé strany. Téma eura bylo mimochodem odloženo na podzim, kdy k němu ODS svolá samostatnou konferenci.

Straší se Slovenskem, kde se ale nic hrozivého neděje

Debaty, které doprovázejí plán vlády zrušit koncesionářské poplatky a přitom České televizi i Českému rozhlasu pokrátit peníze asi o 15 procent, obsahují i varování. Mohli bychom ho nazvat uherským scénářem. „Přesně takhle začíná cesta k politickému ovládnutí médií po ficovském a orbánovském vzoru,“ píše na X předseda občanských demokratů Martin Kupka. Veřejnoprávní stanice dávají slovo aktivistům a progresivním novinářům ze Slovenska a ti nám podávají hlášení z očistce, do něhož my prý zrovna vstupujeme.

Země pod dozorem

Minule jsme tu psali o tlaku Evropské komise na to, aby Babišova vláda v duchu příslibů vlády Fialovy vyčlenila po republice akcelerační zóny pro stavbu (obřích) větrníků. Od té doby se stalo to, že vládní zmocněnec Filip Turek dostal v koalici zákaz podat svůj pozměňovací návrh, jímž by se v zónách určilo minimum 900 metrů mezi větrníkem a obytnou zástavbou. Jinak hrozilo, že nám Evropská komise nevyplatí deset miliard korun. Je šokující, že to Turek řekl takhle napřímo, a je šokující rozsah, v jakém už nejsme pány nad svou zemí a v tomto případě doslova nad svou krajinou.

Černá labuť odvrácena?

Nevyřčená strategie Babišova kabinetu počítala s tím, že nástup k moci se – už zase – bude krýt s fází hospodářského oživení, takže půjde velkoryse utrácet a současně držet schodek v přijatelných mezích. Rizikem takového bezstarostného postupu je výskyt černé labuti, nějaké zlomové události, kterou při nejlepší vůli nešlo předvídat, která ale mění naše předpovědi a kalkulace. Černou labutí pro Andreje Babiše se mohla stát válka s Íránem. V recesi se nedá utrácet a přitom nevytvářet ekonomické nerovnováhy. USA a Izrael válku zahájily 28. února, v horké a posléze studené fázi trvala sto dní.

Jak jsme táhli na Teherán

Jestli Donald Trump prokazatelně něco neumí, tak ukončovat války. Dvakrát zvítězil ve volbách s explicitním slibem žádné „stupidní války“ nezačínat, napodruhé dokonce sliboval, že do 24 hodin vyřeší válku na Ukrajině. To pochopitelně byla nadsázka, Trump se o vyjednání míru aspoň pokusil. Ovšem válka na východě pokračuje a amerického prezidenta nudí. Mezitím otevírá i svoje války, ze kterých pak neví, jak ven. Před sto dny (jubileum jsme si připomněli o víkendu) spustil uprostřed jednání válku proti Íránu. Ta zřetelně nedosáhla ani jednoho z prezidentových cílů

Klaus, velký český samotář

V pátek 19. června oslaví 85. narozeniny jeden ze zakladatelů moderního českého státu Václav Klaus. Pojali jsme to jako příležitost promluvit o Klausově dvojjediném významu politika a intelektuála, který do veřejného prostoru dodnes rád vstupuje s provokativními, někdy prorockými názory. Pozvání do Salonu Echa přijali dva ekonomové: letitý Klausův spolupracovník Dušan Tříska a Pavel Kysilka, bývalý viceguvernér centrální banky a posléze generální ředitel České spořitelny. Sestavu doplňují dva Klausovi kolegové a občas oponenti v politice, Petr Nečas a Milan Uhde.

Co mají Albánci proti Ivance T.?

Andrej Babiš má Čapí hnízdo, rodina Donalda Trumpa asi bude mít svoje Plameňácké hnízdo. Vznikne v Albánii přeměnou ostrova Sazan a přilehlého pobřeží. Déle než týden se teď proti developerským plánům v hlavním městě Tiraně protestuje, část demonstrantů se dokonce přepravila na ostrov, zahnala na útěk privátní ochranku a rozbíjela okna u stavařských kójí. Sazan, ostrov se subtropickým klimatem a flórou na předělu Jaderského a Jónského moře, sloužil za komunistů jako vojenský opěrný bod.

Opozice chtěla, aby si Babiš v Bruselu lehl naznak

Poslední týden běží další kolo přetahované o to, jestli střet zájmů českého premiéra umožňuje, aby byly Agrofertu vypláceny dotace z EU. Do toho včera Deník N přinesl zajímavou zprávu: úředníci Evropské komise na dotaz českého Státního zemědělského intervenčního fondu zúžili svou hrozbu, že dotace pro Agrofert českému státu neproplatí. Prý se ta hrozba netýká tzv. nárokových dotací. Pokud je to tak, jsme svědky dnes pozapomenuté férovosti v politice anebo se tu vynořuje velký kompromis.

Ukrajina má problém s neonacismem

Poslední dobou se zprávy z Východu nesou v mírně optimistickém duchu: ukrajinská armáda díky pokroku v zacházení s drony zastavila postup Rusů; z fronty se i na ruské straně konečně stává zóna smrti; ukrajinské drony pronikají hluboko do vnitrozemí agresora a poškozují jeho vojenskou a energetickou infrastrukturu. Málokdo sice ještě fantazíruje o tom, že by se podařilo vytlačit Rusko z Donbasu nebo Krymu, ale jakousi obří útěchou má být konstatování, že Ukrajina se během války stala vojenskou velmocí a že tuto kvalitu jí ani po válce už nikdo nevezme.

Uršula ty větrníky na Vysočině prostě chce

Jestli tažení za obnovitelné zdroje energií (OZE) může u české veřejnosti spektakulárně narazit, narazí o stachanovsko-gargantuovský plán výstavby obřích větrníků. Stavět se má, jak už se dnes obecně ví, v takzvaných akceleračních zónách. Smysl zón spočívá v tom, že v nich odpadá zdlouhavé povolovací řízení. Bitva svedená o rozsah a konkrétní umístění zón se v těchto týdnech chýlí ke konci. Evropská komise se brutálními výhrůžkami už skoro postarala o vítězství zelené lobby.

Středoevropské peníze ať zůstanou ve střední Evropě

Konference Globsec minulý týden přivezla do Prahy jednoho hosta, který se dosti vymykal – nejen názory na současnou politiku či evropskou integraci, ale i svým dosavadním životem. Ač je s 57 roky věku na poměry Evropských rad pořád ještě mladý, zažil Mateusz Morawiecki, premiér Polska v letech 2017–2023, svým způsobem víc než všichni jeho kolegové ze summitů. Jako syn nejhledanějšího předáka polské protikomunistické opozice v 80. letech byl už jako nezletilý vystaven tvrdým výslechům, bití, dokonce výhrůžkám smrtí.

Starší články