Ukrajina je náš Irák
To, co se událo tento týden ve věci rusko-ukrajinské války, je revoluční, možná i zvrat.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
To, co se událo tento týden ve věci rusko-ukrajinské války, je revoluční, možná i zvrat.
Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.
Minulý týden byl v Praze ministr zahraničí Maďarska Péter Szijjártó. Cesta vzbudila jiný druh pozornosti, než jaký návštěvy politiků ze spřátelených zemí obyčejně vyvolávají. Šéf maďarské diplomacie se nesetkal s nikým z vlády, zato měl ve svém minutovníku schůzku s Andrejem Babišem. Premiér Petr Fiala se proti tomu vymezil slovy, že „český ministr zahraničí rozhodně potají neobjíždí jiné země, aby kritizoval jejich vlády a podporoval opozici“.
Žijeme v týdnech, kdy se naši politici vyhecovali k siláckým výrokům o navyšování peněz na obranu: už ne dvě, ale tři procenta HDP – a proč ne víc? Současně s tím se nám před očima rozkládá struktura, která má bdít nad obranou státu. Nikoliv armáda jako taková, jen vztahy mezi generálním štábem armády a ministerstvem obrany jsou doslova v troskách. Z jedné strany vojenská policie šetří podezření, že vojáci z 601. skupiny speciálních sil vozili nelegálně na Ukrajinu drony. Řeklo by se: Vždyť je to oficiální politika státu, podpora Ukrajiny proti Rusku. Tady však existuje podezření, že vojáci to dělali bez vědomí politiků
Jak má Česká republika reagovat na nový civilizační faktor, jímž je v západním světě Trump 2.0.? Protože staronový prezident USA se svou politikou nedotýká našich zájmů jen široce diskutovanou hrozbou cel, ale především ústupem od zelené politiky. Evropská komise minulý týden potvrdila, že od ní a od dekarbonizace nehodlá ustoupit. EU tak začíná být ekonomicky „nahá v trní“ a Českou republiku jako nejprůmyslovější členský stát si můžeme představit jako naháčovy slabiny.
Donald Trump ani zdaleka nebude ve všem požehnáním, to si i konzervativci u nás museli přiznat poté, co tak dřevorubecky otevřel téma cel. Po Číně a Kanadě (Mexiko si prozatím vyjednalo měsíční odklad) dojde s americkými cly i na Evropu, byť v pondělí ještě nebylo zřejmé, na jaký sortiment, odkdy a o kolik. Trump nicméně minulý pátek nedvojznačně řekl, že cla na EU budou „velmi zásadní“, a to proto, že dosud se Evropa k Americe „chovala velmi špatně“.
Česká republika se včera oficiálně přidala k honu Bruselu na Viktora Orbána a teď je otázka, proč. Jde o kdovíkolikáté řízení Evropské komise proti Maďarsku. Tentokrát Komisi vadí maďarský zákon na ochranu národní suverenity, který zakazuje financování politických stran ze zahraničí a dále mimo jiné zřizuje jakýsi úřad na ochranu svrchovanosti.
Pohonné hmoty na českých benzinových pumpách v posledních týdnech zdražují, ale jsou pořád levnější než v okolních zemích . Středovýchodní Evropa jako celek pořád ještě zůstává levnější než zbytek Evropy a ČR levnější než zbytek středovýchodní Evropy. Může ale vydržet tato poměrná láce a jediná komparativní výhoda českého trhu s energiemi i nadále? To je otevřená otázka. S ředitelem MOL pro Česko L’ubošem Dinkou mluvíme o končící výjimce na produkty z ruské ropy, ale i o budoucnosti čerpacích stanic ve světle dosud platného zákazu nových aut se spalovacími motory v celé EU do roku 2035.
V našem bezprostředním sousedství to začíná být divoké. Po přízracích Majdanu na Slovensku jsme se včera dočkali skutečného obsazování budov, přesněji kanceláří, a vandalského ničení v Německu. Zatím je to hnutí v zárodku, zatím postihlo na několika místech místní sídla CDU, tedy Křesťanskodemokratické unie, která za tři týdny vyhraje volby a dosadí svého kancléře. Tento presumptivní kancléř Friedrich Merz si teď dovolil odhlasovat v parlamentu návrh, přestože věděl, že levice bude kompletně proti a vedle malé liberální FDP ho podpoří bubák evropské politiky AfD, Alternativa pro Německo. Což se stalo.
České školství stojí před největší změnou za posledních dvacet let, tvrdí resortní ministr Mikuláš Bek (STAN), o zásadních změnách hovoří i předseda vlády Petr Fiala (ODS). Nyní byla dotažena několikaletá anabáze, když ministr představil nové školní osnovy pro základní vzdělávání. Neříká se jim tedy osnovy, ale Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP). Ten divný název však nemusíme chápat jen projev byrokratického jazyka, je to i odraz dobového trendu. V něm stát poskytuje školám větší prostor, aby si poskládaly výuku podle svého, a ještě větší prostor má dostat žák.
Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu je pro nás stěžejní otázkou nikoli to, jak rychle teď USA vymýtí woke kulturu ze své armády a státních univerzit. Stěžejní otázkou pro nás je, jak se v Evropské unii adaptujeme na odstoupení Ameriky od Pařížské dohody OSN o klimatu a na ohlášenou revoluci, jejímž cílem je osvobodit americkou ekonomiku. Z některých koutů starého kontinentu v podstatě zaznívají žádosti, abychom na tyto trumpovské posuny zareagovali nápodobou. Do nějakého stupně si to přeje česká vláda, nebo aspoň její část, třeba lidé jako ministr financí Zbyněk Stanjura. Razantněji to formuluje Donald Tusk, jehož Polsko teď předsedá EU.
Nejnovější peripetie kolem náčelníka Generálního štábu AČR Karla Řehky jsou ve stadiu tvrzení proti tvrzení. Opoziční poslanec Pavel Růžička (ANO) tvrdí, že loni v září mu ve sněmovně generál vulgárně vyhrožoval pro případ, že se poslanec bude zajímat o soukromou sbírku na drony pro Ukrajinu, nad níž Řehka převzal záštitu. Na vulgární výrok, který není zdokumentován, protože padl ve výboru sněmovny pro obranu, ale ve vedlejší místnosti, kam se oba muži odebrali, upozornila nejprve Angelika Bazalová na svém serveru Emko.
Před očima se nám skládá zajímavá energeticko-politická skládačka. Plyn v Evropě bude letos ještě dražší než loni, píše agentura Reuters. Už loni byl drahý, Draghiho zprávou máme posvěceno, že třiapůlkrát až čtyřikrát než v USA. Letos máme chladnější zimu a hlavně – Ukrajina zastavila plynovod vedoucí do Evropy z Ruska. Prý když budou na konci března zásobníky po Evropě plné jen z třetiny , musejí zájemci z Evropy přes léto nakoupit o 12 milionů kubíků plynu víc než loni. Budou muset přeplácet prodavače zkapalněného plynu, LNG.
Ne každý posun k lepšímu v Americe, který má potenciál zlepšit poměry ve světě, smíme připsat Donaldu Trumpovi. Je pravda, že některé změny už se děly před inaugurací a lze je vysvětlit jen skutečností, že Trump se vrací k moci. Především odchod mnoha amerických korporací z wokeovských a klimapolitických iniciativ typu „udržitelné“ DEI nebo klimatické iniciativy NZAMI. Nicméně něco zvládají americké instituce vlastní silou. A to je povzbudivé, svědčí to přece jen o jakémsi samoočistném mechanismu.
Evropská komise má problém. Snaží se regulovat výměnu zpráv a debaty na sítích, ale platformy náhle vypovídají spolupráci. Po Facebooku a Instagramu – a předtím samozřejmě Twitteru – teď následuje Google. Přitom Google byl i mezi IT giganty velmi svazácký, existuje například skrytou kamerou natočené vyjádření manažerky firmy Jen Gennaiové z roku 2019, jak u prezidentských voleb konaných další rok zabránit „příští situaci Trump“. A teď z Googlu píší Evropské komisi, že nebudou používat fact-checkery.
Neprávem opomenuta zůstala nedávná výbušná slova Thierryho Bretona. Bývalý evropský komisař zauvažoval nad obcházením pravidel na sociálních sítích. Když se k tomu ještě přidá podezření na zahraniční vměšování, stačí mu to na zpochybnění výsledků voleb: „Udělali jsme to v Rumunsku, možná to budeme muset udělat i v Německu.“ V Rumunsku Ústavní soud, jak známo, anuloval první kolo prezidentských voleb, když ho vyhrál outsider-populista. O zásahu Evropské komise do rozhodování rumunských soudců zatím nic známo není, od Bretona to berme jako výron upřímnosti.
Uběhl měsíc od svržení režimu Bašára Asada v Sýrii. Západ, byť obezřetně, vítá nové vládce, mluví se o zrušení sankcí, nedávno do Damašku společně přijeli ministři zahraničí Francie a Německa. Nicméně onen nový vládce Sýrie, Ahmad Šara, mezitím oznámil, že nejméně čtyři další roky nevypíše volby. Onen nový vládce je totiž také zasloužilý džihádista. Tuto pozoruhodnou konstelaci jsme v Salonu Echa probírali se dvěma dámami české diplomacie: Evou Filipi, dlouholetou velvyslankyní v Sýrii (2010–23), a stále aktivní velvyslankyní – dříve v Egyptě, dnes v Izraeli – Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou.
Do jaké až míry jsme závislí na dění ve Spojených státech, nám v těchto dnech předvedl Elon Musk. Pár jeho tweetů, a z dvacet let se táhnoucího fenoménu pákistánských gangů, které v Británii zneužívaly mladé dívky, se náhle stalo téma v Evropě od Británie po Českou republiku. Jinou ukázku odvozenosti vyprovokoval Mark Zuckerberg. V podcastu u Joea Rogana prozradil několik šokujících odhalení o politickém tlaku na Metu. Poslední čtyři roky – kryjí se s vládou dosluhujícího prezidenta Bidena – prý Meta (Facebook, Instagram, WhatsApp.,.) čelila ze strany Bílého domu „supertvrdé“ cenzuře.
V úterý 14. ledna dospěje do finále záměr, který premiér Petr Fiala opakovaně vyjmenovává mezi nejdůležitějšími počiny své vlády. Je dost záhada, proč někdo, kdo se snad pořád ještě pokládá za konzervativce, tak systematicky upozorňuje na něco, co u konzervativního voliče může vyvolat jen zklamání.
Letošní zima je prozatím chladnější než loňská a předloňská. Zásobníky plynu, které se plní vždy od jara přes léto tak, aby vydržely během topné sezony, jsou s aktuálními cca 60 procenty prázdnější než loni touto dobou, kdy byly plné z 88 procent. Plyn je v Evropské unii zároveň 3,5krát až 4krát dražší než před covidem a válkou. Na takovém pozadí by člověk očekával, že když se Ukrajina od nového roku rozhodla zablokovat průtok ruského plynu přes své území, vyvolá to ve střední Evropě neklid i u jiných politiků než jen u Roberta Fica.
Ve Vídni koncem minulého týdne zkrachovala jednání o nové vládě mezi dvěma tradičními stranami politického kartelu, pravděpodobným vyústěním krize bude příští kancléř z tvrdě pravicové strany Svobodných (FPÖ) Herbert Kickl. Nás to teď zajímá proto, že naposledy, když byl Kickl členem vlády a ministrem vnitra, tvořila jeho FPÖ slabší stranu vlády, a přesto jejich vláda s lidovci pod vedením Sebastiana Kurze deep state iritovala do té míry, že vláda skončila: následkem intriky zpravodajského rázu („aféra Ibiza“), z níž speciální prokuratura ještě vytěžila obsah mobilů vládních činitelů a nakonec i kriminalizaci Kurze.
Zastavení toku ruského plynu přes Ukrajinu na Nový rok je u nás podáváno jako osobní souboj dvou politiků, Roberta Fica a Volodymyra Zelenského. Fico Zelenskému „vyhrožuje“, že když nepoteče z východu plyn, nepoteče na východ elektřina. Zastavení plynovodu z Ruska tuto rovinu, která je reálná, vysoce přesahuje. Pokud zase nezažijeme nějaký energeticko-politický zvrat, je to skutečně historická událost, jak se vyjádřil ukrajinský ministr pro energetiku Herman Haluščenko. Z českého pohledu nikoliv bezprostředně, na letošní zimu plyn v zásobnících máme. V čistě kramářském pojetí tak český stát může něco vydělat.
O Matěji Gregorovi se nově mluví jako o rozeném politikovi a velkém talentu – a říkají to i lidé mimo fanouškovskou obec Motoristů. Na svou kandidátku ho chtěl i Andrej Babiš. Týdeník Respekt varuje, že předseda motoristických mládežníků se svými lidmi se chystají ovládnout univerzity. Na to, že mu je 22 let, už vzbudil dost pozornosti a kontroverzí. Následuje rozhovor o tom, jaké je být student filozofické fakulty a ve volném čase pravičák, zda jsou Motoristé mezi Gregorovými vrstevníky víc v kurzu než Piráti. Padnou i jména Turek, Babiš, Okamura, Šlachta.
V jinak nekonkrétním vánočním poselství připomněl Petr Fiala dva konkrétnější počiny svého kabinetu za loňský rok: reforma důchodů a v energetice „největší kroky za desítky let“. Zatímco změny v důchodovém systému jdou správným směrem, při vší polovičatosti to je seriózní pokus zmenšit deficit v důchodovém systému, naopak v energetice vláda to, co se jinde pokusí ušetřit, napravit, racionalizovat, úplně neguje. Ceny energie se tak zásadně promítají do ostatních oborů, že se energetická politika takřka vnucuje jako hlavní měřítko, až budeme vládu známkovat.
Jako novinářka se zachovala naprosto bizarně, ale patrně to bude dobrá investice do její další novinářské kariéry. Eva Marie Kogelová rezignovala na místo vedoucí komentářové rubriky německých listů Die Welt a Welt am Sonntag na protest proti tomu, že na „jejích stránkách“ vyšel komentář od Elona Muska. Musk v něm vysvětluje, proč jediná spása Německa spočívá v hlasech pro opoziční pravicovou Alternativu pro Německo, AfD.
„Kauza Rumunsko“ nabrala o víkendu ostrý zvrat, po němž to vypadá na debakl pátračů po ruském vlivu. Ti se už před nějakou dobou etablovali jako obor a vpád Ruska na Ukrajinu jim dodával auru naléhavosti a byl štítem před rejpaly. Záchranáře taky nekritizujeme, když nás vyprošťují z převráceného auta. Rumunsko je prvním členským státem EU, v němž byly anulovány výsledky voleb poté, co po prvním kole prezidentských voleb šel do vedení protisystémový kandidát, nacionalista Calin Georgescu. Chronologii už jsme tu načrtávali.
Poslední české město na Labi zažívá duchovní obrodu, respektive ji zažívá jeho malá, avšak viditelná část. V centru města se konají pravidelné bohoslužby pod širým nebem, které vede bývalý „pouliční rváč“ a bývalý uživatel drog René Ferko (40). Je veden, jak říká, „božím plánem“, který chce probudit Romy ke křesťanské víře, skrze Romy probudit Čechy a nakonec třeba celou Evropu.
Tiskem se mihla zmínka o tom, jak asi před týdnem v návrhu k zákonu o regulaci lobbingu, který podávala místopředsedkyně ODS Eva Decroix, zůstala počítačová stopa od lobbistky z PPF. To je na pováženou. A ještě vážnější případ záměny rolí se ve sněmovně odehrál ve středu. Je jím vznik nového trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Základní sazba dělá pět let nepodmíněně, přičemž neoprávněnou činností se občan může provinit nejen vyzvědačstvím, proti čemuž by nikdo normální neřekl ani slovo, ale také třeba sběrem veřejných informací, „mapováním rozhodovacích procesů“.
Třetí prosincový týden je týdnem českých dálnic, do víkendu má být zprovozněno až sto nových kilometrů. Hned v úterý přichází na řadu nejdelší úsek, 32 kilometrů mezi Příbramí a Pískem, zahájený ovšem ještě za Andreje Babiše. V disciplíně „Délka nově otevřeného úseku“ je to český rekord. Vládě Petra Fialy musíme připsat k dobru, že navzdory svému počátečnímu slibu o rozpočtové zodpovědnosti investice do dálnic nepřiškrtila, čímž se pozitivně liší od poslední ideologicky spřízněné vlády Petra Nečase. Rozpočtovou zodpovědnost tedy Fiala neuplatňoval jaksi celkově, ale to je jiný příběh.
Názor společnosti, a to nejen české, na zelené energie se výrazně zostřuje. Tento týden proběhl ve sněmovně pokus aspoň trochu srovnat krok s veřejným míněním a ovšem i potřebami státní kasy. Úspěch je jen částečný. Novela energetického zákona, lidově lex OZE III., obsahovala řadu složitých úprav a detailů (typu zrušit daň z nemovitosti pro některé bioplynové stanice, ale třeba i nižší doplatek pro spotřebitele, když se ještě během kontraktu rozhodne vyměnit dodavatele). Pokud jde o tažení proti neskromným solárníkům, kteří i přes slušné zisky vyžadují navíc státní podporu, šlo o následující tři návrhy.