Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.
Zpráva včerejšího vydání listu Daily Telegraph o nejnovější ruské operaci ruských tajných služeb na území EU je prozatímní vrchol zpravodajství o ruské hybridní válce proti Evropě. Otázka zní, jestli to bude vrchol ruské agresivity a zvrácenosti, nebo vrchol západní, v podstatě předválečné psychózy. Posuďte sami.
Stranou veřejné pozornosti probíhá vzpoura venkova proti metropoli. Venkov jsou v tomto případě ostrovy napříč českými zeměmi, na nichž mají stanout obří větrníky, metropolí je tu souměstí Brusel–Praha, v tomto pořadí. Ještě před prázdninami vláda vymezila tzv. akcelerační zóny. V zónách se budou rychleji povolovat stavby větrníků a (v menším rozsahu) nová pole osázená fotovoltaikou. Bývalá Fialova vláda se při návrhu zón velmi rozmáchla, Babišova vláda zděděný návrh zmenšila rozlohou na desetinu.
Dneškem česká vláda zavádí regulaci cen u čerpacích stanic. Reaguje tím na napjatou situaci, kdy benzin stojí plus minus 44 korun a nafta plus minus 50 korun za litr a kdy hrozí další růst, nebo aspoň vysoké výkyvy ceny. Celkem všichni asi známe bezprostřední příčinu – americkou válku proti Íránu, která měla trvat několik dní, pak maximálně týdnů, a ani po sedmi měsících konce nevidět. Včera Írán zasáhl čtyři tankery, na palubě jsou mrtví, cena ropy na světových trzích o něco vyskočila.
Z polistopadových osobností dosud jen Václav Havel dosáhl ve veřejném životě takového postavení, aby se široce vzpomínalo jeho nedožitých kulatých narozenin. Pátého října by Havlovi bylo 90 let. A přestože odešel už před patnácti roky, jeho odkaz nebo možná domnělý odkaz zůstává přítomen ve veřejném prostoru. Je to požehnání, nebo naopak defekt? Kdyby se v prosinci 1989 nestal prezidentem, byl by dnes český veřejný prostor svázanější – nebo paradoxně naopak otevřenější?
Občas nám některý ze čtenářů pošle výtku, že zbytečně často kritizujeme bývalou vládní garnituru a že to je na úkor kritiky garnitury Babišovy. Polehčující okolností by snad mohl být jev politické setrvačnosti. Vyskytuje se při každé výměně vlád. Některé činy a jejich dopady jsou nasvíceny se zpožděním, v řádu měsíců od chvíle, když jejich původci z vlády odešli.
Nejnovější slovní eskapáda Donalda Trumpa je příležitostí uvědomit si, do jaké míry jsme se stali závislí na rozmaru člověka, na něhož naopak my žádný vliv nemáme. Americký prezident v úterý v OSN jakoby mimoděk podpořil myšlenku zakázat vývoz nafty z USA. Je tedy myšlen jako dočasné opatření, které časově pokryje volby do Kongresu. V nich Trumpovým republikánům hrozí porážka, také kvůli vysokým cenám u čerpacích stanic. Trump tím zřejmě reaguje na tlak některých republikánských kongresmanů s obavou, že nebudou znovuzvoleni. Včera večer pak Bílý dům popřel, že by se zákaz vývozu nafty chystal.
Válka USA proti Íránu nebere konce, eskaluje i válka Ruska s Ukrajinou, která sice prohrává, ale v uplynulých týdnech se jí dařilo zasahovat ruské rafinerie. Ceny ropy a zemního plynu jsou podle expertů krok před prudkým růstem. Benzin vystoupal u pumpařů nad 45, diesel pod 50 korun za litr. České domácnosti, které topí plynem, čeká od ledna zdražení o třetinu. Babišova vláda oznamuje regulaci cen pohonných hmot od října a snížení spotřební daně z nafty. Vicepremiér Karel Havlíček (ANO) deklaruje energetickou krizi.
Další zemské volby v Německu, další rána pro spolkového kancléře Friedricha Merze. Ačkoliv vyzyvatel establishmentu, strana AfD, v Meklenbursku-Předním Pomořansku nemá s 37 procenty ani teoreticky šanci zasednout ve vládě, pro Merze byl nejdůležitější zisk jeho CDU. Tato tradičně lidová, tedy masová strana podle exit pollů horko těžko překonává pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Pět a půl procenta – ale stejně tak i šest nebo sedm procent, až budou započítány domovy důchodců – bude nejslabší výsledek od založení strany v létě 1945.
Když se na jaře v Babišově koalici prvně jednalo o rozpočtu na příští rok, byla vedle varianty, na níž se schodek v návrhu asi ustálí (plus minus 370 miliard korun), zmíněna i varianta extrémní, se schodkem kolem 600 miliard. Předpokladem té extrémní varianty bylo vyhrocení války, kterou USA vedou v Perském zálivu proti Íránu, případně nějaká další černá labuť ze světa. K takto extrémnímu návrhu rozpočtu teď zaplaťpánbůh nesměřujeme. Ale ceny ropy, plynu, tím i elektřiny, se do české politiky promítají s nečekanou silou. Jsou výsledkem katastrofálních rozhodnutí politiků, tentokrát nikoli českých.
Triumf pravicové Alternativy pro Německo v jedněch zemských volbách vzbudil nevídanou pozornost i za hranicemi Spolkové republiky. Mezi českými politiky a novináři není vzácná obava, že Alternativa je krajně nacionalistickou stranou, tedy přímým nebezpečím pro nás. O povaze AfD, jejích dalších vyhlídkách v Německu a s tím spjatých vyhlídkách na změnu kurzu Berlína v EU a konečně i o osobě vítěze těchto voleb Ulricha Siegmunda mluvíme s ekonomem a investorem Maxem Ottem.
Odběratelé/čtenáři tiskových zpráv hlavní kanceláře ODS byli včera vystaveni lehčímu šoku: strana se po čase opět zabývá něčím reálným a důležitým. Včera to byly emisní povolenky Evropské unie pro těžký průmysl, známé jako ETS 1. Tváří v tvář pomalému zániku průmyslu se několik členských států včetně České republiky pod vedením Itálie letos na jaře odhodlalo žádat uvolnění ETS 1. Evropská komise jim na půl cesty vyšla vstříc a před prázdninami předložila návrh, jehož podstata spočívá v tom, že by povolenky, které Komise drží v jakémsi zásobníku, po čase nezanikaly, ale šlo by je vracet na trh, pokud příliš vyskočí jejich cena.
Minulý týden mělo být jasno, ale ještě toto pondělí až tak úplně jasno nebylo. Návrh prvního státní rozpočtu z dílny Babišovy vlády počítal s tím, že v roce 2027 bude republika hospodařit se schodkem 389 miliard korun. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) návrh do vlády přinesla v pondělí a snesl se na ni příval kritiky – a to nejen z opozice, nýbrž i z menších koaličních stran. Premiér Andrej Babiš se několik dní nevyjádřil, ale ve čtvrtek na koaličním dohadování už seděl a se Schillerovou čelili návrhům SPD a Motoristů, kde ušetřit desítky miliard. Dohadování se za Motoristy účastnil také Vladimír Pikora.
Zpátky na zem. Alternativa pro Německo (AfD) sice volby ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko vyhrála historickým způsobem, ale pravděpodobně to nebude TEN obrat ve směřování Německa, jehož se jedni děsí a druzí ho netrpělivě očekávají. Čísla sama o sobě jsou vskutku famózní: AfD téměř 44 procent, druzí křesťanští demokraté, CDU, pouhých 18. Do zemského sněmu pronikly ještě čtyři další formace, všechny s jednociferným výsledkem. I když teď malá strana a ještě menší strany uklohní nějakou širokou frontu „proti pravici“, čeká tuto zemi permanentní krize vládnutí.
Přání zasáhnout raketou Berlín vyslovil bývalý ruský prezident Dimitrij Medveděv. Ten je dnes místopředsedou Ruské bezpečnostní rady, ale jeho skutečná role je zlý policajt. I tak jeho tweet bere dech. A proč má eskalace sporu mezi Německem a Ruskem zajímat nás? Ze stejného důvodu, z jakého jsme se v 90. letech také ucházeli o členství v NATO: protože ležíme mezi těmito dvěma mocnostmi. V 90. letech šlo o pokud možno definitivní zapuzení scénáře, v němž se ony někdy domluví na úkor prostoru mezi sebou.
Alternativa pro Německo (AfD) je nejdůležitější politická strana Evropy. Okamžikem, kdy začne ovlivňovat politiku spolkové vlády, se zadrhává: dosavadní dirigistické fungování Evropské unie, klimatická politika a Green Deal nebo azylová pravidla. Anebo platí druhý výklad, že se moci v nejdůležitějším státě Evropy chopí nahnědlá xenofobní pravice s autoritářskými sklony a už nic nebude jako dřív?
Co se nedávno rýsovalo jako malér, nabralo tento týden ještě tmavší kontury. V pondělí ministryně financí Alena Schillerová do vlády přinesla rozpočet na příští rok se schodkem 389 miliard korun, přičemž minulý týden se neblahé tušení o výši schodku pohybovalo kolem 360 miliard. Trend je jasný, a to k horšímu. Schodek na letošní rok, který šel ještě z větší části za minulou vládou, dělá 310 miliard. Už když ho současná koalice na jaře uváděla do styku s realitou, byli v ní lidé se snahou jít rovnou na 340 miliard. Povedlo se až na druhý pokus, zato vydatněji.
Nemusí být každé historické výročí prázdná formalita, nicméně za poslední roky jsme významně pokročili s vyprazdňováním tak důležitého data, jakým je 21. srpen. První fází procesu byly geopolitické paralely, v druhé fázi, která je teď, 21. srpen používáme už i v domácích sporech menšího významu. Předpokladem je, že se kolem tohoto výročí vyskytnou.
Tu tam proběhnou veřejným prostorem apokalyptické zprávy o zostřujícím se konfliktu s Ruskem, na nějž se některé západoevropské státy (avšak nikoli USA) chystají. Svědomití plánovači se soustředí na nejextrémnější variantu konfliktu, tedy válku. Tón udal vrchní velitel francouzské armády Fabien Mandon loni na podzim slovy, že Francie je v nebezpečí, „pokud není připravena akceptovat, že bude přicházet o životy svých dětí“. Švédská luteránská církev hledá kapacity pro půl milionu nových hrobů či pohřbů.
V pondělí 31. srpna vyprší zákonná lhůta, kdy vláda musí předložit návrh rozpočtu. V pondělí má vláda pravidelnou schůzi, návrh rozpočtu kupodivu zatím na program zařazen není. Je to projev dosud probíhajících tahanic mezi ministerstvem financí a některými „žravými“ resorty – sociální věci a především doprava –, které žádají víc. S ministrem dopravy se ministryně financí zřejmě ještě v těchto hodinách dohaduje o škrty na modernizaci železniční sítě. Každopádně bude schodek na příští rok vyšší než skandálních 310 miliard korun letos, za něž nese odpovědnost ještě předchozí vláda.
V den, kdy jdou následující slova do tiskárny, přijímá česká vláda soubor opatření proti suchu. Nenásleduje tu teď polemika s jednotlivými opatřeními. Ani nebudeme proti premiérovi (Agrofert je významným výrobcem syntetických hnojiv) vytahovat tezi, že chemií hnojená zemědělská půda zadržuje vodu hůř, než když se hnojila organikou. Půjde nám tu o mechanismus, jímž se udržuje v chodu zelená politika Evropské unie.
Vedra a tropické noci v českých zemích pro letošek už skončily, aspoň to tak vypadá při pohledu na webové stránky a stránky novin, které ještě honem honem tisknou apokalyptické texty o vedrech a suchu. Leitmotiv: Budoucnost bude ještě mnohem horší. Deník N včera titulní stranu zaplnil nadpisem „Řeky bez vody a půda jako v poušti“ a odpovídající ilustrací. Mladá fronta DNES burcovala palcovým titulkem: „400 lidí za 14 dní. Vedra zabíjela.“
Výdajová politika české vlády stojí na předpokladu, že se vrací hospodářské oživení a není potřeba moc šetřit. Jaký je ale globální kontext? Nekončící válka USA proti Íránu, válka Ruska proti Ukrajině, trvání Evropské komise na emisních povolenkách, nabíhající uhlíkové clo EU, v Německu hospodářská malátnost. Český průmysl a automotive zvlášť je navázaný na Německo. Jak moc nás mají vzrušovat zprávy o tom, že VW bude masově propouštět a že propouštět hodlají i BMW, Porsche nebo Mercedes-Benz? Jaké může mít soumrak automobilového odvětví v Německu dopady na Škodu Auto?
Eduard Habsbursko-Lotrinský, s nímž v tomto čísle přinášíme rozhovor, je jedním z mnoha potomků vzešlých ze čtyř linií, které založili synové císaře Leopolda II. (1790–92, mihne se i v F. L. Věkovi): rakouská, toskánská, těšínská a Eduardova maďarská. Každý z jeho sestřenic, bratranců, sestříňat a bratráňat (eviduje jich na 300) mohl z dějin vyabstrahovat zásady a pravidla, podle nichž se Habsburci snaží žít a prosperovat. Udělal to až Eduard. Kniha stará tři roky se v anglickém originále jmenuje The Habsburg Way a v pozdějším německém vydání Sprechen Sie Habsburgisch? – a obsahuje sedm pravidel podle autorova výběru.
Pět set let od bitvy s Turky u Moháče, v níž zahynul český král Ludvík Jagellonský, znamená i pět set let od nástupu Habsburků na český trůn. Sto a něco málo roků poté, co tento rod s koncem první světové války přišel o své postavení, žijí doslova stovky Habsburků rozesety po světě a napříč různými obory. K nejznámějším patří Eduard Habsbursko-Lotrinský, praprapravnuk Františka Josefa, do loňských Vánoc dlouholetý velvyslanec Maďarska ve Vatikánu. Pro široké publikum napsal přednedávnem knížku o sedmi zásadách, které prý Habsburkům pomohly prosadit se a udržet na evropském, chvílemi i světovém jevišti. Navštívili jsme Eduarda na dolnorakouském venkově, kde bydlí, když vzácně není na cestách.
Náš mocný spojenec, USA, zahájil před čtyřmi měsíci válku, kterou neumí zastavit, ani když její trvání ohrožuje globální ekonomiku, dodavatelské řetězce v Asii, v Evropě a nakonec patrně i v Americe. Válka je mezi americkými voliči rekordně nepopulární, a to hned od začátku – na rozdíl od dřívějších válek na Blízkém východě, především v Iráku, kde veřejnost bojovného prezidenta podporovala a proti válce se naladila až po třech čtyřech rocích bojů.
Česká vláda v pondělí s definitivní platností ohlásila vznik akceleračních zón pro větrníky (a v menší míře solární parky). Zásadní na výstupu ministra průmyslu Karla Havlíčka bylo potvrzení, že plocha vyčleněná pro zóny se z původních 2700 kilometrů čtverečních smrskne na necelých 300. Pokud nás monstra s lopatkami odpuzují, pořád je to zhoršení proti současnému stavu, kdy pro stavbu větrníků platí docela přísné povolovací řízení, a i proto jich je zatím v české krajině zanedbatelné množství.
Svým dosahem nejvýznamnější střet, jehož se dnes česká vláda v EU účastní, je o budoucnost systému emisních povolenek. Systém ETS, v němž firmy z energeticky náročných oborů a elektrárny v principu platí za každou vypuštěnou tunu skleníkových plynů, byl zaveden před deseti lety. Protože už za dva roky mají být uvaleny povolenky i na pohonné hmoty v našich autech a teplo v našich bytech, rozlišuje se na ETS 1 pro průmysl a budoucí ETS 2 pro domácnosti.
Prezident včera vetoval zákon o změně, ve skutečnosti o rozvolnění rozpočtových pravidel. Dá se to uchopit z obou konců: jako další kapitola ve střetu Hrad – Strakova akademie i jako věcná námitka k novele zákona. To první v motivaci Hradu asi převažuje, to druhé je důležitější. První rovina, tedy výměna úderů mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem, je samozřejmě velice reálná. Pavel byl v úhrnu o něco útočnější, což mají přikrýt jeho chudobné vyjadřovací schopnosti, které hradní tábor interpretuje jako důkaz
Víc než 33 let už uplynulo od rozdělení Československa. Vztah, který byl rozveden i pro svou počínající toxicitu, přešel v poklidné přátelství na dálku, než se opět stal toxickým asi před třemi lety, kdy Fialova vláda pro jiné názory na rusko-ukrajinskou válku a na její příčiny zmrazila vztahy s vládou Ficovou. Po ty tři roky je u nás v politice a publicistice běžný obrat „slovenská cesta“ jako černý scénář vývoje. Na vývoj vztahů mezi oběma národy jsme se byli zeptat otce slovenské samostatnosti Vladimíra Mečiara. Rozhovor mečiarovsky meandruje, kromě vzpomínek na polistopadové roky přijde řeč i na Andreje Babiše a samozřejmě na Rusko, k němuž mají Slováci historicky trochu jiný vztah než Češi.
Ve stínu tak zásadních otázek, jako jestli jízda Filipa Turka na zelenou, ale ve sporném pruhu je na rezignaci, se odehrávají takové věci jako střet s Evropskou komisí o naše peníze. Ve hře jsou nové zdroje, které si Komise chce zajistit jaksi navíc pro příští unijní rozpočet. Bývá na sedm let a tento začne rokem 2028. Mezi pěti zdroji, které by pro sebe Komise ráda otevřela, jsou nová srážka ze zisku velkých firem, kdy by do rozpočtu EU odváděly jedno procento nad rámec toho, co už odvádějí do národních rozpočtů. Ve hře je i přesměrování nějaké části peněz, které dnes do národních rozpočtů plynou z hazardu, a které když odtečou do Bruselu, vytvoří v českém rozpočtu příjmový výpadek.
