Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Na nedávné konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) v Londýně vystupoval i u nás známý ekonom a spisovatel Matt Ridley. Ústředním tématem našeho rozhovoru je ideologie bezuhlíkové ekonomiky, což se v kontinentálním pojetí nazývá Green Deal a v angloamerickém pojetí Net Zero – Čistá (uhlíková) nula. V Evropě je to i navzdory Donaldu Trumpovi pořád vládnoucí ideologie, hlavní charakteristika naší doby.
Dnes nastane českými politiky dlouho očekávaný den. Sněmovna má definitivně schválit vyšší koncesionářské poplatky a širší okruh plátců. Ten se rozšiřuje jak o domácnosti s přístupem k internetu, tedy o každou domácnost s aspoň jedním smartphonem, tak o firmy nad 24 zaměstnanců. Na to, že České televizi má vynést ročně o 860 a Českému rozhlasu o 330 milionů korun extra, se kolem novely zákona děje zcela nepřiměřené haló. Ale berme věci tak, jak jsou, a konstatujme, že opozice si z toho lutherovsky („Tady stojím a nemohu jinak“) učinila záležitost, na níž lze vládu pomučit.
Od oznámení výsledků voleb v Německu jsou zatím nejzajímavější poznámky, které nastávající kancléř Friedrich Merz učinil o Trumpově Americe hned v neděli večer. Po stížnostech, že zásahy Bílého domu do německé kampaně nebyly „o nic méně dramatické a drastické a vposledku pobuřující než intervence, které známe z Moskvy“, označil za svou naprostou prioritu posílit Evropu tak, „aby dosáhla skutečné nezávislosti na USA“. Taková slova z úst německého kancléře, který až dosud ztělesňoval úzké vztahy, až oddanost USA, jsou náznakem mezinárodněpolitické revoluce.
"Mimořádné prohlášení" - tak úřad vlády v pondělí avizoval premiérův projev, a my tak k němu i přistoupíme. Dokonce i kdyby byl obsah banální, jako že není, známý Thomasův teorém nás učí, že pokud určití (vlivní) lidé nějakou situaci definují jako reálnou, stává se ta situace reálnou důsledkem jejich vnímání. A český premiér nějak definuje mezinárodní situaci a pro nás to bude mít reálné důsledky. Fiala řekl zhruba toto, parafrázuji: Mění se bezpečnostní struktura světa ustavená po roce 1945. USA se totiž domlouvají s Ruskem nad hlavami Evropy (a Ukrajiny). Osamocená Evropa proto musí významně přidat se zbrojením.
Friedrich Merz je smutný vítěz. Volby v Německu byly dlouho dopředu označovány za nejdůležitější volby letošního roku. Z odstupu se asi budou jevit spíš jako významná křižovatka, kterou ale Německo projelo rovně. Začněme povahou Merzova vítězství. Křesťanskodemokratická unie (CDU) doplněná v Bavorsku o Křesťansko-sociální unii (CSU) získala 28,5 procenta. Nebýt posledních voleb s ještě nižším výsledkem, chtělo by se napsat, že to je historicky slabý výkon. Bývaly doby, že když se CDU a CSU úplně nedařilo, i tak měly dohromady aspoň 40 procent.
Pět let před začátkem migrační krize a svou proslulou větou „To zvládneme“ řešila německá kancléřka Angela Merkelová aféru člena představenstva tamní centrální banky Thila Sarrazina. Tomu tehdy vyšla skandální kniha o nezvládnuté integraci muslimské menšiny v Německu Deutschland schafft sich ab, posléze česky pod názvem Německo páchá sebevraždu. Dnes při zpětném pohledu je možné v Sarrazinovi vidět něco jako moderního proroka. Rozhovor pro Echo, který byl veden dva dny po autorových osmdesátinách, se ale neomezuje pouze na migraci a německé volby
Proč by předčasné volby, k nimž Němci půjdou 23. února, měly být významnější než obvykle, dokonce osudové? Mohou se tak jevit v dnešním mezinárodním kontextu: růst cen energií, krize průmyslu, jíž Německo trpí nadprůměrně a přibližně stejně jako Česká republika; rostoucí opozice vůči Green Dealu napříč Evropou a vzestup populistické pravice od Itálie přes Rakousko po Nizozemsko; do toho v USA návrat Donalda Trumpa. Kdyby podobným směrem vykročili ještě i Němci, asi bychom se najednou všichni ocitli v konstelaci, kdy se dají zastavit centralizační procesy v EU a třeba i o kus vrátit.
Ve středu se Petr Fiala aspoň přes počítač připojil k bezpečnostní konferenci pořádané Emmanuelem Macronem. Tomu jde, jak známo, o hledání odpovědi Evropy na rozhovory USA–Rusko. Český premiér pak online poradu shrnul slovy: „Je potřeba položit na stůl peníze a zbraně a pak nás bude svět brát vážně.“ Slovem „nás“ je myšlena EU. Masivní navýšení peněz na zbrojení se stalo nejnovější „zjevenou pravdou“, o jaké přece lidé s mozkem a aspoň špetkou historického povědomí snad nepochybují. Nejhorší jsou polovzdělanci.
Česká republika nedostala pozvání na včerejší večeři vyvolených unijních států – tedy vyvolených z francouzského pohledu. Středovýchodoevropany na ní zastupovali jen Poláci. V Polsku dnes vládne europeistická garnitura, která ani dřív nepohrdla žádnou příležitostí zahrát si part orla a s velkými hráči rokovat nad hlavami středoevropského ptactva (zajímavé je, že tamní konzervativci, kteří jsou dědici národovečtějších proudů meziválečné polské politiky, touto přezíravostí vůči zbytku střední Evropy, taky nám, netrpí). V Paříži se u prezidenta Macrona vedle špiček aparátu EU sešli: Němci, Italové, Španělé, Nizozemci a Dánové.
To, co se událo tento týden ve věci rusko-ukrajinské války, je revoluční, možná i zvrat. Byť telefonát Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem ještě neznamená, že na východě Evropy zavládne rychle mír, Trump Západu vnutil změnu paradigmatu. Dosud byla ochota jednat s ruským prezidentem politicky trestná a trestaná, odteď když budeme skandalizovat, řekněme, Roberta Fica, což česká politika dělá už úplně mechanicky, a přitom ani nemukneme, když do Ruska poletí Trump, budeme za protivného pokrytce, který dokáže být hulvát na menšího – a služebníček k vašnostovi.
Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.
Minulý týden byl v Praze ministr zahraničí Maďarska Péter Szijjártó. Cesta vzbudila jiný druh pozornosti, než jaký návštěvy politiků ze spřátelených zemí obyčejně vyvolávají. Šéf maďarské diplomacie se nesetkal s nikým z vlády, zato měl ve svém minutovníku schůzku s Andrejem Babišem. Premiér Petr Fiala se proti tomu vymezil slovy, že „český ministr zahraničí rozhodně potají neobjíždí jiné země, aby kritizoval jejich vlády a podporoval opozici“.
Žijeme v týdnech, kdy se naši politici vyhecovali k siláckým výrokům o navyšování peněz na obranu: už ne dvě, ale tři procenta HDP – a proč ne víc? Současně s tím se nám před očima rozkládá struktura, která má bdít nad obranou státu. Nikoliv armáda jako taková, jen vztahy mezi generálním štábem armády a ministerstvem obrany jsou doslova v troskách. Z jedné strany vojenská policie šetří podezření, že vojáci z 601. skupiny speciálních sil vozili nelegálně na Ukrajinu drony. Řeklo by se: Vždyť je to oficiální politika státu, podpora Ukrajiny proti Rusku. Tady však existuje podezření, že vojáci to dělali bez vědomí politiků
Jak má Česká republika reagovat na nový civilizační faktor, jímž je v západním světě Trump 2.0.? Protože staronový prezident USA se svou politikou nedotýká našich zájmů jen široce diskutovanou hrozbou cel, ale především ústupem od zelené politiky. Evropská komise minulý týden potvrdila, že od ní a od dekarbonizace nehodlá ustoupit. EU tak začíná být ekonomicky „nahá v trní“ a Českou republiku jako nejprůmyslovější členský stát si můžeme představit jako naháčovy slabiny.
Donald Trump ani zdaleka nebude ve všem požehnáním, to si i konzervativci u nás museli přiznat poté, co tak dřevorubecky otevřel téma cel. Po Číně a Kanadě (Mexiko si prozatím vyjednalo měsíční odklad) dojde s americkými cly i na Evropu, byť v pondělí ještě nebylo zřejmé, na jaký sortiment, odkdy a o kolik. Trump nicméně minulý pátek nedvojznačně řekl, že cla na EU budou „velmi zásadní“, a to proto, že dosud se Evropa k Americe „chovala velmi špatně“.
Česká republika se včera oficiálně přidala k honu Bruselu na Viktora Orbána a teď je otázka, proč. Jde o kdovíkolikáté řízení Evropské komise proti Maďarsku. Tentokrát Komisi vadí maďarský zákon na ochranu národní suverenity, který zakazuje financování politických stran ze zahraničí a dále mimo jiné zřizuje jakýsi úřad na ochranu svrchovanosti.
Pohonné hmoty na českých benzinových pumpách v posledních týdnech zdražují, ale jsou pořád levnější než v okolních zemích . Středovýchodní Evropa jako celek pořád ještě zůstává levnější než zbytek Evropy a ČR levnější než zbytek středovýchodní Evropy. Může ale vydržet tato poměrná láce a jediná komparativní výhoda českého trhu s energiemi i nadále? To je otevřená otázka. S ředitelem MOL pro Česko L’ubošem Dinkou mluvíme o končící výjimce na produkty z ruské ropy, ale i o budoucnosti čerpacích stanic ve světle dosud platného zákazu nových aut se spalovacími motory v celé EU do roku 2035.
V našem bezprostředním sousedství to začíná být divoké. Po přízracích Majdanu na Slovensku jsme se včera dočkali skutečného obsazování budov, přesněji kanceláří, a vandalského ničení v Německu. Zatím je to hnutí v zárodku, zatím postihlo na několika místech místní sídla CDU, tedy Křesťanskodemokratické unie, která za tři týdny vyhraje volby a dosadí svého kancléře. Tento presumptivní kancléř Friedrich Merz si teď dovolil odhlasovat v parlamentu návrh, přestože věděl, že levice bude kompletně proti a vedle malé liberální FDP ho podpoří bubák evropské politiky AfD, Alternativa pro Německo. Což se stalo.
České školství stojí před největší změnou za posledních dvacet let, tvrdí resortní ministr Mikuláš Bek (STAN), o zásadních změnách hovoří i předseda vlády Petr Fiala (ODS). Nyní byla dotažena několikaletá anabáze, když ministr představil nové školní osnovy pro základní vzdělávání. Neříká se jim tedy osnovy, ale Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP). Ten divný název však nemusíme chápat jen projev byrokratického jazyka, je to i odraz dobového trendu. V něm stát poskytuje školám větší prostor, aby si poskládaly výuku podle svého, a ještě větší prostor má dostat žák.
Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu je pro nás stěžejní otázkou nikoli to, jak rychle teď USA vymýtí woke kulturu ze své armády a státních univerzit. Stěžejní otázkou pro nás je, jak se v Evropské unii adaptujeme na odstoupení Ameriky od Pařížské dohody OSN o klimatu a na ohlášenou revoluci, jejímž cílem je osvobodit americkou ekonomiku. Z některých koutů starého kontinentu v podstatě zaznívají žádosti, abychom na tyto trumpovské posuny zareagovali nápodobou. Do nějakého stupně si to přeje česká vláda, nebo aspoň její část, třeba lidé jako ministr financí Zbyněk Stanjura. Razantněji to formuluje Donald Tusk, jehož Polsko teď předsedá EU.
Nejnovější peripetie kolem náčelníka Generálního štábu AČR Karla Řehky jsou ve stadiu tvrzení proti tvrzení. Opoziční poslanec Pavel Růžička (ANO) tvrdí, že loni v září mu ve sněmovně generál vulgárně vyhrožoval pro případ, že se poslanec bude zajímat o soukromou sbírku na drony pro Ukrajinu, nad níž Řehka převzal záštitu. Na vulgární výrok, který není zdokumentován, protože padl ve výboru sněmovny pro obranu, ale ve vedlejší místnosti, kam se oba muži odebrali, upozornila nejprve Angelika Bazalová na svém serveru Emko.
Před očima se nám skládá zajímavá energeticko-politická skládačka. Plyn v Evropě bude letos ještě dražší než loni, píše agentura Reuters. Už loni byl drahý, Draghiho zprávou máme posvěceno, že třiapůlkrát až čtyřikrát než v USA. Letos máme chladnější zimu a hlavně – Ukrajina zastavila plynovod vedoucí do Evropy z Ruska. Prý když budou na konci března zásobníky po Evropě plné jen z třetiny , musejí zájemci z Evropy přes léto nakoupit o 12 milionů kubíků plynu víc než loni. Budou muset přeplácet prodavače zkapalněného plynu, LNG.
Ne každý posun k lepšímu v Americe, který má potenciál zlepšit poměry ve světě, smíme připsat Donaldu Trumpovi. Je pravda, že některé změny už se děly před inaugurací a lze je vysvětlit jen skutečností, že Trump se vrací k moci. Především odchod mnoha amerických korporací z wokeovských a klimapolitických iniciativ typu „udržitelné“ DEI nebo klimatické iniciativy NZAMI. Nicméně něco zvládají americké instituce vlastní silou. A to je povzbudivé, svědčí to přece jen o jakémsi samoočistném mechanismu.
Evropská komise má problém. Snaží se regulovat výměnu zpráv a debaty na sítích, ale platformy náhle vypovídají spolupráci. Po Facebooku a Instagramu – a předtím samozřejmě Twitteru – teď následuje Google. Přitom Google byl i mezi IT giganty velmi svazácký, existuje například skrytou kamerou natočené vyjádření manažerky firmy Jen Gennaiové z roku 2019, jak u prezidentských voleb konaných další rok zabránit „příští situaci Trump“. A teď z Googlu píší Evropské komisi, že nebudou používat fact-checkery.
Neprávem opomenuta zůstala nedávná výbušná slova Thierryho Bretona. Bývalý evropský komisař zauvažoval nad obcházením pravidel na sociálních sítích. Když se k tomu ještě přidá podezření na zahraniční vměšování, stačí mu to na zpochybnění výsledků voleb: „Udělali jsme to v Rumunsku, možná to budeme muset udělat i v Německu.“ V Rumunsku Ústavní soud, jak známo, anuloval první kolo prezidentských voleb, když ho vyhrál outsider-populista. O zásahu Evropské komise do rozhodování rumunských soudců zatím nic známo není, od Bretona to berme jako výron upřímnosti.
Uběhl měsíc od svržení režimu Bašára Asada v Sýrii. Západ, byť obezřetně, vítá nové vládce, mluví se o zrušení sankcí, nedávno do Damašku společně přijeli ministři zahraničí Francie a Německa. Nicméně onen nový vládce Sýrie, Ahmad Šara, mezitím oznámil, že nejméně čtyři další roky nevypíše volby. Onen nový vládce je totiž také zasloužilý džihádista. Tuto pozoruhodnou konstelaci jsme v Salonu Echa probírali se dvěma dámami české diplomacie: Evou Filipi, dlouholetou velvyslankyní v Sýrii (2010–23), a stále aktivní velvyslankyní – dříve v Egyptě, dnes v Izraeli – Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou.
Do jaké až míry jsme závislí na dění ve Spojených státech, nám v těchto dnech předvedl Elon Musk. Pár jeho tweetů, a z dvacet let se táhnoucího fenoménu pákistánských gangů, které v Británii zneužívaly mladé dívky, se náhle stalo téma v Evropě od Británie po Českou republiku. Jinou ukázku odvozenosti vyprovokoval Mark Zuckerberg. V podcastu u Joea Rogana prozradil několik šokujících odhalení o politickém tlaku na Metu. Poslední čtyři roky – kryjí se s vládou dosluhujícího prezidenta Bidena – prý Meta (Facebook, Instagram, WhatsApp.,.) čelila ze strany Bílého domu „supertvrdé“ cenzuře.
V úterý 14. ledna dospěje do finále záměr, který premiér Petr Fiala opakovaně vyjmenovává mezi nejdůležitějšími počiny své vlády. Je dost záhada, proč někdo, kdo se snad pořád ještě pokládá za konzervativce, tak systematicky upozorňuje na něco, co u konzervativního voliče může vyvolat jen zklamání.
Letošní zima je prozatím chladnější než loňská a předloňská. Zásobníky plynu, které se plní vždy od jara přes léto tak, aby vydržely během topné sezony, jsou s aktuálními cca 60 procenty prázdnější než loni touto dobou, kdy byly plné z 88 procent. Plyn je v Evropské unii zároveň 3,5krát až 4krát dražší než před covidem a válkou. Na takovém pozadí by člověk očekával, že když se Ukrajina od nového roku rozhodla zablokovat průtok ruského plynu přes své území, vyvolá to ve střední Evropě neklid i u jiných politiků než jen u Roberta Fica.
Ve Vídni koncem minulého týdne zkrachovala jednání o nové vládě mezi dvěma tradičními stranami politického kartelu, pravděpodobným vyústěním krize bude příští kancléř z tvrdě pravicové strany Svobodných (FPÖ) Herbert Kickl. Nás to teď zajímá proto, že naposledy, když byl Kickl členem vlády a ministrem vnitra, tvořila jeho FPÖ slabší stranu vlády, a přesto jejich vláda s lidovci pod vedením Sebastiana Kurze deep state iritovala do té míry, že vláda skončila: následkem intriky zpravodajského rázu („aféra Ibiza“), z níž speciální prokuratura ještě vytěžila obsah mobilů vládních činitelů a nakonec i kriminalizaci Kurze.
