Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Tak prosím vás, Rusko nás neosvobodilo

Europoslankyně STAN Danuše Nerudová má metodu chodit do střetu s vybranými protivníky, takovými, o nichž může předpokládat, že mezi jejími voliči vzbuzují odpor. Takhle pomohla k překvapivě dobrému výsledku při eurovolbách Filipu Turkovi, ale pomohla i sobě. Takhle se pouští do komunistky Kateřiny Konečné. Ale dělá to mezitím tak, že Konečné pomůže a sobě uškodí. Včera během televizního duelu o něčem úplně jiném obě europoslankyně zabrousily do historie a Nerudová prohloubila svůj výklad konce druhé světové války na našem území.

Fiala straší neonormalizací

Ve čtvrtek premiér Petr Fiala zorganizoval v pražské La Fabrice konferenci Bezpečná budoucnost. Vystoupila na ní i autorka Echa Tereza Matějčková, její příspěvek byl, dovolím si tvrdit, nejzajímavější (i kdyby jen tím, že ho autorka pojala mimoběžně a nepřistupovala na „narativ“ osazenstva Fialovy konference; podívejte se sami). A pak se v La Fabrice odehrál ještě jeden nesmírně zajímavý moment, během panelové diskuse. Jeden z panelistů, novinář deníku (rudé) Právo Alexandr Mitrofanov, se v posledních letech čím dál ofenzivněji vyrovnává se svým ruským původem, o který se ani nezasloužil, ani za něj nemůže.

Požární zeď máme i u nás

Před týdnem koalice SPOLU jakýmsi aktem obnovy vstoupila do druhého kola své existence. Letos tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL půjdou do sněmovny opět na jednotné kandidátce. Ale na poslední chvíli se proti tomuto opakování začal formovat odpor uvnitř ODS. Část strany si pokládá logickou otázku, jak moc se jí vyplácí spojenectví se dvěma malými stranami, které jsou buď těsně nad čarou ponoru, nebo, tak jako lidovci, konstantně pod ní. Na veřejnost pronikla část toho vnitrostranického bublání.

Francie je banánová republika

Rumunsko jako kdyby bylo rozcvičkou na Francii. A Francie vzhledem ke své politické i civilizační síle pak může být rozcvičkou pro všechny ostatní země, kde se politická třída hrozí sílících populistů. To je možný výklad šokujícího rozsudku nad francouzskou nacionalistickou političkou Marine Le Penovou, výklad, pro který asi nikdy nespatříme důkazy, interní memorandum à la „soudkyně v Paříži se podívala, jak rumunský stát vyřadil z voleb jejich favorita, a rozhodla se k podobnému postupu“.

Tak zatím žádní čeští vojáci na Ukrajinu

Den poté, co se v Paříži sešli zástupci „koalice ochotných“ včetně našeho Petra Fialy, se vyjasnila důležitá věc: ochota vystupňovat pomoc Ukrajině v míře, v jaké ji Spojené státy odebírají, je v této koalici velmi podmíněná. Sešlo – aspoň prozatím – z plánu vyslat na Ukrajinu mírový sbor složený z vojáků některých evropských států. Jak známo, prezident Petr Pavel by ve sboru rád viděl i české vojáky z povolání. Že tam vojáky členských zemí NATO nechce Rusko, jistě není žádné překvapení. Rusko zřejmě šlo do této války hlavně proto, aby odstranilo scénář, kdy jsou na Ukrajině umístěni západní vojáci.

Khaki psychóza, khaki dluhy

Mezi uzávěrkou a vydáním tohoto čísla Echa se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o obranyschopnosti České republiky. Konala se na žádost hnutí ANO, které tím reaguje na rozhodnutí uvnitř vládních stran, že na dvojím tématu ohrožení Ruskem a permanentního zbrojení založí volební kampaň. V jistém smyslu se tu jedná jen o českou variantu celoevropského fenoménu. Politický establishment Evropy je rozhodnut nedat si hrozbu Ruskem nikým vzít, ani nějakou Amerikou.

Pochybnosti přišly pozdě. Koalice Spolu podruhé

Včerejšek můžeme považovat za start kampaně do sněmovních voleb. Po opozici se do soutěže zapojila i vládní koalice Spolu. Zkratky ODS, TOP 09 ani KDU-ČSL se na společných billboardech neobjeví, bude tam jedna jediná značka Spolu a jedna tvář, premiéra Petra Fialy. Kampaň bude mít jako svůj leitmotiv geopolitiku („Teď je čas stát na správné straně“, myšleno proti Rusku, Číně a všem dalším položkám na shitlistu ještě Bidenovy Ameriky), pod leitmotivem se nacházejí jednotlivá témata: dostupné bydlení, moderní školství, ekonomický růst atd., je jich celkem sedm.

Dluhopisy ano! Připomíná to osmatřicátý a Hitlera

Ve čtvrtek 20. března se v Bruselu sešel evropský summit, jehož hlavní téma bylo pro Evropu netradiční: velké zbrojení. Zdůvodňuje se údajným odvratem USA od Evropy a jejích problémů. Něco se mění. Ale čteme geopolitickou situaci správně, když z toho vyvozujeme nutnost masivně zbrojit? A dokonce kvůli tomu opustit starou zásadu, že EU není dluhový klub a nedělá společné dluhy? Zatím Evropská komise navrhuje 150 miliard eur na společnou půjčku, kterou získá na kapitálových trzích, a členské státy jí peníze, které si na armádu půjčily, budou posléze vracet. Do Salonu Echa přišli František Šulc, Radek Koten a Jan Bartošek.

Fiala je ochoten nás zadlužit, ale jen když to jinak nepůjde

Včera se v Bruselu konal pravidelný summit předáků členských zemí, který byl možná pravidelný, ale nikoliv rutinní. Měl několik menších a jedno velké, vskutku nadčasové téma: plán na ohromný vyzbrojovací program. V době vzniku tohoto textu ještě neznáme výsledky summitu, a dokonce ani detaily Bílé knihy, což jsou na papír zanesené představy Evropské komise o vyzbrojení starého kontinentu. Nicméně známe základní rysy Bílé knihy – investice do obrany států EU celkem až za 800 miliard eur, z toho 150 miliard má krýt společný unijní dluhopis.

Levice po nás chtěla digitální policii

Po zrušení prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku a následném zákazu účasti favorita voleb Cailina Georgesca se politickou Evropou šíří tichý šok. Smíme vylučovat politické síly z voleb kvůli údajně manipulativní kampani na sítích? „Pravicový populista“ Georgescu v pozadí toho rozhodnutí vidí Evropskou komisi. Fakt je, že bývalý evropský komisař Thierry Breton použil nedávno obrat „Udělali jsme to v Rumunsku“. Tato zápletka zapadá i do ideologického střetu mezi Bruselem a USA. O tom všem jsme mluvili s kolegyní Bretona a spolubojovnicí proti neomezené svobodě projevu na internetu Věrou Jourovou.

Kdo je proti EU, nemá právo žít

Rumunská politická tragédie pokračuje. Jak známo, zakázala v minulých dnech tamní centrální volební komise účast favoritovi prezidentských voleb Călinu Georgescovi, který možná porušil a možná neporušil pravidla volební kampaně, který je ale určitě populista, euroskeptik a NATO-skeptik. I u nás vznikla debata o tom, jestli trochu jiný pohled na zahraniční politiku, než jaký vyznává dosavadní establishment v Bukurešti, mohl být hlavním důvodem pro vyloučení Georgesca. I eurooptimistům a NATO-optimistům, kteří jsou upřímnými demokraty, se taková varianta jeví příliš divoká a nepravděpodobná.

Odér Velkého bratra

Prý to je nedorozumění. Lidé se vylekali, že na ně český stát chystá Velkého bratra, a on přitom nechystá. Zaručil se za to ministr vnitra Vít Rakušan, jehož podřízení – jak minulý týden vynesl Český rozhlas – do připomínkového řízení odeslali návrh novely zákona o elektronických komunikacích. V návrhu nejde o nic menšího, než že by poskytovatelé internetu měli zachovávat a policii či tajným službám na vyžádání předávat seznamy webů, které konkrétní uživatel navštívil. Až dosud museli operátoři registrovat, „jen“ kdy a odkud uživatel vstupoval na internet a jak dlouho na něm pobýval.

Elektrické tanky, to bude ono

Poté, co českým atlantistům pohasla s Donaldem Trumpem americká hvězda, budou mít nový maják v Německu. Je jím Friedrich Merz a je pouze otázkou času, kdy se k němu začne výslovně hlásit například Petr Fiala. Proč? Nastávající spolkový kancléř a předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Merz dnes reprezentuje v politice jednu jedinou myšlenku: že je třeba masivně zbrojit.

Neuvěřitelné se stalo skutkem

Je neuvěřitelné, že to mohlo dojít tak daleko, nicméně v Rumunsku volební komise o víkendu opravdu vyloučila z prezidentských voleb jejich favorita Calina Georgeska. I kdyby byl tento nález při odvolacím řízení zvrácen, překročili jsme v Evropské unii jistý milník. Establishment členské země je rozhodnut nepustit „pravicového populistu“ k moci, a to doslova za žádnou cenu. Zdůvodnění se mohou měnit, cíl zůstává.

Místo aut zbraně

Po posledním vývoji je Jana Černochová lídrem koalice SPOLU pro hlavní město a i jinak se ocitá v centru dění. Premiér Petr Fiala nejprve ze „setkání ochotných“ v Londýně a o šest dní později ze summitu EU v Bruselu oznámil, že výrazný růst investic do obrany je důležitý úkol dneška, že musíme do obrany investovat aspoň tři procent HDP, a kdo tvrdí opak, ohrožuje národní bezpečnost České republiky. Smí se o zbrojním programu aspoň vést diskuse?

Z Německa se stává opilý námořník

Verva, s níž se české vládní strany a s nimi značná část veřejného prostoru vrhly do zbrojení, není nic proti tomu, co se děje v Německu. Volby tam před deseti dny rozpačitě vyhrál křesťanský demokrat Friedrich Merz, který už od té doby ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic. Pokud nejsme plně přesvědčeni o tom, že zbrojení proti ruské hrozbě je namístě, nabízí se chování Merze a velké části německých politiků jako případová studie. Mohla by se jmenovat nějak jako Čeho jsme schopni v masové psychóze.

Zbrojení, nová kolektivní hysterie

Jedna bystrá osoba na jaře 2022, po vpádu Ruska na Ukrajinu, říkala: Před dvěma roky jsme všichni šili roušky. Teď všichni šijeme ukrajinskou bikolóru. Co se po nás bude chtít za dva roky? Nebylo to za dva roky, ale za tři, nešijeme, ale zbrojíme. Respektive o zbrojení jako na povel nadšeně mluvíme. Každý takto hrrr spíchnutý program obřích státních výdajů povede za několik roků k inflaci či růstu daní. Ale to je teď jedno, při lockdownech bylo taky důležitější společenské vzepětí v danou chvíli. Inflaci jsme pak podle politických sympatií svedli na Babiše, nebo na Fialu.

Šílenství jako podstata systému

Na nedávné konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) v Londýně vystupoval i u nás známý ekonom a spisovatel Matt Ridley. Ústředním tématem našeho rozhovoru je ideologie bezuhlíkové ekonomiky, což se v kontinentálním pojetí nazývá Green Deal a v angloamerickém pojetí Net Zero – Čistá (uhlíková) nula. V Evropě je to i navzdory Donaldu Trumpovi pořád vládnoucí ideologie, hlavní charakteristika naší doby.

Fakt to Fiala s křižovatkou Západ–Východ myslí vážně?

Dnes nastane českými politiky dlouho očekávaný den. Sněmovna má definitivně schválit vyšší koncesionářské poplatky a širší okruh plátců. Ten se rozšiřuje jak o domácnosti s přístupem k internetu, tedy o každou domácnost s aspoň jedním smartphonem, tak o firmy nad 24 zaměstnanců. Na to, že České televizi má vynést ročně o 860 a Českému rozhlasu o 330 milionů korun extra, se kolem novely zákona děje zcela nepřiměřené haló. Ale berme věci tak, jak jsou, a konstatujme, že opozice si z toho lutherovsky („Tady stojím a nemohu jinak“) učinila záležitost, na níž lze vládu pomučit.

Hledáme vztah k Trumpovi

Od oznámení výsledků voleb v Německu jsou zatím nejzajímavější poznámky, které nastávající kancléř Friedrich Merz učinil o Trumpově Americe hned v neděli večer. Po stížnostech, že zásahy Bílého domu do německé kampaně nebyly „o nic méně dramatické a drastické a vposledku pobuřující než intervence, které známe z Moskvy“, označil za svou naprostou prioritu posílit Evropu tak, „aby dosáhla skutečné nezávislosti na USA“. Taková slova z úst německého kancléře, který až dosud ztělesňoval úzké vztahy, až oddanost USA, jsou náznakem mezinárodněpolitické revoluce.

Fiala našel spásu – masivní zbrojení

"Mimořádné prohlášení" - tak úřad vlády v pondělí avizoval premiérův projev, a my tak k němu i přistoupíme. Dokonce i kdyby byl obsah banální, jako že není, známý Thomasův teorém nás učí, že pokud určití (vlivní) lidé nějakou situaci definují jako reálnou, stává se ta situace reálnou důsledkem jejich vnímání. A český premiér nějak definuje mezinárodní situaci a pro nás to bude mít reálné důsledky. Fiala řekl zhruba toto, parafrázuji: Mění se bezpečnostní struktura světa ustavená po roce 1945. USA se totiž domlouvají s Ruskem nad hlavami Evropy (a Ukrajiny). Osamocená Evropa proto musí významně přidat se zbrojením.

Kancléř smutné postavy

Friedrich Merz je smutný vítěz. Volby v Německu byly dlouho dopředu označovány za nejdůležitější volby letošního roku. Z odstupu se asi budou jevit spíš jako významná křižovatka, kterou ale Německo projelo rovně. Začněme povahou Merzova vítězství. Křesťanskodemokratická unie (CDU) doplněná v Bavorsku o Křesťansko-sociální unii (CSU) získala 28,5 procenta. Nebýt posledních voleb s ještě nižším výsledkem, chtělo by se napsat, že to je historicky slabý výkon. Bývaly doby, že když se CDU a CSU úplně nedařilo, i tak měly dohromady aspoň 40 procent.

Ještě horší, než jsem předpovídal

Pět let před začátkem migrační krize a svou proslulou větou „To zvládneme“ řešila německá kancléřka Angela Merkelová aféru člena představenstva tamní centrální banky Thila Sarrazina. Tomu tehdy vyšla skandální kniha o nezvládnuté integraci muslimské menšiny v Německu Deutschland schafft sich ab, posléze česky pod názvem Německo páchá sebevraždu. Dnes při zpětném pohledu je možné v Sarrazinovi vidět něco jako moderního proroka. Rozhovor pro Echo, který byl veden dva dny po autorových osmdesátinách, se ale neomezuje pouze na migraci a německé volby

Německo ještě odmítá léčbu

Proč by předčasné volby, k nimž Němci půjdou 23. února, měly být významnější než obvykle, dokonce osudové? Mohou se tak jevit v dnešním mezinárodním kontextu: růst cen energií, krize průmyslu, jíž Německo trpí nadprůměrně a přibližně stejně jako Česká republika; rostoucí opozice vůči Green Dealu napříč Evropou a vzestup populistické pravice od Itálie přes Rakousko po Nizozemsko; do toho v USA návrat Donalda Trumpa. Kdyby podobným směrem vykročili ještě i Němci, asi bychom se najednou všichni ocitli v konstelaci, kdy se dají zastavit centralizační procesy v EU a třeba i o kus vrátit.

Fráze roku: „Peníze a zbraně na stůl!“

Ve středu se Petr Fiala aspoň přes počítač připojil k bezpečnostní konferenci pořádané Emmanuelem Macronem. Tomu jde, jak známo, o hledání odpovědi Evropy na rozhovory USA–Rusko. Český premiér pak online poradu shrnul slovy: „Je potřeba položit na stůl peníze a zbraně a pak nás bude svět brát vážně.“ Slovem „nás“ je myšlena EU. Masivní navýšení peněz na zbrojení se stalo nejnovější „zjevenou pravdou“, o jaké přece lidé s mozkem a aspoň špetkou historického povědomí snad nepochybují. Nejhorší jsou polovzdělanci.

Předsedo, nerajzovat, pracovat

Česká republika nedostala pozvání na včerejší večeři vyvolených unijních států – tedy vyvolených z francouzského pohledu. Středovýchodoevropany na ní zastupovali jen Poláci. V Polsku dnes vládne europeistická garnitura, která ani dřív nepohrdla žádnou příležitostí zahrát si part orla a s velkými hráči rokovat nad hlavami středoevropského ptactva (zajímavé je, že tamní konzervativci, kteří jsou dědici národovečtějších proudů meziválečné polské politiky, touto přezíravostí vůči zbytku střední Evropy, taky nám, netrpí). V Paříži se u prezidenta Macrona vedle špiček aparátu EU sešli: Němci, Italové, Španělé, Nizozemci a Dánové.

Ukrajina je náš Irák

To, co se událo tento týden ve věci rusko-ukrajinské války, je revoluční, možná i zvrat. Byť telefonát Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem ještě neznamená, že na východě Evropy zavládne rychle mír, Trump Západu vnutil změnu paradigmatu. Dosud byla ochota jednat s ruským prezidentem politicky trestná a trestaná, odteď když budeme skandalizovat, řekněme, Roberta Fica, což česká politika dělá už úplně mechanicky, a přitom ani nemukneme, když do Ruska poletí Trump, budeme za protivného pokrytce, který dokáže být hulvát na menšího – a služebníček k vašnostovi.

Že bez peněz budou řvát, je normální

Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.

Nechápu, proč čeští politici neustále urážejí Maďarsko

Minulý týden byl v Praze ministr zahraničí Maďarska Péter Szijjártó. Cesta vzbudila jiný druh pozornosti, než jaký návštěvy politiků ze spřátelených zemí obyčejně vyvolávají. Šéf maďarské diplomacie se nesetkal s nikým z vlády, zato měl ve svém minutovníku schůzku s Andrejem Babišem. Premiér Petr Fiala se proti tomu vymezil slovy, že „český ministr zahraničí rozhodně potají neobjíždí jiné země, aby kritizoval jejich vlády a podporoval opozici“.

Válka o českou armádu

Žijeme v týdnech, kdy se naši politici vyhecovali k siláckým výrokům o navyšování peněz na obranu: už ne dvě, ale tři procenta HDP – a proč ne víc? Současně s tím se nám před očima rozkládá struktura, která má bdít nad obranou státu. Nikoliv armáda jako taková, jen vztahy mezi generálním štábem armády a ministerstvem obrany jsou doslova v troskách. Z jedné strany vojenská policie šetří podezření, že vojáci z 601. skupiny speciálních sil vozili nelegálně na Ukrajinu drony. Řeklo by se: Vždyť je to oficiální politika státu, podpora Ukrajiny proti Rusku. Tady však existuje podezření, že vojáci to dělali bez vědomí politiků

Novější články Starší články