Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.
Kdo se divil neobyčejnému zájmu, který před dvěma týdny budily parlamentní volby v Maďarsku, dostal včera jeden důvod, proč musí Maďarsko zajímat i nás. Nový premiér Péter Magyar se byl představit v Bruselu, hlavním bodem programu byl pochopitelně termín u prezidentky Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Deklarovaným cílem Magyara je rozmrazit větší část zmražených dotací pro Maďarsko. Ze 17 miliard eur jde v této chvíli o deset miliard.
Chystá se Babišova vláda ochočit Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo), tím ohrozit svobodu projevu a v konečném důsledku demokracii? Nebo je avizovaný přechod financování z beder veřejnosti a firem na státní rozpočet standardní evropská praktika, notabene když ji dvě ze tří vládních stran měly v programu?
Zpochybnění české suverenity se neodehrává v Brně, ale v Praze na Hradčanech. Za měsíc se v moravské metropoli bude odehrávat nebo už dobíhat sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který už teď budí zčásti vášnivý nesouhlas, což jistě svolavatelé a hostitelé z brněnské scény nevládek (Meeting Brno) s vděčností evidují. Na druhou stranu Bernd Posselt už dávno nedisponuje žádnou politickou silou, po rozšíření EU ztratili organizovaní vyhnanci na svou vlast-macechu jakoukoli mocenskou páku.
Největší událostí letošního roku v Evropě je zatím historická porážka Viktora Orbána. V Maďarsku vládl po šestnáct let bez přestávky. Začínal jako adoptivní politické dítě Helmuta Kohla, aby se časem pro křesťanskodemokratický „pravý“ střed stal šifrou všeho, co se v politice děje špatného. Paula Lendvaie můžeme bez nadsázky řadit k tvůrcům Orbánovy image na Západě. Rozhovor je pokusem ponořit se do prostoru, který dosluhujícího maďarského premiéra upřímně považoval za ústřední hrozbu pro (liberální) demokracii západního světa.
Před dvěma měsíci českou politikou prosvištělo téma zákazu sociálních sítí pro děti, zatím zkusmo a bez jasné dělicí čáry. Ale teď by se to téma mohlo vrátit s větší silou. Minulý týden prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila spuštění aplikace, která na internetu zkontroluje váš věk: „Naše evropská aplikace překonala poslední technické překážky a už brzy bude občankám a občanům k dispozici.“ V představách von der Leyenové má být novinka uživatelsky přívětivá. Stáhnete si bezplatně (!) aplikaci, zadáte věk a na důkaz, že nelžete, naskenujete občanský průkaz nebo cestovní pas.
Viktor Orbán prohrál volby a Volodymyr Zelenskyj najednou umí opravit ropovod Družba, který nešlo opravit od 28. ledna, takže na Slovensko a do Maďarska netekla ruská ropa. Mohla by začít téct už dnes a to je z energetiky jediná dobrá zpráva těchto dní. Protože páteční optimismus ohledně dohody USA–Írán byl o víkendu popřen událostmi, Hormuzský průliv je znovu uzavřen a neděle byl první den, kdy průlivem neprojel ani tanker. Za 50 dní války poprvé. Dosud od začátku války byl provoz na sice minimální, ale nenulové úrovni. V neděli byl Hormuzský průliv neprodyšně uzavřen vůbec poprvé v historii.
Vyblokování Petra Pavla z účasti na summitu NATO, který se koná počátkem července v turecké Ankaře, je: frackovství, nevychovanost, malost. Rámují to tímto slovníkem opoziční politici a s nimi veřejný prostor. Ministr zahraničí Petr Macinka, motor protiprezidentského postoje ve vládě, je mstivý. Zapomínají nám připomenout, za co se tak asi ten Macinka mstí. A tady musíme my doplnit, že v užším smyslu se mstí za sebe a za Filipa Turka, v širším smyslu za naši ústavu, kterou prezident vetem Turka jasně porušil.
Exemplární případ toho, jak nedělat opoziční práci, poskytuje kauza cenzury prezidenta ministerstvem obrany. V pondělí deník Aktuálně přišel se zprávou, že tiskové oddělení generálního štábu armády si natočilo videorozhovor s Petrem Pavlem, načež jej ministerstvo vojákům zakázalo uveřejnit. Martin Kupka, předseda ODS a implicitně jaksi i lídr opozice, reaguje i na dnešní dobu hystericky: „Jde o cenzuru v nejtvrdší podobě. Tenhle postup má jasnou logiku. Co se nehodí, to se zastaví. Co se nehodí, to se umlčí. Metody, které se Andrej Babiš nebo Oto Klempíř učili u StB, se dnes vracejí v plné síle.“
Drtivá porážka pro Viktora Orbána z rukou jeho vyzyvatele Pétera Magyara nebyla až tak drtivá, pokud se díváme na procenta: oproti 52 procentům pro vítěze voleb, Pétera Magyara a stranu Tisza, urval pořád slušných 39 procent, s šesti procenty krajně pravicové strany Naše vlast to dává 45 procent hlasů. Jistěže co se počítá, jsou poslanecké mandáty. A díky Orbánem prosazeným úpravám zpřed patnácti let systém zvýhodňuje silnější stranu, tím, že mírná většina ze 199 poslanců je volena přímo, i kdyby každý jeden z nich dostal třeba dvacet procent a pořád by byl první na pásce.
Budapešť má po dlouhých šestnácti letech nového vládce. Péter Magyar sice Viktora Orbána neporazil až tak drtivě, jak by se mohlo zdát z českého zpravodajství, ale jednoznačné vítězství to bylo. Na procenta 52: 45 (39+6) a na mandáty 138:61, Magyar tedy může měnit ústavu. Chtěl by do ní vepsat limit dvou premiérských období pro jednoho člověka, tak aby Orbán už ani teoreticky neměl šanci se vrátit. Uplatňovat tento limit retroaktivně by asi bylo protiústavní, ale Magyar hned v prvním vystoupení po volbách zastrašoval předsedu Ústavního soudu.
Ze souboje Pavel–Turek, který čtvrt roku poutal skoro veškerou pozornost a emoce zájemců o veřejné dění, vyšel silnější prezident. Dnes se ukazuje, že si z něj oba aktéři odnesli podobné poranění: oba tráví nemalou část své energie tím, aby cestovali tam, kde by normálně bylo jejich místo, nebýt jejich trapné války. Filip Turek potřebuje tu a tam zajet na Radu ministrů životního prostředí a předem se zjišťuje, jestli tam zrovna bude na programu nějaké hlasování a jestli by v něm kdyžtak vládní zmocněnec mohl hlasovat. Situace, kdy má reprezentant České republiky v tak důležitém grémiu nesamozřejmé postavení, není dlouhodobě udržitelná.
Perská civilizace v noci z úterka na středu nepřestala existovat, jak Donald Trump den předtím vyhrožoval. I když ale slova nenásledovaly činy, něco se změnilo, a to i pro českou politiku. Až se jednou bude hledat moment, kdy začal umírat český atlantismus, možná padne volba na Velikonoční pondělí 2026. Trump svůj post formuloval tak, že se z něho dala vyčíst hrozba použitím zbraní hromadného ničení, patrně jaderných. V Chartě OSN je i vyhrožování násilím – v tomto případě útoky na civilní infrastrukturu, což patří mezi válečné zločiny – zahrnuto mezi porušení mezinárodního práva.
Politicky uvědomělejší části vlády – většinou rozmístěné v menších a ještě menších koaličních stranách, ale pár uvědomělých je i v ANO – považují za jeden ze stěžejních úkolů omezení „hlubokého státu“. Česká verze deep state podle nich není usazena jen v ústředním státním aparátu, ne, jeho součástí jsou i veřejnoprávní média. A nejpřesněji řečeno redakce zpravodajství a publicistiky. V obou prostředích se dá propouštět. Jak na Úřadu vlády, tak na ministerstvech spravedlnosti nebo životního prostředí, abychom jmenovali dvě pod politicky uvědomělejšími ministry, se ideologická agenda skutečně redukuje a s ní i její nositelé.
Už jen dva týdny nás dělí od parlamentních voleb v Maďarsku, kde politický hegemon Viktor Orbán po 16 letech nepřetržité vlády čelí nejvážnějšímu vyzývateli, jakého dosud měl. Je jím bývalý politický souputník Péter Magyar se svou stranou Tisza. Současně do předvolební kampaně v Maďarsku dramaticky prosakuje válka USA a Izraele proti Íránu. Riziko energetického šoku pro střední Evropu, ale nejenom pro ni, ukazuje bláhovost sázky na fosilní paliva, říkají jedni. Druzí tvrdí, že sankce proti Rusku už teď nejsou udržitelné.
Říká se, že nejdůležitější volby letošní Evropy budou v Maďarsku. Konají se už za dva týdny a určitě je s napětím sleduje česká vládní koalice. Bez nadsázky můžeme říct, že bez Viktora Orbána by byl na Evropských radách Andrej Babiš mnohem zakřiknutější. Orbán není dokonalý, ale je rozený stratég a pro podobně smýšlející vždycky určoval cestu. Pak jsou tyto volby důležité kvůli zahraničnímu vměšování. Oba základní tábory maďarské politiky (Péter Magyár plus EU kontra Viktor Orbán, Magyarova Tisza kontra Orbánův Fidesz) vidí to vměšování jinde.
Koncem dubna se pražským arcibiskupem stane Stanislav Přibyl. Ve svých 54 letech je nejmladším mužem na této stolici a jako takový nejviditelnějším příkladem generační obměny mezi českými biskupy. Chtěl by působit proti rozpojování a jak do své církve, tak i do společnosti přinášet uklidnění. To je v polarizované době celkem výzva.
Na Letné v Praze se v sobotu sešlo k protestu proti vládě téměř čtvrt milionu lidí. I kdyby tento odhad pořadatelů z Milionu chvilek pro demokracii byl nadsazený (ovšem mobilní operátoři došli k podobnému číslu), každé shromáždění nad sto tisíc je politická událost. Politické strany bývají vděčné za mítinky s několika sty účastníků, loni v kampani se i mítinky s premiérem musely konat v malých sálech, které mají tu vlastnost, že i málo lidí je zaplní. Proč oni si na Letnou netroufnou a Mikuláš Minář ano?
Do Prahy se o víkendu sjíždějí příznivci Milionu chvilek, možná obecně lidé sdílející jejich obavu o stav demokracie v České republice. Termín byl známý několik týdnů dopředu, pokdy bylo možné se dohadovat, čím budou svolavatelé to ohrožení demokracie ilustrovat. Poslední dva týdny dodaly následující dva hlty: odchod Václava Moravce z České televize a návrh zákona o transparentnosti zahraničního financování. Je trochu divoká představa, že by normálního českého demokrata rozpalovalo zprůhlednění účtů nevládních organizací, ale když se k tomu připíše, že zákon vzniká podle ruského vzoru, šance zaujmout strmě rostou.
Už jsme se dozvěděli, že odpor k obrvětrníkům v české krajině se hodí Kremlu, protože čím víc větrníků, tím menší potřeba ruské ropy a plynu (a co záložní plynové elektrárny, které se kvůli OZE musejí stavět?). Přítomnost buřičů ze Slovenska na veřejných slyšeních v Čechách, kde snášejí dezinformace proti větrníkům, přičemž Slovák jakoby mluví za vše. Slovensko je Robert Fico, pátá kolona Kremlu. Minulý týden jsme se dozvěděli, že v Babišově koalici chystaný zákon, který by měl přimět neziskové organizace k odkrytí peněz ze zahraničí, je podle ruského vzoru.
Napětí mezi dvěma členskými státy EU – Maďarskem a Slovenskem – a mezi kandidátskou Ukrajinou eskaluje. Otevřená kolize vypukla po 27. lednu, kdy Ukrajina oznámila, že Rusové zasáhli poblíž Lvova svůj ropovod Družba, jímž má ještě rok přitékat ropa na Slovensko a do Maďarska. Od té doby Družba stojí. Budapešť s Bratislavou Ukrajinu podezírají, že rouru nechce spravit či zprovoznit schválně, dokonce že cílem Volodymyra Zelenského je způsobit potíže svému nepříteli Viktoru Orbánovi. Toho 12. dubna čekají klíčové volby.
Proč se USA tak snadno ocitly ve válce s Íránem? Standardní výčet neuralgických bodů, které cestu k probíhající válce mají vysvětlit, je tento: 1953 a pád íránského premiéra Mosaddeka, rok 1979, na jeho začátku náboženská revoluce a na konci drama zajatých amerických diplomatů v Teheránu. Pak je tu rok 1983 a krvavý útok Hizballáhu na příslušníky americké námořní pěchoty v Bejrútu, po roce 2003 kampaň šíitských proíránských milic proti americkým okupačním vojskům v Iráku. USA evidují v Iráku na pět tisíc padlých.
Zprávy o tom, že Spojené státy, ve válce s Íránem, nabízejí Rusku uvolňování sankcí na ropu, kontrastují s vývojem na energetické frontě mezi EU a Ruskem. Dnes už můžeme s klidným svědomím psát, že součástí tohoto střetu je coby beranidlo Evropské komise proti části EU nečlenská Ukrajina. Dovoz ruských fosilních paliv do Unie má definitivně skončit příští rok. Ukrajina zkouší tento konec ještě uspíšit. Od 27. ledna na Slovensko a do Maďarska neteče přes ropovod Družba ruská ropa. Odpovědná místa v Kyjevě tvrdí, že rouru u města Brody zasáhla ruská raketa a opravit nepůjde tak rychle, jak by si Viktor Orbán s Robertem Ficem přáli.
Naše elektroenergetická soustava přijde už za rok o nezanedbatelný výkon, ale zodpovědné činitele to nevyvádí z klidu. Jak známo, majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač před Vánoci oznámil, že se mu vinou emisních povolenek přestává rentovat provoz uhelných elektráren ve Chvaleticích a v Počeradech a teplárny v Kladně a že pokud mu stát nebude provozní ztrátu dotovat, tyto podniky zavře. Jestli snad Tykač nebo někdo jiný čekal horečnou aktivitu státu, aby ztrátu téměř tří gigawattů výkonu odvrátil, zatím čeká marně.
Ještěže má Česká republika v Trumpově Radě míru postavení pozorovatele, a ne plné členství. Nechme teď stranou vojenský, humanitární (v Íránu už první den náletů zahynuly například desítky žaček dívčí školy) ekonomický aspekt. Omezme tuto poznámku na aspekt diplomatický. To, co provedly Izrael a Spojené státy v sobotu, je odstrašující příklad antidiplomacie. Spekulace, že za přechodem od jednání k raketám stojí izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který Donalda Trumpa zlákal představou íránského režimu na hliněných nohách, a tedy snadného vítězství, může být opodstatněná, nebo ne.
Uběhlo pět let od chvíle, kdy vody rozčeřila tisková zpráva Univerzity Hamburk. Univerzita v ní informuje o nové studii profesora Rolanda Wiesendangera k původu viru SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19. Wiesendanger není virolog, ale fyzik pevných částic a expert na nanočástice, což mu také bylo předhazováno v mediálním „shitstormu“. Oficiální věda a politika se tehdy držely hypotézy o zoonóze. Za těch pět let se výklad přece jen posunul a hypotéza o umělém původu už není považována za konspirační teorii, nýbrž za pravděpodobné vysvětlení této pandemie.
Už čtvrt roku je hlavním tajemstvím české politiky, jak to, že skoro veškerou nechuť, již vyvolal vznik druhé Babišovy vlády, na sebe poutají Motoristé. Jsou nejslabší ze tří vládních stran. Na rozdíl od Okamurovy SPD u nich nenacházíme statisticky měřitelný výskyt xenofobie. Na rozdíl od předsedy vlády nebo ministra zemědělství (nominálně za SPD, ale ještě na podzim předseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, tedy i Agrofertu) u motoristických ministrů zatím nevidíme ani potenciální střet zájmů. Vyluštění toho tajemství spočívá v ideologii.
Pokud jste měli dojem, že přítomnost Filipa Turka v politice slouží jen hledání místa pro něj, hlásíme první vykročení z této nešťastné situace. Jako vládní zmocněnec pro klimatickou změnu a Green Deal sedí Filip Turek na ministerstvu životního prostředí, kde narazil na chystaný boom větrníků, jichž byla Česká republika doposud téměř ušetřena. Turek na poslední chvíli sahá do podoby akceleračních zón, které přichystala ještě minulá vláda – spolu s ministerstvem pro místní rozvoj ministerstvo životního prostředí za lidovce Petra Hladíka.
Teď tedy vyšlo najevo, že na větrníky je určeno asi 2000 kilometrů čtverečních terénu, celkem 53 lokalit v devíti z třinácti krajů republiky. O entrée se Igoru Červenému postaral Filip Turek, když na videu z auta oznámil, že Motoristé jmenují ministrem životního prostředí místo něj člověka, „který bude velmi seriózní a bude dělat na ministerstvu to, co mi na očích vidí.“ Opozice se od té doby snaží, aby nový ministr vešel do veřejného povědomí jako Turkova loutka. Červený se tedy musí vymaňovat ze stínu loutkáře a musí nějak překonat pitomá očekávání médií (...).
Český ministr zahraničí se zúčastnil jedné veřejné debaty na mezinárodní konferenci. Učinil několik provokativních poznámek a přitom se dostal do sporu s dvěma celebritami mezinárodních konferencí, Hillary Clintonovou a Radkem Sikorským. To zní dobře, to všechno by bylo v pořádku – kdyby se český ministr nejmenoval Petr Macinka a kdyby nebyl Motorista. Vzápětí po vystoupení se zformovala skupina domácích kritiků. Macinkovi vyčítá, že nás všechny jaksi kolektivně ztrapnil. Co mělo být podstatou toho ztrapnění? První výtka je, že Macinka nemluví dobře anglicky.
Účastníci posledního vydání podcastu Echo Porada se vrací k diskusím o povaze mRNA vakcín proti covidu-19. V této souvislosti Tereza Matějčková zmiňuje výzvu několika stovek vědců a lékařů v Německu z podzimu loňského roku. Výzva nese dramatické jméno: Moratorium na mRNA – teď! O co v ní jde? Iniciátoři výzvy byli, když to zjednodušíme, zneklidněni korelací mezi vysokou proočkovaností novou vakcínou a zdravotními komplikacemi, dokonce nadměrnou úmrtností v různých zemích.
