Motoristé sobě před rokem zazářili v eurovolbách (10,3 %) a až do letošního jara se drželi i pro sněmovní volby stabilně nad pětiprocentní čarou. Od dubna jsou zpravidla pod ní. Na to předseda Motoristů Petr Macinka zareagoval svoláním „krizového sjezdu“ do Olomouce předminulý víkend. Jak chce docílit zúžení propasti mezi preferencemi a volebním potenciálem, která je u Motoristů bezkonkurenčně největší? Etablování nové strany by bylo velkou změnou na české pravici, jíž dosud dominuje ODS bez ohledu na to, jak hluboko zašla do středu. Ale dá se apelovat na pravicové voliče a současně směřovat k Andreji Babišovi?

Vaše námluvy s Robertem Šlachtou nedopadly. Proč?

Tak především Motoristé nechtějí vstupovat do žádné předvolební koalice, pro každou novou stranu je to riskantní tah kvůli vyššímu kvoru. Musíte překonat ne pět, ale osm procent. Místo toho jsme Přísaze zopakovali nabídku z ledna, tentokrát výrazně konkrétnější.

A co jste Šlachtovi nabídli?

Nabídka byla personální: získali by lídry v několika krajích, vysoké pozice pro jejich nejviditelnější osobnosti plus desítky dalších míst na kandidátkách. Byli jsme dokonce ochotni některé naše už oznámené lídry stáhnout z prvních míst, takže například pan Vokřál by si mohl vybrat, jestli chce být dvojkou za mnou v Jihomoravském kraji, nebo jedničkou v některém menším moravském kraji. Ale jádro naší nabídky bylo finanční. Za podporu pro nás letos bychom velmi výrazně podpořili Přísahu a její další existenci tím, že bychom se s nimi rozdělili o státní příspěvek půl na půl. To by pro ně znamenalo desítky milionů korun a měli by tím pádem velmi slušně pokrytý provoz na celé příští volební období. Jenže druhý den po jednání s Robertem Šlachtou jsem se dověděl, že republiková rada Přísahy to jednohlasně odmítla. Tím to i pro mě skončilo.

Je pravda, že po vás dohodu s Přísahou chtěl Andrej Babiš?

Ne. Jeden z důvodů, proč jsme se s Robertem sešli, byl, že mně už začalo být nepříjemné, jak se okolo toho pořád spekulovalo v médiích. Tak jsem se rozhodl, že ty nosiče vody a vysílače signálů utneme. Nám šlo i o to, aby hlasy Přísahy nepropadly, oni fakt mohli učinit pragmatické rozhodnutí, které by jednoznačně směřovalo k oslabení současného vládního tábora po volbách. Myslím, že ve vládním táboře mají z rozhodnutí Přísahy velkou radost.

A ten Babiš? Prý jste u něho byli oba a on na vás tlačil, ať to dáte dohromady.

Já jsem tedy u Andreje Babiše nebyl, jsem s ním v kontaktu naprosto minimálně. Naposledy jsme se viděli ve Francii na setkání Patriotů pro Evropu, to bylo v červnu, předtím jsme se viděli v únoru v Madridu, zase na setkání Patriotů pro Evropu. S Babišem žádný intenzivní vztah nemám, ani žádnou komunikaci. Takže jestli on na někoho tlačil, na mě určitě ne.

Druhá nevyhnutelná personálie rozhovoru je Filip Turek. Napadlo vás někdy po té sérii aférek či afér – některé asi byly reálné –, že co se jevilo jako jasné aktivum, se může stát břemenem?

Tak řekněme si upřímně, že mediální lynč použitý proti Filipovi není až tak unikátní. Na začátku může být pochybení, které nemá smysl popírat, může se taky něco najít při prohrabávání sociálních sítí – váš kolega Štindl tomu říká archeologie pobouření – a končí to svatou válkou proti pomluvám a všem, kdo se vás snaží zničit. Až následně si všimnete, že voliče to nezajímá, že třeba pomluvám ani nevěřili, a přesto dnes svou pozornost už obracejí jinam. Tak tuto chybu jsme udělali. Cítili jsme, že útoky proti Filipovi nejsou fér, a tak jsme se příliš vysilovali spory s aktivisty, kteří nás chtějí zničit stejně. A protože mediální prostor je správně cynický, čeká na jakoukoli vaši chybu a příležitost se hádat.

Moment, nebylo to zpočátku tak, že vy jste naopak na snímky z dálnice nereagovali s tím, že lidé už jsou vůči mainstreamu imunní a že jím opovrhují víc než politiky?

Nevím, my jsme nová politická strana, která se takto významných voleb ještě nikdy neúčastnila. A zároveň jsme velmi silně ideově vymezená strana. Proto myslím, že od nás se spíš čekalo, že dřív ukážeme program. V prosinci na kongresu jsme zveřejnili desatero našich základních ideových východisek, se kterými, jak se ukázalo, se řada lidí snadno ztotožnila. Proto jsme v jarních měsících dosahovali kontinuálně okolo šesti až osmi procent. Ale, jak vidno, to nestačilo. Nemáme luxus zavedených stran s jejich osvědčeným voličským jádrem, co už od nich program ani nečeká. U nás se ukázalo, že při absenci obsahu se mediální prostor ani nemá zabývat něčím jiným než našimi aférami a kauzami. To jsme uznali a na krizovém sněmu jsme tento náš deficit vyplnili zveřejněním programu, jasného a odvážného.

A přínos Filipa Turka přetrvává?

Filip před rokem v eurovolbách získal přes 150 tisíc preferenčních hlasů a jeho fanklub je pořád nezanedbatelný. Když srovnáte ohlas na akcích, kam přijde on, a na akcích, kam přijde Petr Fiala, rozdíl je drtivý. Byl jsem s Filipem před dvěma měsíci ve středočeských Všenorech na srazu autonadšenců, kde on byl hlavním bodem programu a rozhovor s ním pod pódiem přes hodinu sledovaly asi dva tisíce lidí. Načež Filip dalších pět hodin trávil tím, že odbavoval fanoušky ve frontě na podpis a společnou fotografii. Nic z toho žádný vládní politik nezažívá. Nezažívá to ani Andrej Babiš. Filip Turek ano. A i když se třeba zdá, že u spousty lidí se jeho pozici aktivistům podařilo oslabit, pořád má po celé republice masivní zdravé jádro fanoušků. Nepodceňujte to.

Řadě lidí se teď zdá, že Turek ještě úplně nevyzrál, že je zaseklý v pubertě.

Je v politice teprve rok. I my jsme čerstvá strana, která si prochází dětskými nemocemi. Ale máme tým lídrů, každý z těch deseti, které jsme dosud představili, rozumí nějakému oboru, většinou se mu věnuje celý život. Třeba si toho všimnou voliči, kterým se nelíbí, že současná vláda má ministry, co si pozice prostě vyseděli na schůzích. Někteří tak dlouho schůzovali, až se z nich stali, já nevím, ministři financí. A to i přesto, že státním financím absolutně nerozumějí.

Nepovažujete Zbyňka Stanjuru v této sestavě ještě za strážce zbytků zdravého rozumu?

Já tedy nevím, jestli by zdravý rozum velel zadlužit Českou republiku za čtyři roky téměř o 1,5 bilionu korun. To se vymyká všemu. Podle mě se ten člověk v okamžiku jmenování ministrem financí zbláznil a sám sebe přesvědčil, že on je nejgeniálnější národohospodář. Protože přece jinak by ho prezident nejmenoval ministrem, asi. Bohužel dnes České republice chybí hospodář. Jediného, kdo byl ze všech těch čtyř až pěti vládních stran myslitelný, uklidili do role ceremoniáře, který smí tak maximálně udělovat a odebírat slovo ve sněmovně. Jan Skopeček.

V řadě modelů agentury STEM máte největší, trojnásobný až čtyřnásobný rozdíl mezi naměřenými preferencemi a potenciálem. Podle mě ten potenciál ukazuje značnou poptávku po straně napravo od ODS.

Kdybych tohle necítil, kdybych necítil, že ODS zdiskreditovala sama sebe i pravicovou politiku, tak bych nezakládal Motoristy. Ustavili jsme se jako jasně pravicová konzervativní strana. ODS dnes své pozice otupuje už předem tím, jak vstupuje do předvolebních koalic. Ruku na srdce: předvolební koalice znamenají, že velké kompromisy děláte ještě před volbami. I Svobodní, kteří tak dlouho drželi ideovou čistotu, nakonec utvořili předvolební koalici s SPD, která prostě není pravicí toho jejich svobodného střihu. Tím pádem program, pod nímž jdou Svobodní do voleb, je už teď derivátem jejich představ. Vinou všech těch předvolebních koalic se dnes kampaň scvrkla na souboj derivátů. Všichni jsou už na startu centristi. My jsme připraveni dělat kompromisy až po volbách.

Máte strategii, jak váš vysoký potenciál přetavit v nějaká procenta?

Naznačil to, doufám, náš krizový sněm: chceme klást maximální důraz na program, ukázat, co by se s republikou dalo udělat, aby po letech zmaru začala fungovat líp. Náš program je silně propodnikatelský. Pro živnostníky, menší i větší firmy, které u nás financují všechny ostatní státní agendy. Vadí nám také rozvrat veřejných financí v posledních čtyřech letech, způsobený údajně pravicovou ODS.

Ten rozvrat už začal v poslední fázi Babiše.

Mně se to ani za Babiše nelíbilo, na druhou stranu musím férově uznat, že Babiš měl několik let rozpočty vyrovnané. Velmi hluboké schodky v posledních letech jeho vlády byly fakt dané tím, že svět zasáhla bezprecedentní vlna covidu a kompletně se zastavila ekonomika. Já jsem za covidu s drtivou většinou vládních opatření nesouhlasil, pamatujeme si to, nezapomeneme panu Plagovi, že jsme u nás měli nejdéle zavřené školy, nezapomeneme, jak se nesměly přejíždět hranice okresů. Ale současná vláda žádný covid neměla a jen se vymlouvá.

Ospravedlňuje se válkou a energetickou krizí.

Energetická krize není dána válkou na Ukrajině. Jasně že válka to akcelerovala, ale příčina je v šílené zelené politice, které se zatím žádná vláda u nás nedokázala vzepřít. Ani v zárodku, kdy to ještě nevypadalo tak drsně, ale bohužel ani v klíčový moment, kdy se leccos zastavit dalo – když jsme drželi předsednictví Evropské unie. V ten moment se Fialova vláda naopak předvedla jako vláda vazalů, která všechno z Bruselu poslušně dotáhne do zdárného konce. Green Deal dostal konkrétní obrysy právě za Petra Fialy, to je třeba připomínat.

Oni mají vysvětlení, nebo výmluvu, že po nás předsedali Evropské unii Švédi, zelení jako brčál, takže by se to maximálně schvalovalo o pár měsíců později a v přísnější podobě.

To je laciná výmluva. Z našeho pohledu nejsymboličtější opatření – zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035 – v Bruselu podepsala lidovecká ministryně životního prostředí Hubáčková. Nemusela to dělat a udělala to. Načež vláda neřekla nic. Přitom Fiala ještě devět dní předtím velkohubě říkal: Pokusíme se prosadit, aby ty cíle nebyly prosazeny ze sta, ale jen z 90 procent. Nedokázali ani těch 90 procent, jen pak za našeho předsednictví ten zákaz klasických aut dotáhli. A naopak v prvních týdnech švédského předsednictví se zdvihla jakási vlna odporu, první pokus o přehodnocení zákazu spalovacích motorů. Pokus šel z automobilových zemí, z Německa a z Itálie, ovšem ne z České republiky. Já Fialově vládě zazlívám, že tu iniciativu nezvedli oni. Oni neudělali nic, schválili vždycky všechno, tak aby se dočkali pochvaly od Franse Timmermanse. A když pak z těch regulací vznikají konkrétní bolestivé směrnice, budou se ještě tvářit, že s tím nesouhlasí. Je to patologické lhářství totálně zdiskreditovaných lidí.

Jak moc jsou povolenky na občany důležité makroekonomicky?

Naši analytici mají spočítané dopady na českou ekonomiku a rozpočty domácností, kdyby směrnice ETS 2 byla zavedena. V relativně optimistickém scénáři vychází, že na vyšších cenách pohonných hmot a vytápění české domácnosti a firmy zaplatí 70 miliard korun ročně navíc.

Co je ten optimistický scénář – předpoklad Komise, že za tunu emisí bude povolenka stát 45 eur?

Ne, 45 eur není optimistická, ale utopická varianta. Při této utopické ceně bude dopad kolem 20 miliard. Ten podle nás ještě optimistický scénář počítá s cenou 80 eur a víc. Ale jak se s těmito povolenkami už obchoduje, ceny občas vyšplhají i k 200 eurům. Takové ceny by pro českou ekonomiku byly naprosto likvidační. A i kdybych byl teď v odhadech superkonzervativní a přistoupil na vícenáklady oněch pouhých 20 miliard korun ročně, je třeba srovnat je s tím, jaká by byla pokuta od Komise, kdybychom ETS 2 neimplementovali. Pokud bych vycházel z historických maxim, jaká kdy Evropská komise někomu vyměřila, tak nejvíc pokutováno bylo Polsko za neuzavření dolu Turów. Tehdy Polsku Komise vyměřila jako bezprecedentní pokutu tuším okolo půl milionu eur denně. To je v přepočtu necelých pět miliard korun ročně. Takže buď vazalsky implementujeme šílenou směrnici, k níž nás zavázali Fiala se Stanjurou, a budeme z kapes daňových poplatníků vytahovat částky od dvaceti, ale spíš ke sto miliardám každý rok. Anebo budeme investovat do vlastní energetické bezpečnosti a ekonomické stability tím, že zaplatíme čtvrtinu až dvacetinu hrozících nákladů na pokutách. Tím i získáme čas jednat se zeměmi, které na to v Evropě mají podobný pohled. A že jich není málo. Teď proti tomu zelenému tažení česká vláda nedělá nic.

Do čeho všeho se zelené tažení promítá?

Promítá se to všude možně plošně. Namátkou krize bydlení. Před deseti lety u nás ještě nebylo tak dramaticky poškozeno stavebnictví, nebyly tak vysoké ceny bytů a nájmů. I ty vyhnala nahoru zelená revoluce skrze přísné technické normy. Energetické štítky, tlak na bezemisní novostavby... V Praze když chcete postavit bytový dům, musí v něm být povinně parkovací místo pro elektromobil. Jedno stojí 70 tisíc eur a navíc představuje bezpečnostní ohrožení. Ona totiž elektroauta tu a tam vzplanou. Nebo šílená směrnice o energetické náročnosti budov EBPD 4 – tlak na to, aby se stavěly už jen bezemisní budovy. Takže se pak všude předpisují rekuperace, fotovoltaiky a tak podobně.

No a co s tím, když jsou to – opět – platné evropské normy?

Tady bych se inspiroval Německem, které je sice zelený šampion, ale řada technických norem v Německu má paradoxně jen doporučující charakter. U nás závazný.

Zavedení povolenek Fialova vláda odsouvá, bude z nich horký brambor pro novou vládu, dokonce i kdyby to byla vláda staronová a Fiala znovu premiér.

To ano, a takových horkých bramborů předává víc: vedle povolenek i migrační pakt – i tady budeme jako podmínku naší podpory požadovat, aby příští vláda šla do otevřeného sporu s Evropskou komisí. Dalším horkým bramborem jsou výdaje na obranu, kde se Fiala slepě přidal k cíli NATO platit pět procent HDP na zbrojení, i když v tom na summitu v Haagu nebyla jednomyslnost. Nevadí mu, že pětina státních výdajů půjde do armády a že to česká ekonomika nemůže ufinancovat. Takhle těsně před volbami k takovému kroku Fiala, myslím, neměl mandát. Problémem, který Fialova vláda předá té příští, je i rozpočet na rok 2026. Divím se, že tu dávno nezuří diskuse nad nejdůležitějším zákonem ze všech. Jakkoli to dřív nebývalo zvykem, tato vláda představení rozpočtu zas nechává na poslední chvíli, aby vyloučila debatu politiků, ale i odborné ekonomické veřejnosti nad tím, jak je sestaven. To je zbabělost a současně náznak, že rozpočet na rok 2026 bude strašný a příští vládu zaváže k daleko vyššímu schodku, než jaký je dnes.

Ještě k tomu vašemu nenaplňovanému potenciálu. Zjišťovali jste si, kdo to typově je, ten váš potenciální volič? Máte k tomu interní průzkumy?

Zajímalo nás to a nějaká šetření jsme si dělali. Jsou to lidé, kterým vadí rostoucí administrativní nálož při podnikání, vadí jim zvyšování daní a na druhé straně i rozvrat veřejných financí. Vadí jim problematika migrace a přistěhovalectví. A taky korupce.

Korupce je dnes stěžejní téma? To snad byla před deseti lety, pro Roberta Šlachtu a spol.

Vy jste se ptal, jací lidé by nás potenciálně volili. A nám korupce vadí taky, vadí nám série korupčních a morálních selhání současných politiků. Ať už jsou to případy kolem hnutí STAN – Dozimetr, což je korupční a vyděračská kauza, se kterou se nikdo nevypořádal a kde vedení STAN chodí kolem a dělá, že Dozimetr snad neexistuje –, anebo aktuální kauzy okolo ODS. Ta zas dělá, jako že bitcoinová aféra se vlastně nestala, dosadila na ministerstvo spravedlnosti magistru honoris causa Evu Decroix, aby celou věc s rozpustilým úsměvem zametla pod koberec.

Jakou mají ti potenciálové voličskou historii, koho volili dřív? ODS, nebo jsou to nevoliči?

Nesním sen některých stran: zaútočíme na 40 procent nevoličů. Většina z těch 40 procent vždycky byla nevoliči, někteří z nich dokonce ani nevědí, že se konají nějaké volby. Anebo je to srdečně nezajímá. Ale vidím řadu lidí, kteří ještě minule hlasovali pro strany vládní koalice a už dlouho vylučují, že by to udělali znovu. Volili je například proto, že nemají rádi Babiše a domnívali se, že když po dvou vládách s účastí sociální demokracie přijde zpátky ODS, vrátí se s ní i pragmatická a racionální politika. Bohužel tu od ODS nedostali. Naopak dostali ještě větší dávku levičáctví v podobě paktu s Piráty a s hnutím STAN. Což už nebylo levičáctví konzervativně-socanské, to bylo levičáctví genderové, zelené, kulturní – jako nádavek k tomu, že obě zmiňované strany jsou levicové i v ekonomice. Dnes přece vidíme, jaký důraz kladou Piráti i STAN na progresivní zdanění. Tohle většina voličů ODS z roku 2021 určitě nechtěla, přitom to dostanou zas, protože koalice SPOLU chce opět vládnout se STANem a s Piráty.

Co vy si slibujete od Babiše? Byl by schopen zatáhnout za záchrannou brzdu třeba u evropského klimatického tažení? Myslíte, že by slyšel i na jiné vaše priority?

Když budeme po volbách mít poslance a když bude zájem o naše hlasy, máme pro takovou situaci pár priorit, návrhů: třeba jak zjednodušit podnikání, například aby se DPH odváděla až ze zaplacených faktur, nikoli z vystavených. Platný stav přivádí některé konkrétní podnikatele až na pokraj likvidace. A protože byla velká inflace, chceme práh pro vstup do DPH zvýšit ze dvou milionů na pět, tak aby pod to nespadaly některé menší provozy. Vedle řady konkrétních návrhů jsme si stanovili i několik nepřekročitelných podmínek. Když jsme u vámi zmiňovaného klimatického tažení, chceme aktivní odpor vlády proti ETS 2, ale i proti migračnímu paktu. Pokud příští vláda bude chtít podporu Motoristů, musí zrušit inkluzi ve školách. Není možné, aby když někomu neslouží hlava, zpomaloval zbytek třídy. Jasně že se to nemá týkat dětí postižených fyzicky. Když je dítě třeba na vozíku, hůř vidí nebo slyší, tak je v možnostech českého školství vyrovnat ho při výuce s normálními dětmi. Takové dítě má být v kolektivu s ostatními. Jen není možné, aby v některých druhých třídách děti ještě neuměly číst, a to jen proto, že se musí čekat na ty nejpomalejší. A když sleduji výroky bývalého ministra školství Roberta Plagy, očekávám zrovna tady velký střet s hnutím ANO. Konečně budeme žádat, aby příští vláda vyjednala trvalou výjimku z eura. Máme inspiraci. Existuje protokol číslo 16 ke Smlouvě o EU, který upravuje postavení Dánska ve věci eura, nebo pro naše účely ještě lepší Protokol 15, který upravoval postavení Velké Británie. Nevidím jediný důvod, proč by nás někdo měl blokovat, když si budeme chtít ponechat vlastní měnu.

Mimochodem, Česká republika si zatím v EU nikdy žádnou výjimku nevyjednala. Tedy kromě jediné. Václav Klaus dlouho vzdoroval podpisu Lisabonské smlouvy, než ho k tomu v podstatě odsoudil Ústavní soud. Ale ještě předtím pro Českou republiku vyjednal výjimku z docela podstatné části Lisabonské smlouvy (šlo o Listinu základních práv a svobod – pozn. red.). Republice bylo slíbeno, že česká výjimka bude součástí přístupové smlouvy s Chorvatskem. Odsouhlasila ji i Evropská rada. Pak Václav Klaus odešel z Hradu, nastoupila vláda Sobotka–Babiš–Bělobrádek, načež tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odletěl do Bruselu, aby tam sdělil, že Praha už na výjimce netrvá. Takže když dnes poslouchám euroskeptické výroky z levicového Stačilo!, u pana Zaorálka si vždycky připomenu: To je ten, co zahodil už vyjednanou výjimku z části Lisabonské smlouvy. To mu nikdy neodpustím.

Dá se stejný postřeh jako na lidi ze SOCDEM aplikovat i na Babiše?

Určitě. Akorát jeho korouhvička přece jen není tak vrtkavá jako korouhvička dnešní SOCDEM. Ti jsou tam-zpátky-tam-zpátky. U Babiše vnímám, nebo aspoň chci vnímat, trend, dlouhodobější a s nějakou logikou. Před šesti lety jako člen frakce ALDE, skoro nejprogresivističtější a nejzelenější skupiny v europarlamentu, to bylo ještě ANO pana Teličky, paní Charanzové a Jourové. Babiš mezitím udělal symbolický posun od Macrona k Le Penové. Zatím to není ani tam-zpátky, zatím je to jenom tam, což chci ocenit. I když pro nás je jistá neukotvenost a plytkost hnutí ANO problém. Nejdřív absorbovali síly na pravici, posléze na levici, čímž se stali catch-all. Navíc nejsou politici, ale manažeři. Takže často pochopí, že je problém, až když mu stanou tváří v tvář. Žádnou svou hlubokou ideologii nemají a jejich dnešní příklon ke konzervativnější a národnější politice je spíš reflexí, změřením voličských nálad, než že by o tom byli vnitřně přesvědčení.

Rozumím správně, že v hypotetické vládě vaší s Babišem byste stranu jako Stačilo! nechtěli?

Nechtěli. My si myslíme, že tady opravdu hrozí návrat komunistů, což zní klišoidně, vím. Problém není, že by u nás Konečná s Vidlákem chtěli zavádět komunismus. Ale mezi jejich voliči následkem náletu Petra Fialy roste autentická nostalgie po předlistopadové době. Nostalgie trivializovaná na věty typu Každý měl práci, po školách nechodily barevné průvody lidí, které sexuálně vzrušuje převlíkat se za ženu. A všechno bylo levnější. Fanoušci Kateřiny Konečné připouštějí, že za komunismu bylo líp. V tom vidím nebezpečí.

A s SPD byste do vlády šli?

Zase: naše pozice je velmi silně orámovaná naším programem. My ho fakt budeme silně akcentovat. Bojíme se některých jejich populistických návrhů. Nemám moc rád, když se někomu vytýká populismus, ale u SPD ho vidím. Komerční vlastenectví, kdy říkáte něco, co je vám jedno, ale víte, že část lidí chce takové věty slyšet.

Tomio Okamura je komerční vlastenec?

V podstatě ano. On sám moc dobře ví, že Česká republika nikdy neodejde z EU ani z NATO. A přesto hraje hru na czexit a na referenda o členství v těch organizacích. To já mu zazlívám. Od Okamury je to nesmírně krátkozraké. Kdyby si ta referenda s komunisty u Babiše po volbách náhodou prosadil, pak očekávám referendum, které dopadne 75 : 25 pro EU. Před referendem bychom zažili brutální propagandu zevnitř a brutální nátlak zvenčí. Lidé by dostali strach a výsledek referenda by byl krev do žil všech našich eurofanatiků. Po takovém referendu by byly na koni všechny české strany, které se chtějí vzdávat národního práva veta, přijímat euro a jako svatý grál úplně všechno z Bruselu bez ohledu na naši ekonomiku a suverenitu. V podstatě by to byl konec České republiky.