Tag: Česká historie

Články k tagu

Sláva českého ochotnického divadla

České amatérské divadlo – v češtině je ovšem vhodnější držet se zavedeného slovníku a psát divadlo ochotnické – je od středy zapsáno na seznamu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. Jako již desátá česká položka. V období intenzivně rozpohybované světové politiky a v denní záplavě podivuhodných zpráv, jež vzbuzují neklid a nejistotu stran výhledů do budoucna, je toto zpráva skoro až dojemně uklidňující. Jestliže se ve světě objevují starosti o osud Evropy a o to, jestli se ještě drží své tradiční kultury, je nesmírně živé české ochotnické divadlo dokladem, že nic není tak horké, jak se to uvaří.

Jak se T. G. Masaryk zasloužil o stát

T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem Československé republiky 14. listopadu 1918, a to na výzvu Karla Kramáře, který vedl ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění. Volba proběhla jednomyslnou aklamací za účasti dvou set padesáti šesti poslanců. Čtyřicet poslanců slovenských nedorazilo vinou zpoždění vlaku. Dne 26. února 1930 schválilo Národní shromáždění zákon číslo 22/1930 v tomto znění: „(1) T. G. Masaryk se zasloužil o stát. (2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.“ Zákon neobsahoval žádná další ustanovení například stran vymáhání.

Proč říkáme „pan prezident“, a ne „prezident republiky“?

Prezident republiky má u české veřejnosti mnohem větší autoritu, než by odpovídalo jeho postavení v ústavním systému nebo jeho pravomocem. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, může hledat v archetypu „posvátného krále“, který i v moderní době přežívá v podobách sekularizovaných vůdců. Současní státníci totiž rádi používají symboly a rituály původně spojené s monarchií, jako je inaugurace prezidenta, vojenské přehlídky a podobně. Tyto rituály mají podobnou funkci jako korunovace – legitimizují moc a vytvářejí pocit výjimečnosti vůdce.

17. listopad a druhá revoluce

Připomněli jsme si výročí 17. listopadu 1989, které je spojeno s revolucí s poetickým přívlastkem sametová. Revoluce bývají povětšinou krvavé, plné násilí a třísek z káceného lesa. Naše revoluce, která přinesla pád totalitního režimu vyznačujícího se vládou jedné strany, vynucováním jednoho názoru, pronásledováním a kriminalizací lidí s jinými postoji, zničujícím centrálně socialistickým řízením ekonomiky (které usilovalo o rovnost, ale ve skutečnosti přinášelo nespravedlnost), se ale odehrála bez násilí, na což jsme, nebo aspoň jsme bývali pyšní.

Politiky na Národní třídě vítal pískot. Babiš: 17. listopad je důležitý, získali jsme svobodu

Na Národní třídě v Praze se od brzkého rána scházejí lidé, aby si připomněli listopadové události roku 1989. U pamětní desky hoří svíčky. Příchody politiků provázely i protesty či pískot, ať už šlo o předsedu Svobodných Libora Vondráčka, který byl do sněmovny zvolen na kandidátce SPD, prezidenta Petra Pavla či zástupce hnutí ANO. Národní třídu pak rozbouřil i příchod tváří Motoristů Filipa Turka a Petra Macinky. Česko si dnes kromě pádu totality v roce 1989 připomíná i perzekuci studentů za nacistické okupace v roce 1939.

KSČ se z antisystémové strany proměnila v roce 1945 v catch-all party s nacionálním programem. A vyhrála volby. Nepřipomíná to něco?

V období I. republiky se KSČ projevovala jako klasická antisystémová strana. To se jí vyplatilo po skončení II. světové války, když řada voličů byla zklamaná z poměrů panujících za První republiky. Všechny konkurenční politické strany na prvorepublikový establishment navazovaly, jedině komunisté nikoli, protože byli vždy v opozici. To ovšem KSČ nebránilo během trvání První republiky hlasovat s politickým establishmentem, když to bylo výhodné.

Zrození českého světa z chaosu Kosmase

Náš Salon bude kosmologický, neboť tady sedí kosmasologové… Je to sice falešný výklad toho jména, ale Kosmas, „ctihodný děkan kostela pražského“, jehož devítisté výročí smrti (21. října 1125) nám bylo k tomuto setkání záminkou, přímo svádí ke kosmické interpretaci. Řecké slovo kosmos totiž označuje nejen vesmír jako takový, ale je to také opozitum čili protiklad vůči chaosu. Kosmos je zkrátka to, co je uspořádané, má řád, svůj začátek a své hranice. A možná že právě tohle chtěl Kosmas svým dílem Cosmae Pragensis Chronica Boemorum (Kosmova kronika česká) vytvořit.

Pravý profesorův život v Čermné

„Profesor Václav Černý studoval v Dijonu, já hodně moudrosti utopil v demižonu“ – verš Ivana M. Jirouse mě pronásledoval od chvíle, kdy jsem vyjel na svém elkole z Nového Města nad Metují nikoli tedy do Dijonu, ale do České Čermné, obce, ze které profesor Černý na svou pouť do Dijonu vyrazil. Česká Čermná, ves při samých zemských hranicích, to byl pravý domov tohoto titána české duchovnosti, literárního historika, kritika, esejisty, vlastence, vzdělance, jakému nebylo rovno.

Hudba Plastiků se nedala poslouchat, přesto se za ně postavili

Underground nebyl vůbec v kruzích odpůrců komunistického režimu vnímán zvlášť pozitivně. Jeden z „otců zakladatelů“ české alternativní hudební scény Martin Chadima ho obviňoval ze sektářství, Milan Knížák vytýkal Ivanovi Jirousovi, že indoktrinuje a zneužívá kluky, kteří věci nerozumí, Václav Černý kritizoval underground za mělkost a vulgaritu a Ivan Sviták namítal, že undergroundoví hudebníci nenabízí politickou alternativu, že je to útěk. A navíc jim chybí univerzalistický étos kultury.

Křesťané nám o starých Slovanech hodně zamlčeli. I proto jsou pro nás slovanská božstva lákavá

Zajímat se o staré slovanské bohy je lákavé, protože je to exotické. „Fascinace starými Slovany jde ruku v ruce se zájmem o Vikingy, o středověk, o vznik evropských států. Navíc to navazuje na kořeny našeho státu a naší identity. To je pro leckoho přitažlivé. Je to totiž stále málo známé téma, navzdory tomu, že jde o sdílenou paměť a tradici většiny Slovanů,“ říká bratrům Novosadovým v další epizodě jejich sourozeneckého podcastu Hej, Slované Jiří Dynda, který právě vydal knihu Bohové a bohyně starých Slovanů.

Dopis Masaryka označili archiváři jako promluvu k Benešovi. Veřejnost si dopis bude moci prohlédnout v Národním archivu

Podle archivářů je dokument s údajnými posledními slovy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve skutečnosti zápis Masarykovy promluvy k tehdejšímu ministru zahraničí Edvardu Benešovi v Lánech koncem srpna 1934. Vyplývá to z obsahové analýzy odborníků, kterou dnes představili na konferenci v pražské vile Lanna. Vážně nemocný Masaryk abdikoval v prosinci 1935, v čele státu ho nahradil Beneš. Zemřel 14. září 1937.

Barunčina oběť v České Skalici

Objížděl jsem přehradu Rozkoš z jižní strany a hledal místo, kde do ní vlézt. Břeh nevypadal moc přitažlivě, vody bylo málo, hladina pokleslá a voda nazelenalá. Nebe navíc našedlé a vítr studeně foukal od hraničních hor kladských. Byla ale polovina léta, povinnost velela neopomenout jakoukoli příležitost, tak jsem slezl z elkola a aspoň po kolena do Rozkoše vstoupil. Vítr čeřil hladinu toho východočeského moře, jehož erotické jméno slibuje víc, než je schopno nabídnout. Aspoň já měl teď ten pocit a vjem.

Politické porno jde do finále

Máme tu finále volební kampaně a strany vládního tábora stupňují sázku na geopolitiku. Lídr koalice Spolu Petr Fiala včera na Aktuálně.cz vypustil tyto věty: „Já jsem jako kluk tanky z Moskvy viděl. A budou tu zase, když se nebudeme bránit. Budou tu zase! Oni to netají. Vlastně na to není potřeba žádný důkaz, stačí poslouchat, co říkají ruští představitelé: Chceme mít vliv, jako měl Sovětský svaz. Tam bohužel patřila i Praha...“

Komunisté chtějí zrušit ÚSTR. „Nedělejme tlusté čáry za minulostí. Zlo má svoji tvář,“ oponuje ředitel

Komunisté volají po konci ÚSTRu. Vedení levicové koalice Stačilo! v čele s komunisty dalo před volbami jasně najevo, že pokud se dostanou do vlády, tak nechají zrušit Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Reakce instituce na sebe nenechala dlouho čekat a prohlásila, že každý, kdo jí škodí, tak podporuje komunisty. Ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna považuje útoky na ústav za důkaz, že se mu daří naplňovat své poslání.

Národ, který nevěří ničemu, uvěří všemu

Češi jsou pokládáni za jeden z nejvíce ateistických národů v Evropě. Přitom sociologické průzkumy uskutečněné v 21. století ukazují, že za jednoznačné ateisty se označuje sotva 15 % české populace. A zhruba třetina si není svým ateismem jistá. Naopak 39 % Čechů v nějakého ducha či vyšší sílu věří. Tím něčím mohou být transcendentní osoby či síly, nějaká forma posmrtného života - čili reinkarnace, zázraky, horoskopy, amulety apod.

„Mám obavy, aby se nevytrhávaly věty z kontextu,“ říká ředitel Národního archivu k Masarykovu dopisu

Výsledky další analýzy dnes zveřejněného dopisu se záznamem slov prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka by mohly být do měsíce. Badatelé budou dopis zkoumat i při odborném workshopu a právě po něm by mělo následovat uveřejnění závěrů, řekl ředitel Národního archivu Milan Vojáček. „My to nechceme uspěchat, ještě se na to budou muset podívat naši restaurátoři,“ vysvětlil ředitel.

Masaryk: Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, stojí v tajemné obálce

Jestliže lidé jsou nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat, zní jedny z posledních slov Tomáše Garrigua Masaryka. Dopis má pět stran a je převážně v angličtině. Obálka s posledními slovy prvního československého prezidenta byla otevřena na zámku v Lánech na Kladensku. Předpokládá se, že dopis vznikl v roce 1937. Historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu se však domnívá, že jde o záznam Masarykových slov z roku 1934, kdy už byl první československý prezident přesvědčen, že je již na konci své životní cesty.

Když český politik varuje před slovenskou cestou

Pojem „slovenská cesta“ se v ústech českých vládních politiků stává varováním, kudy se prý Česká republika za žádných okolností nesmí vydat. Od rozdělení společného státu je to poprvé, co byla apriorní náklonnost k východnímu sousedovi vystřídána apriorní nechutí. Generální biskup Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku Ivan Eľko je hlavou slovenského protestantismu, který byl po staletí jakýmsi mostem mezi slovenským a českým prostředím. Rozhovor pro Echo se neomezuje pouze na vzájemné vztahy ani na centrální postavu této roztržky.

Tajemný dopis Masaryka bude otevřen už v pátek. Nejdřív se ověří jeho pravost

Před přečtením posledních slov československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v pátek v ČRo posoudí jejich pravost rychlá expertiza. Médiím řekli historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR a ředitel Národního archivu Milan Vojáček. Oba budou mít po otevření obálky několik minut na porovnání rukopisu Jana Masaryka, který údajně otcova slova zaznamenal. Kdyby vznikly pochybnosti, archiváři na to upozorní před přečtením obsahu nahlas.

Střepy z jednoho domu

Význam pevného místa ve vesmíru nelze docenit. V literatuře je tomu stejně: odhadem dobrá polovina prozaických děl, především románů, spočívá na základech nějakého místa, ze kterého vychází děj. Ten se kolem něj točí, vrací se do něj, postavy se nějak k němu vztahují, přicházejí, odcházejí… Ideální je samozřejmě dům, pokud možno větší, trochu třeba i tajemný, s bohatou historií, s rozličnými osudy obyvatel, kteří se nějak stýkají, potýkají, proplétají etc…

Vědci objevili rukopisy Haškova Švejka. V archivu ležely bez povšimnutí skoro 90 let

V archivu Památníku národního písemnictví (PNP) objevili literární vědci větší část rukopisů slavného satirického románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Texty, které spisovatel psal nebo diktoval do své smrti v roce 1923, našli při zpracovávání pozůstalosti Haškova nakladatele Karla Synka. Na síti X o tom dnes informoval ředitel PNP Michal Stehlík. Rukopisy budou po zrestaurování a digitalizaci přístupné badatelům.

Slováci se nadvládě Čechů vždy bránili, Češi naopak po vládě Slováka touží

Naši předci nebyli vůči Slovákům zdaleka tak otevření, jako my dnes. Jazykově jsme si byli odedávna blízcí, nakonec Dobrovský bral Slováky jen jako český dialekt – něco jako Moravany. To ovšem změnila jazyková odluka v roce 1843, kdy Ludovít Štúr a Jozef Hurban odmítli biblickou češtinu, kterou prosazovali evangelíci. Rakousko-Uherské vyrovnání pak výrazně oddělilo Čechy od Slováků, protože vznikly dva téměř samostatné státy.

Jak hobit Benda bojoval s komunismem

Na velkém žlutém činžovním domě v rohu pražského Karlova náměstí 18 visí ve výšce asi dvou metrů kovová pamětní deska „disidentovi a politikovi“ Václavu Bendovi, který, jak je na té desce napsáno, v tom domě žil v letech 1969 až 1999. Fasáda je zaprášená a též bronzovou Bendovu hlavu, která z té desky shlíží, pokrývá povlak času, jenž maže rysy kdysi tak výrazné. Léta se možná někdo odhodlává vzít štafle a hlavu opucovat, ale dřív, než to někdo udělal, pustila se do vydatného oprašování Bendovy hlavy novinářka a spisovatelka Alice Horáčková.

Komunistické reformy by časem skončily v kapitalismu. Okupace v roce 1968 reformní komunisty vlastně zachránila

Po konci II. světové války panovala v Evropě i v USA víra v blahodárný vliv státu na řízení ekonomiky. Po velké krizi 30. let, kterou si všichni ještě dobře pamatovali, panovala nedůvěra v neviditelnou ruku trhu a všichni spoléhali na keynesiánský ekonomický model. Tehdejší československá vláda, ve které ještě seděli tzv. demokratičtí ministři, spustila už v roce 1947 dvouletý plán obnovy a rozvoje národního hospodářství.

Koalice klídku

Na kandidátkách hnutí Stačilo! by mělo být čtyřicet zástupců sociální demokracie, předsedkyně Jana Maláčová se stane jedničkou v Praze, první místopředseda Lubomír Zaorálek bude o zvolení usilovat v Moravskoslezském kraji z druhého místa za komunistkou Kateřinou Konečnou. Šance obou uskupení dostat se na podzim do sněmovny tak výrazně stoupla, Andrej Babiš je jistě rád. Zaorálek dohodu vysvětlil potřebou zachránit zemi, nikoliv stranu.

Docent svobody

Anton Heinrich Springer (1825–1891) byl patrně nejvýznamnějším historikem umění, který kdy působil v českém hlavním městě. Jeho hvězda však zazářila na předních německých univerzitách, neboť ta pražská zamítla jeho žádost o soukromou docenturu. Protože pochyboval o možnosti češtiny stát se jazykem kultury, a tudíž se neztotožnil s programem českého národního hnutí, vysloužil si mezi obrozenci pověst odpadlíka, od Františka Palackého rovnou nálepku „českého Jidáše“. Jedním z mála, komu Springerovo „odnárodnění“ nevadilo, byl Tomáš Garrigue Masaryk.

O Věstonické venuši a Janečkových

Právě dnes uplynulo sto let od dne, kdy byla na jižní Moravě objevena Věstonická venuše. Existuje vůbec slavnější česká socha? Stará skoro třicet tisíc let, před časem ohodnocená na čtyřicet milionů dolarů, což je přitom pořád málo, vzhledem k tomu, že soška změnila lidský pohled na vlastní minulost a zároveň nás obohatila o tolik dalších uměleckých děl. Psal o ní Eduard Štorch, maloval ji Zdeněk Burian, to každý zná. Pro jistotu připomeňme, že v Knize apokryfů o ní psal v povídce O úpadku doby také Karel Čapek, jenž na ní ukazoval s humorem sobě vlastním přesvědčení starých o tom, že mládež je zkažená a nemravná.

Cyril, Metoděj a postkolonialismus

Kardinál Dominik Duka je pro svoje specifické propojení erudice a prostořekosti vděčným objektem pobouření uživatelů sociálních sítí, především z tzv. levicově liberální bubliny. Nejinak tomu bylo i tento týden při příležitosti jeho vystoupení na tradiční cyrilometodějské bohoslužbě ve slovenské Nitře. Duka se na úvod omluvil za „poučování“ na téma „demokracie a svobody“, kterého se Slovensku dostává od některých Čechů. Což na jedné straně potěšilo slovenského premiéra Roberta Fica, který svoji verzi cyrilometodějského narativu přednesl později večer na hradě Devín, a na straně druhé vzbudilo vlnu nevole u velké části české „virtuální veřejnosti“.

Padnu v lese, přijdou srnky, stanu se pařezem

Každý kraj by měl mít svého básníka, kronikáře a poutníka. Zcela jistě ho má Vysočina, jejíž nejnovější literární dějiny jsou spjaty s Milošem Doležalem, který přitom není žádný regionální autor, ale jedna z nejčtenějších a nejrespektovanějších osobností celé české literatury. Jeho dokumentární knihy vznikají vedle poezie, poezie vedle dokumentárních knih. Miloš je spontánní a zemitý vypravěč, odkrývač zasutých vrstev a neúnavný pátrač. A také člověk s horoucím srdcem a hurónským smíchem. Vždy když ho potkám, mám pocit, jako bych se ocitl u zvonů, které právě začaly bít.