Martin Weiss - redaktor a komentátor

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Od té doby v deníku Echo24. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Imaginární pouta jsou skutečná

Flotila do Gazy je jeden těch jevů, které ti z nás, kdo nejsou bojovníky za Palestince, vnímají asi tak, jako vnímají ti, kdo nejsou fanoušky pop music, zprávy o jejích hvězdách – donesou se k nim jen excesy bulvárně nejvděčnějších protagonistů. Takže víme nanejvýš to, že loni se této akce zúčastnila Greta Thunbergová, že byla zadržena v Izraeli a stěžovala si na nelidské zacházení ve vazbě – vedle obligátního bití prý musela třeba pózovat s izraelskou vlajkou – a že švédské ministerstvo zahraničí, jehož diplomaté k ní měli přístup, tato obvinění nepotvrdilo.

Trump nemá karty

Při sledování války s Íránem je radno zachovávat si rychlou zdrženlivost a nereagovat na každou zprávu hned, jako by jednou provždy fixovala trajektorii, po níž se bude konflikt ubírat. Platí to jistě i pro zprávu New York Times, která s odvoláním na veřejné rozvědné brífinky pro členy Kongresu tvrdí, že americké rozvědky odhadují, že nepříjemně velká část íránských zbraňových systémů zůstala americko-izraelským bombardováním nedotčena nebo nebyla nevratně poškozena. 70 procent mobilních odpalovacích zařízení pro rakety a 70 procent zásob raket, stojí v článku.

Úspěch Česko-německé deklarace

Blížící se sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně se stal jednou z těch událostí, jejíž existence jako předmět politického boje dávno zastínila její původní účel. Strany se předhánějí ve využívání svého ostrovtipu na hledání pokrytectví a nedomyšleností v postojích té druhé. Kvečeru to již dospělo k situaci, kdy poslanec SPD Fiala poslal opoziční kolegy do prdele, načež se odsuzování Fialy za tento výrok stalo pro opoziční činitele naléhavější činností než samotné původní česko-německé téma.

Jejich oblíbený pedofil

Jak jsme zaznamenali minule, člověk, který se 25. dubna pokusil zastřelit prezidenta Trumpa, jej ve svém manifestu hned dvakrát nazval „pedofilem, násilníkem a vlastizrádcem“. Jsou to slova, která mohl on i jeho zamýšlení čtenáři slyšet nebo číst mnohokrát, protože jsou často opakována, a to i politiky Demokratické strany. Z kauzy Jeffreyho Epsteina, původně posedlosti konzervativního podhoubí, se nyní stalo mnohem víc téma demokratů. Vymýšlejí se nejšílenější věci.

Goebbelsův hlas v Praze

Vedoucí oddělení poradců ministra práce Juchelky Jan Gregor, o němž píšeme v tomto čísle na jiném místě, posloužil minulý měsíc opakovaně ve sněmovně za terč předsedovi Pirátů Zdeňku Hřibovi. „Je tady další jméno, které má nějakou souvislost s Ruskem, a to je pan Jan Gregor z Aliance pro rodinu,“ spustil Hřib 17. dubna. „Je to primárně člověk, který se soustřeďoval na potlačování reprodukčních práv žen a papouškování ruských narativů. A díky i tomu soud řekl, že je možné je označovat za Putinův hlas v Evropě.“

Manažeři, které nikdo nechce

Pamatujete na DOGE? Na noci dlouhých nožů, jež tato úderka mladých mužů oddaných Elonu Muskovi po nástupu Trumpovy vlády rozpoutala na úřadech federální vlády? Jedním z jeho prvních terčů byl USAID, agentura pro mezinárodní pomoc. Protože tam Muskovi lidi tušili nejvíc zbytečných výdajů a zbytečných úředníků. Protože vzhledem k tomu, že ty peníze jdou do ciziny, jejich škrtnutí je politicky bezbolestné – nezasáhnete žádnou velkou skupinu amerických voličů, kteří by mohli začít křičet.

Jak vyhnat podvodníky z ráje

Často člověk ani přesně neví, jak se nějaké téma stane tématem dne. Jak se třeba stalo, že se současný ministr kultury Oto Klempíř hádal celý jeden den – ve sněmovně a pak na sítích – s bývalým ministrem kultury Baxou o to, zda má stát financovat „queer“ filmy. Anebo jak se třeba stalo, že byl ministr zahraničí Petr Macinka kritizován za to, že vyvíjel nátlak na Fakultu humanitních studií UK, aby zrušila jeden volitelný předmět, který byl označen za propagaci terorismu.

Luigi jako sloveso

Útoky na dům šéfa společnosti OpenAI Sama Altmana nevzbudily ve světě, ale ani v Americe zvlášť velkou pozornost. Tak malou, že při zběžném nahlédnutí na největší mediální weby byste mohli nabýt dojmu, že šlo o jeden útok, ačkoli byly dva – jeden útočník hodil na Altmanův sanfranciský dům Molotovův koktejl 10. dubna a jiná dvojice pak na něj o dva dny později vypálila ze střelných zbraní. Asi jako by to byla nějaká celebritní story a v redakcích si řekli: O Altmanovi jsme zrovna něco měli, nemůžeme o něm psát tak často.

Televize jako britské státní zdravotnictví

Dnes často pomlouvané devadesátky se vyznačovaly v mnoha sférách seriózností, jaká dnes prostě neexistuje. Byly tu osobnosti, které se cítily oslovené patosem zakládání nové republiky. Příklad: Zkuste si jen představit, jak by vypadala preambule české ústavy, kdyby ji psal někdo ze současných předních poslanců či ministrů, a ne Milan Uhde. Také při zřizování veřejnoprávní televize proběhly důkladné debaty. Převládajícím motivem sice bylo „udělá se to takto, protože tak je to všude v cizině“ a „udělá se to takto, protože tak zachováme to, co máme“, ale nebyly to jediné motivy.

Nezastupitelný člověk

K převratnému výsledku maďarských voleb jistě už v tuto chvíli bylo napsáno mnohé a nebudeme se zde snažit do tohoto prostoru se vmístit. Nicméně rozpaky vzbuzuje jedna reakce, již na domácí scéně tuším nikdo nekorigoval. A to je představa vystižená memem, kdy u stolu sedí Orbán, Babiš a Fico a na druhém obrázku už je jen Babiš s Ficem a působí velmi osaměle. Může to tak v některých případech být. Tito tři například odmítli ručit za půjčku Ukrajině, což byla ubohost, jež se nám může ještě vrátit.

Experti zas něco spočítali

Titíž lidé vám zpravidla zamlčí, že Eurostat sleduje taky „Severe material and social deprivation rate“. Ten je absolutní, měří, zda si ze svého příjmu mohou lidé dovolit konkrétní věci typu maso jednou za dva dny či internetové připojení – bez ohledu na to, že jiní spoluobčané si třeba mohou dovolit daleko víc. A tato chudoba – jsme v pokušení ji nazývat skutečnou chudobou – je u nás velmi nízká, je jí ohroženo 2,6 procenta obyvatel a nižší je už jen v pěti zemích EU. Každý ví, že důstojnost a chudoba mají na různých místech i pro každého jednotlivce různý význam.

Je to TACO? Není to TACO?

Tato oblíbená zkratka, označující vypozorovanou tendenci Donalda Trumpa polekat se následků svých nejradikálnějších kroků a couvnout, byla ve vzduchu od počátku íránské války. Teď tu máme čtrnáctidenní příměří a otázka, zdali to je TACO, je nasnadě. Jediná poctivá odpověď je, že v tuto chvíli prostě nevíme. Proč obě strany souhlasily s příměřím, vzhledem k tomu, že se ani vzdáleně neshodují na jeho podmínkách, celkem spěšně? Írán je asi opravdu bombardováním hodně zdecimovaný. Proč? Protože v jednom ohledu se pro něj válka zatím vyvíjela velmi příznivě, a to v tom, že uzavření Hormuzského průlivu se ukázalo být velmi účinnou zbraní.

O čem sní Íránci

Již přes měsíc trvá americko-izraelská válka proti Íránu a ještě o nějaký týden víc trvá v Íránu blackout internetu. I v podmínkách relativní otevřenosti je velmi obtížné pochopit, co se skutečně děje v nějaké cizí, vzdálené zemi. Veřejnost je odkázaná na pár specialistů s dlouhodobými kontakty v té zemi, kteří ovšem mohou mít svou vlastní, manipulativní agendu, anebo prostě vnímají situaci v té zemi nějak svérázně. Mohou, nemusejí – podstatné je, že to nepoznáme. A co teprve teď, kdy se z té země dostává naprosté minimum zpráv a ty nemusejí být vůbec reprezentativní.

Symbol komunismu

Zdeněk Svěrák oslavil devadesátiny a Václav Klaus ho někde označil za symbol komunistického režimu. Nebylo to tuším poprvé, je to součást Klausova stylistického kánonu, jejž vybudoval svými proslulými apodiktickými soudy o levicovosti či pravicovosti džínových bund, lyží a snowboardů, whisky a koňaku a dalších civilizačních fenoménů. A klasifikace Svěráka coby symbolu komunistického režimu byla nepochybně míněna jako urážka, již si vysloužil mnohem spíš svými postoji po zániku socialismu než činností za socialismu.

Dodělat raněné zvíře

Je to paradox, který zjevně převyšuje mozkové schopnosti evropských stratégů, ale platí dvě věci zároveň: americko-izraelský útok na Írán byl vážně nedomyšlený krok hrozící katastrofálními důsledky – a právě proto je v evropském zájmu, aby ho Amerika vyhrála. Lze formulovat strategické důvody, proč byl útok na Írán žádoucí. Jestliže USA podle svých národněbezpečnostních strategických dokumentů považují za svůj hlavní zájem zabránit čínské hegemonii a udržet v pacifické oblasti antihegemonickou koalici, pak je lepší vypořádat se s Íránem, čínským strategickým partnerem, radši teď než později.

Nevěřte nikomu přes třicet

V Americe zemřel ve věku 81 let Robert Mueller, dlouhá léta respektovaný ředitel FBI s úctyhodnou vojenskou službou. Přesně pro tyto kvality byl v roce 2017 vybrán pro funkci zvláštního vyšetřovatele, jenž měl prozkoumat možnou koordinaci mezi Trumpovou prezidentskou kampaní a Ruskem. A právě proto, že byl věrný étosu veřejné služby, jak byl do té doby chápán, tu funkci vzal, což by dnes žádný racionální člověk stojící o prožití normálního života neudělal. Vyšetřování, které vedl, z něho učinilo polarizující postavu.

Jak kalibrovat hon na čarodějnice

Tenhle teroristický útok málokdo čekal, asi ani ti z nás, kdo o přítomnosti radikálně levicového podhoubí delší dobu věděli. Zdál se to být velmi malý jedovatý kvítek živořící ve středoevropské půdě, pro něj nehostinné. Nicméně právě on se vzmohl na to, co je bezpochyby teroristickým činem, na jaké u nás nejsme zvyklí. V tuto chvíli toho víme ještě málo a mnohé závěry se mohou změnit. Ale některé ne. Jsou tu oblasti, kde bude namístě nový, zostřený pohled. Co se může změnit? Zaprvé, policie nezadržela všechny podezřelé, v tuto chvíli se mluví o dalších šesti vedle tří zadržených.

Agent značky Hermès

Ve věku 96 let minulou sobotu zemřel Jürgen Habermas. Byl víc než jen filozof; lze říci, že byl jedním ze symbolů kultury poválečného Západního Německa. Německa, jež složilo reparát z modernity. Vážný, ale zároveň i provokující, liberální, bezpečně vzdálený jak od temných extrémů předválečné německé duše, tak od komunismu. Byl jakýmsi Günterem Grassem západoněmecké filozofie, anebo naopak Grass byl Habermasem západoněmecké literatury, případně Joseph Beyus byl Habermasem západoněmeckého moderního umění a tak podobně.

Hrozba Kukluxklanu na Rokycansku

Občas vyjde najevo, že některé naše instituce, jež jsme zvyklí považovat za důvěryhodné, stabilní a osvědčené, jsou ve skutečnosti docela zkorumpované – nikoli nutně v doslovném, trestněprávním smyslu, ale v tom, že na svou úlohu a zodpovědnost a dodržování standardů kašlou. A pak taky občas vyjde najevo, že některé naše instituce, jež jsme zvyklí považovat za důvěryhodné, či dokonce elitní a prestižní, jsou postiženy dysfunkčností. Je to trochu novější jev. Není způsoben tím, že by na všechno kašlaly, nýbrž naopak tím, že se snaží velice.

Změna režimu podruhé

Donald Trump, který se dostal k moci příslibem žádných dalších hloupých válek za účelem zavádění demokracie, nyní přišel se svou vlastní verzí. Války budou, ale nebojte se, zavádět demokracii nebudeme, je nám úplně jedno, co s těmi lidmi tam dál bude. Takový je jasný závěr z postupu ve Venezuele a takový závěr lze odvodit i z chaotické komunikace válečných cílů v Íránu. Občas tam sice zazní něco o tom, že Íránci mají vzít situaci do svých rukou, ale je jasné, že „změna režimu“ znamená změnu na jakýkoli proamerický režim.

Američané byli na íránské drony upozorňováni. Marně

Írán teď zvyšuje náklady války pro Američany útoky na jejich spojence a zablokováním obchodu s ropou. Používá při tom stejné drony, které si vyzkoušel na ukrajinském bojišti. Ukrajinci obnovili své veřejné nabídky pomoci s bojem proti íránským dronům po zahájení amerického útoku na Írán. Až konečně minulý čtvrtek USA nabídku akceptovaly a na Blízký východ okamžitě vyrazila skupina expertů. Celá historie dobře ukazuje, jak je americká strategie rozpolcená a podrývaná vlastními předsudky – na Ukrajině i v Íránu.

Hledání červené linie

Co to je vlastně bezpečnost umělé inteligence? My laici si nejčastěji ze střípků diskuse, jež jsme dokázali pochytit, představujeme, že to je hrozba, že AI se osamostatní a všechny nás zotročí nebo zničí svět. To je jeden pól těch představ – nebezpečí totální a apokalyptické. Případně si pomáháme analogiemi s tím, co známe. S terorismem – co když AI pro někoho vyrobí biologické nebo chemické zbraně? Na druhém pólu pak máme takové banální, ale chytlavé epizody, jako když Muskova AI začne svlékat lidi na fotografiích donaha.

Jdeme do divadla

Někteří si možná vzpomenou na epidemii Tourettova syndromu, jež proběhla před pár lety. Máme na mysli epidemii sociální, protože tato neurologická porucha není infekční, ale vrozená. Najednou jí začal trpět větší počet adolescentních youtuberů či influencerů, kteří předváděli její projevy na internetu. Ty projevy spočívají ve svalových ticích a nezvladatelném vyslovování sprosťáren, což je dostatečné vysvětlení toho mysteria, jímž bylo náhlé rozšíření normálně vzácné poruchy.

Oáza klidu v České kotlině

Česko je jedna z nejšťastnějších zemí na světě. Nemáme teď na mysli pofiderní mezinárodní průzkumy toho, jak se lidé cítí šťastní, ale to, jaké má naše země štěstí. Jeho vláda mohla do svého programového prohlášení vepsat věty „Dle našeho názoru nedošlo k žádné systémové změně takového charakteru, která by vyžadovala přehodnocení typu, účelu nebo velikosti Armády České republiky“. Řečeno s Jiřím Paroubkem – kdo z vás to má? Rozhodně ne takové země jako Švýcarsko, přímo symbol neutrality, u něhož je obtížné představit si nebezpečí ozbrojeného útoku.

Afričtí koně

V USA došlo k zatím nejvážnější srážce mezi Nejvyšším soudem a Donaldem Trumpem. Nejvyšší soud, který bývá levicí obviňován z toho, že je stranický a že je poslušným nástrojem Trumpova vládnutí, vynesl nález, který přiměl prezidenta Trumpa nadávat jak špaček. Není divu – sáhl mu na politiku drahou jeho srdci, cla. S podivem to ale je v tom smyslu, že z povahy zákonů a ústavy to rozhodnutí bylo, aspoň pro toho, kdo nevěřil, že soud je Trumpovým slouhou, dlouho předvídatelné. Neřeší cla jako taková – jejich existenci právní řád zná, otázku jejich užitečnosti přenechává ekonomům.

O projevu a hostech

Jako každý prezident Trump pozval na projev o stavu Unie hosty, jež pak představil a vyzdvihl. Všimněme si jednoho, jehož plný význam, pokud jsme zaznamenali, nikdo nedocenil. Byla to Erika Kirková, vdova po zavražděném konzervativním aktivistovi Charliem Kirkovi. Na první pohled by se dalo říct: A co má být? Měřeno tím, čeho mohl chtít Trump dosáhnout, byl projev až na délku velmi úspěšný. V neposlední řadě devětasedmdesátiletý Trump nevzbuzoval žádné pochybnosti o své duševní svěžesti, což je důležité nejen v kontrastu s jeho předchůdcem.

A teď ještě ten Západ

Projev amerického ministra zahraničí Marca Rubia na mnichovské bezpečnostní konferenci, můžeme se dočíst, uklidnil evropské posluchače. Zároveň mnozí postřehli, že po nich chce (mimo jiné) totéž, co mnozí jiní méně sympatičtí američtí mluvčí, s viceprezidentem Vancem a jeho loňským projevem na témže místě představujícím extrém opačného pólu. Konkrétně převzít odpovědnost za svou obranu. V čem to uklidnění spočívalo? Zaprvé v tom, jak evokovalo západní jednotu v letech studené války. To byl tón téměř reaganovský.

Hranice radikalismu

O vládnutí Donalda Trumpa se říká, že se vyznačuje svévolí, porušováním předpisů a norem. Takže s jistým podivem zjišťujeme, že největší šílenosti při hromadném zveřejňování dokumentů v kauze Epstein vznikají z předem marné snahy o dodržení předpisů. Zároveň rozhodnutí představuje výjimku z dnes již normální nečinnosti Kongresu. Ministerstvo spravedlnosti se snaží vyhovět vůli Kongresu a zároveň dodržet předpisy velící, že jména potenciálních Epsteinových obětí a nezúčastněných osob mají být začerněna.

Nudit se zakázáno

Minulý týden se na sociální síti X stalo to, co se na této síti prý zásadně nikdy neděje – uživateli byl zablokován účet kvůli vyjadřování politických názorů. Claire Lehmannové, zakladatelce časopisu Quillette, byl na několik dnů suspendován účet poté, co 1. února napsala: „Jsem jediná, komu kauza Epstein přijde neuvěřitelně nudná?“

Policie za vás politiku nevyřeší

Když prezident Pavel zveřejnil esemesky od předsedy Motoristů Macinky, dostalo se, myslím, relativně malé pozornosti jednomu aspektu jeho činu: že podal trestní oznámení pro vydírání. atímco lidé protestovali v ulicích proti tomu, co v těch textových zprávách stálo, trestní oznámení si žije svým paralelním životem. Dočetli jsme se, že oznámení bude vyšetřovat NCOZ. To je sice zřejmě dáno nějakou existující regulí, že takto se vyšetřují trestné činy související s členy vlády, nicméně nelze si odmyslet ten estetický efekt, že jednáním místopředsedy vlády se nyní zabývá útvar zřízený ke stíhání organizovaného zločinu.

Starší články