Martin Weiss - redaktor a komentátor

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Od té doby v deníku Echo24. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Všichni moc mluví a je z toho skandál

A máme tu konečně šťavnatý politický skandál, něco, kvůli čemu mohou zpravodajské servery měnit zavedený plán zpravodajství, televize umisťovat na obrazovku vzrušující proužek „mimořádně“ a organizace, jež byly v dlouhodobém kómatu, jako Milion chvilek, zažívat resuscitaci. Skoro jako by byla po něčem takovém poptávka. Snad jen premiér Babiš nemá radost, všichni ostatní jsou v laufu. Situace volá po co nejčastějším používání slova „bezprecedentní“. Ale nestalo se nic úplně bezprecedentního. Jen se obvyklé metody řešení sporů posunuly o kus dál.

Donald Trump, posel konce epochy

Vládnutí Donalda Trumpa lze jistě popsat standardními metodami, takovými, jakými bývají popisovány vlády předchozích prezidentů. Trump zvítězil přesvědčivě (rozhodně ale ne s nějakou historicky mimořádnou převahou, jak s oblibou tvrdí). Zvítězil s voličskou koalicí, jež popřela představu, že reprezentuje vzpouru reakčních bělochů. Posílil hlavně mezi Hispánci, černochy a mladými. V prvním roce svého druhého období v úřadu potvrdil to, co kupodivu ukazují politologické studie – že politici v demokraciích víceméně plní sliby, s nimiž byli zvoleni.

Autor Dilberta zemřel, tak jako řada jiných lidí

Zemřel Scott Adams, tvůrce komiksu Dilbert. Autor tohoto sloupku býval jednu dobu náruživým konzumentem těchto krátkých, třípolíčkových příhod ze světa korporátní mašinerie. Pak se nějak vytratil z jeho obzoru, dávno předtím, než se Adams stal prorokem Donalda Trumpa. Jiný Scott, Scott Alexander, autor blogu známého dříve jako Slate Star Codex a nyní Astral Codex, o něm teď napsal dlouhý text, protože byl jeho obdivovatelem od dětství. Hltal nejen jeho komiks o Dilbertovi, ale ve své posedlosti sledoval i jinou Adamsovu tvorbu a aktivity. Ty byly, jak se dovídáme, rozsáhlé a zásadně neúspěšné.

Může být ODS ještě catch-all party?

Nedávno skončený kongres ODS byl kongresem, kde si strana vybírala nové vedení, tedy kongresem zaměřeným ne vůči veřejnosti, ale dovnitř. Tomu odpovídala rétorika. Nelze ji hodnotit jako upoutávku na příští volební kampaň ODS. Členové si tam vyříkávali problémy své organizace. Takže by asi bylo zavádějící vyvodit z toho, že ODS bude odteď promlouvat k veřejnosti manažerskou hantýrkou, již tam bylo možné porůznu zaslechnout. Oni nemluvili primárně k nám, byť si samozřejmě byli vědomi, že kongres takové strany část veřejnosti sleduje.

Trump míří doleva

Podle analytiků i predikčních trhů američtí republikáni v letošních volbách do Kongresu, tzv. midterms, s vysokou pravděpodobností přijdou o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, ne-li i nad Senátem. Což vzbuzuje otázku, jak bude Donald Trump dál vládnout. Odpověď ale může být překvapivá. Zaprvé, Kongres v této éře prakticky neschvaluje žádné zákony, prezident ho potřebuje vlastně jen na rozpočet, a ten se vždycky nějaký schválí.

Existuje Trumpova doktrína? A co si o tom myslí naše vláda?

Existuje Trumpova doktrína? Matt Glassman, který učí na Georgetown University systém amerického vládnutí, napsal jeden z lepších pokusů o její definici. Je to důležité, anebo je to jen rébus pro akademické kutily? Je to důležité v tom smyslu, že doktrína znamená, že můžete aspoň s jistou mírou očekávat, že „pokud se stane X, Amerika udělá Y“. To ale nemůžete. Pro muže bez doktríny je taky těžké rozpracovat nějakou národněbezpečnostní strategii, byť by její tvůrci prezidentovi odezírali z úst sebesnaživěji.

Proč Venezuela

Analytička komoditních trhů Tracy Shuchartová přišla se zajímavým vysvětlením. Trumpem zdůrazňovaná ropa je jen povídáním pro veřejnost, skutečné důvody jsou jiné. A z pohledu Pentagonu dávají smysl. Zaprvé, kritické nerosty. Venezuela jich má hodně a na jejich těžbě už se podílejí Číňané. Ovládají 90 procent jejich zpracování na světě. To Pentagon velmi zajímá, zvlášť od té doby, co na jaře Číňa na čas zablokovala jejich vývoz. Potřebuje je do zbraní.

Kde končí sféra vlivu?

V minulých dnech prolétla médii zpráva, jež ve skutečnosti nebyla čerstvou událostí, ale připomenutím detailu z roku 2019. Tehdy v říjnu rámci jednoho z mnoha kongresových vyšetřování administrativy, jež jsou v posledních desetiletích prakticky hlavní náplní práce Kongresu, vypovídala Fiona Hillová, jež měla v první Trumpově administrativě v Národní bezpečnostní radě na starosti Rusko. A zmínila mimo jiné, že Rusové učinili skrz neoficiální kanály Američanům nabídku: Přestaneme podporovat Venezuelu, když vy přestanete podporovat Ukrajinu.

Lidová gnóze

V časopisu Compact, jenž se nyní profiluje jako jedno z nejzajímavějších nových médií na americké pravici, vyšel text Davida Azerrada Návrat židovské otázky. Je to kritická až sarkastická reakce na to, že na americké pravici se nyní diskutuje zcela vážně a jaksi zgruntu a deskriptivně, zda nepředstavují Židé problém a jaké jsou mechanismy jeho fungování, přičemž „diskutuje se“ je možná příliš uhlazený výraz a přesněji by se dalo napsat, že „americkou pravicí cloumá“. Jádrem článku je polemika s řadou faktických tvrzení, ale je tam tento odstavec o tom, jak ovládnutí diskurzu o „židovské otázce“ funguje pro své vyznavače.

Estonská rozvědka odmítá strašit

Evropa netrpí nedostatkem generálů bez vojska, kteří vyhlašují, že nic menšího než totální porážka Ruska na Ukrajině je nepřijatelné. A Rusa vidí za každým rohem. Nejvýše postaveným z nich je patrně estonská představitelka pro zahraniční politiku EU Kaja Kallasová. Což je svým způsobem anomálie. Obecně totiž lze pozorovat, že v zemích Rusku nejblíž převládá střízlivý postoj, zatímco válečníci za klávesami se vyskytují spíš jako hlučná menšina v zemích, jež bezprostředně ohroženy nejsou. Bouření na poplach je pro ně strategie, jak získat pozornost.

Turek, Pavel a presumpce pravdomluvnosti

Vypadá to, že se ministerská sága Filipa Turka chýlí ke konci, již setkání Turka s prezidentem mělo po jmenování vlády jen zdvořilostní charakter a teď už bude pro Motoristy čím dál tím těžší vymýšlet nějaké důvody, proč Turka pořád ještě někam nastrkovat. V tiskové zprávě, již po setkání vydal Hrad, byly jen strnulejším jazykem shrnuty výhrady, jež prezident Pavel už dřív formuloval výmluvněji na Facebooku. Některé pozorovatele přitom negativně zaujala věta „Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.“.

Největší z Čechů?

Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.

Co je politické

V textu o Tomu Stoppardovi v tomto vydání Týdeníku Echo píšeme skepticky o kvalitách jeho her věnovaných východoevropským disidentům. Ale to je obtíž, která číhá na všechna umělecká díla psaná s politickým záměrem. Občas se ale stane, že se politično někde objeví víceméně bezděky. Na jedno takové narazíme ve Stoppardově hře To pravé z roku 1982 a je úžasné, jak nečekaně promlouvá k dnešní době.

A invaze do Venezuely nic

Donald Trump neohlásil invazi a „regime change“ ve Venezuele. To je nejdůležitější závěr ze včerejšího prezidentova projevu. Je oprávněné ho takto formulovat vzhledem k tomu, že, za prvé, podcaster Tucker Carlson predikoval, že Trump invazi ohlásí, což by ještě nemuselo mnoho znamenat, nicméně, za druhé, americké jednotky u venezuelských břehů se hromadí a hlavně je takový náhle ohlášený projev prezidenta k národu v hlavním večerním čase krajně neobvyklý.

K porážce vždy připraveni

Různí právníci zkusmo vynášejí různé soudy o tom, co by to mohlo znamenat, kdyby... a tak dále. Zkoušejí Babišovi domýšlet různé varianty toho, co vlastně udělá. Někteří pochopitelně Babišovi nevěří, pochybují, že osoby spravující kýžený fond budou na premiérovi skutečně nezávislé, a podobně. Takže vlastně zůstává stranou základní problém Babišova konfliktu zájmu: že nemá řešení.

Nedělejte z nás Slováky

Čechy a Slováky mnohé spojuje, jsou si blízcí natolik, že pro mnohé z nich není problém žít v jedné i druhé zemi. Což je milé a není na tom potřeba nic měnit. Ale zároveň mají Češi a Slováci jinou politickou identitu, a proto se koneckonců Československo rozdělilo. Naše civilizace pro to nemá příliš použitelný pojmový aparát, celá poválečná éra evropské integrace se nesla v duchu zdůrazňování primátu „people to people“ kontaktů s nedořečeným, ale nepochybným záměrem postupného odumírání národních států.

BBC, třtina ve větru

BBC, etalon veřejnoprávního vysílání, je v hluboké krizi, o tom není pochyb poté, co odhalení primitivní, zlovolné manipulace projevu Donalda Trumpa vedlo k rezignaci vedení korporace. Další nedávná epizoda manipulace vzbudila menší ohlas, možná proto, že jakoby aktivuje opačnou stranu politického spektra. Ve skutečnosti je to ale jedna a tatáž krize, jež klade otázku, zda mohou ještě v dnešních poměrech veřejnoprávní média fungovat. Rozhlas BBC od roku 1948 vysílá každoročně přednášku pojmenovanou po prvním řediteli BBC siru Johnu Reithovi.

Prokletí boje s korupcí

Už jste se dnes pořádně naštvali? Obdrželi jste svou denní dávku mediálních potvrzení, že se všechno řítí do pekla? Pokud ne, můžeme doporučit článek o tom, jak stát, tedy jeho orgány Vojenská policie a ÚOOZ, zlikvidoval jednu firmu, dost možná ve prospěch konkurence. Příběh je už starší, soudy majitele firmy očistily a ten se už dnes jen soudí o odškodné. Firma Koldi dodávala armádě pneumatiky, například i pro velká terénní auta T-815. Jenže v roce 2010 jejich výrobce, slovenská firma Matador Púchov, součást koncernu Continental, jejich výrobu ukončil.

Jak se ta mainstreamová média hodí

Občas dojde k literárnímu objevu – je nalezen do té doby neznámý nebo ztracený text, který zapůsobí jako zjevení. Častější jsou ale opačné případy. Neznámý či dlouho nedostupný text nějaké fascinující osobnosti či svědka fascinujících událostí překvapí ze všeho nejvíc svou prostředností. Když se dostala na veřejnost ochutnávka z tisíců e-mailů Jeffreyho Epsteina, jež americké orgány mají v držení, na mnohé čtenáře udělalo nejsilnější dojem to, že tento tajemný sexuální delikvent, finanční mág a možný agent víc než jedné tajné služby měl zcela fádní neoliberální politické názory.

Lešení soudcokracie

Ještě než se budeme zabývat tím, jak Evroský soudní dvůr zavedl v Polsku stejnopohlavní sňatky, dejme si expozici na související téma z USA. Nově zvolený newyorský starosta Zohran Mamdani minulý týden prohlásil, že až přijede do New Yorku izraelský premiér Netanjahu, nechá ho zatknout na základě zatykače vydaného Mezinárodním trestním soudem. „Mnohokrát jsem opakoval, že toto je město mezinárodního práva a být městem mezinárodního práva znamená dodržovat mezinárodní právo,“ vysvětlil to v televizním rozhovoru.

Zámek v oblacích

Text na webu Page not found s titulkem „Do politiky jsme se vůbec neměli pouštět.“ Co dnes dělají lidé, kteří učili Čechy nenávidět islám se k autorovi tohoto sloupku donesl se zpožděním, takže ho považoval za velmi divný příspěvek k desátému výročí masakru v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Ale text vyšel již 29. října. Takže je jen normálně divný – vždyť nějaká připomínka toho, jak je dobře, že jsme se nestali cílovou zemí islámské imigrace, přichází ze západní Evropy týden co týden. Verdikt dějin je už dost jasný. „Nezvládli jsme to,“ zhodnotil to nedávno německý kancléř Friedrich Merz.

Pravidla státní podpory: Neplatí, když se to nehodí Německu

Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale byla doba, kdy pravověrní socialisté neměli EU rádi. Je to dávno, ještě když to bývala ne Unie, ale Společenství a výraz „neoliberalismus“ měl teprve přijít do módy, ale v zásadě to pro socialisty symbolizoval předseda Komise Jacques Delors se svým tažením za skutečný jednotný trh. Viděli za ním ideologii nepřátelskou socialismu. Delorsovi zastánci jim odpovídali, že jednotný trh nezakazuje existenci státních podniků, jen je zakazuje dotovat.

Očistná moc peněz

Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.

Pláč budoucích elit

Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana Farského, věnoval své poznámky vtipkování na účet tohoto poslance STAN, jehož záměr krátce po zvolení odjet na Fulbrightovo stipendium do USA se nesetkal s pochopením veřejnosti. „Přečetl jsem si ve vašich životopisech, že někteří z vás absolvovali Fulbrightovo stipendium,“ zmínil Zeman a po významné pomlce dodal: „Na Harvardu.“

Nestresovat se

U V. S. Naipaula, britského spisovatele trinidadského původu, který zemřel v roce 2018, si zaslouží pozornost nejen jeho romány, za které především dostal Nobelovu cenu za literaturu, ale i cestopisy. Často i drobné črty, jako třeba pár stránek o návštěvě Uruguaye v roce 1973, jež jsou součástí dlouhé reportáže o Argentině. Úpadek Uruguaye začal v jeho podání tak, že prezident José Batlle y Ordóñez před první světovou válkou navštívil Švýcarsko, líbilo se mu tam a začal doma zavádět to, co tam viděl.

Dítě jako věc

Mravnostní delikty se vždy vyskytovaly a vždy tvořily náplň médií. Takže nebudeme předstírat šok nad zprávou, že soud začal v uplynulých dnech projednávat případ muže, který se uspokojoval tajným natáčením intimit svých nevlastních dcer a měl doma dětské porno, a ženy, která byla ochotná půjčit mu za peníze k sexuálnímu zneužívání svou osmiletou dceru. Takoví lidé prostě existují – zvrhlíci neschopní krotit svou úchylku, amorální devianti. Je otázka, zda zneužívání dětí v současné době prospívá, anebo je to jen efekt toho, že si ho více uvědomujeme a více na něj upíráme pozornost.

Hitler, kam se podíváš

Bez ohledu na to, jak se díváte na budoucnost Filipa Turka v politice, je těžké se touto ságou královsky nebavit. Zrekapitulujme si: Novinářka Pokorná publikuje screenshoty starých Turkových facebookových postů o Hitlerovi. A když narůstá tlak na odtajnění původu těch screenshotů a ozývají se spekulace o tom, že mohou být zfalšované či mohou pocházet od tajných služeb, Pokorná vyrukuje s člověkem, který se k pořízení screenshotů přihlásil, motoristickým novinářem a Turkovým známým Vojtěchem Dobešem. Načež se ukáže, že Dobeš sám rovněž rád postoval o Hitlerovi.

Přestaňte nás školit

Pirátská radní a zastupitelka na Praze 10 Jana Komrsková je přední pražská NIMBY. Vedla boj například proti nástavbě bytů na Obchodním centru Květnice – bezvýrazném objektu „občanské vybavenosti“ z komunistických dob uprostřed paneláků, tedy přesně v takovém místě, kde by se bytová výstavba měla podporovat, aby se město pořád nerozlézalo do polí. A nejméně na dvou dalších místech. Pokud chcete vědět, proč se u nás nestaví, je Komrsková ideální objekt pro studii. A pokud chcete vědět, proč někteří z nás reagovali na to, že Piráti na bydlení postavili svou volební kampaň.

Problémy s migrací dohonily Irsko

Prezidentské volby v Irsku u nás nevzbudily velký mediální zájem, zpravodajství se, myslím, omezilo na konstatování, že antiizraelského prezidenta vystřídá pokud možno ještě víc antiizraelská prezidentka. Ale bylo tam několik dalších momentů, které by fanouškovi politiky neměly ujít. Takže k tomu nejméně překvapivému momentu. Konstitutivním mýtem moderního Irska je, že je oběť. Letité porobení Irska Brity, pro jehož označení za koloniální lze snést mnoho dokladů o tom, že bylo Irsko spravované ve prospěch metropole bez ohledů na potřeby a tužby obyvatel, je historický fakt.

Hitler byl loser

V politice se, jak známo, rutinně lže. Jedna z nejprotivnějších lží, kterou teď musíme poslouchat, je, když Filip Turek omlouvá své staré posty na sociálních sítích tím, že je to černý humor. To, čemu Turek holdoval, není černý humor. Je to určitý komunikační kód, k němuž tíhnou skupiny hlavně mladých mužů, když tráví čas klábosením. Jejich řeč neustále krouží různými narážkami kolem dráždivé – pro ně – nacistické tematiky.

Starší články