Opět barbaři před branami
V Itálii byly volby a jako nejsilnější z nich vyšla strana Bratři Itálie.
Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz
Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Články autora
Agenti někdy lhali – StB i FBI
Od 8. srpna, kdy FBI provedla domovní prohlídku floridského sídla Donalda Trumpa, už víme přece jen trochu víc. Přestože Trump, prostřednictvím svých právníků, tvrdil, že žádné tajné dokumenty nemá, tak je měl. Na počátku sice šlo jen prostě o dokumenty, které patří do archivu, a ne k prezidentovi domů, ale fakt, že se mezi nimi vyskytují dokumenty tajné, posunul spor na trestněprávní úroveň. Bez ohledu na to, proč to Trump dělá (jako nejpravděpodobnější odpověď se zatím jeví, že protože je Trump), zůstává otázka, zda to veřejnost přesvědčí.
Nevyzpytatelnost ruského hybridního režimu
Z toho, že Rusko po nečekaném ukrajinském průlomu v charkovské oblasti propadlo panice, se už stalo klišé. Ale Putinovy poslední kroky tu paniku skutečně dosvědčují. Zaprvé, zaznělo obávané slovo začínající na „M“. Sice, jak Putin dvakrát zdůraznil, mobilizace jen částečná, ale přece. Zadruhé Putin eskaloval vyhrožování jadernými zbraněmi. Přišel s následujícím schématem: Rusko uskuteční ještě teď v pátek referenda ve čtyřech regionech okupované Ukrajiny o připojení k Rusku.
Už zase zplošťujeme křivku
Jak vědí čtenáři, aspoň ti informovaní lépe než předsedkyně naší Poslanecké sněmovny, americký Nejvyšší soud v červnu zrušil ústavní právo na potrat a jeho úpravu přenechal jednotlivým státům. Jak se to bude vyvíjet, bylo těžko říct, protože pozice establishmentů obou politických stran jsou pro většinu veřejnosti extrémní.
Stát se nesmrtelným a pak umřít
Jakou roli v umírání hraje vůle či duševní faktory? Když zemřela královna Alžběta, byl připomínán takzvaný vdovský efekt – je empiricky doloženo, že staří lidé svého manžela či manželku dlouho nepřežijí. Zejména muži prý nápadně často umírají do tří měsíců po smrti manželky. Alžběta svého manžela přežila o více než rok. Ale samotný závěr jejího života byl orámován výmluvnou epizodou. 6. září splnila svou ústavní povinnost a přijala na Balmoralu odcházejícího premiéra Johnsona a pověřila sestavením vlády Liz Trussovou. 8. září zemřela.
Milovali ji, protože dokázala nemluvit o sobě
Britská demokracie je na první pohled divná. Vždyť nemají ani psanou ústavu. Hlavou státu je osoba, která se do funkce dostala jen díky tomu, že se narodila v určité rodině, a podle pravidel nástupnictví, jaká se neuplatňují v žádné známé sféře veřejného života. Součástí instituce monarchie jsou funkce s bizarními tituly jako královský maštalíř anebo princ waleský či vévoda z Edinburghu, přičemž dotyčné osoby nic nepojí s Walesem nebo s Edinburghem.
Jak s nimi mluvit
V reportáži časopisu Reflex z „Vlasteneckého setkání“ v Příčovech je citován jeden ze zkušených aktérů této scény: „Vy liberálové můžete být v klidu. Od nás vám fakt nic nehrozí... Je to úplně komické. Celá scéna se pere o pořád stejných deset patnáct tisíc lidí, kteří jsou občas ochotní na to náměstí dorazit. Celospolečensky je náš vliv zanedbatelný.“ Teď jich dorazilo na Václavské náměstí o něco víc než pět nebo deset tisíc a liberálové klidní nejsou. Politická a mediální scéna řeší, jak to, co se stalo, pojmout.
Kdyby to byla Francie
Slyšeli jste o praporu Azov? Je jedním z parametrů, jimiž lze poměřovat ukrajinské zpravodajství. Uvádíte, že existuje? Uvádíte, že je fašistický? Uvádíte, že byl integrován do ukrajinských ozbrojených sil? Uvádíte, že měl být integrován do ukrajinských ozbrojených sil, ale je to lež? Uvádíte, že sice je trochu náckovský, ale na ruské straně jsou zaangažované oddíly, které jsou naprosto nepokrytě nacistické? Z odpovědí na takové otázky lze vyvozovat, jestli pracujete se seriózními zdroji, nebo ne, případně zda jste proukrajinští, nebo proruští.
Osmadvacetimilionová tečka za mnichovským masakrem
Německo má tu smůlu, že je ještě desítky let po válce častováno občasnými požadavky na kompenzace za historické viny, k nimž došlo už hodně dávno. Například čerstvě nastolený požadavek Polska na válečné reparace (čerstvě, ale nikoli z čistého nebe – v Polsku se na tématu dlouhodobě pracuje i na oficiální úrovni). Minulý týden nicméně bylo oznámeno, že se Německo dohodlo na kompenzaci za smrt izraelských sportovců na mnichovské olympiádě v roce 1972. Celkem 28 milionů eur (včetně už dříve vyplacených částek).
Špatné zprávy pro studenty
Minulý týden přinesl důležité zprávy pro studenty. V New York Times přišli s esejem Jonathana Malesice, který učí kreativní psaní na dvou texaských univerzitách. Doplňuje osobními pozorováními to, co potvrzují testy a známky: distanční výuka, která trvala na amerických univerzitách převážně až do loňského podzimu, zanechala na studentech stopy, a to neblahé. Utrpěly nejen znalosti, ale vůbec schopnost studentů učit se. Nedostavují se, neodpovídají na otázky, usínají.
Stopy (paranoie) vedou do Albánie
20. srpna byla v Albánii zadržena skupina tří lidí, dvou Rusů a Ukrajince, ve zbrojní továrně ve městě Gramš. Jeden z nich napadl albánské vojáky jakýmsi sprejem. Nyní jsou zadrženi a obviněni z toho, že vykonávali špionáž pro Rusko. Jeden z nich se prý i přiznal, měl pracovat pro FSB. Od té doby jsme se v případu dozvěděli řadu faktů, aniž by bylo jasnější, o co jde.
Umění mlčet
Způsob, jakým se v USA přijímají zákony, by náš Ústavní soud shledal protiústavním. Zapomeňte na nějaké přílepky, velké zákony jsou zpravidla přímo koncipovány tak, aby nikdo nemohl pořádně vědět, co v nich je. Tomu poslednímu dal Bílý dům název „zákon na zmírnění inflace“ a podle analýzy jednoho nezávislého institutu zákon v prvních dvou letech inflaci nesníží vůbec a pak možná, ale nikoli statisticky významně (to proto, že dalším pravidlem je, že některé položky zákona, hlavně ty méně populární, vstupují v platnost až později). Tento nový zákon například řeší dohromady novou daň pro firmy, přijetí desítek tisíc nových zaměstnanců daňové správy, nákup léčiv a investice do energetiky – to jen namátkou.
Nenechme se vtáhnout do světa ruského teroru
Smrt Darji Duginové je jistě konsekventní událost. Ale jednak v tuto chvíli vůbec nevíme, jaké ty konsekvence mohou být. A taky nemůže vzejít nic dobrého z toho, pokud se člověk nechá do této události jakkoli emocionálně vtáhnout. Duginová pronášela všechny ty odporné řeči, o nichž dnes média referují, byla jednou z propagandistek, aktivistek, politických podnikatelek – nebo jaký náš výraz by nejlépe postihoval ruskou politickou realitu – aktivních v tom prostoru mezi ruským státem a nevládními strukturami.
Otázka práv
K postavení označovanému termínem „boomer“ patří, že jeho nositel je při příležitostných výletech do světa aktuální pop music znechucen tím, jak od dob našeho mládí upadla. Ale díky nedávnému textu americké spisovatelky Kat Rosenfieldové na webu UnHerd má boomer možnost seznámit se s úpadkem, který není toho obvyklého druhu.
Prague Pride na půli cesty
Letošní Prague Pride byla zřejmě zvlášť zdařilá, pomalu se stává místem, kde prostě musíte být. „Jak přežila Pride vaše tradiční rodina?“ – v tomto duchu se nesly sociálními sítěmi výsměšně ironické reakce, jimiž se mělo dávat najevo, že normální je být pro Pride a být proti Pride je nenormální, paranoidní a mimoňské. Byla tak zdařilá, že zde vzniká otázka, zda to „musíte“ je třeba chápat v obou významech, které se nabízejí. Jak ve smyslu „To je úžasné, to musíš vidět!“, tak i v tom prozaičtějším, že je to povinné.
Jak se nezbavit Trumpa
Čtenáři si možná vzpomenou, že jsme zde již vyzdvihovali film Po přečtení spalte. Toto dílo bratří Coenů z roku 2008 se ukázalo jako prorocké vylíčení poměrů ve Washingtonu Trumpovy éry, lepším průvodcem než různá učená pojednání o populismu. V závěru filmu, poté, co zpravodajská služba CIA nechápavě sleduje, jak uvedla do pohybu sérii tragikomických úmrtí, se vysoký činitel CIA ptá svého podřízeného: „Jaké si z toho bereme poučení, Palmere?“
Smrt posledního islamobolševika
Smrtí Ajmana al-Zaváhirího odchází ze scény generace džihádistů spojená s velkými útoky na západní cíle. Všichni jejich organizátoři jsou buď mrtví, nebo ve vězení. Ale i ideologicky je to konec éry. Zaváhirí určitě patří do galerie nejodpornějších postav moderních dějin, ale má v ní zvláštní postavení. Byl nesmírně vlivný a je za ním dlouhá řada zločinů, ale zároveň byl v tom, co si vytkl, neúspěšný. Jeho podíl na útoku na Dvojčata je teď Američany z pochopitelných důvodů zveličován, ale ve skutečnosti svou chřadnoucí organizaci sloučil s Usámovou al-Káidou shodou okolností jen pár měsíců před 11. září.
Trump by nás nechal na holičkách a jiné prověřené moudrosti
Minulý týden mluvil bývalý prezident Trump na jedné republikánské konferenci na Floridě, a jak někteří novináři informovali, pochlubil se tam mimo jiné tím, že popsal, jak řekl představitelům členských zemí NATO, že by jim USA v případě války nepřišly na pomoc. To pochopitelně vzbudilo určitou pozornost, i u nás na tento citát určití influenceři upozorňovali. Takový ten typ lidí, co deklaruje, že patříme na Západ, a bojuje proti populismu. „Vzkaz pro zbývající fanoušky Donalda v Evropě a u nás.
Kdo skutečně stojí s Tchaj-wanem
Návštěva nejvyšší funkcionářky dolní komory amerického Kongresu Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu vzbudila nervózní reakci, již by měli vstřebat i naši zastánci demonstrativních solidárních návštěv této země. Že má jeden z nejvyšších ústavních činitelů USA právo jezdit si, kam chce – v tomto smyslu zněla reakce jak Kongresu (včetně vlivných republikánů), tak administrativy –, je banalita, jíž nemůže diskuse skončit, ale začít.
Paranoikův konec
V současných diskusích o svobodě projevu kupodivu málokdy zaznívá, že existuje legitimní, tradiční způsob omezení svobody projevu, a to občanskoprávní žaloby. U nás typicky na ochranu osobnosti, v jiných právních systémech jiné na podobném principu. Nejde o mocenský zásah státu, ale o obranu jednotlivce, který přesvědčí soud, že je šířením nepravdivé informace osobně poškozen. Ale efekt může být tentýž – umlčení nějakého hlasu. Americký systém se od našeho liší v jednom praktickém ohledu – tamní porotní soudy jsou ochotny přiznávat jako odškodné částky, jež mohou být likvidační.
Kdo ovládá definice, ovládá budoucnost
Prezident Biden má další trápení. K inflaci přibyla recese. Podle oficiální statistiky z minulého čtvrtka hrubý domácí produkt poklesl druhé čtvrtletí po sobě. Lidem se žije stejně bez ohledu na statistiku. Ale má to psychologický význam. Stovky politiků, novinářů a burzovních komentátorů to dokola opakují a vytvářejí ozvěnu, jež prezidenta provází, kam se pohne. A proto Bílý dům v součinnosti s mainstreamovými médii, jež jsou čím dál víc součástí komunikace Demokratické strany, začal veřejnost s předstihem připravovat.
Trump by nás nechal na holičkách a jiné prověřené moudrosti
Trump naopak kultivoval to, čemu se v souvislosti s prezidentem Nixonem říkalo strategie šílence. Chovej se tak, aby si tví nepřátelé nebyli jistí, jak velký maniak skutečně jsi. Minulý týden mluvil bývalý prezident Trump na jedné republikánské konferenci na Floridě, a jak někteří novináři informovali, pochlubil se tam mimo jiné tím, že popsal, jak řekl představitelům členských zemí NATO, že by jim USA v případě války nepřišly na pomoc. To pochopitelně vzbudilo určitou pozornost.
Ostřelování dobrými radami
V posledních dnech média přišla s řadou rad, jak čelit vedru, inflaci a dalším hybridním hrozbám. Jednou z metod je rozptýlit se něčím, co s nimi vůbec nesouvisí. Například se vrátit ke staršímu článku oblíbeného blogera Scotta Alexandera. Ten získal pozoruhodný populační vzorek: požádal své pravidelné čtenáře o vyplnění obšírného dotazníku. Kolem jeho blogu existuje taková komunita, že to mělo smysl, vyhovělo mu osm tisíc lidí.
Nějak příhodná úzkost, tentokrát z kouře
Jak bych mohl chtít přivádět do tohodle světa děti – tato úvaha se v poslední době šíří veřejným prostorem. V různých variacích samozřejmě – zejména časté je přidání přívlastku „zasranýho“ před ten svět. Je to chápáno jako projev tzv. klimatické úzkosti. Bylo by možné se domnívat, že je to jen mem určený ke zviditelnění na sociálních sítích, nicméně ho lze zaslechnout i naživo, v terénu, autenticky vysloveného v konverzaci.
Svět, kam nás nikdy nepozvou
Problémy s nedostatkem personálu nejsou jen na letištích. V kalifornském Los Altos, v Silicon Valley, museli na poslední chvíli zrušit letní tábor pro děti kvůli nedostatku personálu. Poslední vlna odchodů měla ovšem specifickou příčinu. Součástí tábora je vila Duveneck House z roku 1929. V podlaze zde byly tři dlaždice se symbolem svastiky, které si majitelé přivezli z cest po Asii v roce 1913.
Čas skutečných investic do naší obrany
Oznámení, že vláda rozhodla jednat o nákupu stíhaček F-35 a bojových vozidel CV90, signalizuje novou éru naší obrany. Jsou to velké nákupy moderních zbraní a budou se odehrávat systémem vláda–vláda. Oznamují to, co už je zřejmé z dosavadní politiky vlády vůči Ukrajině – že obranu je od nynějška třeba brát vážně. Vláda na sebe bere velkou zodpovědnost provádět tyto nákupy zodpovědně, tak, aby přesvědčila veřejnost, že dostáváme nejlepší možnou hodnotu za naše peníze.
Příroda se vrací jako politický aktér
Bruno Maçães (1974) napsal knížku o pandemii, která je myslím zajímavá ještě několika způsoby nad to, jak by byla zajímavá každá knížka od Maçãese o pandemii. Zmiňuje v ní občas připomínaný poznatek, že španělská chřipka, která v letech 1918–1920 zabila víc lidí než první světová válka, zanechala v kolektivní paměti či v literatuře minimální stopu. Moc nevíme, jak na ni tehdy společnost reagovala. Proto mu přišlo zajímavé napsat záznam toho, jaké to bylo pro nás, ještě než začneme zapomínat.
Nenáviděný Boris
V Británii padl Boris Johnson a pro řadu lidí široko daleko, kteří komentují politiku, a to i v Evropě, to byla jediná událost na světě. Jeho pád byl nevyhnutelný kvůli souběhu dvou věcí – že spoustu kolegů různě naštval a podrazil a že strana klesá v průzkumech. Ale opravdu to pobouření, radost a zadostiučinění v jednom, jež tvořilo mainstreamovou reakci, bylo úměrné realitě? Když si dohledáte Johnsonovy poslední kauzy, zjistíte, že to byly trapné, občas lechtivé pitomosti, jakými se britský parlamentarismus vzrušuje už dvě stě let, akorát že ti lidé dřív bývali zajímavější.
Tam, kde umírají sny o hnoji
Naposledy takhle dav obsadil prezidentský palác v roce 2014, když na Ukrajině vyhnali Janukovyče. Od té doby tomu byl nejblíž Emmanuel Macron, když vrcholilo hnutí žlutých vest. Ale v plné parádě to máme znovu až teď. Obyvatelé Šrí Lanky vydrancovali sídlo premiéra, nejvyššího činitele země, poté, co prezident Gotabaja Radžapaksa uprchl ze země. Výrazné příběhy si žádají výrazná vysvětlení. Nic není větším pokušením pro iluzi, že něčemu rozumíme.
Normalizace na Stanfordu
Jeden z nejzajímavějších amerických textů posledních týdnů se přímo nezabýval žádným z chytlavých hesel kulturní války, jež dnes zaručují kliknutí. Nevyšel ani v žádném prestižním médiu, ani na Substacku, nýbrž v nové webové publikaci Palladium, jedné z těch, jež se snaží o trochu něco jiného a kupodivu pořád vznikají. Jmenuje se Válka Stanfordu se společenským životem a není to žádná velká investigace, nedávná absolventka této univerzity Ginevra Davisová vycházela z osobních zkušeností. To mu neubírá na ceně.