Matador české politiky Marek Benda (ODS) v povolebním rozhovoru pro Echo mluví o budoucnosti ODS. Otevřeně podpořil dosavadního ministra a místopředsedu strany Martina Kupku, aby kandidoval do čela. Míní, že strana nepotřebuje dělat revoluci, ale pozvolnou obměnu. Kde vidí své místo do budoucna? Benda, který sám vstoupil do Sněmovny v 21 letech, má také jasný vzkaz pro nové mladé zákonodárce.
Britská Labouristická strana premiéra Keira Starmera má podle nového průzkumu mínění společnosti YouGov rekordně nízkou podporu. Starmerova vláda však trvá na tom, že se do voleb, které se uskuteční v květnu příštího roku, labouristům podaří preference získat zpět. Informuje o tom deník The Times, jenž si nechal průzkum vypracovat. Opiziční konzervativci na tom nejsou vůbec lépe. Nejlepší výsledek má naopak někdejší brexitový aktivista a šéf protiimigrační Reform UK Nigel Farage.
Vražda Charlieho Kirka kromě toho, že potvrdila vyhrocenou polarizaci americké veřejné debaty, názorně ukázala v Evropě opomíjenou skutečnost: záběry na stovky mladých lidí, kteří se účastnili fatálního setkání s konzervativním influencerem na univerzitě v Utahu, připomínají, že Amerika se ocitla ve zlomovém bodě posledních několik let probíhající bouřlivé debaty o sobě samé, své identitě a budoucnosti. A také, že hnutí MAGA, u nás pohrdavě redukované na „burany z Alabamy“, je prostředím, které mnoha Američanům nabízí promyšlené, ucelené a intelektuálně přitažlivé odpovědi na tyto otázky.
Slovensko zakotví v ústavě svrchovanost země ve věcech národní identity, včetně kulturně-etických otázek, uznávání striktně dvou pohlaví a další konzervativní hodnoty. Vládní návrh novely ústavy po dřívějším schválení pozměňovacích návrhů podpořila při dnešním závěrečném hlasování sněmovny také část opozičních poslanců. Výsledek hlasování je spíše nečekaný a ostře rozdělil opozici, která dlouhodobě kritizuje různé kroky nynější vlády premiéra Roberta Fica.
Na stadion State Farm v Glendale v Arizoně dnes míří více než sto tisíc lidí. Nejde o sportovní utkání ani koncert, ale o smuteční obřad za Charlieho Kirka, zakladatele organizace Turning Point USA, který byl 10. září zavražděn během veřejné diskuse na univerzitě v Utahu. Muž, který v 18 letech opustil komunitní školu a během dekády vybudoval politické impérium s rozpočtem přes 95 milionů dolarů a přímým přístupem k Donaldu Trumpovi, se stal symbolem generační proměny americké pravice .
Jonathan Turley, významný americký právník a profesor na Univerzitě George Washingtona, napsal knihu o svobodě projevu v současném kontextu, který nazývá „věk hněvu“. Rozhovor jsme domlouvali dlouho dopředu, neboť do Prahy, kde se uskutečnil, se často nedostane. Netušili jsme, že v předvečer našeho setkání dojde k události, jež bude zosobňovat přesně ony jevy, o kterých píše – k vraždě Charlieho Kirka, vůdčí osobnosti mladé konzervativní pravice ve Spojených státech. Kirk se proslavil tím, že jezdil po amerických univerzitních kampusech, kde otevřeně diskutoval se svými oponenty.
Napětí ve Spojených státech po atentátu na konzervativního aktivistu Charlieho Kirka dále roste. Podle německého deníku Welt uspořádal viceprezident J.D. Vance ve spolupráci s Bílým domem speciální vydání podcastu The Charlie Kirk Show, aby uctil památku zavražděného a připomněl jeho politický odkaz. Viceprezident zároveň obvinil menšiny z řad extrémní levice z podpory násilí a uvedl, že Bílý dům odhalí pozadí atentátu na známého aktivistu.
Vražda Charlieho Kirka postavila Ameriku na křižovatku. Může se podívat do propasti a spirálu politického násilí, jež se nepochybně v posledním roce roztáčí, zastavit. Anebo ji může pořádně roztočit. Může to být opakování dlouhých šedesátých let, která, co se týče násilí, začala vraždou prezidenta Kennedyho, pokračovala vraždou jeho bratra a metastázovala v teroristické buňky let sedmdesátých. Někteří hovoří o amerických „olověných letech“, jak se označovala i teroristická vlna v Itálii v sedmdesátých letech.
Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) zveřejnil videozáznam pachatele, který ve středu zastřelil konzervativního aktivistu Charlieho Kirka při debatě na Utah Valley University. Na záběrech je vidět, jak útočník po střelbě skáče ze střechy univerzitní budovy a následně prchá z místa činu. Vyšetřovatelé na střeše zajistili stopy po botách, otisk předloktí a dlaňový otisk. Zbraň i munici se podařilo nalézt v zalesněné oblasti poblíž univerzity.
Charlie Kirk, jeden z nejvlivnějších konzervativních Američanů současnosti, byl zavražděn. Během akce na Utah Valley University ho zatím neznámý střelec zasáhl do krku. Zhruba dvě a půl hodiny poté byl prohlášen za mrtvého. Zůstaly po něm manželka a dvě malé děti. Kirk byl zakladatelem a šéfem organizace Turning Point USA. Ta se od svého vzniku v roce 2012 stala nejdůležitějším mládežnickým uskupením s konzervativním zaměřením ve Spojených státech. Spolu s jejím vlivem stoupala i Kirkova hvězda.
Američtí vyšetřovatelé dál pátrají po muži, který ve středu v Utahu zavraždil aktivistu Charlieho Kirka. Na tiskové konferenci Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) dnes ale vyšetřovatelé oznámili nález pušky v lese, kde se po střelbě pachatel ukryl. Zkoumají také stopy, které zřejmě patří útočníkovi. Jedenatřicetiletý konzervativní politický aktivista a stoupenec prezidenta Donalda Trumpa Charlie Kirk byl zastřelen jedinou ranou do krku při středeční debatě v areálu Utah Valley University ve městě Orem.
Pieta v americké Sněmovně reprezentantů po vraždě konzervativního aktivisty a podcastera Charlieho Kirka se změnila v politický konflikt. Republikánští i demokratičtí poslanci se v průběhu jednání dostali do hlasité přestřelky. Poté, co republikánský předseda Sněmovny Mike Johnson vyzval k minutě ticha, požádala republikánka Lauren Boebertová o hlasitou modlitbu. „Tiché modlitby přinášejí tiché výsledky,“ zvolala ze zadní části sálu. Demokraté na její slova reagovali bučením a voláním po zpřísnění zákonů o zbraních.
Vražda 23leté ukrajinské uprchlice Iryny Zarutské, která byla 22. srpna 2025 brutálně ubodána bezdomovcem Decarlem Brownem Jr. ve vlaku v Severní Karolíně, se stala v posledních dnech hlavním tématem americké politické scény. Ačkoliv se incident odehrál již před více než dvěma týdny, zveřejnění otřesného videozáznamu z bezpečnostní kamery způsobil veřejný rozruch a vyvolal vášnivou debatu o kriminalitě, politice a rasových otázkách.
Sekundu poté, co v univerzitním kampusu na Utah Valley University zazněl výstřel, který zabil podporovatele Donalda Trumpa Charlieho Kirka, se velké množství lidí sesunulo k zemi a v zápětí se dalo na chaotický útěk. Vše zachytilo i video jednoho ze studentů, který je vzápětí zveřejnil na síti. A na videu je v dálce na malou chvíli zaznamenaný i pohyb možného atentátníka. Na střeše naproti pódia zaznamenalo video tmavou postavu – údajného útočníka. Informuje o tom například deník Bild.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že smrt jeho blízkého spojence a konzervativního aktivisty Charlieho Kirka byla důsledkem rétoriky radikální levice. Ve čtyřminutovém videu z Oválné pracovny slíbil, že odhalí viníky politického násilí i organizace, které je financují a podporují. Trump prohlásil, že liberální kritika konzervativců je přímo zodpovědná za terorismus, který je podle něj v současnosti v USA přítomen, a který musí okamžitě skončit.
Charlie Kirk byl zastřelen přímo během debaty na univerzitě v Utahu. Jeho poslední slovo, které vyšlo z úst, bylo „násilí“. Jeden z posluchačů se ho krátce předtím zeptal, kolik atentátů se v posledních letech v USA stalo. Kirk se usmál a zeptal se zpátky: „Myslíte s gangovým násilím, nebo bez něj?“ V tu chvíli padl výstřel, který ho zasáhl do krku. Podle svědků okamžitě ztratil spoustu krve. Záchranáři ho sice odvezli do nemocnice, ale jeho život už nedokázali zachránit.
Na atentát na konzervativního komentátora Charlieho Kirka reagovali všichni žijící bývalí prezidenti Spojených států. Joe Biden čin odsoudil a vyzval k ukončení násilí. „Pro tento druh násilí v naší zemi není místo. Musí to skončit. Jill a já se modlíme za rodinu a blízké Charlieho Kirka,“ uvedl. Píše o tom například server Foxnews. Barack Obama hovořil o šoku a zármutku a připomněl, že politické násilí nemá v demokracii místo.
Americký konzervativní influencer Charlie Kirk názorově blízký prezidentovi Donaldu Trumpovi po atentátu v Utahu zemřel v nemocnici. Potvrdil to prezident Trump. Kirk šířil konzervativní názory na amerických univerzitách. Výstřel podle svědka padl ve chvíli, kdy odpovídal na otázky ohledně transgenderu. Zakladatel organizace Turning Point USA Charlie Kirk zemřel poté, co byl ve středu odpoledne postřelen na akci na Utah Valley University.
Konzervativní americký influencer Charlie Kirk byl postřelen do trupu během vystoupení na Utah Valley University. Z místa byl urychleně odvezen. Na síti X na něj reagoval viceprezident J. D. Vance, který uvedl, že se za Kirka „modlí“. Kirk je známý svou popularitou mezi americkou mládeží a častou účastí na veřejných akcích, informuje web Le Figaro. Univerzita Utah Valley University vydala prohlášení, že „na kampusu byl proveden výstřel směrem k hostujícímu řečníkovi “.
Karol Nawrocki, kandidát polské konzervativní opozice, se 6. srpna ujal funkce hlavy státu. V českých komentářích se to jen hemžilo hodnoceními typu, že zvítězil „neznámý historik vytažený [lídrem konzervativců] Kaczynským z klobouku“, „boxer ze sídliště“ či „bývalý fotbalový chuligán s podivnou minulostí“. Nechme teď stranou, že většina těchto mediálních odsudků padala na základě chatrně vyargumentovaných článků polských provládních médií v době vrcholící kampaně, i tak se ale výhra Nawrockého nesnadno vysvětluje. Zmíněné handicapy se nakonec ukázaly jako přednosti.
Otázka „proč se nerodí dětí“ patří v českých médiích mezi hlavní témata posledních týdnů. A je to samozřejmě dobře, protože těžko budeme hledat téma závažnější. Na druhé straně se nelze ubránit pocitu, že je to trochu hit okurkové sezony, na předvolebních billboardech odkazy na něj nenajdeme, pokud tedy k pokusům řešení této krize nepočítáme uzákonění eutanazie navrhované STAN. Je zajímavé, že vlna zájmu o příčiny celozápadního demografického propadu se objevuje paralelně s narůstajícím zájmem o vzestup fenoménu „manosféry“ a „návratu toxické maskulinity“.
Většina Britů se domnívá, že jejich země nevzkvétá. Podle průzkumu think-tanku More in Common si jen 9 % Britů myslí, že Spojené království je v dobrém stavu, 52 % se domnívá, že je na tom špatně, ale ne hůř než v ostatních těžkých obdobích, a 39 % míní, že je na tom hůř než v minulosti. Makroekonomická čísla dávají pesimistům za pravdu. Od finanční krize v roce 2008 Spojené království stagnuje. Mezi roky 1993 a 2007 britský HDP rostl v průměru o 3 % ročně, poté o 1,5 %. Na začátku roku 2024 byl HDP Británie zhruba o 28 % menší, než kdyby pokračoval trend před finanční krizí.
I do České republiky již dorazila panika ohledně radikalizace mladých mužů a temného působení „manosféry“. „‚Musíš se k holce chovat víc jako šmejd‘ je jedno z jemnějších poselství manosféry. Objevuje se tu něco temného, říká Hanel“ je titulek rozhovoru DVTV se spisovatelem Petrem Hanelem. „Manosféra mu rozvrátila psychiku i vztah. „‚Nevěděl jsem, kdo jsem,‘ říká Petr, který propadl videím Turka a dalších“ je titulek serveru Heroine. „Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys“ je příspěvek Českého rozhlasu k diskusi.
Je to jedna z ikonických fotek Margaret Thatcherové. Britská premiérka na ní, celá v bílém, vykukuje z věže tanku Challenger. Přestože má nasazené ochranné brýle, vypadá velmi přísně. Vlevo od ní vlaje britská vlajka. Thatcherové se podařilo něco, o čem si většina politiků může nechat jen zdát – vyfotit se s vojenskou technikou a nevypadat u toho trapně. Snímek je z návštěvy britských jednotek v Západním Německu v roce 1986. O dva roky později se Thatcherovou pokusil napodobit demokratický kandidát na prezidenta Mike Dukakis, když sedl do tanku Abrams.
„Pravicová internacionála zbrojí a chystá se k boji. Demokratické síly tomu nemohou jen trpně přihlížet,“ napsala nedávno v německém Tageszeitung analytička Zsusanna Végh. Internacionála je slovo neodmyslitelně spjaté s dějinami evropského socialistického a komunistického hnutí. Vyjadřovalo nejhlubší podstatu marxismu, nezpochybnitelného dítěte osvícenství – přesvědčení o univerzálním charakteru klíčových „zákonů vývoje“ lidské společnosti. Jelikož se tyto zákonitosti týkají lidstva jako celku, přirozeným elementem mezinárodní politiky se stala také spolupráce stran reprezentujících „dělnickou třídu“.
Před prezidentskými volbami v roce 2023 vyrazil Andrej Babiš (ANO) pro podporu k francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, krátce před sněmovními volbami už je jeho hnutí pevnou součástí frakce Patriotů pro Evropu, jejíž klíčovou osobností je Macronova úhlavní nepřítelkyně Marine Le Penová. Na jejím shromáždění ve Francii Babiš před nedávnem hovořil. Šéf ANO pro Echo24 řekl, že jeho přátelství s Macronem se nevylučuje s politickým spojenectvím s Le Penovou.
Pohled na titulky některých českých médií a některé reakce na sociálních sítích po překvapivém vítězství Karola Nawrockého v polských prezidentských volbách byl často dost hororový. Prý zvítězila temná venkovská masa, která se v životě nepodívala dál než do vedlejší vesnice, hlavu má vymytou katolickými faráři a ze závisti hledí na úspěšné a kosmopolitní obyvatele velkých měst, kteří – řečeno s klasikem – přece nemohou za jejich pos*ané životy. Zajímavé bylo i to, že nikdo moc nezkoumal zjevný nesoulad mezi obdivnými články o „polském ekonomickém zázraku“.
V čem spočívá rozdíl mezi liberálním a národním konzervatismem, mezi starou a novou pravicí? Proč jsou liberální a národní konzervativci tak často na opačné straně barikády, i když sdílejí intelektuální základ? A proč se liberální konzervatismus přežil a jedinou nadějí pravice je národní konzervatismus? V zásadě se veškeré rozdíly mezi liberálním a národním konzervatismem odvíjejí od rozdílného postoje k liberalismu. Pro liberální konzervativce je liberalismus součástí jejich ideologie, jejich konzervatismus stojí na fúzi klasického liberalismu a konzervatismu.
„Rafał Trzaskowski jede do prezidentského paláce po široké dálnici,“ psala na podzim levicová polská revue Krytyka Polityczna. Po emotivním závěru kampaně a dramatické nedělní volební noci můžeme říct, že dálnice nebyla dost široká. Prezidentem Polska byl zvolen Trzaskowského konzervativní soupeř Karol Nawrocki. Jak se stalo, že relativně zkušeného politika, který jen těsně prohrál volby v roce 2020, a byl tedy postavou všeobecně známou, porazil soupeř, kterého ještě před půl rokem většina voličů neznala?
Vítězství Karola Nawrockého, politického spojence opozičních národních konzervativců, v prezidentských volbách v Polsku znamená tvrdou ránu pro proevropského premiéra Donalda Tuska a jeho vládní koalici, zaznívá v komentářích některých médií k výsledku nedělního hlasování. Historik Nawrocki těsně porazil liberálního starostu Varšavy Rafala Trzaskowského z Tuskovy Občanské koalice. Podle deníku Rzeczpospolita je vítězem kromě Nawrockého také americký prezident Donald Trump.
