„Květiny obstará sama, řekla paní Dallowayová.“ To je slavná věta moderní literatury, neboť jí začíná román Virginie Woolfové Paní Dallowayová. Ten spolu ještě s několika díly blízkých autorů před sto lety nově definoval literaturu a přivodil koperníkovský obrat v moderní próze, kdy místo objektivního realistického vyprávění převezme vládu „proud vědomí“ (stream of consciousness), základní technika literárního modernismu.
Populární pražské kulturní centrum Kasárna Karlín se znovu otevře veřejnosti. Podnik oblíbený hlavně mezi mladými byl uzavřen kvůli nevyhovujícímu stavu, jenž kritizoval stavební odbor Městské části Praha 8. Podnik byl také terčem kritiky ze strany místního hnutí Rezidenti a spolku Česko bez hluku, kteří si stěžovali na nadměrný hluk a rušení nočního klidu. Po roce nucené uzavírky se provozovatelům podařilo sehnat finance a podporu ke znovuotevření zatím pouze venkovních prostor.
V téhle zemi, kde to už vypadá, že každý je naštvaný na každého, byl Jiří Bartoška ojedinělým úkazem: Barťáka měli rádi snad úplně všichni. Ale vlastně nejen rádi: lidé si ho dlouhá léta vážili! Vážili si ho, jako si lidé váží podařené odrůdy vína, ušlechtilého koně, krásného stromu, malebné krajiny, starého hradu, pěkně vedeného života.
Už delší dobu vyzývám členy naší kulturní redakce, která je mimochodem zřejmě jednou z největších v českých časopisech (natož mezi umírajícími deníky), aby napsali něco o veřejných štvanicích – ne nepodobných našim současným kulturním válkám –, které se vedly mezi intelektuálními elitami v předminulém století. Stálo by za to připomenout, co třeba zažíval Tomáš Garrigue Masaryk, když se vzepřel étosu doby a postavil se proti pravosti Rukopisů. Boj o Rukopisy se stal největší „kulturní válkou“ národního obrození, a kdo jako Masaryk poukazoval na to, že se jedná o falzifikáty, byl označen za zrádce českého národa.
Ve věku 29 let v neděli 7. dubna zemřela zpěvačka, herečka a moderátorka Anna Julie Slováčková. Dcera Dagmar Patrasové a Felixe Slováčka podlehla zákeřné nemoci, s níž zápasila od roku 2019. Její skon vyvolal silné reakce nejen mezi osobnostmi kultury a showbyznysu, k smrti populární zpěvačky se vyjádřil také prezident Petr Pavel na svém účtu na síti X.
Nejen český kulturní svět oplakává mladou zpěvačku Annu Slováčkovou, která zemřela v neděli v pouhých 29 letech. Dcera herečky Dagmar Patrasové a saxofonisty Felixe Slováčka byla nejen zpěvačkou, ale také herečkou a moderátorkou. Rakovina prsu jí byla nejdříve diagnostikována v roce 2019, o čtyři roky později oznámila, že se jí nemoc vrátila. Také proto žila až do posledních chvil naplno.
Je jaro, i pár těch slunečných dnů se venku rozsvítilo, zprávy jsou plné různých možností a forem apokalypsy – tak proč jednu nepřidat. Navíc ještě ne moc probíranou. A ne, nemám na mysli apokalyptické důsledky zavedení letního času. Jde mi o apokalypsu sémantickou, která není jen vzdálenou možností, ale už se rozbíhá. Před několika dny uvedla společnost OpenAI nový model chatbotu GPT. Jeho schopnost formulovat a vytvářet obrazy má být výrazně lepší. V oznámení o startu nového modelu se to ilustrovalo také schopností chatbotu vytvářet na základě fotografií obrázky ve stylu japonské animace anime.
V této roční době, kdy se udílejí literární ceny, by se mohlo zdát, že si literatura dál udržuje společenskou relevanci. Do jejího světa ale prší Jobovy zvěsti – knižní trh se potýká s potížemi, podle průzkumů klesá schopnost publika zvládnout čtení delšího textu, spisovatele má nahradit umělá inteligence. V českém prostředí k tomu lze přičíst obvyklé stížnosti na kulturní politiku státu.
Japonský workwear, minimalismus a české montérky. Co to je za kombinaci?, říkáte si. Odpovědí je jméno Jan Černý. Tento mladý návrhář je jedním z nejzajímavějších v tuzemsku. Jeho značku Jan Société zná snad každý, kdo se o módu alespoň trochu zajímá. Není žádným nováčkem, jelikož před rokem oblékal český olympijský tým, a teď představil úbory pro Český dům na Expo 2025 v Ósace. Podle jeho vlastních slov se inspiroval japonským minimalismem a montérkami, které jakoby vypadly z kultovní komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková.
Lidé se statusem umělce budou mít od července nárok na státní peněžitou podporu. Aby takový muzikant, herec, výtvarník, spisovatel či třeba překladatel získal příspěvek, nesmí být v době podání žádosti v pracovněprávním vztahu, který by přesahoval polovinu týdenní pracovní doby. A teď to začíná být opravdu zajímavé: zároveň by jeho příjmy z umělecké činnosti za poslední dva roky musely tvořit alespoň polovinu celkových příjmů a nesměly by přesahovat průměrnou mzdu (ta letos přesáhla 46 tisíc korun). „Základním principem návrhu je skutečnost, že stát by měl nějakým způsobem vyjádřit zájem o umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných finančních příjmů,“ píše se v důvodové zprávě.
Připomíná výdech z lodi nebo periskop ponorky. Má kliku a po zatočení zpívá a vypráví o místě, kde stojí. Ve spodní části Václavského náměstí v úterý 25. března vyrostl Poesiomat. Posluchačům nabízí dvacítku autentických nahrávek. Mezi nimi například básně Karla Šiktance či Vítězslava Nezvala, oblíbené písně Divadla Semafor nebo archivní nahrávky významných historických událostí 20. století, které se na Václavském náměstí odehrály. Nový poesiomat odhalil autor projektu Ondřej Kobza.
Kdysi byla velmi oblíbenou, možná i nezbytnou součástí domácích knihoven po linii Plzeň – České Budějovice a možná i kousek dál, tedy v prostoru jihozápadních Čech, trilogie bělčického učitele a písmáka Ladislava Stehlíka (1908–1987) Země zamyšlená. Byly to kulturní místopisy na pomezí esejistiky a beletrie, v nichž rozvážný a rozvláčný autor „kreslil“ svůj milovaný kraj, kterému zasvětil celou svou mysl, jež se sama stala také součástí té „zamyšlené“ krajiny.
Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně. Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví? Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu.
Pořadatelé tradičních veřejných akcí v Německu se obávají, že nebudou schopni zajistit přísnější bezpečností opatření, která zavedly úřady po incidentech, jako byl útok na vánoční trh v Magdeburgu či útok během demonstrace odborářů v Mnichově. S nimi totiž přichází složitější organizace a zvyšování nákladů, což pro mnoho pořadatelů a obcí představuje zásadní problém. Podle německého listu Bild by však finance neměly být překážkou pro zajištění bezpečnosti těchto akcí.
V diskusích o tom, co by západní civilizace měla v zájmu vlastního přežití ve svém životě výrazněji zviditelnit, často zaznívá výraz „židovsko-křesťanské hodnoty“. Operují jím i lidé, kteří se ke křesťanství (nebo judaismu) jako k náboženskému přesvědčení třeba nehlásí. Vnímají ale zásadní úlohu, již ta víra a její hodnoty ve formování a udržení západní civilizace měly, a jejich přežití považují za předpoklad jejího dalšího trvání.
Činohra Národního divadla Brno přichází s provokativní inscenací o kulturních válkách. Hra Mešita si všímá také dalších aktuálních fenoménů, jako jsou polarizace, hyperkorektnost nebo cancel culture, tedy ostrakizování lidí třeba za různé nepohodlné postoje. Premiéra bude 28. února v Redutě, oznámil za činohru Petr Tlustý. Hra je společným dílem Martina Glasera, ředitele Národního divadla Brno a budoucího ředitele pražského Národního divadla, a Olgy Šubrtové.
Série exekutivních příkazů, jimiž prezident Trump souhrnně řečeno „zrušil DEI“, je určitě jedním z jeho nejkonsekventnějších povolebních kroků. A přitom je dnes snadné zapomenout na to, že o tom tématu začínal mluvit vlastně až v posledních týdnech kampaně. Jako by mu instinkt říkal něco podobného co mnoha jiným konzervativcům různě po světě – nepouštět se do kulturních válek. Prý ho museli spolupracovníci přesvědčovat, pomohly jim výsledky testu nasazení spotů s tímto tématem, který ukázal, že funguje. Na některých jeho posledních mítincích pak vystoupila moderátorka Megyn Kellyová.
Když vám umře oblíbený spisovatel, je to vždycky důvod k napití. Nebo když to máte jako pracovní úvazek, tak k sepsání sloupku. Tím spíš, když to byl humoristický spisovatel, opravdu humoristický, což se projevuje i po jeho smrti: po ní napsala na socsíť jedna známá morální intelektuálka a pořád slavná herečka, že poté, co si v jedné jeho knize přečetla, že když měl na literární konferenci přednášku „upocený Slovan“, šel si nějaký profesor dát skotskou, tak ona sama knihu zhnuseně zaklapla a vrazila ji do zadní řady knihovny, aby se na ni nemusela dívat, protože takhle ji nikdo urážet nebude.
Těžko říct, jestli se stalo od Silvestra 1992, kdy naposledy běžela v televizi a v rozhlase československá hymna, aby Češi projevili zvýšený zájem o slovenskou hymnu a všímali se třeba jejích slov. Až letos, když byla na Nový rok odvysílána slovenská hymna v nové instrumentaci skladatele Oskara Rózsy. Výsledku se totiž kdekdo posmívá, protože mu není rozumět (skutečně zejména druhé sloce není – takže se Češi o slovenské hymně zase dozvěděli kulové), mnohým se nelíbí a na adresu Slováků si škodolibě ulevují. Podstatnou roli v tomto hromadném odmítnutí hraje zvyk: hymna je symbol, což znamená, že přesahuje nároky prosté písně.
Bob Dylan na stará kolena pořád umí překvapovat, je to podle mě také tím, že překvapit, nebo dokonce šokovat nebývá jeho záměrem, prostě dělá, co musí. Nedávno začal psát na X (dříve Twitter) i něco jiného než promo oznámení, která dřív na jeho účtu výhradně byla. Činí tak spíš sporadicky, většinou sdílí suše (a proto i zábavně) podané momentky z cest. Byl na večeři a chutnalo mu, v hotelovém výtahu v Praze jel spolu s hráčem Buffalo Sabres. V Paříži se Bob Dylan šel podívat na koncert Nicka Cavea a The Bad Seeds.
Bestsellerům vévodil na americkém Amazonu hned po vydání knihy. Což zaujme zvláště proto, že se v případě spisu My, kteří bojujeme s Bohem jedná o zevrubný komentář ke Starému zákonu. Kniha mezitím sice klesla do druhé desítky, ale jméno Jordana Petersona zjevně nadále táhne.
Na internetu vznikla petice za zachování lodi Avoid Floating Gallery spolu s galerií a kavárnou v takzvaných kobkách v nábřežní zdi pražského Rašínova nábřeží. Zatím ji podpořilo přes 1100 lidí. Smlouvy na kotvící místo lodi a kobky neprodloužila spolku Dvojka Sobě městská firma Trade Centre Praha (TCP) a provozovatelé apelují na radního Adama Zábranského (Piráti), aby proti rozhodnutí firmy ze své gesce zasáhl.
Státní cenu za literaturu letos získal spisovatel Pavel Kolmačka. Porota ho ocenila za román Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy. Laureátkou Státní ceny za překladatelské dílo se stala Dagmar Hartlová za celoživotní přínos ke zprostředkování švédské a norské literatury a za významné pedagogické působení. Ocenění ministerstva kultury si pak z dnešního slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla odneslo dalších šest osobností české kultury.
Hřbitovy a pohřby byly vždy odrazem a projevem stavu společnosti. Promítal se v nich stav kultury, mravů, samozřejmě náboženství. Pohřeb byl nejen poslední ceremonií připravenou pro odchod člověka, ale byl jedním ze základních tzv. přechodových rituálů, dovršující život člověka na této zemi. Vypadá to přitom, že tato jistota se z naší společnosti ztrácí. Nikdy nebylo tolik pohřbů bez obřadu, nikdy se tolik nebožtíků neprovázelo na poslední cestu bez jediného příbuzného nebo blízkého. Je to trend, který už nelze popřít, přitom se nezdá, že by ho mohlo něco zastavit. Co to ale znamená? Je to znepokojující, nebo prostě jde o přirozený vývoj?
Postava Vítězslava Nezvala je v historii české literatury nepřehlédnutelná. Pro mnohé to byl geniální talent, básník tvořící s nesmírnou lehkostí, schopný opanovat jakýkoli žánr, pro jiné člověk rozporuplného charakteru, neostýchající se své dílo zpoplatnit době, oportunista, na něhož je třeba nahlížet obezřetně. Publicistka Krystyna Wanatowiczová se Nezvalem zabývala několik let a své poznatky přetavila do obsáhlé knihy, která nyní vychází pod názvem Nezval / Básník a jeho syn.
Hudebníci, spisovatelé a další tvůrci se v nové petici ohrazují proti využívání autorských děl bez licence pro trénování umělé inteligence (AI). Jsou mezi nimi například frontman britské kapely The Cure Robert Smith, vůdčí osobnost švédské skupiny ABBA Björn Ulvaeus, norská zpěvačka a skladatelka Aurora nebo Thom Yorke z Radiohead.
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) stáhl pozměňovací návrh na změnu podmínek pro rituální porážky halal a košer, uvedl na facebooku. Stalo se tak po nátlaku ochránců zvířecích práv, kteří kritizovali komerční porážení zvířat podřezáním hrdla bez omráčení. To zůstane i nadále vyhrazeno jen pro muslimy a Židy. Výborný ale bude nadále usilovat o celoevropské řešení, aby se zvířata nemusela převážet do zemí, kde jsou rituální porážky možné.
Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová dnes odvolala generálního ředitele Slovenského národního muzea (SNM) Branislava Panise. Panis je dalším čelným představitelem přední kulturní instituce v zemi, který od loňského nástupu nynější vlády premiéra Roberta Fica skončil ve funkci.
Karel Komárek, zakladatel skupiny KKCG, se dohodl se CEO a zakladatelem skupiny Rockaway Capital Jakubem Havrlantem na vstupu do divize Rockaway Arts, která zastřešuje Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Colours of Ostrava a Designblok. Společně chtějí pokračovat v dlouhodobém rozvíjení této kulturní platformy. Vstup nového partnera do skupiny nepřinese žádné změny v řízení kulturního holdingu.
Pokud existuje nějaké tuzemské básnické nebe, pak nejcennější hvězdou na něm je básník Ivan Wernisch (nar. 1942). Její jas vykazuje rysy jistého samotářství, perifernosti a okázalého nezájmu o to, zda na ni někdo hledí, či nikoli. Občas se tomu všemu potutelně ušklíbne a schová se zas za mraky svých dlouhých vousů.
