Jubilejní desátý ročník nejvýznamnější české přehlídky soudobé architektury jednoznačně ovládl dětský hospic Dům pro Julii. Získal hlavní ocenění České ceny za architekturu, Cenu předsedy Senátu i Cenu veřejnosti. Letos se však mluví také o stavbě, kterou mezinárodní porota zcela opomněla.
Po třiceti letech plánů, odkladů a politických zvratů se u pyramid v Gíze oficiálně otevřelo největší muzeum světa, které je celé věnované staroegyptské civilizaci. Od samého počátku se na projekt Velkého egyptského muzea soustředila obrovská pozornost a samotná architektonická soutěž na jeho podobu se stala druhou největší v historii – o to větší překvapení bylo, že v konkurenci více než tisícovky návrhů uspělo tehdy neznámé irské studio s pouhými třemi zaměstnanci.
Fenomén tiny house má mnoho podob, ale jedno mají společné – snahu dostát požadavkům na komfort, funkčnost i estetiku na co nejmenší ploše. Pobyt v ubytovacích zařízeních tohoto typu obvykle stojí víc než noc v dobrém hotelu, za pocit absolutního klidu v obklopení přírodou a vytříbeným designem si ale mnozí rádi připlatí. Nová chata na Valašsku to vše splňuje s přehledem a nenásilně. Chata Bebech těží z výjimečné polohy v krajině kopanic a starých sadů, která si dodnes uchovává silnou regionální identitu.
Nejprestižnější britské architektonické ocenění za novostavbu, Stirlingovu cenu, letos získal v konkurenci umělecké fakulty, výzkumného střediska Astra Zeneca, památkové obnovy věže Big Benu či soukromé rezidence komorní projekt s velkým přesahem – dům pro seniory. Stavba, která zvenčí ničím příliš nevyčnívá, se svým důsledným a inovativním architektonickým řešením trefuje do mnoha palčivých otázek dneška – i do velkých výzev velkých měst po celé Evropě. Jak zajistit důstojné bydlení pro starší generace?
Jedna věc je návrh a realizace, druhá to, jak dokáže stavební dílo stárnout a jak se o něj pečuje. Právě s pravidelnou a důslednou údržbou nemáme v českém prostředí zrovna nejlepší zkušenosti. I ta nejlépe navržená stavba totiž bez řádné péče dříve nebo později přijde o své kvality. A co platí pro domy, platí dvojnásob pro parky – tam se zanedbanost projeví prakticky okamžitě. Právě na tuto mnohdy podceňovanou vrstvu projektů po jejich uvedení do provozu se zaměřila porota mimořádného ročníku soutěže Park čtvrtstoletí, která vybírala nejlepší český park posledních pětadvaceti let.
Adaptace, odpovědnost a kulturní otevřenost. To jsou hlavní sdělení letošního ročníku nejvýznamnějších slovenských cen za architekturu CE ZA AR. Ocenění, které každoročně vyzdvihuje to nejlepší z tamní architektonické produkce, letos akcentovalo téma udržitelnosti a přihlášení se k evropskému kulturnímu prostoru.
Na pražských Vinohradech se veřejnosti nedávno otevřela jedna stavba, která fascinuje nejen svou architekturou, ale také historií a provozním modelem. Dům, který si na začátku 20. století nechal postavit vlivný nakladatel Jan Laichter podle návrhu architekta Jana Kotěry, je i dnes stejně jako v době svého vzniku rozmanitým mixem funkcí a ukazuje, jaká může být role architektonicky i historicky cenných objektů v dnešní době. Při pohledu na uliční frontu východní strany Riegrových sadů tento dům nijak zvlášť nevyčnívá
Zemřel architekt, jehož životní dílo doslova ztělesňuje jeden z nejvlivnějších stylů druhé poloviny dvacátého století – hi-tech. Nikdy sice nezískal takovou slávu jako jeho kolegové, zato po dlouhé dekády zůstal věrný svému přesvědčení o tom, jak má vypadat správná architektura. Odmítal módní vlny a dokázal otevírat témata relevantní i v dnešní globální architektonické debatě – od udržitelnosti přes adaptaci budov až po kritiku byrokratizace profese. Nicholas Grimshaw měl všechny předpoklady k tomu, aby se stal úspěšným architektem.
Jen pár kroků od Pražského hradu se bez velké pozornosti otevřelo jedno mimořádné místo, kde byly po staletí slyšet jen kroky sester v klauzuře. Ticho z něj ale přesto nezmizelo – stále zůstává jednou z nejvyšších hodnot kláštera bosých karmelitánů pod novým názvem Fortna, kde se bratři dnes potkávají také s veřejností při meditacích i několikadenních pobytech v tichu. Součástí proměny kláštera jsou také dvě nové zahrady, které zhmotňují duchovní rozměr řádu a propojují jej s praktickým denním životem.
Aktuální výstava v pražské Winternitzově vile představuje jednu z nejodvážnějších modernistických utopií 20. století. Indický Čandígarh – město vybudované na „zelené louce“ po osamostatnění země – měl být pro Le Corbusiera příležitostí naplnit ideál moderní demokratické metropole pomocí vlastních architektonických a urbanistických koncepcí. Výstava historika designu a architektury Adama Štěcha ukazuje nejen monumentální brutalistické stavby, ale i každodenní život v kulisách tohoto experimentu.
Na severu Quebecu vyrostla stavba, která ukazuje, jak také může vypadat architektura školních budov. Její architekti mluví o snaze dekonstruovat běžnou podobu škol a místo toho žákům nabídnout inspirující prostředí, kde se cítí dobře už od prvního dne. Zatímco staré školní budovy – u nás typicky přísné rakouskouherské „paláce“ – měly v první řadě budit respekt a tím podtrhovat význam svých institucí, kde řád stál nade vším, soudobá architektura jde zcela opačným směrem. Nové školy se snaží být místem, kam budou žáci rádi chodit, budou se tam cítit vítaní a každý si tam najde své místo
Čerstvě otevřené muzeum přináší do turisticky nejvytíženějšího města republiky, které žije především ze své dávné historie, záblesk něčeho nového, autentického a zároveň soudobého. Kromě samotné světově unikátní sbírky překrásných ilustrací dětského světa zaujme také architektonicko-designové řešení expozic, které popírá mantru, že méně je více. Jak vhodně, citlivě a zároveň moderně doplnit historické prostory a interiéry, je časté dilema všech architektů a designérů.
Největší i nejvyšší hotel světa své doby, který jako první nabízel hostům pokojovou službu, měl zavedenou elektřinu do všech pater a jako první ubytovával i ženy cestující samostatně. Hotel Waldorf Astoria New York psal dějiny v mnoha ohledech. Po dlouhé a velmi nákladné rekonstrukci se tato perla art deco znovu otevřela, aby vítala newyorskou smetánku v pečlivě zrenovovaných původních interiérech i nových luxusních penthousech.
Moravská metropole má od loňska další turistické lákadlo: nově zpřístupněný unikátní komplex historických vodojemů na Žlutém kopci, který dokládá stavební umění i rozmach industrializovaného Brna konce devatenáctého století. Lesy cihlových i betonových pilířů a kleneb tady vytváří snové podzemní katedrály s mimořádnou prostorovou silou. Nechybělo přitom málo a očím veřejnosti by tento architektonický klenot zůstal navždy skryt.
Letní výstava s názvem Místo dětí v benešovském Muzeu umění a designu nabízí jiný pohled na dětskou hru z hlediska designu i architektury a otevírá otázky a témata, jak přistupovat k vytváření takového prostředí, které neodsouvá naše nejmenší na druhou kolej. Umělecké a kulturní instituce nebývají zrovna místy přívětivými k dětským návštěvníkům. Nedotknutelné exponáty, vážná atmosféra a kustodi hlídající každý hlasitější zvuk či rychlejší pohyb – dobře známá praxe většiny galerií a muzeí. To se však začíná pomalu měnit.
Lisabonské předměstí při řece Tajo není zrovna symbolem malebné krajiny – navzdory svému potenciálu, především přírodnímu. Jak tomu bývá u periferií většiny metropolí, taky tady se mísí neuspořádaná městská zástavba s hlučnou dopravou doslova znemožňující přístup k vodě i pobřeží. Díky inspirativnímu projektu krajinářské kanceláře Topiaris se však opomíjené území nikoho proměnilo ve vyhledávanou lokalitu odpočinku a sportu. Podél mohutného ústí řeky Tajo do Atlantského oceánu se rozprostírají biologicky velmi cenné mokřady.
Už pětadvacáté léto za sebou se v londýnských Kensingtonských zahradách připravuje dočasný pavilon. Projekt iniciovaný místní galerií Serpentine si za tu dobu vybudoval takřka kultovní status – ne ani tak díky architektuře těchto malých sezonních staveb, ale především díky kurátorskému výběru autorů. Pavilon totiž každý rok navrhuje jiná výrazná osobnost současné architektury, která dosud neměla příležitost stavět na území Velké Británie, její dosavadní práce je však příslibem globálního významu.
Místo, kde je radost udělat si piknik s přáteli, strávit odpoledne s dětmi nebo si jen zpříjemnit cestu na tramvaj. Prostor, který zaujme svým výrazným architektonickým pojetím, nabízí řadu funkcí i designových prvků a současně chytře pracuje s klimatickými požadavky. To vše splňuje park na Moravském náměstí v Brně. Na to, jak vytvořit multifunkční městský park, neexistuje jeden správný recept. Architektonicko-urbanistická a krajinářská soutěž na nové řešení parku na tomto brněnském náměstí z roku 2016 to jasně potvrdila.
Jako bílý meteorit usazený mezi historickou a moderní zástavbou Porta. Tak působí jedna z nejlepších moderních koncertních staveb, od jejíhož otevření letos uplynulo dvacet let. Prakticky hned po svém otevření na jaře roku 2005 se Casa da Música stala architektonickým kultem. Nizozemský architekt Rem Koolhaas se svým studiem OMA návrh pojal přesně v duchu svého oblíbeného hesla „fuck the context“ a odmítl nechat se svázat očekáváním dotvořit roztříštěnou okolní zástavbu.
Na pomezí divoké tropické zeleně a živého městského organismu Ria de Janeira stojí od konce šedesátých let minulého století tajuplná rezidence podle návrhu legendárního Oscara Niemeyera. Kompaktní bílá stavba v prestižní čtvrti patřila dlouho k pozapomenutým reliktům modernismu, dokud ji v roce 2011 nezakoupila tamní slavná umělkyně a nepřebudovala ji na své soukromé sídlo. Adriana Varejão je považována za jednu z nejvýznamnějších brazilských umělkyň současnosti.
Jubilejní desátý ročník České ceny za architekturu (ČCA) zná své nominované projekty. Pětadvacet stavebních počinů od nenápadné kapličky přes protierozní úpravy krajiny na moravském venkově po prémiový bytový development reprezentují různé podoby architektury i její dnešní témata. Je jedna zdánlivě banální otázka, při které se ale architekti a architektky zpravidla ošívají a dlouze hledají slova: Co je vlastně architektura?
Kdo říká, že historický kostel nemůže získat nový a zcela profánní účel? A kdo tvrdí, že atraktivní kancelářské prostory vznikají výhradně v novostavbách? Sicilský projekt Prior Ecclesia zpochybňuje hned několik společensko-architektonických dogmat. Když se ocitnete v historickém centru sicilského města Alcamo, jen kousek od Palerma, kroky vás dříve či později zavedou k jedné nenápadné stavbě, kterých je na ostrově plno.
Tate Modern z Podkrkonoší. Tak se přezdívá nové galerii současného umění nedaleko Trutnova. Jde o mimořádný počin, který vznikl díky úsilí a prostředkům manželů Kasperových přestavbou sto let staré vysloužilé elektrárny. Britské národní muzeum moderního umění Tate Modern se na břehu Temže v centru Londýna otevřelo přesně před pětadvaceti lety a s odstupem času jej můžeme zařadit mezi globálně nejvýznamnější stavby od přelomu milénia. Je to nejen fantastická stavba, ale i nesmírně úspěšná kulturní instituce.
Ještě před několika lety se v přímém sousedství centra Bangkoku nacházel rozlehlý brownfield po tabákové továrně. Šlo o mrtvou část městské krajiny, znečištěnou předchozí výrobou, která hustě zastavěné desetimilionové metropoli nenabízela zhola nic. Dnes tu však rostou stovky stromů, žijí tisíce živočišných druhů a zadržují se miliony kubíků vody. Úctyhodný projekt městského parku chytře kombinuje rekreační funkci s adaptačními opatřeními města reagujícími na změnu klimatu.
Není na světě mnoho moderních budov, které si lidé dokážou okamžitě spojit s konkrétním městem. To, čím je budova opery pro Sydney, je pro San Francisco pyramidální mrakodrap. Po padesáti letech provozu si tato kdysi nenáviděná stavba vysloužila generální rekonstrukci, která vzdává hold původní architektonické koncepci. Transamerica Pyramid stojí mimo stylové škatulky – má v sobě monumentalitu pozdní moderny i drzost nastupující postmoderny.
Jako podkova přimykající se k zalesněné skále. Tak je ve svém konceptu pojata luxusní rezidence na okraji portugalského města Oeiras, kterou navrhli jedni z nejperspektivnějších evropských architektů mladé generace. Stavba soudobým způsobem interpretuje klasický typ atriového domu a s obdivuhodnou samozřejmostí propojuje sebevědomou architekturu s okolní přírodou.
Architektonická událost roku. Tak můžeme už nyní mluvit o rekonstrukci bývalého hotelu InterContinental v centru Prahy, jejíž důslednost a velkorysost nemá v českém prostředí obdoby. Pod novým jménem Fairmont Golden Prague slouží monumentální brutalistická stavba opět jako luxusní hotel, který hrdě staví na své minulosti. „Setřít hranice mezi architekturou a uměním, mezi interiérem a exteriérem. To byly hlavní dva koncepty našeho návrhu,“ říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel kanceláře TaK Architects.
Rozvinutí původních hodnot neorenesančního paláce hudby, zachování stop Karla Pragera z devadesátých let a nová autorská vrstva empatické architektury ateliéru Lenky Míkové. Právě v takových intencích se nesou další úpravy pražského Rudolfina, které do jeho interiérů přináší živý dialog napříč epochami a styly. Postupné úpravy interiérů Rudolfina probíhají už několik let. Roku 2021 architektka Lenka Míková se svým týmem zrenovovala předsálí Dvořákovy síně a další přilehlé prostory.
Světová výstava se po 55 letech vrátila do Ósaky. Ve zcela jiném společenském kontextu a se značně odlišným pojetím architektury. Vzhledem k dobrým česko-japonským vztahům v politické, obchodní i architektonické rovině najdeme mezi stavbami od předních světových studií také tuzemský národní pavilon. A v silné konkurenci rozhodně nijak nezaostává.
Nenápadná, útlá stavba na Zlínsku se pokorně i hrdě současně hlásí ke kontextu místa, historii regionu i symbolice františkánského světce, jemuž je zasvěcená. Kapli vytvořili architekti s využitím naprostého minima – ať už jde o materiály, tvar, velikost, nebo výzdobu. Nechal ji postavit místní podnikatel Antonín Zátopek a v roce 2019 ji posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Dlouho však o ní věděl jen málokdo.
