Matěj Beránek - šéfredaktor časopisu o architektuře a stavebnictví ASB

/

Články autora

Společnými silami

Kdybychom vybírali typy staveb, na které se česká architektura v posledních letech soustředí nejvíce, školy by mezi nimi nemohly chybět. A to především ty mateřské a základní. Dobrou zprávou je, že jejich návrhy jsou stále častěji svěřovány kvalitním architektům, což dokládá i početné zastoupení škol v letošním ročníku České ceny za architekturu. U škol se přitom proměňuje prakticky všechno – to, jak vypadají, fungují i za jakých okolností vznikají. Nová základní škola s podivným názvem LOŠBATES východně od Prahy je toho jasným důkazem.

Utajený kolos

Ukryt v nádherné krajině Vysokých Tater, President Hotel Montfort dodnes zůstává jednou z nejrozporuplnějších staveb poválečného Slovenska. Stavba, která sloužila k rekreaci komunistických špiček i důležitým politickým jednáním včetně těch o rozdělení Československa, je ryzím dokladem bezohlednosti i možností své doby. Když odbočíte z hlavní silnice nad Tatranskou Javorinou ve Vysokých Tatrách, projedete nejprve bránou připomínající hraniční kontrolu a dostanete se na rozpraskanou asfaltovou cestu s hlubokými výmoly.

Víc než péče

Uměřená architektura, solidní materiály, denní světlo, přívětivé dispozice. Kvality, které si u nás s domovy pro seniory bohužel stále příliš nespojujeme. Česko se otázce bydlení a péče o starší obyvatele dosud příliš nevěnovalo, přestože už za dvacet let u nás bude žít zhruba o milion seniorů více než dnes. Stárnutí populace ale představuje tak závažné téma, že do architektury a urbanismu se nakonec musí promítnout.

V souladu

Zelené návrší, les v zádech a ničím nerušený výhled na hrad tyčící se nad městem. Do této scenerie zasadil slovenský architekt Sebastian Nagy elegantní jednopodlažní vilu s masivními kamennými sloupy a výraznou dřevěnou pergolou. Dům působící jako výjev někde ze Středomoří ukazuje, že i luxusní bydlení může mít podobu uměřené architektury, v níž nad okázalými gesty vítězí jasný řád a materiálová střídmost.

Život pod plachtami

V architektuře není malých rolí. I malé stavební úpravy veřejného prostoru mohou mít velký dopad na město a jeho obyvatele – stejně pozitivní jako negativní. Uvědomují si to také chorvatští architekti Dinko Peračić a Miranda Veljačić, kteří původní záměr drobné úpravy starého tržiště na pobřeží Dubrovníku dovedli až do podoby nového epicentra každodenního života místních.

Oslnit a zdemolovat

Ještě se ani nestihl dokončit a už ho znal celý svět. Nikdy nebyl uveden do provozu, a přesto se už dnes chystá jeho demolice. Řeč je o futuristickém komplexu v hlavním městě Gruzie, jehož příběh otvírá témata provázanosti architektury s politikou a společenské odpovědnosti. Dvě prosklené trubice protínají zelenou plochu parku přiléhajícího k řece Kura jen pár stovek metrů od historického jádra Tbilisi. Mezi okolní zástavbou působí značně nepatřičně – město má podstatně hrubší kontury než tento nablýskaný futuristický spektákl.

Houbovité město

Zapomeňte na perfektně střižené trávníky a úhledně vysázené záhony. Městské parky dneška mají jiné ambice než jen potěšit oči a vyzvat k oddechu. Skvělou ukázkou je nový park v Kodani, který patří k nejlepším evropským ukázkám principu „sponge city“. Pouhých pět dní po otevření nového parku Grønningen-Bispeparken zasáhly v září 2024 Kodaň přívalové deště, které na mnoha místech způsobily bleskové povodně. Pro park to byla hned na začátek velká zatěžkávací zkouška.

Klenoty i ohavnosti

Velká architektura může vznikat i na velmi malém prostoru a za nevelké rozpočty. Dokazuje to nová výstava Chata: fenomén ve světě architektury v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, která představuje chaty a rekreační domy nikoli jako okrajové téma, ale jako svébytnou kapitolu vývoje moderní architektury. Stavby, které svým majitelům nabízely únik z civilizace, byly pro řadu architektů zároveň vzácnou příležitostí experimentovat.

Crinkle-crankle

Cihly, ruční skici a fyzické modely. Mexické studio Lanza atelier dokazuje, že tradiční materiály, ověřené pracovní postupy i řemeslné detaily zažívají mezi mladou generací architektů renesanci. Skvělým příkladem je letošní pavilon Serpentine Gallery v londýnském Hyde Parku, vysoce prestižní zakázka, s níž autoři získávají také vstupenku na globální architektonickou scénu. Zvlněné cihlové zdi po staletí křižují krajinu anglického venkova, až se staly jejím symbolem. Na první pohled nelogický tvar těchto konstrukcí má ryze pragmatické opodstatnění.

Konec výmluv

Tipovat dopředu vítěze České ceny za architekturu je vždy ošemetné. O něco realističtější už je ale odhadovat, které stavby se probojují mezi šestici finalistů. Mezi nimi by letos neměl chybět bytový soubor ve Žďáru nad Sázavou, který odpovídá na několik otázek rezonujících soudobou architekturou. Ať už dnes navštívíte jakoukoli konferenci, debatu nebo přednášku o architektuře, můžete si být jisti, že dříve či později přijde řeč na dostupnost bydlení a udržitelnost. Často přitom zaznívá, že obě témata jdou jen obtížně skloubit.

Za fasádami

Architektonické soutěže, velké moderní dřevostavby nebo proměna veřejného prostoru našich měst a obcí. Jedenáctý ročník České ceny za architekturu nenabízí jen přehled nejzajímavějších staveb posledních let, ale také zprávu o tom, kudy se soudobá česká architektura ubírá. Česká cena za architekturu (ČCA) si za deset let své existence vybudovala pozici nejprestižnějšího tuzemského ocenění v oboru. O vítězích pravidelně rozhoduje pětičlenná mezinárodní porota

Triumf mimo trávník

Světový fotbalový šampionát začíná a spolu s ním také prověrka toho, jak se na něj pořadatelské země a zejména města stihly připravit. Kromě samotných stadionů stojí za pozornost i širší dění kolem nich. Hrát se totiž bude v šestnácti městech Kanady, Spojených států a Mexika, z nichž každé si zvolilo jinou strategii svého urbanistického rozvoje. Pokud jde o fotbalové stadiony, může být tenhle turnaj pro část veřejnosti mírným zklamáním.

Renesance „králíkáren“

Původní budova socialistické svobodárny Kosmalt patří už od šedesátých let mezi hlavní dominanty panoramatu Košic. Třináctipodlažní kolos sloužil k ubytování dělníků místních železáren, po nedávné rekonstrukci nabízí miniaturní, avšak moderně zařízené byty, po nichž je vzhledem k situaci na trhu s bydlením stále větší poptávka. Jen málokteré československé město prošlo za socialismu tak dramatickou demografickou, a tím i urbanistickou proměnou jako Košice.

Posvátný trojúhelník

Betonová pevnost, horský hotel nebo vesmírná observatoř. To si dost možná řeknete při pohledu na stavbu, která z moře i města dominuje krajině nad italským Terstem. Že jde o mariánský kostel, by vás nejspíš ani nenapadlo. Přitom je to jedna z nejpozoruhodnějších sakrálních staveb poválečné Evropy, u které se výjimečným způsobem snoubí konstrukce s architektonickým výrazem. O návrhu kostela sní nejeden architekt. Duchovní stavby totiž umožňují to, co komerční zakázky obvykle ne.

Svědek osmi staletí

Jihlava není město, kam by se ve velkém jezdilo za památkami. A je to škoda. Kolem jejího úchvatného náměstí najdeme řadu budov, jejichž základy pamatují vrcholný středověk. Jednou z nich je také dům č. 21, jenž nedávno prošel výjimečnou rekonstrukcí. Ta mu navrátila jeho původní noblesu, ale i život, který se z historického jádra města v posledních letech citelně vytrácel. Architektura je tou nejvýmluvnější vizitkou historického rozvoje měst. Někdy ani není nutné si předem nastudovat historii, stačí se jen projít ulicemi a budovy samy napovědí.

Spřízněná individua

Po takřka dekádě příprav se veřejnosti otevřela jedna ze světově vůbec nejočekávanějších budov tohoto roku. Architekti z proslulého studia OMA stáli při jejím projektování před mimořádnou výzvou – jejich úkolem totiž bylo vytvořit soudobou přístavbu k jinému soudobému objektu. Namísto odlišení a vzájemného vymezování se nakonec vydali cestou empatického sblížení dvou staveb s výrazně odlišnými charaktery. Přespříští rok to bude padesát let od chvíle, kdy nizozemský architekt Rem Koolhaas vydal svoji dnes již kultovní knihu Třeštící New York.

Intelektuál nad Aldi

Král Karel III. je zatvrzelým odpůrcem moderní architektury. Z tvorby letošního laureáta Zlaté medaile Královského institutu britských architektů (RIBA), kterou udílí právě monarcha, by však mohl mít radost i on. Stavby Ira Níalla McLaughlina totiž dokážou bravurně lehkým a přitom invenčním způsobem převádět anglickou stavební tradici do současného jazyka a vytvářet imaginativní humanistickou architekturu – ať už jde o sakrální prostory, nebo sociální bydlení. Při hodnocení architektury se málokteré slovo nadužívá tak neadekvátně jako „nadčasovost“.

Stavba jako statement

Cílem architektů nemusí být vždy jen finálně zhotovená stavba s co nejlépe provedenými detaily. Může to být také proces, vytvoření nového rámce pro další život budovy a umožnění jejího budoucího rozvoje. Právě s takovou ambicí vstupovali belgičtí architekti do projektu přestavby rozlehlého belgického výstaviště z padesátých let, který se stal nejlepší evropskou realizací posledních dvou let podle Ceny Evropské unie za současnou architekturu Miese van der Rohe.

Otisk doby

Nejslavnější novodobá budova Prahy oslavila třicet let. Za tu dobu se Tančící dům stal architektonickou ikonou a také oblíbenou turistickou atrakcí, která se dostala do bedekrů i na suvenýry, od ponožek po hrníčky. Tančící dům je přitom spíše sochou než budovou, vždy byl nahlížen a hodnocen primárně skrze expresivní estetiku svých fasád. Lze na něm demonstrovat však také i to, jak se změnila architektonická praxe v nových, porevolučních podmínkách.

Propojení s příslibem

Mosty mají zvláštní privilegium. Zatímco většina nových staveb v centrech měst to u nás schytává zleva zprava, propojování břehů se naopak těší všeobecné podpoře. Pro architekturu je to mimořádná příležitost. Minulý týden otevřený Dvorecký most ji využívá naplno – nejen svým působivým architektonickým zpracováním, ale i důrazem na dosud opomíjené vrstvy a funkce dopravních staveb. Není to dlouho, co Praha slavila otevření jiného očekávaného přemostění Vltavy.

Koncentrovaná ikona

Co lze udělat s prostorem o rozměrech čtyři krát šest a půl metru? Garáž pro jeden osobák. Nebo taky ikonický bar, který se stal architektonickým i společenským fenoménem. Jedna z nejmenších realizací Adolfa Loose v historickém centru Vídně je ukázkou toho, jak rafinovaně lze pracovat se stísněnou dispozicí, a současně kulturní sondou do posledních let rakouské monarchie. Adolf Loos byl člověkem, který rád provokoval. Ať už svými radikálními návrhy, nebo kritickými novinovými komentáři.

Textilní věno

Rozkročena mezi avantgardou a tradicí stojí Čerychova vila už sto let v rozlehlé zahradě na okraji České Skalice. Stavba od jednoho z nejvlivnějších architektů meziválečného Československa podtrhuje, že navzdory své poloze patřilo Náchodsko k důležitým centrům meziválečné architektonické scény. Po letech strádání se tato mimořádná vila loni otevřela veřejnosti. Dnes na svém pozemku působí takřka nepatřičně – stojí tu totiž v obklopení obyčejných řadových domků, paneláků a průmyslového areálu.

Architekt vypravěč

Nejprestižnější světové ocenění v architektuře, Pritzkerovu cenu, letos získal tvůrce s nezvykle pestrým portfoliem. Najdeme v něm velké kulturní stavby, autobusovou zastávku, luxusní rezidence i „primitivní“ přístřešky. Šedesátiletý chilský architekt Smiljan Radić Clarke odmítá univerzální architektonický styl, v jeho projektech mu jde v první řadě o vyprávění příběhů. Jeden z nich vypracoval také pro moravské městečko – ten však nejspíš bohužel zůstane pouze na papíře.

Témata nastupující generace

Odvaha bez sentimentu, schopnost práce s omezenými prostředky, vnímavost vůči šetrným řešením, příklon k rekonstrukcím a transformacím. To jsou jedny z hlavních rysů nové generace architektů, které sdílí ateliéry nominované na speciální ocenění prestižní Miesovy ceny pro mladé tvůrce. Vedle hlavního ocenění se v rámci Ceny Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe tradičně upozorňuje také na výkony nastupující generace architektů.

Moderna humanistická

Od letošního března má veřejnost vůbec poprvé možnost na vlastní kůži zakusit stavbu, jež bývá považována za vídeňskou vilu Tugendhat. Vilu Beer navrhl koncem dvacátých let Josef Frank, jeden z nejvlivnějších architektů meziválečného Rakouska, jako své vrcholné dílo, do nějž vtělil principy humanistické moderny v opozici ke strohému funkcionalismu.

S hrdostí

Kvalitní architektura je ta nejlepší reklama. To svým novým sídlem dokazuje rodinná firma z Valašska vyrábějící prémiová okna a dveře, po kterých s oblibou sahají i renomovaní architekti. A protože u Janošíka dobře znají vysoké nároky svých klientů, nechtěli v krajině pod Bílými Karpaty vybudovat obyčejný showroom, ale skutečný architektonický zážitek. Valašské Příkazy jsou odlehlá, sotva třísethlavá obec na Zlínsku na dohled od slovenských hranic. Přesto se tam už dlouhá léta sjíždějí architekti z celé republiky.

Rekonstrukce naruby

Co mělo být pouze rychlou obnovou vybavení městské knihovny, skončilo nakonec kompletní rekonstrukcí historické budovy. Díky tomu měli mladí architekti ze studia Papundekl příležitost ukázat, jak s pomocí drobných a chytrých zásahů dokážou násobně pozvednout kvalitu prostoru. Původně to byl obyčejný průjezd domem do dvora, jemuž dlouho nikdo nevěnoval příliš pozornost. A proto tak i vypadal. Není to případ jen Knihovny Břetislava Kafky na Náchodsku, ale vlastně i celého Česka, ať už jde o veřejné budovy, nebo činžáky.

Obecně prospěšná komerce

Bývalé průmyslové přístaviště v historické části Helsinek se v současnosti proměňuje v živou městskou čtvrť. Jako první tady vyrostla největší dřevostavba Finska, která demonstruje potenciál komerčních budov nejen pro své uživatele, ale i další obyvatele města. Když se řekne administrativní budova, většina lidí si představí bezpohlavní „moderní“ budovu pojatou více či méně jako prosklenou betonovou krabici přístupnou výhradně zaměstnancům, která ostatním obyvatelům města nepřináší nic pozitivního

Od Římanů po Chipperfielda

Pokud jde o architekturu, olympijské hry už nejsou, co bývaly. Ale není třeba toho litovat. Právě probíhající hry v Miláně a Cortině potvrzují, že pořadatelské země už investují chytřeji než dříve. Prioritou už nejsou nové, předimenzované a nákladné stavby těžko hledající další využití po odjezdu olympioniků, nýbrž smysluplná modernizace stávající sportovní infrastruktury a zkvalitnění širších urbánních celků. La Scala ve světě fotbalu. Tak se přezdívá ikonickému milánskému stadionu San Siro, jehož budoucnost byla v posledních letech hodně nejistá.

Mezi rekonstrukcí a archeologií

Při práci s historickými památkami se architekti vždy rozhodují, zda se vydají cestou věrné obnovy stavby do jejího původního stavu, anebo raději, podobně jako archeologové, zafixují její dochovanou podobu bez dalšího přikrášlování. Nelze říct, jaký přístup je lepší, každý projekt vyžaduje vlastní přístup a vždy záleží především na daném kontextu, zadání a technické kondici staveb. Své o tom vědí španělští architekti, kteří se v případě úprav vyhořelého středověkého kláštera rozhodli vydat cestou kombinující oba zmíněné přístupy: zachovat duch stavby, ale zároveň ho rozvinout.

Starší články