Po třiceti letech plánů, odkladů a politických zvratů se u pyramid v Gíze oficiálně otevřelo největší muzeum světa, které je celé věnované staroegyptské civilizaci. Od samého počátku se na projekt Velkého egyptského muzea soustředila obrovská pozornost a samotná architektonická soutěž na jeho podobu se stala druhou největší v historii – o to větší překvapení bylo, že v konkurenci více než tisícovky návrhů uspělo tehdy neznámé irské studio s pouhými třemi zaměstnanci.

Vystoupat a zařezat

Pro stavební záměr takových ambicí bylo na samém začátku velmi důležité jeho umístění. Pozemek měl mít i symbolickou polohu, a proto byl vybrán ten, který se nachází jen pár set metrů od největších egyptských památek – pyramid v Gíze. Má přitom velmi specifickou morfologii, která pochopitelně definovala také konkrétní řešení muzea. Leží totiž v místě, kde se dříve úrodné údolí Nilu potkávalo s pouštní plošinou pyramid. Jde o krajinnou hranici, která po tisíciletí určovala život a rozvoj místní civilizace. Hlavním úkolem architektů tak bylo se ve svých plánech vypořádat s dramatickým padesátimetrovým výškovým rozdílem. Zvolený návrh pracuje s motivem určitého kopírování sklonu pozemku, takže stavba stoupá směrem k pyramidám spolu s ním.

Že však bylo možné s takovým místem pracovat úplně odlišným způsobem, ukázal například soutěžní projekt českých architektů Martina Roubíka a Reginy Loukotové, který se do svažitého terénu naopak doslova zařezával, aby krajině nijak nedominoval. Jejich návrh byl navíc vybrán mezi desítku nejlepších, což byl vzhledem k prestiži celého projektu obrovský úspěch. Celkem bylo do architektonického klání přihlášeno přes patnáct set projektů, což z něj dnes dělá druhou největší soutěž v historii, po památníku jedenáctého září v New Yorku.

Monumentalita především

Vítězství připadlo malému týmu architektonického studia Heneghan Peng Architects z Dublinu. Budovu ve tvaru klínu, která se zvedá směrem k pyramidám, definuje propracovaná geometrie vizuálních os spojujících muzeum s trojicí ikonických staveb na obzoru. Muzeum směřuje kolmo k pyramidám, výškou ale nepřevyšuje horizont jejich usazení.

Stejně jako pyramidy pracuje i architektura Velkého egyptského muzea s monumentalitou, a to hned v několika rovinách. Návštěvu muzea pojali autoři návrhu jako symbolickou cestu ze současného světa do civilizace faraonů. Začíná už zpracováním rozlehlého veřejného prostoru, který přechází do pozvolně stoupající rampy ke vstupnímu nádvoří v podobě zastřešeného venkovního prostoru, přechodu mezi městem, pouští a muzeem. Zde se také nachází jedenáctimetrová žulová socha Ramsese II. Z nádvoří už návštěvníci míří po velikém schodišti do hlavní části muzea se samotnými expozicemi. Schodiště přitom není jen technickým a komunikačním prvkem, ale i plnohodnotným výstavním prostorem, koncipovaným jako chronologická časová osa, zakončeným výhledem na pyramidy. Na jeho jednotlivých stupních se rozvíjí příběh egyptské civilizace od raných dynastií až k období faraonů.

Motivy pyramid jsou všudypřítomné, architekti s nimi ale nepracovali prvoplánově či doslovně. Vnitřní svět muzea definují dramatické kompozice a světlo, které tam proniká stropem i fasádami z trojúhelníkových panelů tvořených poloprůsvitným alabastrem, sklem a egyptským vápencem. Součástí muzejního komplexu je také konzervační centrum s laboratořemi pro restaurování, konferenční prostory, auditorium a dětské muzeum.

Velké egyptské muzeum vzešlo z iniciativy prezidenta Husního Mubáraka už v roce 1992. Architektonická soutěž proběhla o deset let později a se stavbou se začalo už roku 2005. Následovala ale zdlouhavá řada odkladů kvůli politickým zvratům a ze stejného důvodu se odkládalo také oficiální otevření muzea, k němuž došlo až letos prvního listopadu. Projekt, jehož náklady přesáhly miliardu dolarů, má zemi také pomoct výrazně zvýšit počet turistů – z loňských šestnácti milionů na dvojnásobek v roce 2032.