Jubilejní desátý ročník nejvýznamnější české přehlídky soudobé architektury jednoznačně ovládl dětský hospic Dům pro Julii. Získal hlavní ocenění České ceny za architekturu, Cenu předsedy Senátu i Cenu veřejnosti. Letos se však mluví také o stavbě, kterou mezinárodní porota zcela opomněla.

Architektura nápomoci

„Architekti vytvořili prostředí, které spojuje funkčnost s hlubokou lidskostí – otevřený, světlem prostoupený dům zasazený do svažitého pozemku přirozeně propojuje interiér s krajinou. Centrální atrium s jezírkem, stromy a květinovými záhony poskytuje pacientům i jejich blízkým místo pro ticho, setkávání i rozjímání,“ tak zdůvodnila letošní porota složená z pětice mezinárodních expertů svůj výběr vítězné stavby. Dům pro Julii v Brně od architektů ze studia Čtyřstěn rezonoval tuzemskou scénou už od svého dokončení v minulém roce. Jde o vůbec první dětský hospic v Česku, u kterého autoři svým promyšleným návrhem prokázali, že i architektura může lidem pomáhat zvládat přetěžké životní situace.

Celkem mezinárodní porota vyznamenala sedm realizací. Finálnímu rozhodování o udělování metálů předchází dvě kola. Letos bylo do České ceny za architekturu přihlášeno dvě stě sedmdesát staveb – přihlašovat je mohou sami autoři bezplatně (na rozdíl od ostatních soutěžních přehlídek), jedinými kritérii je jejich umístění na území Česka a dokončení během posledních pěti let. Z nich následně porotci sestavili shortlist pětadvaceti nominovaných děl a ta následně osobně navštívili, aby se na vlastní oči přesvědčili o jejich kvalitách, ale i slabinách, které profesionální fotografie mnohdy dobře skrývají. Letos prý při posuzování panovala vzácná shoda a porota se na všech oceněných stavbách jednoznačně domluvila i bez nutnosti hlasování.

Subjektivně objektivní

Architektonická ocenění mají často předem dané typologické kategorie (rodinný či bytový dům, veřejná stavba…), Česká cena za architekturu takové dělení nemá, což umožňuje komplexněji posuzovat kvalitu staveb toho kterého ročníku. Přesto mívají poroty tendenci vybírat rozmanitý mix staveb, aby ukázaly, kde všude může hrát kvalitní soudobá architektura svou roli. Mezi šesticí děl oceněných titulem Finalista, ze kterých pak jeden získává i Hlavní cenu, tak letos najdeme kromě zmíněného hospice velmi skromný rodinný dům i naopak reprezentativní a konstrukčně experimentální vilu ohledávající krajní možnosti přístupu k individuálnímu bydlení, brněnský park na Moravském náměstí jako příklad péče o veřejné prostory, adaptaci staré průmyslové budovy či záchranu vysloužilého nádražního objektu. Čestné uznání si odnesl krajinářský projekt v moravské vesnici, kde architektky navrhly protierozní opatření jako přirozenou součást krajiny.

Rozhodování poroty není v architektuře nikdy objektivní, to je třeba mít na paměti. Letos vzbudilo údiv odborné veřejnosti třeba to, že se ani mezi pětadvacítku nominací nedostala kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce, která paradoxně získala hlavní cenu v konkurenčních architektonických cenách Grand Prix Architektů. Je to přitom stavba, která vyniká hned v několika rovinách: od nasazení komunity moravské vesnice při její výstavbě přes originální pojetí a architektonické i technické detaily až po řemeslné zpracování. Všichni, kdo se na tomto projektu podíleli, by si ocenění zasloužili. Třeba se ale dočkají příště, loni se třeba park na Moravském náměstí také nedostal ani mezi nominované a letos je v šestici nejlepších.

Pro českou architekturu je ale nakonec mnohem důležitější závěrečné zhodnocení její kondice pohledem zahraničních osobností. „Díky našim zkušenostem jsme mohli díla, která jsme prohlédli, zasadit do kontextu evropské architektury. Zjistili jsme, že jejich architektonická kvalita byla bezpochyby na stejné úrovni jako těch, která známe z většiny evropských zemí. Kvalita materiálů, detailů a provedení byla neuvěřitelně vysoká,“ shodla se porota. Čeští architekti dokážou podávat excelentní výkony, potřebují jen více příležitostí od veřejných i soukromých zadavatelů svůj um prokázat. Těžit z toho můžeme všichni.