Tag: umění

Články k tagu

Prodával antické artefakty na eBay. Exkurátor ukradl 1800 exponátů, tvrdí britské muzeum

Britské muzeum viní svého bývalého kurátora z krádeže až 1800 artefaktů, z nichž stovky podle instituce prodával prostřednictvím internetových aukcí. Londýnský soud nařídil někdejšímu šéfovi oddělení antického Řecka a Říma, aby poskytl muzeu informace o předmětech, které údajně prodával, a aby vrátil ty, které má ještě u sebe. Muž vinu odmítá, informují britská média.

Rok Sandry Hüllerové

Pokud jste si toho nevšimli, tak rok 2023 byl v evropské kinematografii rokem Sandry Hüllerové. Tato německá herečka hrála hlavní role ve filmech Anatomie pádu, který získal Zlatou palmu v Cannes, a Zóna zájmu, který získal druhou nejprestižnější cenu, Grand prix, i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Svět měl možnost všimnout si Hüllerové v roce 2016 ve filmu Toni Erdmann, o němž jsme v Echu tehdy psali. Není to žádná konvenční kráska, ale nesmírně všestranná herečka, schopná dát každé roli osobitost – máte pocit, že máte před sebou člověka s jedinečným výrazem, tiky a myšlením, jakého jste nikdy jindy neviděli. Zkusmo bychom ji mohli přiblížit jako Ivu Janžurovou současného německého filmu.

O všudypřítomném zlu, přípravy na tmu, poklona lidské nezdolnosti

Karel Steigerwald se vrací na scénu se svou hrou z roku 1982 A tak tě prosím, kníže. Tehdy šlo o kritiku normalizačního režimu, text ovšem skvěle rezonuje i dnes. V režii Radima Špačka jsou v pražském divadle La Fabrika hereckými hvězdami Jiří Štrébl, Patrik Děrgel, Eva Salzmannová a Anežka Hessová. Karel Steigerwald: A tak tě prosím, kníže, La Fabrika, Praha, 21. 3. 2024.

V tichosti

Výběr letošního laureáta nejvyššího ocenění pro jednotlivce za architekturu stvrdilo vedoucí postavení Japonska v rámci této profese – žádná jiná země totiž nemá na kontě tolik držitelů a držitelek Pritzkerovy ceny. O Rikenu Jamamotovi (78) přitom až doteď věděl jen opravdu málokdo.

V Arše jsem od té doby nebyl

Divadlo Archa v Praze na Poříčí bylo třicet let institucí, která sloužila jako domicil pro první ligu evropské i světové divadelní, hudební a taneční tvorby. Opakovaně tady hráli John Cale, Lou Reed, Patti Smithová, Laurie Andersonová. Doma se tu cítil japonský tanečník Min Tanaka a mnozí další. Do Archy se prostě chodilo rozšiřovat obzory, nasávat atmosféru, sledovat, kudy jde vývoj. Byla to do velké míry zásluha jednoho vždy příjemně a jaksi i plaše vystupujícího muže, který měl kdysi svou vizi a tu skutečně uskutečnil. Před dvěma měsíci v Arše skončil. Náš rozhovor je o tom.

Perly z periferie

Vůbec poprvé v historii nejprestižnější evropské ceny za architekturu se do finálové pětice projektů probojovala také stavba z České republiky. Spolu s ostatními má demonstrovat různé způsoby, jak může architektura tmelit a rozvíjet komunity v místech, která dlouho stála stranou pozornosti.

Když drmolení, tak drmolení

Daniel Hradecký je básník, který současné tuzemské poezii lije krev do žil, a to bez nadsázky. Každá jeho sbírka se snaží jít na hranu řečeného. Ta poslední Na cvičišti. Bojiště byla napsána v psychiatrické léčebně a skutečně v něčem představuje nelítostný slovní zápas, který autor musí nutně prohrát. „Poezie je především čekání,“ říká Hradecký, a proto i tento rozhovor trvalo uskutečnit několik měsíců. Poetický aristokrat s hrůznou duší, jehož každá věta je něco mezi zpovědí a drmolením. Všechno je ale nakonec svaté.

Řeč stroje

Mnoho salv překvapeného smíchu vyvolalo v minulých dnech chování chatbotu umělé inteligence Google Gemini. Jeho odpovědi na zadání uživatelů byly, mírně řečeno, udivující. Chatbot byl vyzýván k vytváření obrazů z různých období evropských dějin, výsledky často vypadaly jako reklama na Benetton, blahé paměti, případně jako bezmyšlenkovitě naplněná poučka z letáku o potřebnosti inkluze a diverzity. Na požádání vytvářel obrazy, tu evropského rytířstva, tu amerických otců zakladatelů. S neomylnou jistotou ta zadání naplňoval vyobrazením skupin lidí různých ras a genderů,.

Lolita z holandské vesnice, audiokniha pro železniční lidi, o lásce, válce a vykoupení

V odlehlé holandské vesnici se veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. V okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví prázdniny podivnými hrami. Nikdo netuší, jak daleko jejich tajný vztah zajde. Marieke Lucas Rijneveld: Ty moje skvostné zvířátko, přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, 272 str.

(Ne)skutečná váha slov

Jsou tvůrci přirozeně tiší a nenápadní tak, že když se někdy sami ozvou nebo se kolem nich zvedne prach, jako by publikum překvapili, zaskočili je či zahanbili, že na ně svedlo zapomenout. Asi k takovým patří také Jan Antonín Pitínský (vlastním jménem Zdeněk Petrželka, nar. 1955), zjev českého divadla minulých desetiletí, ale také suverénní básník, dramatik, prozaik. Poslední léta už sice nerežíruje, ale divadlo o něj zájem neztratilo: jenom v prosinci měly premiéru dvě inscenace podle jeho textu.

Kafka v nás, pochmurný Serotonin a vizionářský román

Franz Kafka inspiroval mnoho českých spisovatelů. Jak se k němu vztahují současní čeští autoři, jak si vykládají jeho texty? Čím je ovlivnil, čím je irituje? O svém vztahu ke Kafkovu dílu promluví autoři zastupující rozdílné podoby prózy – Magdaléna Platzová, Viktorie Hanišová, Stanislav Biler.

Zemřel výtvarník Pavel Reisenauer

Ve středu 13. října zemřel známý malíř a výtvarník Pavel Reisenauer, který působil jako ilustrátor v týdeníku Respekt. Informaci nejprve zveřejnil Petr Placák na webu Babylon Revue, později ji potvrdil šéfredaktor Respektu Erik Tabery. "Zřejmě se nedá napsat těžší věta – náš kolega Pavel Reisenauer zemřel. Byl to on, kdo vtiskl Respektu tvář, a činil tak více než třicet let. Je to pro nás tak šokující zpráva, že se těžko hledají slova, a omlouvám se, že teď nejsem schopný napsat cokoli víc, než je tento krátký text," vyjádřil se Erik Tabery.

Ceny za správné smýšlení

Koncem minulého týdne se udělovaly Ceny Jindřicha Chalupeckého pro výtvarné umělce, dříve se udělovaly tvůrcům do pětatřiceti let, letos poprvé bez věkového omezení. Laureáti byli vyhlášeni tři, dle ředitelky Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karin Kottové jsou to všechno umělci, „kterým není jedno, co se kolem nás děje, a výrazným uměleckým hlasem se vyjadřují k tématům naší doby. Ať už je to třeba gentrifikace městského prostoru, developerismus, takzvaná ženská práce, nebo herní prostředí a jeho stereotypy.

Kdyby byl Bavorov kousek od Prahy

Čechy odděluje od Bavorska hráz pohraničních hor a lesů, jež byly v dějinách různě průchozí, někdy tam vládl čilý ruch (solná stezka z Pasova do Prachatic), jindy byly téměř nepropustné: v letech 1948 až 1989 dokonce ostnatým drátem a psovody s ostrými náboji střežené. Jsou to dvě země však nepochybně historicky provázené a spřízněné, existuje i teorie o společném původu slova Baiowaria a Boioihaemum, tedy Bavorsko a Bohemie, země kmene Bójů. Značná podobnost napadne ale i pouhého pozorovatele

Zbyhněvovo místečko v Úněticích

Někdy na začátku 12. století zdědil Zbyhněv, kněz a kanovník pražského kostela Panny Marie, po svém otci, velmoži Bohuňovi, a matce Boženě ves Únětice. Z Prahy to neměl daleko, ale autobus (355 z Dejvické) tam ještě nejezdil ani známý pivovar tam nestál a vůbec to tam bylo dost jiné než dnes. Ale možná ne úplně špatné, vždyť sám Zbyhněv tu vesničku nazval v listině, zvané v české historiografii „únětická“, jako locellum meum, „mé místečko“, což zní skoro intimně, takže se mu tam nejspíš opravdu líbilo.

VIDEO: Dvě aktivistky zacákaly polévkou obraz Mony Lisy

Dvě ekologické aktivistky dnes zacákaly polévkou pancéřové sklo, které v pařížském muzeu Louvre chrání obraz Mony Lisy. Informovala o tom agentura AFP. Ženy svůj čin odůvodnily snahou podpořit „právo na zdravé a udržitelné potraviny“. V Louvru byla aktivována krizová jednotka. Místnost s obrazem byla okamžitě evakuována a uklízí se. K akci se v prohlášení poslaném agentuře AFP přihlásila skupina s názvem Riposte alimentaire, což lze zhruba přeložit jako Reakce na stav potravin.

Vím, že jsem stvořila něco výjimečného

Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.

Snění o perestrojce

Nedávno byla po roční uzávěře opět zprovozněna stanice pražského metra Jiřího z Poděbrad a na sociálních sítích bylo v určitých kruzích možné získat dojem, že jde o nejvýznamnější pražskou architektonickou realizaci posledních let. Ten obdiv byl snad autentičtější než v době, kdy se metro, notně oslavované oficiální propagandou, otvíralo. Přitom pokud jde o to, co je vidět, nešlo o nic víc než o pouhou údržbu původního stavu. Což by snad mělo být normální. Nadšení však bylo větší než u nějaké rekonstrukce starší stavby, na niž si lze vzpomenout. Je opravdu hlavolam, co je na stanicích pražského metra tak úchvatného.

GALERIE: Čeští umělci proměnili legendární Porsche v umělecké dílo. Vidět by mělo být i v ulicích

Současné české umění a automobilový design se spojily v uměleckém projektu KodlContemporary a Porsche. Díky tomuto nevšednímu spojení umění a designu vzniklo exkluzivně opravené Porsche 911 GT3 Touring. Barevný gradient exteriéru vytvořil výtvarník Jan Kaláb, autorem skleněných fragmentů v interiéru je pak designér Lukáš Novák. Trojici umělců doplnila fotografka Alžběta Jungrová, jejímž úkolem bylo zachytit výsledné dílo a vytvořit sérii snímků, kde bude hrát exkluzivně upravené Porsche hlavní roli.

Procházky, výhledy, koncerty. Budova filharmonie v Praze má být centrem života

Dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG) v únoru předá architektonickou studii Vltavské filharmonie, na jejímž základě by měly začít projektové práce pro povolení stavby. Ty by měly během tří let vyústit v její zahájení. Studie rozvíjí soutěžní návrh, se kterým studio BIG zvítězilo před rokem a půl v mezinárodní soutěži. S aktuálním stavem studie na tiskové konferenci v Praze s tím novináře seznámil zakladatel a kreativní ředitel studia BIG Bjarke Ingels.

Radostná velkolepost

„Nevím, jak to bude vypadat, nevím, kdy to bude hotové, a nevím, kolik to bude stát.“ Po takových slovech by většina lidí architekta rychle vyprovodila ze dveří, ne ale francouzský továrník, díky jehož trpělivosti vznikla ta vůbec nejvelkolepější z moderních vil na Azurovém pobřeží.

Slovenská ministryně kultury obnovila vztahy s Ruskem i Běloruskem

Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová (nominantka Slovenské národní strany SNS) rozhodla v uplynulém týdnu o obnovení komunikace i spolupráce s Ruskem a Běloruskem. Informaci přinesl slovenský web Pravda i ruská státní agentura TASS. Nová slovenská ministryně tak otočila o 180 stupňů postoj předchozího vedení resortu, které v březnu 2022 vydalo v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu nařízení o přerušení jakákoliv komunikace či spolupráce s Ruskem a Běloruskem.

První herečka souborů

„Věděl jsem, že musím sáhnout do nejvyšších pater, protože i když to byla malinká role, rozsahem zanedbatelná, peněz jsem za ni také nemohl moc nabídnout, byla důležitá – stála na ní pointa celého příběhu. Nutně jsem potřeboval herečku, která by během několika vteřin na tváři uhrála všechny emoce a bylo to uvěřitelné. A tak jsem se, s jistou bázní ovšem, ozval Janě Hlaváčové a ona naštěstí souhlasila.“ Takto vzpomínal režisér Jaroslav Dudek na natáčení televizní bakalářské povídky z osmasedmdesátého roku nazvané Moje nejhezčí vzpomínka na rok pětačtyřicátý.

Ferrari, jméno pro odvážné

Ti, kteří viděli upoutávku na nový snímek režiséra Michaela Manna Ferrari a poté i celý film, si možná pomyslí, že jde o kompozici zavádějící, jelikož trailer slibuje příběh závodní a sportovní, plný adrenalinu a krásných žen podporujících vzletnými frázemi o nutném vítězství své soutěživé muže v jejich úsilí dosahovat rekordů. Zatímco film je o něčem jiném. Ne že by rozpor příslibů filmových vábniček a hotových děl nebyl trvalou součástí filmového průmyslu, stálou hrou, na které kouzlo filmového mámení částečně stojí.

Šťastná trefa na závěr

Zásah štěstím, první francouzský film Woodyho Allena (88), může být i jeho filmem posledním, jakkoli neúprosně to zní. Ta „francouzskost“ je sice poněkud vynucena neblahými okolnostmi Allenovy situace, ale není v rozporu s jeho založením. Navzdory newyorskému domicilu (ale New York je celý svět) to vždycky byl poněkud „evropský“ režisér, kulturně mu byla Evropa vlastní a Evropa ho přijímala jako svého. Francie v tom měla zvláštní význam, protože s ní, tedy s představou o ní, byť již asi upadající, se spojuje jedna významná komponenta Allenova světa, již bychom mohli nazvat „savoir vivre“.

Thunbergová z bronzu stojí před univerzitou. „Zelené vymývání mozků,“ zlobí se místní

Univerzita v britském Winchesteru se kvůli bronzové soše švédské aktivistky Grety Thunbergové za 24 000 liber (téměř 800 tisíc korun) dostala pod palbu kritiky. Studenti prohlásili, že peníze, za které bylo umělecké dílo pořízeno, mohly být vynaloženy na smysluplnější ekologické závazky, a označili pomník za „zelené vymývání mozků“. Socha byla nakonec přestěhována od hlavního vchodu na odlehlé místo. Podle univerzity k tomu došlo z důvodu výměny podstavce za stabilnější, někteří místní obyvatelé tomu však nevěří