Sedíme na verandě domu Luďka Veleho v Chotyni, přímo naproti vykukuje kulatá věž hradu Grabštejn. Ten byl v hrozném stavu, avšak Luděk Vele mu pomohl se z toho dostat. Mohutně znělý hlas operního pěvce už k hradu vlastně patří. S tím by jistě souhlasil Grabštejn - a souhlasí s tím i Luděk Vele.
Opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa, opera, dalo by se říct, pro Janáčka osudová, se po dvaceti letech vrací do pražského Národního divadla, odkud ji kdysi, na úplném začátku 20. století, z nepochopení a malosti vykázali, takže tam musela vejít až pokryta evropskou slávou. Na té měl zásadní přičinění Kafkův přítel Max Brod, který o ní nadšeně psal do německých novin a sám přeložil libreto a všemožně se o ni a Janáčka zasazoval, což tu budiž připomenuto jako příklad prospěšnosti emisarů pro kulturní export.
Devadesátkový fenomén rave parties, který už několik let zažívá renesanci, je něco, co novou desku britské hudebnice FKA twigs prý výrazně ovlivnilo. Jde o akce, které se často konají v opuštěných průmyslových objektech, informace o souřadnicích takového místa dostanete jen pár hodin před začátkem, u vstupu se vás pro jistotu ještě zeptají, na co přesně že dnes jdete, pokud nevíte, máte smůlu. Telefony odevzdáte do plastových obalů, na sociálních sítích se svou protančenou nocí tedy chlubit nebudete.
Česká filharmonie (ČF) pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova dnes třetím vystoupením zakončila rezidenci v Carnegie Hall, kde koncertovala v rámci Českého týdne v New Yorku. Na vystoupení, které bylo jedním z vrcholů letošních oslav Roku české hudby, ČF vyprodanému sálu nabídla Koncertem pro klavír a orchestr g moll Antonína Dvořáka se sólistou Daniilem Trifonovem za účasti Pražského filharmonického sboru Glagolskou mši Leoše Janáčka.
Česká filharmonie (ČF) pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova v Carnegie Hall zahrála hudbu Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera. Koncert ve slavné koncertní síni byl součástí Českého týdne v New Yorku, vrcholu letošních oslav Roku české hudby.
Dosud neznámé dílo Wolfganga Amadea Mozarta nalezli badatelé v hudební knihovně v Lipsku. Skladba z 60. let 18. století vznikla pravděpodobně v Mozartově raném mládí, uvedli experti. Informuje o tom web Středoněmeckého rozhlasu a televize MDR. Partitura vznikla podle badatelů kolem roku 1780, ale nebyla opatřena podpisem.
„Protože jsem Mostečanka, musím jednoznačně doporučit Most Pride, který se letos koná 24. srpna. Můžeme se těšit na panelovou diskusi o změně legislativních podmínek, které se týkají tranzice a změny pohlaví. Následovat bude přednáška o předním českém queer malíři Janu Zrzavém…,“ dovídám se z ankety Respektu. Přední český queer malíř Zrzavý?! Přiznávám, že u toho jsem vyprskl smíchy. Proč něco takového proboha vůbec psát, co důležitého to o díle Zrzavého vlastně říká?
Vernon Subutex je padesátník odepsaný dobou, jejímuž tempu nechce stačit. Sálá z něj energie vonící přátelstvím, která k němu stahuje frustrované vrstevníky ohýbané tlakem práce, rodiny, politiky, společenských očekávání. Tahle parta opustí Paříž a založí kočovnou komunitu. Dá se ale uniknout?
Zážitek z varhanní hudby na vzácných historických nástrojích po celé republice nabídne více než 60 koncertů v rámci 18. ročníku Českého varhanního festivalu. V pražském kostele sv. Ignáce (Karlovo náměstí) se varhany rozezní 18. května, v rámci maďarské Noci varhan se zde představí varhaník László Adrián Nagy.
V sobotu uplynulo 130 let od světové premiéry Dvořákovy 9. symfonie Z Nového světa. „Novosvětská“ je dodnes jednou z nejhranějších symfonií vůbec. Jak se čeští skladatelé mohli dostat tak vysoko? A co všechno z tehdejších hudebních vzmachů v nás zbylo? Nad touto otázkou jsme zasedli s klavíristou Radoslavem Kvapilem, znalcem díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka.
Šéfdirigentem Vídeňského symfonického orchestru bude od sezóny 2024/25 na pět let český dirigent a skladatel Petr Popelka. Podle agentury DPA to uvedli to zástupci orchestru a města Vídeň. Na svých internetových stránkách o tom informuje i sám Popelka, který je v současnosti druhou sezonu šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Výpravný filmu režiséra Petra Václava Il Boemo o životě (a hudbě) Josefa Myslivečka je vhodnou příležitostí k obdivnému hovoru o době, ve které vznikala a provozovala se tak krásná hudba jako Myslivečkova. Nejdřív bychom si měli udělat jasno v terminologii. Kam Josef Mysliveček patří? Je to ještě baroko? Je to už klasicismus? A patří do české hudby, nebo se to takhle nedá brát a Mysliveček, který od šestadvaceti let žil v Itálii a do Prahy se vracel sporadicky, patří do kultury z podstaty kosmopolitní, kde původ nehrál roli?
Výsledkem toho rozhovoru byla pro jeho autora výprava do Ostravy, kam přijel v sobotu (28. 8.) na závěrečný koncert festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny. Dojmy z koncertu v něm ještě teď rezonují a všem, kteří se tzv. soudobé vážné hudby bojí, doporučuje: Zkuste to! U zrodu toho festivalu byl výjimečný muž naplněný energií a vůlí něco lidem přinést, něco jim nabídnout. Třeba krásu z nezvyklého a nevšedního, ze současné hudby. Jmenuje se Petr Kotík.
Když se záhy po revoluci chopil generální rekonstrukce pražského Rudolfina Karel Prager, v mnohých hrklo, s jakým brutálním návrhem přijde tentokrát. K žádnému znehodnocení kulturní památky však nedošlo, démonizovaný architekt přistoupil k úkolu s pokorou až překvapivou. Kvůli nutnému doplnění bílých mramorových podlah dokonce zařídil znovuotevření již opuštěného lomu ve slavné italské Carraře – odkud si ho nechali přivézt také architekti Josef Schulz a Josef Zítek ke konci devatenáctého století.
Maďarské publikum vřele přijalo španělského tenoristu Plácida Dominga, který ve středu večer v Segedínu koncertem otvíral nový fotbalový stadion pro katolickou diecézi. Vystoupení v Maďarsku bylo pro osmasedmdesátiletou operní legendu druhým v Evropě od chvíle, kdy jej ve Spojených státech osm pěvkyň a jedna baletka nařkly ze sexuálního obtěžování. Už v neděli Dominga bouřlivě uvítalo publikum v Salcburku.
Je démonická na jevišti, u stolu v kavárně je sympatická a živá. Umí nejen vysoké c, ale i vysoké ef, kam to vytáhne jako Královna noci v Kouzelné flétně. Když jsem se jí ptal, jestli umí hlasem roztříštit zrcadlo, řekla, že to není vyloučené. Za postavu Helgy v opeře Ivana Achera Sternenhoch sbírá jednu pochvalu za druhou a lidé se na ni chodí dívat opakovaně. I když potkat takovou osobu by v životě asi nechtěli.
Jeden z nejoceňovanějších domácích, ale i světových violoncellistů pochází z Bratislavy. Studoval na konzervatoři v Bratislavě, posléze na pražské AMU. V roce 1999 vstoupil do Škampova kvarteta, od roku 2002 je členem tělesa Pavel Haas Quartet, s nímž nahrál sedm alb. Soubor je držitelem šesti prestižních cen Gramophone Award. Naposledy ji obdržel letos za album se skladbami Antonína Dvořáka. S manželkou Veronikou, zakladatelkou Pavel Haas Quartet, mají dceru.
Ondřej Havelka je univerzál v mnoha převlecích, které mu obvykle výborně padnou. Jeden je swingový, druhý folklorní, třetí operní a další třeba golfový.
Mezzosopranistka Magdalena Kožená získala nominaci na americké ceny Grammy v kategorii nejlepší Klasické vokální sólo album. Národní akademie hudebního umění a věd ve Spojených státech brněnskou rodačku nominovala za desku s hudbou Claudia Monteverdiho, kterou nahrála pod vedením italského dirigenta Andrey Marcona. Na svých stránkách o tom informoval Český rozhlas.
