¡Viva la revolución!

V roce 1971 proběhla televizní diskuse mezi dvěma významnými intelektuály: lingvistou Noamem Chomským a filozofem Michelem Foucaultem. Na pozadí událostí bouřlivého přelomu šedesátých a sedmdesátých let debatovali o lidské přirozenosti či o svých politických vizích. Jejich dialog místy přechází z respektující výměny argumentů v zásadní spor. Úvahy o alternativách ke kapitalismu i o možnostech a mezích občanské neposlušnosti jsou navzdory časovému odstupu stále aktuální. To ostatně vidíme i dnes: vždycky se najde někdo, kdo v anotaci knihy použije slovo „prekariát“.

Nutno říct, že právě text na přebalu knihy Přestávka skončila je na celé publikaci to nejhorší – místy působí podobně urputně jako svého času popisky k výstavám, které v Galerii Rudolfinum připravoval Petr Nedoma. Tak tedy: náš hrdina vstupuje do příběhu uklidněn citátem z Itala Calvina (to naláká): „Někdy se člověk cítí neúplný, a zatím je pouze mladý.“ Léta plynou, jeho vrstevníci míří vstříc dospělosti a závazkům. On se na doktorát přihlásí jen z trucu, nakonec však „uspěje“. Zákulisí akademického světa plného bizarních pravidel, intrik a mocenských bojů… Že by tedy intelektuální detektivka, italská variace na Sedmou funkci jazyka Laurenta Bineta?

To už ale míříme k druhé vrstvě příběhu a pomůžeme si berličkou Umberta Eca. Román totiž nabízí – „po ecovsku“ – hned několik rovin: příběh nerozhodného Marcella (je opravdu zmatený, dívce dokonce věnuje výtisk Célinovy Cesty do hlubin noci), který lze číst jako román univerzitní i vývojový; do toho vložené pseudomemoáry Tita Selly a jeho ozbrojené brigády – o tomto levicovém teroristovi totiž Marcello začne psát svou disertaci. Návrat do sedmdesátých let, charakterizovaných politickým i obecně názorovým extremismem, násilnými protesty, eskalací teroristických útoků a často krátkozrakými plány na to, jak změnit svět… ten Foucault s Chomským tu konverzaci snad nikdy nedokončí!

Přestávka skončila je žánrově i ideologicky nevyhraněný román – jaká radost se do něj začíst. Škoda že současná česká literatura už dávno rezignovala na minimální snahu napsat „velký evropský román“ a často se utápí v progresivistických klišé nebo autofikčních příbězích o tom, jaké hrozné střevní potíže autora postihly. Za skutečnou literaturou se tak musíme vydat na dovolenou: ještěže ty Bulhary (Gospodinov), Francouze (Binet) a Italy (Ferrari) máme.

Dario Ferrari: Přestávka skončila, přeložila Marina Feltlová, Meridione, 416 str.

Koncert v Rudolfinu

Devatenáctý ročník festivalu Dvořákova Praha se uskuteční ve dnech 5. až 23. září 2026. Do vánočního předprodeje však míří lístky už nyní. Doporučujeme neváhat, rychle mizí. Největším lákadlem programu je bezpochyby Tonhalle-Orchester Zürich, špičkový curyšský orchestr pod taktovkou Paava Järviho. Zazní 1. houslový koncert Dmitrije Šostakoviče se sólistou Josefem Špačkem a Beethovenova Symfonie č. 7. Ideální vánoční dárek pro všechny, kteří tvrdí, že nic nepotřebují.

Dvořákova Praha: Tonhalle-Orchester Zürich, Rudolfinum, Praha, 8. 9. 2026

Křesťanský klenot

Popelka nazaretská, nesoucí v sobě ducha českého baroka, je nejznámějším dílem Václava Renče. Skladba vznikla v komunistickém vězení; autor ji psal v hluboké samotě a bez přehánění mu pomáhala přežít. Podobně jako třeba u Zahradníčkovy poezie jde o vězeňský text psaný jednoduchým stylem, který mu však nic neubírá na kráse, naopak ji umocňuje. Přebásněný Nový zákon můžete vidět v Klubovně, nově otevřeném kulturním prostoru v Jindřišské ulici 23 na Praze 1.

Popelka nazaretská, r. Jakub Špalek, Klubovna, Jindřišská 23, Praha, 17. 12. – 21. 12. 2025

Advent v pološeru

Pozor, aby té vysoké kultury nebylo až moc. Dojímat se během adventu lze totiž různými způsoby. A jistě se najde i čtenář, který ocení výpravu do striptýzových klubů, nevěstinců nebo tmavých uliček mezi ženy vykonávající nejstarší řemeslo. Prostituce byla vždy spojována s tabu, nelegálností a stigmatem – přesto nikdy nezmizela a tvoří neoddělitelnou součást společnosti. Autor knihy zvedá ze země hampejzu otázku, zda by legální a regulovaná forma nebyla lepším řešením než její potlačování.

Daniel Flasza: Stripáče a Hampejzy, OKRAJ media, 411 str.