Zemřel slavný americký herec Robert Redford, bylo mu osmdesát devět let. Jeho skon přivedl mnoho lidí k reminiscencím na setkání s ním. Poštěstilo se to i jednomu mému kamarádovi na karlovarském festivalu v roce 2005. Dali se tam na baru do řeči se sympatickou Američankou, ta za chvilku zamávala směrem ke vchodu a radostně zvolala: „Hele, táta!“ Po několika vteřinách se k nim připojil Robert Redford. Kamarád na tu situaci zareagoval naprosto normálním způsobem – ztuhnul a nebyl mocen slova. Redford se k němu obrátil a velmi rychle a dalo by se říct zkušeně ho rozmluvil. Z toho vyplývá dvojí. Robert Redford se uměl chovat velmi vlídně. A k jeho každodenní rutině patřilo, že se lidé v jeho přítomnosti dostávali do stavu blízkému omdlení. Aby taky ne.

Robert Redford byl filmová hvězda v pravém smyslu toho slova. Člověk nadaný „hvězdnou silou“ koncentrovanou do jeho tváře. Jejím přirozeným prostředím bylo filmové plátno, z něhož zvětšená do velikosti menší budovy ozařovala smrtelníky shromážděné v potemnělém sále. V té tváři bylo možné vidět naplnění v něčem možná konvenčního amerického ideálu – velmi pohledný blonďák s výrazně modrýma očima, sportovní typ (taky v pár sportovních filmech hrál a nějaké i natočil). Ví, jak nosit smoking a způsobně se chovat. Párkrát si také zahrál roli synka z velmi dobré rodiny vyrůstajícího v bohatství a s budoucností tomu odpovídající – v komedii Bosé nohy v parku (1967) a melodramatu Takoví jsme byli (1973). Jedna z velmi mála padoušských postav, jež kdy ztělesnil, byl mefistofelský bohatec Gage, který se v ne zrovna povedeném a rádoby skandálním filmu Neslušný návrh (1993) snaží koupit si za milion dolarů na jednu noc vdanou Demi Mooreovou.

Redfordova tvář ale nevyzařovala potřebu uspět a líbit se. V očích měl jakousi někdy odbojnou a někdy pobavenou jiskru, zkoumavou pronikavost a zároveň mladický idealismus. Typičtější proto pro něj byly postavy, které jsou se společností v nějakém konfliktu nebo si od ní aspoň drží značný odstup. Titulní hrdina filmu Jeremiah Johnson (1972), válečný veterán, jenž odejde od lidí a začne žít v divočině, Turner ze Tří dnů Kondora, který prchá Washingtonem, zatímco se ho snaží zabít zkorumpovaná moc. Bubber Reeves z filmu Štvanice (1966), vězeň na útěku, jenž se nakonec stane obětí pokryteckých a vystrašených občanů rodného maloměsta. Sympatičtí a charismatičtí muži mimo zákon z filmů Podraz a Butch Cassidy a Sundance Kid.

Redford sám nepocházel z nijak privilegovaného prostředí, říkal o sobě, že také nebyl pilný student, už na střední škole ho hodně bavil sport a umění. Na univerzitě po půldruhém roce skončil, cestoval po Evropě, pak studoval umění, malířství a herectví. Prvních úspěchů dosáhl v divadle na newyorské Broadwayi, v první polovině šedesátých let se začal objevovat ve filmech a v televizi. Hlavní roli ve filmu poprvé dostal (spolu s Natalií Woodovou) ve snímku Zakázaný majetek (1966), v adaptaci jednoaktovky Tennesseeho Williamse. S Jane Fondovou byl hlavním představitelem v Bosých nohou v parku (1967), filmové verzi romantické komedie populárního Neila Simona, tu roli úspěšně hrál už na divadle. V roce 1969 měl premiéru Redfordův jaksi definiční film Butch Cassidy a Sundance Kid v režii George Roye Hilla. Westernový příběh o charismatické dvojici bankovních lupičů, založený na skutečných událostech.

Dobovému publiku mohl v mnohém připomínat o dva roky starší film Bonnie a Clyde režiséra Arthura Penna. Další romantizovaná verze příběhu dvou psanců, kteří ve skutečnosti měli k hollywoodské atraktivnosti dost daleko. Dva mladí lidé táhnou krajem, loupí a nakonec je zabijí. Oproti Pennovu filmu měl ale ten Hillův méně vážnou, uvolněnější atmosféru, v některých pasážích western připomínal jen kulisou, jinak mohl působit jako lehce komediální story o dvou charismatických kámoších. Jiné pasáže – třeba dlouhá sekvence, v níž hrdiny úporně pronásleduje skupina zorganizovaná okradeným mocným obchodníkem – mohou mít až existenciální podtón („Co je to za lidi?“ ptá se dokola Paul Newman v roli Butche Cassidyho). Velmi newesternová je i ústřední píseň filmu, Raindrops Keep Falling on My Head od Burta Bacharacha, která doprovází scénu, v níž hrdinové spolu s kamarádkou Ettou dovádějí na kolech. Jistým způsobem ikonické je finále filmu. Zatímco v náladou tragičtějším snímku Bonnie a Clyde protagonisté hynou v dešti kulek a kamera sleduje jejich zmítající se těla, Butch Cassidy a Sundance Kid s úsměvem na rtech vybíhají ze stavení, kde je obklíčila (plus minus celá) bolivijská armáda, v zoufalém pokusu uniknout. Obraz zamrzne a střelba je jen slyšet.

Kritika po premiéře film ztrhala, mimo jiné kvůli žánrové nesoudržnosti, ten ale slavil velký komerční úspěch. Důvodem byla především dvojice protagonistů: Robert Redford a o jedenáct let starší a v té době o dost známější Paul Newman. Na plátně měli velice silnou chemii, jiskřilo to mezi nimi. Newman coby chlapík, kterého život naučil pobavené skepsi, a jeho parťák Redford, v něčem klukovský a bezhlavý. Ta dvojice se sešla – opět pod režijním vedením George Roye Hilla – i v krimikomedii Podraz (1973), která ještě dnes patří mezi dvacet komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob. Fixovala obraz Roberta Redforda jako globální superhvězdy i za železnou oponou. Z dětství pamatuji permanentně vyprodané projekce i to, že Redford v té době patřil mezi herce, jejichž přítomnost na plátně byla dostatečným důvodem vypravit se do kina.

Sedmdesátá léta byla pro něho časem největší slávy. Byla to také éra tzv. Nového Hollywoodu, v níž studia nakrátko ovládli umělecky ambiciózní tvůrci mladší generace. Filmy s Redfordem jistě nebyly tak formálně i myšlenkově výbojné jako díla třeba Martina Scorseseho nebo Michaela Cimina (nejčastěji Redford pracoval s režisérem Sydneym Pollackem, natočili spolu sedm filmů). Představovaly jakýsi kasovně orientovaný mainstream, zároveň to ale často byly filmy duchem vážné, natočené se snahou dosáhnout nějakého společenského přesahu, dalo by se říct angažované (Všichni prezidentovi muži, Tři dny Kondora, Brubaker a podobně). Podobným způsobem by se dala charakterizovat i filmografie Redforda-režiséra.

Angažovaný hollywoodský umělec

Jeho režijní debut, rodinné drama Obyčejní lidé, měl premiéru v roce 1980, dostal tři Oscary včetně ceny za režii a pro nejlepší film. Žádný z jeho pozdějších snímků už takhle úspěšný nebyl, i tak se ale dá říct, že pro jeho filmy byla charakteristická jakási solidnost, v horších případech třeba didaktická a nepříliš vzrušivá, vždy ale nesená ambicí vyjadřovat se k důležitým věcem, debatovat o nich. Dávat najevo zájem o Ameriku tím, že se v nich bude mluvit o její historii i současnosti, o tom, jaká by podle představ autora měla být, a není. Redfordovo angažmá za kamerou a vůbec soustředění se na autorskou a organizační stránku filmu souviselo také s proměnou hollywoodského mainstreamu, který se v osmdesátých letech začal víc orientovat na populární spektákly. Poslední typicky redfordovský trhák jsou Pollackem režírované Vzpomínky na Afriku (1984). Tomu, co vnímal jako vulgarizaci kinematografie, se snažil čelit i na institucionální úrovni. Redfordův Sundance Institute v druhé půli osmdesátých let převzal filmový festival v Park City v Utahu a udělal z něj velice důležitou platformu pro americké nezávislé filmaře – svoje rané snímky tam uváděli třeba Quentin Tarantino, Robert Rodriguez nebo Steven Soderbergh.

Redfordova herecká dráha dál pokračovala, i když řekněme s nižší intenzitou a dopadem. Za jeho nějakým způsobem rozlučkové filmy se dají považovat Vše je ztraceno (2013, režie J. C. Chandor), drama osamělého mořeplavce, který se po nehodě snaží zachránit si život na poškozené lodi. A především milý film Gentleman s pistolí (2018, režie David Lowery), reminiscence na Redfordovy klasické role, love story náhodně se potkavších dvou seniorů, v níž Redford hraje gentlemanského kriminálníka, který musí volit mezi láskou a nutkavou potřebou vylupovat banky. Naposledy se mihl před kamerou v epizodě seriálu Dark Winds, detektivky z indiánské rezervace, již spoluprodukoval. Svým způsobem je to příznačné, Redford se dlouhodobě zasazoval za práva původních obyvatel USA a pomáhal jim také prosadit se ve světě filmu.

O Redfordovi by se dalo říct, že to byl velmi angažovaný a aktivistický hollywoodský umělec, zasazoval se o práva etnických i sexuálních menšin a v dalších kauzách blízkých americké liberální levici. Lidé toho typu u části publika budí odmítavé reakce, někdy až reflexivní a zuřivé. Ne tak Robert Redford. Možná kvůli nostalgii, s níž na filmy s ním vzpomínali lidé různých politických přesvědčení. A snad i kvůli tomu esenciálnímu američanství, které pro něj bylo tak charakteristické. Chlapík, který hodně času tráví na ranči v horách, miluje koně, miluje baseball, velice mu sluší stetson a džíny. Velmi podobný postavě z nějakého filmu s Robertem Redfordem.