„Nový“ Nabokov

Nakladatelství Paseka vydá „nového“ Nabokova. Novela Pozvání na popravu v češtině sice již jednou vyšla (v roce 1990), ovšem jen jako součást společného vydání s Lužinovou obranou. Nyní se tak dočká své samostatné, opožděné premiéry a navíc – a to je možná vůbec největší lákadlo – ji tentokrát překládal Pavel Dominik, tuzemský dvorní překladatel Nabokova. Román pochází z Nabokovova „ruského“ období, z doby, kdy autor již nežil ve své vlasti, ale byl součástí široké ruské diaspory v Evropě. Ačkoli se děj odehrává ve fiktivním prostředí, odkaz k mašinerii stalinské hrůzovlády je nepopiratelný. Kniha je proto považována za jedno z nejzásadnějších děl ruské literatury 20. století. Ale to s klidem můžeme říct takřka o každé knize Nabokova. Sám jsem ho – bůhvíproč – objevil až poměrně pozdě. Znal jsem jen Lolitu, o to silnější však bylo detailnější setkání. Paseka v posledních letech vydává Nabokova v ucelené řadě (s krásnými minimalistickými obálkami), ať už jde o dosud nevydané, méně známé romány, nebo o nové edice těch proslulých. Poprvé jsem tak četl Smích ve tmě (v této řadě vyšel v roce 2024), následovala geniální Lužinova obrana, Průzračné věci, Promluv, paměti a dost možná nejvýznamnější – a nejvtipnější! – Nabokovovu knihu Bledý oheň, kde nikdo nemůže porozumět textu úplně, leda by byl sám jeho autorem. Hra se čtenářem je zde dovedena na nejzazší úroveň.

V jednu chvíli jsem si dokonce říkal, proč by vlastně měl člověk číst kohokoli jiného než Nabokova? Je to příhodná otázka, málokterý autor totiž umí psát lépe. Když si porovnáte jeho styl s jakoukoli novou českou knihou, o které se zrovna mluví (třeba s Narušením děje od Emmy Kausc či Medúzami Jakuba Stanjury), je to až nemístné srovnání: říct, že obojí je literatura, při nejlepší vůli nejde. I Nabokov má samozřejmě své odpůrce – mluví o jeho elitářství, chladné mechanické odtažitosti, o neustálém zrcadlení, které nemá dno, o tom, že jeho díla jsou možná jazykově úžasná, ale dějově prázdná. V takových případech radím pečlivě číst doslovy (nebo přestat číst knihy). Třeba u Smíchu ve tmě spisovatel Jiří Kratochvil skvěle osvětlí Nabokovovu mistrnou hru s motivy a symbolikou, u Bledého ohně zase Václav Jamek analyzuje „svatou čtveřici“ spisovatele: talent, hrdost, něhu a smích. O genialitě Nabokova by se dalo mluvit celé hodiny – a proto do jednoho z příštích čísel chystáme rozhovor s jeho překladatelem Pavlem Dominikem.

Vladimir Nabokov: Pozvání na popravu, přeložil Pavel Dominik, Paseka, 192 str.

Mezi tvarem a významem

Publikace nabízí nový pohled na dílo umělkyně, která se plynule pohybuje mezi šperkem, designem, architekturou a volným uměním. Eva Eisler vnímá svou tvorbu jako jeden kontinuální celek, v němž se forma a materiál stávají prostředníky významu. Právě význam – často skrytý za estetickou dokonalostí a řemeslnou precizností – tvoří ústřední osu této knihy. Autorka Pavla Melková (letos měla i povedenou výstavu v Galerii Rudolfinum) vychází z mnoha společných rozhovorů s Evou Eisler i z vlastních interpretačních úvah. Doprovodné texty samotné Evy Eisler pak osvětlují kontext vzniku jednotlivých děl.

Eva Eisler, Pavla Melková: Ochočené nekonečno, UMPRUM, 260 str.

Dotýkat se neviditelného

Výstava Skrytý modernismus ve Vídni zkoumá období kolem roku 1900, kdy se umělci a myslitelé odvraceli od materialismu a obraceli k duchovnu, mystice a přírodě. Inspiraci čerpali z Nietzscheho, Wagnera i teozofie, ale také z okultní literatury, která formovala jejich vnímání skrytých sil a podvědomí. Spiritualismus, trans a víra v neviditelné energie pronikaly do tvorby Strindberga, Muncha, Schieleho či Kokoschky a staly se podhoubím moderního umění. Doporučujeme spojit s atmosféricky blízkou výstavou Gothic Modern v nedaleké Albertině.

Hidden Modernism: The Fascination with the Occult around 1900, Leopold Museum, Vídeň, do 18. 1. 2026

Hamás na mušce

Nejzajímavější nově vydanou knihou letošního Velkého knižního čtvrtka je zřejmě studie o teroristické organizaci Hamás. Beverley Milton-Edwardsová, jedna z předních světových odbornic na Blízký východ, a Stephen Farrell, žurnalista agentury Reuters (dříve The New York Times), přinášejí čtenářům erudovaný pohled na ideová východiska, záměry a cíle tohoto hnutí. Ačkoli Hamás působí na Blízkém východě už desetiletí a je předmětem mnoha politologických debat, v Česku dosud nevyšla komplexní studie, která by jeho modus operandi podrobně popsala.

Hamás: Tažení za mocí – Beverley Milton-Edwardsová, Stephen Farrell; přeložil Daniel Korte; Pulchra, 528 str.