Poslední pomazání Ozzyho

Hudebně nemusí být Black Sabbath po chuti každému, ale jedno je nepopiratelné: šlo o kapelu, která vznikla takzvaně „odspodu“. Na počátku 70. let byl rock spíš intelektuální záležitostí – Ozzy Osbourne a Tony Iommi však pocházeli ze skutečných dělnických poměrů. Existují dnes vůbec nějaké dělnické kapely? Bohužel ne – a stav současné rockové hudby tomu odpovídá. Všechno je vyčištěné, uhlazené, bez sebemenší známky nebezpečí. V době, která tak ráda adoruje průměrnost, by Black Sabbath působili jako zjevení stejně jako před pětapadesáti lety. Co na tom, že jejich vrchol přišel příliš brzy a sám Ozzy už první dvě desky Black Sabbath objektivně nikdy nepřekonal. Pokud jste jako já vyrůstali v devadesátých letech, kdy vydal své sólové desky No More Tears a Ozzmosis, nejspíš k nim budete mít vřelejší vztah. Starší ročníky zas nedají dopustit na desku Blizzard of Ozz. Nostalgie pracuje ve prospěch nás všech – a ne vždy musí jít jen o dojetí nad sebou samými. Při posledním koncertu Ozzyho Osbourna, který se uskutečnil jen pár týdnů před jeho smrtí, ukápla slza i těm nejzatvrzelejším cynikům. Krásné rozloučení. Zdá se, že v posledních měsících života byl Ozzy neobyčejně aktivní – jako by se na svůj odchod chystal a snažil se vyrovnat všechny účty. Už 7. října totiž vyjde i jeho nová kniha (český překlad bude brzy následovat), která navazuje na legendární autobiografii Jmenuju se Ozzy (česky 2011). Poslední pomazání je podle slov vydavatele „šokující, trpce vtipný a dosud nevyprávěný příběh Ozzyho sestupu do pekla“. Zdravotní problémy, stáří, blízkost smrti. I v tom zůstává Ozzy nemilosrdně a brutálně upřímný – vždyť to byl spíš náš kámoš odvedle než nedosažitelná rocková hvězda. Není divu, že překročil rámec „kmotra metalu“ a „prince temnoty“ a stal se hrdinou všech, kteří se nejvíc ze všeho děsí stádnosti a konformity.

Ozzy Osbourne: Last Rites, Hachette Book Group, 368 str., vychází 7. 10. 2025.

Slovenský Tom Jones

Psali pro něj nejrenomovanější hudební skladatelé a textaři na Slovensku, získával ceny na nejvýznamnějších soutěžích, úspěch však začíná probouzet i jeho vnitřní démony… Je to zajímavá doba, když už s nostalgií vzpomínáme i na normalizační hvězdy, jako byl Karol Duchoň. První recenze z Varů zrovna nehýří nadšením, mluví se o „přestylizované biografii, která neprojevuje větší zájem o vykreslení doby ani protagonisty“, třeba nás film ale příjemně překvapí. A i kdyby ne, můžeme být alespoň rádi, že neštěstí chodí po slovenských horách. Před pár lety totiž hrozilo, že vznikne film o jinačím frajerovi – a Petra Nováka měl tehdy hrát Vojta Dyk (!).

Duchoň, režie Peter Bebjak, 99 min., v kinech od 7. 8. 2025.

Nová výstava v Artiu

„Dvojice vystavujících umělců, Martin Moflár a Filip Švehla, se barvám věnuje dlouhodobě. Ačkoli je často inspirují stejné osobnosti – například Mark Rothko, Barnett Newman či Ellsworth Kelly –, každý z nich s barvami pracuje odlišně, skrze jinou materii a z jiných východisek. Právě proto jsme se rozhodli uspořádat jejich společnou výstavu a nechat barvy rozehrát hned v několika formách,“ vysvětluje kurátor Jan Čejka. Výstava je otevřena do 30. září 2025, vstup zdarma.

Martin Moflár, Filip Švehla: Anywhere Between Black and White, Artium by KKCG, Praha, do 30. 9. 2025.

Dýchánky Libora Fáry

„Leitmotivem výstavy k 100. výročí narození Libora Fáry je prostředí jeho ateliéru na pražských Vinohradech, kde se výtvarník cítil nejlépe, kde si pouštěl jazz a tvořil a tvořil. Bez nadsázky lze tvrdit, že ateliér žádného jiného českého výtvarníka druhé poloviny dvacátého století nenavštívilo tolik významných fotografů,“ píše kurátor Josef Chuchma. V éře analogové fotografie bývalo zvykem, že když jste za někým zašli a fotografovali jej, tak jste mu posléze dali zvětšeniny s ním pořízených záběrů. Ze setkání zůstal hmotný doklad, fyzické snímky. Právě z nich je sestavena výstavní kolekce.

Studio / Libor Fára 100, Leica Gallery, Praha, do 14. 9. 2025.​​​