Prezident na motorce
Volby mohou přinést několik vítězů a několik poražených. O jednoznačném poraženém v těchto volbách je ale jasno už teď. Je jím prezident na motorce.
Dalibor Balšínek - šéfredaktor
Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.
Články autora
Kdo se lísá k Havlovi
Říká se, že dějiny píší vítězové. Jenomže kdo vlastně vyhrál? Konec dějin evidentně nenastal, boj pokračuje, liberální demokracie vážně onemocněla, slábne a na scénu se vrací variace jinak známých společenských poměrů. Touto dobou si budeme připomínat devadesáté výročí narození Václava Havla. Prvního prezidenta po pádu totalitního komunistického režimu. Rok 1989 patří spolu s lety 1918, 1938 a 1948 mezi přelomová data moderních dějin. Václav Havel je největší osobností a symbolem změn, které přišly se sametovou revolucí.
Extremismus, který nevadí
Die Linke vyhrála zemské volby v hlavním městě Německa, Berlíně. Proti ní ale nikdo žádnou protipožární zeď nestaví, přitom je mnohem nebezpečnější, radikálnější a extremističtější než její protipól AfD. Požaduje vystoupení ze Severoatlantické aliance a její nahrazení evropskou bezpečnostní architekturou, které by se mohlo účastnit i Rusko. Její představitelé odkazují na tyrana a masového vraha Stalina.
Alternativa s fatálním dopadem
Německo čekají v krátké době druhé zemské volby, ve kterých se očekává vítězství antirežimní či antisystémové strany AfD. Německé zemské volby nejsou ani zdaleka podobné našim volbám do krajského zastupitelstva. Ze zemských voleb vychází vláda, která řídí zemskou policii i tajnou službu, spravuje vlastní justici, vězeňství, spolkové země vytvářejí právní rámec veřejnoprávních médií. Německo je federací, a proto také zemská vláda vysílá své zástupce do Bundesratu neboli Spolkové rady, jisté obdoby druhé komory parlamentu, kde zastupují zájmy své zemské vlády a mohou společně blokovat některé zákony.
Babiš vládne pevnou rukou, Macinka musí poslouchat
Asi nelze přímo tvrdit, že mezi Hradem a Andrejem Babišem byla uzavřena mírová dohoda a pakt o přátelství, ale ledy se určitě mírně pohnuly: došlo k úmluvě o klidu zbraní a k zastavení palby, i když spíš jen dočasně. Že se něco stalo, si může dovodit i bedlivý pozorovatel politického dění, když odfiltruje titulky o nicotných půtkách a incidentech politiků na sociálních sítích. Nejprve prezident učinil vstřícný krok v jednom z polarizačních témat mezi vládou a opozicí, jímž je záměr vlády zrušit koncesionářské poplatky a nahradit je mandatorním výdajem ze státního rozpočtu.
Kdo moc vyčnívá, dostane po držce
S koncem modernismu přišlo hledání, možná tápání, až se nakonec prosadil postmodernismus, jenž si liboval v citování a zasazování známých situací do nových kontextů. To bylo ještě pořád jemné, ušlechtilé, plné lehké ironie a paradoxů. Literárních příkladů je nespočet, osobitým představitelem ve filmu byl třeba Quentin Tarantino, kterému se už jako jednomu z mála posledních odpouští, že si hraje.
Kdo je bit jako žito? A kdo kráčí do nebe
Kam se poděly kruhy v obilí? Bývaly s námi vždy na přelomu července a srpna, kdy se pravidelně objevovaly na titulních stránkách novin. Ale zdá se, že mizí stejně jako uvadající tištěné deníky, které spíš připomínají horkem spálené zahrady a stráně české krajiny. Kupodivu produkce obilovin, alespoň podle údajů Českého statistického úřadu, neklesá. Obdělává se sice méně půdy určené k pěstování obilí, ale při srovnání let 1995 a 2025 vzrostla celková produkce o 28,8 procenta, z 6,6 na 8,5 milionu tun.
Víčko, které je třeba utrhnout
Každé ráno si člověk vzpomene na Evropskou unii. Ne proto, že by četl Úřední věstník EU nebo sledoval jednání Evropského parlamentu. Stačí sáhnout po obyčejné PET lahvi. Přivítá ho víčko, které se od lahve nesmí oddělit. Patrně nejviditelnější inovace evropské legislativy posledních let. Málokdo ji chtěl, ale každý den ji používají stovky milionů lidí. Je to maličkost. Jenže právě z maličkostí se skládá každodenní zkušenost.
Alternativní svět drtí establishment
Stíny horkého léta dostávají letos podobu nekonečných, často banálních emocionálních výpadů mezi znepřátelenými politickými tábory. Svorně si přitom podávají ruce aktivističtí novináři s politiky, kteří sice mají propagandu jako nedílnou součást své práce, ale o její účinnosti lze oprávněně pochybovat, protože zatím jen utvrzují své voličské jádro, které se jim daří pouze radikalizovat. Nic nenasvědčuje tomu, že by od voleb docházelo ke znatelné změně rozložení voličské podpory mezi opozicí a vládnoucí koalicí.
Za hlaholu svazáků a zrady hlouběji do digitálního otroctví
Skutečnost, že normu podpořili novodobí svazáci ze Starostů nebo TOP 09 (na rozdíl od Pirátů, kteří byli proti), nijak nepřekvapuje. Ale že se přidali i poslanci ANO, hnutí, které před volbami slibovalo, že se šmíráckému zákonu postaví, je zrada na voličích. Jenže oni všichni vědí, že většinová společnost riziko brutálního zásahu do soukromí nevnímá. Vzdát se toho ale nemůžeme.
Neuvěřitelné sólo Ústavního soudu
Prezident Petr Pavel nakonec vytasil nejvyšší možnou kartu, kterou má jeho úřad, a podal na vládu Andreje Babiše kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, protože ho nechtěla vzít na výroční summit NATO v Ankaře. A rovnou připojil i žádost o předběžné opatření, jež by vládě přikázalo, aby prezident byl součástí české delegace. Tedy požadavek pro kompetenční žalobu velmi neobvyklý. A nezvykle rychle, zvlášť v kontextu nechvalně proslulé pomalosti a nepružnosti české justice, také Ústavní soud rozhodl.
Petr Pavel jako kůl v plotě
V zásadě šlo o malicherný spor, který má význam jen ve formální rovině. Fakticky jeho vyústění ani o milimetr neposune směřování země. Obě strany sporu, a hlavně jejich sympatizanti, si najdou dostatek argumentů pro oprávněnost a legitimitu svého pohledu. Zvlášť když se do něj tolik nainvestovalo emocí (a testosteronu). Vláda v pondělí podle očekávání schválila oficiální delegaci na červencový summit NATO v Ankaře, k níž se chtěl přidat i prezident Petr Pavel.
Společnost v pasti klinče
Spolu sice přežilo, ODS však ztrácí pozici lídra opozice, kterou nově zvolený předseda Martin Kupka nejenže neupevnil, ale naopak ji oslabil. Roli hlavní tváře opozičního bloku tak přebírají Starostové. A proč ji přebírají? Proč mohou sedět s rukama v klíně (a také sedí) a jen čekat – a ono jim padá do klína vše, co potřebují?
Nejlepší televizní politická show
Kam se poděly kruhy v obilí? Bývaly s námi vždy na přelomu července a srpna, kdy se pravidelně objevovaly na titulních stránkách novin. Ale zdá se, že mizí stejně jako uvadající tištěné deníky, které spíš připomínají horkem spálené zahrady a stráně české krajiny. Kupodivu produkce obilovin, alespoň podle údajů Českého statistického úřadu, neklesá. Obdělává se sice méně půdy určené k pěstování obilí, ale při srovnání let 1995 a 2025 vzrostla celková produkce o 28,8 procenta, z 6,6 na 8,5 milionu tun.
Havlovské paradoxy. Co, pane Vaněk?
Začíná se nám odvíjet scéna, která by mohla posloužit jako námět na zajímavé absurdní drama, jehož autorství by se snad nejlépe zhostila hlavní postava děje, Václav Havel. Právě letos v říjnu si budeme připomínat výročí devadesáti let od narození předního českého autora divadelních her, brilantního esejisty, vůdčí osobnosti opozice proti komunistickému režimu, která se stala prvním prezidentem po listopadové revoluci. Ve stejném roce přitom vrcholí i zápas o Havlův odkaz – krizí a hrozícím koncem knihovny nesoucí jeho jméno.
Kdo co hraje? Petr Pavel se postavil za sjezd Němců ze Sudet
Poměr sil v hlavní politické soutěži se více než půl roku od voleb nemění. Vládní koalice Andreje Babiše jako celek spíš lehce posiluje a opozice se zatím marně hledá. Potvrzují to všechny prozatímní průzkumy. Kdo u veřejnosti ztrácí, budou spíš média hlavního proudu, která stojí za opozicí. Ale největší chybu dělají, když vykreslují realitu takovou, jakou by ji chtěla mít, nikoli takovou, jaká je. Dobře je to vidět na popisování vztahů mezi Andrejem Babišem a Motoristy. Premiérovi sice nemusí sedět Filip Turek nebo rozpačitě působící Oto Klempíř, ale klíčový vztah s předsedou Motoristů Petrem Macinkou je přinejmenším symbiotický.
Co nosí ďábel
Třicet let je v lidském životě dlouhá doba, dost dlouhá na to, aby třeba vyrostl Spasitel nebo se rozvinula legendami opředená republika. Doba, během níž se mohou odehrát události, jež ovlivní třeba celé další generace. Platí to i pro devadesátá léta minulého století. Mezi zásadní sociologická témata tehdy patřila televize jako dominantní masové médium, které určovalo způsob myšlení i chování společnosti. Sociální vědci přicházeli s teoriemi o destruktivních důsledcích televize – měla rozbíjet komunikaci uvnitř rodin, oslabovat sounáležitost a uzavírat jednotlivce do izolovaného individualismu.
Andrej Babiš se bojí lidových bouří za Českou televizi
Jak dál s veřejnoprávními médii? Vláda Andreje Babiše evidentně neví, a proto se bojí opozice a protestů. Celý výbušný problém se fakticky soustřeďuje jen na Českou televizi. Ve skutečnosti ale máme ještě další dvě veřejnoprávní instituce: vedle Českého rozhlasu také poněkud opomíjenou Českou tiskovou kancelář (ČTK), která žádné peníze koncesionářů nespotřebovává, ale žije podle tržněekonomických pravidel (byť jejími největšími smluvními partnery jsou právě Česká televize a Český rozhlas).
Orbán padl, vládne Babiš, reprezentuje Pavel
Viktor Orbán padl. Byl pětkrát maďarským premiérem a posledních šestnáct let autoritativně vládl Maďarsku. V parlamentních volbách ho drtivě porazil odrodilec z Orbánovy strany Fidesz Péter Magyar, který se svou formací Tisza dokonce pravděpodobně získá (definitivní potvrzení přijde až ke konci tohoto týdne) ústavní většinu. Vítězství mladšího, charismatického a energického Magyara se očekávalo, ale málokdo tušil, jak moc jsou Maďaři unaveni z vládnutí Viktora Orbána, když při rekordní volební účasti dosahující téměř 80 procent dali mocnému vládci země vale.
Umělec v hladovění
Už ani nedotknutelnost ikon není, co bývala. Nutno podotknout, že ikony k boření své ikoničnosti samy přispívají ve chvílích, kdy se jasně přikloní na jednu stranu polarizované společnosti. Myslitel Roger Scruton sice říkal, že povinností intelektuála je urazit co možná nejvíce lidí – což samozřejmě nelze brát doslovně, ale jako výzvu nebát se říkat nepříjemné myšlenky a nebát se přemýšlet. Ale také být připraven nést nepříjemné následky boření pravd, které se staly neochvějnou vírou, ne-li dogmatem.
Nafta za 55 korun nebo i víc? Opozice marně čeká na lídra
Žádná česká vláda není imunní vůči dramatickým událostem v zahraničí, jež mají citelné dopady na život doma. Vláda Petra Fialy se krátce po převzetí moci musela vyrovnat s útokem Ruska na Ukrajinu. Válka, která vypukla tři měsíce po jmenování kabinetu, ho provázela celé funkční období a nakonec přispěla k tomu, že tehdejší široká názorová koalice další volby prohrála. Neobhájila svou politiku před voliči. Dnes se nám tedy nabízí nová paralela: s podobným neovlivnitelným zásahem zvenčí se totiž v takřka stejném čase od převzetí moci potýká i nová vláda Andreje Babiše.
Stát není žádný zaopatřovací ústav
Samozřejmě ne všichni se vydali na Blízký východ nezodpovědně, přes všeobecně známá rizika vojenské eskalace. Médii selektivně vybrané hlasy nespokojených cestovatelů ale ukazují zrádnost generalizace: z takového mediálního obrazu stát vychází jako zaopatřovací ústav, jenž má nést na svých bedrech nezodpovědnost svých rozmazlených občanů, kteří se vydají na pláže do Spojených arabských emirátů, i když to v regionu vře.
Babiš chystá revoluci, veřejný prostor se ale utápí v kulturních válkách
Veřejný prostor sociálních sítí a dech ztrácejících tradičních médií je zahlcen fragmenty výroků, které, oč jsou bezvýznamnější, o to více rozdmýchávají emoce. A je celkem jedno, zda jde o happeningy Milionu chvilek, jejichž mluvčí Mikuláš Minář se opět na jejich podvozku snaží postavit vlastní politické hnutí, či o naprosto irelevantní diskuse nad jednou dílčí replikou z jinak velmi významné a na skutečně zásadní projevy bohaté bezpečnostní konference v Mnichově, kde byly zastoupeny politické a intelektuální špičky Evropy a Ameriky.
Válka emocí
Zase plné hrsti emocí. Minulý týden si jich česká politická a veřejná scéna užila dosytosti, s vyvrcholením v podobě zaplněného Staroměstského náměstí, kde se sešly desítky tisíc odpůrců současné vládní koalice. Ze zaplněných pražských náměstí se postupně stává rituál, jen se mění jeho obsazení – v minulém volebním období se demonstrovalo proti vládě Petra Fialy, teď zas proti složení koalice Andreje Babiše. Spouštěčem bylo zveřejnění soukromé korespondence.
Strnad, Tykač, Lukačovič, Babiš, Pavel, ale hlavně Davos
Nebývalý, ale oprávněný rozruch vyvolal vstup české zbrojařské skupiny CSG, ovládané teprve třiatřicetiletým Michalem Strnadem, na burzu. Český miliardář zvažoval už koncem loňského roku IPO na londýnské burze, ale vyšel až druhý plán: CSG upsala zhruba 15 procent svých akcií na amsterdamské burze Euronext. Michal Strnad a jeho CSG si díky tomu z finančních trhů odnesli obrovský kapitál ve výši 3,8 miliardy eur a tržní kapitalizace jeho zbrojařského impéria dosáhla hodnoty téměř 770 miliard korun, čímž o 120 miliard překonala energetickou společnost ČEZ.
Co nám zamlčel Petr Fiala?
ODS dopsala poslední řádek kapitoly s názvem Petr Fiala a udělala tečku za prohranými sněmovními volbami, které absolvovala ještě s antibabišovskou formací Spolu. O víkendu se sešel kongres ODS, který se aplausem vestoje rozloučil s dosavadním předsedou strany Petrem Fialou a zvolil si nového, z podobného těsta uhněteného Martina Kupku. Strana tím odmítla změnu stylu a rozhodla se pro kontinuitu, když poslušně přijala doporučení svého končícího předsedy, aby vybrala do čela jím podporovaného Martina Kupku.
Pachuť ze sporu o Turka
Po bleskové eliminaci venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, kterou se Spojeným státům podařilo získat kontrolu nad jedním z největších nalezišť ropy, o něž usilovaly i Čína a Rusko, oznámil Donald Trump záměr získat pro USA Grónsko, součást Dánska. To není nový nápad druhé Trumpovy administrativy, i když se to takto často (a mylně) tvrdí, ani nejde o bláznivou ideu nevyzpytatelného vládce Bílého domu. Na poplach bije nejen Dánsko, ale i řada známých představitelů liberální demokracie v Americe i Evropě. V tomto vydání Echa o tom dobře píše Maciej Ruczaj.
Svět zírá na Trumpa, jak si vyzvedl Madura
Do druhého roku vládnutí vstoupil americký prezident Donald Trump ohromujícím způsobem. Rozkázal svým elitním vojákům, aby vletěli na území cizího státu a zatkli jeho prezidenta. Svět ustrnul, když viděl, jak byl prezident Venezuely Nicolás Maduro během pár hodin zajat a odvezen. Všeobecně se ví, že Maduro reprezentoval bezohledný režim, který zemi s největšími světovými zásobami ropy vedl k chudobě, kvůli níž z ní odešlo osm milionů lidí, zřejmě se podílel na obchodu s drogami, udržoval spojenecké vazby s Ruskem, Čínou, Íránem či Kubou.
Další hvězda padá k zemi
Stejně jako MTV přestala být společným kulturním jmenovatelem, přestávají být mainstreamová média společným referenčním rámcem společnosti. Ne proto, že by zanikla, ale proto, že se změnilo prostředí, ve kterém fungují. Do vzniklého vakua nevstupuje chaos, ale korekce. Kyvadlo se vrací. Ne ke starým pořádkům, ale k hodnotám, které byly po léta odsouvány jako podezřelé: odpovědnost, hranice, zdrženlivost institucí, respekt k pluralitě názorů. Říkejme tomu klidně neokonzervativní obrat.
Babiš, Pavel, Fiala a doba změn
Končící rok 2025 přinesl několik zásadních změn, které se budou projevovat i v roce nadcházejícím – a možná ještě výrazněji a silněji. Začaly nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna, jenž zásadně změnil dosavadní politiku, domácí i zahraniční, stále největší světové velmoci. Prezident USA je často karikován a zesměšňován, v Evropě ještě více než doma. Jeho mediální obraz a vnímání jeho politiky jsou zvláště v evropských zemích povětšinou negativní, kritické a odsuzující, ale vliv na jeho konání to má pramalý.