Jméno Charles Kirk bylo pro většinu české veřejnosti až do minulého týdne neznámé. Není divu. Žijeme v hluboce stratifikované a atomizované společnosti, která jako celek ztrácí schopnost společného sdílení a prožívání.

Mladý americký muž, pevně křesťansky a konzervativně založený, se stal známým influencerem, v dobách minulých by se možná řeklo i misionářem, vůdčí osobností těch mladých lidí v Americe, kteří odmítají módní progresivistické myšlenky a woke ideologii. Hlásal návrat k tradičním křesťanským hodnotám, ve kterých je muž mužem, žena ženou a rodina je základním kamenem zdravé společnosti.

Kirk byl podporovatelem prezidenta Donalda Trumpa a jeho hnutí MAGA, jako konzervativní politický aktivista ovlivňoval miliony lidí, které získával pro své myšlenky. Ale jak už to u takto výrazných a polarizujících osobností bývá, mobilizoval také silnou skupinu svých odpůrců a životních nepřátel.

Jeho misionářství spočívalo v tom, že jezdil po univerzitních kampusech, které jsou v posledních letech naladěny výrazně levicově v duchu hesla „Kdo není v mládí socialistou, nemá srdce, kdo jím zůstane ve stáří, nemá rozum“, a snažil se přesvědčovat, ale hlavně argumentovat ve prospěch svého vnímání společnosti a světa. Odmítal násilí a extremismus, vedle konzervativních hodnot ale hájil toleranci k homosexualitě, opíral se o svou křesťanskou víru, rodinné hodnoty, podporoval právo Izraele bránit se bestiálnímu terorismu ve jménu radikálního islamismu. Byl silnou osobností, kterou i americký časopis Forbes vybral do svého žebříčku nejvlivnějších mladých lidí „30 pod 30“. Přesto, jak v titulním textu tohoto vydání připomíná Martin Weiss, bylo pořád dost Američanů, kteří Kirka neznali. Několik slavných amerických komentátorů dokonce uznalo, že až jeho chladnokrevná vražda na univerzitě v Utahu před zraky tří tisíc studentů je přivedla ke studiu jeho názorů a vystoupení a uvědomili si, jak sugestivní a argumentačně silný tento muž byl.

U nás byl v povědomí maximálně mezi znalci americké politiky a tamních kulturních válek a hlavně dospívajícími, kteří jsou už zcela pohlceni sociálními sítěmi jako Instagram či TikTok a vůbec nesledují tzv. legacy média ani jejich alternativy. Kvůli konzumaci krátkých videí, reelsů a klipů tak ale znají jen Kirkova hesla, bez souvislostí, hlubšího vhledu a kontextu. Jistě, i Kirk se dopouštěl argumentačních zkratek, například jeho postoj k válce na Ukrajině je pro nás nepochopitelný, podobně jako některá jeho východiska z křesťanské věrouky, ale to pořád nijak nesnižovalo jeho otevřenost k diskusi, jasné odmítání násilí, snahu bourat ideologicky zabetonované názorové bubliny.

Vražda Charlese Kirka bude mít vliv na další vývoj společenského pnutí v Americe, bude ale nějak rezonovat v Evropě i u nás. Otevřela také mnoho témat, z nichž nejděsivější bylo schvalování této vraždy v kruzích Kirkových radikálních odpůrců. Liberální politici, v Americe reprezentovaní především politiky Demokratické strany, sice povětšinou vraždu odsoudili, ale těžko to nesrovnat s tím, jak mnohem naléhavěji reagovali na zabití černošského kriminálníka a recidivisty George Floyda při policejním zásahu. To spustilo hnutí Black Lives Matter, které nutilo poklekávat k uctění jeho památky i evropské fotbalisty. Uctít památku Kirka minutou ticha ale demokraté v Kongresu odmítli a není divu, že se tomu bránili i socialisté v Evropském parlamentu.

Ze sociálních sítí se valí v lepším případě neochota tuto vraždu odsoudit, v horším se rovnou schvaluje. Bez jasného odmítnutí takového zločinu, ať už vůči někomu napravo, nebo nalevo, se ale společnost jen propadá do hlubokého nihilismu. Společnost, která přijímá relativizaci vraždy pro jiný názor, společnost, která není schopna jasně odsoudit vraždu člověka, se řítí do další, mnohem fatálnější fáze svého rozpadu. Popírá totiž základní shodu, bez níž nemůže existovat.

Na vině není jen život v heslech, zkratkách, utápění se v nekonečných relativizacích, interpretacích interpretací či v nedostatku pochopení. Je za tím absence elementární lidskosti, jejíž esencí je jednoduché přikázání: Nezabiješ!