Radikální levičáci nesnáší lidi, kteří se umí v životě prosadit tvrdou, poctivou prací, odmítají přímost, úspěch a vůli k životu a svou falešnou představou rovnostářství decimují západní svět. Zacházejí už přitom tak daleko, že ve svém psedohumanismu popírají i vlastní identitu a přetrhávají své kulturní a civilizační kořeny. Jsou nositeli myšlenek sebezničující dekadence rozleptávající euroamerickou civilizaci. Jejich hlas je díky médiím a sociálním sítím hodně slyšet, a má tudíž velký vliv, ale každá vyspělá demokracie s pudem sebezáchovy ho musí ustát.

Na Blízkém východě to zvládá jediná země s demokratickým zřízením: rozlohou malý a nakonec i na obyvatele nepočetný Izrael se umí vyrovnávat nejen s tímto rozměrem demokracie, ale zároveň i s neustálým ohrožením terorismem a některými sousedními zeměmi. Jednoduché to nemá ani v mezinárodních vztazích. Pochopitelně je nepřítelem pro většinu muslimských zemí, naráží ale na neporozumění i v evropských státech se silnou muslimskou menšinou. Z mnoha stran tak čelí nenávisti, v níž svou roli hrají i historické předsudky. Ke všemu se opírá o podporu Spojených států amerických, byť jistě vyjednanou silnou izraelskou lobby, což samozřejmě odpor vůči židovskému státu ještě umocňuje.

Izrael je ale pevnou součástí židovsko-křesťanské civilizace a je přirozeným pilířem západní společnosti. Zaslouží si naši podporu, byť souvislosti nejsou vždy jednoznačné. Odvaha a vůle bránit se každému, i sebevětšímu soupeři je ukázkou odvahy, rozhodnosti a pudu sebezáchovy. Postavit se všem navzdory. Rozhodnutí Izraele zaútočit proti silnému nepříteli, který neohrožoval jen samotný Izrael, ale i naši civilizaci, si proto zaslouží naši plnou podporu. Je to v zájmu našeho přežití.