Uprostřed léta se obvykle spíše řeší kruhy v obilí, utonulí opilci na přehradách či otravy houbami, ale teď se blíží sněmovní volby, v nichž půjde – jako vždycky – o všechno. I když o všechno, musíme si přiznat, že máme pramalý vliv na zahraniční politiku, a to i na blízké evropské úrovni. Už nejsme ti nevypočitatelní, bláznivě nepochopitelní švejci nebo – mnohem výstižněji a poetičtěji řečeno s dnes už opomíjeným klasikem Bohumilem Hrabalem – „smějící se bestie“. Teď připomínáme spíše roztomile se tvářící kudrnaté pudly, běhavé whippety či rozkošně hloupoučké briardy.

Tento náš obraz zmatených pejsků dokonala vláda Petra Fialy, když navázala na amorfnost vlád předchozích včetně té Babišovy. Naši ministři se ukazují jako jacísi vystrašení tvorové odezírající z úst bruselských aparátčíků, aby se zavděčili, dostali pohlazení od vrchnosti, která je přitom při nejbližším důležitém rozhodnutí odkopne jako kus hadru. I to poplivané orbánovské Maďarsko, nepochybně decimované korupcí a klientelismem (ale ne zas o tolik větším, než jaký panuje v evropských strukturách – viz například vymazaná komunikace mezi šéfkou Evropské komise a farmaceutickými konglomeráty –, které jen nejsou tolik nasvíceny), se chová vůči bruselskému byrokratickému monstru důstojněji a sebevědoměji než současná vláda profesora z Brna.

Ano, Fiala jen navázal na také ovládaného (jen jinak i někým jiným) a přikrčeného předchozího premiéra z hnutí ANO. Volba mezi nimi není skutečně jednoduchá, Česká republika s víc než deseti miliony obyvatel nemá takovou vyjednávací sílu jako Polsko s téměř čtyřnásobným výtlakem, které nás (i kvůli neschopnosti všech čtyř předchozích českých vlád) už překovává v životní úrovni, průměrných platech nebo kvalitě dopravní infrastruktury. Česká republika je v hlubokém společenském a ekonomickém úpadku, stejně jako se do něj dostává Evropská unie a její někdejší lídři, Německo a Francie. Evropa může jen tiše zírat, jak si Donald Trump a Vladimir Putin rozdělí Ukrajinu a takzvaní evropští lídři budou jen žvanit a protestovat – aniž by na ně v globální hře kdokoli bral zřetel. Jsou slabí, pomatení socialistickou ideologií, zničujícím sektářstvím Geen Dealu a progresivismem. Jako sekta adamitů z husitských dob, kterou u nás nejvíc reprezentují Starostové a Piráti. Oni jsou zosobněním Mordoru a temného fanatismu.

Zkáze je třeba se postavit odzdola. Přinést změnu ve volbách a změnit kurz v Bruselu, který je třeba radikálně zreformovat. Defenestrace je takový hezký český obyčej. V opačném případě úplně zdegenerujeme.