Zabývá se především zahraniční politikou, zvláště Británií a USA. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl na studijních pobytech na University of Sussex a University of Cambridge. V Echu působí od roku 2017, z pozice eléva se vypracoval na komentátora.
Mark Rutte je oficiálně generální tajemník NATO, ve skutečnosti působí jako jakýsi psychoterapeut Donalda Trumpa, jehož úkol je vyslechnout stížnosti na fungování Severoatlantické aliance a pak ho uchlácholit. Tuto roli znovu plnil ve středu večer washingtonského času, kdy se s Trumpem setkal v Bílém domě. Americký prezident je s NATO nespokojený dlouhodobě a nebojí se to dávat najevo. Naposledy ho evropští spojenci zklamali kvůli svému chování během amerického útoku na Írán.
„Nikoho tam nenecháme,“ je étos amerických ozbrojených sil, který jsme mohli vidět o víkendu v praxi. Íráncům se po více než měsíci války a tisících úderů podařilo sestřelit stíhačku F-15. Oběma členům posádky se podařilo se katapultovat a přistáli uprostřed nepřátelského území. To spustilo spektakulární akci, podle které nejspíš už nyní vzniká hollywoodský scénář.
„Robert Mueller právě zemřel. Skvělé, jsem rád, že je mrtvý. Už nemůže ubližovat nevinným lidem!“ napsal Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Nebylo to poprvé, kdy Trump oslavoval smrt politického protivníka, ale i tak jeho hulvátské chování mnohé šokovalo. To, že Trump nedokáže aspoň mlčet, ukazuje na jednu z mnohých vad jeho charakteru. Ale překvapivé to není. Mueller, bývalý ředitel FBI, vedl vyšetřování údajné spolupráce Trumpovy kampaně s Ruskem. To zásadně ovlivnilo Trumpův první pobyt v Bílém domě.
„Protože tam je,“ odpověděl britský horolezec George Mallory na otázku, proč chce vylézt na Mount Everest. Jeho ambice ho stála život, v roce 1924 zahynul těsně pod vrcholem. Jeho lakonická odpověď se ale stala symbolem lidské vůle a odhodlání, touhy dojít dál, vylézt výše, potopit se níže než kdokoliv jiný. Ne kvůli nějakému zjevnému materiálnímu benefitu, ale abychom mohli říct: Byli jsme tam. Protože nekonečná touha zjistit, co je za dalším kopcem, nakonec vyvedla lidstvo z Afriky a donutila ho obsadit celý svět.
Jak moc jednoduché je odložit mobil? Kolik hodin života člověk ztratí jen tím, že scrolluje na X, Facebooku nebo Instagramu? YouTube válcuje tradiční televize, v Británii server překonal ve sledovanosti BBC. Děje se to přirozeně, nebo jsou sociální sítě zkonstruované tak, aby na nich vznikala závislost? To byla v podstatě otázka, kterou se zabýval soud v americkém Los Angeles a jehož výsledek může změnit podobu internetu.
Před pár dny po sítích kolovala grafika znázorňující dostřel íránských raket. Ukazovala, že jejich maximální dosah je někam na česko-slovenskou hranici. Zvlášť v Praze to vzbudilo velké pobavení. Šířily se vtipy typu „Zlín přinejhorším obětujeme“. Pak ale americká armáda ohlásila, že Írán vystřelil dvě balistické rakety na základnu Diego Garcia v Indickém oceánu. Jedna selhala ještě za letu, druhou se Američané pokusili sestřelit. Jestli se to povedlo, nebo dopadla neškodně někde do moře, není jasné.
Zhruba před dvěma týdny se na veřejnosti objevila verze zákona o zahraničních vazbách připravovaného vládními poslanci, který by pod hrozbou vysokých pokut stanovil povinnou registraci nejrůznějších neziskových a jiných organizací, jež mají jakékoli vazby na zahraničí nebo jsou z něj financovány. Vláda poté tvrdila, že jde pouze o pracovní poslaneckou verzi a na konečné podobě ještě bude pracovat ministerstvo spravedlnosti. V pondělí, již po natáčení tohoto Salonu, ale ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) oznámil, že zákon nechystá ani jeho resort, ani vláda, s tím, že přehled o dotacích neziskových organizací z veřejných peněz má zajistit vyhláška MF.
Na první pohled doplňovací volby do Dolní sněmovny britského parlamentu nepůsobí jako světodějná událost. Poslanců je 650, labouristická vláda má pohodlnou většinu 158 mandátů, nový poslanec tak stejně nemá šanci nic ovlivnit. Přesto se volby v okrsku Gorton a Denton, který leží v Manchesteru, mohou zapsat do historie jako zásadní politický přelom. Příběh začíná v únoru 2025, kdy na labouristického poslance Andrewa Gwynna prasklo, že se nevhodně vyjadřoval ve whatsappové skupině, přes kterou komunikovali labourističtí poslanci za Manchester.
Samozřejmě jde o optimistický scénář. Ale je pravda, že vydávání bombardování Íránu za neúspěch je předčasné. Konflikt trvá teprve něco přes dva týdny. Američané i Izraelci od začátku tvrdili, že jde o operaci na čtyři, pět a více týdnů. Takticky americko-izraelské síly dominují. Raketový arzenál Íránu byl během několika dní zničen. Údery zpřetrhaly vazby Teheránu na jím řízené milice v regionu.
Ve filmu Vrtěti psem z roku 1997 poradci amerického prezidenta zahájí fiktivní válku, aby odvrátili pozornost od jeho sexuálního skandálu. Shodou náhod po premiéře vypukla kauza okolo sexuálního styku tehdejšího prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monikou Lewinskou. Když Clinton v následujících měsících nařídil bombardování táborů al-Káidy, saddámovského Iráku a intervenci v Kosovu, bylo to interpretováno jako realita kopírující fikci. A v konspiračních kruzích je od té doby v podstatě každá americká vojenská akce považována za zástěrku mající ze zpravodajství vytlačit pro Bílý dům nepříjemnou story.
Spojené státy společně s Izraelem zaútočily na Írán. Konflikt se rychle rozšířil po celém regionu a i evropské státy vysílají své síly, aby pomohly chránit své spojence. Zároveň v Evropě panují značně rozdílné názory na válku, od zcela odmítavého Španělska až po de facto podporu Německa. Nejen o dopadech operace v Íránu na transatlantickou vazbu jsme diskutovali s německým analytikem mezinárodních vztahů Ulrichem Speckem. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.
Politické názory se často projevují v balíčcích. Pokud někdo mává duhovou vlajkou, lze s velkou mírou jistoty předpovědět, že bude zároveň pro rozvolnění migrační politiky a vysoké redistributivní zdanění. A naopak extrémní pravičák jedním dechem bude nadávat muslimům i homosexuálům. Jakýmsi ideálním příkladem takového politika v mysli levice je maďarský premiér Viktor Orbán, jenž proslul ráznými činy při migrační krizi a v roce 2021 prosadil zákon omezující LGBT obsah. Jenže alespoň v západní Evropě toto již dávno neplatí.
Írán má nového nejvyššího vůdce. Poté, co izraelské nálety zabily Alího Chámeneího, 88 vysoce postavených kleriků shromážděných v Radě expertů zvolilo nového šéfa země. Tím se stal Chámeneího syn Modžtaba. V médiích je popisován jako „hardliner“, který zaujme ještě tvrdší postoj než jeho otec. Již se objevují varování, že zabití Chámeneího byla chyba, neboť se tím uvolnila cesta pro jeho ještě radikálnějšího syna. Samozřejmě to platí za předpokladu, že ve funkci nějakou dobu vydrží.
„Když v rozkaz nebe Britů zem se vznesla z azurových vod, tu svobody jí úpisem, to andělský pěl chorovod: Vládni, Britsko, mořem, Brit nesmí nikdy otrok být!“ je text britské vlastenecké písně v překladu Jaroslava Vrchlického. Oslavuje britskou námořní sílu, která po staletí poskytovala Spojenému království bezpečnost a zajišťovala jeho moc po celé planetě. Královské námořnictvo lvím podílem přispělo k porážce Napoleona i Hitlera a ještě v 80. letech bylo schopné působivých a složitých operací na druhé straně světa, když vyhnalo Argentince z Falkland.
Donald Trump kandidoval s tím, že zabrání „věčným válkám“. Řada jeho největších politických spojenců a podporovatelů jsou takzvaní izolacionisté, kteří věří, že USA by se měly stáhnout ze světa a soustředit se na vlastní problémy. Války v Afghánistánu a Iráku nebo intervence v Libyi podle nich vedly jen k chaosu a anarchii. Jsou proto zděšení nynější izraelsko-americkou operací v Íránu. A jsou zmatení. Prezident, do kterého vkládali tolik nadějí, se rozhodl pro pomýlenou vojenskou akci. Známý komentátor a podcaster Tucker Carlson operaci označil za „absolutně nechutnou a zlou“.
Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.
Americká ústava nařizuje prezidentovi „čas od času podávat Kongresu zprávu o stavu unie a doporučovat k jeho zvážení taková opatření, která bude považovat za nezbytná a vhodná“. Z toho se zrodila jedna z nejdůležitějších a nejpompéznějších každoročních tradic americké politiky. Na začátku roku prezident předstoupí před obě dvě komory Kongresu a další nejrůznější papaláše, jako jsou soudci Nejvyššího soudu a zástupci armády, aby je informoval o stavu Spojených států.
Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.
Minulý rok americký viceprezident J. D. Vance šokoval na Mnichovské bezpečnostní konferenci především evropské lídry. V ostrém projevu zkritizoval současný stav starého kontinentu. Varoval před „vnitřním nebezpečím“, obvinil vládnoucí elity z potlačování svobody slova, ignorování vůle voličů a z přílišné migrace. Zkritizoval organizátory konference za to, že nepozvali zástupce populistických stran, a sám se setkal s šéfkou AfD Alicí Weidelovou. Komentátoři i politici to hodnotili jako zásadní ideologický spor mezi Evropou a novou Trumpovou administrativou, který povede k vyostření vztahů Washingtonu a vládami většiny evropských zemí.
Cla se stala oblíbeným prostředkem politiky Donalda Trumpa. Jednak jsou pro něj hlavní pákou, jak ovlivňovat cizí vlády – jakmile se mu někdo znelíbí, Trump je uvaluje či minimálně jimi vyhrožuje jako zběsilý. Zadruhé jsou ale pevnou součástí Trumpova světonázoru. Trump věří, že obchodní deficit se světem znamená, že svět vlastně USA okrádá. Řešením je uvalit cla a tímto způsobem si vzít peníze zpět. Dále mají obchodní bariéry ochránit americký průmysl, přivést zpět továrny i pracovní místa a nastartovat jeho renesanci. Jenže Trumpova cla od začátku stála na vratkých právních základech.
Včera bylo čtvrté výročí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Putinova agrese svou délkou překonala německo-sovětský konflikt za druhé světové války a za nějaké tři měsíce bude delší i než první světová válka. Přesto je její konec zatím v nedohlednu. Nabízíme tři příklady z minulosti naznačující, jak by válka mohla skončit. První dva jsou konflikty, k nimž jsou boje na Ukrajině často přirovnávány, tedy první světová válka a korejská válka. Ty se podobně jako na Ukrajině po úvodních dramatických manévrech a ziscích území proměnily v krvavý pat.
Největší geopolitické soupeření současnosti probíhá mezi Spojenými státy a Čínou. USA, zatím stále nejmocnější země světa, se musejí potýkat s hrozbou, že lidskými zdroji, industriální kapacitou a ideologickou urputností je říše středu nahradí v roli světového hegemona. Tato změna by měla dopad na celý svět, už jen proto, že hlavní slovo by měl nominálně komunistický režim, a ne kapitalistická demokracie. O americko-čínských vztazích a možném budoucím vývoji jsme hovořili s Kaushem Arhou, předsedou Free and Open Indo-Pacific Forum.
Již téměř týden je jedním z hlavních politických témat v Česku vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Po sociálních sítích kolují především dva úryvky. V prvním se Macinka hádá se svým polským protějškem Radkem Sikorským ohledně toho, nakolik je Evropská unie demokratická instituce. Ve druhém diskutuje s bývalou americkou první dámou a exministryní zahraničí Hillary Clintonovou o tématech kulturních válek i konfliktu na Ukrajině.
Ruský opoziční předák Alexej Navalnyj byl zavražděn, oznámila na Mnichovské bezpečnostní konferenci britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová. Navalnyj zemřel téměř přesně před dvěma lety, konkrétně 16. února 2024, v ruském vězení. Že za jeho smrt může Putinův režim, nikdo nepochyboval. Otázkou jen bylo, jestli Navalného zdraví, podlomené dřívějším pokusem o atentát, prostě nevydrželo tvrdé podmínky v sibiřské trestanecké kolonii, nebo jestli Kreml zvolil nějaký bezprostřednější způsob ukončení Navalného života.
Před pár týdny americká vláda zveřejnila zhruba 3,5 milionu stran dokumentů týkajících se mrtvého kontroverzního multimilionáře Jeffreyho Epsteina. Ten zřejmě zneužil až stovky nezletilých dívek. V roce 2008 byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení (odseděl si jen třináct) za sex s nezletilou prostitutkou. V roce 2019 byl zatčen podruhé, znovu kvůli podezření ze zneužívání nezletilých. Dne 10. srpna ale byl nalezen mrtvý ve své cele. To byl začátek epsteinovské „psychózy“, které propadla nejen Amerika. Epstein měl mnoho vlivných známých: americké prezidenty, členy evropských královských rodin, špičkové vědce, kapitány průmyslu, byznysmeny, politiky.
Včera kolega Adam Růžička komentoval virální článek Matta Schumera, šéfa americké technologické firmy HyperWrite, o nástupu umělé inteligence. A řada čtenářů, i když nutně nesouhlasí se Schumerovým závěrem, že obří změna nastane již v řádu měsíců, se shodne, že jsme na prahu obří změny, které se vyrovná snad jen průmyslová revoluce v 18. a 19. století. Rozhodně člověk, který přijde s umělou inteligencí do kontaktu třeba jen zběžně, se nemůže ubránit dojmu, že má před sebou technologii jak ze sci-fi. A to jsme teprve na začátku jejího vývoje.
Olympijská zahajovací ceremonie je příležitost pro pořádající zemi ukázat své kulturní dědictví před celým světem, jedná se o jednu z nejsledovanějších událostí na planetě. A při takovéto akci se téměř vždy nějak projeví národní charakter. Samozřejmě že národní stereotypy můžou být urážlivé či nepřesné. Vezměme si třeba zahajovací ceremoniál v Pekingu v roce 2008. Svět tehdy ohromily stovky perfektně synchronizovaných účinkujících v působivých sestavách. Bylo to připomenutí věčného čínského spoléhání se na masy.
Veřejnost si od zveřejnění zhruba 3,5 milionu dokumentů týkajících se mrtvého finančníka Jeffreyho Epsteina, jenž zneužíval nezletilé dívky a zároveň udržoval přátelství s mnohými mocnými tohoto světa, slibovala odhalení jeho kompliců. V USA zatím Epsteinovy spisy vygenerovaly řadu podezření, drbů a nespočet komentářů, na druhé straně Atlantiku, konkrétně v Británii spustily skandál, jenž ohrožuje samotnou vládu. I když jeho podstata tkví asi jinde, než by lidé očekávali. Klíčovou postavou je Peter Mandelson, od roku 2008 baron Mandelson.
Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo značně bouřlivější než předešlé ročníky. Americký prezident Donald Trump tam přijel s požadavkem řešit status Grónska, velký ohlas měl projev kanadského premiéra Marka Carneyho o konci světového řádu, tak jak jej známe, byla tam založena Rada míru, jakási Trumpova OSN. Výsledkem byl nespočet komentářů a úvah o nevratných změnách, konci globalizace a novém multipolárním světě.
Minulý pátek americké ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo přes tři a půl milionu stran dokumentů týkajících se zesnulého multimilionáře a odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Ten se stal středobodem obří politické aféry a zbraní, kterou na sebe míří republikáni a demokraté. Zveřejnění poslední várky dokumentů mělo uklidnit vášně a vynést na světlo veškerá Epsteinova tajemství.
