Ondřej Šmigol

/

Články autora

Britští konzervativci zatáčejí doprava

Britští konzervativci neztratili vůli žít. Před třemi měsíci byli vypráskáni v nejhorší volební porážce ve svých dějinách. Mluvilo se o možném konci strany. Na záda jim v průzkumech dýchala pravicově populistická Reform UK Nigela Farage a vážně hrozilo, že je nahradí coby hlavní sílu na pravici. Nyní překonali svou depresi a dalším lídrem bude člověk, který dokáže Farage odrazit. Konzervativci vybírají nového lídra v několika kolech. Nejdříve volí pouze poslanci. V každém kole vypadne kandidát s nejméně hlasy. To se opakuje, dokud nezbydou pouze dva. Mezi nimi pak vybírají všichni členové strany. Ve středu bylo poslední parlamentní kolo, jehož výsledky šokovaly celý Londýn.

Ničí progresivismus zábavní průmysl?

„Go woke, go broke“ je známá poučka z Twitteru. Dalo by se to přeložit jako „podlehni progresivismu, zkrachuješ“. Vyjadřuje názor, že kdysi úspěšné značky se rychle ocitnou v problémech, pokud se začnou více věnovat šíření levicových nápadů než spokojenosti zákazníků. Nově se to naplno projevuje v zábavním průmyslu. Ubisoft je jeden z videoherních gigantů. Roční příjem je asi 2,3 miliardy eur. Původně francouzská firma, nyní má pobočky od Montrealu přes Abú Dhabí až po Singapur. Během posledního roku ale propustila stovky zaměstnanců, minulý měsíc se hodnota jejích akcií propadla o 19 %.

Izrael sundal rukavice

Minulý týden Izrael oznámil, že zabil v Gaze Azize Salhu. Ten nechvalně proslul v roce 2000, kdy dav Palestinců zlynčoval dva izraelské armádní rezervisty, kteří špatně zatočili a vjeli do středu Ramalláhu. Salha byl jedním z vrahů. Je zvěčněn na fotografii, kde davu ukazuje své zakrvácené ruce. Následně byl odsouzen na doživotí, ale v roce 2011 propuštěn v rámci výměny za Gilada Šalita, vojáka zadržovaného Hamásem. Nezdá se, že by Salha byl nějak vysoce postaveným teroristou. Jeho likvidace je hlavně zprávou Izraele nepřátelům: Dostaneme vás všechny. Sedmý říjen 2023 je přelomový den v dějinách Blízkého východu.

Česko rok na správné straně

Spojené státy, Maďarsko, Česko a nějaké ostrovní ministátečky. To je sestava tradičně hlasující proti každé antiizraelské rezoluci v OSN. USA, jelikož potřebují podporovat svého nejdůležitějšího spojence na Blízkém východě. Viktor Orbán se tím vymezuje proti EU. Ostrovní ministátečky bývají uplacené, pokud máme být upřímní. Jen ČR, nehledě na vládu, situaci či prezidenta, stojí věrně za Izraelem, aniž za to cokoli očekává. Dokonce i jinak evropsky konsenzuální Fialova vláda je ochotna zablokovat společné prohlášení EU vyzývající k příměří. Podle české diplomacie „jednostranně omezovalo právo Izraele na sebeobranu proti teroristům z Hizballáhu“.

Bude válka s Íránem?

„Nemáme zas*ané letectvo,“ řekl íránský zdroj magazínu The Atlantic. „Írán není připraven na plnohodnotnou válku: jeho ekonomicky rozvrácená společnost nesdílí nevraživost svých vůdců vůči Izraeli a jeho vojenské schopnosti se ani zdaleka nevyrovnají sofistikovanému izraelskému arzenálu. Írán sám postrádá významné kapacity protivzdušné obrany a Rusko se nehrne k jejich doplnění,“ dodává autor článku s titulkem Írán není připraven na válku s Izraelem Arash Azizi. „Nevím, co je to napadá,“ stěžuje si jeho zdroj na íránské vůdce.

Osud Hizballáhu vzbuzuje škodolibou radost

Libanonské teroristické hnutí Hizballáh nemělo příliš dobrých posledních pár dnů. Izrael se zjevně rozhodl udělat něco s neustálým ostřelováním, před kterým se evakuovalo několik desítek tisíc lidí. Po celém Libanonu explodovaly tisíce pagerů, izraelské cílené nálety zdecimovaly nejvyšší velení hnutí a bombardování poškodilo infrastrukturu teroristů. Spekuluje se o pozemní invazi. V Salonu Echa debatovali o krizi Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd UK, Marek Čejka z Fakulty sociálních studií MU, arabista a bývalý diplomat Tomáš Smetánka a komentátor ČRo Jan Fingerland.

Volby pro kočku

Donald Trump se zastal koček, proto mu darovaly devět životů. To byl vtip, který koloval po sociálních sítích po druhém neúspěšném atentátu na amerického prezidenta. Vůbec kočky jsou neočekávanými hlavními postavami současné prezidentské kampaně. Nejdřív republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance pobouřil demokraty, když si stěžoval, že zemi údajně řídí „bezdětné dámy s kočkami“. Opravdová kočičí hvězdná chvíle přišla ale během televizního duelu.

Jak USA pomáhají Rusku a Hizballáhu

Izrael předevčírem začal s masivním bombardováním Libanonu. Jedná se o zvyšování tlaku na teroristické hnutí Hizballáh. To de facto ovládá jih země a části Bejrútu a tvoří stát ve státě. Od 7. října hnutí ostřeluje sever Izraele, údajně v solidaritě s Hamásem. Jeruzalém byl proto nucen evakuovat asi 60 tisíc lidí z příhraničního pásma.

Tusk v Polsku zavádí „bojující demokracii“

Liberálové zvítězili, demokracie zachráněna. Tak by se dala shrnout reakce většiny médií na nevýhru polských konzervativců loni v říjnu. Nejvíc hlasů sice získala strana Právo a spravedlnost (PiS), nedokázala však sestavit vládu a putovala do opozice. Místo ní se ujali moci staronový premiér Donald Tusk a jeho Občanská platforma. Svět si oddychl, že ve Varšavě přestala hrozit údajná klerofašistická diktatura, a přestal si Polska všímat. Mezitím Tusk rozjel očistu Polska od PiS ve velkém.

Konec progresivního kapitalismu?

„Republikáni také kupují tenisky,“ odpověděl někdy v devadesátých letech basketbalový hráč Michael Jordan na otázku, proč se víc politicky neangažuje. Ve své době největší hvězda NBA a tvář firmy Nike, která po něm pojmenovala řadu sportovní obuvi, prokázala velkou dávku pragmatického podnikatelského myšlení. Vždy se našli kritici, kteří měli pocit, že svou apolitičností Jordan nějak selhal. Ten ale stojí za svým. V dokumentárním seriálu Poslední představení potvrdil, že onu větu opravdu řekl, a zopakoval by ji prý znovu.

Polsko v kafkovském mezidobí

Je to již téměř jedenáct měsíců od parlamentních voleb v Polsku. Konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) odešla do opozice a vlády se ujala koalice vedená liberální Občanskou platformou Donalda Tuska. O současné politické situaci hovoříme s Maciejem Szymanowským, bývalým novinářem a diplomatem a donedávna ředitelem Institutu maďarsko-polské spolupráce Wacława Felczaka.

Otázky Tuckera Carlsona

Tucker Carlson je momentálně jedna z nejmocnějších tváří americké mediální pravice. Slavným se stal díky moderování na televizi Fox News, kde otevíral pro mainstream nepříjemná témata. Časem ale začal sklouzávat k čím dál konspirativnějšímu myšlení, až se ho stanice rozhodla propustit. Carlson se uchýlil na Twitter (X), kde se ukázalo, že institucionální podpora Fox News ho ještě držela zpátky. Sebevědomě tak záhy prohlásil, že existují mimozemšťané, zpovídal muže, který tvrdí, že měl homosexuální styk s Barackem Obamou, či odjel do Moskvy udělat rozhovor s Vladimirem Putinem – a posloužil hlavně jako jeho užitečný idiot.

Před Izraelem stojí jen špatná a horší rozhodnutí

Izraelská operace v Gaze má dva cíle. Zaprvé osvobodit rukojmí tam odvlečená po masakru 7. října. Zadruhé zlikvidovat teroristické hnutí Hamás, aby se takovéto řádění nikdy nemohlo opakovat. Problém je, že tyto cíle nejsou zcela kompatibilní. Hamás unesl 251 lidí. Část byla propuštěna v listopadu výměnou za příměří a propuštění palestinských vězňů. Zhruba stovku si ale Hamás ponechal právě jako pojistku proti svému zničení. To se potvrdilo o víkendu, kdy izraelská armáda nalezla šest mrtvých rukojmí v tunelech pod Gazou.

Eutanazii je třeba říct rozhodné NE

Smrt herce Karla Heřmánka, který odešel ze světa vlastní rukou, obnovila diskusi o povolení eutanazie v Česku. Heřmánek se údajně ke svému činu rozhodl kvůli utrpení, které mu působila dlouhodobá nemoc. Její zavedení sice není na vládním programu, ale vyslovil se pro ni například prezident Petr Pavel. Zároveň se můžeme spolehnout na různé kopírovače Západu, kteří již nyní upozorňují, že v určitých zemích, například v Nizozemsku, Kanadě, nebo Belgii, se jedná o běžnou a civilizovanou praxi. Mít eutanazii je přece moderní. Tyto snahy je třeba rezolutně odmítnout. Zastánci eutanazie argumentují nesnesitelným utrpením nevyléčitelných pacientů. Raději než tyto lidi udržovat při životě za každou cenu, dejme jim možnost odejít z tohoto světa v jimi určenou dobu. Smrt je pro ně osvobozením.

Ruské červené linie jsou v našich hlavách

Již tři týdny operují ukrajinské síly v Kurské oblasti. Jde o první invazi na ruské území od druhé světové války. O tom, co to znamená pro vývoj války na Ukrajině, debatují slovenský generál ve výslužbě Pavel Macko, bezpečnostní analytik z Univerzity obrany Richard Stojar a Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

V Británii vládne anarchotyranie

Celý svět s překvapením sledoval výbuch hněvu v Británii. Rozzuřené rabující davy, hlavně bílých Britů, zapalovaly hotely pro migranty, knihovny i policejní stanice. Vláda odpověděla represemi, urychleným soudním řízením, tvrdými tresty a avizuje větší kontrolu sociálních sítí. Z druhé strany rostou stížnosti na údajný nerovný policejní přístup, vysokou imigraci a ignorování násilností ze strany menšin. Spojili jsme se tedy po dvou letech znovu s konzervativním historikem a publicistou Edem Westem, abychom s ním probrali důvody současných nepokojů a vůbec stav britské společnosti. V době, kdy rozhovor probíhal, britské úřady hlásily přes 740 zatčených v souvislosti s nepokoji a víc než 130 zraněných policistů.

Velká chůva na vás zírá

Praha představila novou osvětovou kampaň proti sexuálnímu obtěžování ve veřejné dopravě a vypadá to, že v hlavním městě vypukne občanská válka. Největší pozdvižení vzbudil plakát hlásající „Zírání je obtěžování“. Kritici mu vyčítali, že problematizuje nevinné chování, jako jsou letmé pohledy mezi lidmi, kteří se navzájem přitahují. Obhájci se naopak vytasili s řadou historek z MHD dokazujících rozšířenost nevhodného chování, od ryze nepříjemného až po kriminální. Následně celá diskuse zapadla do bahna sociálních sítí, kdy jedna strana označuje v podstatě všechny muže za potenciální násilníky

Co si myslí Kamala Harrisová? Můžeme se jen dohadovat

Včera v Chicagu začal sjezd americké Demokratické strany, který má oficiálně nominovat Kamalu Harrisovou jako kandidátku na prezidenta Spojených států. Ta se tak stane první uchazečkou o Bílý dům od roku 1968, která nevzešla z primárek. Tehdejší chaotický sjezd demokratů, paradoxně také v Chicagu, vedl k reformě výběru kandidátů na prezidenta a normou se staly primárky. Jejich výhodou bylo, že kandidáti museli projít několikaměsíčním mediálním grilováním a zkoumáním, takže na konci procesu bylo celkem jasné, jaká je jejich politická orientace.

Ukrajina se stále nevzdává

Je to již více než týden, co ukrajinská armáda neočekávaně zaútočila přes hranice a vnikla do Ruska, kde obsadila více než 1000 km2 Kurské oblasti. Naprosto zaskočení Rusové se zatím nezmohli na nějakou koherentní odpověď. Překvapeni jsou ale i západní pozorovatelé, podle nichž celá operace nemá jasný vojenský cíl. Jak ovšem prohlásil vojenský teoretik Carl von Clausewitz: „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ V případě ukrajinského kurského dobrodružství jde především o politické cíle. Vojenské by se také našly, hlavně snaha odlákat ruské jednotky z jiné části fronty; ale politické převažují.

Anarchie v Británii

„Divoká a zuřivá vzpoura opustila lesy a ve jménu reformy se proháněla po našich ulicích,“ stěžoval si v roce 1780 Edmund Burke, považovaný za zakladatele moderního konzervativismu, na vlnu bouří známou jako Gordonovy nepokoje. Ty vyvolalo plánované omezení diskriminace britských katolíků. Šéf Protestanské asociace lord Gordon tvrdil, že nový zákon umožní katolíkům sloužit v armádě a tím ohrozí bezpečnost Spojeného království, jelikož budou moci lehce plánovat zradu. Nejdřív pokojné protesty se zvrhly v orgie násilí, dav plenil a raboval, ničil budovy spojené nějak s katolíky, třeba zahraniční velvyslanectví, či se státní autoritou.

Divná a dekadentní, ale nakonec povedená olympiáda

Francouzi mohou být spokojení. Právě skončená olympiáda v Paříži byla nakonec velmi povedená akce. Pravda, nezačala nejlépe, když se zahajovací ceremoniál stal nejnovějším bojištěm kulturních válek. Mimo sportovní svět také pronikl spor o boxerky s nejasným pohlavím. Kdyby toto ale byly jediné problémy, se kterými se olympijské hry musí potýkat, nejspíš by Mezinárodní olympijských výbor děkoval bohyni vítězství Niké, že nad nimi drží ochrannou ruku.

Souboj o nejhoršího viceprezidenta

Týmy, které budou usilovat o nejvyšší americký úřad, jsou od tohoto týdne jasné. Po rošádě, kterou si vynutilo rychle upadající zdraví prezidenta Joea Bidena, kdy ho na pozici demokratického kandidáta nahradila jeho viceprezidentka Kamala Harrisová, si ona musela zvolit svého volebního parťáka. Americký viceprezident má minimum pravomocí. Jeho hlavním úkolem je být připraven nastěhovat se do Bílého domu, kdyby se prezidentovi něco stalo. Viceprezidenti jsou tak vybíráni hlavně podle jejich schopností přilákat voliče z jiné části společnosti než prezident.

Nikdo není schopen postavit se Hizballáhu

Atmosféra na Blízkém východě v posledních týdnech znovu notně zhoustla. Spouštěčem posledního kola eskalačních kroků, které hrozí přerůst v regionální válku, byl výbuch rakety, jež zabila dvanáct mladých izraelských drúzů. Izrael z útoku viní šíitské islamistické hnutí Hizballáh, napojené na Írán. Libanon, na jehož území Hizballáh působí, tomu jen bezradně přihlíží. O tom, jak se z bývalé výkladní skříně Blízkého východu stal padlý stát a jakou roli v tom hraje Hizballáh, hovoří pro Týdeník Echo Eric Bordenkircher, expert na Libanon z Centra pro rozvoj Blízkého východu při Kalifornské univerzitě v Los Angeles.

Kdo s kým na Blízkém východě

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, možná už probíhá regionální válka na Blízkém východě. Americká vláda o víkendu varovala, že konflikt může vypuknout každým okamžikem. Írán těžce nese izraelský atentát na politického šéfa teroristického hnutí Hamás Ismáíla Haníju. Ten vyletěl do povětří, když byl na návštěvě Teheránu při příležitosti inaugurace nového íránského prezidenta. Pro režim je obzvláště trapné, že zahynul v ostře hlídaném komplexu Islámských revolučních gard.

Z burana viceprezidentem?

Funkce amerického viceprezidenta nepatří mezi ty nejdůležitější na světě. Jeho oficiální pravomoci a povinnosti jsou téměř nulové. Jeho hlavním úkolem je být zálohou, kdyby se prezidentovi něco stalo. Neoficiálně slouží především jako kladeč věnců a žolík ve volebních kampaních. Prezidentští kandidáti si vybírají své partnery, aby signalizovali ochotu naklonit si voliče, jež nemusí oslovovat oni osobně. Donald Trump si v prvních volbách vybral za kolegu Mikea Pence, aby uklidnil zbožné evangelíky, jež znepokojoval jeho prostopášný život. Kamala Harrisová se stala viceprezidentkou Joea Bidena, jelikož progresivní křídlo demokratů požadovalo na kandidátce ženu černošku.

Transsportovci mohou být nebezpeční

Boj o transgender sportovce zuří již pěknou řádku let. Na jedné straně stojí bojovníci za práva transgender osob. Tvrdí, že transgender ženy jsou ženy, mají tedy plné právo účastnit se všech aktivit, které jsou normálně vyhrazené biologickým ženám. Tedy včetně sportovních klání. Kritici upozorňují na prostý fakt: muži jsou větší, rychlejší a silnější než ženy. Je to důsledek mužské puberty, kdy chlapci nabývají na síle.

Starší články