Americká vláda vydala dokument shrnující cíle a plány americké světové strategie. A strhla se bouře. Dokument se nazývá Národní bezpečnostní strategie. Jde o veřejnou identifikaci hrozeb a výzev, kterým USA čelí, a návrhy, jak se s nimi vypořádat. Ze zákona by vláda měla publikovat takovouto strategii každoročně. V praxi vychází nepravidelně, většinou nová administrativa vydá novou strategii na začátku svého působení, aby představila svou zahraničněpolitickou vizi.

Ta Trumpova šokovala, alespoň pokud můžeme soudit podle komentářů v mainstreamových médiích. Magazín The Economist psal o „pochmurné a nekoherentní strategii zahraniční politiky Donalda Trumpa“. „USA mění historii tím, že v nové bezpečnostní politice za padoucha označují Evropu, nikoli Rusko,“ hrozil se deník The Wall Street Journal. „Nepřátelství vůči Evropě je oficiální politikou Bílého domu,“ napsal Jason Horowitz pro The New York Times. Citoval rovněž historika Timothyho Snydera, podle kterého nově publikovaná strategie používá podobný jazyk jako „analogický ruský dokument o národní bezpečnosti“.

Nová bezpečnostní strategie opravdu představuje zlom. Hlavním poselstvím ale není tak úplně nadbíhání Rusku, jako americké stažení ze světa. Nově americká zahraniční politika „nemá být založena na tradiční politické ideologii. Je motivována především tím, co funguje pro Ameriku – nebo, dvěma slovy, ‚America First‘ (Amerika na prvním místě)“. To znamená, že americká strategie se bude soustředit především na západní hemisféru. „Po letech zanedbávání Spojené státy znovu potvrdí a prosadí Monroeovu doktrínu, aby obnovily americkou převahu na západní polokouli,“ oznamuje dokument.

Monroeova doktrína hlásá, že jakýkoli zásah zahraničních mocností do politických záležitostí obou amerických kontinentů je potenciálně nepřátelským aktem vůči Spojeným státům. Poprvé ji formuloval prezident James Monroe v roce 1823, když oznámil, že USA jsou proti zakládání nových evropských kolonií na západní polokouli. Dlouho však byla vesele ignorována, jelikož Spojené státy neměly prostředky, jak ji prosadit. Teprve ke konci 19. století, kdy se stávají světovou mocností, se stává nedílnou součástí americké strategie. Vykládat se dá dvěma způsoby. Pozitivním, kdy USA působí jako garant nezávislosti a bezpečnosti Nového světa a chrání ho před válkami a chaosem toho starého. Nebo negativním, kdy si Američané nárokují právo zasahovat do vnitřní politiky ostatních států, s nimiž sdílejí světadíl.

„Zabráníme konkurentům mimo naši hemisféru v rozmístění vojenských sil nebo jiných ohrožujících prostředků, jakož i ve vlastnictví nebo v kontrole strategicky důležitých aktiv v naší hemisféře. Tento ‚Trumpův dodatek‘ k Monroeově doktríně je rozumným a účinným obnovením americké moci a priorit, které jsou v souladu s americkými bezpečnostními zájmy,“ praví dokument. „Trumpův dodatek“ je zjevně aluzí na slavný „Rooseveltův dodatek“ Monroeovy doktríny, který hlásal právo USA intervenovat v latinskoamerických státech. To vše znamená americké stažení „z oblastí, jejichž relativní význam pro americkou národní bezpečnost v posledních desetiletích či letech poklesl“. Zjevně je tím míněna i Evropa.

Pro tu má dokument zdaleka nejostřejší slova. „Hospodářský úpadek je zastíněn reálnou a mnohem závažnější perspektivou zániku civilizace. Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří činnost Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politika, která mění kontinent a vyvolává konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, prudký pokles porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí.“ To podle autorů strategie může ohrozit transatlantické spojenectví. „Pokud budou současné trendy pokračovat, bude kontinent za dvacet let nebo méně k nepoznání. Není tedy vůbec jasné, zda některé evropské země budou mít dostatečně silnou ekonomiku a armádu, aby zůstaly spolehlivými spojenci.“ Právě tyto pasáže vyvolaly zlost a paniku.

Strategie je psaná ostrým jazykem hodícím se spíše do internetové diskuse než oficiálního dokumentu, má tendenci evropské problémy zveličovat. Zároveň ale má v mnohém pravdu. Regulace EU podkopávají konkurenceschopnost, migrační politika je problém, svoboda slova se zhoršila. Nejde ale o hrozivý úpadek do dystopie, jak to prezentují někteří ideologičtí členové Trumpovy administrativy.

Přes všechno chvástání o konci intervencionismu a ideologické politiky („usilujeme o dobré vztahy a mírové obchodní vztahy s národy světa, aniž bychom jim vnucovali demokratické nebo jiné sociální změny, které se výrazně liší od jejich tradic a historie,“ stojí v dokumentu) ideologie ani intervencionismus z americké politiky nezmizely – jen se nově zaměřují na Evropu, kterou MAGA hnutí chce změnit k obrazu svému. Silnější Evropa pro MAGA znamená Evropu podobající se jejich vizi USA. Jejich diagnóza může být správná a nátlak může mít i pozitivní důsledky, jako je třeba prosazení závazku zvýšit výdaje na obranu na pět procent HDP, celkově trumpistický nedostatek taktu působí ale hodně zlé krve. Když k tomu připočítáme, že dokument mluví o „obnovení strategické stability s Ruskem“ a ukončení rozšiřování NATO, není divu, že Evropa je nervózní.

Podobné je to v Pacifiku. I když analýzy, že novou strategií je vyklidit tamější prostor Číně, jsou přehnané, dokument jasně praví, že je v americkém zájmu odradit Peking od zabrání Tchaj-wanu, ale znovu klade důraz na to, že tamější spojenci se musí více snažit.

Hlavním poselstvím je tak, že USA se stahují domů a očekávají, že spojenci převezmou odpovědnost za svou bezpečnost. Zároveň si ale nárokují právo kafrat do jejich vnitřních záležitostí. A v tom tkví zásadní rozpor nové strategie. USA stále chtějí být ideologickým lídrem Západu, aniž by ale za něj nesly zodpovědnost. Dlouhodobě je to neudržitelné. Washington si bude muset vybrat mezi celým světem, nebo pouze svou hemisférou. Negativní reakce na bezpečnostní strategii plynou ze strachu, že se rozhodne pro to druhé a nechá Evropu napospas Rusku a Pacifik Číně.