Sedmdesátá léta jsou považována za zlatou éru newyorské kinematografie. Filmy jako Taxikář, Francouzská spojka, Serpico, Psí odpoledne, Špinavé ulice či Přepadení vlaku z Pelhamu jsou některé z klasických kriminálních thrillerů natočených v této době v New Yorku. Tento úspěch ale měl odvrácenou stranu. Velké jablko, jak zní jedna z přezdívek města, se stalo oblíbenou kulisou pro příběhy z drsného podsvětí, jelikož se nacházelo na dně. Špinavé, rozpadající se, trpící vysokou kriminalitou a na hraně bankrotu, New York měl mnohem blíže ke Gothamu z komiksového Batmana než k nablýskané světové metropoli.

Slavné Times Square tehdy nebylo v obležení turistů, ale prostitutek a sexshopů. Když v roce 1975 radnice žadonila u federální vlády o finanční injekci, prezident Gerald Ford to odmítl. To vedlo ke slavné titulce deníku New York Daily News: „Ford městu: Chcípni.“ Situace se začala zlepšovat v 80. letech, ale za opravdového zachránce města je považován republikánský starosta Rudy Giuliani. Podle panikařících republikánů nyní hrozí, že se situace bude opakovat. Newyorčané si minulý týden zvolili čtyřiatřicetiletého socialistu Zohrana Mamdaniho, jehož sliby mají podle mnohých ekonomů potenciál město zadlužit či vést k exodu nejbohatších kvůli daním. A Donald Trump již avizoval, že New York může na federální peníze zapomenout.

Mamdaniho vítězství se sice očekávalo, ale zhruba polovina města (získal lehce přes 50 procent hlasů) i velká část zbytku Ameriky a milovníků New Yorku ho vyhlížely se znepokojením. Proč? Napovědět může jeho historie na sociálních sítích. „Socialismus neznamená krást peníze bohatým. Znamená to vzít zpět peníze, které bohatí ukradli všem ostatním,“ tweetoval v roce 2020. Prosazoval zrušení financování policie. „Nepotřebujeme jen větší odpovědnost. Potřebujeme méně policistů,“ napsal.

Pak je tu jeho vztah k Izraeli – ve městě s největším počtem Židů na světě velmi choulostivá otázka. Jeho první reakce po masakru 7. října ani nezmiňovala Hamás, ale „Netanjahuovo vyhlášení války“ a údajnou přípravu další „nakby“, tedy vyhnání Palestinců. Slíbil nechat zatknout izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, pokud přijede do New Yorku. Odmítl odsoudit slogan „globalizujte intifádu“, dlouho odmítal vyzvat Hamás k odzbrojení, nakonec apeloval, aby se odzbrojil Hamás i izraelská armáda. V roce 2023 prohlásil, že „musíme dát jasně najevo, že pokud vám na krk šlape bota newyorské policie, je to bota, kterou zavázala izraelská armáda“.

Velký test levicových receptů

Mamdaniho kampaň se točila okolo čtyř hlavních slibů. První, a zřejmě nejdůležitější, se týkal zmrazení nájmů. Asi milion newyorských bytů, zhruba třetina z celkového počtu obydlí ve městě, má regulované nájmy. Druhý slib se týkal městských autobusů zdarma. Zatřetí slíbil prosadit školky pro všechny děti od šesti týdnů až do pěti let zdarma. A nakonec chce v každé z pěti městských částí (anglicky boroughs), které dohromady tvoří New York, zřídit radnicí provozovaný supermarket. Podle Mamdaniho splnění těchto slibů bude stát zhruba 10 miliard dolarů ročně. Momentálně rozpočet New Yorku činí asi 115 miliard dolarů. Peníze Mamdani slibuje získat zvýšením korporátních daní a daní pro nejbohatší.

Ekonomové z Mamdaniho slibů nejsou nadšení. K důvodům Mamdaniho vítězství se ještě dostaneme, ale nepochybně jedním z nich je neúnosná drahota, hlavně co se týče bydlení. Proto zastropování nájmů bylo nejspíše slibem, který mu vyhrál volby. Ekonomové se ale shodují, že regulace škodí a z dlouhodobého hlediska bydlení zdražuje. Jednak nájmy v neregulovaných bytech rostou o to rychleji. Celkově jsou nájmy v New Yorku o 10 až 20 procent vyšší, než kdyby šlo o úplně deregulovaný trh. Developerům se také nevyplatí stavět nové byty, proto je chronický nedostatek bydlení ve městě. Navíc mnoho bytů s regulovaným nájmem se nachází v těch nejlepších lokalitách na Manhattanu, kde bydlí bohatí a vyšší střední třída. Takže se nedá říct, že by z nich měli prospěch aspoň ti chudí.

Co se týče autobusů zdarma, kritici upozorňují, že již nyní jsou velmi levné. Jedna cesta vychází na 2,90 dolaru, méně s týdenní nebo měsíční permanentkou, a město poskytuje další slevy pro ty, kteří jsou v sociální nouzi. Podle odhadů stejně téměř polovina cestujících jezdí načerno. Drahé autobusy opravdu nejsou jedním z hlavních problémů New Yorku a peníze vynaložené na jejich provoz zdarma by jistě šlo využít lépe.

Co se týče školek pro všechny, experti jsou hlavně skeptičtí, že se takto masivní projekt, zahrnující zaměstnání nových učitelů a pronájem prostor, podaří uskutečnit. Podobné je to s plánem městských supermarketů. Ty chce Mamdani zřídit, aby lidé měli kde nakupovat levné potraviny. Marže komerčních obchodů jsou ale už tak nízké, že je velmi nepravděpodobné, že radnice dokáže supermarkety provozovat levněji a efektivněji než soukromníci.

Otázkou je také, jestli se Mamdanimu vůbec podaří své plány prosadit. Zastropování nájmů musí schválit Komise pro stanovení nájemného, i když její členy může starosta vyměnit. Zvýšení daní podléhá schválení vládou státu New York. Guvernérka Kathy Hochulová již avizovala, že nic takového nedovolí. Veřejná doprava v New Yorku spadá pod Metropolitní dopravní úřad, což je ale státní, nikoli městská firma, na kterou bude mít Mamdani minimální vliv.

Potenciální účinnost Mamdaniho plánů je tedy pochybná a je nejisté, zda se vůbec realizují. Jak je tedy možné, že se mu podařilo vyhrát? New York je území demokratů, 67 procent registrovaných voličů jsou demokraté. Město volí republikána jen ve výjimečných případech. A demokratický establishment letos nasadil toho nejhoršího kandidáta – široce nenáviděného exguvernéra Andrewa Cuoma. Newyorčané ho viní z tisíců mrtvých během covidu: nařídil totiž, že domovy důchodců musí přijímat covid pozitivní, a tím se virus rozšířil mezi nejzranitelnějšími. Rezignoval po obvinění ze sexuálního obtěžování. Mamdani ho porazil v primárkách, Cuomo se pak rozhodl kandidovat jako nezávislý. Získal 41 procent hlasů; většina ho volila s velkým sebezapřením, jako menší zlo.

Hlavním důvodem Mamdaniho vítězství je ale vzdělaný prekariát. Mamdaniho největší baštou jsou movité části Brooklynu. Žijí tam dvacátníci a třicátníci, často s tituly z lepších univerzit a i na USA s velmi dobrými platy, mezi 80 až 120 tisíci dolary ročně. Rozhodně to není dělnická třída v tradičním slova smyslu. Zároveň ale New York je tak drahé město, že vlastní byt, založení rodiny a další známky úspěchu jsou nedosažitelné. Není výjimkou, že lidé žijí ve sdílených bytech, s dluhy a od výplaty k výplatě. Slibovali jim stabilitu střední třídy. Místo toho „jsou příliš bohatí na to, aby byli chudí, a příliš chudí na to, aby se cítili zabezpečeně,“ napsal pravicový komentátor John Carney.

Deep Down & Dirty

Zohran Mamdani je jejich téměř ideálním reprezentantem. Narodil se do elitní rodiny v Ugandě. Jeho otec Mahmood Mamdani je muslimský Uganďan indického původu, známý levicový intelektuál vyučující antropologii na Kolumbijské univerzitě. Matka Mira Nairová je úspěšná indická režisérka se dvěma cenami z Cannes, Zlatým lvem z Benátek a dvěma nominacemi na Oscara.

Sám Zohran žije v USA od svých sedmi let. Chodil do těch nejlepších škol. Vystudoval africká studia na elitní Bowdoin College. Po studiích ale jeho kariéra nebyla nijak zářná. Střídal hlavně pozice v politických neziskovkách. Pokoušel se o dráhu rapera. Americkým občanem se stal teprve v roce 2018. Několikrát neúspěšně kandidoval. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 2020, když se stal zastupitelem ve shromáždění státu New York, nijak ale nevynikal. Je tedy téměř bez praktických zkušeností. To mu ale možná ve volbách jen pomohlo. Mladší demokraté jsou na stranický establishment naštvaní a v Mamdanim vidí naději na změnu.

Pak je tu poslední důvod Mamdaniho vítězství – levicová organizace Democratic Socialists of America (DSA), tedy Američtí sociální demokraté, jejímž hlavním cílem je nakolejit Demokratickou stranu více doleva. A její členové kandidují převážně na demokratických kandidátkách. Nelze jí ale upřít organizační schopnosti. Její členové odvedli dobrou práci v Mamdaniho skvěle vedené kampani. Roli mohla hrát i válka v Gaze. DSA se profiluje jasně propalestinsky a protiizraelsky, ostatně kvůli tomu do ní Mamdani vstoupil. Podle starosty New Yorku na odchodu Erica Adamse aktivisté z propalestinských demonstrací tvořili páteř Mamdaniho kampaně.

Právě okolo DSA panují největší obavy – členové organizace nejspíše nyní obsadí newyorskou byrokracii, čímž významně ovlivní chod města. Mamdani během své kampaně sice poupravil některé své zmiňované výroky, hlavně ty týkající se policie, a slíbil nechat ve funkci nynější široce respektovanou policejní šéfku Jessicu Tischovou, jež má zásluhu na zvrácení kriminální vlny z dob covidu. Zároveň chce ale část policejního rozpočtu přesměrovat do nového oddělení veřejné bezpečnosti, což je součást pochybného plánu nasazovat do některých situací sociální pracovníky místo policie. Hlavně ale Mamdani může jmenovat soudce do městských soudů, které se zabývají každodenní kriminalitou. Panují obavy, že jeho nominanti budou na kriminálníky měkcí.

Jak se tedy promění New York? Nejlepší scénář je takový, že Mamdani bude příliš neschopný, aby svou politiku prosadil. Nejhorší scénář je, že Mamdani bude házet policii klacky pod nohy, což povede ke zvýšené kriminalitě. Vyšší daně způsobí odliv nejbohatších – zhruba 0,7 procenta Newyorčanů má roční příjem nad milion dolarů. Zároveň přispívají 42,4 procenta z toho, co město vybere na dani z příjmu. Mnoho newyorských Židů má z Mamdaniho vítězství strach. Výsledkem může být exodus bohatých i Židů, což zhorší fiskální situaci. Jeho řešení bytové krize je minimálně neotřelé. To může dostat město do spirály úpadku. Již před nástupem Mamdaniho utíkali Newyorčané z města i kvůli vysokým daním. Častým útočištěm je Florida známá nulovou daní z příjmu. Odhaduje se, že od roku 2018 se tam přestěhovalo přibližně 125 tisíc Newyorčanů a s nimi i zhruba 13,8 miliardy dolarů hrubého příjmu. Tento exodus může kvůli Mamdanimu ještě zesílit. Třeba se ale díky tomu natočí v New Yorku zase nějaké dobré filmy.