Zde v Echu se nebojíme vylézt na barikády kulturních válek. Ale i tak může nastat situace, kdy místo vztyčení praporu reakce obrátíme oči v sloup, či se dokonce nesměle postavíme na druhou stranu. Samozřejmě autor tohoto komentáře nemůže mluvit za zbytek redakce, ale přesně toto se mu stalo, když sledoval kauzu okolo pořadu České televize Chi Chi na gauči.

Jedná se o talkshow, ve které drag queen, tedy muž převlékající se za ženu, Chi Chi Tornádo, vlastním jménem Petr Vostárek, zpovídá jiné drag queens. Rozhodně to není podívaná pro každého – ani pro autora, který se vydržel dívat jen na pár minut prvního dílu, než to urychleně vypnul. Zatím ČT odvysílala čtyři ze sedmi plánovaných rozhovorů. To ale již stačilo k vyvolání menšího pozdvižení na sociálních sítích. Kritici by se dali shrnout do dvou kategorií. První si stěžovala, proč ČT musí vysílat takovou „úchylárnu“ a „pořad pro devianty“. Druhá se spíše pozastavovala nad tím, jestli zrovna na tohle mají jít koncesionářské poplatky.

S tím nesouzníme. Ctíme ale zásadu „Žij a nech žít“. Zdravá společnost vždy dokázala tolerovat neškodné excentriky. Dokonce je svým způsobem potřebuje. V minulosti nejrůznější vzorce abnormálního chování byly dokonce podporovány, jelikož sloužily jako protiklad k běžnému chodu společnosti. Abyste poznali řád, musíte znát i chaos, čímž dojde k posílení řádu. Podle kulturních historiků a antropologů takové „potvrzení normálu“ bylo jedním z cílů středověkých karnevalů. Moderní drag queens mohou hrát podobnou roli.

Nedávno jsme psali o tom, že české kulturní války mají několikaleté zpoždění za těmi západními, příkladem je debata o „manosféře“, kterou naši progresivci okopírovali v USA a Británii. Podobné je to s pohoršením nad „drag queens“. To také začalo v Americe a nynější české nářky jsou alespoň zčásti inspirované tam. Ve Spojených státech ale alespoň tamější pravice reagovala na akce, kdy muži převlečení za ženy četli malým dětem pohádky. To přirozeně dráždí, zavání indoktrinací dětí a je krajně nevhodné. Až nějaká drag queen dorazí do Kouzelné školky, nastane čas minimálně na protesty a demonstrace. Ale dokud se transvestité objevují pouze v krátkém pořadu explicitně uvedeném varováním, že „není vhodný pro děti a mladistvé“, navíc schovaném někde v útrobách iVysílání, kde by se o něm nikdo nikdy nedozvěděl, nebýt pobouření na sociálních sítích, tak svět ještě nekončí.

Jedním z důsledků nástupu wokismu bylo, že pravice přišla o svou pověst puritánů, kteří zkazí všechnu zábavu. Naopak to byly levicové „sněhové vločky“, které se hroutily při sebemenší příležitosti a za každým rohem viděly rasismus, sexismus, ableismus a další diskriminace. Pozdvižení kvůli mužům ve šminkách ukazuje, že i na pravici existují sněhové vločky, a bylo by škoda, kdyby se staly jejími reprezentanty. Pokud se vám to nelíbí, tak se na to nedívejte, tak jako autor.

Otázka, jestli má toto produkovat veřejnoprávní televize, je naprosto legitimní. Při snaze ji zodpovědět bychom se ale rychle dostali k mnohem závažnějším otázkám o roli veřejnoprávních médií a vůbec jejich smyslu v moderním světě. Při všech problémech, kterými trpí současná ČT, je Chi Chi na gauči opravdu malichernost.