Marian Kechlibar - Autor je publicista

/

Články autora

Smrt íránského Eichmanna

Írán sice leží v subtropickém pásmu, ale jeho rozeklané hory, sahající skoro do šesti tisíc metrů výšky, mají klasické alpské počasí: zima, mlha, sníh, občasné ledovce uprostřed studených jezer. Zní to jako seznam podmínek, do kterých se nemá létat vrtulníkem, a tak se přesně do nich vypravila delegace vysokých vládních činitelů na palubě helikoptér, spoléhajících na Alláha, že je ochrání. Buď ovšem zasáhlo nějaké jiné božstvo, nebo snad dokonce člověk (ne nutně úmyslně; náhradních dílů je v embargované islámské republice nedostatek) a jeden ze strojů byl smeten z oblohy.

Horká irská hranice

Hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou bývala „horká“ z důvodu terorismu: leckterý operativec IRA, hledaný britskou policií, ji překračoval proto, aby na druhé straně našel útočiště. A oficiálně neutrální republika nad tím byla ochotna občas přimhouřit oči. Po mírových ujednáních z konce minulého století se ale pozvolna stala klidnějším místem.

Stěhování Hamásu. Kam s nimi?

Malý arabský emirát Katar, který momentálně hostí exilové vedení palestinského hnutí Hamás, uvažuje, že by se svých hostů nějak zbavil. Jedním z důvodů je asi to, že plánovaná jednání o příměří, která by Katar rád zprostředkoval, se neustále odkládají. Druhým to, že být náhradním domovem pro takovou organizaci vyvolává u západních partnerů určité kontroverze. Ale vyloučit nelze ani třetí faktor, kterým je všeobecná nedůvěra jiných arabských států k Palestincům na vlastním území.

Chalífát hamburský

„Chceme chalífát!“ křičeli účastníci demonstrace v německém Hamburku, převážně mladí muži, ale i nezanedbatelné množství řádně zahalených a stranou stojících mladých žen. Jsou-li lidé ochotni sejít se kvůli něčemu na ulicích a křičet to nahlas, je záhodno jim věřit. Máme tedy i v sousedním Německu určitý kontingent lidí, kteří chtějí chalífát, islámský náboženský stát, jehož posledním neúspěšným vtělením byl ISIS v Iráku a Sýrii.

Někdy musí být hůř, aby bylo lépe

Jedna stará čínská historka má v sobě spoustu moudrosti: Farmáři uteče kůň. „To je ale neštěstí!“ litují ho sousedé. „Štěstí, neštěstí, kdo ví,“ odpoví jim farmář. Druhý den se kůň vrátí a přivede s sebou dva další divoké koně. „To je ale štěstí!“ – „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“ – Další den si farmářův syn vezme jednoho divokého koně na projížďku a spadne z něj, přičemž si zlomí nohu. „To je ale neštěstí!“ - „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“

Žáby na trakaři

Bývalý předseda americké Sněmovny reprezentantů John Boehner svého času na adresu své práce poznamenal, že je dost těžké vézt 218 žab na trakaři a udržet je na tom trakaři tak dlouho, než něco schválí. Současné dění ve Washingtonu tomu odpovídá dokonale. Dnešní nástupce Johna Boehnera se jmenuje Mike Johnson a je to poměrně nevýrazný poslanec z Louisiany, který neměl s „vozením žab na trakaři“ žádné předešlé zkušenosti. Johnson se dostal na svoje místo po třítýdenní „vládě nikoho“

Dlouhé čekání na robotické taxi

Některé věci jsou „v blízké budoucnosti“ třeba třicet let. Když mi bylo zhruba deset let, psali v Sedmičce pionýrů, že jaderná fúze nám brzy zajistí levnou elektřinu pro domácnosti i továrny; uplynulo pár desítek let a žádné malé Slunce na zemi nemáme, zato ceny elektřiny se občas pohybují ve stratosféře. Z méně civilizačně kritických okruhů můžeme vzpomenout na hru Duke Nukem Forever, která byla ohlášena roku 1997 a nakonec vyšla roku 2011. Čtrnáct let je v softwarovém světě menší věčnost.

Záhadné dění se systémem GPS

V posledních dnech se nad Baltským mořem děje něco záhadného se systémem GPS, problémy s určením polohy nahlásilo více než tisíc letadel. Patrně si nějaká armáda zkouší své rušičky globálního satelitního systému a vzhledem k tomu, že anomálie se koncentrují kolem Kaliningradu, to nejspíš bude armáda ruská. Dá se čekat, že na to spojenci nějak odpovědí. Kolik uživatelů je na to aspoň okrajově připraveno a má nějaký plán B?

Dvacet let Facebooku aneb my blbci pitomí

V roce 2004 byl Mark Zuckerberg devatenáctiletým studentem na Harvardu a nikdo jej neznal. Už tehdy se rád „vrtal v počítačích“ a měl za sebou menší kampusový projekt „Hot or Not“, webovou stránku, na které měli studenti hodnotit atraktivitu jiných studentů a studentek. (Jak jiná doba – dnes by takový záměr určitě narazil na běsnění progresivců, umocněné tím, že Zuckerberg je heterosexuální muž a Žid.) Jeho další projekt se jmenoval Facebook a jeho záměrem bylo seznamovat studenty Harvardu mezi sebou.

Velvyslanec u příbuzných

Ve čtvrtek 14. března zemřel nizozemský biolog Frans de Waal, náš velvyslanec u příbuzných. Kterých? Šimpanzů a bonobů, nám nejbližších dvou druhů, které ještě chodí po planetě Zemi. Různých hominidů nám ještě bližších bylo v pravěku dost, ale všichni vymřeli, případně „byli vymřeni“ zásluhou našich předků. Šimpanzi a bonobové, obyvatelé afrického rovníkového pralesa, si s námi tolik nekonkurovali o zdroje, a dokázali tak přežít až dodnes.

Doba holé (ne)pravdy

Železný zákon internetu praví, že existuje-li něco, bude k tomu na internetu existovat i příslušné porno. Většinou jde o neškodné záležitosti, i když třeba dost okrajové; některé jsou ale považovány za zavrženíhodné celkem univerzálně. Dětské porno se dostalo do trestních zákoníků celého světa a v řadě zemí světa je ilegální i pornografie zahrnující zvířata. Tyto zákony jsou obecně zdůvodněny tím, že ani děti, ani zvířata nemohou s pornografickou produkcí legálně souhlasit, a tudíž jim při natáčení, fotografování atd. vzniká újma.

SpaceX a povstání gangů. Kontrasty moderního věku

Společnost SpaceX naplánovala na 14. března další experimentální start nové rakety Starship. Poučeni z předchozích nezdarů… nesestrojili elektrickou kytaru, ale opravili všechny známé chyby a tentokrát doufají, že se do toho vesmíru opravdu dostanou. Sice jen na chvíli, protože cílem testu není dostat raketu na trvalou oběžnou dráhu, ale pokud možno v jednom kuse.

Všichni jsme morituri

Před třiceti lety, už v rozvíjející se demokracii, zemřel Karel Kryl. Srdce mu vypovědělo službu krátce před padesátým rokem věku – příliš, příliš brzy. Chtělo by se napsat, že ze zklamání nad polistopadovým vývojem, ale to už je možná příliš melodramatické. Přišli jsme o hodně, protože Kryl byl velký básník a zároveň svědomí národa – přesně ten druh svědomí, kterému se v rámci revolucí tleská, aby během pár let začalo lézt vrcholným politikům těžce na nervy. Ale nejen jim.

Evropa koketuje s atomem

Před dvěma či třemi lety by se z titulku tohoto komentáře dalo usoudit, že bude pojednávat o jaderné energetice. Ach, ty šťastné a nevinné časy, kdy největším strašákem světa byl covid… Dnes se mluví o tom, že Evropa potřebuje jaderné zbraně k odstrašení agresorů. A dokonce ta myšlenka zaznívá i v Německu, zemi, která až donedávna trpěla vůči všemu atomovému až rituálním strachem. Je to pochopitelná, ale zároveň asi nereálná myšlenka.

Hlas Alláha v Bruselu

Darya Safai je íránská emigrantka, která dnes sedí v belgickém parlamentu. Jak už to často u vzdělaných a sekulárních Íránců bývá, má za sebou vzornou „imigrační kariéru“: po svém příchodu do Belgie se naučila vlámsky i francouzsky, dostudovala zubní lékařství, našla si práci jako zubařka a získala belgické občanství už tři roky po svém příjezdu. Kdyby takhle vypadaly životy průměrných imigrantů z rozvojového světa, patrně by se o ně Evropa porvala, leč nevypadají.

Vítězství umělého chána

Pojmy „Pákistán“ a „umělá inteligence“ málokdy padají v jedné větě. S nepříliš stabilním státem v jižní Asii si spíš asociujeme pojmy jako „pumový atentát“ nebo „nepokoje“. Ve volbách, uskutečněných teď pod dozorem (a za zásahů) pákistánské armádní junty, nebylo o násilí nouze. Počet mrtvých se odhaduje na čtyřicet. Ale větší vliv měla přece jen ta umělá inteligence, která patrně dopomohla Imránu Chánovi k vítězství.

Ve dne pomocníci, v noci teroristé

UNRWA, organizace pro pomoc uprchlíkům zřízená OSN, v Gaze údajně zaměstnávala teroristy, kteří „v druhé směně“ pracovali pro Hamás. Několik osob je vysloveně podezřelých z toho, že se účastnily plánování útoku na Izrael, při kterém 7. října přišly o život stovky osob. Další místní zaměstnanci UNRWA mají v řadách Hamásu aspoň příbuzné – snad až 50 % celého týmu. UNRWA je vesměs financována z rozpočtů západních států. V roce 2022 dostala od dárců 1,17 miliardy dolarů, přičemž jen malá část z této částky šla z kapes bohatých muslimů, většina přitekla z USA a EU.

Boeing ve vývrtce

„If it is not Boeing, I am not going,“ hlásal svého času slogan vlasteneckých cestujících v Americe. „Pokud to není Boeing, nepoletím.“ Největší americký výrobce letadel byl zároveň pýchou národa, vždyť kdo jiný vyprodukoval tak legendární stroje jako 747? Jistě, byly tu i jiné společnosti, jako brazilský Embraer nebo evropský Airbus, ale Boeing byl dlouhá léta králem trhu.

Rozpouštění čínské bubliny

Obří čínská developerská firma Evergrande, která se dostala do neřešitelných dluhů ve výši zhruba 6 bilionů korun, bude zlikvidována. Rozhodl o tom soud v Hongkongu, kde je společnost oficiálně registrována. Po Evergrandu zůstává značné množství již rozprodaných, ale přitom dosud nedostavěných domů, u některých projektů se ani nehráblo do země. Přitom při zvláštní povaze čínského realitního trhu už vesměs ty neexistující byty mají majitele, kteří se zavázali za ně zaplatit a teď ten dluh musejí splácet.

Horké moře u Brány nářků

Přízviskem „nejbolavější úžina světa“ se dlouho mohl chlubit Hormuzský průliv, námořní cesta, která spojuje Indický oceán s Perským zálivem. Tudy proudí do světa arabské „černé zlato“: ropa vytěžená v Iráku, Kuvajtu a dalších ropných státech. Severní břeh Hormuzského průlivu ovšem patří Íránu, smrtelně znepřátelenému se Spojenými státy americkými, a možnost konfliktu tu visí ve vzduchu už dlouhé desítky let. Na případné uzavření Hormuzského průlivu Íránem se připravovaly jak ropné společnosti, tak válečná námořnictva různých států. Hormuzský průliv má za sebou řadu incidentů.

Vláda soudů

Při sledování amerického politického cirkusu už jsme si poněkud zvykli na to, jak výraznou a místy až rozhodující roli v USA hraje tamní Nejvyšší soud. Devět soudců a soudkyň rozhoduje o tom, co je v souladu s ústavou a co ne, přičemž jejich rozhodnutí občas přehodí národní výhybky úplně jiným směrem. Často přitom jde o témata, která v americké ústavě nejsou vůbec zmíněna, jako třeba právo na potrat. V takovém případě se říká, že soud nalézá právo v „polostínu“ (penumbra) ústavy. Jenže stín i polostín padají různými směry podle toho, odkud zrovna svítí slunce.

Stěhování svaté Grety

Pamatujete si na to copaté, zachmuřené děvče, které před několika lety zvedlo vlnu mládežnických demonstrací ve většině západní Evropy? Málokdy má člověk příležitost vidět na vlastní oči něco, o čem obvykle četl jen v učebnicích historie – hysterické uctívání svaté panny, spojené s velmi sprostými útoky na každého, kdo si Gretinu moudrost dovolil zpochybňovat. Hnutí Fridays for Future mělo nepochybně dopad i na volební výsledky.

Boeingy na zemi

Poté, co se jednomu stroji provozovanému společností Alaska Airlines za letu utrhl kus boku (přesněji řečeno výplň zakrývající neosazené dveře) a způsobil tak dekompresi na palubě, nařídily americké úřady odstavení všech modelů Boeing 737 MAX 9 z provozu. V USA se to týká více než 150 letadel, takže dopad na letové řády je značný. Se stejným zákazem brzy přišly i úřady v jiných částech světa. Nehoda neměla smrtelné následky, ale to je částečně dáno štěstím; každopádně byla velmi vážná.

Myšák Mickey na svobodě

Prvního ledna 2024 se stalo něco, co pozorovatelé dlouho považovali za vyloučené: vypršela autorská práva společnosti Disney na nejstarší podobu myšáka Mickeyho, zachycenou v animovaném filmu z roku 1928 „Steamboat Willie“. Proč vyloučené? Protože společnost Disney byla jednou z hlavních hybných sil za neustálým prodlužováním copyrightu. Když roztomilý myšák vznikl, jeho ochrana měla trvat 56 let, což už bylo samo o sobě prodloužení předešlého osmadvacetiletého standardu. Šest let před uplynutím této lhůty, v roce 1978, si Disney spolu s dalšími velkými producenty vylobbovali plošné prodloužení o dvacet let a v roce 1998.

Deset tisíc malých já

Půl milimetru není zrovna moc. Na pořádné spatření něčeho tak malého je dobré vzít silnou lupu, ne-li slabý mikroskop. Ale vědecké revoluce někdy vyrostly i na menších základech. Když kolegové slavného fyzika lorda Rutherforda roku 1932 poprvé rozštěpili atom, neměli šanci se na výsledek své práce podívat vůbec. Biologie ovšem pracuje s většími objekty než atomová fyzika, zobrazovací metody během stovky let také výrazně pokročily, a tak se jeden tým z Weizmannova institutu mohl se svým čerstvým dílem pokochat i vizuálně. Byla to embrya, lidská embrya, technicky vzato „modely“ embryí, protože věda zase jednou předběhla legislativu.

… ale blbce jako by shazovali

„Žádný mudrc z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali,“ pravil asi před sto lety polský básník a satirik Julian Tuwim. Jeho slova si můžeme připomenout v souvislosti s tím, jak se na internetu odráží masakr spáchaný studentem filozofické fakulty na jeho alma mater. Sociální sítě odměňují své uživatele za to, že dráždí jiné lidi a provokují je k odpovědím – algoritmy, které se starají o to, co se zobrazí na vaší zdi, mají tendenci vystrkovat nahoru právě ty nejhorší příspěvky. Není tedy divu, že se na sítích přemnožilo pitomých „kontroverzních“ výroků, kterými se společnost cítí podrážděna. Policie na to reaguje výhrůžkami.

Druhé nejstarší řemeslo světa

No dobrá, ono to vlastně není jisté; o titul druhého nejstaršího řemesla světa se hlásí kdekdo, od právníků až po propagandisty (nikdo asi nepochybuje o tom vůbec nejstarším řemesle). Nicméně pirátství je řemeslo velmi, velmi staré. Tím myslíme to námořní pirátství, nikoliv snad stahování filmů z pofiderních úložišť situovaných kdesi v Kazachstánu. Většina světového obchodu vždycky proudila po mořích a dnes je tomu nejinak; nákladní letecká doprava je moc drahá a železnice funguje lépe spíš na kratší vzdálenosti.

Předstírej úctu ke koránu, občane

Dánský parlament odhlasoval 7. prosince nový zákon, podle nějž se stane trestným činem „nevhodné zacházení s náboženskými texty na veřejných místech“. Za takový skutek budou hrozit až dva roky odnětí svobody. Teoreticky je nová norma nábožensky neutrální, prakticky jde o ústupek islámu. Tato norma totiž vznikla jako reakce na veřejné pálení koránu, které se v severských zemích během posledních let konalo opakovaně. (Švédsko zatím podobnou zákonodárnou iniciativu vylučuje.)

Odhlasujeme si válku

Jedním z důvodů, proč má ve střední Evropě přímá demokracie trochu špatnou pověst, je skutečnost, že ji svého času zneužíval Hitler. Nacistická říše byla občas ochotna uspořádat všelidové hlasování, samozřejmě důkladně hlídané esesáky, aby nikdo nehlasoval, jak nemá. Referendum o anšlusu Rakouska mělo celkem vzorný výsledek: 99,73 % hlasů pro. Referenda, která proběhla v roce 2022 v Rusy obsazených částech Ukrajiny, jako by přímo navazovala na tuto zvrhlou tradici.

Neplač, ale ani nejásej, Argentino

Znalost španělštiny není v České republice moc rozšířená, takže ani velmi dobře informovaný Čech většinou nemá Latinskou Ameriku na svém „globálním radaru“ – je daleko, neohrožuje nás na rozdíl od arabského světa intenzivní migrací, vzájemné obchodní vztahy jsou značně omezené. Přesto je to velice zajímavý kontinent, i když leckdy spíš ve smyslu „tohle proboha nedělat“. Současná Latinská Amerika je výslednicí působení čtyř impérií. Těmi prvními byly španělská a portugalská koloniální říše, která tu po sobě zanechala silně feudální poměry.

Starší články