Po covidovém útlumu jsme na tom totiž s fyzičkou asi nejhůř v celé historii. A to se brzy pozná, na zátěži zdravotnictví i na kvalitě života. Vrátíte-li se po Novém roce do tělocvičny, musíte konstatovat, že ve srovnání s prosincem je v ní poněkud plno. Přebytečná kila po svátcích nebo tradice novoročních předsevzetí vyženou určité procento obyvatel cvičit.
Jedním z jevů, které provází demokracii už od jejích počátků, je ztráta smyslu pro to, kdy skončit. Dříve úspěšní politici kandidují do předem ztracených voleb a potápějí svoje strany, aniž by si byli schopni přiznat, že je čas od něčeho couvnout. Tentýž problém, ale v mnohem větším měřítku máme s pandemií covidu. Nemůže trvat věčně, tudíž jednoho dne nevyhnutelně skončí přechodem do endemického stavu.
Rok 2022 nezačal pro Elizabeth Holmesovou, zakladatelku nyní již padlé biotechnologické firmy Theranos, zrovna šťastně. Porota u federálního soudu v Kalifornii ji uznala vinnou ze tří případů podvodu a ze zločinného spolčení za účelem podvodu vůči investorům. Holmesová jim líčila nádhernou budoucnost. Přístroje Theranosu měly stát v každé lékárně a v každé ordinaci, orákula nového věku, sdělující pacientům pravdu – ty máš rakovinu, ty jsi zdráv.
Na konci roku 2020 se vláda konečně rozhoupala k tomu, aby zvýšila daňovou slevu na poplatníka ze 24 840 Kč na 27 840 Kč. Bylo to téměř po deseti letech první zvýšení této slevy, která zůstávala na stejné úrovni od roku 2012, ačkoliv náklady na živobytí za tu dobu výrazně vzrostly. To znamená, že zhruba deset let nám daně fakticky postupně ukrajovaly z prostředků na život – všem, zaměstnancům i zaměstnavatelům.
E. O. Wilson, vědec zabývající se evolucí, zemřel po dlouhém a vědecky plodném životě dne 26. prosince 2021 ve věku 92 let. Netrvalo moc dlouho a časopis Scientific American, kdysi publikace značně vysoké úrovně, ale poslední dobou poněkud obsahově upadající, uveřejnil úvodník obviňující Wilsona a další vědce z oboru genetiky, že postavili svoji práci na „rasistických myšlenkách“ a jejich dědictví je „problematické“.
Na Hod boží vánoční se to konečně stalo: vesmírný teleskop pojmenovaný po bývalém šéfovi NASA Jamesi Webbovi úspěšně odstartoval z francouzského kosmodromu v Kourou. Raketa Ariane se osvědčila a dopravila svůj náklad na správnou dráhu, první překážka je tedy překonána. Zbývá pár desítek dalších překážek, protože obří dalekohled musel být pro dopravu do kosmu „poskládán“ a zase „rozložen“.
Nenápadná zpráva, která by ještě před rokem byla senzací, ale nyní zapadla kamsi na méně navštěvované stránky portálů: Friedrich Merz, nemesis bývalé kancléřky Merkelové, drtivě vyhrál celostranické hlasování CDU o pozici budoucího předsedy. Událost je přitom mimořádně zajímavá a zaslouží si pozornost hned z několika důvodů. Zaprvé, Merz měl být vlastně už politicky mrtev.
Ze začátku století bylo Turecko rychle se rozvíjejícím státem, který aspiroval na členství v nejvyšších politických a hospodářských kruzích světa. Po dvou desetiletích vlády Recepa Tayyipa Erdoğana je vše ohroženo. Dokáže se země ještě vzpamatovat z jeho vládnutí, i kdyby se jej v příštích volbách úspěšně zbavila? Italskou liru si ještě pamětníci vybavují coby jednu z inflačních měn. V devadesátých letech byla její hodnota natolik nízko, že se vydávaly (a běžně používaly) i stotisícové bankovky.
Chcete-li navštívit zemi bratra Lecha, je to jednoduché. Vydáte se po ránu na nádraží Praha hl. n., počkáte si, než plechová huba ohlásí vlak EuroCity směr Přemyšl, a nastoupíte do něj. Vlak se sedm hodin řítí – nebo občas taky plíží, hlavně na té druhé straně hranic – studenou středoevropskou krajinou a nakonec vás vyplivne na nádraží Kraków Główny. Vzhledem k délce prosincových dnů už bude venku zase tma, ale to vás jistě nerozhodí. Svátečních světel je totiž po celém městě dost.
Existuje jedna věta snažící se přiblížit laickému publiku sílu náhody a pravděpodobnosti. Ta věta zní: „Posadíte-li nesmrtelnou opici k psacímu stroji a dáte jí nekonečné množství času, dříve nebo později tím náhodným mlácením do kláves sepíše celé dílo Williama Shakespeara.“ Zní to divně, ale finta je v tom, že nekonečno je opravdu až nepochopitelně velké.
Jestli je něco dobrého na covidové epidemii, je to akcelerace vývoje v oblasti biologie, genetiky a medicíny. Za normálního stavu panuje v těchto branžích určitá opatrnost, navíc jsou dnes všechny vědy postiženy syndromem „publikuj, nebo zhyň“, takže nejcennějším výstupem výzkumu bývá publikovatelný článek, nikoliv nutně nové léčivo. Uprostřed pandemie je ovšem daleko větší tlak přijít na něco, co skutečně funguje. Nicméně všechna plus mají zase svá minus.
Rakouská vláda oznámila, že projde-li na celoevropské úrovni záměr zařadit jadernou energii mezi ekologické zdroje, bude toto rozhodnutí žalovat. Rakušané ve svém odporu nejsou sami; proti akceptaci jádra je i Německo, Portugalsko, Dánsko a Lucembursko. Pouze Vídeň však zatím hrozí žalobou. Není to poprvé, co se Rakušané snaží zabránit jiným státům v rozvoji jaderné energetiky.
Německá policie pozatýkala minulý víkend 329 lidí – Syřanů, Iráčanů, Ukrajinců, Pobalťanů i dalších, a to za organizování ilegální imigrace. Měli se snažit dovézt běžence, kterým se podařilo překonat polsko-běloruskou hranici, do Německa. Samozřejmě nikoliv zadarmo, ale za adekvátní poplatek. Patrně se jim dařilo, protože od července dorazilo do Německa po „východní stezce“ téměř deset tisíc žadatelů o azyl.
Nová technologie malých modulárních reaktorů by mohla snížit cenu nových jaderných elektráren na přijatelnou výši – za předpokladu, že všechny plány vědců a techniků vyjdou, jak mají. Ostrůvek Olkiluoto, oddělený jen uzoučkým proužkem bažin od finské pevniny, by za normálních okolností nikdo neznal. Takových ostrůvků je podél Botnického zálivu spousta a většinou jsou liduprázdné.
Z tohoto hlediska byla kampaň „Tečka“ chybou, dokonce snad i (moderně řečeno) dezinformací, protože ani výrobci jako Moderna nebo Pfizer neslibovali, že vysoký ochranný účinek vakcín vydrží u každého naočkovaného a každé budoucí varianty covidu celá dlouhá léta.
Do studia dlouhověkosti a stárnutí proudí miliardy z kapes technologických miliardářů. Podělí se o to, co jimi placení vědci najdou? Pojem „heterochronická parabióza“ zní neškodně, aspoň dokud nezačneme zkoumat jeho skutečný význam. Ten totiž připomíná spíš činnost Alžběty Báthoryové, zvané též čachtická paní. Jde o operaci, při které vědci vezmou dvě živé laboratorní myši různého věku a sešijí je tak, že od té chvíle sdílejí společný oběhový systém.
Před šedesáti lety, 30. října 1961, se zmrzlá tundra na dálném severu Sovětského svazu rozsvítila oslepující září, jako by samotné slunce sestoupilo na zem. Do vzduchu se zvedl gigantický atomový hřib, jehož vrchol dosáhl výšky skoro sedmdesáti kilometrů, až tam, kde se řídnoucí vzduch začíná měnit ve vakuum vesmíru.
Jens Weidmann, šéf německé státní banky, odchází předčasně z jejího čela. Z osmiletého funkčního období si odbyl pouhé tři roky. Jelikož šéf Bundesbanky automaticky sedí i v radě Evropské centrální banky, bude Weidmannovo rozhodnutí znamenat personální změnu i v rámci ECB. Weidmann patřil v rámci ECB k menšině opatrných bankéřů, která prosazovala pečlivé hospodaření, nesouhlasila s hlubším zadlužováním a varovala před hrozbou inflace.
Zodpovědnost, kterou Fiala nese, je teď obrovská. Pokud tato vláda nezvládne aspoň částečně ukočírovat těžkosti postcovidového světa, může to českou liberální pravici zdevastovat ještě daleko víc než všechny uniklé odposlechy různých Mazánků a Kolibříků. Staří Římané prý měli zvyk, který svědčí o tom, jak dokonalými znalci lidské povahy byli. Na oslavu úspěšných vojevůdců mohl římský senát uspořádat takzvaný triumf.
Vzhledem k důležitosti českých parlamentních voleb je přirozené, že veškerá pozornost tisku se soustředila na ně. Tento víkend se ale volilo i v jiné zemi, která dřív obsazovala čelní stránky novin. V neděli proběhly předčasné parlamentní volby v Iráku. Výsledky zatím nejsou známy, ale jedna věc už známá je: volební účast, která dosáhla rekordně nízkých 42 procent. Toto byly páté irácké volby a účast v nich postupně klesala, jak voliči ztráceli víru v to, že volbami něco změní. Nedělních 42 % je téměř přesně polovina účasti z prvních voleb roku 2005.
Po zprávě o tom, že čínský realitní mamut Evergrande nedokáže dostát všem svým závazkům, se v investorské komunitě ozval nervózní šepot. Jde jen o dočasné potíže, nebo se jedna z největších čínských firem předlužila natolik, že ji čeká nevyhnutelný pád? A pokud to druhé – což vypadá pravděpodobněji –, kolik dalších realitních firem padne po ní? Ačkoli 300 miliard dolarů dluhů, které Evergrande nashromáždil, nemá v oboru obdoby, pro jeho menší konkurenty může být smrtelně nebezpečné i podstatně nižší zadlužení.
Nejdelší kumulativní lockdown postihl velkoměsto Sydney: 245 dní během roku a půl, zhruba polovina veškerého času, který za tu dobu uplynul. Další velkoměsto, Melbourne, si odtrpělo šest lockdownů o srovnatelné délce. Izolace protinožců od zbytku světa nepochybně oběma státům ušetřila tisíce, snad desetitisíce životů, které by si jinak epidemie nejspíš vyžádala.
Firma Apple, největší výrobce smartphonů světa, si už víc než deset let buduje pověst společnosti, které záleží na soukromí jejích zákazníků. Na rozdíl od Googlu či Facebooku neprodává Apple reklamu, a nemá tak důvod šmírovat všechny pohyby a myšlenky lidí, kteří využívají jeho službu. Apple se několikrát veřejně postavil americkým úřadům požadujícím odemknutí zabavených telefonů (i když nevíme, co se pak dělo v zákulisí) a patřil mezi první technologické giganty, kteří u svých produktů zavedli silné šifrování.
I když strana Zelených nezískala v německých spolkových volbách tak slavný výsledek, jak by odpovídalo její prominenci v médiích, její myšlenky týkající se boje proti klimatickým změnám stejně mezitím přejaly skoro všechny ostatní německé strany. Můžeme snad doufat aspoň v to, že klasicky liberální FDP, která se tentokrát k vládní zodpovědnosti hlásí, je přesměruje do trochu snesitelnějšího ekonomického rámce.
Jenže to je jen ta jedna, povrchní část věci, která tak dráždila dobré liberály v západních metropolích. Ta druhá je skutečná politika nové administrativy – úmyslně píšeme „administrativy“, protože americký prezident, ani tak hlasitý, jako byl Trump, nikdy neurčuje všechno – a ta není vůči Evropě o moc přátelštější než ta předešlá.
Výroba špičkových čipů, u nichž se velikost jednoho tranzistoru smrskla na pár desítek křemíkových atomů, je skutečná alchymie nového věku. Když vypukla 1. světová válka, přišla Francie o některé své průmyslové závody, protože území, na kterém se nacházely, obsadil nepřítel. Další továrny sice zůstaly na té správné straně fronty, ale příliš blízko k ní. část průmyslové a zbrojní výroby tedy byla evakuována a některé výrobky si válčící Francie raději nechávala dodávat ze zámoří, například z usa.
Kdyby byli tři miliardáři, kteří dnes zápasí o dominanci v soukromých letech do vesmíru, žáky druhého stupně základní školy, Richard Branson by byl dlouhovlasý mladík s kytarou, na kterého už ve třinácti letí holky. Elon Musk by byl zase nerd, který mluví ve vzorcích, padají z něho papíry s načrtnutými schématy motorů a ve školní aktovce si nosí žíraviny k výrobě raketového paliva. A Jeff Bezos by žaloval paní učitelce, že ti dva jej nechtějí vzít do svého domečku.
Pouhý pohled na potyčky na běloruských hranicích jim bude stačit k tomu, aby pochopili, jak unikátně je Evropa vydíratelná přísunem živých lidí. Problém s naší odmítavou pozicí je hlavně ten, že neodpovídá realitě. Velmi podobně se kdysi arabské státy rozhodly předstírat samy sobě, že neexistuje žádný Izrael... velmi podobně se dodnes tváříme, že Krym je Ukrajina.
Trend je jasný, určité procento zaměstnavatelů zkrátka experiment s prací z domova prodlužovat nechce, nebo jej chce aspoň pořádně ořezat.
V případě covidové krize se ukázalo, že náš apetit k žití na dluh je víceméně neomezený. Bude ale neomezená i naše schopnost si půjčovat? Čerstvě vydaná zpráva Institutu pro mezinárodní finance, organizace sdružující několik set světových bank, poukazuje na znepokojivé trendy.
