Marian Kechlibar - autor je publicista

/

Články autora

Poločasy politického rozpadu

Všechna politická média dnes žijí skutečností, že Viktor Orbán přišel po šestnácti letech o křeslo maďarského premiéra. Možná stojí za to připomenout, že po stejných šestnácti letech sestoupila z kancléřského křesla i Angela Merkelová, se kterou si Orbán v evropském zákulisí výborně rozuměl, ač třeba jejich přístup k imigraci byl razantně jiný. Merkelová sama svého času sesadila vlastního patrona Helmuta Kohla, který ji přivedl do nejvyšších kruhů CDU jako „svoje děvče“. V době, kdy byl donucen vyklidit úřad, byl Kohl spolkovým kancléřem… inu, právě šestnáct let.

Záliv ve stínu žízně. Mořeplavci tu hrůzu znali dávno

„Water, water everywhere, nor any drop to drink,“ říká Coleridgův hrdina v Písni o starém námořníkovi (1798), což je báseň, která předběhla heavy metal o nějakých sedm generací. Kdo chce, může si poslechnout její silně zkrácenou podobu od britské skupiny Iron Maiden, v níž se ta slova o nepitelné vodě křičí obzvlášť silně. Jakákoliv mapa z 19. století by vám dnešní Perský záliv ukázala jako velmi řídce osídlenou oblast, jejíž břehy lemují jen drobná přístavní městečka, ve kterých bylo nejvýnosnější aktivitou pirátství.

Soukromí (dočasně) ubráněno

Nekonečná sága Chat Control, při které se evropské orgány neustále znovu snaží o to, získat paušální šmírovací práva nad komunikacemi všech Evropanů, prošla další fází. Dlouhá práce lidí, kteří systematicky obepisovali poslance Evropského parlamentu, přinesla ovoce, a EP nejenže odmítl další rozšiřování těchto mandátů, ale dokonce ani neprodloužil oprávnění první verze systému, dobrovolného (ze strany poskytovatelů, rozumějte; my uživatelé jsme do toho nesměli mluvit) skenování, které platilo už několik let.

Savci proti dinosaurům

S úplnou jistotou to nebudeme vědět nikdy, ale zdá se, že velké vymírání na přelomu druhohor a třetihor nepřežil žádný pozemský živočich těžší než pětadvacet kilogramů. Valná většina tehdejších savců se pod tento limit vešla, kdežto bývalí vládci planety, dinosauři, převážně nikoliv. Z jejich pomyslného rodinného kmene přežili pouze lehcí a pohybliví ptáci, kteří měli k „pevnostem z masa a kostí“, jako byl osmitunový Tyrannosaurus rex, pěkně daleko. Poskakuje-li vám tedy nyní za oknem jarní sýkorka, vlastně vás navštívil dinosaurus, byť značně moderního typu. Jasný biologický předěl tam není.

Odchod proroka zkázy

Mnohým mladším čtenářům už to jméno nic neřekne; jeho nositel se totiž časem tak vzdálil od současného dění, že bylo snadné zapomenout na to, že je vůbec naživu. Nicméně Paul Ehrlich, který zemřel v pátek 13. března ve věku 93 let, zvládl svého času nasměrovat intelektuální scénu někam, odkud se nikdy úplně nevrátila. Ehrlich se dostal na výsluní svým bestsellerem Populační bomba, který roku 1968 vydal (očekávatelně) Sierra Club, ekologická organizace ze Spojených států. Ve své knize prorokoval neúměrné přemnožení lidstva, které nevyhnutelně skončí hladomorem (...).

Buňky hrají Dooma

Pustíte-li si to video, na první pohled vidíte, že hráč není moc šikovný. Snaží se trefit, ale občas jde ta rána vlevo, občas vpravo. Ani o výstřely do prázdna není nouze. Tomu, kdo mačká spoušť, jde zjevně o eliminaci nepřátel, kteří jej ostřelují. Hráč je ovšem dost abstraktní pojem. Částečně jej používám proto, že je těžké jej pojmenovat přesněji – v tomto případě totiž jde o „orgán na čipu“, 200 tisíc lidských mozkových buněk, vypěstovaných v laboratoři, které jsou skrze počítačový interface propojeny s hrou, dostává nepříjemné podněty pokaždé, když je někdo trefí, a snaží se těm nepříjemným podnětům bránit.

Pusťte na to Španěly

Člověk si připadá skoro nemístně, píše-li v časech padajících dronů a vzlétajících raket o něčem tak banálním, jako je železnice. Nicméně nejen válka definuje naše časy. Komunikace, fyzické i digitální, jsou skoro stejně důležité. Nuže, zaslouží-li si současná vláda za něco jednoznačnou pochvalu, jsou to změny na Správě železnic. Je smutné, že bývalému šéfovi SŽ Svobodovi zlomila vaz až korupční aféra, nicméně i zde platí „pozdě, ale přece“.

Kdo zdvihne ten štít?

Máme vládu, dokonce i s důvěrou, kterou získala poměrem 108:91. Nenastane-li něco mimořádného, povládne až do roku 2029. Minimálně se dá říci, že její nejdůležitější hráči nejsou nijak motivováni ji rozbíjet a koaliční většina ve sněmovně je dost velká na to, aby dokázala vstřebat i jednu či dvě primadony, kterým jde hlavně o sebezviditelnění – a kterých je v Poslanecké sněmovně vždycky aspoň pár. (I tentokrát.) No dobrá, ale máme i opozici? Čistě numericky ano, přes devadesát poslanců přece hlasovalo proti. Ale Pan Opozice – nebo Paní Opozice – nám schází.

Hackni si svoji stíhačku

Nizozemsko oznámilo, že v případě nezbytnosti je ochotno si „hacknout“ firmware stíhaček F-35. Proč? Protože se spekuluje o tom, že Spojené státy mají k dispozici „zabijácké tlačítko“ (Kill Switch), s jehož pomocí by dokázaly draze nakoupené stíhačky odstavit na dálku, pokud by se jim jejich využití nelíbilo. To je přesně ten druh spekulace, který byl ještě před pár lety označován za propagandu ruských švábů, aby jej teď z rukávu trousil každý vzorný liberál. No není ten svět nečekaně dynamický? Nicméně není to nijak nový problém.

Síla vypínacího tlačítka

Po čtyřech letech se stalo to, co se asi mohlo stát i dříve: Muskova společnost SpaceX vypnula na dálku všechny terminály Starlinku, jejichž unikátní ID se nenacházelo na seznamu dodaném ukrajinskou vládou, tzv. whitelistu. Nebylo tajemstvím, že některé terminály se nacházely v ruských rukou a že jich ruská strana používala k vlastním komunikacím; Starlink je daleko efektivnější než ruské alternativy. To se tiše tolerovalo, ale poslední dobou začali Rusové pomocí Starlinku navádět svoje drony na cíle v ukrajinském zázemí – a to byla patrně ta poslední kapka, která vedla ke stisku tlačítka Stop.

Poslední fajront

Z podzemí Dolu ČSM v Karviné vyjel poslední vozík s černým uhlím vytěženým v České republice. „Nikdy neříkej nikdy,“ leč je pravděpodobné, že to opravdu bylo poslední uhlí v naší historii. Zásob v podzemí zůstává stále ještě dost, ale ta nejzajímavější ložiska jsou dávno pryč. Předkové nebyli hloupí a samozřejmě dávali přednost těm slojím, kde se dal kvalitní materiál vytěžit co nejsnáze. Z těch jsou nyní „stařiny“, dávno opuštěná a nebezpečná díla, která současným horníkům nahánějí leda strach.

Zlato nad zlato

Bereme-li vývoj cen za posledních deset let, nepochybně se v tomto časovém období najdou i lepší investice (Bitcoin, akcie Nvidie), ale kdo by koupil roku 2016 větší množství zlata, vydělal by na něm velmi slušně. Lidé jsou málokdy tak upřímní, jako když hlasují nohama nebo peněženkou – a nárůst ceny zlata vypovídá o hluboké nejistotě současného světa víc než projevy politiků v Davosu, i když i ty se staly méně nudnými než dřív. Týká se to jednotlivců i států. Sousední Polsko si položilo za cíl pořídit celkem 700 tun státního zlata.

Zmrtvýchstání po Fukušimě

Možná to nevíte, ale i v České republice máme Fukušimu. V roce 2011, právě v době, kdy japonskou jadernou elektrárnu Fukušima I. poškodila vlna tsunami, se na průmyslovém brownfieldu v centru Ostravy stavělo obchodní centrum Nová Karolina. Jeho „kostkovitý“ charakter připomínal fotky v novinách natolik, že se mu začalo říkat „Fukušima“ – a název se ujal natolik, že mezi Ostraváky funguje dodnes. „Jdu do Fukušimy“ tady chápe úplně každý. Jiné národy tak švejkovsky zareagovat neuměly a zejména v Německu zvedla Fukušima vlnu protijaderné hysterie.

Zabíjení pod rouškou komunikační tmy

Před několika dny vypnul íránský režim internet, což se nestalo poprvé. Při předešlých nepokojích po tomto kroku vždycky následovaly masakry demonstrujících. Jediným spojením se světem jsou teď ilegální terminály Starlinku, kterých je v Íránu odhadem 30 tisíc a kolem nichž se strhla další, digitální bitva. Írán je v úzkém spojení s Čínou a Ruskem, které problém Starlinku také řeší, a podařilo se jim najít jednu slabinu systému. Ve výchozím nastavení se starlinkové terminály spoléhají na signál GPS, který je daleko snazší zrušit než Starlink samotný, a rušením GPS se jejich efektivita sníží až o 80 %.

Když se k hladu přidá žízeň

Nepokoje zuřící v ulicích íránských měst nejsou jen politického rázu. Možná právě proto jsou pro režim ajatolláhů nebezpečnější. Hodně lidí se nezajímá o politiku, ať už sami od sebe, nebo z naučené bezmocnosti. O svůj žaludek a žaludky své rodiny se ovšem zajímá každý kromě pár asketů, a je-li ekonomika tak zbídačelá, že jejich naplnění je nejisté, vyžene to na ulici i ty, kdo by jinak zůstali doma. A navíc dlouho nepršelo (i když v posledních pár dnech nějaké srážky konečně přišly), takže největší metropole Íránu, Teherán, byla silně postižena suchem.

Ukaž tvář, občane

„Mami, kdybys hrála v německém fekálním pornu, řekla bys mi to?“ ujišťoval se svého času nezapomenutelný Cartman ve filmu South Park: Peklo na Zemi. Jasné odpovědi se nedočkal, ale beztak věděl, jak se věci mají. Pro hlavní hrdiny seriálu, kterým je věčných deset let, nebyla návštěva „zakázaných“ stránek žádným problémem. Stačilo odkliknout dialog potvrzující, že jsou plnoletí. Tímto způsobem se na lechtivé portály dostávala více než jedna generace mládežníků, včetně těch, kterým je dnes kolem čtyřicítky.

Test Nickem Fuentesem

Sedmadvacetiletý Nick Fuentes, sám částečně mexického původu, je lídrem takzvaných groypers, skupiny mladých bílých (převážně) mužů, která nemá ráda Židy, Indy, gaye a hromadu dalších skupin. Groypeři tvoří část trumpovské koalice, ale s jinými jejími součástmi se často dostávají do konfliktu. Fuentes před pár dny dost sprostě zaútočil na manželku viceprezidenta J. D. Vance Ushu, která je Indka, a mezi groypery a zavražděným Charliem Kirkem panovaly tak napjaté vztahy, že v prvních minutách po jeho zastřelení nebylo úplně jisté, zda jej nezavraždil právě nějaký fanatičtější groyper.

Vzpomínka na Železnou lady

Margaret Thatcherová by letos měla sto let – a před padesáti lety se stala předsedkyní britské Konzervativní strany. To jsou dvě výročí naráz, měli bychom na ni tedy trochu zavzpomínat. Thatcherová byla ve své době dost netypickou konzervativní političkou. Nepocházela z vysokých kruhů společnosti (její otec byl hokynář) a neměla za sebou žádnou drahou soukromou školu, vypracovat se musela sama. Netrpěla také žádnou nostalgií po právě zaniklém britském impériu a dívala se víc do nejisté budoucnosti než do slavné minulosti, což je jinak na pravicové části spektra dost rozšířený sebeklam.

Když udeří džihád

Pláž Bondi byla až do předvčerejška známá jako jeden z klenotů města Sydney, veskrze pozitivní místo. Teď už bude navždy spojována s masakrem Židů, asi podobně jako Osvětim nebo Jedwabne. „Globální intifáda,“ tolik vzývaná levicovými studenty a profesory z univerzit, dorazila plnou silou i do Austrálie. Ale je zbytečné používat sedm slabik tam, kde postačí dvě. To, co se stalo v Sydney, byla svatá válka, džihád. Přes veškerý univerzitní radikalismus jeho vyznavači jen málokdy sáhnou po puškách a zahodí přitom vlastní život ve jménu zničení jiných životů.

Ženy mohou sloužit i mimo frontu

Včerejší sloupek mé kolegyně Terezy Viry, zabývající se otázkou odvodů v Německu, říká, že ženy by neměly sloužit na frontě. S tím plně souhlasím, příroda to tak již zařídila, že ženy jsou méně nahraditelné než my muži. Už jen ty nepoměry v počtu pohlavních buněk, které nám je souzeno vyprodukovat, mluví samy za sebe. Leč zároveň je patrné, že za dlouhá léta míru jsme ztratili kolektivní pojem o tom, jak moderní armáda funguje, a že současné války nevypadají jako ta první světová, kterou známe z filmů.

Česká železnice potřebuje zásadní změnu

Je trochu smutné, že Jiří Svoboda skončil v čele SŽ až poté, co u něj našli „osmdesát míčů ve strožoku“. Z pohledu pravidelného cestujícího měl být odvolán už dávno. Ale nejen on. Česká železnice se pod svým současným vedením drží kdesi dvacet let v minulosti. SŽ sice jednoho dne zjistila, že konkurenční ŘSD má proklikávací mapu staveb a PDF dokumenty k jednotlivým projektům, a tyto prvky zkopírovala, ale v zásadě je to cargo cult – slepé napodobování vnějších projevů vyspělejší civilizace, aniž by jim dotyčný rozuměl.

Když napadl sníh

Kolony aut, krok sun krok, bo silničáři tak, jak každý rok, su překvapení velice, že sníh zasypal jim silnice. Nohavicova písnička z roku 2006 je aktuální i letos. Nohavica sám se mezitím dostal na pomyslný index kvůli svým techtlím s Putinem (na mechtle snad nedošlo), ale na základním principu se nic nezměnilo. D1 stále vede přes Vysočinu, v zimním období stále občas přes noc nasněží – a následující ráno se na nejpostiženějších úsecích dálnic nehne ani kolo. U zemí typu Chile, kde v Santiagu nasněží tak jednou za deset let, se to dá pochopit.

Lidské safari

Přízraky minulosti spí jenom velmi nedokonalým spánkem. Sotva jsme začali kolektivně zapomínat na jugoslávské války 90. let, vrátily se nám na scénu v podobě čerstvě spuštěného vyšetřování v Itálii. Milánská prokuratura se domnívá, že má dostatek poznatků k tomu, aby stíhala zatím nejmenované osoby kvůli tomu, že si z Itálie jezdily do Sarajeva „zastřílet“. Sarajevo leží mezi kopci a v době obležení tam snajpeři měli ráj, můžeme-li tedy něco tak šíleného pojmenovat slovem „ráj“. Nejhorší na téhle zprávě je to, že ani nemůžete posoudit, jestli je to hoax, nebo ne.

Zakázané město na Kavčích horách

Forma financování veřejnoprávních médií se bude nějak měnit. Ještě není známo jak přesně, ale určitě směrem k větší přísnosti a menší hojnosti než dosud. Žádná vláda totiž historicky nebyla k ČT tak štědrá jako ta právě odcházející, která jí i přes velký odpor veřejnosti zajistila poplatky z notebooků a tabletů. Je tedy pravděpodobné, že bude následovat korekce směrem k normálu.

Stupidita, které se i bohové bojí

Slavný italský historik ekonomie Carlo Cipolla rozdělil lidské aktivity do čtyř segmentů: „inteligentní“ (pomáhají sobě i ostatním), „zoufalecké“ (pomáhají ostatním, škodí sobě), „banditské“ (pomáhají sobě, škodí ostatním) a „stupidní“ (škodí sobě i ostatním). Přechody jsou samozřejmě plynulé, takže mezi „bandity“ jsou jak typy, které hodně vydělají a moc neškodí, tak ty opačné, jež si svou zlovolnou činností nevydělají skoro nic a současně ostatním škodí hodně. Přesně na tomto pomezí banditismu a stupidity leží nedělní železniční epizoda od Lipníka nad Bečvou

Referendum s kurvítkem

Při uvažování nad titulkem tohoto sloupce jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem usoudil, že expresivní výraz je naprosto namístě. Ono slovo na k by se sice dalo nahradit nějakým „kazítkem“ či podobným eufemismem, ale není to vhodné. Český sprostonárodní slovník zná ten pojem jako „kurvítko“ a toho se také budeme držet. Pro naivnější či neskonale slušné čtenáře – původní význam slova „kurvítko“ je tento: někdy v časech našich otců se poprvé začal výrazněji projevovat trend k tomu, vyrábět přístroje s omezenou životností, úmyslně ošizené za účelem toho, abyste si během několika let museli koupit novější model.

Z vězení do paláce a naopak

Vzpomene si někdo, co měli společného Gustáv Husák a Václav Havel? Oba seděli v komunistických vězeních. Husák v drsných padesátých letech, kdy byl semlet stalinskými monstrprocesy a hrozil mu trest smrti. Havel v osmdesátých letech, která byla jen o něco málo měkčí. Každopádně se tehdy v Československu ujal vtip, že nezbytnou součástí kariérní přípravy na úřad prezidenta je „posedět si v lochu“. Případ francouzského exprezidenta Sarkozyho, který si teď skutečně půjde posedět, by nám měl připomenout i tu opačnou cestu.

Hospoda historií

Kauza kolem údajných příspěvků Filipa Turka na síti Facebook je asi první velký český politický incident čistě digitálního charakteru. Dosud jsme byli zvyklí spíš na to, že politiky dohnala nějaká starší událost z reálného světa, typicky spojená s podnikáním, nákupem akcií a podobnými aktivitami. Dnes jde tedy o událost virtuální – a to má některé zajímavé důsledky. Zaprvé, bez spolupráce samotné sítě Facebook bude velmi těžké prokázat autenticitu, pravost toho, o čem se mluví – a to bez ohledu na to, co Filip Turek skutečně napsal či nenapsal, v čemž já sám nemám moc jasno.

Gyurcsányho model, aneb kdo vystřídá předsedu

Jednou ze stálic maďarské politické scény byl po dlouhá léta Ferenc Gyurcsány, bývalý předseda maďarské socialistické strany. V letech 2004–2009 byl dokonce maďarským premiérem. Roku 2009 katastrofálně (a zaslouženě) prohrál volby s Orbánem, leč předsedou socialistů zůstal. O dva roky později založil novou stranu, Demokratickou koalici, s ní prohrál troje další volby, ale ani jedna z těch porážek ho nepřiměla složit funkci předsedy. Věčný předseda nakonec odešel přímo do důchodu v květnu 2025, kdy mu bylo 64 let.

Éra posledního snímku

Každá doba má svoji symboliku. Průmyslovou revoluci u nás symbolicky zahájila první lokomotiva vjíždějící na dnešní Masarykovo nádraží (psal se rok 1845 a bylo nutno kvůli ní nejen prorazit stále ještě existující hradby, ale povolat ke kolejím i žehnajícího kněze). První film, první telefon, první rádiové vysílání spojující vzdálené národy, první exploze atomové bomby nad pouští v Novém Mexiku, první východ Země nad měsíčním obzorem, který zachytil z paluby Apolla 8 astronaut William Anders. Za covidu zase lidé v maskách a prázdné ulice jindy rušných velkoměst.

Starší články