Volební výsledek byl liberální veřejností přijat vesměs krušně, a to přesto, že v jednom ohledu dopadly volby výtečně. Bylo v nich zvoleno rekordní množství žen. Šedesát sedm.

Ne každý muž se s účastí žen v politice dokáže vyrovnat. Primát v tom zatím držel protikorupční senátor Libor Michálek, který svou porážku, již mu uštědřil Marek Hilšer v roce 2018, připisoval tomu, že „některé ženy, voličky, se opravdu rozhodují třeba pouze podle vizáže“. Nyní mu sekunduje ekonom Libor Dušek. Ten kandidoval za Piráty. Ale jejich voliči vyslyšeli imperativ demokracie a kroužkováním poslali do sněmovny patnáct žen a jen tři muže, mezi nimiž Dušek není. V povolebním rozhovoru si pak posteskl, že ho mrzí, že „show na TikToku zvítězila nad odborností. Jak uvnitř Pirátů, tak celostátně. Jediným poraženým těchto voleb je ekonomie jako věda.“. Slovo žena tedy přímo nepadlo, ale to ani nemuselo – vždyť kdo by nerozeznal panující genderové stereotypy?

Milovníci sociálních sítí si vybaví Duškův loňský post, jímž se na jeden den stal králem Twitteru: „Nesnáším samoobslužné pokladny. Prodavačka odpípá nákup mnohem rychleji a hodnota jejího času je nižší než pro většinu zákazníků. Supermarkety asi nechápou koncept hodnoty času, specializace a dělby práce. Notabene nestudovali jste proto, abyste pak dělali brigády v Tesku, ne?“ Vypadá to, že prodavačky měly poslední slovo.

Na jiném místě v tomto vydání se zabýváme současnou fází cancel culture v USA. Můžeme zde doplnit zajímavé detaily o kauze, jež v reakci na atentát poutala velkou pozornost. Týden poté, co stanice ABC po nátlaku stáhla show baviče Jimmyho Kimmela, je pořad zpět. A protože ani Donald Trump nezrušil tzv. efekt Streisandové, měl jeho návrat rekordní sledovanost. Na YouTube má záznam vysílání 22 milionů zhlédnutí (při procházení účtu Kimmelovy show si můžeme všimnout, jak je dnes taková sledovanost pro něj výjimečná, zatímco před lety dosahovala mnohá jeho videa i násobku těch dvaadvaceti milionů). Kimmel promluvil na téma, že žádné násilí nikdy není řešení. Pak představil, jak je v tomto typu pořadu zvykem, hudebního hosta. Byli jím Public Enemy, legendární rapové duo dnes již starších, pětašedesátiletých pánů.

Jeden z nich, Chuck D, měl při vystoupení na sobě tričko nesoucí nápis (jednotlivé řádky na tričku zde oddělujeme čárkami): Free Mumia, H Rap, Palestine, Haiti, RIP Assata.

V tom nápisu jsou vedle území Palestiny a Haiti jmenovány tři osoby, dvě ve vězení, jedna zemřelá, jež všechny jsou či byly vrahy. Mumia Abu-Jamal, bývalý černý panter, v roce 1981 zabil policistu a byl odsouzen k smrti. Kolem jeho obhajoby vznikl rozsáhlý a vytrvalý kult (je po něm pojmenována i ulice na pařížském předměstí). Proběhl bezpočet odvolacích řízení, jež nakonec vedla ke změně trestu ze smrti na doživotí, nicméně nikdy nebyla vážně zpochybněna skutečnost, že vraždil.

H. Rap Brown byl černošský radikál, který v roce 1967 v bouřlivých projevech po celých USA posunul hranice možného stran formulování cíle ozbrojené partyzánské války černochů proti bělochům. Toho se ujali Černí panteři, jejichž činnosti se ale Brown už nezúčastnil, protože v roce 1968 byl ve vazbě a v roce 1971 byl odsouzen na pět let za účast na ozbrojené loupeži. Pak konvertoval k islámu a provozoval obchod. V roce 2000 zastřelil policistu, který mu přijel předat příkaz k zatčení v jakési nepolitické věci. Byl odsouzen na doživotí.

Assata Shakur, vlastním jménem Joanne Chesimardová, byla nejvýraznější postavou, proslavila se jako členka teroristické organizace Black Liberation Army, její portréty prý visely v bytech radikálů vedle fotografií Che Guevary a Malcolma X. Mnohokrát byla obviněna a zproštěna obvinění v souvislosti s různými násilnými činy, až v roce 1973 byla odsouzena za vraždu policisty. V roce 1979 se jejím soudruhům podařilo její senzační osvobození z vězení. Po roce se, neznámo jak, dostala na Kubu, kde žila jako host kubánského režimu až do 25. září, kdy zemřela. Dnes jsou na některých amerických univerzitách po ní pojmenována stipendia a její spisy ukládány jako povinná četba.