Martin Weiss - redaktor a komentátor

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Od té doby v deníku Echo24. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Odvaha mlčet

Budoucí britský premiér Harold Macmillan byl v roce 1943 cosi jako vládní zmocněnec ve Francouzské severní Africe, již Spojenci krátce předtím ovládli. Letadlo, kterým odlétal, při startu havarovalo a začalo hořet. Ošklivě popálenému Macmillanovi a dvěma dalším členům posádky se z něj podařilo dostat ven, uvnitř ovšem zůstal ještě francouzský důstojník. Macmillan se pro něj vrátil, vyprostil ho a vzápětí letadlo vybuchlo. Toto jeho statečné chování udělalo na ty, kdo byli jeho svědky, velký dojem. Avšak, jak upozorňuje Macmillanův životopisec D. R. Thorpe, Macmillan tento čin ve svých obsáhlých memoárech nezmiňuje.

Marný spor o Čínu

Těžko si vzpomenout, kdy existoval takový rozdíl mezi prožíváním summitu NATO u nás a v ostatních členských zemích a ve světě. Souboj, který poslední týdny saturoval naši politickou scénu, se sice nominálně týká zahraniční politiky, ale v zahraničí nikoho nezajímá a je zaznamenáván pouze jako kuriozita. Skoro by se pozorovatel mohl ptát, jak to ti Češi dělají.

Osvojte si skötsamhet

Maciej Ruczaj nedávno v komentáři Štrasburk ví lépe? (Echo24.cz 14. 6. 2026) upozornil na deklaraci zástupců ministerstev zahraničí členských zemí Rady Evropy, kteří se sešli v květnu v Kišiněvě. Ti vyzvali Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby víc dbal práv členských zemí rozhodovat o tom, které cizince vpustí na své území. Ač jejich apel byl zahalen do „europeistických“ termínů jako princip subsidiarity, v kultuře, kde se považuje za nepatřičné, když politici hodnotí rozhodování soudů, šlo fakticky o nebývale ostrou výhradu.

„Může, když chce“

Předběžné opatření Ústavního soudu je krize, která byla hned v několika momentech bohužel logická a předvídatelná – v tom, že prezident Pavel sáhl po instanci, u níž mohl odhadovat úspěch; v tom, že jeho spor s ministrem Macinkou se od té doby, kdy odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem, jen rozrůstal a rozrůstal a premiér Babiš ho nebyl schopen moderovat; ale i obecněji v tom, že asertivita českých prezidentů po schválení přímé volby zákonitě roste. Zároveň lze říct, že ten spor šel hned v několika momentech zastavit.

Břemeno tradiční strany

Místopředsedkyně středočeské ODS Kateřina Jurigová okomentovala nedávno na síti X setkání představitelů své strany s vůdci Milionu chvilek pro demokracii slovy: „Upřímně nevím, proč se má nejsilnější opoziční strana zpovídat partě kolem Milionu chvilek, která na nás za normálních okolností nenechá nit suchou.“ Nejvíce na tom asi stojí za pozornost dvě věci: Zaprvé, že současná politika ODS je polarizující, aniž by kohokoli uspokojila – mezi komentáři převažovaly kritické, ovšem od lidí, kteří nepůsobí jako tradiční voliči ODS.

Když se astronomie změní v astrologii

Některým věcem zřejmě nelze zabránit, například tomu, aby se ujala a byla takříkajíc kanonizována story o „politickém nátlaku“ na Fakultu humanitních studií UK. O případu jsme psali; šlo o to, že fakulta zrušila kurz úvodu do klimatické krize, kde byla jako příklad podmínky absolvování uvedena prezentace „sabotáž toku fosilních energií“. To si vzal veřejně na mušku ministr Macinka, ale prokazatelně až týden poté, co fakulta sylabus kurzu změnila a vyučujícího doktoranda odvolala. Teoreticky je jistě možné, že někdo začal s vykonáváním tlaku již dřív a v zákulisí.

Bude Ústavní soud sestavovat rozpočet?

Z toho nikdo nevychází dobře. Ani prezident, ani vláda, v ní jmenovitě premiér Babiš a ministr zahraničí Macinka, ani Ústavní soud. Co se týče geneze sporu, je zřejmá, jde o vendetu za to, že prezident odmítl jmenovat motoristickou ikonu Filipa Turka ministrem. Poukazovali jsme v minulosti na to, že bránit či zabránit jmenování nějakého ministra se v minulosti snažil každý prezident – výjimečně, ale snažil. Těžko můžeme očekávat, že prezidenti zejména od té doby, kdy jsou přímo voleni, budou ve využívání této možnosti zdrženlivější.

Regulace AI jako v Kongu

Známý investor Marc Andreessen v prosinci roku 2024 promluvil v podcastu Bari Weissové o tom, proč se on a řada lidí ze Silicon Valley před volbami otevřeně přiklonili k Donaldu Trumpovi. Vyděsila ho politika Bidenova Bílého domu v oboru umělé inteligence. Ze schůzek v Bílém domě nabyl dojmu, že administrativa hodlá vzít vývoj AI pevně do ruky a nechá prosperovat jen několik velkých firem. „Výslovně nám řekli, neinvestujte do AI startupů,“ říká Andreessen.

Symbióza pobouřených a nestoudných

Danuše Nerudová včera mazala. Bohužel jsme podcenili její ochotu uchýlit se k tak pokleslému kroku, jímž smazání tweetu beze slova vysvětlení je, a nepořídili jsme si screenshot, musíme ho tedy popsat po paměti. Její text byl přibližně o tom, že Andrej Babiš ohrožuje naši bezpečnost neochotou vydávat dvě procenta HDP na obranu, což je nyní oficiálně potvrzeno z NATO. Důležitá byla pod ním připojená grafika. Ta byla variací na tweet ČT24 z 11 hodin 36 minut středečního dopoledne: „Generální tajemník NATO Mark Rutte potvrdil, že Česká republika a rovněž Slovinsko a Albánie loni nesplnily závazek vydávat na obranu 2 % HDP“.

Vražda, věc politická

To, že se náš úhledný svět rozpadá, je myslím už nezpochybnitelně určující zkušenost současné doby. To nemá být výzva ke katastrofismu, nýbrž jen konstatování, že mentální modely všech možných oblastí lidského a společenského života, s nimiž jsme vyrostli, se prostě ukazují jako velmi omezené. V mezinárodní politice je už omšelou rétorickou figurou, že Fukuyamův konec dějin, triumfálně vyhlašovaný po konci studené války, se dokládá (i když Francis Fukuyama si dal pozor, aby předpověděl, že po logicky vyhlížejícím cílovém stavu liberální demokracie přijde něco dalšího...).

Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se

Čerstvá místopředsedkyně sněmovny Barbora Urbanová už ve svých 34 letech není žádná teenagerka. Právě proto může posloužit video, jež na oslavu jejího zvolení do funkce vyrobil mediální tým její strany STAN, jako exponát infantilizace, jež se této strany, ale i jiných složek antibabišovské koalice, zmocňuje. Událost, které se marketéři chopili, popravdě řečeno po velké oslavě nevolá. Urbanová byla zvolena na základě politických dohod, tak jak jsou místopředsedové sněmovny vždy voleni. A to dohod, v nichž STAN tahá za kratší konec

Wuchanská laboratoř politiky

Ed West, jeden z nejlepších stylistů mezi mladší generací britských komentátorů, označil v nedávném sloupku skotskou vládu za „wuchanskou laboratoř příšerných nápadů v britské politice“. Psal o nově zvoleném skotském poslanci, který nemá nejen britské občanství, ale ani pořádné povolení k trvalému pobytu, jen studentské vízum. To by zatím ve zbytku Spojeného království nešlo – s důrazem na „zatím“, protože snaha umožnit postupně cizincům volit se projevuje všude v západním světě.

Český Willie Horton

V roce 1988, kdy proti sobě stanuli v prezidentských volbách George Bush starší a Michael Dukakis, byl v kampani odvysílán televizní spot, který vešel do politických dějin. Tedy do dějin toho, jak je rasa využívána a zneužívána v politické komunikaci. Šlo o téma, jež je v politice vždy přítomné, nicméně v Americe 70. a 80. let rezonovalo v Americe zvlášť silně – téma trestní politiky, přičemž demokrati byli ti měkcí, republikáni ti tvrdí. I včerejší odsouzení zdejší SPD za její plakáty z volební kampaně v roce 2024 lze vidět jako pokračování této ságy.

Václav Moravec, populista

Václav Moravec, ikona nedělních televizních politických debat, v březnu s bouchnutím dveřmi opustil po dvou desetiletích veřejnoprávní televizi. V neděli spustil své vlastní vysílání na placeném modelu. Moravec nepochybně představuje jistou kvalitu, veřejně přístupná část jeho rozhovoru s ministrem Petrem Macinkou to potvrdila, další ohlášení hosté jeho pořadů (je jich více) jsou rovněž „prvoligoví“. Jde sebevědomě do čelního střetu se svým bývalým zaměstnavatelem – vysílá ve stejném čase jako Česká televize svou nedělní debatu, někdejší Otázky. Power move, jak by řekli Američani.

Ani o jednu vládní radu míň!

O některých sférách společenského života říkáme, že je to svět sám pro sebe, a když občas jejich činnost vyhřezne na veřejnost, je to roztodivná podívaná. Andrej Babiš teď, zřejmě z iniciativy své vedoucí Úřadu vlády, zahájil rozsáhlé hýbání škatulaty různých rad pro něco z Úřadu vlády pod jednotlivá ministerstva. Sám to na počátku zdůvodnil mimo jiné tím, že je kritizován za to, že je na úřadu moc odborů, což jsme si tedy nevšimli, že by to za poslední léta někoho zajímalo. Nicméně je to plně v jeho kompetenci.

Když písmo přestává vládnout

V jednom z minulých textů jsme zmiňovali, jak zajímavým průhledem do íránské revoluce je kniha íránské literární historičky Azar Nafisiové Číst Lolitu v Teheránu. Některé naše představy o totalitním režimu a o muslimské zemi potvrdí, v jiných nás naopak překvapí. Asi málokdo z nás si třeba představoval, že v roce 1988, uprostřed iráckých náletů na Teherán, se ve městě konal filmový festival se sérií projekcí filmů tehdy nedávno zesnulého režiséra Andreje Tarkovského.

Jste už dost smíření?

Měl bych skromný návrh, jak přispět do mozaiky vzpomínání na minulost česko-německých vztahů. Křišťálová noc byla docela významnou událostí v předvečer druhé světové války. V encyklopediích se dočtete, že k tomu došlo v Německu. Z dnešního hlediska to není přesné. K pogromu došlo na území dnešních tří států – Německa, Polska (protože se změnily německé hranice) a České republiky. Protože české pohraničí už bylo po Mnichovské dohodě součástí říšské župy Sudety.

Peníze nejsou všechno

Srovnávání životní úrovně v Evropě a v USA je jedním z těch témat, o nichž diskuse nikdy neustane. Je to téma jako dělané k tomu, aby si do něj každý promítal své osobní preference, a zároveň se zdá být rozhodnutelné nějakými objektivními kritérii – ty diskuse se hemží tabulkami a grafy. Diskuse se zpravidla spouští kdykoli, když někdo na sociálních sítích zmíní oblíbený (pravdivý) faktoid, že stát Alabama má srovnatelný HDP na hlavu jako Německo, a probíhá podle předem známého scénáře. Pro jedny je dolar král, jiní se tasí s trumfy v podobě evropského zdravotnictví a MHD.

Imaginární pouta jsou skutečná

Flotila do Gazy je jeden těch jevů, které ti z nás, kdo nejsou bojovníky za Palestince, vnímají asi tak, jako vnímají ti, kdo nejsou fanoušky pop music, zprávy o jejích hvězdách – donesou se k nim jen excesy bulvárně nejvděčnějších protagonistů. Takže víme nanejvýš to, že loni se této akce zúčastnila Greta Thunbergová, že byla zadržena v Izraeli a stěžovala si na nelidské zacházení ve vazbě – vedle obligátního bití prý musela třeba pózovat s izraelskou vlajkou – a že švédské ministerstvo zahraničí, jehož diplomaté k ní měli přístup, tato obvinění nepotvrdilo.

Trump nemá karty

Při sledování války s Íránem je radno zachovávat si rychlou zdrženlivost a nereagovat na každou zprávu hned, jako by jednou provždy fixovala trajektorii, po níž se bude konflikt ubírat. Platí to jistě i pro zprávu New York Times, která s odvoláním na veřejné rozvědné brífinky pro členy Kongresu tvrdí, že americké rozvědky odhadují, že nepříjemně velká část íránských zbraňových systémů zůstala americko-izraelským bombardováním nedotčena nebo nebyla nevratně poškozena. 70 procent mobilních odpalovacích zařízení pro rakety a 70 procent zásob raket, stojí v článku.

Úspěch Česko-německé deklarace

Blížící se sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně se stal jednou z těch událostí, jejíž existence jako předmět politického boje dávno zastínila její původní účel. Strany se předhánějí ve využívání svého ostrovtipu na hledání pokrytectví a nedomyšleností v postojích té druhé. Kvečeru to již dospělo k situaci, kdy poslanec SPD Fiala poslal opoziční kolegy do prdele, načež se odsuzování Fialy za tento výrok stalo pro opoziční činitele naléhavější činností než samotné původní česko-německé téma.

Jejich oblíbený pedofil

Jak jsme zaznamenali minule, člověk, který se 25. dubna pokusil zastřelit prezidenta Trumpa, jej ve svém manifestu hned dvakrát nazval „pedofilem, násilníkem a vlastizrádcem“. Jsou to slova, která mohl on i jeho zamýšlení čtenáři slyšet nebo číst mnohokrát, protože jsou často opakována, a to i politiky Demokratické strany. Z kauzy Jeffreyho Epsteina, původně posedlosti konzervativního podhoubí, se nyní stalo mnohem víc téma demokratů. Vymýšlejí se nejšílenější věci.

Goebbelsův hlas v Praze

Vedoucí oddělení poradců ministra práce Juchelky Jan Gregor, o němž píšeme v tomto čísle na jiném místě, posloužil minulý měsíc opakovaně ve sněmovně za terč předsedovi Pirátů Zdeňku Hřibovi. „Je tady další jméno, které má nějakou souvislost s Ruskem, a to je pan Jan Gregor z Aliance pro rodinu,“ spustil Hřib 17. dubna. „Je to primárně člověk, který se soustřeďoval na potlačování reprodukčních práv žen a papouškování ruských narativů. A díky i tomu soud řekl, že je možné je označovat za Putinův hlas v Evropě.“

Manažeři, které nikdo nechce

Pamatujete na DOGE? Na noci dlouhých nožů, jež tato úderka mladých mužů oddaných Elonu Muskovi po nástupu Trumpovy vlády rozpoutala na úřadech federální vlády? Jedním z jeho prvních terčů byl USAID, agentura pro mezinárodní pomoc. Protože tam Muskovi lidi tušili nejvíc zbytečných výdajů a zbytečných úředníků. Protože vzhledem k tomu, že ty peníze jdou do ciziny, jejich škrtnutí je politicky bezbolestné – nezasáhnete žádnou velkou skupinu amerických voličů, kteří by mohli začít křičet.

Jak vyhnat podvodníky z ráje

Často člověk ani přesně neví, jak se nějaké téma stane tématem dne. Jak se třeba stalo, že se současný ministr kultury Oto Klempíř hádal celý jeden den – ve sněmovně a pak na sítích – s bývalým ministrem kultury Baxou o to, zda má stát financovat „queer“ filmy. Anebo jak se třeba stalo, že byl ministr zahraničí Petr Macinka kritizován za to, že vyvíjel nátlak na Fakultu humanitních studií UK, aby zrušila jeden volitelný předmět, který byl označen za propagaci terorismu.

Luigi jako sloveso

Útoky na dům šéfa společnosti OpenAI Sama Altmana nevzbudily ve světě, ale ani v Americe zvlášť velkou pozornost. Tak malou, že při zběžném nahlédnutí na největší mediální weby byste mohli nabýt dojmu, že šlo o jeden útok, ačkoli byly dva – jeden útočník hodil na Altmanův sanfranciský dům Molotovův koktejl 10. dubna a jiná dvojice pak na něj o dva dny později vypálila ze střelných zbraní. Asi jako by to byla nějaká celebritní story a v redakcích si řekli: O Altmanovi jsme zrovna něco měli, nemůžeme o něm psát tak často.

Televize jako britské státní zdravotnictví

Dnes často pomlouvané devadesátky se vyznačovaly v mnoha sférách seriózností, jaká dnes prostě neexistuje. Byly tu osobnosti, které se cítily oslovené patosem zakládání nové republiky. Příklad: Zkuste si jen představit, jak by vypadala preambule české ústavy, kdyby ji psal někdo ze současných předních poslanců či ministrů, a ne Milan Uhde. Také při zřizování veřejnoprávní televize proběhly důkladné debaty. Převládajícím motivem sice bylo „udělá se to takto, protože tak je to všude v cizině“ a „udělá se to takto, protože tak zachováme to, co máme“, ale nebyly to jediné motivy.

Nezastupitelný člověk

K převratnému výsledku maďarských voleb jistě už v tuto chvíli bylo napsáno mnohé a nebudeme se zde snažit do tohoto prostoru se vmístit. Nicméně rozpaky vzbuzuje jedna reakce, již na domácí scéně tuším nikdo nekorigoval. A to je představa vystižená memem, kdy u stolu sedí Orbán, Babiš a Fico a na druhém obrázku už je jen Babiš s Ficem a působí velmi osaměle. Může to tak v některých případech být. Tito tři například odmítli ručit za půjčku Ukrajině, což byla ubohost, jež se nám může ještě vrátit.

Experti zas něco spočítali

Titíž lidé vám zpravidla zamlčí, že Eurostat sleduje taky „Severe material and social deprivation rate“. Ten je absolutní, měří, zda si ze svého příjmu mohou lidé dovolit konkrétní věci typu maso jednou za dva dny či internetové připojení – bez ohledu na to, že jiní spoluobčané si třeba mohou dovolit daleko víc. A tato chudoba – jsme v pokušení ji nazývat skutečnou chudobou – je u nás velmi nízká, je jí ohroženo 2,6 procenta obyvatel a nižší je už jen v pěti zemích EU. Každý ví, že důstojnost a chudoba mají na různých místech i pro každého jednotlivce různý význam.

Je to TACO? Není to TACO?

Tato oblíbená zkratka, označující vypozorovanou tendenci Donalda Trumpa polekat se následků svých nejradikálnějších kroků a couvnout, byla ve vzduchu od počátku íránské války. Teď tu máme čtrnáctidenní příměří a otázka, zdali to je TACO, je nasnadě. Jediná poctivá odpověď je, že v tuto chvíli prostě nevíme. Proč obě strany souhlasily s příměřím, vzhledem k tomu, že se ani vzdáleně neshodují na jeho podmínkách, celkem spěšně? Írán je asi opravdu bombardováním hodně zdecimovaný. Proč? Protože v jednom ohledu se pro něj válka zatím vyvíjela velmi příznivě, a to v tom, že uzavření Hormuzského průlivu se ukázalo být velmi účinnou zbraní.

Novější články Starší články