Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Když dva dělají totéž

Slovensko je bohatou zásobárnou nekončícího sledu událostí, nad nimiž lze kroutit hlavou. Minulý týden například po jednání tamní bezpečnostní rady státu premiér Fico i prezident Pellegrini varovali, že na opozici jsou napojeny struktury, jež chtějí využít protivládní demonstrace k pokusu o převrat. Osoby neslovenského původu, které mají zkušenost s podobnými aktivitami. Fico je slíbil vyhostit. Oba politici to tvrdili prý na základě informací bezpečnostních složek a tajných služeb. Prostě běžná slovenská fantazmagorie. Jenže počkat. Kde se nedávno vláda odvolávala na zprávy tajných služeb, když tvrdila, že v zemi je ohrožena demokracie

Trumpův velkolepý RETVRN

Smršť exekutivních příkazů, již prezident Trump rozpoutal po své inauguraci, možná nebyla přímo připravena se záměrem zahltit publikum a vyvést ho z rovnováhy, ale nevyhnutelně to byl její účinek. Vést všechny vršící se příkazy v patrnosti a zmapovat jejich možné dopady je nad síly jednoho člověka. Mezi exekutivně velmi snadné, symbolické příkazy určené hlavně k upoutání pozornosti patří klasicky trumpovsky bombastické rozhodnutí přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Rozhodnutí vrátit se ke staršímu pojmenování nejvyšší hory USA Mount McKinley je podobné, ale odkazuje na přece jen zajímavější historii.

Christopher Rufo ukázal, jak na to

Série exekutivních příkazů, jimiž prezident Trump souhrnně řečeno „zrušil DEI“, je určitě jedním z jeho nejkonsekventnějších povolebních kroků. A přitom je dnes snadné zapomenout na to, že o tom tématu začínal mluvit vlastně až v posledních týdnech kampaně. Jako by mu instinkt říkal něco podobného co mnoha jiným konzervativcům různě po světě – nepouštět se do kulturních válek. Prý ho museli spolupracovníci přesvědčovat, pomohly jim výsledky testu nasazení spotů s tímto tématem, který ukázal, že funguje. Na některých jeho posledních mítincích pak vystoupila moderátorka Megyn Kellyová.

NGO komplex

Joe Biden ve svém rozlučkovém projevu varoval Američany před rostoucí mocí technologických oligarchů. Zjevně se snažil evokovat varování odcházejícího prezidenta Eisenhowera před „vojensko-průmyslovým komplexem“, jež se stalo nejoblíbenějším výrokem republikánského politika mezi americkými liberály (a v nemenší oblibě ho měla komunistická propaganda). Jenže to, co dnes ohrožuje Ameriku a co přispělo k tomu, že Biden dnes odchází tak nepopulární, není ani tak technologicko-oligarchický komplex, jako spíš „NGO komplex“. To jsou ty příslovečné „The Groups".

Elon Musk, nacista. Opravdu?

Jak by mohla vypadat efektivní opozice, skutečná politická alternativa vůči trumpismu v Americe? Pokusy o něco rozumného nemají šanci, dokud bude převládat dosavadní model antitrumpovské „resistance“, jak ho předvedla pondělní aféra s hajlujícím Elonem Muskem. Tento model odporu se nemůže vykázat ničím jiným než naprostým krachem – veškeré jeho přesvědčování, že Trump je špatný, vyústilo v to, že Trump se vrátil do Bílého domu přesvědčivějším volebním výsledkem než poprvé. Mohli se zamýšlet nad tím, proč snaha postavit kolem Trumpa hráz morální nepřijatelnosti fungovala ještě hůř než minule.

Příměří, kterým nic nekončí

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nenutil k dřívějšímu příměří Hamás. Ofenziva Hamásu je u konce v zásadě ze dvou důvodů. Zaprvé, jejich strategie, že izraelský vojenský protiúder bude mít četné civilní oběti, což vytvoří tlak na Izrael, aby ustoupil, byla neúčinná. Izrael likvidoval Hamás rychleji a dalekosáhleji, než si tvůrci této strategie představovali.

Proces dobrý, všechno dobré

Lidé dnes používají spoustu anglicismů (nebo spíš amerikanismů) tam, kde to vůbec není potřeba. A přitom existují anglická slova, pro něž vůbec není český ekvivalent, ale hodil by se. Jedním z takových je accountability. Podle slovníku je to odpovědnost. Jenže primárním překladem odpovědnosti do angličtiny je responsibility a ta accountability se nám vytrácí. Přitom je to užitečné slovo. Znamená specificky odpovědnost politika nebo nějakého funkcionáře těm, kteří ho zvolili nebo mu svěřili moc.

Konečně příměří

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Hamás. Máme-li měřit veřejné výzvy z úst různých hodnostářů či aktivistických hnutí, tlaku zvenčí čelil jen Izrael. Ofenziva Hamásu ztroskotala v zásadě ze dvou důvodů.

Rozpaky zodpovědného terorismu

Loni 4. prosince došlo v New Yorku k ojedinělé politické vraždě. Mladík z dobré rodiny zastřelil ředitele zdravotní pojišťovny, neboť ho považoval za představitele utlačovatelských struktur. Podle jednoho průzkumu považuje 41 procent Američanů ve věku do 29 let tu vraždu za přijatelnou. Jistá tradice podobných revolučních hnutí mysli, na kterou mohou tito mladí lidé navazovat, tu je.

Nový Soros

Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.

Konec Foltýnova modelu

Loňského 20. prosince, po vražedném útoku na vánočním trhu v Magdeburku, si Česká televize do pořadu Události, komentáře pozvala jako jednoho z hostů Otakara Foltýna. Nechceme hodnotit volbu hosta příliš přísně, zpráva přišla až večer a redakce musela shánět hosty pod velkým časovým tlakem. Pozoruhodné ale bylo, že vládní koordinátor strategické komunikace byl představen, opakovaně, pouze jako „bezpečnostní analytik Otakar Foltýn“. Koordinátor a média, která mu dávají prostor, si musí vybrat. Nemůže být zároveň vládním činitelem a jakoby nezávislým analytikem poskytujícím toliko své profesní soudy.

Vzývání nových model

V minulých týdnech mělo na evropské scéně slušný ohlas vystoupení švédské ministryně energetiky Ebby Buschové po Evropské radě. Reagovala na vystřelení cen elektřiny, jež postihlo půlku Evropy následkem Dunkelflaute. Na rozdíl od Zeitenweide, předchozího výrazu, kterým němčina obohatila mezinárodní slovník, tu Dunkelflaute podle klimatologů zřejmě nějaký čas s námi zůstane. Buschová ve zjevné narážce na eurokomisaře Jørgensena poznamenala, že podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se dá opticky zvýšit i vypnutím jaderných elektráren, ale toto „manipulování statistik“ nám bezpečné dodávky nezajistí. Ale pak už nebyla slušná a řekla jména.

Boj proti dezinformacím, tentokrát na pravici

Poslední týden loňského roku přinesl první velkou hádku v trumpovské koalici, hádku o imigraci. Dalo by se o ní napsat mnohé, protože je to důležitá substantivní debata, důležitý test politického managementu, jaký se musí naučit každá politická koalice, a zároveň taky dobrá epizoda lidské komedie, jíž se my, kteří sledujeme na dálku americkou politiku, bavíme.

RETVRN a tabu

Mezi výrazy typickými pro americké konzervativní subkultury vyhlížející na internetu nový dynamismus se ujalo „RETVRN“ (psáno s V, jak psali U staří Římané) a „We are so back“ – jako triumfální přivítání návratu starého. Ne ve smyslu staromilství, ale návratu staré síly porážející překonaný modernismus – jakožto stvrzení životodárné síly tradice („Reject Modernity, Embrace Tradition“ je další memetický formát, který může nést podobný význam). S vítězstvím Donalda Trumpa je to samozřejmě celé hned vážnější.

S lidmi dovážíte i jejich politické problémy

Útok na vánoční trh v Magdeburku sám o sobě nepředstavoval nic nového, už jsme si bohužel zvykli. Ale profil pachatele nový byl. Takže se řada lidí, kteří neodolali potřebě ihned vykřiknout svůj názor, pěkně blamovala a zadostiučinění došla rada expertů, aby se lidé zdrželi rychlých soudů a vyčkali vývoje. To bylo ale to jediné, v čem na slova expertů došlo. Ulevit se jim nemohlo. Ten případ souvisí s migrací sice jinak, než je obvyklé, ale neméně.

Bratranci, sestřenice a děti ze zkumavky

Pět britských poslanců, kteří byli v posledních parlamentních volbách zvoleni jako nezávislí, chystá registraci nové politické strany. Těžko se vyhnout myšlence, že pětice působí jak z nějakého skeče od Monty Python – tvoří ji čtyři muslimové a Jeremy Corbyn. Svedla je dohromady Gaza, a dalo by se tedy soudit, že jde o pokračování „antiimperialistické“ politiky.

Radost v Trumpově knihovně

Ne tak dávno bylo zvykem ustaraně, anebo ne tak ustaraně, pochybovat, jakou podobu bude mít Trumpova prezidentská knihovna. Počínaje Herbertem Hooverem schraňují písemnosti všech amerických prezidentů jejich knihovny, vybudované v jejich rodišti či působišti, zpravidla spojené s muzeem. Hlavní břemeno jejich financování spočívá na soukromých dárcích. Shánění sponzorských darů je pro amerického prezidenta práce, která nikdy nekončí. Neosvobodí ho od ní ani druhé volební vítězství; i když už nebude kandidovat, musí shánět peníze například na slavnostní inauguraci a na prezidentskou knihovnu.

Hlasovali jste správně?

Náhoda tomu chtěla, že pád syrského režimu Bašára Asada zastínil docela významnou politickou událost pro Evropu, jíž bylo anulování prvního kola rumunských prezidentských voleb. Balkánským zemím je ještě víc než nám souzeno druhořadé postavení v očích evropské veřejnosti. Nicméně jakožto členové Evropské unie jsou podřízeny stejnému právnímu řádu, jejich státní struktury jsou aspoň rámcově podobné a i tam se, byť třeba jen teoreticky, vytvářejí precedenty pro to, co je evropské. A anulování voleb poté, co první kolo nedopadne dobře, je povážlivý precedent. Existuje vůbec nějaký předobraz pro to, co rumunský ústavní soud udělal?

Mstitel dělnické třídy, který nebyl

Prožívání vraždy šéfa největší americké zdravotní pojišťovny Briana Thompsona se odehrávalo ve dvou dějstvích. Obě jsou zajímavější než vražda samotná. Ne že by to, že někdo chladnokrevně na ulici zastřelí šéfa velké firmy, již nenávidí, nebyla otřesná událost. Nicméně z toho, co zatím víme – a je třeba zdůraznit, že jde o poznatky velmi provizorní –, vrah nereprezentoval nějaký politický proud ani nebyl v kontaktu s nějakou organizací podobně naladěných radikálů. Jako nejpravděpodobnější se zatím jeví, že to byl normální člověk, kterému se zatemnil mozek poté, co absolvoval operaci zad, jež nedopadla dobře.

Pořád Německo

Současný marketingový relaunch Petra Fialy, motivovaný jeho dojmem „zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc“ (což by tedy chtělo factcheck), si vysloužil přirovnání k Milouši Jakešovi na Červeném Hrádku. Ale všimli jste si něčeho jiného? Nejdříve řekl v Otázkách Václava Moravce, že bychom si zasloužili mzdy jako „v Německu nebo v Rakousku“ a že potřebuje další mandát na to, aby lidé dostávali mzdy, „jako mají v Bavorsku“. Na tiskovce 27. listopadu se pochlubil, že „digitalizujeme rychleji než Německo“. A o pár dnů později v rozhovoru na Novinkách odvedl řeč k tématu, o němž mluvil už u Moravce.

Občanskospolečnostní výjimka

Před třemi týdny jsme zde psali o tom, jak snaha vedení České televize vymezit pravidla pro vystupování zaměstnanců na veřejnosti souvisí se svobodou projevu. Nyní se dozvídáme, že Česká televize ukončila spolupráci s režisérem Martinem Markem právě kvůli jeho vystupování na sociálních sítích. To nám jednak připomíná, že ČT už nějaká pravidla má a že i ta, striktně vzato, nějakým způsobem omezují svobodu projevu. A jednak je dobrá zpráva, že se ČT rozloučila s Markem. Nejen kvůli jeho agresivnímu vystupování na sítích, ale hlavně kvůli jeho televizní tvorbě.

V Polsku panuje na velkých cílech shoda

Jadwiga Emilewiczová byla osm let ve státních službách, od roku 2019 jako členka vlády a měla na starosti kroky, které vedly k polskému hospodářskému úspěchu. Kroky, s nimiž u nás zápolíme, jako reforma veřejných zakázek nebo digitalizace stavebního řízení. Ve volbách v roce 2023 se už nedostala do Sejmu, říká, že si potřebuje od politiky odpočinout, a tak má čas i na to, aby přijela do Česka setkat se s analytiky a komentátory. Je aktivní v nadaci Sobieského, říká, že příští pravicová vláda musí mít plné kapsy nápadů.

Fašismus na každém rohu

Lehkomyslné šermování fašismem a nacismem patří k nejotravnějším projevům naší současné postliberální politické éry. Má tak magickou přitažlivost, že různí příslušníci verbálního „odboje“ se uchylují k těm nejkomičtějším intelektuálním zkratům. Například nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Paulu Krugmanovi bylo jasné, že Trump je fašista, nad fotografií Trumpa na balkoně Bílého domu, protože i Mussolini mluvil z balkonu. Pěkný text o tom teď napsal David Polansky, Američan žijící v Torontu, kde přednáší, konzultuje, filozofuje a píše, což dělal různě po světě, třeba v Římě nebo v Šanghaji.

Streisand effect v akci

Mnozí čtenáři jistě znají pojem „Streisand effect“. Je to jeden z výrazů pojmenovávajících jevy typické pro internetovou éru. V roce 2003 chtěla známá zpěvačka a herečka Barbra Streisandová žalobou dosáhnout toho, aby z veřejně dostupné databáze fotografií kalifornského pobřeží byla stažena fotografie její vily v Malibu. Nejenže prohrála a musela žalovaným zaplatit 117 tisíc dolarů za soudní výdaje, to by byla maličkost. Ale hlavně se zpráva o soudním procesu rozkřikla, díky čemuž se to, že Streisandová má vilu v Malibu a jak vypadá, dozvědělo řádově víc lidí, než by to vědělo, kdyby se tomu Streisandová nesnažila zabránit.

Tom Wolfe by rozuměl

Tomu, kdo sledoval americké předvolební dění, nemohl uniknout osud Peanut. Tak se jmenovala ochočená veverka, jejíž skon zarmoutil a rozlítil davy. Davy ji znaly proto, že její chovatel byl internetový influencer. A rozlícené byly proto, že orgány státu New York veverku usmrtily, přestože nikomu neškodila a vedlo se jí dobře – jen proto, aby dostály zákonu, který chov veverek zakazuje. Čtyři dny před volbami tu byl případ, který dával za pravdu přesvědčení, že státní úředníci, jednající údajně pro naše dobro, ve skutečnosti jen škodí. Přesvědčení, jež v Americe zastává mnoho lidí a zpravidla volí republikány.

Porážka amerických demokratů aneb antropologie The Groups

Na americké levici začalo hledání viníků volební porážky. Nepřekvapí, že v prvních chvílích zaznělo hodně emocionálních prohlášení, jež se vzpírají zdravému rozumu. Biden by byl Trumpa porazil, kdyby ho nebyli dotlačili k odstoupení, tvrdili někteří. Můžou za to ženy / Hispánci / bílé ženy / hispánští muži či jakákoli jiná demografická skupina, která se buď posunula směrem k Trumpovi, anebo se i posunula směrem k Harrisové, ale málo (a autor výroku na ni měl nejspíš spadeno už před volbami).

O lidech odiplomovaných

Určitý typ lidí u nás vždy rád uváděl své akademické tituly i ve společenském (ne tedy čistě profesním) kontextu. Je to možná vliv německé a rakouské kultury a ovšem specificky české obrozenské tradice, národa, pro nějž mělo zásadní význam vytvořit si své elity. Tato posedlost, zdá se, povoluje s tím, jak studuje víc lidí. Ještě v roce 2001 mělo vysokoškolské vzdělání jen dvanáct procent mužů a žen ve věku 25–54 let, dnes je to třetina. Takže spíš jen ve starší generaci vidíte to, co u zapálených zemanovců – když to pro ně není „Miloš“, tak obvykle „ing. Miloš Zeman“. A jediný europoslanec za SPD vystupuje na Facebooku jako „MUDr. Ivan David“.

Svoboda projevu jako kladivo na každý hřebík

Asi bychom měli být rádi, že lidé v dalších společenských bublinách začínají objevovat hodnotu svobody projevu. Jenže se taky potvrzuje, že tak jako se každému, kdo má kladivo, jeví každý problém jako hřebík, ani svoboda projevu není tím správným ani jediným analytickým nástrojem pro všechny situace. Vedení České televize chystá Chartu pracovníka ČT, jež mimo jiné zavádí pravidla pro vystupování zaměstnanců na sociálních sítích. A vzbudila excitované reakce.

Jak hluboký je deep state?

Na zpravodajském webu Novinky, kde se jinak rychle střídají titulky, čtenáře několik dní vítal titulek slibující vyvrátit konspirační teorii jménem Deep state, jež je prý oblíbená mezi Trumpovými voliči. Je to dobrá ukázka, jak žurnalistika bojující proti dezinformacím ve skutečnosti čtenáře ochuzuje. Snaží se natlačit realitu do binárních kategorií pravda–výmysl, jenže realita často nemá potřebné vlastnosti.

Která forma postdemokracie je ta vaše?

Kdekdo rád poslouchá, že právě tyto volby jsou přelomové. Lze snést dost důvodů pro to, že tyto volby samy o sobě velký zlom nepřinesou. Fenoménem, který se tyčí nad americkou politikou posledních let, je Donald Trump. Trumpovy svérázné vlastnosti se nějakým zvláštním způsobem „našly“ se současnou dobou, ten fenomén má prostě svůj poločas rozpadu a mechanickými zásahy zvenčí, třeba volbami, ho lze ovlivnit jen omezeně.

Novější články Starší články