Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Tenkrát v Mnichově

U zpráv o tom, jak v nějaké západoevropské zemi migrant nebo potomek migrantů zaútočil na lidi, už pomalu nevíte, jestli se ještě mluví o té z minulého týdne, nebo o nějaké nové. Tak pravidelně teď přicházejí. Jsou strašné, a přesto jako by k nim nebylo co říct. Tedy co nového říct. Podobně fungují třeba pravidelné zprávy z Ruska o tom, že člověk s nějakou funkcí či postavením náhodou vypadl z okna. Víme, co znamenají, i bez komentářů. Samozřejmě že komentáře přicházejí. Obohacení. Wir schaffen das. Sarkastické, kruté a vždy stejné.

Evropané zaskočeni realitou

Z jedné strany je panika, která zavládla po posledních amerických krocích, tedy po Mnichovské bezpečnostní konferenci a zahájení amerických rozhovorů s Rusy o Ukrajině, nepochopitelná. Pokud Američané překročili meze toho, co se dalo už dlouho čekat, tak jen velmi mírně. Viceprezident J. D. Vance se pustil do kritiky vnitřních poměrů v Evropě, která se může zdát troufalá, jen když si odmyslíme, že Evropané považují za své právo a povinnost kritizovat či ušklíbat se nad Amerikou, kam paměť sahá. Kovbojové. Náboženští fanatici. Burani oddaní nezřízenému konzumu. Kdy už zakážou střelné zbraně a trest smrti a přestanou zakazovat potraty?

Ukrajinské hoře a evropská bezmoc

Počátek americko-ruského vyjednávání o Ukrajině dává za pravdu pesimistům. Jistěže o všem rozhoduje konec, ale pokud jde o šíři toho, co lze taky prezentovat jako vyjednávací pozici či parametr, vypadá to, že nejsou vyloučeny ani možnosti depresivní a nechutné. Zatímco se v Rijádu na jednání prý i vtipkovalo, na veřejnost pronikly detaily amerického návrhu smlouvy o využívání ukrajinského nerostného bohatství, již Ukrajincům předložil americký ministr financí Bessent. Svého času se u nás diskutovalo, co to je vlastně ta velezrada, kuse definovaný trestný čin, ze kterého může podle naší ústavy být obžalován prezident.

Podle ruských notiček

„Gaza je naše země. Palestina je náš domov. Mír nemůže nastat na úkor naší země.“ Moranová se narodila v londýnské čtvrti Hammersmith a je poslankyní za Oxford. Jako dcera diplomata vyrůstala v různých zemích, ne ovšem v Palestině. Její matka je ale palestinského původu, což stačí k tomu, aby Palestina byla i „její země“. Obyvatelé oxfordského volebního obvodu a nejspíš i celé Británie mohou jen kroutit hlavou – měli za to, že člověk, který je zastupuje v parlamentu, považuje za svou zemi Británii.

Jak DeepSeek obešel americkou Maginotovu linii

Vypadalo to jako jeden z těch obrazů ukazujících kapitány BigTech scény, když přišli políbit Trumpův prsten. Americký prezident na konci ledna předstoupil před novináře v doprovodu šéfa OpenAI Sama Altmana, šéfa firmy Oracle Larryho Ellisona a šéfa japonského konglomerátu SoftBank Masajošiho Sona a oznámil projekt Stargate. To je platforma, jež má investovat až sto miliard dolarů do datových center a zdrojů energie pro rozvoj umělé inteligence.

Je dnes vhodná doba?

Elon Musk promluvil přes video na mítinku německé strany AfD a kromě toho faktu samotného se pozornost soustředila na jeho věty o tom, že Německo se příliš zatěžuje svou historickou vinou. „Děti by neměly nést vinu za hříchy svých rodičů, natož prarodičů,“ řekl. „Příliš se soustředíme na viny z minulosti a musíme se od toho odpoutat.“

První Trumpova obchodní válka je za námi

Jak to bude se cly – to byla zejména pro zahraniční publikum snad ta nejvíce sledovaná otázka po nástupu Donalda Trumpa. Jejich první použití, ve sporu s Kolumbií o přijímání deportovaných migrantů, spadalo čistě do kategorie „vyjednávací nástroj“. Trump oznámil zavedení dynamicky se zvyšujících cel na veškerý dovoz spolu s dalšími sankcemi, zejména na vstup Kolumbijců do USA, a Gustavo Petro, někdejší komunistický partyzán v úřadě kolumbijského prezidenta, kapituloval rychleji než kdy v životě. Načež Trump nástroje zase odložil.

Když dva dělají totéž

Slovensko je bohatou zásobárnou nekončícího sledu událostí, nad nimiž lze kroutit hlavou. Minulý týden například po jednání tamní bezpečnostní rady státu premiér Fico i prezident Pellegrini varovali, že na opozici jsou napojeny struktury, jež chtějí využít protivládní demonstrace k pokusu o převrat. Osoby neslovenského původu, které mají zkušenost s podobnými aktivitami. Fico je slíbil vyhostit. Oba politici to tvrdili prý na základě informací bezpečnostních složek a tajných služeb. Prostě běžná slovenská fantazmagorie. Jenže počkat. Kde se nedávno vláda odvolávala na zprávy tajných služeb, když tvrdila, že v zemi je ohrožena demokracie

Trumpův velkolepý RETVRN

Smršť exekutivních příkazů, již prezident Trump rozpoutal po své inauguraci, možná nebyla přímo připravena se záměrem zahltit publikum a vyvést ho z rovnováhy, ale nevyhnutelně to byl její účinek. Vést všechny vršící se příkazy v patrnosti a zmapovat jejich možné dopady je nad síly jednoho člověka. Mezi exekutivně velmi snadné, symbolické příkazy určené hlavně k upoutání pozornosti patří klasicky trumpovsky bombastické rozhodnutí přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Rozhodnutí vrátit se ke staršímu pojmenování nejvyšší hory USA Mount McKinley je podobné, ale odkazuje na přece jen zajímavější historii.

Christopher Rufo ukázal, jak na to

Série exekutivních příkazů, jimiž prezident Trump souhrnně řečeno „zrušil DEI“, je určitě jedním z jeho nejkonsekventnějších povolebních kroků. A přitom je dnes snadné zapomenout na to, že o tom tématu začínal mluvit vlastně až v posledních týdnech kampaně. Jako by mu instinkt říkal něco podobného co mnoha jiným konzervativcům různě po světě – nepouštět se do kulturních válek. Prý ho museli spolupracovníci přesvědčovat, pomohly jim výsledky testu nasazení spotů s tímto tématem, který ukázal, že funguje. Na některých jeho posledních mítincích pak vystoupila moderátorka Megyn Kellyová.

NGO komplex

Joe Biden ve svém rozlučkovém projevu varoval Američany před rostoucí mocí technologických oligarchů. Zjevně se snažil evokovat varování odcházejícího prezidenta Eisenhowera před „vojensko-průmyslovým komplexem“, jež se stalo nejoblíbenějším výrokem republikánského politika mezi americkými liberály (a v nemenší oblibě ho měla komunistická propaganda). Jenže to, co dnes ohrožuje Ameriku a co přispělo k tomu, že Biden dnes odchází tak nepopulární, není ani tak technologicko-oligarchický komplex, jako spíš „NGO komplex“. To jsou ty příslovečné „The Groups".

Elon Musk, nacista. Opravdu?

Jak by mohla vypadat efektivní opozice, skutečná politická alternativa vůči trumpismu v Americe? Pokusy o něco rozumného nemají šanci, dokud bude převládat dosavadní model antitrumpovské „resistance“, jak ho předvedla pondělní aféra s hajlujícím Elonem Muskem. Tento model odporu se nemůže vykázat ničím jiným než naprostým krachem – veškeré jeho přesvědčování, že Trump je špatný, vyústilo v to, že Trump se vrátil do Bílého domu přesvědčivějším volebním výsledkem než poprvé. Mohli se zamýšlet nad tím, proč snaha postavit kolem Trumpa hráz morální nepřijatelnosti fungovala ještě hůř než minule.

Příměří, kterým nic nekončí

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nenutil k dřívějšímu příměří Hamás. Ofenziva Hamásu je u konce v zásadě ze dvou důvodů. Zaprvé, jejich strategie, že izraelský vojenský protiúder bude mít četné civilní oběti, což vytvoří tlak na Izrael, aby ustoupil, byla neúčinná. Izrael likvidoval Hamás rychleji a dalekosáhleji, než si tvůrci této strategie představovali.

Proces dobrý, všechno dobré

Lidé dnes používají spoustu anglicismů (nebo spíš amerikanismů) tam, kde to vůbec není potřeba. A přitom existují anglická slova, pro něž vůbec není český ekvivalent, ale hodil by se. Jedním z takových je accountability. Podle slovníku je to odpovědnost. Jenže primárním překladem odpovědnosti do angličtiny je responsibility a ta accountability se nám vytrácí. Přitom je to užitečné slovo. Znamená specificky odpovědnost politika nebo nějakého funkcionáře těm, kteří ho zvolili nebo mu svěřili moc.

Konečně příměří

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Hamás. Máme-li měřit veřejné výzvy z úst různých hodnostářů či aktivistických hnutí, tlaku zvenčí čelil jen Izrael. Ofenziva Hamásu ztroskotala v zásadě ze dvou důvodů.

Rozpaky zodpovědného terorismu

Loni 4. prosince došlo v New Yorku k ojedinělé politické vraždě. Mladík z dobré rodiny zastřelil ředitele zdravotní pojišťovny, neboť ho považoval za představitele utlačovatelských struktur. Podle jednoho průzkumu považuje 41 procent Američanů ve věku do 29 let tu vraždu za přijatelnou. Jistá tradice podobných revolučních hnutí mysli, na kterou mohou tito mladí lidé navazovat, tu je.

Nový Soros

Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.

Konec Foltýnova modelu

Loňského 20. prosince, po vražedném útoku na vánočním trhu v Magdeburku, si Česká televize do pořadu Události, komentáře pozvala jako jednoho z hostů Otakara Foltýna. Nechceme hodnotit volbu hosta příliš přísně, zpráva přišla až večer a redakce musela shánět hosty pod velkým časovým tlakem. Pozoruhodné ale bylo, že vládní koordinátor strategické komunikace byl představen, opakovaně, pouze jako „bezpečnostní analytik Otakar Foltýn“. Koordinátor a média, která mu dávají prostor, si musí vybrat. Nemůže být zároveň vládním činitelem a jakoby nezávislým analytikem poskytujícím toliko své profesní soudy.

Vzývání nových model

V minulých týdnech mělo na evropské scéně slušný ohlas vystoupení švédské ministryně energetiky Ebby Buschové po Evropské radě. Reagovala na vystřelení cen elektřiny, jež postihlo půlku Evropy následkem Dunkelflaute. Na rozdíl od Zeitenweide, předchozího výrazu, kterým němčina obohatila mezinárodní slovník, tu Dunkelflaute podle klimatologů zřejmě nějaký čas s námi zůstane. Buschová ve zjevné narážce na eurokomisaře Jørgensena poznamenala, že podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se dá opticky zvýšit i vypnutím jaderných elektráren, ale toto „manipulování statistik“ nám bezpečné dodávky nezajistí. Ale pak už nebyla slušná a řekla jména.

Boj proti dezinformacím, tentokrát na pravici

Poslední týden loňského roku přinesl první velkou hádku v trumpovské koalici, hádku o imigraci. Dalo by se o ní napsat mnohé, protože je to důležitá substantivní debata, důležitý test politického managementu, jaký se musí naučit každá politická koalice, a zároveň taky dobrá epizoda lidské komedie, jíž se my, kteří sledujeme na dálku americkou politiku, bavíme.

RETVRN a tabu

Mezi výrazy typickými pro americké konzervativní subkultury vyhlížející na internetu nový dynamismus se ujalo „RETVRN“ (psáno s V, jak psali U staří Římané) a „We are so back“ – jako triumfální přivítání návratu starého. Ne ve smyslu staromilství, ale návratu staré síly porážející překonaný modernismus – jakožto stvrzení životodárné síly tradice („Reject Modernity, Embrace Tradition“ je další memetický formát, který může nést podobný význam). S vítězstvím Donalda Trumpa je to samozřejmě celé hned vážnější.

S lidmi dovážíte i jejich politické problémy

Útok na vánoční trh v Magdeburku sám o sobě nepředstavoval nic nového, už jsme si bohužel zvykli. Ale profil pachatele nový byl. Takže se řada lidí, kteří neodolali potřebě ihned vykřiknout svůj názor, pěkně blamovala a zadostiučinění došla rada expertů, aby se lidé zdrželi rychlých soudů a vyčkali vývoje. To bylo ale to jediné, v čem na slova expertů došlo. Ulevit se jim nemohlo. Ten případ souvisí s migrací sice jinak, než je obvyklé, ale neméně.

Bratranci, sestřenice a děti ze zkumavky

Pět britských poslanců, kteří byli v posledních parlamentních volbách zvoleni jako nezávislí, chystá registraci nové politické strany. Těžko se vyhnout myšlence, že pětice působí jak z nějakého skeče od Monty Python – tvoří ji čtyři muslimové a Jeremy Corbyn. Svedla je dohromady Gaza, a dalo by se tedy soudit, že jde o pokračování „antiimperialistické“ politiky.

Radost v Trumpově knihovně

Ne tak dávno bylo zvykem ustaraně, anebo ne tak ustaraně, pochybovat, jakou podobu bude mít Trumpova prezidentská knihovna. Počínaje Herbertem Hooverem schraňují písemnosti všech amerických prezidentů jejich knihovny, vybudované v jejich rodišti či působišti, zpravidla spojené s muzeem. Hlavní břemeno jejich financování spočívá na soukromých dárcích. Shánění sponzorských darů je pro amerického prezidenta práce, která nikdy nekončí. Neosvobodí ho od ní ani druhé volební vítězství; i když už nebude kandidovat, musí shánět peníze například na slavnostní inauguraci a na prezidentskou knihovnu.

Hlasovali jste správně?

Náhoda tomu chtěla, že pád syrského režimu Bašára Asada zastínil docela významnou politickou událost pro Evropu, jíž bylo anulování prvního kola rumunských prezidentských voleb. Balkánským zemím je ještě víc než nám souzeno druhořadé postavení v očích evropské veřejnosti. Nicméně jakožto členové Evropské unie jsou podřízeny stejnému právnímu řádu, jejich státní struktury jsou aspoň rámcově podobné a i tam se, byť třeba jen teoreticky, vytvářejí precedenty pro to, co je evropské. A anulování voleb poté, co první kolo nedopadne dobře, je povážlivý precedent. Existuje vůbec nějaký předobraz pro to, co rumunský ústavní soud udělal?

Mstitel dělnické třídy, který nebyl

Prožívání vraždy šéfa největší americké zdravotní pojišťovny Briana Thompsona se odehrávalo ve dvou dějstvích. Obě jsou zajímavější než vražda samotná. Ne že by to, že někdo chladnokrevně na ulici zastřelí šéfa velké firmy, již nenávidí, nebyla otřesná událost. Nicméně z toho, co zatím víme – a je třeba zdůraznit, že jde o poznatky velmi provizorní –, vrah nereprezentoval nějaký politický proud ani nebyl v kontaktu s nějakou organizací podobně naladěných radikálů. Jako nejpravděpodobnější se zatím jeví, že to byl normální člověk, kterému se zatemnil mozek poté, co absolvoval operaci zad, jež nedopadla dobře.

Pořád Německo

Současný marketingový relaunch Petra Fialy, motivovaný jeho dojmem „zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc“ (což by tedy chtělo factcheck), si vysloužil přirovnání k Milouši Jakešovi na Červeném Hrádku. Ale všimli jste si něčeho jiného? Nejdříve řekl v Otázkách Václava Moravce, že bychom si zasloužili mzdy jako „v Německu nebo v Rakousku“ a že potřebuje další mandát na to, aby lidé dostávali mzdy, „jako mají v Bavorsku“. Na tiskovce 27. listopadu se pochlubil, že „digitalizujeme rychleji než Německo“. A o pár dnů později v rozhovoru na Novinkách odvedl řeč k tématu, o němž mluvil už u Moravce.

Občanskospolečnostní výjimka

Před třemi týdny jsme zde psali o tom, jak snaha vedení České televize vymezit pravidla pro vystupování zaměstnanců na veřejnosti souvisí se svobodou projevu. Nyní se dozvídáme, že Česká televize ukončila spolupráci s režisérem Martinem Markem právě kvůli jeho vystupování na sociálních sítích. To nám jednak připomíná, že ČT už nějaká pravidla má a že i ta, striktně vzato, nějakým způsobem omezují svobodu projevu. A jednak je dobrá zpráva, že se ČT rozloučila s Markem. Nejen kvůli jeho agresivnímu vystupování na sítích, ale hlavně kvůli jeho televizní tvorbě.

V Polsku panuje na velkých cílech shoda

Jadwiga Emilewiczová byla osm let ve státních službách, od roku 2019 jako členka vlády a měla na starosti kroky, které vedly k polskému hospodářskému úspěchu. Kroky, s nimiž u nás zápolíme, jako reforma veřejných zakázek nebo digitalizace stavebního řízení. Ve volbách v roce 2023 se už nedostala do Sejmu, říká, že si potřebuje od politiky odpočinout, a tak má čas i na to, aby přijela do Česka setkat se s analytiky a komentátory. Je aktivní v nadaci Sobieského, říká, že příští pravicová vláda musí mít plné kapsy nápadů.

Fašismus na každém rohu

Lehkomyslné šermování fašismem a nacismem patří k nejotravnějším projevům naší současné postliberální politické éry. Má tak magickou přitažlivost, že různí příslušníci verbálního „odboje“ se uchylují k těm nejkomičtějším intelektuálním zkratům. Například nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Paulu Krugmanovi bylo jasné, že Trump je fašista, nad fotografií Trumpa na balkoně Bílého domu, protože i Mussolini mluvil z balkonu. Pěkný text o tom teď napsal David Polansky, Američan žijící v Torontu, kde přednáší, konzultuje, filozofuje a píše, což dělal různě po světě, třeba v Římě nebo v Šanghaji.

Novější články Starší články