Chápeme, že je volební kampaň a že vláda se, tak jako každá jiná, snaží prezentovat ekonomickými úspěchy. Věru jich moc nemá a podpis kontraktu na stavbu nových jaderných bloků měl být tou jednoznačně pozitivní zprávou, jíž se může vykazovat. A je opravdu pozitivní to, že po dnes už snad desítkách let, kdy se o potřebě takové investice mluvilo, a několika abortivních pokusech o tendr dovedla toto úsilí k podpisu. Jenže bohužel není všechno tak jednoznačné, jak by to vláda ráda prezentovala.

Jsou tu pochybnosti o korporátní struktuře, jež má stavbu provádět, zejména tedy o roli firmy ČEZ v ní, jež zůstává nejednoznačná. Slabá diplomatická síla vlády se projevila v podobě podmínek, jimiž Evropská komise podmínila povolení státní podpory stavby. Elektrárna má v zásadě zohledňovat potřeby německé Energiewende. Pozitivní na tom je, že její hlavní vyjednavač, ministr průmyslu, si vyjednáváním nezničil svou přijatelnost pro členství v Evropské komisi – pozitivní jen pro něj, bohužel.

Vláda vybrala firmu v době, kdy měla KHNP, státní firma, doma veškerou politickou podporu. Prezident Jun Sok-jol byl zastáncem mezinárodní expanze tohoto dodavatele. Firma se mohla vykázat včas a v rozpočtu dokončenými reaktory doma a ve Spojených arabských emirátech, což nemůže každý konkurent, rozhodně ne francouzská EDF. Potud vše v pořádku.

Jenže nikdo nemohl počítat s tím, že Jun Sok-jol, který měl být v úřadě do roku 2027, se vloni 3. prosince rozhodne zorganizovat puč. Jeden z nejbizarnějších, jaké bylo možné ve vyspělém světě pozorovat, počítal s takovými barokními intrikami jako fiktivní vyvolání války se Severní Koreou. Ale plán zjevně fungoval lépe v prezidentově hlavě než ve skutečnosti, parlamentu se podařilo jeho vyhlášení stanného práva přehlasovat a prezident se již 7. prosince omluvil národu za své „zoufalé rozhodnutí“. Byl zbaven moci, byla na něj podána ústavní žaloba, v dubnu byl definitivně zbaven moci a byly vyhlášeny nové volby. Nepřekvapuje, že je vyhrál kandidát druhé strany, I Če-mjong, a ten není příznivcem jaderné energie. Černobyl, Fukušima a tak. Nehodlá jít cestou Merkelové a elektrárny, jež obstarávají 30 procent výroby elektřiny v zemi, zavřít, ale expanzi nepodporuje.

Bylo jasné, že z čistě politického hlediska by spolupráce s Francouzi dávala lepší smysl. Bohužel nedokázali předložit přijatelnou nabídku. A ne že by čas nepřinášel další připomenutí, že z technického hlediska jsme rozhodně nic neprošvihli. Že se Francouzi budou mstít, to bylo celkem předvídatelné. Projekt s Korejci měl mít ale jednu unikátní synergii, která to měla pro naši ekonomiku vyvážit. České firmy, které by se na stavbě první evropské „referenční“ elektrárny podílely, by se pak mohly podílet na dalších stavbách korejské expanze, staly by se součástí základny KHNP v Evropě.

Jenže projekt s Korejci obnášel ještě jedno známé kalkulované riziko, a to soudní spor s americkou firmou Westinghouse o intelektuální vlastnictví obsažené v jejich reaktoru. Ten sice obě strany, jak naši představitelé předpokládali, letos v lednu urovnaly. Ale podmínky urovnání zůstaly tajné. Domácí korejští kritici vyslovují podezření, že KHNP přistoupila na příliš vysoké finanční vyrovnání; nás by ještě víc měla zajímat spekulace, zda se KHNP nezavázala, že dotyčný reaktor nebude dál nasazovat v mezinárodních tendrech. KHNP se totiž na jaře stáhla z tendrů na stavbu jaderných elektráren, o něž se ucházela ve Švédsku, Slovinsku a v Nizozemsku. V nizozemském případě tamní vládní činitelka uvedla, že byli ujištěni, že rozhodnutí KHNP „vychází z vlastních strategických úvah, které nespadají do podmínek a charakteru nizozemského projektu“.

Přislíbený podíl 60 procent dodávek pro český průmysl se už ukazoval problematický – ministr průmyslu Vlček se k němu stavěl poněkud nonšalantně, doma zas byla firma kritizována za to, že podíl je příliš velký a že projekt pro státní firmu v důsledku není výhodný. Vidina mezinárodní expanze, jež by zvětšila koláč zakázek, takže by bylo dost pro všechny, se ale rozplývá.

Premiér Petr Fiala včera na Twitteru referoval, že hovořil s nově zvoleným korejským prezidentem. Bylo na co se ptát. Ale ujišťujících odpovědí jsme se nedočkali. O dostavbě Dukovan se prý „bavili“. „Shodli jsme se, že jaderná spolupráce se stala pilířem našich vzájemných vztahů,“ pokračoval a dodal, že projekt bude prospěšný jak pro český, tak i korejský průmysl. To by snad vylučovalo tu nejhorší variantu, kterou někteří šířili, tedy že Korejci z projektu úplně vycouvají. Ale co se týče budoucnosti, je to banalita, jakou mohl jihokorejský prezident odsouhlasit, aniž by byl nucen se jasně vyjádřit, jak ji vidí.