V Česku začínají platit změny v azylovém zákoně a v zákoně o pobytu cizinců. Jeden zpravodajský server je shrnuje takto: „V případě tří závažných přestupků během jednoho roku budou moci úřady od ledna 2026 odebrat cizincům ze třetích zemí povolení k pobytu. Pokud bude cizinec vyhoštěn, nebude už moci žádat o azyl… Migranti budou nově procházet epidemiologickým vyšetřením. A policie či úřady budou smět k odhalení jejich totožnosti využít i informace z jejich mobilu. Zrychlit by se pak mělo i vyřizování žádostí o azyl. Těm, kteří povolení získají, mohou nově úřady podle ministerstva vnitra určit i místo pobytu nebo nařídit povinnost pobývat v azylových zařízeních.“

Na to by se dalo říct, že jsou to správné změny. Ale ještě spíš by se na to dalo říct: Proč to až doteď bylo jinak?

Migrační politika funguje ve dvou vrstvách. Jednak je tu vrstva normativní – celkové nastavení, charakter, záměr. Chceme „vítací kulturu“? Je pro nás důležité celkové množství migrantů? Chceme si vybírat podle kvalifikace, kompatibility nebo podle požadavků zaměstnavatelů? A pak je tu druhá vrstva reálné migrační politiky, tvořená nepřehledným předivem předpisů. Některé z nich se ani nominálně nemusejí týkat migrace. Vytvářejí důsledky, z nichž některé jsou bezděčné, jiné naopak jsou záměrem aktivistické vrstvy, která může působit ve státním i nestátním sektoru. Promigrační aktivisté nemají podporu veřejnosti – když dlouholetý ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům a výrazný hlas v migračních otázkách Martin Rozumek kandidoval ve volbách za Zelené, získal jednou 148 preferenčních hlasů a podruhé 107. Ale mají vůli, energii a znalosti toho přediva.

V britském Eppingu propukly před časem demonstrace poté, co policie obvinila žadatele o azyl, jehož vláda ubytovala v místním hotelu, ze sexuálního útoku na čtrnáctiletou dívku. Místní zastupitelstvo nyní dosáhlo u soudu toho, že vláda musí migranty z hotelu vystěhovat. Vítězství rozumné azylové politiky? Ne. Územního plánování. Epping úspěšně argumentoval, že objekt byl schválen k používání jako hotel, a ubytovna je něco jiného. Vláda je v pasti, již na sebe sama nastražila. Jedno předivo zákonů ji nutí přijímat migranty (což už dnes nechce) a zajistit jim ubytování, v čemž jí zas brání jiné předivo zákonů.

Zajímavá situace se nyní odvíjí v USA, kde je společnost rozdělena, co se týče žádoucí normativní politiky. Teď se dostali k moci zastánci názoru, který dlouho nebyl k moci připuštěn. A energicky si začali prosekávat cestu předivem vyrostlým za předchozího imigračního režimu. Tvoří ovšem většinu celkem těsnou. Jak pokud jde o názory veřejnosti na imigraci, tak v tom smyslu, že v řadě států Unie jsou u moci demokraté zastávající opačný imigrační postoj.

V médiích můžete číst o pofidérních deportacích do salvadorských věznic, o řadě případů, kdy příslušníci imigračních složek zakročují drsně, nedodržují základní pravidla, jako třeba že se odmítnou prokázat služebním průkazem, a chybně zadržují i americké občany a legální rezidenty – ty případy jdou určitě do desítek. Můžeme ovšem číst i zprávy o nějakém drsném zákroku, na jehož konci najdeme aktualizaci, že zadržený imigrant byl hledaný pro znásilnění či ozbrojený útok – aniž se na celkovém pojetí zprávy cokoli změní. V řadě příběhů deportovaných se dočteme až někde v předposledním odstavci, že dotyčný byl v zemi ilegálně a bylo pravomocně rozhodnuto o jeho deportaci. Svým tónem se ty články neliší od zpráv o skutečném bezpráví či přehmatech úřadů. Jsou psány z normativní perspektivy, že žádný imigrant není ilegální.

Tyto dvě normativní perspektivy si to dnes v USA „rozdávají“. Trumpově administrativě se podařilo rapidně omezit ilegální vstupy do země. Víc než lepším hlídáním hranice je to způsobeno tím, že se do Jižní Ameriky rozšířila zpráva, že vás teď vážně mohou deportovat. To nedokáže žádná informační kampaň, jen praxe. Na druhou stranu se v průzkumech projevilo to, čemu se říká „termostatický efekt“ – na konec Bidenova chaosu na hranici veřejnost zareagovala zvýšenou podporou imigrace.