Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better.
Úspěch české delegace ve Rwandě. Kromě prezidenta Petra Pavla se totiž vzpomínkového ceremoniálu ke 30. výročí začátku masakru, při němž zemřelo na 800 000 lidí, účastnil tehdejší český velvyslanec při OSN Karel Kovanda, kterého odměnili potleskem ve stoje za to, jak tuzemsko prosazovalo aktivní řešení tragédie a požadovalo událost označit za genocidu. Lidstvo hledá poučení z vlastních chyb jen těžko, ze rwandské genocidy si však svět alespoň zčásti lekci vzal. Prohlásil to český prezident Petr Pavel.
Je to vlastně symbolické, jako ostatně kterékoli významné výročí. A stejně jako ke kterémukoli jinému významnému výročí se rovněž k tomuto snadno hledají paralely v současnosti. Ale popořádku, nejdříve informaci o tom, co si připomínáme: nuže dnes je to třicet let, co se rozjela největší genocida na světě ve druhé půli 20. století – masakr ve Rwandě. Ten přívlastek největší lze nahlížet všelijak, i když počty jsou vždycky zavádějící: nejvíce lidí po druhé světové válce zabili Stalin a Mao, ale to byl svět čerstvě rozdělen vedví, sbíral se z nedávného šoku, vlastně hledal svou tvář na několik desetiletí (možná aniž to tušil), a kdyby Stalin nezemřel, možná se rozhořela třetí světová válka (chystal ji).
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v pátek předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby přijal veškeré kroky, které zabrání genocidě a zlepší humanitární situaci v Pásmu Gazy, kde izraelská armáda vede vojenskou operaci proti palestinskému hnutí Hamás. Soud, který zasedal na podnět Jihoafrické republiky, zároveň žádá, aby ho Tel Aviv do měsíce informoval, co učinil pro naplnění nařízení. Předběžné opatření ovšem nevyhovělo klíčovému jihoafrickému požadavku, aby soud nařídil zastavit válečné operace v Gaze.
Minulý týden v Haagu u Mezinárodního soudního dvora začalo slyšení, při němž Jihoafrická republika vznesla žádost, aby byl Izrael souzen za zločin genocidy v Gaze. Použití slova genocida je sporné, ale jak jde čas, většina států světa a patrně i většina světového veřejného mínění se kloní k názoru, že Izrael v Gaze páchá válečné zločiny, nebo přinejmenším porušuje mezinárodní právo. Naopak Česká republika i nadále podporuje Izrael neochvějně. Proč je český stát v tomto vzdáleném sporu tak vyhraněný?
Tvrzení, že válka je peklo, je klišé, ale pravdivé klišé. Smutnou pravdou je, že v intenzivním konfliktu jsou civilní oběti nevyhnutelné a často převyšují ty vojenské. To dvojnásob platí pro hustě osídlené městské oblasti, kde nijak neoznačení ozbrojenci operují mezi civilním obyvatelstvem. Samotný fakt civilních obětí nestačí k obvinění z válečných zločinů, natož z genocidy. Přesto právě na tomto Jižní Afrika zakládá svou žalobu Izraele u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu. Tvrdí, že Izrael se v Pásmu Gazy dopouští genocidy.
Právníci Jihoafrické republiky ve čtvrtek před Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) v Haagu citovali některé výroky vysokých izraelských činitelů, které podle nich rovněž dokazují, že Izrael se v palestinském Pásmu Gazy dopouští genocidy. Informovaly o tom server The Times of Israel a deník Haarec. Z "genocidní rétoriky" právníci JAR obvinili izraelského premiéra Benjamina Netanjahua či ministra obrany Joava Galanta. Také řada poslanců izraelského parlamentu podle jihoafrických právníků žádala, aby byla Gaza "srovnána se zemí".
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu dnes začne projednávat žádost Jihoafrické republiky o zahájení řízení se státem Izrael, který se podle ní v palestinském Pásmu Gazy dopouští genocidy. Izrael obvinění odmítá a tvrdí, že jeho operace v Gaze je aktem sebeobrany, při němž dodržuje mezinárodní právo a snaží se minimalizovat civilní ztráty. JAR žádá mimo jiné ICJ, aby předběžným opatřením zastavil izraelské vojenské operace v Gaze.
Odvolací soud dnes zrušil osvobozující rozsudek nad učitelkou Martinou Bednářovou, která při výuce zpochybňovala ruské válečné zločiny na Ukrajině. Věc vrátil k dalšímu projednání a zkoumání, zda češtinářka nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu popírání genocidia. Bednářová při odchodu z jednací síně odmítla žádost o reakci – novinářům řekla, že by to bylo „házení perel sviním“. Základní škola Na Dlouhém lánu dala ženě po loňském incidentu výpověď.
Jen několik stovek lidí zůstalo v metropoli Náhorního Karabachu, včetně nemocných, postižených a seniorů. Podle agentury Reuters to v úterý řekl šéf mise Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) Marco Succi, který výjevy z prázdných ulic Stěpanakertu popsal jako "neskutečné". Exodus etnických Arménů z enklávy vyvolalo její nedávné ovládnutí Ázerbájdžánem.
Rusko a Ukrajina od pondělí stanou před Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) kvůli případu, který se točí kolem tvrzení Moskvy, že její vojenská invaze na Ukrajinu měla zabránit genocidě tamního ruskojazyčného obyvatelstva. Kyjev kvůli tomu k nejvyššímu soudu OSN pro spory mezi státy podal žalobu – Rusko podle něj svou argumentací zneužívá mezinárodní právo.
Odsouzení komunistického politika Josefa Skály k podmínce za popírání katyňského masakru vzbudilo očekávatelné reakce na téma svobody projevu, i když z nečekaných míst. „Odsoudit někoho za pochyby o masakru v Katyni je ve svobodném světě docela trapas, i když je tím dotyčným stalinista Skála. Neříká se to snadno, ale je to tak,“ napsal na Twitteru redaktor Respektu Marek Švehla. V další diskusi upřesnil, že by to nevztahoval na vyvraždění Židů, protože je „konsenzus nad tím, že šoa je natolik výjimečný a tak dobře zdokumentovaný zločin, že jeho popírání má být trestným činem“.
Nejdřív snad bylo možné myslet si, že to je jen formulační nešikovnost. Petr Pavel se s úřadem teprve sžívá, pořád hledá správnou polohu pro prezidentské projevy. Tuto neděli v Terezíně, kde se připomínalo 78. výročí konce druhé světové války, mimo jiné pravil: „Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat“ a pak ještě: „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout.“ A protože těsně předtím mluvil o nacistické genocidě Židů, zdálo by se, že ten zjevný nesmysl byl dán nepozorností.
Učitelka na základní škole Na Dlouhém lánu Martina Bednářová před žáky popírala, že by na Ukrajině probíhala válka. Studenti si debatu s ní na toto téma nahráli a následně byla ze školy propuštěna. Učitelka se hájila, že chtěla se žáky, v rámci hodiny slohu, vést debatu o důležitosti ověřování informací. Propuštění napadla u soudu, který prohrála. Policie nyní státnímu zastupitelství v Praze navrhlo učitelku obžalovat z popírání genocidy. O případu Echo24 informovalo již dříve zde.
Loni v dubnu proběhl veřejným prostorem případ učitelky základní školy, která před žáky odmítala, že by na Ukrajině probíhala válka. Martina Bednářová, která na škole vyučovala český jazyk, se hájila, že diskuze proběhla v rámci hodiny slohu, kdy s žáky probírala práci s informacemi. Žáci si její pohled nahráli a později byl učitelce ukončen pracovní poměr. Nyní ji pražští kriminalisté obvinili z trestného činu popírání či schvalování a ospravedlňování genocidy.
Za výrok o někdejším romském táboře v Letech v úterý odvolací Městský soud v Praze potvrdil bývalému poslanci SPD Miloslavu Roznerovi půlroční podmíněný trest s odkladem na rok. Rozsudek je pravomocný. Rozner se podle verdiktu dopustil zpochybňování genocidy, když tábor v roce 2017 označil jako „neexistující pseudokoncentrák“. Rozner už dříve odmítl, že by chtěl popírat holokaust Romů, tvrdí, že jen kritizoval vysokou odkupní cenu vepřína stojící u pietního místa v Letech.
Na 25 let poslal tento týden rwandský soud do vězení Paula Rusesabaginu, jehož činy byly inspirací pro známý hollywoodský snímek Hotel Rwanda. Hotelový manažer Rusesabagina dokázal při běsnění genocidy v malé africké zemi v roce 1994 zachránit více než tisíc lidí. Před několika lety o tom hovořil v rozhovoru pro Týdeník Echo. Rusesabagina má belgické občanství, od roku 1996 žil v exilu v USA a Belgii a kritizoval odtud rwandského prezidenta Paula Kagameho. Tvrdí, že byl do Rwandy unesen z Dubaje, aby mohl být postaven před soud. Ten jej v pondělí shledal vinným z terorismu.
Americký prezident Joe Biden v sobotu formálně uznal za genocidu systematické zabíjení a deportace stovek tisíc Arménů, páchané vojáky Osmanské říše před více než sto lety. Informovala o tom agentura AP. Bidenovi předchůdci se používání termínu genocida v souvislosti s událostmi z let první světové války po desetiletí vyhýbali v obavě, aby si nepohněvali spojenecké Turecko. Biden v pátek telefonoval s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem se svým záměrem vydat prohlášení o genocidě ho obeznámil.
Okolo uznání masového vyvražďování Arménů Osmany během první světové války coby genocidy se ve světě dlouhodobě vedou bouřlivé diskuze. Vyvražďování Arménů na území tehdejší Osmanské říše mělo za oběť až 1,5 milionu lidí. Vraždění probíhalo nebývale brutálními způsoby, několik set tisíc Arménů zemřelo v „pochodech smrti“ pouští, další měli být například upalování zaživa. Pro Turecko jako nástupnický stát Osmanské říše jde o velmi citlivé téma a označení masakru Arménů za genocidu odmítá.
Nizozemský nejvyšší soud v pátek podpořil rozsudek soudů nižší instance, podle něhož nizozemský stát nese část viny na masakru ve Srebrenici v roce 1995.
Před pětadvaceti lety se odehrála genocida ve Rwandě. Je až neuvěřitelné, jak se svět od té doby změnil. Ta událost samozřejmě zůstává stejně strašná – během tří měsíců bylo zabito asi 800 000 příslušníků kmene Tutsiů, asi 80 procent. Za jeden z charakteristických rysů holocaustu se považuje, že zabíjení prováděl průmyslovým způsobem, ale mačety v rukou většinových Hutuů byly efektivnější než Cyklon B a plynové komory – Hutuové zabíjeli rychlejším tempem než nacisté.
Bývá označována za poslední genocidu ve 20. století, nejrychlejší genocidu vůbec či za nejhrůznější násilný čin co do počtu mrtvých po dnech. Při genocidě ve Rwandě, která vypukla z 6. na 7. dubna 1994 a skončila 18. července 1994, zmasakrovali hutuští extremisté za 100 dní na 800 000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů a asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout ze svých domovů.
Francouzský prezident Emmanuel Macron zřídil komisi, která má v archivech zjistit, jakou roli hrála Francie při stodenní genocidě ve Rwandě. Od počátku masového vraždění menšinových Tutsiů příslušníky většinového kmene Hutuů uplyne v neděli 25 let. Zřízení komise v pátek Macron oznámil u příležitosti setkání s některými přeživšími rwandské genocidy i zástupci organizace, která jim pomáhá, uvedla agentura AFP.
Německá kancléřka Angela Merkelová po setkání s arménským premiérem Nikolem Pašinjanem v Jerevanu prohlásila, že masakr půldruhého milionu Arménů v roce 1915 Osmanskou říší by nikdy neměl být a nebude zapomenut. Informovaly o tom agentury, které si všimly, že se šéfka německé vlády vyhnula výrazu genocida, na který je turecké vedení v souvislosti s tímto zločinem velice citlivé.
Když nedávno vyšel česky už posedmé Werfelův román Čtyřicet dnů, znovu se mluvilo o sto let starých zločinech proti Arménům. Jakou minulost mají Asyřané, kteří přijíždějí do Česka? Asyřané svou minulost odvozují od říše, jejíž počátky sahají 4000 let do minulosti.
