Genocida! Hladomor! V posledních dnech se na nás valí zprávy a analýzy údajně ctihodných institucí očerňující Izrael z těch nejhorších zločinů. Nejdříve Integrovaná klasifikace fází potravinové bezpečnosti (IPC), což je název týmu OSN, který sleduje potravinovou situaci ve světě, na základě metodiky, kterou používá, vyhlásila hladomor v Gaze. Předevčírem Mezinárodní asociace badatelů zabývajících se genocidou oznámila, že Izrael v Pásmu Gazy páchá genocidu. Dalo by se očekávat, že tato tvrzení budou solidně podložena. Přece by tyto instituce neznevažovaly takto závažná obvinění ani svou reputaci. Přesto obě tyto zprávy jsou velmi problematické.

Vezměme si nejdříve obvinění z genocidy. Pro toto obvinění zdaleka nehlasovali všichni členové asociace. Ze zhruba 500 členů se hlasování účastnilo pouze 28 %. Z nich 86 % podpořilo rezoluci o vyhlášení genocidy. Celkově pro rezoluci tak hlasovalo něco přes 21 % členů. Členka asociace Sarah Brownová tvrdí, že proces schvalování rezoluce byl velmi nestandardní. Ti, kteří byli proti, se pokusili předložit své námitky, ale vedení asociace je údajně zablokovalo. Slíbilo uspořádání diskuse, ta se ale neuskutečnila. Údajně také tají jména autorů rezoluce.

Rezoluce také naprosto převrací rozsudek Mezinárodního soudního dvora z loňského roku. Tvrdí, že soud dospěl k názoru, že „je pravděpodobné, že Izrael se svým útokem na Gazu dopouští genocidy“, přitom soud dospěl k přesně opačnému názoru.

Mrtvých je v Gaze určitě příliš mnoho, ale samotný počet obětí není důkazem genocidy. Válka není genocida. Kdyby Izrael opravdu chtěl vyvraždit všechny Palestince, netrvalo by to dva roky těžkých bojů. Také by se jednalo o první genocidu v dějinách, kterou masakrovaný může kdykoli zastavit. Stačí, když vydá rukojmí a odzbrojí se, a Izrael odtáhne.

Problematické je i zjištění IPC. Ta vyhlásila fázi 5 potravinové tísně, tedy hladomoru, v oblasti Gaza City. Jedním z parametrů používaných k monitorování potravinové situace je poměr mezi váhou a výškou u dětí. Pokud ten klesne pod určitou míru u 30 % dětí v oblasti, jedná se o „extrémně kritickou“ situaci a hladomor. Problém je, že takovéto měření u velkého počtu dětí v oblastech trpících humanitární krizí je značně složité. Třeba v Gaze neprobíhá vůbec. IPC proto používá i alternativní metodu, kdy měří obvod horní části paže. Pokud ten klesne u 15 % dětí pod určitou hranici, rovněž je vyhlášena fáze 5 potravinové tísně. Jenže tento způsob měření je prostě mnohem méně spolehlivý. Sama IPC upozorňuje, že musí být doprovázen dalšími metrikami. Jedná se také o mnohem přísnější standard než při měření poměru mezi váhou a výškou.

Navíc izraelská vláda tvrdí, že IPC použila nekompletní data. Její závěry se zakládají na červencovém měření 7519 dětí, z něhož vyšlo, že 16 % z nich trpí podvýživou. Data za celý červenec ale obsahují měření 15 749 dětí a vyplývá z nich, že podvýživou trpí asi 13,5 % z nich. Tedy méně, než je podle metriky IPC nutné k vyhlášení hladomoru.

Další metrikou používanou k vyhlášení hladomoru jsou 2 úmrtí, která nejsou následkem úrazu, na 10 000 lidí za den. Podle IPC v Gaza City žije zhruba 937 600 lidí. Tedy pro vyhlášení hladomoru by tam muselo umírat 188 lidí denně. Samotný Hamás ale hlásil v celé Gaze v průměru šest „úmrtí v důsledku podvýživy“ denně. Podle této metriky tedy zjevně o hladomor nejde. IPC tvrdí, že úmrtí jsou podhodnocená.

Tím problémy zprávy IPC zdaleka nekončí, ale možná ten největší je, že nezmiňuje zlepšující se situaci. Zpráva měřila situaci do 15. srpna. Dodávky humanitární pomoci ale ještě předtím masivně stouply. Zlepšení je nejlépe vidět na vývoji ceny jídla, tedy ukazateli, který reaguje nejrychleji. Cena mouky tak od vrcholu 20. července klesla téměř o 90 %.

Připočítejme k tomu takové maličkosti, jako že jeden z autorů analýzy Andrew Seal je otevřeně protiizraelský a závěry jsou krajně pochybné.

To neznamená, že situace v Gaze je růžová. Nepochybně je tam mnoho utrpení. A i když nejde o genocidu a hladomor, je tam humanitární krize. Zpětně můžeme říct, že pokus Izraele, kdy uvalil na Gazu naprostou blokádu, jejímž cílem bylo odříznout Hamás od dodávek potravin a převzít od něj distribuci, možná dával smysl z vojenského hlediska, z politického se jednalo o katastrofu, která poškodila pověst Izraele ve světě.

Také, jako v každé válce, dochází k chybám, jako bylo nedávné bombardování novinářů či poškození katolického kostela. Je to ale také odrazem bojiště, na kterém se válka odehrává. Bojovníci Hamásu nenosí uniformy. Vydávají se za novináře i humanitární pracovníky. Skrývají se v nemocnicích a ve školách, v tunelech pod obytnými částmi města. Rozkrádají humanitární pomoc, jejímž prodejem pak financují svou činnost. Prokletím Gazy je právě Hamás.

Na českou vládu v poslední době sílí tlak z mnoha stran, aby přehodnotila svou podporu Izraele. Vymyká se prý světovému trendu. Stojí téměř sama na straně Izraele, a tím pádem i v izolaci. Naopak v tomto momentě je třeba stát za Izraelem pevněji než kdy jindy. Mnoho přátel mu již nezbývá.