Boje v Gaze znovu nabraly na intenzitě. Izrael oznámil novou operaci Gedeonovy vozy, jejímž cílem má být kompletní obsazení Pásma za účelem naprostého zničení vojenských kapacit teroristického hnutí Hamás. Jeruzalém zároveň bránil po 11 týdnů dovozu veškeré humanitární pomoci s argumentem, že to pouze pomáhá Hamásu, který se jí zmocní. Po mezinárodním tlaku souhlasil s obnovením dodávek. Nicméně tyto okolnosti vyvolaly novou vlnu odsouzení Izraele kvůli údajnému porušování mezinárodního práva. Právě o právních problémech Izraele a jeho představitelů, legalitě válečných úderů a obviněních z genocidy jsme hovořili s izraelským právníkem Juvalem Kaplinským. Sešli jsme se v rámci konference pořádané organizací ELNET v Paříži.

Proti Izraeli je vedeno několik soudních řízení kvůli údajným aktům genocidy. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na premiéra Benjamina Netanjahua…

Řízení kvůli genocidě je vedeno proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora (ICJ). Ten se zabývá žalobami proti státům, ne proti jednotlivcům. Řízení kvůli aktům genocidy tam zahájila Jižní Afrika. To se řešilo v prosinci 2023. Pak je tu řízení u ICC, tedy Mezinárodního trestního soudu, který zahájil vyšetřování v souvislosti s událostmi v Gaze. Abych byl přesnější, je to pokračování dlouhodobého vyšetřování, které začalo v roce 2014, týkajícího se operací Izraelských obranných sil (IDF) v Gaze, tedy dávno před 7. říjnem. Po 7. říjnu prokurátor oznámil, že bude prověřovat události v Gaze a v Izraeli, jež souvisí s oním dnem a dalším vývojem. Prokurátor nakonec vydal pět zatykačů – dva na izraelské straně, tři na straně Hamásu. Je to zatím ten nejkonkrétnější výstup z těchto soudů. Jednání v ICJ nevedlo k žádnému opatření, které by mělo vliv na válku, a finální rozhodnutí ohledně obvinění z genocidy přijde až za mnoho let, dávno poté, co tato válka skončí.

Co to pro Netanjahua znamená?

Pokud Netanjahu přistane v zemi, která je členem ICC, tato země je právně zavázána ho zatknout a předat soudu v Haagu. Bere to vážně, protože přestal cestovat. Stejně tak bývalý ministr obrany Jo’av Galant. Ten sice již není ministrem, ale zatykač stále platí. Dodal bych, že nevíme, kolik dalších zatykačů je na cestě. Tyto zatykače jsou vydány na základě událostí, které proběhly v Gaze mezi 23. říjnem 2023 a začátkem roku 2024. Pak toto vyšetřování pozastavili, požádali o vydání těchto zatykačů a pak veřejně oznámili jejich udělení. Tehdy se mě ptali, jestli si můžeme být jistí, že nejsou další neveřejné zatykače, třeba proti vojenským důstojníkům. Tehdy jsem řekl, že si myslím, že můžeme, jelikož prokurátor by nevyhlásil ukončení vyšetřování, vydání zatykačů proti Netanjahuovi a Galantovi, jen abychom se dozvěděli, že někdo pod stolem má schované další.

Ale už si to nemyslíte?

Od té doby uběhl nějaký čas. Válka pokračuje a IDF provedly velmi tvrdé údery. Útok z 2. března 2025, kterým bylo ukončeno příměří, byl velmi ničivý a vedl k velkým obětem mezi palestinskými civilisty. Zároveň soudci ICC kritizovali prokurátora kvůli zveřejnění své žádosti. Já si myslím, že je profesionálně schopný, pracovitý a chtěl upoutat pozornost na své vyšetřování. Soudu se ale nelíbilo, že zveřejnil svou žádost. Mysleli si, že příliš strhává pozornost na sebe, na svůj úřad. Rozkázali mu, aby to již nikdy nezveřejňoval. Nejdřív má jít za nimi. Když dáte tyto dva faktory dohromady, tak prostě nevíme, co se děje. Takže ICC je pro Izrael strategický a národněbezpečnostní problém. Nemyslím, že dojde k zatčením, protože obvinění necestují. Ale limituje je to a vykresluje to izraelské lídry jako válečné zločince. Je to problém, ke kterému se musíme postavit. Pokud Izrael chce, aby to vypadlo z konverzace, je před ním dlouhá složitá cesta.

Myslíte, že tato obvinění mají nějakou podstatu?

Samozřejmě můžete nahlížet na tato obvinění jako na zaujatá proti Izraeli. Když se podíváte na vyšetřování ICC a na ty před ním obžalované, tak šlo o mnohem násilnější lidi, než jsou Netanjahu a Galant. Přidejte k tomu obří rozměr událostí ze 7. října. Izrael reagoval na jeden z nejvražednějších útoků ve světových dějinách. Takže když Izrael rozhodně odpoví a vy ho zařadíte do klubu válečných zločinců, tak musíte být zaujatí. Ale jako právníci se musíme dívat na důkazy. Sám jsem byl mnoho let prokurátorem. Sbíráte důkazy a vyhodnocujete, zda jejich soubor dokazuje určitý trestný čin. Útok ze 7. října v tomto není faktorem. Právní otázkou je, zda se IDF dopustily válečných zločinů. Nemusí jít o genocidu, nemusí jít o vraždu, ale zkoumá se, zda postupovaly podle pravidel mezinárodního humanitárního práva a válečného práva. Jedním z hlavních pojmů vyplývajících z těchto pravidel je proporcionalita.

Co to v tomto kontextu znamená?

Proporcionalita je ve veřejném povědomí nepochopená. Neptáme se, zda reakce Izraele je proporční k událostem 7. října, kdy Hamás zabil 1400 nevinných Izraelců. Neptáme se, kolik Izrael může zabít nevinných Palestinců. Takto se proporcionalita nevyhodnocuje. Pokud Izrael zaútočí proti vojenskému cíli v Chán Júnisu, Rafahu nebo v Gaza City, tak se neptáme, zda útočil na nevinné civilisty. Útočí na vojenské cíle. My to víme. Oceňujeme to. Pokud ale zároveň způsobil civilní oběti, tak se zkoumá, zda ty byly proporcionální k získané vojenské výhodě. Musíte zvážit, zda vojenský a bezpečnostní zisk pro Izrael je úměrný způsobeným fyzickým následkům, jako jsou mrtví, zranění, devastace, destrukce. Jako mezinárodní právník musím říct, že závěry ICC nejsou neopodstatněné. Musíme na ně odpovědět. A Izrael má odpovědi. Ale bohužel pro mě jako izraelského občana vláda znovu a znovu odmítá odpovědět na základní podstatu obvinění a místo toho útočí na osobní integritu prokurátorského týmu ICC. Neříkám, že se nemají kritizovat, pokud si to zaslouží, ale nemůžete se vyhýbat podstatě, protože svět vidí tragický obrázek v Gaze. Svět vidí mrtvá těla nevinných civilistů, včetně žen a dětí, jak je vytahují z trosek v Gaze. Izraelský představitel pak nemůže říct: ICC lže, jsou to všechno lži, musí se k těm záběrům vyjádřit. Izrael to nedělá. Ale má pro to dobré důvody. Jsme uprostřed války, máme mnoho vlastních problémů. Jsou tu rodiny rukojmích – jak ty asi budou vnímat, když se bude vyjadřovat k smutku palestinského lidu, místo toho jejich. Takže i když známe důvody, proč se tak děje, musíme se postavit čelem k výsledkům. Výsledek je, že svět veřejně neslyšel od Izraele výstižnou odpověď na obvinění, že jeho údery v Gaze nejsou proporcionální.

Jak by Izrael měl odpovědět? Jak může dokázat, že jedná v rámci proporcionality?

Mluvčí IDF by mohl vystoupit a prohlásit, že Izrael odvolal úder v Gaze, jelikož kolem cíle bylo příliš mnoho civilistů. Nesdělil by žádné detaily ohledně toho, o koho se jedná a kde se tak stalo, ale informoval by o tom. Kdyby to řekl v angličtině, byl by to skvělý důkaz pro soud i svět, že se snaží postupovat proporcionálně. Proč se tak neděje? Protože ve chvíli, kdy to řekne anglicky, bude to přeloženo do hebrejštiny a chytí se toho extremističtí politici a lídři a rozpoutá se peklo. Budou říkat: Zbláznili jste se? Abyste zachránili palestinské životy, na kterých by nám nemělo záležet, tak jste se vyhnuli útoku na vojenský cíl, který teď na nás pálí rakety? Takže toto se nikdy nestane. Přitom věřím IDF – tyto věci se dějí, Izrael si vybírá cíle i na základě toho, kolik je kolem civilistů. Takže kvůli interním důvodům má Izrael svázané ruce za zády.

Víme, jaké civilní oběti považuje v rámci proporcionality Izrael za přípustné?

To je další věc, kterou k tomu musíme připočítat. Izraelské standardy se v tomto změnily. Když se podíváte na předchozí případy, kdy se Izrael rozhodl k úderu, přestože cíl byl obklopen civilisty, tak je zřejmé, že v minulých kolech konfrontace v Gaze byl Izrael mnohem opatrnější – co se týče civilistů –, než je nyní. Je to naprosto jiné, je to tentokrát úplně jiná válka. To, co by před lety znamenalo stopku, bylo nyní přetvořeno právními poradci na zelenou. Takže Izrael změnil způsob, jak vyhodnocuje proporcionalitu. Ale svět nás nemusí následovat. Možná svět poměřuje Izrael jeho vlastními minulými standardy. Například zhruba před 22 lety, uprostřed druhé intifády, Izrael zabil šéfa vojenské odnože Hamásu. Izraelské letectvo na něj shodilo bombu a zabilo přitom 14 dalších lidí. Izrael si okamžitě uvědomil, že to je problematické, a kdyby věděl o oněch 14 civilistech kolem cíle, útok by odvolal. Byla svolána vyšetřovací komise, která měla vyhodnotit poučení z tohoto incidentu. Například jestli bychom neměli shazovat méně ničivé bomby. Je z toho dlouhá zpráva, dostupná on-line v hebrejštině. Došla k závěru, že šlo o problematický čin a na hraně legality.

Jak se to změnilo?

Pokud vezmete tuto událost a přesunete ji do roku 2024 nebo 2025, tak je to nic. Děje se to každý den. Když se zeptáte upřímného izraelského důstojníka: Je pravda, že schvalujete útoky na cíle, i když je kolem 20 civilistů? Tak odpoví, pokud je dostatečně vysoce postavený, tak ano. Takže proč schvalujeme údery, které by neprošly před 20 lety? Odpověď je: 7. říjen. Ale jak dlouho může 7. říjen sloužit jako opodstatnění změny pravidel proporcionality v mezinárodním právu? A bude s tím ICC souhlasit? Pokud odpověď je Ne – pokud bude Izrael roku 2025 posuzován podle standardů Izraele 2002 –, tak Izrael nemůže jen prostě říct: Smůla. Máme tu právní výzvu a musíme na ni odpovědět po právnické linii. Naše právní týmy jsou toho schopné. Izrael k ICJ poslal výborný právní tým, který tam jednal profesionálně a odvedl fantastickou práci. Ale Izrael neuznává ICC. Nereaguje na ICC. Neposílá důkazy k ICC, a když ICC vynese rozsudek, Izrael jen pošle tiskovou zprávu, aniž by se vyjádřil k podstatě věci. Takže tu máme obvinění, která nejsou zcela bezpředmětná, a zatykače, ale z naší strany nepřichází žádné právní odpovědi. A svět to vidí a možná si myslí, že žádné odpovědi nemáme – a Izrael za to platí na mezinárodní scéně cenu. Což je nešťastné.

Jedna ze zásad je, že ICC má zasahovat teprve v momentě, kdy národní soudy nejsou schopné se s daným problémem vypořádat. Nakolik lze věřit izraelským soudům, že to dokážou?

Říká se tomu zásada komplementarity. Mezinárodní soudy zasahují pouze, pokud lokální soudy nezasáhnou. Domácí soudní systém má přednost, ale musí jít o stejné zločiny a o stejné podezřelé. Tedy pokud byste požádali ICC, aby zrušil obvinění proti Netanjahuovi a Galantovi, protože se o to postaráte sami, tak ICC by se zeptal: Vyšetřuje izraelská policie Galanta a Netanjahua kvůli událostem v Gaze? Odpověď je Ne. Izrael neprovádí žádné vyšetřování, které by vedlo ke spuštění zásady komplementarity a zastavení procesu u ICC. Velmi by pomohlo, kdyby Izrael spustil nějaké vyšetřování ohledně událostí v Gaze nebo v izraelských věznicích. Tam se děly strašlivé věci, které nikdo nestíhal, i když nyní máme několik obvinění. Může ale Izrael poukázat na nějaké vyšetřování ohledně Gazy? Protože ICC podezřívá armádu z tvrdých útoků, které nesplňují zásadu proporcionality. Pokud chce Izrael pozastavit vyšetřování ICC, musí to sám začít prošetřovat. Když Izrael poukáže na vyšetřování bachaře, který údajně fyzicky napadl vězně, tak ICC řekne: O. k., ale to nesouvisí s tím, na co se ptáme.

Izrael uvalil na Gazu blokádu. Jak se na tyto věci dívá mezinárodní právo?

Podle mezinárodního práva je Izrael povinen umožnit přístup humanitární pomoci do Gazy. Pokud se Izrael rozhodne okupovat Gazu, jak někteří izraelští lídři navrhují, Izrael jako okupační mocnost bude povinen nejen umožnit přístup humanitární pomoci, ale bude právně zavázán být fyzickým poskytovatelem této pomoci. To znamená dodávky potravin, vzdělání a zdravotnických potřeb 1,8 milionu obyvatel Gazy. Takže Izrael si bude muset velmi dobře rozmyslet, jestli chce znovu okupovat Gazu. Ale i pokud Izrael zůstane kolem Gazy a bude mít pod kontrolou její hranice, tak je povinen do ní pustit humanitární pomoc. Podle mého názoru se to v těchto dnech děje. Bohužel, než jsme k tomu dospěli, tak bylo mnoho prohlášení o blokádách a zastavení pomoci. Tato prohlášení jdou proti mezinárodnímu humanitárnímu právu. Izrael argumentuje tím, že pokud pomoc pustí, tak to jen posiluje Hamás. Dobře. Ale svět zároveň tvrdí: Požádali jsme vás, abyste pustili do Gazy jiné entity, a vy jste řekli Ne. Izrael chce, aby nejdřív odešel Hamás. Takže Izrael má své politické, vojenské důvody, ale pokud lidé v Gaze začnou umírat hlady a na nemoci, tak to nebude dostatečná odpověď. Podle mého názoru to izraelská vláda pochopila a nyní veřejně oznámila, že pustí humanitární pomoc do Gazy.

A co obvinění z genocidy? Již jsme zmiňovali obžalobu Izraele ze strany Jižní Afriky před ICJ kvůli genocidě. Tato obvinění kolují v médiích. Co si o nich myslíte?

Kdybych byl poradcem Jižní Afriky, Hamásu, kdybych dělal public relations pro Írán, Hamás a všechny, kteří jsou proti Izraeli, důrazně bych jim radil, aby přestali používat slovo genocida. Protože Izraeli, jako židovskému státu, paradoxně vyhovuje, když jeho kritici používají slovo genocida. S naší historií jsme si velmi dobře vědomi konotací toho slova. Každý, kdo zná dějiny Židů a toho, co předcházelo založení židovského státu, na to dokáže jednoduše odpovědět. Střílíme záměrně civilisty? Odvážíme tisíce civilistů někam do pouště, abychom je tam postříleli? Jako se dělo v genocidách? Protože tak vypadá genocida. Ano, víme, že bohužel dochází k civilním obětem, ale toto není genocida. Takže když vytáhnete toto slovo, je pro Izrael relativně jednoduché takové obvinění vyvrátit, tak jak se to podařilo před ICJ. Pro prokázání genocidy je práh tak vysoký a Izrael je tak hluboko pod ním, že je velmi jednoduché najít protiargumenty. Obvinění ICC nemají nic společného s genocidou. Míří na jádro problému. Jsou vaše údery vždy proporcionální? Jsou vaše cíle vždy legální? Izrael odpovídá: Není naše chyba, že Hamás umisťuje vojenská stanoviště mezi civilisty. Není naše chyba, že zařízení Hamásu jsou pod zemí, pod nevinnými palestinskými civilisty. Musíme na ně nějak útočit. Snažíme se minimalizovat oběti, ale minimalizovat lze jen do určité míry. Takže Izrael má odpovědi i na toto. Ale je to mnohem těžší než vyvrátit obvinění z genocidy.